Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Navzdory veškeré naději

Kapitola dvanáctá – Je toho tolik, co ti potřebuji říct

Navzdory veškeré naději
Vložené: tigy - 29.07. 2012 Téma: Navzdory veškeré naději
Florence nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

AGAINST ALL ODDS

AUTOR: Roni Black 

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds

NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI

PŘEKLAD: Florence 

BANNER: Jimmi

STAV: autorka souhlasila s překladem



Kapitola dvanáctá – Je toho tolik, co ti potřebuji říct

 

Draco věděl, že na něj Daniel čeká, ale ten večer ho nepřišel navštívit. Christine byla hrozně uražená, protože pořád odcházel bez vysvětlení a nedodržoval své sliby, že ji to musel vynahradit.

„Myslíš,“ křičela na něj, její modré oči se zalily slzami, „že můžu žít, tak jak žiju teď? Budeme se brát. Budeš můj manžel! Musím ti věřit a to nemůžu, když nedodržuješ sliby!“

„Omlouvám se,“ zamumlal s očima upřenýma na koberec.

„No, omluva mi nestačí!“ zaječela na něj, slzy jí začali stékat dolu.

Draco k ní přišel blíž a vzal ji za ruce. „Christine, vím, že ti to už nestačí. Ale slibuji, že už se to nestane. Vážně mě to mrzí. Miluju tě a udělá všechno pro to, abych se s tebou udobřil. Co takhle dát si dneska romantická večeři? Jen ty a já?“

Christine na něj chvíli koukala, pak se přes slzy potěšeně usmála. „Dobře,“ odpověděla potichu.

Draco si oddechl a jemně ji políbil na rty. Zatímco ji líbal, pocit tepla se přes něj přelil, a jemu na mysli vytanula jedna vzpomínka…

„Miluji tě,“ řekl Draco a koukal se přímo do teple hřejících čokoládově hnědých očích plných lásky. Měla omotané ruce kolem jeho krku, zatímco jeho ruce spočívali na jejích malých zádech.

„To ti nemůžu vyčítat,“ odpověděla s veselými plamínky v očích. Draco nasměroval své rty na ty její. Na tomto polibku bylo něco jiného – obou se zdál, že letí. Bylo to vášnivé a intenzivní, ale pořád plné lásky.

Oba se od sebe pomalu odtáhli, otevřeli oči a navzájem se na sebe dívali. Když otevřel ty své a viděl Hermionin obličej. Usmívala se na něj, usmál se na ni zpátky a své čelo položil na to její.

Byla to Hermiona. Byla to Hermiona.

Draco líbal Hermionu. Byly to ruce Hermiony, které držely jeho obličej, to její prsty prohrabovaly jeho vlasy, bylo to Hermionino tělo, které se přitisklo k tomu jeho a byla to Hermiona, kterou líbal zpátky. Byla to Hermiona.  

Slyšel, jak zasténala do jeho polibku. To mu na tváři vyvolalo malý úsměv, ale pak se mu svět snů zbořil a on tvrdě přistál nohama v realitě.

To nebyla Hermiona.

Nelíbal Hermionu. Tohle byl někdo jiný. Bože! Jen co si to uvědomil, otevřel oči a rychle se odtáhl zpátky. Byla to Christine.

Fuj!

Bylo mu z něho samého špatně. Proč vůbec tuhle ženu líbal? Usmívala se na něj, ale její úsměv byl tak odlišný od toho Hermionina. Nemohl to vydržet. Vyskočil na nohy.

„Co se děje?“ zeptala se Christine svým sladkým hláskem. Draca z něj rozbolela hlava. Doháněla ho k šílenství.

Napadla ho spásná myšlenka. Musí se jí zbavit. Bylo to vlastně, lehké. Ještě ji neřekl o Danielovi. Když ji to řekne teď, rozčílí se a navždy ho opustí a on už nikdy nebude muset vidět její tvář!

~*~

„Ty máš syna?“ zalapala po dechu Christine.

„Já vím, byl jsem taky překvapený.“ Řekl ji celý příběh a snažil se znít jako by ho hrozně mrzelo, že ji to nepověděl už dřív. „Ale jsem teď šťastný,“ dodal, „a budu se stýkat se svým synem i dál.“

„No,“ řekla mu jeho snoubenka, „tomu rozumím.“

Draco na ni jen zíral. Nepředpokládal, že tomu bude rozumět… měla na něj být naštvaná! Měla ho odkopnout!

„To jsem rád,“ zalhal. „Mimochodem, domluvil jsem s Hermionou, že u nás bude zůstávat každou druhou hodinu. Doufám, že ti to nevadí,“ dodal sarkasticky.

Christine si tónu jeho hlasu nevšimla. „Je to v pořádku, Draco,“ odpověděla s kývnutím. „Úplně ti rozumím. Je to tvůj syn, jistě, že se s ním budeš stýkat.“

Draco byl zoufalý a zklamaný. To ta ženská prostě nechápala narážku? Co by měl ještě udělat, aby ho odkopla?

„Odcházím teď,“ řekl, aniž by poznal vlastní hlas.

„Kam?“ zeptala se překvapeně. „Řekl si, že si dneska dáme večeři!“

„Ne dneska,“ odpověděl ji chladně. „Je mi líto, ale budu muset jít.“

„Ale kam? Jdeš znova navštívit Daniela? Můžu jít s tebou? Budu jeho nevlastní matka, takže bych ho ráda poznala.“

Tahle myšlenka Draca jen rozvztekala. Ona nebude Danielovou nevlastní matkou, pomyslel si naštvaně. Daniel má jenom jednu matku a to je Hermiona!

Potřásl hlavou. „Zeptám se jich dneska, jestli tě můžu příště přivést. Nevím, jestli jsou teď připraveni na hosty.“

„Tak proč můžeš jít ty?“

Proč musí být tak nesnesitelná? „Protože já jsem Danielův otec. Můžu ho navštívit kdykoli chci, to mi řekla sama Hermiona,“ odpověděl ji na pokraji výbuchu hněvu a před tím, než mohla Christine cokoli říct, odešel.

Nejdřív vůbec netušil, co dělá. Měl by jít za Danielem nebo by se měl jen projít a myslet na to, co udělat s Christine? Po chvíli přemýšlení si vybral tu druhou možnost. Vždyť Hermioně říkal, že nebude chodit každý den.

Takže místo toho, aby k nim šel, chodil po temných ulicích s žádným cílem před sebou. Kousal si rty a přemýšlel… Jak to, že se jeho pocity tak rychle změnili? Ještě včera si byl jistý, že miluje Christine a chtěl si ji vzít. Teď nemohl snést její přítomnost. Proč? Ona se nezměnila, tím si byl jistý – byla pořád tak povrchní a měla stejný pisklavý hlas, jako když se do ní zamiloval. Nebo ji snad nikdy nemiloval? Byla to vážně láska, to co cítil? Nebo byl prostě jen okouzlen její krásou?

Draco měl dvě vážné známosti před Hermionou: Pansy Parkinsonovu a Julii Dobbsovou. Obě byly ze Zmijozelu a obě byly tak odlišné od Hermiony, ale obě se podobaly Christine. Možná, že potom, co opustil Hermionu se na ní snažil zapomenout, tak moc, že nechodil ani s holkama, které by mu ji připomínali?

Nemělo to ale žádný smysl. Teď už věděl, že i přes tu velkou vzdálenost mezi nimi, stále miloval Hermionu. Kdyby to jen pochopil dřív… nikdy by se pak nezamiloval do Christine.

S myšlenkou na Christine se zachvěl. Nemiloval ji. Nemohl vystát i myšlenku na to, že se ho dotýká. Ne potom, co objevil šanci, dokonce i malou šanci, že i Hermiona k němu něco cítila.

Draco se zastavil ve své chůzi. Uvědomil si, že bez toho, aby nad tím přemýšlel, došel až k bytě Hermiony a Daniela. Potřásl hlavou a otočil se k odchodu.

Vešel do malého parku. Viděl někoho sedět na druhé straně parku. Nevšímal si toho a s hlavou plných myšlenek si sedl na nejbližší lavičku.

Než, ale mohl začít hledat odpovědi, uslyšel něčí kroky. Zvedl oči a všiml si, že ta osoba z druhé strany parku k němu přišla blíž. Byla to žena. Měla útlou a vysokou postavu a s dlouhými kudrlinami.

Ne, pomyslel si, moje představivost si ze mě dělá jen legraci. To zkrátka nemůže být ona…

Ale byla to ona. Hermiona. Draco se postavil a zíral na ni, jako by byla zázrak, nepravdivý sen.

„Draco,“ oslovila ho Hermiona. Nezněla překvapeně, že ho tady vidí. „Daniel na tebe čekal celý večer… Když si byl tady, proč si nepřišel nahoru?“

„Já – já jsem přemýšlel,“ zakoktal se Draco. „Potřeboval jsem být sám a… rozmyslet si nějaké věci… však víš…“

„Vážně? Můžu si zeptat, nad čím si přemýšlel?“

„Jednou ti to řeknu,“ slíbil Draco. „Co tady děláš ty?“

„Šla jsem na čerstvý vzduch,“ odpověděla mu. „Měla jsem v práci těžký den. Chodím sem, když si potřebuji něco promyslet.“

„Takže jsme oba chtěli být sami…“ Draco si sedl zpátky a čekal, že odejde.

„…a teď už sami nejsme,“ dokončila jeho větu. Sedla si vedle něj, její ruka zavadila o tu jeho. Cítila, jak ztuhl a tak rychle svoji ruku stáhla. „Promiň.“

„Ne, to je v pořádku,“ řekl Draco jemně a vzal její ruku do své. Slyšel, jak se jí zrychlil dech… cítil, jak jim projela vlna pocitů, nemohl se už dál ovládat. Nezajímal se o následky. Nezastavil tu myšlenku, která ho napadla… Všechno, co chtěl, bylo před ním. Vzal do svých rukou její obličej a přitáhl si ji blíž k sobě. Své rty přitiskl na ty její, ochutnal je po tak dlouhé době znova. Jedenáct let, jedenáct dlouhých let…

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Byla to Christine. Fuj! Tak tohle je vážně divné. Chudák holka. Proč vůbec tuhle ženu líbal? Snoubenky se nelíbají, pravidlo muže číslo 589. Musí se jí zbavit... Tak v téhle chvíli mi bylo skoro jedno, jaká Christine je. Takovéhle hnusné zacházení si prostě nikdo nezaslouží. A Draco s Hermionou si zaslouží jeden druhého. ...domluvil jsem s Hermionou, že u nás bude zůstávat každou druhou hodinu. Sobotu, ne? Každá druhá hodina by byla docela náročná, chudák Daniel by se ani nevyspal. To ta ženská prostě nechápala narážku? Co by měl ještě udělat, aby ho odkopla? Debil, to v sobě nemá ani kouska cti? Jeho snoubenka se chová jako rozumná žena, chápe ho, je milá a vstřícná a on... Tak nevím, kdo je blbější? Draco, Hermiona nebo autorka? Protože, upřímně, tohle bylo prostě jenom hnusné a dětinské. Jeho přemítání potom docela rozumné, ale odstavce před tím byly až zbytečně jedovaté. A pak políbil Hermionu! Ještě pět kapitol. Bože, když už jsem to rozečetla, tak to i dokončím, ale... Nad vodou ten nesmyslný děj a hloupé postavy drží jen skvělá kvalita překladu. Díky.
Děkuji za pochvalu :D. Celkem se výjimala po několika odstavcích tvrdé kritiky. Jsem ráda, že postavy drží nad vodou alespoň něco (ne snad, že bych je měla ráda, ale to já jsem se rozhodla pro překlad, takže jsem ráda, že je dobré alespoň něco :D). Jistě se ti uleví, když napíšu, že v nejbližší době nemám v úmyslu překládat nic, co by se tomuhle i trošičku podobalo (mě se tedy ulevilo)... Děkuji ti!

Koniec bol krásny :) Ale od Draca som čakala, že rozchod dorieši sám a nebude to zbabelo nechávať na Christine. Dúfam, že po tomto sa pochlapí.
Přece jen je Zmijozelu (i když se za to očividně stydí) trochu lsti jsem od něj čekala. Děkuji :)

Draco má pech. Christine o něj stojí tak moc, že se smíří i s jeho nemanželským synem a neustálým kontaktem s bývalou milenkou. Za normálních okolností by chlap nad tak tolerantní ženskou jásal, ne tak Draco, který se jí snaží po zmijozelsku zbavit. Pak může říct, že on nic, kopačky mu dala ona. Jenže to vypadá, že bude muset použít nebelvírskou taktiku, prostě kápnout božskou a postavit se tomu čelem. 
Mě jen překvapuje, že tak hodně odsoudil Zmijozel (to mu jen tak neodpustím) a pak dělá takovéhle zmijozelské intriky... Děkuji za komentář :)

uf, tak tolko toho je co som nepredpokladala. chritine uplne v pohode zobrala info o danielovi, ale potom to dracovi pri bozkavani doslo ze chce vlastne miu. a nakoniec ked ju stretne tak ju aj pobozka. tak to som strasne zvedava na reakciu akou ho mia obdari. diky za preklad
Mia bude reagovat tak, jak Draco nečekal :). Díky za komentář

Díky za preklad.
Díky za komentář.

Podľa všetkého to Christíne zobrala pokojne preto, lebo sa ho nebude chcieť za žiadnych okolností vzdať. Ona proste chce byť pani Malfojová a bude asi chcieť spraviť všetko, aby sa tak stalo.
Tohle mě ani nenapadlo, ale zní to logicky - vdavek chtivá američanka :)

Nelíbal Hermionu. Tohle byl někdo jiný. Fuj! - tak to mě tedy rozesmálo :D ale Christine je mi líto. Draco by si to s ní měl vyříkat co nejdřív - říct jí, že vlastně pořád miluje svou bejvalku. Christine přece neudělala nic špatně (i když nevíme, jestli a jak ho v Americe uháněla). Ale zachovala se dobře, když jí řekl o synovi. Jenom Draco by raději rozhodnutí na rozchod nechal na ní - nechce se mu to řešit. Doufám, že to řešit bude muset, a že se toho zhostí dobře, ať se ukáže, že je to taky chlap.
Draco se zřejmě dost bojí řešení problému. Tak trochu se projevuje jako zbabělec...Děkuji ti za komentář :)

Bože, to je idiot. A hajzl k tomu. Tohle je snad poprvé, kdy jim ten šťastný konec nepřeju, ač je bohužel jasné, že se ho dočkají, ať udělají cokoliv. Jejich způsob řešení problémů je na úrovni pětiletých děcek, trošku smutné, mají-li vychovávat dítě... Díky za překlad!
K Christine to vážně není spravedlivé. Ona vůbec nic neudělala a navíc se mi zdá, že má víc rozumu než Draco a Hermiona dohromady. Trumfnout ji už snad může jenom desetiletej Daniel :) Děkuji ti za komentář!

myslím, že ukončenie vzťahu s Christine, bude nepríjemné.
Pro Christine určitě...

Tak a co teď? Že by nějajé intriky Pozor na "že u nás bude zůstávat každou druhou hodinu."  To by asi neskousla ani Christine.
Děkuji ti za upozornění, já i beta jsme to přehlédli :)

Tak chování Christine jsem předpokládala, je logické, že na něj nemůže být naštvaná když o tom sám nevěděl.... neřekl jí to sice hned, ale potřeboval se s tím sám vypořádat... Takhle lehce se jí Draco nezbaví... Podle mě by to měl nechat na Danielovi, děti jsou velmi kreativní ve vymýšlení naschválů atd. pokud jde o to být s někým koho nemají rádi a jelikož Daniel chce, aby Draco byl s Hermionou udělá všechno, aby se Christine zbavil :-) 
Když jsem to četla po prvé, tak jsem čekala, že bude Christine naštvaná, to by bylo pak snažší se jí zbavit, ne? Navíc by ji pak čtenáři neměli rádi, což myslím že je autorčino přání... Děkuji ti za komentář :)

Tohle bylo úžasné. Draco si to chtěl moc zjednodušit, když doufal, že se s ním rozejde. Měl by se k tomu postavit čelem. Už se těšim na další kapitolu.
Mě se tenhle Dracův nápad líbil, ale Christine se ukázala doopravdy jako chápající. Moc ti děkuji za komentář :)

Christine sklamala. Čekal jsem nějakou scénu, ale vzala to až podezřele klidně. Kdypak jí Draco řekne všechno?
Taky jsem čekala nějakou hádku. V téhle povídce se skoro nikdo nehádá... Draco bude mluvit už brzy, neboj.

Prehľad článkov k tejto téme: