Preklady fanfiction Harryho Pottera

AGAINST ALL ODDS

AUTOR: Roni Black

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds

NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI

PŘEKLAD: Florence

BANNER: Jimmi

STAV: autorka souhlasila s překladem

Kapitola desátá – Jeden den se svým otcem

Další den se Daniel probudil s už vymyšleným plánem. „Mami,“ začal hned, jak vešel do kuchyně, „poslouchej, přemýšlel jsem, že bych dnes…“ jak uviděl svoji matku, zastavil se.

Hermiona seděla u stolu a zírala přímo před sebe, v očích slzy. Když Daniel vešel do pokoje, obrátila se na něj. V jejím pohledu byl strach.

„Maminko, jsi v pořádku?“

Hermiona nejdřív neodpovídala, jen těžce polkla. „Celou noc jsem nespala,“ řekla nakonec.

„Proč?“ Zeptal se. On spal minulou noc báječně.

„Bála jsem se. Nevěděla jsem, co si myslet. Nevěděla jsem, jestli jsi v pořádku…“ objala ho. „Jsi v pořádku, Danieli?“

„Jsem, mami,“ odpověděl a tentokrát to myslel úplně vážně.

Hermiona se od něj odtáhla. „Jsi na mě rozzlobený?“ zašeptala. „Protože jsem ti to neřekla?“

„Ne,“ řekl jí po pravdě. „chápu tě. Jsem ale rád, že jsi mi to konečně řekla.“

„Danieli, jsem tak ráda za to, že jsi tak hodný,“ povzdechla si jeho matka a znovu ho objala. „Nemohla jsem spát, protože jsem přemýšlela, že možná neříct ti to, nebylo to správné…“

„Mami, jsem v pořádku. Prosím, nedělej si starosti. Mám pana Malfoye rád a jsem rád, že zrovna on je můj táta. Jsem vážně nadšený, že jsem konečně zjistil, kdo je můj otec. Chtěl jsem tě o něco požádat… mohl bych dneska vynechat školu a být s ním?“

„Cože? Nemůžeš nebýt ve škole! Můžeš se s ním setkat večer místo toho, abys byl s Ginny, slibuji ti to.“

„Ale mami, já už nemůžu dál čekat,“ žadonil Daniel. „Čekal jsem celou noc, abych ho mohl vidět. Musím mu říct, že to vím. Prosím? Nevíš, jak se cítím – chci mu říct ‚tati‘, poprvé ve svém životě a slyšet, jak on mi říká ‚synu‘. Nemůžu čekat.“

Hermiona se na něj podívala a pak si povzdechla. „Pracuje,“ snažila se najít cestu, jak z toho vybruslit ven.

„Najde si způsob, jak se z toho vykroutit. Vím, že ano,“ odpověděl jí Daniel sebejistě. „Prosím, mami!“

„Dobře tedy. Jdu se obléknout. Pak mu pošlu sovu a ty se s ním můžeš setkat, když jsi si tím tak jistý.“

„Díky, mami,“ objal ji a políbil na tvář, „jsi rozhodně ta nejlepší mamka na světě!“

 ~*~

Pro Draca nebylo zas tak lehké ulít se v práci. ‚Koho to ale zajímá?‘ pomyslel si. Daniel měl pravdu. Musel ho vidět, musel se ujistit, jak to Daniel vzal.

Draco se zeptal někoho v práci, aby ho kryl a okamžitě šel k Hermioně. Christine se ho snažila zastavit („Kam jdeš? Víš, že jsi slíbil, že se mnou dnes zůstaneš!“), ale Draco se ani neobtěžoval jí odpovědět před tím, než se přemístil. Slíbil si, že jí to někdy vynahradí – ale teď se o to vážně nezajímal…

Dveře byly otevřeny. Daniel stál před nimi, jeho modré rozšířené oči zářily, blonďaté vlasy měl rozcuchané, toužebně na něj hleděl, jako kdyby byl zázrak.

Vzájemně se pozorovali celých pět sekund, pak se ale Daniel rozběhl přímo k němu. Draco ho vpustil do své náruče a pevně ho objal. Přitáhl si ho co nejblíže.

„Přišel jsi,“ zamumlal mu Daniel do ucha.

„Ano,“ trochu se odtáhl, aby mohl vidět svému synovi do obličeje. Usmál se. „Nemohl jsem už dál čekat. Od doby, co jsem zjistil pravdu, nemohl jsem se tohoto okamžiku dočkat.“

„Já jsem na tohle čekal celý svůj život. Vždycky jsem o tomhle snil. Jak mě můj skutečný táta najde a obejme mě jako ty a řekne mi, že mě miluje.“

Draco se na něj nadšeně podíval.

„Co se děje?“ zeptal se ho Daniel.

„Řekl jsi mi ‚táta‘,“ řekl pomalu. „Tolik jsem to chtěl slyšet.“

„Už ti tak budu říkat pořád,“ slíbil mu. „Pojďme dovnitř, ano?“

Ruku v ruce vešli do bytu. Daniel se cítil, jako kdyby každá část jeho těla plula na obláčku štěstí. Posadili se spolu v obýváku.

„Takže, synu, jak to, že jsi dnes doma?“

„Mamka mi dovolila vynechat školu, abych tě mohl vidět,“ vysvětlil Daniel. „Příští rok už půjdu do Bradavic a vím, že mudlovská škola mi už nijak nepomůže.“

„To neříkej, Dane, nikdy nevíš, co se ti může hodit. Nevíš, s kým se v budoucnosti setkáš. Možná budeš mít zaměstnání, kde budeš potřebovat znalost mudlů. Víš, že dokonce i já, který pracuji pro kouzelnickou banku, potřebuji vědět tyhle věci. Naneštěstí mě moji rodiče nikdy neposlali do jiné školy než do Bradavic. Samozřejmě, kdyby mě tam poslali, asi bych z toho nebyl nadšený. Ale potom bych zjistil, že je to pro mě dobré. Jednoho dne uvidíš.“

„Myslím, že máš pravdu.“

Draco se na něj usmál a znovu chytil jeho ruku. Projela jím vlna štěstí, poprvé ve svém životě pocítil, co to znamená být rodič.

~*~

Když Hermiona přišla večer do svého domu, našla Daniela a Draca, jak hrají Řachavého petra.

„Ahoj, mami,“ odtrhl Daniel oči od hry. „Podívej, mami, dávám taťkovi na zadek!“

 „To je stěží zdvořilé,“ řekl Draco s úsměvem, „ale má pravdu, vyhrává.“

„Pokud si dobře vzpomínám, tys byl školním šampiónem v Bradavicích, ne?“ komentovala to Hermiona, zatímco si sundávala kabát.

„To sice ano, ale ztratil jsem cvik. Daniel mě poráží bez nějakého většího úsilí,“ podíval se na svého syna hrdě.

Hermiona si k nim sedla a pozorovala. Daniel byl vážně dobrý – hrával hodně s Ryanem. Draco byl dobrý, na někoho, kdo to nehrál víc jak deset let.

Hermiona si uvědomila, že jí ze srdce spadl velký kámen. Daniel vypadal tak šťastně. Nevzpomínala si, že by se někdy tak usmíval. Z očí jí začaly sklouzávat slzy – byla tak ráda, že ho tak vidí, jeho život se konečně naplnil.

Danielovi oči se přesunuly z jeho otce na matku. Byl šťastný, vážně byl, ale stále něco chybělo… S tou myšlenkou se mu v hlavě ozval Dracův hlas: „… je to moje snoubenka…budeme se brát v průběhu šesti měsíců.“

Pak si to uvědomil. Rodiny jeho spolužáků byly matka a otec v manželství a žili spolu. Ne všichni samozřejmě – některým dětem se rodiče rozvedli, ale Daniel nemyslel na tuhle možnost. Jeho rodiče se nikdy nerozvedli – nikdy se ani nevzali. Daniel věděl, co rozvod znamená – dva lidé se už navzájem nemilovali a nechtěli být spolu v manželství. Ale to se jeho rodičů netýkalo. Jeho otec opustil matku kvůli práci, ne proto, že by ji přestal milovat. Nechtěl ji opustit – prosil ji, aby odešla s ním a ona odmítla, protože nechtěla opustit Anglii.

Takže se nerozešli, protože by se přestali milovat. Rozešli se kvůli technickým důvodům. A kdyby – a kdyby –

Uvnitř Daniela zaklíčila naděje, ale okamžitě si vzpomněl, že jeho otec je teď zasnouben s jinou ženou a brzo si ji chce vzít. Už nemiloval jeho matku. Nebo snad ano?

Stočil své oči opět k rodičům. Povídali si spolu a občas se zasmáli.

Nemám žádný důkaz, pomyslel si. Jsem příliš mladý na to, abych poznal, kdy se dva lidé milují, tedy dokud se nelíbají nebo něco takového.

Ale plamínek naděje stále nepohasl. Ten způsob, jakým se mamka dívala na jeho taťku – nebyl to pohled zamilovaného? To Daniel nevěděl. Hádal, že jediný způsob, jak by to mohl zjistit, by bylo zeptat se – řekli by mu pravdu?

~*~

Musel se zeptat. Později večer, když se Draco rozloučil a přemístil se, otočil se Daniel ke své matce. „Mami, můžu se tě na něco zeptat?“

„Samozřejmě, zlatíčko,“ odpověděla.

„Když jste se s taťkou rozešli,“ začal Daniel, „milovala jsi ho?“

Než odpověděla, chvíli na něj koukala. „Ano,“ odpověděla pomalu. „Milovala jsem tvého otce velmi moc, trpěla jsem ještě dlouho po tom, co odešel.“

„A on tě také miloval?“

„Ano. Řekl mi, že si nevyšel se žádnou ženou ještě čtyři roky potom, co jsme se rozešli. Pro mě to bylo asi o dost lehčí, protože jsem měla něco, co mě rozptylovalo – tebe, moje dítě. Ale tvůj otec neměl v Americe nikoho. Neznal tam nikoho a neměl nic, co by ho zabavilo, takže asi trpěl víc než já.“

„Ale nakonec si s někým vyšel,“ tvrdil Daniel. „Ty sis s nikým nevyšla od doby, co jste se rozešli, že?“

„Ano,“ odpověděla těžce. „Bála jsem se. Četla jsem hodně příběhů, kde žena, která měla dítě, se potom, co jim otec umřel nebo odešel, znovu zamilovala a on se stal otcem toho dítěte. Nechtěla jsem, aby se ti to stalo. Myslela jsem na to, že ty už otce máš, a i když byl pryč, nechtěla jsem jeho místo zaplnit.“

„Ale proč?“ ptal se Daniel dál. „Byla bys asi šťastnější, kdybys s někým byla, ne? Necítila ses osaměle?“

„Nikdy jsem nebyla sama, měla jsem tebe, zlato,“ jemně ho k sobě přitiskla.

„Ale já tomu nerozumím. Dítě je jedna věc, ale muž, s kterým chodíš, je něco úplně jiného. To jsi ani nechtěla jít s někým ven?“

„No, občas ano. Ale už jsem ti řekla, proč jsem to neudělala.“

„Maminko,“ řekl Daniel, díval se jí přímo do očí, „miluješ pořád taťku?“

Hermiona na něj chvíli koukala s mírně otevřenou pusou. Pak se přiměla myslet rozumně a s mírným úsměvem řekla: „Vážně na tom záleží?“

„Mě ano.“

„Proč?“

„Myslím, že víš proč.“

To dítě tak rychle vyrostlo, pomyslela si zoufale.

„Danieli,“ řekla nakonec, „myslím, že pro dnešek bylo už dost otázek.“

„Ale, mami…“

„Nedělám si legraci, Danieli. Už se o tom nechci bavit. Teď si běž vyčistit zuby, je skoro jedenáct. Už máš dávno po večerce.“ Políbila ho na temeno hlavy a rychle opustila pokoj.

Daniel zůstal na gauči sám s myšlenkami… když někdo řekne ‚už se o tom nechci bavit‘ znamená to ‚ano‘?

Poznámka autorky: Mimochodem, když Hermiona vysvětlila Danielovi, proč potom, co Draco odešel, si s nikým nevyšla, tak to nebyl můj názor. Upřímně si myslím, že ženy by NEMĚLY dělat, to co Hermiona. Potom, co otec odejde, by rozhodně měly chodit ven a možná se i vdát.