Preklady fanfiction Harryho Pottera

AGAINST ALL ODDS

AUTOR: Roni Black

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds

NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI

PŘEKLAD: Florence

BANNER: Jimmi

STAV: autorka souhlasila s překladem
 

Kapitola šestá – Tajemství

„Ginny, co kdybychom šli dneska k tobě?“ zeptal se Daniel.

Bylo pondělí odpoledne a zbývala jen půl hodina před plánovaným tajným setkáním s Dracem. Po jeho požadavku pojala Ginny podezření. „Proč?“

„Jen tak,“ pokrčil rameny.

„Není nic, co bys u nás chtěl dělat?“

„Ne, jen jsem si myslel, že by to byla příjemná změna.“

Ginny nakonec souhlasila, i když pořád nerozuměla proč. Přemístili se k ní domů, když byli pár metrů před vchodem, Daniel se zastavil. Rozhlédl se po Dracovi, ale ten tu pořád nebyl. Pohled se mu stočil na hodinky – pět minut zpoždění.

Došli k domu. Daniel ale potřeboval zůstat na zahradě – poblíž domu. Když však vyjádřil svou touhu zůstat venku, Ginny se ho zeptala: „Proč?“

„Posekám vám trávník,“ nabídl rychle. Byla to ta nejlepší výmluva, co ho napadla.

„To by bylo skvělé. Děkuji ti, zlatíčko. Víš, kde máme sekačku, že? Je v garáži, hned za tím starým kolem, kde máme…“

„Jo, jo, jo,“ přerušil ji netrpělivě a odběhl od ní. Když byl na zahradě sám, znovu se pořádně rozhlédl. Draco stále nepřišel. V ten okamžik si uvědomil problém. Ginny asi vážně bude čekat, že jí ten trávník poseče.

„Proč jsem neřekl, že chci jít pozorovat ptáky?“ mumlal si sám pro sebe, když kráčel ke garáži a hledal sekačku. „Musím se naučit vymýšlet lepší výmluvy!“

Začal sekat. Sekačka vydávala ten příšerný hluk. Nejdřív ho to pěkně štvalo, ale pak si uvědomil, že ten zvuk alespoň Ginny připomíná, že něco dělá a nepřijde ho zkontrolovat.

„Danieli!“

Otočil se a okamžitě se mu na tváři vytvořil úsměv. Přímo za ním stál Draco Malfoy a také se usmíval.

„Zdravím, pane Malfoyi. Jak se vám daří?“

„Dobře, dobře. A co tobě?“

„Mám se skvěle, děkuji,“ jeho hlas byl plný toho skvělého pocitu, o kterém mluvil.

„Včera jsem slyšel vtip, byl docela zábavný,“ křičel přes zvuk sekačky Draco. „Poslouchej. Učitel se ptá ve třídě žáků, co by si vybrali, kdyby měli možnost. Peníze nebo vědomosti? Žák mu odpoví, že by bral raději peníze. Učitel se zamračí a řekne ‚Já kdybych byl na tom samém místě, vybral bych si vědomosti.‘ ‚To je jasné, pane učiteli‘ zasměje se žák ‚každý si vybere to, co mu chybí‘.“

Daniel se upřímně zasmál. „To mi připomíná některé mé učitele. Nejsou zas tak chytří.“

„Ty chodíš do školy?“ zeptal se Draco udiveně.

„Ano, mamka chodí do práce a vrací se docela pozdě, takže mě nemůže učit. Přál bych si, aby mohla, asi by to byla větší zábava.“

„Nemáš moc rád školu, co?“

„Ne,“ odpověděl mu Draco. Nikomu to ještě neřekl, ale Dracovi věřil, i když nevěděl proč. „Nesnáším to tam. Všichni jsou tam na mě docela zlí. Mamka říká, že to není tím, že jsou tam mudlové. Asi má pravdu, protože její rodiče, moje prarodiče – taky jsou mudlové – jsou hodní. Ale všichni ostatní, které znám, jsou nějakým způsobem zlí.“

„Myslím, že má tvoje matka pravdu. Mudlové mají povahu stejnou jako kouzelníci. Existují dobří mudlové a zlí, stejní jsou i kouzelníci, někteří jsou skvělí lidé a někteří jsou odporní.“

„Jo, já vím,“ řekl Daniel, zatímco stále jezdil sekačkou po trávníku. „Už se nemůžu dočkat, až pojedu do Bradavic.“

„Jak dlouho ještě budeš čekat?“

„Už moc ne. Pojedu do Bradavic příští rok.“

Tuhle odpověď Draco rozhodně nečekal. Daniel vypadal na osm nebo devět – ale rozhodně ne na jedenáct! Jak tohle bylo možné? „Kolik ti je, Danieli?“

„Deset. Ale v dubnu mi už bude jedenáct.“

„A kdy máš narozeniny? Myslím přesné datum.“

Když se to Draco dozvěděl, zamračil se a začal pátrat ve své paměti. Hermiona měla toho chlapce před deseti lety… to bylo velmi brzy potom, co odešel. Copak na něj tak rychle zapomněla? To nevypadalo jako Hermiona… Jak měl vyřešit tuhle záhadu? Něco se mu na tom nezdálo.

„Do které koleje jste byl zařazen, pane Malfoyi?“ uslyšel Danielův hlas.

Otočil se na něj. Daniel mu někoho PŘIPOMÍNAL, možná někoho, koho dobře zná. Tak se podívejme, řekl si. Oči… tvar měly jako ty Hermiony, ale barva byla modrá. Vlasy – blonďaté, ale ne světle blonďaté, spíš zlaté. Tvář… nos – stejný jako Hermionin, ale brada a lícní kost… Vypadalo to tak povědomě….

Kdo byl kruci otec tohoto úžasného chlapce?

Uvědomil si, že by bylo dobré asi Danielovi odpovědět. Raději na něj přestal zírat, ztěžka polkl a řekl: „Zmijozel.“ Danielovy oči se v hrůze rozšířily – Draco se ani nedivil. Konečně, ten chlapec vyrostl s Hermionou, Harrym a všemi Weasleyovými. Tak dodal: „Ale po pátém ročníku jsem to tam nenáviděl. Hodně jsem se změnil. Kdybych měl být zařazen znovu, už bych asi ve Zmijozelu nebyl.“

Daniel si vysloveně oddechl. „Skoro všichni mamčini přátelé byli v Nebelvíru, kromě Lenky, ta chodila do Havraspáru. Já bych si přál být v Nebelvíru, ale hádám, že Havraspár by taky nebyl nejhorší…“

I nadále si povídali, dokud Daniel neposekal celý trávník, což trvalo celou další hodinu. Draco pak prohlásil: „No, už bych měl jít. Christine asi bude chtít vědět, co dělám.“

„Kdo je Christine?“

„Moje snoubenka, budeme se během šesti měsíců brát,“ sklonil se k chlapci a věnoval mu krátké objetí. „Vážně jsem tě moc rád viděl, Danny. Pošlu ti brzy sovu, ano?“

„Skvělé,“ usmál se na něj široce Daniel. Chlapec ho chtěl pozorovat tak dlouho, dokud mu nezmizí za obzorem, ale Draco jen odešel z pozemku a přemístil se.

~*~

Draco se vážně snažil poslouchat, co Christine breptá o nakupování a jejím kadeřníkovi. Ale po chvíli se tak nudil, že se už se o to ani nepokoušel. Dost mu to připomnělo nekonečné hodiny profesora Binnse. Takže jen předstíral zájem o její nesmysly a jednou za čas řekl „Jistě“, „Jasně“ a „Souhlasím“. Jeho myšlenky se ale stočily jiným směrem.

Ten kluk, Daniel. Jak se kruci narodil? Hermiona přece nemohla být oplodněna duchem svatým, že? Tak jak? SPALA s někým na prvním rande nebo na nějaké párty opilců? Ale to mu k ní tak nesedělo…

Poslal Danielovi sovu s nabídkou, že ho může za dva dny navštívit u něho doma, ale myšlenka na něj ho neopustila. Daniel se narodil v dubnu. To nebylo ani rok od té doby, co se odstěhoval do Ameriky. Dávalo jí to hrozně málo času si někoho najít. A Hermiona prostě nepatřila k těm, co se po konci jednoho dlouhodobého vztahu vrhli hned do dalšího. A ten jejich vztah měl navíc bolestivý konec. Takže co se vlastně STALO?

Zkoušel všechno, aby to zjistil, jen Hermiony se neptal. A měl takové tušení, že by mu zrovna s nadšením nesvěřila to, co neřekla ani svým nejlepším přátelům. Přísahal, že Hermionu nenechá jít, dokud mu neřekne, proč je na něj tak naštvaná, ale změnil rozhodnutí. Teď chtěl vědět jen jednu věc, jednu jedinou věc: Kdo je Danielův otec? Kdo je otec toho úžasného překvapujícího chlapce, kterého si nečekaně oblíbil? A jak to má sakra zjistit?

Musel si promluvit s Hermionou, už to věděl. Musel to udělat. A ona mu to musí říct. Musí. Postavil se k odchodu.

„Kam to jdeš, Draco?“ vykřikla jeho snoubenka, na kterou úplně zapomněl. „Jsem zrovna uprostřed příběhu!“

„Promiň, miláčku, ale ještě musím něco udělat, zrovna jsem si vzpomněl,“ odpověděl, rychle ji políbil na tvář a rychle zmizel.

Bylo úterý, dvě hodiny odpoledne, takže Hermiona byla s největší pravděpodobností u Munga. Draco se tam během minutky objevil taky. Kde ale Hermiona pracovala?

Vzpomněl si na den před jedenácti lety, tenkrát přišel Hermionu k Mungovi navštívit poprvé. Ta vzpomínka mu vytanula na mysl, jako by se to stalo teprve včera…

~*~

Draco zaklepal na dveře a vstoupil. Za zády držel v ruce rudou růži – Hermioninu oblíbenou. Prolétl místnost očima, hledal Hermionu. Tu nakonec našel pracovat za stolem, zapisovala něco do složky.

„Hádej, kdo jsem,“ řekl tiše, když přistoupil za její záda.

Úlekem nadskočila a otočila se jeho směrem. Její oči se naplnily radostným překvapením. „Draco! Co ty tady děláš?“

„No, jsem tu vlastně bez důvodu,“ přistoupil k ní ještě blíž. „Jen ti chci připomenout, že tě miluju – abys na to náhodou nezapomněla,“ jemně ji políbil a dal jí růži.

„Páni!“ prohlásila jedna z léčitelek, která je očividně poslouchala.

„To je tak milé, Draco!“ políbila ho znovu Hermiona. „Taky tě miluji, nezapomeň na to… nezapomeneš na to, že?“

~*~

Ne, on na to nikdy nezapomněl. Tak, jak si slíbil, když odjížděl do Ameriky – na Hermionu nikdy nezapomněl. Ani na ni zapomenout nechtěl. Trvalo mu čtyři roky, než se přes ni v Americe dostal a začal chodit na rande s jinými ženami. Jí to očividně tak dlouho netrvalo!

Draco přistoupil blíž ke dveřím, které si pamatoval z doby před deseti lety, zaklepal a vešel dovnitř. Místnost vypadala stejně jako posledně, ale Hermiona seděla o trochu blíž a něco psala.

„Hermiono,“ oslovil ji.

Hermiona se na něj otočila a uviděla ho. Na malou chvíli si Draco pomyslel, že je opravdu šťastná, že ho vidí – ale pak se její oči naplnily jen vztekem. Vmžiku byla na nohou. „Co tady děláš, Draco?“

„Potřebujeme si promluvit,“ informoval ji klidně.

„Jestli sis toho nevšiml, tak jsem zrovna v práci.“

„Všiml jsem si, ale jsem si jistý, že tě budou moct patnáct minut postrádat.“

Hermiona po něm hodila rozzuřený pohled. „Greto,“ otočila se na léčitelku vedle jejího stolu, „Mohla bys to za mě na chvíli vzít? Budu zpátky tak brzy, jak jen budu moci.“

„Jistě,“ odpověděla jí. Draco a Hermiona vyšli ven.

„No tak dobře, co je?“ zeptala se ho, jen co zavřel dveře.

„Chci se tě na něco zeptat. Nejsem si jistý, že mi odpovíš, ale je to pro mě dost důležité. Podívej, deset let jsem tady nebyl, takže nevím, co se všechno stalo. Ale to už se změnilo. Čel té pravdě, já jsem zpátky.“

Zhluboka se nadechl. „Kdo je Danielův otec?“

Z Hermioniny tváře se vytratila veškerá barva. Draco nerozuměl, co se děje – vypadala najednou tak slabě, rozhlížela se kolem sebe, asi hledala nějakou oporu. Když žádnou nenašla, opřela se o zeď.

„Proč se ptáš?“ zeptala se hlasem, který očividně měl být ostrý, ale hodně se třásl.

„Ptám se, protože je to pro mě důležité.“ Už si uvědomil, že mu to nemá v úmyslu říct. Jeho vztek narostl skoro do takových rozměrů, jako ten co měla před chvíli ona. „Mám právo to vědět!“

„A to jako proč?“ zeptala se chraplavě.

„Protože,“ podíval se jí přímo do očí. Všiml si, že zadržuje dech, „chci vědět, s kým jsi tak brzo spala po tom, co jsem odešel do Ameriky!“

„Cože?“ vypadala zmateně. Jako kdyby čekala něco o dost horšího a teď nevěděla, jestli si má ulevit nebo ne.

„Trvalo mi čtyři roky, než jsem začal vídat jiné ženy!“ začal zvyšovat hlas. „Tys nemohla počkat ani čtyři týdny, než jsi začala s někým spát!“

Nerozuměl tomu, proč Hermiona najednou vypadala o tolik líp, skoro to vypadalo, že se v úlevě rozesměje. To ho jen víc rozzuřilo.

„KDO to je, Hermiono? S kým jsi byla? Musím to vědět. Musíš mi to říct! Chci vědět, kdo je otcem toho chlapce!“

Hermiona zavřela oči a přestala se usmívat. Musela se dát dohromady. Když oči znovu otevřela, vypadala o dost víc vážně.

„Draco, plýtváš mým časem,“ řekla klidně. „Ode mě tu odpověď nedostaneš – tak na to hned zapomeň.“

„Fajn, tak mi to neříkej. Jen mi řekni, jak jsi otěhotněla. Měla jsi přítele a byli jste neopatrní? Spala jsi s někým na prvním rande? Opila ses na večírku? Jak se kruci Daniel narodil?“ teď skoro křičel.

„Uklidni se!“ zvýšila i ona hlas. „Jak jsem otěhotněla je jen moje věc a moje tajemství. Tobě do toho nic není, takže se ani neptej. Nechci ti to říct a ani ti to neřeknu.“

„Dobře tedy,“ procedil skrz zuby Draco fialový vztekem, „ale jen abys věděla – stýkám se s tvým synem, chystám se ho navštívit u tebe doma, ať se ti to líbí nebo ne. Mám toho chlapce velmi rád a on mě taky. A jelikož nám ty nechceš říct to velký tajemství, tak od nás nečekej, že budeme taktní.“

V Hermionině obličeji se objevilo zděšení smíchané s pořádnou dávkou vzteku, pohled na ni ho podivně uspokojoval. Pak se otočil, a i když se pořád třásl vztekem, sešel rychle schodiště. Když vycházel z budovy, přísahal si: „Přijdu na to Hermionino tajemství a udělám cokoli proto, abych to odkryl.“

Poznámka překladatelky: To bylo tak kruté odsouzení Zmijozelu! Moje oblíbená kolej, chudinka… Když jsem povídku poprvé četla, tak jsem u téhle kapitoly přemýšlela, že s tím seknu, ale… chtěla jsem vědět, jestli Christine nechá Draca nebo Draco ji.

Dovedete si představit Draca v jiné koleji? Třeba v Nebevíru J nebo snad v Mrzimoru?

Děkuju Kelly.