AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Kapitola pátá – Dělat vlastní rozhodnutí
Hermiona měla syna. Nemohl tomu uvěřit. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se mu to zdálo směšné. To bylo prostě nemožné! Hermiona nebyla vdaná a věděl, že nebyla ani rozvedená. Mohl ten kluk být nemanželský? Mohl se narodit mimo manželství?
Moc se mu nezdálo, že by Hermiona takhle otěhotněla. Nebyla ten typ holky. Na to byla moc hodná.
„Jak je tedy možné, že má syna?“
Ron a Lenka si vyměnili ustarané pohledy. Hermiona je varovala znovu a znovu, aby pravdu v žádném případě Dracovi neříkali. Jediný problém byl v tom, že jim neřekla to, co mu říct mají. Nevěděli, co mají dělat – co říct, aby Draco neměl nejmenší podezření. Potřebovali zkrátka dobrou lež. Takže co vymyslet?
„Umm,“ pronesl Ron.
„No?“ přerušil netrpělivě jeho zamyšlení Draco. „Musíte to vědět. Byli jste tady, když se narodil, že? Byli jste tady, když byla těhotná. Musíte vědět, s kým otěhotněla!“
Ron nic neřekl. Pak slyšel Lenku, jak říká: „Nevíme.“
„Co myslíš tím, že to nevíte?“
„Nevíme, kdo je otec. Když Hermiona přišla a řekla nám, že je těhotná, všichni jsme se jí na to ptali, ale odmítla nám odpovědět. Když jsme se zeptali proč, řekla, že je to osobní a chtěla po nás, abychom se jí už nikdy neptali.“
„Takže nevíte, kdo je otec? Nevíte, s kým otěhotněla? Ale jste její nejlepší přátelé, musela vám alespoň něco naznačit!“
„Ne,“ odpověděla mu Lenka. „Před deseti lety jsme se jí ptali, řekla, abychom ji s tím už neobtěžovali. Prý přísahala, že si to tajemství vezme do hrobu. Tak jsme to vzdali. Co jiného jsme měli dělat?“
„A to si ani netipnete? To neměla žádného přítele, který by mohl být otec?“
Ron se podíval na Lenku, ta vysvětlovala celou zápletku tak lehce, jako by se to skutečně stalo. „Neměla žádného přítele,“ řekla. „Můj odhad je, že se jednoduše opila na večírku a vyspala se s nějakým chlápkem. Možná ho známe, možná ne. Ale říkám znova, že je to jen odhad. Asi nikdy nezjistíme pravdu.“
Někdo zaklepal na dveře, Ron je otevřel. Dovnitř vešla Ginny s jejími dcerami a taky Danielem.
Nastala pauza. Draco a Daniel na sebe zírali. Ačkoli každý z nich myslel na něco jiného. Draco byl stále v šoku díky tomu objevu a chtěl vědět, kdo je jeho otec. Na druhou stranu Daniel byl šťastný, že Draca opět vidí. Na chvíli se sice cítil špatně, protože si vzpomněl na matčino varování, ale řekl si, aby na to zapomněl. ‚Já jsem ho nepozval, já jsem tohle setkání neorganizoval,‘ pomyslel si, ‚je to jen náhoda. Takže si to pořádně užiju.‘
Pořádně se usmál a pozdravil.
„Zdravím, pane Malfoyi, rád vás zase vidím.“
„Taky tě rád vidím, Danieli,“ usmál se na něj Draco na oplátku. Vážně ho rád viděl. Všiml si, že se na ně všichni dívají.
Co chtějí?
Daniel se posadil a začal mluvit. Draco se na něj alespoň mohl zblízka podívat, snažil se přijít na to, koho mu ten kluk připomíná. Nepochyboval, že jeho otce znal. Ten kluk mu byl tak povědomý, hned od první chvíle měl pocit, že ho zná. Ale kdo byl ten muž? To Draco nevěděl.
„Um, Danieli?“ ozvala se Ginny opatrně. „Myslím, že je čas odejít.“
„Cože? Vždyť jsme zrovna přišli,“ protestoval Daniel.
„Jo, já – zrovna jsem si vzpomněla, že jsem slíbila tvé matce, že přijdeme domů dřív. Má jít dneska brzo z práce.“
„Tak běž a řekni jí, že jsem tady,“ zazněla v jeho hlase tvrdohlavost. „Chci zůstat.“
„Danieli,“ napomenula ho příkře, „pojď sem.“
„Ne,“ založil si ruce na hrudi.
„Danieli!“
„Myslím, že bys měl raději jít,“ zašeptal jeho směrem Ron. „Řekne to tvé matce.“
„To je mi jedno!“
„Je tu nějaký problém?“ zeptal se Draco. „Ten kluk má pravdu, zrovna jste sem přišli.“
„Řekla jsem, že není čas. Slíbila jsem Hermioně, že budeme u ní dřív než ona.“
„A to je tak velká věc? Pošli jí sovu, Sv. Mungo je celkem blízko.“
Ginny ho ignorovala. „Danieli, okamžitě sem pojď.“
Danielova nálada poklesla na bod mrazu. Přesto vstal a podal Dracovi ruku. „Bylo fajn vás opět potkat, pane Malfoyi.“
„Jo, taky jsem tě rád viděl. Možná přijdu navštívit tebe a tvoji matku příští týden, co na to říkáš?“
Ginny, Ron a Luna si vyměnili zděšené pohledy. Danielův obličej se ale vyjasnil.
„Skvěle! Uvidíme se tedy příští týden!“ vykřikl šťastně a popoběhl ke Ginny.
~*~
„COŽE?“ vyjekla Hermiona.
„Je mi to líto,“ řekla jí Ginny smutně. „Snažila jsem se je nějak rychle oddělit, ale vypadali, jako kdyby byli nějak spojení. To spojení jsem nemohla rozbít. Všichni víme, co to znamená, že?“
„Co by to mělo znamenat?“
Ginny se na ni podívala.
„Hermiono, musíš jim to říct.“
„Říct jim co?“
„Říct jim, že jsou otec a syn! Měli by to vědět a ty bys měla být ta, co jim to řekne. Alespoň bys je měla nechat vídat.“
„Ne,“ Hermionin hlas byl přísný, nedovoloval žádné pochybnosti. „Přísahala jsem, že to udržím jako tajemství.“
„Takže ty nikdy neřekneš Danielovi o jeho otci? Copak nevíš, proč je pořád tak smutný, Hermiono? Potřebuje tátu, chce tátu a teď má šanci mít tátu…“
„Ginny!“ vykřikla Hermiona prudce. „Vychovávala jsem svého syna deset let a já vím, co je pro něj to nejlepší. Draco se o něj nikdy nestaral, dokonce ho ani neviděl. Vůbec ho nezná. Kromě toho, už jsem to všechno promyslela: tohle je můj syn a moje rozhodnutí. A nehodlám na tom nic měnit.“
Ginny se unaveně podívala na strop. Tahle tvrdohlavost ji doháněla k šílenství.
~*~
Daniel nemohl předstírat, že se nezajímá o to, jak se jeho matka cítí. Miloval svou matku víc, než kohokoli na světě. Respektoval ji a všeobecně obdivoval její názory. Ale tentokrát byl přesvědčen, že se mýlí. Neměla vůbec žádný důvod zakázat mu, aby vídal Draca. Jeho matka nebyla dokonalá, jako každý - i ona dělala občas chyby. Dokonce mu ani neposkytla žádné vysvětlení. Takže nemohla očekávat, že to udělá. Nebyl dítě – bylo mu deset let. Byl dost starý na to, aby mohl dělat svá vlastní rozhodnutí!
A proto se rozhodl neuposlechnout svoji matku. Rozhodl se za jejími zády stále stýkat s Dracem. Nejdřív to měl v úmyslu tajit, ale byl dost chytrý na to, aby si uvědomil, že Hermiona na to dřív nebo později stejně přijde, a když se to stane, nebude jí lhát. Jeho názor byl, že nebylo nic špatného na tom, aby se s Dracem stýkal. Jestli mu to matka chtěla zakázat, musí mu nejdřív vysvětlit, proč by to neměl dělat.
Ale jednu věc si slíbil. Jestli dělá vážně chybu a jeho matka má pro všechno dobré vysvětlení, omluví se jí.
Následují den, co viděl Draca v Ronově domě, byl pátek. Ginny a její dcery k němu v pátek nechodily. Daniel se rozhodl situaci využít a poslat svojí vlastní sovu, Maxe, za Dracem. Chtěl se s ním setkat tak brzo, jak jen to bude možné. Asi za hodinu a půl dostal odpověď.
„Ahoj Danieli,
bylo skvělé od tebe dostat zprávu.
Hrozně rád bych se s tebou znovu setkal. Co takhle v pondělí – budu na tebe čekat poblíž domu Harryho a Ginny. Vyhovuje ti to?
Srdečně
Draco Malfoy
Daniel mu poslal sovu zpátky, s termínem souhlasil. Všechno, co jen bude muset udělat, je dostat se od Ginny. Ale s tím si starosti nedělal: něco ještě vymyslí. Teď mohl myslet jen na to, že za tři dny znovu uvidí Draca… a to ho naplňovalo štěstím.