AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
_____________________________________________________________________________________________________
Kapitola první – Bez něj
„Ahoj, mami,“ vyběhl ze svého pokoje desetiletý kluk a pevně objal právě příchozí Hermionu Grangerovou.
„Ahoj, Danieli, zlatíčko,“ odpověděla s úsměvem a objetí mu oplatila. Pak se na něj podívala zblízka. „Jaký byl tvůj den ve škole?“
„Dobrý.“
„Jsi si jistý?“ zeptala se ho ještě jednou. „Nenavážel se do tebe nikdo?“
„Nikdo.“
„A proč jsi tady celou dobu sám?“ uhladila jeho hebké vlasy. „Víš, že nemám ráda, když tu musíš být několik hodin zavřený sám. Přála bych si končit dřív v práci, ale nejde to. To ale neznamená, že tady musíš být sám. Proč nejdeš třeba navštívit babičku a dědu? Nebo se zeptej Ryana, zda by za tebou nechtěl přijít.“
„Jsem rád sám, mami. Ale jestli je to pro tebe tak důležité, udělám to tak, jak jsi řekla.“
„Můj hodný kluk,“ usmála se na něj. „Mám tě ráda.“
~*~
Po večeři se Daniel vrátil do pokoje a začal si dělat úkoly. Špatně se ale soustředil. Je těžké se na něco soustředit, když máte špatný pocit z toho, že ve škole nemáte žádné kamarády.
Předtím své matce lhal. Děti ve škole se do něj vždycky navážely, nikomu sice neřekl, že je čaroděj, ale ony nějak poznaly, že je jiný. Možná to bylo tím, že ve třídě byl tak nejistý. Většinu večerů, potom co snědl večeři s matkou, se vyptával na Bradavice, školu čar a kouzel. Skoro tomu nemohl uvěřit, bylo to pro něj těžké, protože jediná škola, kam kdy chodil, byla mudlovská. Daniel neměl mudly rád.
Jeho matka mu řekla, že by mudly neměl nenávidět – to, že nemají magii, neznamená, že jsou méněcenní. Daniel si myslel, že by mudly mohl mít rád, kdyby na něho oni byli milejší. Jediní milí mudlové, které znal, však byli jen jeho prarodiče. Ti se k němu chovali mile a milovali ho. Všichni ostatní mudlové byli hrubí a zlí.
Chodil do mudlovské školy, protože jeho mamka neměla čas na to, aby ho vzdělávala sama. Daniel by upřednostňoval, aby ho vzdělávala paní Weasleyová nebo babička, ale jeho mamka chtěla, aby měl ještě před Bradavicemi zkušenost se školou.
„Ale kdy půjdu do Bradavic?“
„Až ti bude jedenáct, dostaneš dopis,“ vysvětlila mu Hermiona. „Pak tam odejdeš, jen buď trpělivý.“
Té se to řeklo! Ona vůbec netušila, že je čarodějka, dokud neobdržela ten dopis. Po ní se děti ve škole nevozily. Alespoň ne tak jako po něm.
Daniel netušil, proč ho ostatní děti tolik nenávidí. Snažil se zapadnout, vypadat v pohodě. Co musel udělat pro to, aby ho měly rády? Nebylo to, tak že ostatní děti by byly chytřejší, bohatší nebo krásnější než on. Jediná odlišnost, kterou našel, spočívala v tom, že ony byly daleko sebevědomější, než on: nikdy se nebály promluvit, nikdy neměly problém udělat si přátele, měly skvělý smysl pro humor.
Takže se Daniel pokoušel být víc sebejistý. To ale šlo těžko, protože kamkoli šel, musel pamatovat na to, kdo doopravdy je. On věděl, co ho tak odlišuje, kvůli čemu je jiný.
Neměl otce. A to byl ten problém. Všichni věděli, že nikdy žádného neměl, ale ostatní ano. To byl jeden z důvodů, proč se po něm děti tolik vozily.
~*~
Když bylo Danielovi pět let, začal chodit do mudlovské školky a zjistil, že každé dítě má dva rodiče, matku a otce. Uvědomil si, že mu někdo chybí. Někdo, na koho před tím ani nepomyslel. Jeho mamka tady pro něj vždy byla, pomáhala mu a milovala ho, takže necítil, že by bylo něco špatně. Navíc mamka měla spoustu přátel: Harryho Pottera, Rona Weasleyho, Lenku Láskorádovou a jejich rodiny a děti. Nikdy před tím se necítil osamělý.
Ale ve školce děti říkaly věty jako: ‚Jestli toho nenecháš, můj taťka tě najde a přepere.‘ nebo ‚Můj táta je ten nejsilnější člověk na celé planetě!‘. Daniel byl velmi chytré dítě a tak si brzy uvědomil, že na rozdíl od ostatních dětí, mu někdo v životě chybí – otec. Ten muž, který ostatním dodával pocit bezpečí a jistoty.
Proto se začal cítit o trochu podřadnější: Jak to, že všichni mají otce, jen on ne? Jak to, že on má jenom matku?
Byl zvyklý říkat své mamce vše, co ho trápilo. Miloval ji a věřil jí víc než komukoli jinému. Kdykoli se jí na něco zeptal, vždy mu trpělivě odpověděla. Proto se jí jedné noci, když ho ukládala do postele, zeptal na svého otce.
„Maminko, chtěl bych se tě na něco zeptat.“
„Ano, zlato?“
„A slíbíš mi, že mi odpovíš?“
„Samozřejmě, že ti odpovím. Víš, že ti vždycky odpovídám, Danieli.“
„Maminko,“ začal malý Daniel a podíval se své matce přímo do očí, „jak to, že nemám tátu jako všechny ostatní děti?“
Viděl její šok. Slyšel, jak zrychleně dýchala. Dokonce i zahlédl v jejích očích slzy. Ale nedovedl si vysvětlit, proč takhle reagovala. Měl se na to ptát?
„Myslím, že ses zeptal moc brzo,“ pronesla nakonec těžce.
„Ty mi nechceš odpovědět, maminko?“
„Nemám tvojí odpověď, zlatíčko. Ty máš otce, každý ho má, protože aby se mohlo narodit dítě, musí být žena a muž spolu. Ale tvůj otec tu není.“
„A kde je? On mě nechce vidět?“
„Danieli, prosím, neptej se mě na tyhle otázky.“
Viděl, jak se zachvěla její brada, protože plakala. Bylo mu jí líto, ale potřeboval víc odpovědí. „Ale proč maminko? Všechny děti ve školce mají tátu. Proč jedině ten můj je pryč? Chci se s ním setkat!“
„Nemůžeš, Danieli, a budeš to muset přijmout.“
„Je můj táta Harry?“
„Ne, samozřejmě, že ne!“
„Tak Ron?“
„Danieli – prosím přestaň. Tvůj otec tady není, neznáš ho. Ani se nepokoušej uhodnout to. Prosím, vím, že to pro tebe musí být těžké, ale zkus se přes to přenést. Ano?“
Daniel začal brečet. „To ale není fér! Není to fér, mami! Já chci tátu! Chci se potkat se svým tatínkem!“
Hermiona se ho snažila uklidnit, ale Daniel byl na to až příliš rozrušený. Jen brečel a brečel….
~*~
Danielovi už víc nebylo pět let, ale přesto se své matky na otce už nikdy nezeptal. Nechtěl zranit její city a také věděl, že by mu stejně neodpověděla.
Nebyl už na svou mamku naštvaný. Nevěděl sice, proč mu nechtěla říct pravdu, ale byl už starší a vyzrálejší, a tak si uvědomil, že jeho otec mamce pravděpodobně nějak hodně ublížil. Možná ji nějak zradil, nebo se s ní rozešel, když ho ona pořád milovala. Nepřišel ale na žádný způsob, jak zjistit co se stalo. Jednou se zkusil zeptat Harryho, ale ten mu odmítl odpovědět. Pak zkusil Rona a Ginny, ale jejich reakce byla podobná té Harryho. Pochopil, že souhlasili s jeho matkou a rozhodli se mu nic neříkat. Neměl tedy žádnou možnost, jak zjistit pravdu.
~*~
Hermionino rozhodnutí nebylo sobecké. Neřekla Danielovi o Dracovi, protože nechtěla, aby se její syn cítil tak, jako se cítila ona, když Draco odešel. Ona měla alespoň na chlapcova otce nějaké vzpomínky, to Daniel neměl. Myslela si, že kdyby svému synovi řekla pravdu, jen by to situaci ještě zkomplikovalo.
Na druhou stranu uvažovala i o tom, že by to Daniel mohl zvládnout docela dobře. Když ho viděla s jeho přáteli, vypadal jako zdravý, sebevědomý chlapec. Co na tom, že neměl tolik přátel ve škole? Když byla v jeho věku, také neměla tolik přátel.
Daniel měl dobrý vztah se všemi jejími přáteli. Rodina Weasleyových se za posledních deset let dost rozrostla. Harry a Ginny se vzali a teď měli dvě holčičky, Ron a Lenka měli dívku a kluka, Fred, George, Charlie a Bill měli také děti. Billův nejstarší syn Ryan zrovna dokončil studium v Bradavicích. On a Daniel si byli velmi blízcí. Ryan ho byl navštívit jen za minulý týden dvakrát.
Hermiona si povzdechla a otevřela zásuvku. Nikdy Danielovi neukázala diamantový náramek, který dostala od Draca před tím, než odešel. Ale někdy, když se cítila sama, ho vytáhla a… nechala se zanést diamanty do svých snů… vzpomínek.
~*~
Daniel si oblíbil stát před zrcadlem a koukat se do něj. Ne snad proto, že by si myslel, že je tak hezký, ale stál a představoval si, jak asi jeho otec vypadá. Všichni okolo říkali, že on sám není moc podobný Hermioně, tedy až na nos.
Když se na sebe díval, mohl jednoduše říct, že jeho otec byl blonďatý. Nikdo z příbuzných jeho mamky blonďatý nebyl. Ale co jeho oči? Daniel měl modré oči, tak odlišné od těch Hermioniných. Možná tedy jeho otec měl oči stejné? Stál tam a tolik se snažil představit tvář muže, který ho přivedl na svět.
Zjistím někdy, kdo je můj otec? Ptal se sám sebe. Potkám ho někdy? Budu mu moc někdy říct tati?
To nevěděl…
Poznámka překladatelky: Minule jsme se celkem shodli na tom, že Hermiona se zachovala dost sobecky (nebo jako „naprostá blbka“ :) , protože Dracovi nepřiznala těhotenství. Takže jsem dost zvědavá, jak budete reagovat na to, že Danielovi neprozradila, kdo je jeho otec…
A děkuji Kelly.