Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Memory Lapses

2. časť

Memory Lapses
Vložené: Jimmi - 14.06. 2012 Téma: Memory Lapses
Florence nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Preklad: florence

Art credit: Clarice Rose

 Prístupnosť: T

Pairing: Dramione

 Žáner: Romance/Humor

_______________________________________________________________

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní luckei, ktorá napísala túto fanfiction.

______________________________________________________________

 

Výpadek paměti

aneb proč by měl mít kouzelník po ruce myslánku

ČÁST DRUHÁ

Jakmile zavřela za Dracem dveře, zasténala, opřela se o ně a svezla se po nich dolů. Nemohla uvěřit, že právě souhlasila, že půjde ven s Malfoyem. Nemohlo z toho vzejít nic dobrého, to jasně ukazovaly i její reakce, které měla od doby, co ho dostala z vězení. Nezdálo se, že by si toho všiml, ale ona nemohla uvěřit, že neslyšel, jak jí bušilo srdce, když brzo ráno šli z vězení po čerstvém sněhu nebo, jak je nervózní z toho, že je u ní doma. Měla pocit, že musí být hrozně nápadná, ale to možná byl jen její citlivost na to, jak jí vnímá on.

Pomalu si stoupla a zamířila do koupelny. Potřebovala dlouhou, relaxační koupel, aby si pročistila mysl. Ještě štěstí, že byl víkend.

Trvalo jí jen chvilku, než pomocí kouzla naplnila svojí vanu vodou s bublinkami a použila na ní tepelné kouzlo, aby voda nevychladla. Potom si přeměnila polštářek z pohovky na vodotěsný a přinesla si několik knih a časopisů, co měla rozečtené.

Jak seděla namočená v horké a voňavé vodě, přemýšlela, kdy naposledy viděla Draca. Párkrát ho zahlédla na Příčné ulici a taky v Prasinkách, ale to se doopravdy nepočítalo. Ale jedna, jedna konkrétní vzpomínka, se jí vypálila do paměti.

Dvouleté výročí oslavy porážky Voldemorta, bylo prohlášeno za charitativní bál, pořádaný Luciusem a Narcissou Malfoyovými. V té době nevěřila, že Malfoyům je vážně líto jejich účasti ve válce. Lucius byl v podstatě u soudu očištěn. V Azkabanu pobyl tři měsíce a pak byl propuštěn na podmínku. Od té doby, vtáhl sebe i svou rodinu do záře reflektorů a snažil se dostat alespoň trochu zpět z dobrého jména rodiny Malfoyů.

Peníze mu k tomu posloužili. Dokonce i ti nezarytější kritici Malfoyova trestu na něj nakonec pěli chválu. Není to jako posledně, tvrdili. Jako důkaz uvedli to, že Lucius daroval ve své nekončící štědrosti, víc peněz než kolik si mohl na temné straně nashromáždit. Voldemort byl opravdu mrtvý a Lucius vyděl chybu ve svých rozhodnutí ještě před jeho pádem, byť to bylo těsné. Nemohla být šance, že by to jenom hrál. Vždyť dokonce po válce ukázal bystrozorům každý kout a skulinu svého domu, jak psal Denní Věštec. Nenašli tehdy ani stopu po temné magii, natož sedm let po válce.

Hermiona byla na plese s Ronem, s kterým od konce války chodila, ale její pozornost se rozptýlila. Byli ve vile Malfoyových a ona přemýšlela o jejich synovi, jak ho v místnosti hledala. Nakonec ho zahlídla v rohu, od neviditelnosti ho dělily jenom blonďaté vlasy. Dívala se, jak do sebe nalil obsah své sklenice, kterou držel, a podíval se okolo, pravděpodobně hledal další. Pamatovala si, že chtěla vědět, jak se cítí a ne jenom jeho pocity kolem ministerského bálu u něho doma, chtěla vědět, i jak na něho působí to, že jméno jeho otce je ve společnosti zase bráno s úctou.

Na tak mladého muže, Draco zažil svojí rodinu v příliš mnoha postaveních. Když se narodil, byl jeho otec aktivním smrtijedem, i když na to si asi moc nevzpomínal. Od jeho prvního do patnáctého roku ho otec učil černé magii, podplácet ministerské úředníky, strategicky darovat peníze a taky to, že Draco je prostě lepší než všichni ostatní. Pak se vrátil Voldemort a on byl povinen se vrátit do jeho služeb. Po dobu jednoho roku mu sloužil až do té příhody na odboru záhad a pak byl poslán do vězení. Jakmile se dostal ven, stal se jen loutkou v rukou Pána zla, Malfoy Mannor zaplavili smrtijedy. Lucius kvůli bezpečnému pošlapování zůstal ve Voldemortově přízni. A teď, když byl Temný pán mrtvý, se rodina díky finančním prostředkům zase hřála na výsluní. A rozhodně to fungovalo, Malfoyovi byli nyní spojováni s charitou a přijetím těch s méně cenou krví, ale stále přemýšlela, co by asi Lucius řekl, kdyby si Draco domů přivedl mudlu nebo mudlorozenou čarodějku.

V tu chvíli, během tance, se Hermiona omluvila Ronovi jako už tolikrát za ten večer, aby si došla pro sklenici vody a ustoupila tak zástupů žen, které se hned draly na její místo.

Spěchala na kraj místnosti k větším dveřím ze sálu, jež vedli na balkon. Dávala si pozor, aby si jejího odchodu nikdo nevšiml, až po pár chvílích otevřela francouzské dveře a vyklouzla ven. Obklopil jí studený vzduch. Zavřela za sebou dveře a opřela se na ně. Zavřela oči a nasávala vůni květin v okolí balkonu.

Několikrát se zhluboka nadechla, než si všimla, že je někdo poblíž. Ten někdo po pošlápl. Otevřela oči, aby našla Draco Malfoye, jak jí pozoruje přes sklenici od vína s pobavením v jeho bledě šedých očích.

Jejich rozhovor byl krátký a divný, Malfoy byl úplně opilý. Přesto se mu podařilo se na ní pronikavě dívat, což jí rozčilovalo. Uhnula očima a přistoupila k okraji balkonů, podívala se dolů. Byli pouze v prvním patře a pod nimi se rozkládala krásná anglická zahrada. Malý potůček procházel středem a vléval se do velkého jezera. Nad nimi se blýskalo tisíce drahokamů, hvězdy. V potůčku plavali dvě bílé labutě.

Když se ho zeptala, proč není uvnitř, odpověděl jí stejnou otázkou a připomněl jí, že jako součást týmu, který porazil toho „šíleného maniaka“ by měla vevnitř oslavovat a tančit na jeho obrazném hrobě.

Poukázala na to, že jeho otec financoval celou tuhle událost a tak i on je vevnitř vítaný.

Draco se ušklíbl a řekl jí, že je opilý. Pokud o tom předtím pochybovala, tak teď už jí to ani nenapadlo. Dopil skleničku, postavil jí na zábradlí a pomalu k ní přešel. Jak se přes trávník přehnal studený vítr, mírně se zachvěla. Sama už pár skleniček vypila a jeho přítomnost v ní vystupňovala závrať.

„Jsi nádherná,“ zašeptal jí do ucha a tím jí polechtal jemné chloupky na krku a tak se znovu zachvěla. Vzrušení jí v břiše vyvolalo motýli.

Zcela šokovaná svojí reakcí na něj, Hermiona o krok ustoupila a připomněla mu, že je opilý.

Zasmál se, řekl, že ano, je opilý, ale není slepý. A pak, jako by snad zrovna nepřiznal, že ho přitahuje, pohybem hůlky naplnil svojí sklenici a z poloviny jí vypil.

Potom ještě chvíli mluvili, zeptal se jí, jak dlouho si myslí, že večer uvnitř bude ještě pokračovat a naříkal, když mu řekla, že do minimálně do půlnoci. Ona se ho zeptala, jaké to je být opět na vrcholu kouzelnické společnosti, jeho odpověď jí překvapila víc, než co jiného.

Pousmál se a řekl: „Kromě pocitu, že jsem nejnižší živočišná forma na zemi a že se hodím jen na to, aby se mnou čistili záchody, to celkem jde.“

Hermiona nevěděla, co říct a tak tam jen tak tiše stálo, zdálo se, že na ní zapomněl a vrátil se k pití svého vína. Ještě několik minut se těšila z nočního vzduchu a přemýšlela o muži vedle sebe a o tom, že je v něm asi víc, než jen potřeba myslet na sebe.

Jak se otočila k odchodu, přemýšlela, jestli si jejich rozhovor bude vůbec příští den pamatovat a jestli nebude litovat, že se jí, byť jen trochu, otevřel. Její ruka už byla na klice, když jí oslovil.

I přes teplou vodu se při té vzpomínce zachvěla.

„Grangerová, počkej.“

Otočila se a cítila, jak jí srdce silně buší v těle, když ho našla stát jen kousek od ní. Jeho oči byly stále skelné, ale také ukazovaly víc zrady, než by čekala. Překonal tu vzdálenost pár kroků, dokud nestál přímo u ní a ona musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí.

Podivně se na ní podíval a přiblížil k ní svojí ruku, aby se mohl dotknout její tváře.

Hermiona zakořenila na místě s rukou na klice, konečně našla pochopení pro chemii, o které slyšela, že mezi lidmi probíhá. Její tělo reagovalo na něj a část z ní zoufale toužila po tom, aby jí políbil. Jen ten nápad jí způsoboval třes kolen. Podívala se na jeho ústa, zatímco on jí prsty přejel po jemné pokožce na obličeji.

Nakonec vzal její bradu a zvedl jí. Olízl si rty, vypadal, jako když přemýšlí, co dělat. Přiblížil obličej k tomu jejímu a pak se mírně odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí. Ty na něj, rozevřené, tiše křičely. Pak se k ní přiblížil ještě jednou a zastavil se těsně před tím, než se jejich ústa spojila. Rty mu cukly, ale místo polibku zašeptal.

„Myslel jsem to vážně,“ a ustoupil od ní nazpět.

Celé její tělo protestovalo proti té vzdálenosti, bezděky k němu vykročila. „Malfoy…“

„Běž,“ řekl a otočil se k výhledu z balkonu, od ní. „Jsem si jistý, že tě postrádají. Nechtěla bys přece, aby nás přistihli, že?“

Polkla a zjistila, jak je těžké přemýšlet a slyšet přes to bušení srdce. Po několika málo minutách si vyčistila hlavu a její krev se zpomalila a ona se rozhodla vrátit do tanečního sálu, byla na vždy změněná.

Hlasité zamňoukání jí vytrhlo z myšlenek. Povzdychla si a uvědomila si, že její koupel už byla dostatečně dlouhá. Vylezla ven a zabalila se do bílého, hebkého ručníku. Všedně se oblékla a rozhodla se, že vyrazí do Londýna, možná do knihkupectví, možná se podívá sama na nějaký film. Cokoli, co by jí mohlo rozptýlit. Bez ohledu na to, jak se snažila, nedokázala své myšlenky od Draca odpoutat. Po letech, kdy se opět vřítil do jejího života, vyvolal všechny ty pocity zmatku, o kterých si myslela, že už je dávno překonala.

ooo

Deset minut před šestou následující den, byl Draco jen uzlíček nervů. Skoro hodinu strávil rozhodováním o tom, co si na sebe má vzít. Ptal se na radu svého otce a ptal se i pár domácích skřítků, kteří byli zavázáni mlčenlivostí.  Nechtěl vypadat jako, že o to má moc velký zájem, ale taky nemohl vypadat jako „šupák“. Ať už to znělo jakkoli, když se ptal, tak tohle nebylo rande. I když malý hlásek v hlavě mu říkal, že by tu myšlenku neměl tolik zavrhovat.

Na posledy, když ho poslechl, pozval tu ženu ven. Rozhodl se z toho obvinit celou tu situaci: minulou noc byl opilý, zatčený, pak byl zachráněn ženou v lesklé zbroji (nebo alespoň pyžamu), která mu poskytla lahodný čaj, místo na spaní a další ráno i snídani. Taky se s ním pokusila vést rozhovor na základě článku v novinách, což ho úplně odzbrojilo. Nakonec taky shledal, že její vlasy vypadají, stažené v drdolu, docela atraktivně.  Svojí mysl nechal bloudit k myšlenkám o jeho prázdné posteli a tak se stalo, že podlehl okamžité slabosti.

Cítil nevysvětlitelnou nervozitu a nemohl přijít na důvod. Zvažoval, že by rande zrušil. Po pravdě, vždy se cítil trochu fyzicky přitahován k Hermioně, ale nikdy ho nenapadlo, že by s ní šel doopravdy setkat a z jeho nervů by byl jen roztěkaný uzlíček. Připomněl si, že to vlastně nenazývá jako rande.

Chtěl jí jen vzít ven, aby jí poděkoval, nepotřebovalo to žádné nálepky nebo označení, a nechat to všechno za sebou. Se spokojeným pokývnutím na svůj odraz v zrcadle opustil místnost a přemístil se z ohromného sídla.

Za tři minuty šest stál před bytem Hermiony v černých kalhotách, v černých botách, padnoucí bledě modré košili, na ní měl tlustý středně dlouhý kabát přeměněný z pláště. Předtím než se mohl rozloučit se svými nervy nebo obědem, zaťukal.

Slyšel pohyb za dveřmi a pak mu otevřela Hermiona, která nevypadala o moc odlišně, než jí viděl naposledy: neuspořádaná vlasy a pyžamo. Když ho zpozorovala, oblečeného dobře, na to, že to nebylo rande, oči se jí rozšířily.

Draco poděkoval Merlinovi za to, že nedal na matčinu radu a nekoupil kytky.

„Nemyslela jsem, že si to řekl vážně,“ vysvětlila rychle.

„Očividně,“ odsekl a podíval se na ní.

Mírně zrudla. „Ty si vážně se mnou chtěl jít na večeři?“

„Můžu jít dovnitř nebo budeme mluvit tady a zajistíme tak tvým sousedům příjemnou podívanou?“

„Ano,“ řekla a otevřela mu dveře. Zamířila ke svému pokoji a při tom mluvila. „Řekni mi, vážně se mnou chceš jít na večeři? Můžu být připravená během chvilky.“

Vkročil do bytu jen pár kroků, před tím než se zastavil. „Ano,“ odpověděl jí nakonec, v duchu nadávajíc na všechny čarodějnice a kouzelníky. Vážně s ní chtěl jít na rande? Pravda, strávil s ní den před tím docela příjemný čas a vždy mu přišla atraktivní…ale rande to byl úplně nový famfrpálový zápas. Ani si nebyl jistý, jestli jí má rád.

Stál uprostřed jejího obýváku a připadal si trapně. Spal tu na gauči jen tři dny předtím, ale tenkrát svému okolí nevěnoval tolik pozornosti. Měla víc knih, než člověk mohl v životě přečíst. Zvědavost ho přinutila přijít k nejbližší polici, nepřítomně přejel prstem po hřbetech, jak četl.

Slyšel, jak se otevřeli dveře. Vzhlédl právě, aby mohl vidět, jak Hermiona schází dolů. Čelist mu spadla, srdce začalo bušit a dlaně se mu zpotily. Věděl, že byla čarodějka, ale jak mohla nějaká žena vypadat takto nádherně, když jen před pár minutami se připravovala na spánek? Věděl, že je pořádně talentová čarodějnice, ale tohle neměla na svědomí magie. Viděl ji při pár dalších příležitostech, kdy ho nechala oněmělého.

Oblékla si na sebe šaty bez zadní části s květinovým vzorem, který perfektně seděl k tomu, co měl na sobě on. Pár fialových bot na sexy podpatku a pár kruhových náušnic ze stříbra vzhled uzavíral. Vlasy měla pořád nahoře, ale teď to vypadalo víc jako…záměr, většinu z nich drdol udržel, jen pár jich spadalo ven, tam kam mohly. Přes ruce měla přehozený šál a v jedné ještě držela kabelku.

Když se blížila, ušklíbla se a on si uvědomil, že na ní pořád zírá. Rychle zavřel ústa a založil si ruce přes hruď, protože nevěděl, co jiného dělat.

„Jsem připravená,“ řekla, „jen si vezmu kabát.“

Přikývl a čekal, až si navlékne teplý kabát, na který vrhla ještě zahřívací kouzlo. Když už zamykala dveře od svého bytu, Draco konečně promluvil: „Jak ses dokázala připravit tak rychle?“

Plaše se usmála. „No, přiznávám, že jsem byla připravená pro případ, že by ses nakonec ukázal. Kam jdeme?“

Draco se cítil jako osvobozený z kouzla, když zjistil, že to s tou přeměnou na dechberoucí krásku to nebylo zas tak dramatické. „Do Příčné ulice, znám tam jedno hezké italské místo,“ řekl blíž k ní. „Jdeme přes Děravý kotel.“

Přikývla a oba se přemístili.

Večeře byla příjemné záležitost. Draco obdivoval Hermioniny způsoby a vychování a ona shledala konverzaci s ním za zábavnou a inteligentní. Od konce války šel na pár schůzek a byl pouze v jednom vážném vztahu. Možná to bylo tím typem žen, kterými byl obvykle přitahován, ale teď, s Hermionou se cítil tak pohodlně, mohl být sám sebou. Párkrát mu uklouzlo něco kousavého a ona se jen ušklíbla a zkritizovala ho stejně dobře jako on jí.

Někde mezi hlavním chodem a dezertem si uvědomil, že má Hermionu opravdu rád a tiše poděkoval tomu hlásku, který ho přiměl jí pozvat ven.  Když dojedli dezert a účet byl zaplacen, Draco ještě nebyl připraven ukončit večer a tak jí pozval ven. Souhlasila.

„Pamatuješ si, když jsme se naposledy viděli?“ zeptala se, jak kráčeli Příčnou ulicí dolů a obdivovali u toho zboží ve výlohách.

„Myslíš včerejšek? Ano, docela dobře.“

Usmála se a zavrtěla hlavou. „Ne, myslím před lety. U tebe doma…“

Zamračil, jak přemýšlel. „Ano, pamatuji si to. Vždyť jsem tam taky byl. Pořád nesnáším tyhle zatracený události. Díky Merlinovi za to, že už je jich méně a jsou dále ode mě.“

„Nebyli zase tak špatné,“ poznamenala.

„Samozřejmě, že pro tebe ne. V podstatě byly dělány jenom pro vás. Přiznávám, že si na většinu z nich moc nepamatuji, protože jsem hned na začátku byl přitahován k baru.“

„Co si přesně pamatuješ z té noci před pěti lety?“

Její hlas zněl mírně zaujatě a on zjistil, že tohle už nejsou už konverzační otázky, ale že na něco hledá odpovědi. „Er…myslím, že tam byl hlavní bystrozor. Odešel jsem pryč, s dvěma láhvemi vína. Proč?“

„To je všechno?“ zeptala se zklamaná.

Prohledával svoje vzpomínky a snažil se najít něco, co dalšího by jí mohl říct. Matně si vzpomínal, že na ní zíral a nemohl z ní odtrhnout oči, ale asi jen první hodinu, než byl natolik vyřízený, že už ji nedokázal v davu poznat. „Potter se v tu dobu zasnoubil, alespoň si to myslím…“

Povzdechla si, což bylo jasné znamení toho, že neřekl to, co chtěla. Došli na konec Příčné ulice k průchodu do Děravého kotle. Zastavila se a otočila se na něj.

„No, bavila jsem se Malfoy, děkuji ti.“

Byl zmatený, nechtěl, aby večer skončil tak brzy. Doufal, že jí ještě někam vezme, třeba na Mannor k jezeru nebo zpátky do mudlovského Londýna na představení. Bylo ještě pořád brzy. „Jsem…jsem rád, že se ti večeře líbila, i mě bylo potěšením. Napadlo mě, že bychom se mohli projít po městě, možná se jít na něco podívat.“

Kousla se do rtu. „Já…nejsem si jistá, zda je to dobrý nápad.“

„Samozřejmě, že je. Oba jsme se bavili, což znamená, že chceme být ve společnosti toho druhého. Navíc je ještě docela brzy.“

Hermiona se usmála, ale hned se odvrátila, jako by nechtěla, aby to viděl. „Oh! Předtím než na to zapomenu…. Máš pro mě těch osmdesát galeonů?“

„Já… ano,“ řekl a sáhl do kapsy pro váček peněz, který jí podal.

„Děkuji,“ pověděla při braní si ho.

Společně prošli přes Děravý kotel do Londýna. Draco jí chtěl vzít do parku a taky se tím směrem vydali. Ale Hermiona vypadala o něco uzavřenější, už se nechovala úplně stejně jako na večeři. Jeho myšlenky se rozběhly s cílem najít důvod, a když nic nenašel, ovládla ho panika. Udělal něco špatně? Byla smutná, že si nepamatoval něco z té dlouhého, nudného večera plného arogantních panáků, vlezdoprdelků, drahého jídla a obyčejných tanců? Vyhýbal se tomu všemu, co nejvíc a vždy dával přednost samotě.

Draco se choval, jako by se nic nestalo, až se nakonec uvolnila a začala být taková jako během večeře. Strávili další hodinu v zasněženém parku, byl nesmírně vděční za ohřívací kouzla, která jim dodala pohodlí, než se zastavili na horkou čokoládu. Pak Hermiona prohlásila, že musí domů.

„Hádám, že se ještě potkáme,“ řekla s jemným povzdechem. „Doufám, že nebudeš tolik pít. Není to dobré pro zdraví.“

Zasmál se. „Ne, nebudu. Myslím, že po tom, co se mi stalo minulou noc, to bude hodně dlouhá doba, než si zase dovolím něčeho se napít.“

„Dobře,“ řekla. „Alespoň budu díky tomu ušetřena telefonátu v ranních hodinách.“

„Nebo aspoň těch, ve kterých budu žádat pomoc z vězení.“

„No, dobrou noc,“ popřála mu.

Zamračil se, „to je všechno?“

„Cože?“

„Děkuji, měj hezký zbytek života a nepij tolik? Myslel jsem, že ses dobře bavila.“

„To ano.“

Znovu přikývl. „Já taky. Takže teď přichází na řadu ta část, kdy se zeptám, jestli tě můžu ještě jednou vidět, ty řekneš ano, takže budeme moc zjistit, jestli ten dobrý pocit bude pokračovat.“

„Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ řekla.

„Podle mých zkušeností si to mohla říct, jenom kdyby ses nebavila. To se ale o tobě říct nedá.“

„Malfoy, tohle… by stejně nikdy nefungovalo. Jestli se nad tím zamyslíš, budeš souhlasit. Jsme tak rozdílní, tvoje rodina by to pravděpodobně nikdy neschválila, i přes všechny ty dobré věci, které tvůj otec udělal a jeho přijetí lidí… s podřadnější krví. Jsem to pořád…já.“

Zamračil se a přistoupil jeden krok k ní. „Nemám nejmenší starost o to, co si můj otec myslí, mohl by se klidně nechat rozčtvrtit. Nezažil jsem tolik zábavy… už hodně dlouho a vážně bych to chtěl zažít znovu. Tím myslím, že tě chci znovu vidět,“ dodal.

Znovu se kousla do rtu, „Já… ne. Vážně mě to mrzí. Dobrou noc, Malfoy.“

Otočila se na podpatku a pár kroků poodešla předtím, než se přemístila. Nechala za sebou stát zmateného Draca.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 2. časť Od: Tez - 15.03. 2016
Och, tohle jsem nečekala, ikdyž...Jo, dělá to příběh podstatně realistější. Malfoyovic rodina mi přijde trochu OOC, ale zase jednou za čas... =) Děkuji za překlad

Re: 2. časť Od: Zuzana - 16.06. 2012
Zaujímalo by ma, že keby Draco priznal, že si spomína na tú ich spoločnú chvíľku na terase, či by súhlasila s ďalším rande. Vyzerá to ako urazená ješitnosť. Som zvedavá aký krok urobí Draco aby ju znovu dostal von.

Re: 2. časť Od: Pet002 - 15.06. 2012
Zajímavé. Díky za překlad

Re: 2. časť Od: tigy - 15.06. 2012
Tak toto mu nemusela spraviť... len preto, že si nepamätal čo robil, keď bol namol? Tak som zvedavá, ako sa Dracovi podarí presvedčiť ju, aby mu ešte dala šancu  Teším sa na pokračovanie...

Re: 2. časť Od: Nade - 15.06. 2012
Doufám,že to Draco nevzdá, protože Hermiona potřebuje ještě trochu přesvedčování. Myslím, že ji hodně zklamal, ten fakt, že si Draco na to jejich malé intermezzo vůbec nepamatoval. Uvidíme,co bude dál. Díky za překlad a těším se na pokračování.

Re: 2. časť Od: NanaHanamoto - 15.06. 2012
Vyvýja sa to vskutku skevele! Ďakujem za prekrásny preklad, veľmi ma potešil. Pokračuje to krásne a dúfam že Draco si nakoniec spomenie čo spravil a bude to skvelé... PS: Nedočkavo čakám na ďalší dielik )

Re: 2. časť Od: Koki - 15.06. 2012
Výborné. Povídka mě velice baví. Hrozně se mi líbila scéna na balkonu.

Re: 2. časť Od: FlorenceMabel - 15.06. 2012
Chyby... já vím, odpusť te mi. jestli vás to alr potěší, mě to teda rozhodně potěšilo, tak už jsem domluvené na betování. Takže příští díl už snad nebude tak hrozný... 
Re: 2. časť Od: marci - 15.06. 2012
To je dobrá zpráva!!!  Mohu se zeptat, jestli Tvoje beta opraví i již zveřejněné kapitoly??? já si totiž povídky, které za to stojí, stahuji a ukládám a tahle je skvělá - jen bych si jí ráda uložila bez chyb
Re: 2. časť Od: FlorenceMabel - 15.06. 2012
Jsem ráda, že se ti povídka líbí. U druhá čásit mám v úmyslu  jí o opravu poprosi a chtěla bych se s ní domluvit i na té první, ale zase jí nechci nějak přetěžovat nebo odratit. Takže uvidíme... 
Re: 2. časť Od: marci - 15.06. 2012Re: 2. časť Od: teriisek - 15.06. 2012
Bezva! :) Ono je to fakt lepší, když si člověk není jistý. Tak držím palce, aby beta opravdu pomohla!

Re: 2. časť Od: teriisek - 15.06. 2012
Hermionina reakce mě trochu překvapila, nečekala bych, že ho odmítne kvůli takové prkotině. Aspoň to tak teda vypadá. Snad se Draco nenechá odradit a pokusí se ji znovu přesvědčit! Díky za překlad, jsem zvědavá, co bude dál. A bohužel se musím opakovat, ty chyby opravdu strašně ruší při čtení:(

Re: 2. časť Od: JSark - 14.06. 2012
No pekne s ním vybehla. A to všetko len preto, že si nepamätal, čo robil keď bol ožratý? Chm. Divná. Ďakujem za preklad.  Len sa chcem spýtať, na češtinu príliš nie som, ale v "Lucius vyděl chybu ve svých rozhodnutí" nemalo by to byť "viděl"?

Re: 2. časť Od: MIRA - 14.06. 2012
Veľmi dobre to postupuje. Tiež som zvedavá čo podnikne Draco aby si spomenul, prípadne či si vôbec spomenie. Hermiopna sa musela strašne premáhať, aby zo seba dostala to "nie". Inak pekný preklad. Chyby boli, ale mňa od dobrej poviedky taká banalita neodradí.

Re: 2. časť Od: Morgana - 14.06. 2012
tak toto sa podarilo :) Hermiona ako plachá srnka a Draco s rozpolteným vedomím. pekný preklad :)

Re: 2. časť Od: anonym - 14.06. 2012
som zvedavá, či si Draco vzpomenie.

Re: 2. časť Od: Peggykaja - 14.06. 2012
prosím, prosím, prosím, oprav si ty chyby! ta povídka je boží, překlad velice fajn, ale ty chyby mě zkazily celou povídku! "vydíš" uvádím jako přiklad...:(

Re: 2. časť Od: iway - 14.06. 2012
opilí draco je tady strašně příjemný :)

Re: 2. časť Od: denice - 14.06. 2012
Příběh pokračuje docela zajímavě, Draco i Hermiona jsou sympatičtí, Hermionu docela chápu a jsem zvědavá, jak Draco bude postupovat dál. Jen jsem rozpačitá z těch hrubých pravopisných chyb, ty bohužel narušují požitek ze čtení. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

luckei1: ( Florence )16.06. 20123. časť (záver)
luckei1: ( Florence )14.06. 20122. časť
luckei1: ( Florence )10.06. 20121. časť
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )10.06. 2012Úvod k poviedke