archiv.hpkizi.sk
Kapitola 17 Hermiona
Heart with no companion
Článok poslal užívateľ: Jimmi - 10.01. 2012
Téma: Heart with no companion
Jiřina
nám napísal:

Heart with no companion

Napísala : Michmak

Přeložila: Jiřina

Beta-reader: Jacomo

Art credit: : Jonathan3333, autor banneru: Jimmi

Je po válce, Voldemort je poražen. V závěrečné bitvě se Hermiona Grangerová zcela nečekaně vrhne před Severuse Snapea, takže ji zasáhne neznámá kletba, kterou na něj vyslal Lucius Malfoy. Díky tomu leží v kómatu v nemocnici U svatého Munga a její stav je už několik měsíců beznadějně stejný. Pokusy o zjištění, jakou kletbu Lucius použil, selhávají a za Hermionou chodí pravidelně už jen jeden člověk. Ačkoliv vlastně ani pořádně neví, proč to dělá, každý večer přichází Severus Snape a usedá k Hermioninu lůžku...

Poviedku v originálnom znení nájdete na adrese:

http://www.fanfiction.net/s/2056132/17/Heart_With_No_Companion



Kapitola 17 – Hermiona

Severus byl podrážděný. Hermiona ho pobaveně pozorovala, když hovořil se Sybillou Trelawneyovou, a dělala, co mohla, aby při jejích duchaprázdných odpovědích na otázky zachovala vážnou tvář. Uvnitř Hermioniny mysli byl Severus ostře sarkastický.

„No tak, Sybillo – jenom potřebuji, abys potvrdila barvy, které bychom měli zahrnout do toho lektvaru.“

„Všechny barvy duhy,“ zasněně odpověděla Trelawneyová.

Jako kdybych měl čas se dívat na duhu,“ poznamenal k Hermioně. Snažila se, aby nevyprskla.

„Konkrétně, Sybillo – potřebuji jen to základní.“

Trelawneyová mu věnovala rozzářený úsměv, přihlouple na něj zpoza brýlí zamrkala a začala si pobrukovat.

Snape na ni zděšeně zíral. „Co to proboha děláte, ženská?“ zavrčel, když začala hrozně falešně zpívat.

Hermiona se k ní uvnitř své mysli se smíchem připojila: „Červená, žlutá, růžová a zelená, fialová, oranžová, modrá, ta škála duhy znamená, že příroda je dobrá!“

„Dobrý bože,“ mumlal si Snape a výraz na jeho tváři byl k nezaplacení. Trelawneyová stále zpívala, ale Hermiona zmlkla a nyní stála, ruce přitisknuté na žaludek a snažila se potlačit smích.

„Zpívejte se mnou, Severusi!“ žádala Trelawneyová, než začala další sloku. „Naslouchej svému srdci, naslouchej své duši, vyzpívej vše, co zneklidňuje, když můžeš zpívat s duhou, poznáš, že láska existuje. Červená, žlutá, růžová a zelená…“

„Ano, ano,“ přerušil ji sarkasticky Severus, „to je ono, děkuji. Jsou tam určité barvy, na které bychom se měli soustředit – mělo by některé být víc nebo méně?“

„Pochopitelně nepřidávejte žádnou další šedou,“ zářila dál Trelawneyová. „Ale musíte přidat černou pro rovnováhu, bílou kvůli čistotě a něco čirého pro průzračnost. Myslíte, že až by se s tím skončilo a vy byste přivedl Hermionu zpět, že bychom mohli spolupracovat na článku, který by vyzvednul účinnost lektvarů v souvislosti s uzdravováním aury? Ujišťuji vás, že by to mělo příznivý ohlas v resortu jasnovidectví. Bylo by to zcela převratné!“

„Nejsem si jistý, jestli na to budu mít čas, Sybillo,“ odpověděl Severus pevně. Zaskřípal zuby tak silně, až se Hermiona divila, že to jeho sanice vůbec vydrží. Všechny ty zdvořilé cavyky s Trelawneyovou ho ubíjely.

Hermiona se na něho zazubila: „Myslím, že by tvá pověst nepřežila spoluautorství. Nikdo by tě pak už nebral vážně.“

Zdá se, že nikdo mě nebere vážně ani teď,“ odsekl Severus. „Všichni si myslí, že jsem se zbláznil.“

„Je tu ještě něco dalšího – cokoli – na co bych si měl dávat pozor?“

Profesorka jasnovidectví se na něho usmála. „Nic mě nenapadá, ale opět – aury nejsou má specialita. Severusi…“ odmlčela se, opustila ten hloupý nadnesený postoj a začala opatrně vážit slova. „Až budete připraveni pokusit se o úpravu aury slečny Grangerové, doufám, že mi dovolíte být při tom. Přinejmenším vám mohu říkat, co se s vámi děje – mohla bych tak být nějak nápomocná.“

Hermiona se v šoku podívala na Snapea: „Vždyť ona mluví docela rozumně!

A také je to dobrý nápad,“ neochotně si povzdychl Severus. „Opravdu by mohla být docela užitečná.“

„Určitě vám dám vědět, až budeme připraveni, Sybillo,“ odpověděl. „Vážíme si vaší nabídky.“

Trelawneyová zářila. „Děkuji, Severusi. Myslím, že všichni vám musíme pomáhat zlomit tu kletbu. Mnohem lépe se s vámi vychází, když jste šťastný.“

Pro Hermionu to byl podivný obrat událostí, přinejmenším to, že Harry nyní projevoval upřímnou snahu být užitečný místo toho, aby provokoval Severuse na každém kroku. Zdálo se, že rozhovor s Nettie mu pomohl, a Hermiona nemohla být šťastnější.

A také nemohla být více vzrušená. Byla přesvědčená, že koncem týdne bude zase volná – bude moci hovořit s přáteli, smát se, dokázat Severusovi, že ho stále miluje, i když už není uvězněná ve své mysli.

Ale také věděla, že Albus má obavy. Bylo těžké přehlédnout jeho znepokojení, když Severus nakonec všem vysvětlil svůj názor na situaci.  Představa, že kletba je aktivní, živá a uvnitř ní, nebyla příjemná. Ale odmítla se zabývat myšlenkou, že by kletba mohla nějak polapit Severuse a uvěznit je oba.

Když se mu o tom jednou zmínila, upřeně se na ni zadíval: „Jsem přesvědčen, že tě mohu osvobodit, Hermiono. Copak jsem ti někdy lhal?“

Samozřejmě, to nikdy – ani když byla studentkou a nesnášela ho. Stál si za svým slovem a říkal pravdu, i když se lidem nelíbila.

Jsi si jistý, že ti prokletí neubližuje?“ zeptala se ho. „Vím, že Nettie je velice znepokojená – říká, že nic nejíš.“

V poslední době jsem byl roztržitý,“ oči se mu temně třpytily. „Také mám plné ruce práce s lektvarem. Připadám ti nemocný?

Hermiona si ho pozorně prohlížela, obdivovala jeho modročerné vlasy, úhledně svázané dozadu tenkou koženou šňůrkou. Byl opět v košili, rozepnuté a vyhrnuté rukávy odhalovaly jeho bledé a šlachovité předloktí. Pokožka ztratila tu strašidelnou bledost, která k němu tak dlouho patřila – i když byl stále bledý, téměř zářil zdravou vitalitou. Stále nebyl hezký, ale vypadal dobře – statně a zdravě.

Ztělesněné zdraví,“ odpověděla upřímně. „Nechápu, o čem všichni ostatní mluví.

Nemohu si zvyknout na starostlivého Pottera,“ zabručel Severus, když dva dny po návštěvě Azkabanu vstoupil do knihovny. „Není to přirozené a je mi z toho až zle.“

Hermiona skryla smích za knihu, kterou četla. Natáhla se a nepřítomně pohladila ruku, kterou jí položil na rameno, když přešel dozadu za ni. „Co zas provedl?“ zeptala se.

Přinesl mi nějaké červené sasanky z Cesmínových Luk, nějaké fialové kakosty a bílé medvědí česneky – myslí, že bychom je mohli použít do lektvaru.“

A co ti na tom vadí?“

Nejsem zvyklý, aby Potter používal mozek, a to mne zneklidňuje,“ odpověděl ironicky Severus. „Ale natrhat květiny z místa závěrečné bitvy byl dobrý nápad; tam byla kletba vržena a to místo má význam pro nás všechny. Ale uvědomuješ si, že kakost úplně zhořkne, když se smísí se silicí z medvědího česneku? Ten lektvar bude nechutný.“

Copak tě tohle někdy odradilo od nějaké přípravy?“ odsekla Hermiona s povzdechem, zavřela knihu a opřela hlavu o jeho hruď. „Tvé lektvary chutnaly vždycky strašně. Nikdy jsem nechápala, proč do nich pro zlepšení chuti nepřidáváš mátu.“

Mám plýtvat svou mátou, aby to lépe chutnalo těm protivným děckám, které by v první řadě nikdy neměly dělat něco, co pak vyžaduje si vzít lektvar?“ zamračil se posměšně Severus. „Uvažuj, Hermiono.“

Ušklíbla se na něho: „Já věděla, že to mělo svůj důvod. Ďábelskej prevíte.“

Snape se tiše zasmál. „Už jsi měla čas pracovat na tom seznamu?

Hned jak jsi odešel,“ odpověděla Hermiona. „Myslím, že jako černá by se hodil pramen tvých vlasů, aby vytvořil spojení potřebné k nahrazení mé aury. Také si myslím, že by neškodilo použít jemně mletý obsidián, abychom otevřeli první čakry, protože hledáme všechny možné cesty, jak bojovat proti prokletí životní silou. Je to v pořádku?

Ano. Co ještě?“ Jak hovořili, Snape přejížděl prsty po jejích klíčních kostech a ramenech a ona cítila po celém těle zneklidňující jiskry energie.

Jako červená rozhodně musí být krev. Několik kapek od nás obou a Harryho, protože všichni tři si vezmeme lektvar. Myslela jsem, že by pomohlo posílit směs, kdyby někteří z učitelského sboru přispěli kapkou krve – lidé, o kterých víme, že nás mají rádi. Jak víš, magie krve může být mocnou ochranou. V této složce zapůsobí také Harryho červené sasanky.“

Jistě,“ souhlasil Snape sarkasticky, „na ně nesmíme zapomenout.“

Hermiona ho ignorovala. „Modrá byla snadná – turmalín a zvonky. Profesorka Prýtová má ve svých sklenících vždy ty nejkrásnější, možná, že jejich nektar zmenší hořkost kakostů.“

Na to nespoléhej,“ zabručel Snape.

Přestaň si stěžovat a sedni si,“ usmála se na něho Hermiona. „Nezapomínej, že ten lektvar je také pro mne.“

A chutnalo ti vůbec něco z toho, čím tě Nettie krmí od doby, kdy tě prokletí zasáhlo?“ Snape posměšně nadzvedl obočí. Hermiona neodpověděla a místo toho k němu přisunula své poznámky.

Severusi, myslím, že tě baví lidi rozčilovat.“

Snape se na ni trochu ušklíbl, a pak se sklonil k poznámkám. „Hnědá – drcená vrbová kůra. Myslím si, že bychom měli také přidat trochu tvých vlasů.“

To mne nenapadlo,“ připustila Hermiona. „Zvykla jsem si považovat své vlasy za trvale očarované. Máš na to nějaké protikouzlo?

Není zapotřebí,“ odpověděl měkce. „Odstřihl jsem si pramínek, když ti opět dorostly, pro případ, kdybych je někdy potřeboval. Excelentní předvídavost je jednou z předních vlastností Mistrů lektvarů.“

Hermiona ho ignorovala. „Žlutá - slunečnicový olej a citrín.“

A Dracovy vlasy. Nemůžeme získat nic od Luciuse, ale prokletí je možná rozpozná jako vlasy potomka svého tvůrce. Věřím, že Malfoyova krev zapracuje jako spouštěč, aby se kletba znovu zviditelnila.“

„A jak je získáme, co navrhuješ?“

Snape pokrčil rameny. „Už se stalo. Včera v noci Albus poslal žádost Arturovi a vězeňský holič navštívil mladého Malfoye dnes ráno. Vlasy již mám v lékárnické dóze ve své pracovně a čekají na použití.“

„Myslím, že na růžovou bychom mohli použít přírodní olej z eukalyptu a drcených šípků. Fialová – Harryho kakosty a přírodní olej z lotosového květu a jeho drcené listy. Oranžová by měla být ylang-ylang a macerované květy měsíčku. Také jsem dělala malý průzkum a myslím, že ledovcová voda je ideální základ, na kterém bychom měli pracovat. Ta kniha, kterou jsi dostal od Dumstranga, navrhuje použít vodu z ledovců na Sibiři, ale když jsem ještě byla zdravá, četla jsem jednou, že ledovce ze severu Japonska je kvalitou předčí.“

Severus mírně překvapen sebou trhl. „Jak jsi mohla číst knihu, kterou mi poslal Dumstrang?“

„Byla v tvé pracovně,“ vysvětlila vesele Hermiona. „A teď…“

„Jak jsi ji mohla vidět, Hermiono? Nikdy jsi u mne nebyla.“ Oči se mu náhle zúžily. „Pokud ses do mých pokojů nevplížila ještě jako studentka – což by bylo nemožné. Neexistuje žádný způsob, jak bys mohla překonat mé soukromé zabezpečení.“

„Vzal jsi mne do svých pokojů, Severusi, tenkrát, jak…“ Hermiona se zarazila a skousla si spodní ret v náhlém poznání. Severus si možná ani neuvědomil, že to byl on, kdo vytvořil své pokoje a kopii té knihy. V posledních třech dnech se toho tolik stalo, že mu zapomněla říct, že on je také schopen vytvářet v její mysli konstrukce tak reálné jako ty její. „Pro zuby Kirké!“ vykřikla. „Já ti to neřekla!“

Co přesně, Hermiono?“ Snape na ni hleděl zúženýma očima. „Kdy jsi u mne byla?“

V sobotu, po tom, cos mne políbil. Pamatuješ? Po naší procházce kolem jezera jsme se vrátili k tobě a ohřáli se u krbu. Nemyslím, že by si to tehdy kterýkoli z nás uvědomil, a po tom nedávném rozruchu jsem na vše úplně zapomněla. Omlouvám se za to, ale myslím, že můžeš vytvářet věci v mé mysli stejně jako já.“

Vypadal, jako by to chtěl popřít, ale pak se zarazil a zdálo se, že přemýšlí. „Jsi si jistá, že jsme byli v mém apartmá a že to byla tahle kniha?

Hermiona přikývla. „Jsem si jistá, až do včerejška jsem tuhle knihu neviděla. A pokud jde o tvé pokoje, když jsi mne tam vzal, seděla jsem jen v tvém obývacím pokoji, ale po tvém odchodu bylo celé tvé apartmá přístupné. Mohla jsem vejít do tvé ložnice. Máš brýle na čtení – takové půlměsíčky, jaké nosí občas Albus. Ležely na rozevřené knize na kraji nočního stolku. Měl jsi otevřenou skříň a mohla jsem vidět tvé oblečení, jak tam viselo. Učitelské hábity byly přehozené přes tmavě zelené sametové křeslo v rohu. Prohlédla jsem si knihy ve tvé knihovně – a i když jsem tam našla tituly, o kterých jsem nikdy neslyšela, byla jsem schopná je otevřít a číst. Viděla jsem i tvé poznámky a výpisky…“ Najednou se začervenala. „Viděla jsem, jak jsi mne nakreslil. Nikdy jsem si neuvědomila, že jsi umělec.

Severus se pousmál. „Je mnoho věcí, které o mně ještě nevíš.“ Najednou byl v hlubokém zamyšlení. „Ten den, kdy jsem tě našel v učebně lektvarů, podlahou prorůstaly květiny. Byly to červené sasanky, tytéž květiny, co Potter dnes přinesl z Cesmínových Luk.“

Byly v kytici, kterou jsi mi přinesl ten první den, kdy jsi přišel ke svatému Mungovi,“ uvědomila si Hermiona.

Myslím, že jsem podvědomě včlenil kousky svých vzpomínek do tvé mysli. Ale jsem schopen to udělat vědomě?“ Severus si ji napjatě prohlížel. „Zajímalo by mě… Hermiono, zkusila sis někdy v mysli vytvořit známá místa mimo Bradavice  - jiná, než tvá ložnice? Například, šla jsi někdy do Prasinek?

Nikdy mě to vlastně nenapadlo,“ odpověděla. „Dokud jsi nepřišel a nevzal mě do zahrad, neuvědomovala jsem si, že bych mohla jít ve své mysli ‚ven‘.

Severus nadzvednul obočí. „Uvědomuješ si, jak to zní bláznivě?

Bláznivé je, že přesně víš, co mám na mysli,“ odsekla Hermiona. „Ten den u jezera, na procházce parkem – nikdy předtím jsem tam nebyla. Vezmi mě někam jinam, hned teď, někam, kde to neznám. Vyzkoušíme to a uvidíme, co dokážeme.“

Snape se natáhl a vzal ji za ruku. „Kam bys chtěla?

Někam, kde jsem nikdy nebyla,“ odpověděla. „Na místo pro tebe důležité.“

Zatímco se dívala na Snapea, po okrajích svého periferního vidění pozorovala, jak se stěny posunují, barvy se míchají a blednou. Podlaha pod nohama jí zmizela. V úsilí o překonání náhlého pocitu závratě, při kterém se jí zvedal žaludek, musela zamhouřit oči. Když je zase otevřela, stáli na vrcholku pískovcové skály a ve vzduchu cítila silnou vůni slané vody. Pod nimi vlny dorážely na pruh bílého písku a jespáci se honili za potravou nahoru a dolů v linii pěnivého příboje.

Kde to jsme?“ zvolala Hermiona a nastavila obličej slunečním paprskům.

V Řecku,“ odpověděl Severus. „U Merlinových koulí, je to tu stejné, jak si pamatuji.

Hermiona se usmála. „A pamatuješ si co? Řecko pro mne není dostatečná nápověda.

Snape si uvolnil jednu ruku z její a ukázal na malou vilu, několik metrů za nimi, kterou ani nezpozorovala. „Jednou mě sem Albus přiměl jet o prázdninách. Říkal, že si mám od všeho odpočinout, jestli si to dovedeš představit.“ Ušklíbl se. „Bylo strašně horko a nudil jsem se už dvě hodiny po svém příjezdu. Zakázal mi kamkoliv chodit, ale opomenul mi tu nechat něco, čím bych mohl zaměstnat mysl. Knihovna v té vilce bohužel není – i když si myslím, že Nettie by si to tady užila.

Když jsi to tady tak moc nenáviděl, proč jsi mne sem vzal?

Myslel jsem, že by se ti tu mohlo líbit,“ odpověděl a zastrčil jí vzpurný pramen vlasů za uši.

Je tu krásně,“ souhlasila Hermiona, rozhlížela se opět kolem a pak se na něj váhavě usmála. „Co tím Albus sledoval, takhle tě tu nechat?

Snape obrátil oči v sloup. „Nemám tušení. Měla bys vidět ty ohavné plavky, co tu byly. Černé s růžovými plameňáky.“

Hermiona se začala hihňat. „Nosil jsi je?

Co si mysliš, ty drzá holko!“ zavrčel na ni a dodal, „dávám přednost koupání jen tak. Nejsou pak žádné bílé proužky.“

Ušklíbl se prostopášně na Hermionu, která se dusila po jeho prohlášení, a pak se naklonil a políbil ji na rozesmátá ústa.

Do Bradavic se vrátili ten den dost pozdě.

- ooo -

V průběhu několika příštích dnů pokračovali v prověřování Severusovy schopnosti vytvářet různá místa v její mysli. Zjistili, že pokud někde byli alespoň jednou, mohli tam opět. Když se Hermiona zmínila, že je jí nepříjemné cestovat sama do Prasinek nebo na Příčnou ulici, Snape jen nadzvedl obočí.

Neříkala jsi mi jednou, že sis mě vytvořila ve své mysli?

Hermiona přikývla. „Ano, ale nemluvil jsi. Vlastně tvůj obrázek, který jsem si vytvořila, hovořil, ale tvá kopie to neuměla.“

Můj obrázek?

Ano – ten první týden, když jsi mne po Creeveyho nehodě přestal u svatého Munga navštěvovat, našla jsem ve své mysli místnost plnou obrazů. Byl tam Ron… má matka… ty. Povídala jsem si s vámi všemi.“

Hmmm…  zajímavé. Takže obrázy s tebou mohou mluvit, ale vytvořené osoby ne?

Ještě ne,“ souhlasila Hermiona.

Ale vytvořit je můžeš?“

Ano.

Tedy, když už cestujeme, pojďme zabydlet tvou mysl nějakými lidmi. Jsem si jistý, že když se na to soustředíme, přimějeme je k řeči.“

To by bylo hezké,“ souhlasila. „Když tu nebudeš, měla bych stále někoho, s kým bych mohla mluvit, a necítila bych se tak osamělá.“

Ve čtvrtek, když ji vzal podívat se na Velkou čínskou zeď, usmál se na ně drobný bezzubý stařík a ukláněl se, když si Severus koupil výtisk Malé rudé knížky předsedy Maa.

„Do jeh! Do jeh!“ zvolal radostně, když mu Snape ukázal, že si může nechat drobné.

„Foon ying,“ odpověděl Severus tiše, vzal Hermionu pod paží a vydali se na několik kilometrů dlouhou procházku po cestě na vrcholku zdi.

Když přišel Hermionu navštívit další den, našel ji v knihovně ve velice živém rozhovoru s její dvojnicí. Na chvilku v ohromení a zmatku pozoroval, jak se dvě Hermiony hádají nad pomalu se vařícím lektvarem, a pak obě vzhlédly a uviděly ho tam stát.

V okamžiku jedna z Hermion zmizela s třeskem podobným zvuku při přemisťování a zůstala jen ta druhá, zlostí uzardělá  Hermiona. „Musíš si myslet, že jsem hrozně divná,“ začala, než ji přerušil.

Nemyslím, já to vím,“ odpověděl sladce. „O čem ses to hádala sama se sebou?

Hermiona pokrčila rameny. „Stále nemohu přimět tvou postavu hovořit, a byla jsem zvědavá, jestli to nemůže být tím, že ve skutečnosti mě už v mysli navštěvuješ. Tak jsem myslela, že bych mohla zjistit, jestli mohu vytvořit vlastní kopii – na zkoušku. Podle mé teorie také neměla být schopná mluvit, ale mohla. Ve skutečnosti, jak se tu objevila, bylo těžké ji umlčet. Snažila se mi namluvit, že to míchám příliš rychle, můžeš tomu uvěřit?

Docela přesná podoba,“ reagoval na to Severus. „Alespoň vidíš, jak se my ostatní cítíme.

Zamračila se na něho, ale bylo snadno vidět, že se hodně snaží, aby se neuculovala. „Nejsem tak hrozná!

Jen potřásl hlavou, jako by říkal „Ale jistěže jsi.“ Ale protože to neřekl nahlas, Hermiona usoudila, že jí přiznal bod. Zůstal s ní po zbytek dne.

Později večer ho pozorovala s lehkým pobavením, jak nervózně přechází po učebně lektvarů a stále si překontrolovává své poznámky. Opodál zvolna bublal duplikát lektvaru na plameni tak nízkém, že jen udržoval teplotu. Rozhodli se, že budou vařit lektvar i v její mysli, aby se mohla účastnit na jeho tvorbě. Severus nejednou připustil, že její pozorování jsou užitečná, a ona si byla jistá, že zítra bude již volná.

Už se rozhodla, že první věc, kterou udělá, až získá zpět kontrolu nad svým tělem, bude zlíbat Severuse až do bezvědomí, jen aby viděla, jestli líbat ho je tam venku stále tak nádherné, jako bylo v její mysli.

Máš vždycky po uvaření lektvaru takové obavy?“ dobírala si Snapea, když kolem ní přecházel, mumlaje si něco pro sebe.

Chci se ujistit, že jsme na nic nezapomněli,“ odsekl. „Nejsem ještě přesvědčený, že slzy fénixe byly dobrý nápad.“

Neuškodí,“ odpověděla Hermiona. „A Trelawneyová nám přímo říkala použít do lektvaru na posílení aury něco průzračného.“

Vlastně jsou spíš měňavé,“ odpověděl Snape, „nevím, jestli se to dá počítat.“

Hermiona obrátila oči v sloup. „Nic jiného nemůžeš udělat. Celý týden jsi mi říkal, že jsi si jistý, že to bude fungovat – to jsi mě klamal?

Ne,“ hlesl. Pak to zopakoval důrazněji: „Ne. Bude to fungovat.“

Tak v čem je problém? Vím, že to bude fungovat. Celý proces vaření postupoval, jak jsi to předem popsal – změny barev tehdy, kdy jsi řekl, že budou; všechno.“

Oba se společně otočili k lektvaru. Byl hustší než čaj, ale ne tak jako med; jemně se třpytil, jak se mu neustále měnila barva, červená prosakující do modré, která přecházela v zelenou, a pak se třepotavě změnila ve fialovou. Hermiona si pomyslela, že lektvar vypadá jak zkapalněná duha.

Neříkala ti Trelawneyová, že ty změny barev vypadají jako aury, mísící se jedna s druhou?

Říkala; ale bývala v lektvarech vždycky neschopná. Jen proto, že si myslí, že to vypadá pěkně, neznamená, že to bude účinné.“

Máš pravdu,“ souhlasila Hermiona, „ale ty jsi Mistr lektvarů – a ty jsi řekl, že to bude fungovat, tak proč si dělat starosti? Je to naše poslední noc tady. Nikdo nás tu nebude vyrušovat. Nemohu zaručit, že to bude tak i zítra – mám dojem, že Harry mě vůbec nespustí z očí, až budu zase volná. A víš, že Albus plánuje něco speciálního.

Severus si odfrkl, ale dovolil jí, aby ho odvedla pryč od lektvaru bočními dveřmi do obývacího pokoje. „To je pravda,“ souhlasil, „jediná věc, kterou budu postrádat, jsou tyhle návštěvy u tebe. Kolem dokola není nikdo, kdo by mě tu otravoval.“

Tak to využij,“ vydechla Hermiona, když mu vklouzla do náručí a ve stoji na špičkách se o něj opřela, „a líbej mě“.

Severus odešel o pár hodin později, trval na tom, že by se měla trochu prospat. Vyprovodila ho až do velkého foyeru na kraji své mysli, který vypadal jako přesná replika bradavického hlavního vchodu. Protočila panenky, když jí opět říkal, kde na něho má zítra čekat.

Hermiono, chci, abys na mne čekala hned u vchodu. Lektvar bude nejsilnější bezprostředně po požití, takže budeme muset jednat rychle.“

Já vím, Severusi, a budu připravena,“ odpověděla Hermiona. „Ani párem imaginárních koní mne odsud nedostanou. Myslíš, že jestli je ta kletba stále aktivní, že ji skutečně uvidíme?

To samozřejmě zjistíme až zítra,“ odpověděl neurčitě. „Jen si vzpomeň, jestli Draco nelhal, nebude to chtít propustit tebe ani mne. Nerad to říkám, ale jsem rád, že se Potter účastní – jen doufám, že prokletí po něm také nepůjde.

Hermiona se kousla do rtu a zamyšleně si ho prohlížela: „Vím, že to bude nebezpečné, ale netajíš mi něco? Myslím, budeme schopni se opravdu osvobodit?

Slibuji ti, že zítra touto dobou už řekneš Albusovi, co může udělat s těmi svými citronovými bonbóny, a on to bude slyšet,“ ušklíbl se na ni Snape.

Hermiona se zazubila. „A Harrymu povím, co jsi říkal o své vděčnosti za jeho pomoc.

Severus se na ni zamračil, ale neprotestoval. Místo toho se naklonil a políbil ji do vlasů. „Jen neříkej Sybille, že to ona zlomila naše prokletí, nebo už se jí nezbavíme. A teď jdi spát.“

A ty se také trochu vyspi. Miluji tě, Severusi.“

Trochu se na ni usmál očima. „Také tě mám rád, Hermiono.“

Potom odešel a nechal ji, aby se vrátila zpět do jeho apartmá. Začala tam přespávat ten den, kdy si uvědomila, že to jsou opravdu jeho místnosti. Jeho obliba košil z egyptské bavlny a jemná vůně koření a vůně hřebíčku, která se zdála být nasáklá do jeho polštářů, pro ni tvořily bezpečné útočiště, do kterého se uchylovala, když byla sama. Pod těžkou péřovou pokrývkou se cítila jako v jeho teplém náručí a častokrát, když pod ní v noci ležela, mohla téměř uvěřit, že čeká jen na něho, až se k ní připojí v jejich společné posteli.

Když vstupovala do Severusových místností, tiše a spokojeně se pro sebe usmála. Brzy, velmi brzy bude spát v jeho posteli i ve skutečnosti a on bude ležet vedle ní a objímat ji. Tahle pokrývka bude skrývat je oba, a pokud to bude na ní, zůstane to tak napořád.

Zamumlala kouzlo na ztlumení plamenů v krbu, a když vcházela do ložnice, protáhla se s rukama nad hlavou a zívla. Pobrukovala si píseň duhy, kterou Sybilla zpívala tenhle týden. Vešla do koupelny, rychle si umyla obličej a vyčistila zuby. Když se převlékala do pyžama, třásla se chladem, který se sem vkrádal. Měla by promluvit se Severusem, aby nějak zařídil, aby zde bylo tepleji – možná trvalé kouzlo, vyhřívající břidlicovou podlahu, nebo přidat další krb do ložnice. Možná několik tlustých koberců. Určitě by museli přidat další skříň na její šaty, a stále ještě nevymyslela, kde by se na jeho policích našlo místo pro její knihy. Ospale zamhouřila oči a plná spokojeného snění o životě mimo své mentální vězení vklouzla pod jeho přikrývky a téměř okamžitě usnula.

A jak se stávalo už dříve, během mnoha předešlých nocí a mnohokrát během jejího bdělého stavu, vůbec ji nevyrušilo, když se jí několik neviditelných šedých pout ovinulo kolem končetin. Ani necítila, jak se jí obtočily kolem krku, pronikly skrz vlasy a pokožku do hlubin její mysli, kde se odehrávalo její šťastné snění. Její podvědomí si šťastně pobrukovalo, zabývalo se myšlenkami na ni a Severuse, jak jsou spolu po celý zbytek života, jak cestují, kam jen si vzpomenou, a jsou navždy osvobozeni od omezení, kladených na ně fyzickým světem.

Poznámky autorky:

Ten malý starý Číňan říká v kantonské čínštině Snapeovi „Děkuji!“ a Snape odpovídá „Není zač“.

Došla jsem k závěru, že tenhle příběh má určitě soundtrack. Jak jsem psala jednotlivé kapitoly, vždy mi v hlavě zněly písně, které se k nim hodily. Totéž lze řici o této kapitole, její písní byly Růžové brýle od skupiny Blue Rodeo.

Ona vidí svět přes růžové brýle

Malované nebe a půvabné románky

Já vidím unavený a vyděšený svět

Těch co žijí na okraji příliš dlouho

A ona odtud uniká a říká mi

Že láska nás může všechny zachránit

Bere mě za ruku a vede k neexistujícímu městu

Bez ohledu na mé názory, vždy na neutrální půdu

A v chladu namodralého večera

Cítím se tak unaven a sám

A ona uniká a říká mi

Že láska nás může všechny zachránit

Den za dnem

Stále se tu potloukám, řekněte mi, proč

Noc za nocí, i když bych měl odejít

Ale v těch očích je něco

Co mě nutí tu být, jsem zhypnotizován

Láme mi to srdce a já nevím proč

Řekněte mi proč, řekněte mi proč

Ona vidí svět růžovými brýlemi

Malované nebe a půvabné románky

Já vidím unavený a vyděšený svět

Těch co žijí na okraji příliš dlouho

A ona odtud uniká a říká mi

Že láska nás může všechny zachránit

Den za dnem

Stále se tu potloukám, řekněte mi, proč

Noc za nocí, i když bych měl odejít

Ale něco tu je, ano…

Den za dnem, a stále dál

A já nevím proč.

Odkazy:

Citrín jako léčivý kámen: http://www.nefertitis.cz/citrin/

Ylang-ylang je silice z květů tropického stromu: http://www.celostnimedicina.cz/ylang--ylang.htm

Pobíhání jespáků v příboji: http://www.youtube.com/watch?v=CgGiVyuKrBQ&NR=1


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nádherná kapitola, i když ten konec je trochu děsivý. Nemůžu si pomoct, ale taky mám pocit, že Severus neříká všechno - ostatně pořád ji ujišťuje, že ona bude volná, ale o sobě neříká ani slovo, to se mi moc nelíbí. Snad to dopadne dobře a oba dva se dostanou ven, moc bych jim to přála. Děkuju za překlad a těším se na další kapitolu!

Už jsem chtěla jít spát a teď objevím toto (to bylo podlé:-)
Tuhle povídku jsem nevydržela a přečetla ji do konce, ale překlad je naprosto úžasný a tak si ji užívám znovu a lépe (protože například ten závěr této kapitoly si vůbec neuvědomuji).
Vytváření lektvaru bylo krásné a spolupráce se Sybillou neměla chybu! Děkuji

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: eryenie - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Páni, ten konec mě trochu vyděsil. Takový romantický nadhled celá povídka měla a najednou bum, kletba vystrčila drápky víc než obvykle, víc, než si my myslíme po celou dobu ;)

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: marci - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc hezké.... nějak jsem (bez ohledu na závěr) hermioně přestala věřit. Napadlo mě, jestli není Hermiona sama ztělesněnou kletbou? Láká Severuse k sobě jako pavouk do sítě a už ho nepustí....  Ale ne, to určitě ne. Díky za krásný překlad a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Á kruci! Takže jim to nakonec asi nevyjde, co? Rozhodně ten konec nevypadá dobře...

Toto působilo jako nadechnutí před něčím pěkně nepříjemným. Katastrofa se blíží (neříkejte mi Sibylo *;-))! Díky za překlad
od Dumstranga/poslal Dumstrang - z Kruvalu (?)

Stále je mi do plaču, vediac, ako to skončí.

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak už hodinu mezi prací píšu komentář a on mi zmizí! Nadchla mě Sybilla, radostně zpívající a Severus, který k tomu skřípe zuby. Harry zazářil. Lektvar a popis jeho výroby taky neměl vadu, jen jsem si zase vzpomněla na Draca, jeho osud v této povídce je krutý. Jeho vlasy získal holič, jakpak asi získali krev? Řízli ho při holení? Ta šedá pouta mě děsí, pochopila jsem to dobře, že Hermioně sugerují, že bude šťastná bez omezení fyzickým světem? To asi neznamená nic dobrého. ale i tak to byla nádherná kapitola.
Díky, jsem opravdu zvědavá, jak to skončí.

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásna kapitola. Hermiona sa nasťahovala k Severusovi do jeho imaginária a pobavili ma jej plány ako sa bude sťahovať naozaj :D Možno by mu ani tie zlepšováky, ktoré navrhuje aby tam nebola zima nevadili, keď to bude jej návrh.
Páčila sa mi aj Sybila a jej pieseň a hlavne to riešenie. Som zvedavá a tiež mám strach z toho ako to dopadne. Či naozaj dokážu odísť obaja a hlavne či tú kliatbu zničia, alebo vtiahne niekoho iného :( Snáď to dobre dopadne.
Ďakujem za nádherný preklad.

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nejen konec povidky, ale i komentare me trosku rozhodily. Ne, tentokrat prosim zadny smutny konec!!Uz jen proto, ze si ho nedokazu predstavit jako sladkobolny, je mi lito Severuse (nejen kvuli duhovemu zpevu:-)).
Hmm ted jsem se tedy vykricela ze sveho trapeni a je cas podekovat- jsem rada, ze prisel dalsi preklad. Tuto povidku jsem si oblibila, je opravdu moc hezky napsana a promyslena. Tudiz dekuji a jiz tradicne se budu tesit na dalsi kapitolu;-).

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: myska111 - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc pěkná kapitola, ale zdá se mi, že si to Hermiona maluje nějak moc růžově. A co ten konec, co to mělo znamenat? Jsem zvědavá na pokračování.

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Beruskamobil - 10.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
trošku děsivý konec kjapitolky, ale jinak byla nádherná, skvělý překlad. děkuji
 
Omlouvám se ale nestíhám číst ostatní povídky, ale tuhle zatím stíhám, omlouvám se zbytek povídek dočtu až potom co budou dokončené protože se začínám ztrácet v dějích a motám povídky dohromady

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: siria - 11.01. 2012
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
kapitolka jako vždycky skvělá...jen ten konec je trošku matoucí...já to chápu tak že oni když chtějí aby ta kletba byla vidět tak tohle je jakýsi první pohled na ni...prosím o uvedení na pravou míru jestli se pletu...
komentář od marci mi taky nepřijde uplně scestný...ikdyž jsem příznivcem happy endů...
jen doufám že další kapitolka bude v nějakým rozumnějším termínu nez čtvrt roku...

Re: Kapitola 17 Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 22.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak a už sa nám to blíží. Dúfam, že sa nic nepokazi...

Prehľad článkov k tejto téme:

Michmak: ( Jiřina )30.01. 2012Epilog: Nettie
Michmak: ( Jiřina )25.01. 2012Kapitola 19 Snape a Hermiona
Michmak: ( Jiřina )11.01. 2012Kapitola 18 Harry
Michmak: ( Jiřina )10.01. 2012Kapitola 17 Hermiona
Michmak: ( Jiřina )19.11. 2011Kapitola 16 Nettie
Michmak: ( Jiřina )30.09. 2011Kapitola 15 - Snape
Michmak: ( Jiřina )19.09. 2011Kapitola 14 - Hermiona
Michmak: ( Jiřina, Kometa )11.05. 2011Kapitola 13 Snape
Michmak: ( Jiřina, Kometa )09.04. 2011Kapitola 12 Nettie
Michmak: ( Kometa )02.04. 2011Kapitola 11. Hermiona
Michmak: ( Kometa )14.08. 2010Kapitola 10. Snape
Michmak: ( Kometa )14.06. 2010Kapitola 9. Nettie
Michmak: ( Kometa )20.02. 2010Kapitola 8. Hermiona
Michmak: ( kometa )02.02. 2010Kapitola 7. Snape
Michmak: ( Kometa )12.12. 2009Kapitola 6 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.11. 2009Kapitola 5 Nettie
Michmak: ( kometa )12.11. 2009Kapitola 4 Snape
Michmak: ( kometa )30.10. 2009Kapitola 3 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.10. 2009Kapitola 2 Snape
Michmak: ( kometa )21.10. 2009Kapitola 1 Nettie
. Úvod k poviedkam: ( kometa )13.10. 2009Úvod k poviedke