Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

47. Osobnostní teorie

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 04.01. 2012 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Gramatická kontrola: Kometa

Věnováno Jimmi.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

V každé intrice nastává okamžik, kdy oběť začíná mít podezření, ohlíží se a vidí sérii událostí, které všechny ukazují stejným směrem. A když ta chvíle přijde, vysvětlil mu otec, vyhlídka prohry se může zdát nesnesitelná a přiznat si, že jste byli napáleni tak zahanbující, že oběť nad intrikou zavře oči a hra může pokračovat ještě dlouho potom.

Otec Draca varoval, aby to už nikdy znovu neudělal.

Nejprve ale nechal pana Averyho sníst všechny sušenky, o které Draca podvedl, zatímco to Draco sledoval a brečel. Celou úžasnou dózu sušenek, kterou mu otec koupil jen o pár hodin dříve, protože Draco každou jedinou z nich prohrál s panem Averym.

Podobný pocit se rozlehl na dně Dracova žaludku, když mu Gregory řekl o tom Polibku.

Někdy jste se ohlédli zpět a spatřili jste věci...

(V neosvětlené učebně – už jste ji tak docela nemohli označit za nepoužívanou, vzhledem k tomu, že během posledních několika měsíců byla používaná týdně – seděl chlapec zahalený v plášti s kápí, na lavici před ním ležel nerozsvícený křišťálový glóbus. Myšlenky v tichu, myšlenky v temnotě, čekání až otevřené dveře dovnitř pustí světlo.

Harry Grangerovou odstrčil a řekl: Říkal jsem ti, žádný líbání!

Harry by pravděpodobně řekl něco jako: Posledně to udělala jen, aby mě podráždila, stejně jako mě donutila jít na to rande.

Ale ověřený příběh zněl tak, že Grangerová byla ochotná znovu čelit mozkomorovi, aby Harrymu pomohla; s pláčem Harryho políbila, když byl zcela pod vlivem mozkomora; a její polibek ho vrátil zpět.

To neznělo jako rivalita, dokonce ani jako přátelská rivalita.

To znělo jako ten druh přátelství, který jste obvykle neviděli ani v divadelních hrách.

Proč tedy Harry donutil svou kamarádku šplhat po zmrzlých bradavických zdech?

Protože podobné věci Harry svým přátelům dělá?

Otec Dracovi jednou řekl, že jednou z možností, chce-li pochopit podivnou intriku, je podívat se na výsledek, předpokládat, že je chtěný, a zeptat se, kdo tím získal.

Z toho, že Draco bojoval spolu s Grangerovou proti Harrymu Potterovi... vzešlo to, že se ke Grangerové začal cítit podstatně přátelštěji.

Kdo by získal tím, že se potomek Malfoyů spřátelil s čarodějkou šmejdské krve?

Kdo by tím získal, z těch, co byli známý přesně pro podobný druh intrik?

Kdo by tím získal, z těch, co by mohli tahat za nitky Harryho Pottera?

Brumbál.

A pokud to byla pravda, pak Draco musel jít za otcem a všechno mu říct, bez ohledu na to, co se stane potom, Draco si nedokázal představit, co by se mohlo stát potom, bylo to příliš příšerné, než aby si to dokázal představit. Což ho donutilo zoufale se chytnout té poslední špetky naděje, že to není tak, jako to vypadá...

...to si Draco rovněž pamatoval z lekce pana Averyho.

Draco ještě nezamýšlel Harryho konfrontovat. Stále se snažil vymyslet experimentální test, který by Harry jen tak neprokoukl a nezfalšoval. Ale potom Vincent přišel se zprávou, že se s ním Harry tento týden chce setkat dříve, v pátek namísto soboty.

A tak tu Draco čekal, v temné učebně, s nezapáleným křišťálovým glóbusem na lavici.

Minuty ubíhaly.

Přiblížily se kroky.

Dveře jemně zaskřípaly a otevřely se do místnosti. Odhalily tak Harryho Pottera oblečeného ve stejném plášti s kápí; Harry vkročil do učebny a masivní dveře se za ním se slabým zacvaknutím zavřely.

Draco poklepal na křišťálový glóbus a učebna se zalila jasně zeleným světlem. Vrhalo stín lavic na podlahu a odráželo se k němu od zahnutých zad židlí, fotony se od dřeva odrážely takovým způsobem, že úhel dopadu se rovnal úhlu odrazu.

Alespoň tohle z toho, co se naučil, pravděpodobně nebyla lež.

Harry sebou škubl, když se světlo rozsvítilo a na chvíli se zarazil, pak pokračoval dál. "Ahoj, Draco," řekl Harry tiše a stáhl si kápi, když se přiblížil k Dracově lavici. "Děkuji ti, že jsi přišel, vím, že to není náš obvyklý čas -"

"Nemáš zač," řekl Draco prostě.

Harry si přitáhl jednu ze židlí naproti Dracově lavici, její nohy lehce zaskřípaly o podlahu. Pak židli otočil, aby mu čelila opačnou stranou, obkročmo se na ni posadil a ruce si opřel o její záda. Jeho tvář byla zamyšlená, zachmuřená, vážná a vypadala velmi dospěle dokonce i na Harryho Pottera.

"Musím se tě zeptat na něco velmi důležitého," řekl Harry, "ale předtím bych chtěl udělat ještě něco jiného."

Draco nic neřekl, cítil jistou únavu. Jedna jeho část chtěla jen, aby to všechno už bylo za ním.

"Řekni mi, Draco," řekl Harry. "Proč za sebou mudlové nenechávají duchy, když zemřou?"

"Protože mudlové nemají duše, samozřejmě," řekl Draco. Teprve potom si uvědomil, že řekl něco, co by mohlo odporovat Harryho názorům, ale pak nad tím pokrčil rameny. Krom toho to bylo očividné.

Na Harryho tváři se neukázalo žádné překvapení. "Než ti položím tu důležitou otázku, chtěl bych vidět, jestli se dokážeš naučit seslat patronovo kouzlo."

Na chvíli ta naprostá změna tématu Draca ochromila. Stará dobrá nemožnost-předpovídat-nebo-pochopit Harryho Pottera. Občas Draca napadalo, jestli je Harryho promyšlenou taktikou být takhle matoucí.

Pak to pochopil a jediným pohybem se zvedl a ustoupil od lavice. To stačilo. Konec. "Jako Brumbálovi poskoci," vyprskl.

"Jako Salazar Zmijozel," řekl Harry klidně.

Draco málem klopýtl v polovině svého prvního kroku ke dveřím.

Pomalu se otočil k Harrymu.

"Nevím, kde jsi na to přišel," řekl Draco, "ale je to lež, všichni vědí, že patron je nebelvírské kouzlo -"

"Salazar Zmijozel dokázal seslat tělesného patrona," řekl Harry. Harryho ruka vystřelila do jeho hábitu a vytáhla knihu jejíž titul byl napsán bíle na zeleném podkladu, a tak za zeleného světla téměř nešel přečíst, ale vypadal staře. "Zjistil jsem to, když jsem prováděl výzkum na téma patronova kouzla. A našel jsem původní zdroj a tu knihu si vypůjčil z knihovny, jen pro případ, že bys mi nevěřil. Autorka téhle knihy si ani nemyslela, že by na tom, že Salazar dokázal seslat patrona bylo něco neobvyklého; takže víra, že to zmijozelové nedokáží musí být nedávného data. A když už jsme u historie, i když tu knihu s sebou nemám, Godric Nebelvír to nikdy nedokázal."

Po prvních šesti pokusech označit Harryho tvrzení za blaf, při šesti stále směšnějších příležitostech, si Draco uvědomil, že Harry o tom, co je napsáno v knihách nelže. Přesto, když Harry otevřel knihu a rozprostřel ji na místě záložky, Draco se naklonil a prozkoumal část, na kterou Harry ukázal.

Na to havraspárské ohně dopadly na temnotu, které pokrývala levé křídlo armády lorda Foula, roztříštily ji a odhalily tak, že lord Nebelvír mluvil pravdu; strach, který všichni cítili, nebyl svým zdrojem přirozený, ale pocházel ze tří tuctů mozkomorů, kterým byly slíbeny duše poražených. Paní z Mrzimoru a lord Zmijozel v okamžiku seslali své patrony, obrovského mohutného jezevce a jasného stříbrného hada, a obránci zvedli hlavy, když stíny padly z jejich srdcí. A paní z Havraspáru se zasmála a poznamenala, že lord Foul byl velký hlupák, neboť teď jeho vlastní armáda bude pod vlivem strachu, ale obránci Bradavic nikoli. Ale lord Zmijozel řekl, "Žádný hlupák není, tolik vím." A lord Nebelvír vedle něj se zachmuřenou tváří zkoumal bojiště...

Draco vzhlédl. "Takže?"

Harry knihu zavřel a vrátil do váčku. "Jak Chaos tak Sluníčka mají vojáky, kteří dokáží seslat tělesné patrony. Tělesní patronové mohou být použiti k předávání zpráv. Pokud se to kouzlo nedokážeš naučit, Dračí armáda bude mít v boji velkou nevýhodu -"

To Draca právě teď nezajímalo a také to Harrymu řekl. Jeho hlas vyzněl ostřeji než by pravděpodobně měl.

Harry ani nezamrkal. "Pak tě žádám o onu laskavost, kterou mi dlužíš ze dne našeho prvního famfrpálového tréninku, kdy jsem zastavil ten propukající poprask. Chystám se tě naučit patronovo kouzlo a jako svou laskavost chci, aby ses ho upřímně snažil naučit a seslal ho. Na čest rodu Malfoyů věřím, že to uděláš."

Draco znovu pocítil onu únavu. Pokud by ho o to Harry požádal kdykoli jindy, byla by to spravedlivá splátka za dluženou laskavost, vzhledem k tomu, že to ve skutečnosti nebylo nebelvírské kouzlo. Ale...

"Proč?" řekl Draco.

"Abych zjistil, jestli dokážeš to, co dokázal Salazar Zmijozel," řekl Harry vyrovnaně. "Tohle je experimentální test, neřeknu ti, co znamená, dokud to neuděláš. Uděláš to?"

...pravděpodobně bylo dobré tu laskavost zneškodnit něčím nevinným, obzvlášť, když bylo načase se s Harrym Potterem rozejít. "Dobrá."

Harry z hábitu vytáhl hůlku a položil ji proti glóbusu. "Tohle není zrovna nejlepší barva na učení patronova kouzla," řekl Harry. "Tím myslím tu zelenou v přesném odstínu smrtící kletby. Ale stříbrná je taky zmijozelskou barvou, ne? Dulak." Světlo zmizelo a Harry zašeptal první dvě části očarování trvalého svitu – onu část zakouzlil znovu, i když ani jeden z nich by nedokázal seslat celé zaklínadlo sám. Potom Harry znovu poklepal na glóbus, a místnost se zalila stříbrným jasem, oslnivým, ale stále jemným a příjemným. Barva znovu osvítila lavice a židle a Harryho s lehce zpocenou tvář pod hřívou černých vlasů.

Tak dlouho Dracovi trvalo než mu došla ta implikace. "Ty jsi viděl smrtící kletbu mezi tím, co jsme se naposledy viděli? Kdy – jak -"

"Sešli patrona," řekl Harry s vážnějším výrazem než kdy dřív, "a já ti to řeknu."

Draco si položil ruce přes oči, odřízl tak stříbrné světlo. "Víš, vážně bych si měl zapamatovat, že jsi moc divný na jakékoli normální intriky!"

Uprostřed té sebou-vytvořené temnoty zaslechl Harryho zahihňání.


Harry pozorně sledoval, jak Draco dokončil poslední procvičení úvodních gest. Tahle část kouzla byla obtížná k naučení; závěrečné mávnutí a výslovnost nemusely být přesné. Poslední tři nácviky byly perfektní, alespoň nakolik to Harry byl schopen posoudit. Harry také pocítil podivný impulz upravit některé věci, o kterých se pan Lupin nezmínil, jako například sklon Dracova lokte, nebo směr, kterým ukazovaly jeho nohy; mohla to být jen jeho představivost a pravděpodobně také byla, ale i tak se to rozhodl pro jistotu udělat.

"Dobrá," řekl Harry tiše. Na prsou cítil napětí, které mu řeč trochu ztěžovalo. "Nemáme tu žádného mozkomora, ale to bude v pořádku. Žádného nepotřebujeme. Draco, když se mnou tvůj otec mluvil na nástupišti, řekl mi, že jsi tím, na čem mu na světě nejvíce záleží, a vyhrožoval, že zapomene na všechny své další plány, aby se mi pomstil, přijdeš-li někdy k úhoně."

"Řekl... cože?" Dracův hlas zněl zaskočeně a na tváři měl podivný výraz. "Proč mi říkáš tohle?"

"Proč ne?" Harry nedovolil, aby se jeho výraz změnil, i když dokázal odhadnout, co si Draco myslí – že ho plánuje odloučit od jeho otce a neměl by říkat nic, co by je mohlo semknout blíž. "Vždy tu byla jen jedna osoba, na které ti nejvíce záleželo, a já vím přesně, jaká vřelá a šťastná vzpomínka ti dovolí seslat patrona. Řekl jsi mi ji na nástupišti, první den školy. Jednou jsi spadl z koštěte a zlomil sis žebra. Bolelo to víc, než cokoli, co jsi kdy cítil, a myslel sis, že zemřeš. Předstírej, že ten strach pochází od mozkomora, že stojí před tebou, na sobě má potrhaný černý plášť a vypadá jako mrtvola ponechaná ve vodě. A potom sešli patrona, ožeň se svou hůlkou, abys mozkomora zahnal, vzpomeň si na to, jak tě tvůj otec držel za ruku, aby ses nebál, a pak pomysli na to, jak moc tě miluje, a jak moc miluješ ty jeho, a vlož to všechno do svého hlasu, až řekneš Expecto Patronum. Pro čest rodu Malfoyů, nejen pro to, že jsi mi slíbil laskavost. Ukaž mi, že jsi mi nelhal toho dne na nástupišti, když jsi mi řekl, že Lucius je dobrý otec. Ukaž mi, že dokážeš to, co dokázal Salazar Zmijozel."

A Harry ustoupil zpět, za Draca, z Dracova zorného pole, takže Draco čelil jen staré zaprášené katedře a tabuli v popředí nepoužívané učebny.

Draco pohlédl za sebe, ten zvláštní výraz stále na tváři, a pak se otočil vpřed. Harry viděl výdech, pak nádech. Jeho hůlka sebou škubla jednou, dvakrát, potřetí a počtvrté. Dracovy prsty sklouzly podél hůlky do přesně těch správných vzdáleností -

Draco sklonil hůlku.

"Tohle je příliš -" řekl Draco, "nemůžu na to myslet správně, když mě sleduješ -"

Harry se otočil a rozešel se ke dveřím. "Během chvilky budu zpátky," řekl. "Jen se soustřeď na svou šťastnou vzpomínku a patron tu zůstane."


Zpoza Draca se opět ozval zvuk otevírajících se dveří.

Draco slyšel, jak Harryho kroky vcházejí do učebny, ale neotočil se.

Harry rovněž nic neřekl. Ticho se natahovalo.

Konečně -

"Co to znamená?" řekl Draco. Hlas mu lehce kolísal.

"Znamená to, že miluješ svého otce," řekl Harryho hlas. Což bylo přesně to, co si Draco myslel a snažil se před Harrym nerozbrečet. Bylo to příliš správné, prostě příliš správné -

Na podlaze před Dracem ležel zářící had, kterého Draco poznával; modrý korálovec, had, který byl na jejich panství poprvé přinesen lordem Abraxasem Malfoyem po návštěvě nějaké daleké země, a otec jej od té doby choval v ophidiariu. Na modrém korálovci bylo zvláštní to, že jeho kousnutí příliš nebolelo. To mu otec řekl a pověděl mu, že se s hadem nikdy nesmí mazlit, bez ohledu na to, pod čím bude dozorem. Jeho jed zabíjel nervová spojení tak rychle, že jste ani neměli čas cítit bolest, jak se jed šířil. Mohli jste zemřít i potom, co jste použili léčící zaklínadla. Jedl jiné hady. Byl tak zmijozelský, jak jen jakékoli zvíře být mohlo.

To byl důvod, proč byla hlava modrého korálovce zakována do držadla otcovy hole.

Zářivý had zakmital jazykem, který byl také stříbrný; a zdálo se, že se nějak usmál, mnohem vřelejším způsobem, než by jakýkoli plaz měl být schopen.

A pak si Draco uvědomil -

Ale,“ řekl Draco, pohled stále upřený na toho překrásného zářícího hada, „ty patrona nedokážeš seslat.“ Teď, když ho dokázal seslat sám, pochopil, proč je to důležité. Mohli jste být zlí jako Brumbál a patrona přesto seslat, dokud ve vás zůstalo něco jasného. Ale pokud v sobě Harry Potter neměl jedinou myšlenku, která by takhle zářila -

Patronus je komplikovanější kouzlo, než si myslíš, Draco,“ řekl Harry vážně. „Ne všichni, kdo ho nedokážou seslat, jsou špatní nebo i jen nešťastní. Ale na každý pád, dokážu ho seslat. Povedlo se mi to na druhý pokus, potom, co jsem si uvědomil, co jsem dělal špatně, když jsem mozkomorovi čelil poprvé. Ale, no, můj život je občas trošku zvláštní, a můj patronus dopadl podivně, takže to prozatím držím v tajnosti -“

A já tomu mám jen tak věřit?

Můžeš se zeptat profesora Quirrella, pokud mi nevěříš,“ řekl Harry. „Zeptej se ho, zda Harry Potter dokáže seslat tělesného patrona, a řekni mu, že jsem ti řekl, aby ses zeptal. Bude vědět, že ta žádost je ode mě, nikdo jiný by to nevěděl.“

Oh, takže teď měl Draco věřit profesoru Quirrellovi? Přesto, jak tak znal Harryho, mohla to být pravda, a profesor Quirrell by nelhal z triviálních důvodů.

Jasný had otočil hlavou tam a zpět jako by hledal kořist, která tu nebyla, a pak se stočil do kolečka jako by k odpočinku.

"Zajímalo by mně,“ řekl Harry jemně, „kdy to přesně bylo, ve kterém roce, ve které generaci, kdy se zmijozelové přestali pokoušet naučit se patronovo kouzlo. Kdy si lidé začali myslet, kdy si samotní zmijozelové začali myslet, že být mazaný a ctižádostivý je to samé, jako být chladný a nešťastný. A pokud by Salazar věděl, že se jeho studenti už ani neobtěžují se patrony naučit, zajímalo by mě, jestli by si nepřál, aby se nikdy nenarodil? Zajímalo by mě, kdy se to všechno pokazilo, kdy se zmijozelská kolej pokazila.“

Zářivé stvoření zablikalo a zmizelo, díky bouři, která se v Dracovi zvedala, už bylo nemožné kouzlo udržet. Otočil se k Harrymu a musel se kontrolovat, aby nezdvihl hůlku. „Co ty víš o zmijozelské koleji nebo Salazaru Zmijozelovi? Ty jsi nikdy nebyl zařazen do mé koleje, co ti dává právo -“

A pak si to Draco konečně uvědomil.

Ty jsi byl zařazen do Zmijozelu!řekl. „Klobouk tě tam zařadil a ty, ty jsi potom, já nevím, luskl prsty -“ Draco se jednou zeptal otce, jestli by nebylo chytřejší nechat se zařadit do nějaké jiné koleje, aby mu všichni důvěřovali, a otec se usmál a řekl, že o tom v Dracově věku také přemýšlel, ale že neexistuje žádný způsob, jak Moudrý klobouk ošálit...

...dokud na scénu nepřišel Harry Potter.

Jak jen mohl na jedinou minutu uvěřit, že Harry je havraspár?

Zajímavá hypotéza,“ řekl Harry vyrovnaně. „Víš, že jsi už druhou osobou v Bradavicích, která s podobnou teorií přišla? Alespoň tedy druhý z těch, co mi to řekli přímo do očí-“

Snape,“ řekl Draco s jistotou. Ředitel jeho koleje nebyl žádný hlupák.

Profesor Quirrell, samozřejmě,“ řekl Harry. „I když, když se nad tím zamyslím, Severus se mě zeptal, jak jsem se dokázal vyhnout jeho koleji, a jestli jsem neměl něco, co by Moudrý klobouk chtěl. Takže předpokládám, že by se dalo říct, že jsi třetí. Teorie profesora Quirrella se ale od té tvé trochu lišila. Mohl bych dostat tvé slovo, že ji nikdy nezopakuješ?“

Draco přikývl, aniž by se nad tím skutečně zamyslel. Co měl udělat, říct ne?

Profesor Quirrell si myslí, že Brumbál nebyl spokojený s kloboukovou volbou pro Chlapce-který-přežil.“

A v okamžiku, kdy to Harry řekl, Draco věděl, věděl, že to byla pravda, bylo to prostě očividné. Koho si Brumbál vůbec myslel, že ošálí?

...no, až na každou osobu v Bradavicích kromě Snapea a Quirrella, dokonce i Harry sám tomu mohl uvěřit...

Draco tak trochu v omámení doklopýtal zpátky ke své lavici, a posadil se tak prudce, až ho to trochu zabolelo. Podobné věci se mu s Harrym stávaly přibližně jednou do měsíce a v lednu se to ještě nestalo, takže už bylo načase.

Jeho zmijozelský spolužák, který o sobě mohl, ale nemusel přemýšlet jako o havraspárovi, se posadil na stejnou židli jako předtím, tentokrát křížem, a upřeně se na Draca zadíval.

Draco netušil, co by právě teď měl dělat, jestli by se měl pokoušet přesvědčit toho zbloudilého zmijozela, že ne, doopravdy není havraspárem... nebo se snažit zjistit, zda je Harry ve spojení s Brumbálem; i když to se náhle zdálo mnohem nepravděpodobnější... ale proč pak Harry přichystal celou tu věc s ním a Grangerovou...

Vážně měl pamatovat na to, že Harry je příliš divný pro jakékoli normální intriky.

Harry,“ řekl Draco. „Znepřátelil sis mě a sluníčkovou generálku záměrně, abychom proti tobě spolupracovali?“

Harry bez zaváhání přikývl, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, a nic, za co by se měl stydět.

"Celá ta věc s rukavicemi a šplháním po bradavických zdech, jediným smyslem toho všeho bylo, abychom se s Grangerovou k sobě cítili přátelštěji. A i předtím. Plánoval jsi to vážně dlouho. Od samotného začátku.“

Znovu to přikývnutí.

PRÓÓÓÓÓČ?

Harryho obočí se na vteřinu zvedlo, jeho jediná reakce na to, že Draco v zavřené učebně zakřičel tak nahlas, až ho rozbolely vlastní uši. PROČ, PROČ, PROČ Harry Potter DĚLÁ podobné věci...

Pak Harry řekl: „Aby zmijozelové znovu byli schopní sesílat patrony.“

To...nedává...SMYSL!Draco si byl vědom toho, že ztrácí kontrolu nad hlasem, ale nedokázal se zastavit. „Co to má co společného s Grangerovou?

Vzory,“ řekl Harry. Jeho tvář teď byla opět velmi vážná. „Stejně jako je čtvrtina dětí, co se narodí motákům kouzelníky. Jednoduchý nezaměnitelný vzor, který poznáš okamžitě, pokud víš, že se na něj díváš; i kdyby sis nikdy neuvědomil, že je to stopa, pokud bys ji neznal. Jed ve zmijozelské koleji je něčím, co už bylo zpozorováno v mudlovském světě. Tohle je předběžná predikce, Draco, mohl bych ti ji zapsat před prvním školním dnem, čistě po tvé řeči na King's Cross. Dovol mi popsat ti jeden vážně ubohý druh lidí, který se potlouká po politických shromážděních tvého otce. Čistokrevné rodiny, které by nikdy nemohly být pozvány na večeři do Malfoyova panství. Pamatuj na to, že jsem je nikdy nepotkal, že jde jen o předpověď na základě rozpoznaných vzorů v tom, co se děje zmijozelské koleji -“

A Harry Potter Dracovi popsal Parkinsonovy a Montagueovy a Bolesovy s klidnou, ostrou přesností, s kterou by se Draco neodvážil ani přemýšlet sám pro sebe, jen pro případ, že by kolem byl nitrozpytec, tohle bylo za hranicí jakékoli urážky, zabili by Harryho, kdyby to slyšeli...

Abych to shrnul,“ dokončil Harry, „sami žádnou moc nemají. Nemají žádné bohatství. Kdyby neexistovali žádní mudlorození, které by mohli nenávidět, kdyby všichni mudlorození zmizeli tak, jak říkají, že chtějí, jednoho dne by se probudili a zjistili by, že nemají nic. Ale dokud mohou říkat, že čistokrevní jsou nadřazení, mohou se nadřazeně cítit sami, mohou se cítit jako část té nejlepší třídy. Dokonce i přesto, že by je tvůj otec k sobě nepozval ani ve snu, přesto, že ve svých trezorech nemají jediný galeon, přesto, že si v NKÚ vedli hůře než ten nejhorší mudlorozený v Bradavicích. Přesto, že už nedokážou sesílat patrony. Všechno je pro ně chyba mudlorozených, mají někoho mimo sebe, koho mohou vinit za své neúspěchy, a to je činí ještě slabší. Takovou se zmijozelská kolej stává, ubohou, a kořen problému spočívá v nenávisti k mudlorozeným.“

"Salazar Zmijozel sám řekl, že mudlorození mají být vyhnáni! Že oslabují naši krev -“ Dracův hlas se zvedl až ke křiku.

Salazar se mýlil, to je prostá skutečnost! Ty to víš, Draco! A tahle nenávist tráví celou tvou kolej, s takovouhle myšlenkou patrona seslat nedokážeš!“

Proč potom Salazar Zmijozel patrona seslat dokázal?“

Harry si otřel pot z čela. „Protože věci se mezitím změnily! Poslouchej, Draco, před třemi sty lety bys mohl narazit na skvělé vědce, svým vlastním způsobem stejně skvělé jako Salazar, kteří by ti řekli, že jiní mudlové jsou méněcenní kvůli své barvě pleti -“

"Barvě pleti?řekl Draco.

Já vím, barva pleti namísto něčeho tak důležitého jako je čistota krve, no není to směšné? Ale pak se něco ve světě změnilo, a teď už není možné najít žádné dobré vědce, kteří by si stále mysleli, že na barvě pleti záleží. To si myslí jen ubožáci, jako jsou ti, které jsem ti popsal. Salazar Zmijozel ten omyl udělal v době, kdy ho dělali všichni ostatní, protože s tou vírou vyrostl, ne proto, že by zoufale hledal někoho, koho by mohl nenávidět. Existovalo pár lidí, kteří přemýšleli lépe, než kdokoli jiný kolem nich, a ti byli mimořádně dobří. Ale ti, kteří jen přijali to, co si mysleli všichni ostatní, nebyli mimořádně zlí. Smutnou skutečností je, že většina lidí si morálního problému vůbec nevšimne, dokud je na něj někdo jiný neupozorní; a pokud jsou tak staří jako byl Salazar, když potkal Godrica, už ztratili schopnost změnit názor. A potom byly postaveny Bradavice a Bradavice začaly posílat přijímací dopisy mudlorozeným, jak na tom Godric trval, a stále víc a víc lidí si začínalo všímat, že mudlorození nejsou odlišní. Teď je z toho velký politický spor místo toho, aby tomu všichni bez přemýšlení věřili. A správná odpověď je ta, že mudlorození zkrátka nejsou slabší než čistokrevní. Takže lidé, kteří se teď kloní k tomu, čemu Salazar kdysi věřil, buď vyrostli ve velmi uzavřeném čistokrevném prostředí jako ty, nebo lidé, kteří jsou sami tak ubozí, že zoufale touží po někom, vůči komu by se mohli cítit nadřazeně, lidé, kteří k smrti rádi nenávidí.“

"To nezní... to nezní správně...“ řekl Dracův hlas. Jeho uši to vyslechly a položily mu otázku, jestli nedokázal přijít s žádnou lepší odpovědí.

Nezní? Draco ty teď víš, že na Hermioně Grangerové není nic špatného. Slyšel jsem, že ti dělalo potíže pustit ji ze střechy. I přesto, že jsi věděl, že vypila lektvar hladkého pádu, i přesto, že jsi věděl, že bude v bezpečí. Jaký druh člověka si myslíš, že by ji chtěl zabít, ne kvůli něčemu špatnému, co by mu udělala, ale prostě proto, že je mudlorozená? Dokonce, i když je, i když je jen mladou dívkou, která by jim ve vteřině pomohla s domácím úkolem, kdyby ji o to požádali,“ Harrymu se zlomil hlas, „jaký člověk by si mohl přát její smrt?

Otec -

Draco pocítil rozdělení ve dví, zdálo se, že má problém s dvojitým viděním, Grangerová je mudlovská šmejdka, měla by zemřít a dívka visící ze střechy za jeho ruku, jako dvojité vidění, dvojité vidění -

"A všichni, kdo nechtějí, aby Hermiona Grangerová zemřela, se nebudou chtít bavit s lidmi, kteří si to přejí! To si teď lidé myslí, že Zmijozel představuje, ne chytré plánování, ne snahu o dosažení velikosti, jen nenávist k mudlorozeným! Zaplatil jsem Morag srpec, aby se zeptala Padmy, proč nešla do Zmijozelu, oba víme, že tu možnost dostala. A Morag mi řekla, že Padma se na ni jen podívala a řekla, že není Pansy Parkinsonová. Chápeš? Nejlepší studenti, ti se ctnostmi náležejícími více, než jedné koleji, studenti s volbou, jdou pod Klobouk a myslí si kamkoli, jen ne do Zmijozelu, a tak někdo jako Padma skončí v Havraspáru. A... myslím, že Moudrý klobouk se v zařazování snaží udržovat vyrovnanost, takže Zmijozel naplní těmi, kdo tou nenávistí nejsou odpuzováni. Takže místo Padmy Patilové Zmijozel dostane Pansy Parkinsonovou. Není zrovna mazaná a není příliš ambiciózní, ale patří k lidem, kterým nevadí, do čeho se Zmijozel obrací. A čím víc Padem jde do Havraspáru a víc Parkinsonových do Zmijozelu, tím víc ten proces zrychluje. Ničí to zmijozelskou kolej, Draco!

Neslo to v sobě tón příšerné pravdy, Padma patřila do Zmijozelu... a místo ní Zmijozel dostal Pansy... Otec shormážďoval nižší rodiny jako byli Parkinsonovi, protože představovali příhodný zdroj podpory, ale otci nikdy nedošly následky, které přinese spojování Zmijozelova jména s jejich...

Nemůžu -“ řekl Draco, ale ani on sám si nebyl jistý tím, co nemůže udělat - „Co ode mě chceš?

Nejsi si jistý, jak zmijozelskou kolej uzdravit,“ řekl Harry pomalu. „Ale vím, že přesně to nakonec my dva budeme muset udělat. Trvalo staletí, než se věda rozprostřela nad mudlovským světem, dělo se to jen pomalu, ale čím silnější se věda stávala, tím rychleji tenhle druh nenávisti ustupoval.“ Harryho hlas teď byl tichý. „Nevím, proč přesně to takhle funguje, ale tak se to stalo. Jako by ve vědě existovalo něco, co září jako patronovo kouzlo, co zahání všechny druhy temnoty a šílenství. Ne ihned, ale zdá se, že to světlo ji sleduje kamkoli jde. V mudlovském světě to nazývali Osvícenstvím. Myslím, že to má něco společného s hledáním pravdy... se schopností změnit své názory oproti těm, s vírou v něž jsi vyrostl... s logickým myšlením a s uvědoměním, že neexistuje žádný důvod, proč nenávidět někoho pro jejich odlišnou barvu pleti, stejně jako neexistuje žádný důvod, proč nenávidět Hermionu Grangerovou... nebo v tom je možná něco, čemu ani já sám nerozumím. Ale osvícenství je tím, k čemu my dva teď patříme, jak já, tak ty. Vyléčení zmijozelské koleje je prostě jednou z věcí, co musíme udělat.“

Nech mě si to promyslet,“ řekl Draco, hlas z něj vyšel tak trochu jako zaskřehotání, „prosím.“ Složil hlavu do dlaní a přemýšlel.


Draco chvíli přemýšlel, dlaně přes oči, aby odřízl zbytek světa, neozýval se žádný zvuk kromě jeho a Harryho dýchání. Všechna přesvědčivá rozumnost v tom, co Harry řekl, evidentní zrnka pravdy v tom, co jeho řeč obsahovala; a proti tomu očividná, perfektní, naprosto zřejmá hypotéza o tom, co se tu skutečně dělo...

Po čase Draco konečně zvedl hlavu.

"Zní to správně," řekl Draco tiše.

Po Harryho tváři se rozlil obrovský úsměv.

"Takže," pokračoval Draco, "teď mě odvedeš k Brumbálovi, abychom to udělali oficiální?"

Udržel při tom svůj hlas ve velmi normálním tónu.

"Á, jasně," řekl Harry. "Na to jsem se tě vlastně chtěl zeptat -"

Dracovi ztuhla krev v žilách, zmrazená a rozříštěná -

"Profesor Quirrell řekl něco, co mě přimělo se zamyslet a, no, bez ohledu na to, jak na tu otázku odpovíš, jsem vážně blbec, že jsem se nezeptal o dost dřív. Všichni v Nebelvíru si myslí, že Brumbál je světec, v Mrzimoru si myslí, že je šílený, v Havraspáru jsou všichni pyšní na to, že zjistili, že jen předstírá, že je šílený, ale nikdy jsem se nezeptal nikoho ve Zmijozelu. Takovým omylům bych se vážně měl umět vyhýbat. Ale pokud si ty myslíš, že při léčení zmijozelské koleje je v pořádku s Brumbálem spolupracovat, hádám, že mi nic důležitého neušlo."

...

...

...

"Víš," řekl Draco, hlas pozoruhodně klidný, když vše uvážíme, "pokaždé, když uděláš podobnou věc jen abys mě rozčílil, si říkám, že to musí být jen náhodou, nikdo by to nemohl dokázat dělat schválně, ani kdyby to zkoušel až by mu tekla krev z uší. To je jediným důvodem, proč tě teď neuškrtím."

"Huh?"

A pak by musel uškrtit sám sebe, protože Harry vyrostl s mudly, a Brumbál ho pak hladce odvedl ze Zmijozelu do Havraspáru, takže bylo dokonale pravděpodobné, že Harry nic neví a Draca nikdy nenapadlo mu to říct.

Nebo Harry uhádl, že by se s Brumbálem tak ochotně nespojil a tohle samo bylo jen dalším krokem v Brumbálově plánu...

Ale pokud Harry o Brumbálovi skutečně nevěděl, pak varovat ho bylo důležitější než cokoli jiného.

"Dobrá," řekl Draco potom, co dostal šanci utřídit si myšlenky. "Nevím, kde začít, takže prostě začnu někde." Draco se zhluboka nadechl. Tohle chvilku zabere. "Brumbál zavraždil svou mladší sestru a prošlo mu to, protože jeho bratr proti němu odmítl svědčit -"


Harry poslouchal s narůstajícím znepokojením a zděšením. Myslel si, že se připravil vzít pohled krevních puristů s rezervou. Ale dokonce i pokud jste na to pohlíželi mimořádně rezervovaně, stále to neznělo dobře.

Brumbálův otec byl usvědčen z použití nepromíjitelných kleteb na děti a zemřel v Azkabanu. To Brumbála samotného nijak nešpinilo, ale muselo to být známé veřejnosti. Tuhle část si Harry mohl zkontrolovat a zjistit tak, zda si tohle všechno krevní puristi jen nevycucali z prstu.

Brumbálova matka zemřela za podezřelých okolností krátce předtím, než jeho mladší sestra zemřela při něčem, co bystrozoři označili za vraždu. Ona sestra byla údajně napadena mudly a potom už nikdy nepromluvila; což, jak Draco poukázal, podezřele znělo jako zpackané vymazání paměti.

Po prvních několika Harryho přerušeních se zdálo, že Draco pochopil základní princip a začal nejprve uvádět pozorování a až po nich závěry.

"-takže na to nemusíš vzít jen mé slovo," řekl Draco, "vidíš to na vlastní oči, správně? Všichni ve Zmijozelu to vidí. Brumbál se svým duelem proti Grindelwaldovi počkal až do okamžiku, kdy to pro něj vypadalo nejlépe, potom, co Grindelwald zničil většinu Evropy a získal si pověst nejstrašlivějšího Pána zla v historii, a teprve až potom, co ztratil zlato a krevní oběti, kterých se mu dostávalo od jeho mudlovských pěšáků, a začínal ztrácet sílu. Pokud by Brumbál skutečně byl tím ušlechtilým kouzelníkem, na kterého si hraje, bojoval by s ním podstatně dříve. Brumbál si pravděpodobně přál zničenou Evropu, pravděpodobně to byl jejich společný plán, napadl Grindelwalda teprve po té, co ho jeho loutka zklamala. A ten obrovský působivý duel nebyl opravdový, není možné, aby si dva kouzelníci byli tak přesně rovni, aby bojovali dvacet hodin, dokud jeden z nich nepadne vyčerpáním, to se jen Brumbál snažil, aby to vypadalo působivěji." Dracův hlas nabral na vzteku. "A díky tomu se stal nejvyšším divotvorcem starostolce! Nepřerušená Merlinova linie, zkorumpovaná po patnácti stech letech! A pak se k tomu všemu ještě stal nejhlavnějším hlavounem, a to už měl Bradavice jako svou nepřemožitelnou pevnost – ředitel a nejvyšší divotvůrce a nejhlavnější hlavoun, žádný obyčejný člověk by nezkoušel být vším najednou, jak někdo může nevidět, že se Brumbál snaží ovládnout svět?"

"Pauza," řekl Harry a zavřel oči, aby se zamyslel.

Nebylo to o nic horší, než co jste mohli slyšet vyprávět o Západu ve Stalinově Rusku, a nic z toho pravdivého nebylo. I když, krevním puristům by jen tak neprošlo si to všechno úplně vymyslet... nebo ano? Denní věštec vykazoval značnou tendenci cucat si věci z prstu... ale na druhou stranu, když vystrčili krk příliš vysoko, při onom Weasleovském zasnoubení, hnali je za to k odpovědnosti a uřízli si ostudu...

Harry otevřel oči a spatřil, že Draco ho upřeně, vyčkávavě sleduje.

"Takže, když jsi se mě zeptal, jestli nadešel čas spojit se s Brumbálem, byl to jen test."

Draco přikývl.

"A předtím, když jsi řekl, že to zní správně -"

"Zní to správně," řekl Draco. "Ale nevím, jestli ti můžu věřit. Budete si stěžovat, že já testuji vás, pane Pottere? Řeknete, že jsem vás napálil? Obelhal?"

Harry věděl, že by se měl ze sportu usmát, ale nemohl, bylo to příliš velké zklamání.

"Máš pravdu, je to fér, neměl bych si stěžovat," řekl místo toho. "Takže, co Ten-jenž-nesmí-být-jmenován? Není tak špatný, jakým ho dělají?"

Na to se Draco zatvářil kousavě. "Takže si myslíš, že tohle všechno jen má otcovu stranu ukázat v dobrém světle a Brumbálovu ve špatném, a že já tomu všemu věřím jen proto, že mi to otec řekl."

"Je to jedna z možností, nad kterými uvažuju," řekl Harry vyrovnaně.

Dracův hlas byl tichý a intenzivní. "Věděli to. Můj otec to věděl, jeho přátelé to věděli. Věděli, že je zlý. Ale představoval jedinou šanci proti Brumbálovi! Byl to jediný kouzelník dost mocný na to, aby s ním bojoval! Někteří z dalších smrtijedů byli také skutečně zlí, jako třeba Bellatrix Blacková – můj otec takový není – ale otec a jeho přátelé to museli udělat, Harry, museli, Brumbál se zmocňoval všeho, Pán zla byl jediná šance, která komukoli zbývala!"

Draco na Harryho upřel tvrdý pohled. Harry mu ho oplatil, snažil se přemýšlet. Nikdo o sobě nepřemýšlel jako o padouchovi ve svém vlastním příběhu – lord Voldemort možná ano, Bellatrix možná také, ale Draco rozhodně ne. To, že Smrtijedi jsou tu ti špatní stálo mimo jakoukoli pochybnost. Otázka zněla, jestli to jsou Ti špatní; jestli je v tomhle příběhu jeden padouch nebo dva...

"Nepřesvědčilo tě to," řekl Draco. Vypadal znepokojeně a trochu vztekle. To Harryho nepřekvapilo. Byl si docela jistý, že Draco všemu z toho věří.

"Mělo by mě to přesvědčit?" řekl Harry. Neodvrátil pohled. "Jen proto, že tomu věříš ty? Jsi teď natolik silným racionalistou, aby mi tvoje víra byla dostatečným důkazem, protože bys ji stěží měl, pokud by nebyla pravdivá? Když jsem tě potkal, tak silný jsi nebyl. Zamyslel ses nad vším, co jsi mi řekl, znovu po té, co jsi si osvojil vědecké myšlení, nebo je to jen něco, s vírou v co jsi vyrostl? Dokážeš se mi podívat do očí a přísahat na čest rodu Malfoyů, že pokud by v tom, co jsi mi řekl, byla skryta jediná nepravda, jediné vylepšení, díky kterému má Brumbál jen vypadat o trochu hůř, všiml by sis toho?"

Draco začal otevírat pusu a Harry řekl, "Ne, nedělej to. Neposkvrňuj čest rodu Malfoyů. Ještě tak silný nejsi a měl bys to vědět. Poslouchej, Draco, sám jsem si začal všímat určitých znepokojivých věcí. Ale nic z toho není definitivní, nic není jisté, všechno to jsou jen dedukce a hypotézy a nedůvěryhodná svědectví... A ve tvém vyprávění také není nic jistého. Brumbál mohl mít nějaký jiný důvod, proč s Grindelwaldem nebojoval o roky dříve – i když by to musel být zatraceně dobrý důvod, obzvlášť uvážíme-li, co se dělo na mudlovském konci věcí... ale stejně. Existuje nějaká jasně zlá věc, co Brumbál určitě udělal, aby mě to ušetřilo pochyb?"

Draco dýchání bylo přerývané. "Dobrá," řekl Draco nevyváženým hlasem. "Řeknu ti, co Brumbál udělal." Draco vytáhl hůlku a řekl "Quietus" a pak "Quietus" ještě jednou, ale ani podruhé to nevyslovil správně, a Harry konečně vytáhl vlastní hůlku a kouzlo seslal.

"Kdysi," řekl Draco chraplavým hlasem, "žila jedna dívka, která se jmenovala Narcissa, a byla to ta nejhezčí, nejchytřejší, nejmazanější dívka, co kdy byla zařazena do Zmijozelu, a můj otec ji miloval a vzali se, nebyla smrtijedka, nebyla bojovnice, jen milovala otce -" U toho se Draco zarazil, plakal.

Harrymu bylo špatně od žaludku. Draco nikdy nemluvil o své matce, ani jednou, měl si toho všimnout dříve. "A ona... se dostala do cesty kletbě?"

Dracův hlas z něj vyšel v zaječení. "Brumbál ji upálil v její vlastní ložnici!"


V učebně naplněné jemným stříbrným světlem jeden kluk třeštil oči na druhého, který plakal a zběsile si utíral oči rukávy pláště.

Pro Haryho bylo těžké zůstat vyrovnaný, i nadále se zdržet úsudku, bylo to příliš emocionální, bylo tu něco, co buď chtělo vyprovokovat slzy i z jeho očí v sympatii s Dracem, nebo vědět, že to není pravda...

Brumbál ji upálil v její vlastní ložnici!

To...

...neznělo jako Brumbálův styl...

... ale pokud se k takové myšlence vrátíte několikrát, musíte začít zpochybňovat důvěryhodnost celého toho konceptu 'stylu'.

"Muselo, muselo to příšerně bolet," řekl Draco třesoucím se hlasem. "Otec o tom nikdy nemluví, nikdo o tom nemluví před ním, ale pan Macnair mi řekl, že spáleniny byly po celé ložnici, z toho jak se matka musela zmítat, když ji Brumbál upaloval zaživa. To je dluh, který Brumbál dluží rodu Malfoyů, a zaplatí nám ho svým životem!"

"Draco," řekl Harry, nechal svůj hlas znít ochraptěle, bylo by špatné znít klidně. "Je mi líto, je mi líto, že se ptám, ale musím to vědět, jak víš, že to byl Brum-"

"Brumbál řekl, že to udělal, řekl otci, že to bylo varování! A otec nemohl svědčit pod veritasérem, protože je nitrozpytec, nemohl Brumbála ani dostat před soud, otcovi vlastní spojenci mu nevěřili, po tom, co Brumbál jednoduše všechno popřel na veřejnosti, ale my to víme, Smrtijedi to vědí, otec by neměl důvod, proč ohledně toho lhát, otec by chtěl, abychom se pomstili tomu správnému člověku, nechápeš, Harry?" Dracův hlas zněl divoce.

Pokud to Lucius neudělal sám, samozřejmě, a nezjistil, že je vhodnější vinit Brumbála.

I když... to zase neznělo jako Luciusův styl. Pokud by Narcissu zabil, bylo by chytřejší svést vinu na dostupnější oběť, než ztratit politický kapitál a důvěryhodnost tím, že půjde po Brumbálovi...

Draco po čase přestal plakat a pohlédl na Harryho. "No?" řekl Draco, zněl jako by to slovo chtěl vyplivnout. "Je to pro vás dostatečně zlé, pane Pottere?"

Harry sklonil pohled na ruce položené na zádech židle. Už se Dracovi nemohl dívat do očí, bolest v nich byla příliš syrová. "Nečekal jsem, že uslyším tohle," řekl Harry jemně. "Už nevím, co si mám myslet."

"Nevíš?" Dracův hlas se zvedl až k vyjeknutí, a prudce vstal od lavice -

"Vzpomněl jsem si na to, jak Pán zla zabil mé rodiče," řekl Harry. "Vzpomněl jsem si na to, když jsem šel před mozkomora, má nejhorší vzpomínka. I přesto, že to bylo tak dávno. Slyšel jsem, jak umírají. Moje matka Pána zla prosila, aby mě nezabíjel, Harryho ne, prosím Harryho, zabij mě, zabij mě místo něj! To řekla. A Pán zla se jí vysmíval a smál se. Pak si pamatuju ten záblesk zeleného světla -"

Harry vzhlédl k Dracovi.

"Takže spolu můžeme bojovat," řekl Harry, "můžeme prostě pokračovat v tom samém boji. Ty bys mi mohl říct, že bylo správné, aby má matka zemřela, protože byla žena Jamese, který zabil smrtijeda. Ale bylo špatné, že zemřela tvá matka, protože ta byla nevinná. A já bych ti mohl říct, že bylo správné, že tvá matka zemřela, že Brumbál musel mít nějaký důvod, díky kterému bylo v pořádku upálit ji zaživa; ale bylo špatné, že zemřela matka. Ale tak jako tak, Draco, nebylo by očividné, že jsme zaujatí? Protože to pravidlo, které zní, že je špatné zabíjet nevinné lidi, to pravidlo nemůže platit jen u mé matky a u tvé ne, a nemůže platit jen u tvé matky a u mé ne. Pokud mi řekneš, že Lily bylo nepřítelem smrtijedů a zabíjet své nepřátele je v pořádku, pak to samé pravidlo říká, že Brumbál měl právo zabít Narcissu, vzhledem k tomu, že byla jeho nepřítel." Harryho hlas byl chraplavý. "Takže pokud se my dva na něčem shodnem, bude to to, že smrt žádné z nich nebyla správná a že ničí matky by už neměly umírat."


Vztek, který v Dracovi vřel byl tak velký, že se sotva dokázal udržel, aby nevyletěl z místnosti; zadrželo ho vědomí, že jde o kritický moment a malý zbytek přátelství, nepatrný záblesk soucitu, protože zapomněl, zapomněl, že Harryho matka a otec zemřeli rukou Pána zla.

Ticho se natahovalo.

"Můžeš něco říct," řekl Harry, "Draco, mluv se mnou, nerozzlobím se – myslíš si, já nevím, že Narcissina smrt byla mnohem horší než Lilyina? Že je špatné, když je vůbec srovnávám?"

"Hádám, že jsem byl také hloupý," řekl Draco. "Po celou tuhle dobu mě nenapadlo, že musíš nenávidět Smrijedy za vraždu svých rodičů, nenávidět Smrtijedy stejně jako já nenávidím Brumbála." A Harry nikdy nic neřekl, nikdy nereagoval když Draco mluvil o Smrtijedech, skrýval to – Draco byl hlupák.

"Ne," řekl Harry. "Tak – tak to není, Draco, ani nevím, jak bych ti to mohl vysvětlit, můžu jen říct, že podobná myšlenka," Harryho hlas se zadrhl, "podobnou myšlenku bys nikdy nemohl použít k seslání patrona..."

Draco pocítil škubnutí v srdci, nechtěné ale přesto. "Předstíráš, že jen tak zapomeneš na své vlastní rodiče? Říkáš, že bych já měl zapomenout na svou matku?"

"Takže my dva musíme být nepřáteli?" Teď Harryho hlas začínal být stejně prudký. "Co jsme kdy udělali jeden druhému, že musíme být nepřáteli? Odmítám se tahle nechat omotat! Spravedlnost neznamená, že bychom oba měli napadnout jeden druhého, to nedává smysl!" Harry se zarazil, zhluboka se nadechl, prsty si projel rozcuchanými vlasy – vytáhl je zpocené, jak si Draco všiml. "Poslouchej, Draco, nemůžeme očekávat, že se my dva shodneme hned na všem. Takže po tobě nebudu chtít, abys řekl, že Pán zla udělal něco špatného, když zabil mou matku, jen řekni, že to bylo... smutné. Nebudeme mluvit o tom, jestli to bylo nezbytné, nebo jestli to bylo oprávněné. Žádám tě jen o to, abys řekl, že bylo smutné, že se to stalo, že život mé matky byl také cenný, pro teď řekneš jen tolik. A já řeknu, že bylo smutné, že zemřela Narcissa, protože její život také za něco stál. Nemůžeme čekat, že se hned shodneme na všem, ale pokud začneme tím, že řekneme, že každý život je drahocenný, že je smutné, když kdokoli zemře, pak vím, že se jednoho dne shodneme. To chci, abys řekl. Ne, kdo byl v právu. Ne, kdo nebyl. Jen, že je smutné, že má matka zemřela a smutné, že má matka zemřela a že by bylo smutné, pokud by zemřela Hermiona Grangerová, každý život je drahocenný, můžeme se shodnout na tom a zbytek prozatím nechat být, stačí, když s tím prostě budeme souhlasit? Můžeme, Draco? To mi připadá... víc jako myšlenka, se kterou by někdo mohl seslat patrona."

V Harryho očích byly slzy.

A Draco znovu pocítil vztek. "Brumbál zabil mou matku, nestačí jen říct, že to bylo smutné! Nechápu, co si myslíš, že musíš dělat ty, ale Malfoyovi se musí pomstít!" Nepomstěná smrt v rodině ležela za slabostí, za ztrátou cti, to už jste stejně tak mohli neexistovat.

"Neříkám, že ne," řekl Harry tiše. "Ale řekneš, že smrt Lily Potterové byla smutná? Jen tohle?"

"To je..." Draco měl znovu problémy nalézt slova. "Vím, vím, jak se cítíš, ale nechápeš to, Harry, i kdybych jen řekl, že smrt Lily Potterové byla smutná, už to by šlo proti Smrijedům."

"Draco, musíš umět říct, že Smrtijedi se v některých věcech mýlili! Musíš, jinak nemůžeš pokročit jako vědec, byla by to překážka na tvé cestě, autorita, které nemůžeš odporovat. Ne každá změna je vylepšením, ale každé vylepšení je změnou, nemůžeš udělat nic lepšího, dokud to neuděláš odlišně, musíš si dovolit být lepší než druzí lidé. Dokonce i než tvůj otec, Draco, dokonce i než on. Musíš být schopný ukázat na něco, co tvůj otec udělal a říct, že se mýlil, protože není perfektní, a pokud to nedokážeš říct, nemůžeš si vést lépe."

Otec ho varoval každou noc před spaním měsíc před tím, než odešel do Bradavic, že tam budou lidé s takovým cílem.

"Snažíš se mě odtrhnout od mého otce."

"Snažím se odtrhnout jednu tvou část," řekl Harry. "Snažím se opravit nějaké věci, ve kterých se tvůj otec zmýlil. Snažím se ti umožnit, abys byl lepší. Ale nesnažím se... zničit tvého patrona!" Harryho hlas změkl. "Něco takového bych zničit nechtěl. Kdo ví, pro spravení zmijozelské koleje by mohlo být potřeba i to..."

K Dracovi se ta slova začínala dostávat, v tom to bylo, navzdory všemu se k němu začínala dostávat, s Harrym jste museli být opravdu opatrní, protože jeho argumenty zněly přesvědčivě, i když se mýlil. "A to, co nepřiznáváš je, že ti Brumbál řekl, že můžeš pomstít smrt svých rodičů tím, že lordu Malfoyovi vezmeš jeho syna -"

"Ne. Ne. To je zkrátka špatně." Harry se zhluboka nadechl. "Kdo je Brumbál, nebo Pán zĺa, nebo Smrtijedi, nebo jak zemřeli mí rodiče, jsem se dozvěděl až tři dny předtím, než jsem přišel do Bradavic. Dozvěděl jsem se to toho dne, kdy jsme se poprvé potkali v obchodě s hábity. A Brumbál ani nemá rád mudlovskou vědu, nebo mi to alespoň řekl, dostal jsem šanci ho jednou vyzkoušet. Myšlenka, že bych se mohl Smrtijedům pomstít mě až do teď nikdy nenapadla. Když jsem tě potkal v tom obchodě, nevěděl jsem, kdo Malfoyovi jsou, a zamlouval ses mi."

Nastalo dlouhé ticho.

"Přál bych si, abych ti mohl věřit," řekl Draco. Hlas se mu třásl. "Kdybych jen mohl vědět, že mluvíš pravdu, všechno by bylo o tolik jednodušší -"

A pak to Draca náhle napadlo.

Způsob, jakým zjistit, jestli Harry Potter skutečně myslí vážně všechno, co říká, o touze pomoci zmijozelské koleji, o tom, že je mu líto, že Dracova matka zemřela.

Bylo by to nelegální a i nebezpečné, protože by to musel udělat bez otcovy pomoci, nemohl věřit ani Harrymu Potterovi, že mu pomůže, ale...

"Dobrá," řekl Draco. "Vymyslel jsem definitivní experiment."

"Jak zní?"

"Dám ti kapku veritaséra," řekl Draco. "Jen jednu kapku, takže nebudeš moct lhát, ale nebude to stačit, aby tě to donutilo na cokoli odpovědět. Nevím, kde to seženu, ale ujistím se, že je to bezpečné -"

"Um," řekl Harry. Na jeho tváři byl bezmocný pohled. "Draco, um -"

"Neříkej to," řekl Draco. Jeho hlas byl pevný a klidný. "Pokud řekneš ne, pak mám svůj výsledek experimentu rovnou před sebou."

"Draco, já jsem nitroobránce -"

"OH, TO JE TAKOVÁ LEŽ -"

"Byl jsem trénován panem Besterem. Profesor Quirrell to zařídil. Podívej, Draco, vezmu si kapku veritaséra, pokud ho dokážeš sehnat, jen tě varuju, že jsem nitroobránce. Ne perfektní nitroobránce, ale pan Bester řekl, že už zvládám naprosté blokování, a pravděpodobně bych dokázal přemoci efekt veritaséra."

"Jsi v prvním bradavickém ročníku! To je prostě šílené!"

"Znáš nitrozpytce, kterému můžeš věřit? S radostí to předvedu – podívej, Draco, je mi to líto, ale neznamená to, že jsem ti to řekl, něco? Mohl jsem tě to prostě nechat udělat, víš."

"PROČ? Proč musíš být vždycky takovýhle, Harry? Proč musíš zkazit všechno, dokonce i když je to NEMOŽNÉ? A přestaň se usmívat, to není legrační!"

"Omlouvám se, omlouvám se, vím, že to není legrační, já -"

Chvíli trvalo než se Draco dostal pod kontrolu.

Ale Harry měl pravdu. Mohl Draca prostě nechat veritasérum mu podat. Pokud opravdu je nitroobránce... Draco netušil, koho by mohl požádat, aby zkusil nitrozpytectví, ale mohl se alespoň zeptat profesora Quirrella, zda je to pravda... Mohl věřit profesoru Quirrellovi? Možná jen řekne cokoli, o co ho Harry požádá.

Pak si Draco vzpomněl na tu druhou věc, na kterou mu Harry řekl, aby se zeptal profesora Quirrella, a vymyslel jiný test.

"Ty to víš," řekl Draco. "Víš, co mě to bude stát, pokud souhlasím, že jed ve zmijozelské koleji je nenávist k mudlorozeným, že smrt Lily Potterové byla smutná. A to je část tvého plánu, neříkej mi, že není."

Harry neřekl nic, což od něj bylo moudré.

"Je tu něco, co od tebe chci na oplátku," řekl Draco. "A ještě předtím bych chtěl vyzkoušet jeden experimentální test -"


Draco otevřel dveře, ke kterým je portréty navedly, a tentokrát to byly ty správné. Před nimi byl malý kus kamené podlahy oproti noční obloze. Ne střecha, jako byla ta, ze které Harryho shodil, ale malinký a důkladný dvorek vysoko nad zemí. S důkladným zábradlím, propracovanými kamennými kružbami, beze stopy zapuštěnými do kamenné podlahy... Kolik umění bylo vneseno do stvoření Bradavic bylo něčím, co Draca stále ohromovalo, kdykoli na to pomyslel. Musel existovat nějaký způsob, jak to udělat vše najednou, nikdy nemohl vymyslet takových věcí kus po kusu, hrad se měnil a každý nový kus byl takový. Bylo to tak daleko za možnostmi magie těchto dní úpadku, že by tomu nikdo neuvěřil, pokud by v Bradavicích samých neviděl důkaz.

Zimní obloha byla bezmračná a chladná; v posledních lednových dnech se stmívalo dlouho před studentskou večerkou.

Hvězdy v čisté obloze jasně zářily.

Harry řekl, že být pod hvězdami mu pomůže.

Draco se hůlkou dotkl hrudi, prsty pohnul v nacvičených pohybech a řekl: "Thermos." Rozlilo se jím teplo, od srdce dál; vítr mu stále foukal na tvář, ale už mu nebylo chladno.

"Thermos," řekl Harryho hlas za ním.

Společně šli k zábradlí, aby se podívali na dlouhou cestu dolů. Draco se snažil určit, zda jsou na jedné z věží, kterou je možné vidět zvenčí, a zjistil, že si právě teď nedokáže tak docela vybavit, jak Bradavice vypadají z vnější strany. Ale zem pod nimi byla ta samá; viděl Zapovězený les jako nejasnou linku, a měsíční světlo odrážející se z bradavického jezera.

"Víš," řekl Harry vedle něj tiše, z místa kde se jeho ruce vedle Dracových opíraly o zábradlí, "jedna z věcí, ve kterých se mudlové vážně spletli je, že v noci nevypínají světla. Dokonce ani na jednu hodinu v měsíci, na patnáct minut v roce. Fotony se rozpráší v atmosféře a potlačí všechny, kromě těch nejjasnějších hvězd, a noční obloha vůbec nevypadá stejně, ne, dokud neodejdeš daleko od jakýchkoli měst. Jakmile jsi se jednou podíval na oblohu nad Bradavicemi, je těžké představit si život v mudlovském městě, kde hvězdy nebudeš moci vidět. Jakmile jsi jednou viděl noční nebe nad Bradavicemi, rozhodně se ti nebude chtít strávit celý svůj život v mudlovských městech."

Draco pohlédl na Harryho a zjistil, že Harry natahuje krk, aby pohlédl k místu, kde se Mléčná dráha rozprostírala přes temnotu.

"Samozřejmě," pokračoval Harry stále tichým hlasem, "ani ze Země nemůžeš hvězdy vidět pořádně, atmosféra se vždy dostane do cesty. Musíš se podívat odjinud, pokud chceš skutečně vidět hořící a zářící hvězdy v jejich pravé podobě. Přál sis někdy, aby ses mohl jednoduše vyšvihnout na noční nebe a jít se podívat, co je k vidění okolo jiných sluncí než je to naše? Kdyby moc tvé magie neměla žádného omezení, nebyla by to jedna z věcí, které bys udělal, pokud bys mohl udělat cokoli?"

Nastalo ticho, a pak si Draco uvědomil, že se od něj očekává odpověď. "To mě nikdy nenapadlo," řekl Draco. Bez jakéhokoli vědomého rozhodnutí jeho hlas vyzněl stejně jemně a tiše jako Harryho. "Vážně si myslíš, že to jednou někdo dokáže?"

"Nemyslím si, že to bude tak lehké," řekl Harry. "Ale vím, že nechci strávit celý svůj život na Zemi."

Bylo by to směšné, kdyby Draco nevěděl, že někteří mudlové ji už opravdu opustili a to dokonce bez použití magie.

"Abych prošel tvým testem," řekl Harry, "budu muset říct, co ta myšlenka znamená pro . Celá ta myšlenka, ne ta kratší verze, kterou jsem se ti pokusil vysvětlit předtím. Ale měl bys být schopen poznat, že je to idea, jen obecnější. Takže verze oné myšlenky, Draco, je ta, že až půjdeme ke hvězdám, možná tam najdeme jiné lidi. A pokud ano, rozhodně nebudou vypadat jako my. Možná to budou věci vyrostlé z krystalů, nebo velké pulzující kapky... nebo by mohli být stvořeni magií, když se teď nad tím tak zamyslím. Takže jak se vší touhle odlišností rozpoznáme osobu? Ne podle tvaru, ne podle toho, kolik rukou nebo nohou má. Ne podle substance, ze které je vytvořen, ať už je to maso nebo krystal nebo něco, co si nedokážu představit. Musel bys je rozeznat jako osoby podle jejich myslí. A i ty by se nepodobaly těm našim. Ale cokoli, co žije a myslí a ví o sobě a nechce zemřít, je to smutné, Draco, je smutné, když osoba musí zemřít, protože nechce. V porovnání s tím, co může být tam daleko, jsou k sobě všechny lidské bytosti, co kdy žily, jako sourozenci, stěží bys je od sebe mohl rozeznat. Ti druzí, co nás potkají, o nás nebudou přemýšlet jako o Angličanech nebo Francouzích, nebudou schopni ten rozdíl rozpoznat, uvidí jednoduše lidskou bytost. Lidi, kteří milují a nenávidí a smějí se a pláčí; a pro ně, pro ty, co jsou tam daleko, budeme všichni tak podobní, jako hrášky v jednom lusku. Oni zato budou odlišní. Opravdu odlišní. Ale to nezastaví nás a nezastaví to je, pokud se spolu budeme chtít stát přáteli."

Harry zvedl hůlku a Draco se otočil a odvrátil pohled, jak slíbil; podíval se na kamennou podlahu a kamennou stěnu, do které byly zasazeny dveře. Draco slíbil, že se nebude dívat a nikomu nepoví, co Harry řekl, nebo vůbec cokoli z toho, co se tu dnes večer stane, i když nevěděl, proč to má být tajemství.

"Mám sen," řekl Harryho hlas, "že jednoho dne budou všechny rozumné bytosti posuzovány podle vzorů jejich mysli, a ne podle jejich barvy nebo jejich tvaru nebo podle toho, z čeho jsou tvořeni, nebo podle toho, kdo byli jejich rodiče. Protože pokud jednoho dne budeme schopni vycházet s těmi křišťálovými věcmi, nebylo by hloupé, kdybychom nevycházeli s mudlorozenými, kteří jsou jako my, jsou nám podobní jako hrášky v lusku? Ty křišťálové věci by ani nebyly schopni říct, v čem je ten rozdíl. Jak nemožná je představa, že ta nenávist, která tráví zmijozelskou kolej bude stát za to, abychom si ji s sebou vzali ke hvězdám? Každý život je drahocenný, všechno, co myslí a ví o sobě a nechce zemřít. Život Lily Potterové byl drahocenný a život Narcissy Malfoyové byl drahocenný, i když pro ně už je teď příliš pozdě, je smutné, že zemřely. Ale jsou tu jiné životy, stále naživu a hodné boje. Tvůj život a můj život a život Hermiony Grangerové, všechny životy na Zemi a všechny životy mimo ni, k obraně a ochraně, EXPECTO PATRONUM!"

A nastalo světlo.

Všechno se v něm proměnilo do stříbrna, kamenná podlaha, kamenná stěna, zábradlí, tak oslnivé byť jen v odrazu, že byli stěží vidět, zdálo se, že září i vzduch, a světlo se stávalo jasnější a jasnější a jasnější -

Když světlo zhaslo, bylo to jako šok, a Dracova ruka se automaticky natáhla do jeho hábitu, aby vytáhla kapesník, a teprve tehdy si uvědomil, že mu tekly slzy.

"Tady je tvůj výsledek experimentu," řekl Harryho hlas tiše. "Tu myšlenku jsem opravdu myslel vážně."

Draco se pomalu otočil k Harrymu, který sklonil hůlku.

"To, to musí být trik, správně?" řekl Draco. Moc podobných šoků už nevydrží. "Tvůj patronus – nemůže být doopravdy tak jasný -" A přesto to bylo patronovo světlo, jakmile jste věděli na co hledíte, už jste si ho nemohli splést s ničím.

"To byla pravá podoba patronova kouzla," řekl Harry. "Něco, co ti dovolí do patrona vložit všechnu svou sílu, bez překážky ze svého nitra. A ještě než se zeptáš, nenaučil jsem se to od Brumbála. On to tajemství nezná, a pokud by znal, nedokázal by seslat onu pravou formu. Tu hádanku jsem rozluštil sám. A věděl jsem, hned, jak jsem to pochopil, že o tomto kouzle se nesmí mluvit. Pro tebe jsem tvůj test podstoupil, ale nesmíš o tom mluvit, Draco."

Draco už nevěděl, nevěděl, kde leží pravá síla, řád věcí. Dvojité vidění, dvojité vidění. Chtěl Harryho ideály nazvat slabostí, mrzimorskou pošetilostí, lží toho druhu, jaké vládci vyprávějí k utišení populace, a že Harry byl tak hloupý, že jim sám uvěřil, pošetilost vzata vážně a vyzvednutá do šílených výšek, namířená na hvězdy samotné -

Něco krásného a skrytého, záhadného a jasného -

"Budu někdy," zašeptal Draco, "také schopný seslat takového patrona?"

"Pokud budeš stále pátrat po pravdě," řekl Harry, "a pokud neodmítneš ony vřelé myšlenky, když je najdeš, pak jsem si jistý, že ano. Myslím, že se člověk může dopracovat k čemukoli, pokud se jen bude snažit dostatečně dlouho, i ke hvězdám."

Draco si kapesníkem znovu otřel oči.

"Měli bychom jít zpátky dovnitř," řekl Draco nevyrovnaným hlasem, "někdo by to mohl vidět, všechno to světlo -"

Harry přikývl, došel ke dveřím a odešel jimi; a Draco naposledy vzhlédl na noční nebe, než ho následoval.

Kdo byl Chlapec-který-přežil, že už byl nitroobráncem, dokázal seslat pravou formu patronova kouzla a dělal všechny ty divné věci? Jaký byl Harryho patronus a proč musel zůstat neviděn?"

Draco se na žádnou z těch otázek nezeptal, protože by mu Harry mohl odpovědět, a Draco by už dnes prostě nevydržel žádná překvapení. Prostě nevydržel. Jeden další šok, a jeho hlava mu prostě odletí z ramen a bude se kutálet, kutálet, kutálet dolů bradavickými chodbami.


Na Dracovo požádání zapadli do malého výklenku místo toho, aby šli zpátky do učebny, byl příliš nervózní než aby to dále odkládal.

Draco vztyčil tišící bariéru a pak v tiché otázce pohlédl na Harryho.

"Přemýšlel jsem o tom," řekl Harry. "A udělám to, ale mám pět podmínek -"

"Pět?"

"Ano, pět. Podívej, Draco, přísaha jako je tahle prostě prosí o to, aby se nějak příšerně pokazila, víš, že by se to pokazilo, kdyby tohle byla hra -"

"No, to není!" řekl Draco. "Brumbál zabil mou matku. Je zlý. To je jedna z těch věcí, o kterých říkáš, že nemusí být komplikované."

"Draco," řekl Harry opatrně, "všechno, co vím je to, že ty říkáš, že Lucius řekl, že Brumbál řekl, že zabil Narcisse. Abych tomu mohl naprosto věřit, musel bych věřit tobě a Luciusovi a Brumbálovi. Takže, jak jsem řekl, mám podmínky. První z nich je, že mě ty sám můžeš té přísahy kdykoli zprostit, kdyby ti to už nepřipadalo jako dobrý nápad. Z tvé strany to musí být svobodné a záměrné rozhodnutí, samozřejmě, ne slovní trik nebo něco takového."

"Dobrá," řekl Draco. To znělo dostatečně bezpečně.

"Podmínkou číslo dvě je, že přísaha zní, že vezmu za svého nepřítele toho, kdo skutečně zabil Narcissu, jak rozhodnu podle svých upřímně nejlepších schopností jako racionalista. Ať už to bude Brumbál nebo někdo jiný. A máš mé slovo, že využiju svého racionalistického maxima, aby ten úsudek byl čestný, to je jednoduchá skutečnost. Souhlasíš?"

"Nelíbí se mi to," řekl Draco. To opravdu ne, celý smysl byl v tom ujistit se, že Harry nikdy nebude následovat Brumbála. Přesto, pokud Harry bude čestný, brzo se toho dovtípí; pokud ne, pak už porušil své slovo... "Ale souhlasím."

"Podmínkou číslo tři je, že Narcissa musela být upálena zaživa. Pokud se ukáže, že tahle část příběhu je přehnaná, jen aby to znělo o něco hůře, pak se sám rozhodnu, zda se přísahy budu držet dále. Dobří lidé občas musejí zabíjet. Ale nikdy druhé nemučí k smrti. To protože Narcissa byla upálena zaživa vím, že kdokoli to udělal byl zlý."

Draco jen stěží zachoval klid.

"Podmínkou číslo čtyři je, že pokud si sama Narcissa nějak zašpinila ruce a, řekněme, sesílala na něčí dítě Cruciatus dokud nezešílelo, a ona osoba Narcissu upálila z pomsty, pak dohoda opět padá. Protože pak by stále bylo špatné, že ji upálili, i tak ji prostě měli zabít bez bolesti; ale nebylo to zlé tím samým způsobem, jako by byla jen Luciusovou láskou, která sama nikdy nic neudělala, jak jsi řekl. Podmínkou číslo pět je, že pokud ten, kdo zabil Narcissu k tomu byl nějak ošálen někým jiným, pak je mým nepřítelem ten, kdo jej ošálil, ne ona zmanipulovaný osoba."

"Tohle všechno vážně zní, jako kdyby ses z toho plánoval vyvléknout -"

"Draco, neprohlásím dobrého člověka za svého nepřítele, ať už kvůli tobě nebo komukoli jinému. Musím vážně věřit, že nejsou v právu. Ale přemýšlel jsem nad tím, a zdá se mi, že pokud Narcissa sama neudělala nic zlého, jen se zamilovala do Luciuse a rozhodla se stát jeho ženou, pak kdokoli ji upálil zaživa v její vlastní ložnici, nebude dobrým člověkem. A já přísahám, že přijmu za svého nepřítele kohokoli kdo to udělal, ať už je to Brumbál nebo kdokoli jiný, pokud mě toho slibu záměrně nezprostíš. Tohle se snad nepokazí způsobem, jakým se to stává ve hrách."

"Netěší mě to," řekl Draco. "Ale dobrá. Ty přísaháš, že přijmeš za svého nepřítele kohokoli kdo zavraždil mou matku, a já -"

Harry s trpělivým výrazem na tváři čekal, zatímco se Draco znovu snažil zprovoznit svůj hlas.

"Já ti pomohu spravit ten problém se zmijozelskou kolejí nenávidějící mudlorozené," dořekl Draco šeptem. "A řeknu, že bylo smutné, že Lily Potterová zemřela."

"Tak se stane," řekl Harry.

A tím to bylo hotovo.

Draco věděl, že ta trhlina se právě o trochu prohloubila. Ne, ne jen o trochu, o hodně. Měl pocit, že odplouvá pryč, že je ztracen, dál a dál od břehu, dál a dál od domova...

"Omluv mě," řekl Draco. Otočil se od Harryho a pokusil se uklidnit, musel ten test udělat a nechtěl selhat, protože by byl nervózní nebo zahanbený.

Draco zvedl hůlku do úvodní pozice k patronovu kouzlu.

Vzpomněl si na pád z koštěte, na tu bolest, ten strach, představil si, že to pochází od vysoké postavy v plášti, vypadající jako mrtvole ponechaná ve vodě.

A pak Draco zevřel oči, aby si lépe vybavil otce držícího jeho malé, chladné ruce ve svých teplých a silných.

Neboj se, můj synu, jsem tu...

Hůlka švihla směrem nahoru v širokém mávnutí, aby strach odehnala, a Draco byl překvapen tou silou; a v tu chvíli si vzpomněl, že otec nebyl pryč, nikdy nebude pryč, vždy bude tu a silný v jeho vlastní osobě, bez ohledu na to, co se Dracovi stane, a jeho hlas vykřikl: "Expecto Patronum!"

Draco otevřel oči.

Zářící had mu oplácel pohled, stejně jasný jako předtím.

Slyšel jak za ním Harry vydechl, jako by úlevou.

Draco hleděl na to bílé světlo. Zdálo se, že přece jen nakonec není úplně ztracen.

"To mi připomíná," řekl Harry po chvilce. "Mohli bychom otestovat mou hypotézu jak posílat zprávy pomocí patronů?"

"Překvapí mě to nějak?" řekl Draco. "Dnes už žádná další překvapení nechci."


Harry tvrdil, že ten nápad vůbec není zas tak zvláštní, a že nechápe, jak by to mohlo Draca jakýmkoli způsobem šokovat, což samo o sobě Draca nějak znervóznilo ještě víc; chápal ale, jak důležité je mít jak posílat zprávy v krizových situacích.

Onen trik – nebo tak alespoň zněla Harryho hypotéza – spočíval v touze rozšířit ony dobré zprávy, v touze, aby se jejich adresát dozvěděl tu pravdu v jakékoli šťastné vzpomínce, kterou jste pro seslání patrona použili. Jen místo toho, aby jste to adresátovi řekli slovy, patronus samotný byl tou zprávou. Díky vaší touze, aby se to dozvěděli, je pak patron nalezne.

"Řekni Harrymu," řekl Draco průzračnému hadovi, navzdory tomu, že Harry stál pár kroků od něj na druhé straně místnosti, "aby, um, si dával pozor na zelenou opici," to byla věta ze hry, co Draco jednou viděl.

A pak, zrovna jako na nádraží King's Cross, Draco chtěl, aby Harry věděl, že otci na něm vždy záleželo; jen to tentokrát neřekl slovy, ale chtěl to říct, šťastnou vzpomínkou samotnou.

Jasný had se přeplazil přes místnost, vypadal jako by se plazil spíše skrze vzduch, než po kameni samotném; po překonání té krátké vzdálenosti se dostal k Harrymu -

- a řekl mu, zvláštním hlasem, který Draco rozpoznal jako svůj tak, jak zní druhým lidem, "dávej si pozor na zelenou opici."

"Hsssss ssss sshsshssss," řekl Harry.

Had se přes podlahu připlazil zpátky k Dracovi.

"Harry říká, že zpráva je přijata a zaznamenána," řekl zářivý modrý korálovec Dracovým hlasem.

"Huh," řekl Harry. "Mluvit s patrony je divné."

...

...

...

...

"Proč se na mě tak koukáš?" řekl Zmijozelův dědic.


Později:

Harry třeštil oči na Draca.

"Myslíš jen kouzelné hady, správně?"

"N-ne," řekl Draco. Vypadal poměrně bledě a stále koktal, ale alespoň přestal vydávat ty nesrozumitelné zvuky. "Jsi hadí jazyk, dokážeš mluvit hadím jazykem, kterým mluví všichni hadi. Dokážeš rozumnět jakémukoli hadovi, když promluví a oni dokáží rozumnět tobě, když na ně mluvíš... Harry nemůžeš věřit tomu, že jsi byl zařazen do Havraspáru! Jsi Zmijozelův dědic!"

...

...

...

...

...

"HADI JSOU ROZUMNÉ BYTOSTI?"

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 47. Osobnostní teorie Od: Skylar - 22.05. 2016
OK, toto je asi najväčšie meškanie v dejinách internetu, ale fakt som sa k čítaniu HPaMR dostala až teraz... Ďakujem, nasmiala som sa na tom závere a na Dracových reakciách a som veľmi vďačná, že to prekladáš.

Re: 47. Osobnostní teorie Od: Alexis - 31.01. 2012
No, dočetla jsem to jedním dechem a můžu říct, že mě tahle povídka naprosto uchvátila. Předem se omlouvám za chyby v textu, protože mám zmrzlé ruce z venku a těžko se mi klepe do kláves. No, těším se na další kapitolu zvlášť proto, že mě neskutečně baví rozebírat Harryho jako Hadího jazyka a celkově mě v druhé knížce o Harrym nejvíce bavila ta část se soubojem, kde se zjistí, že Harry je Hadí jazyk.:) Takže přeju hodně trpělivosti s překladem a doufám, že brzy přibyde další...
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 31.01. 2012
Díky Poslední dobou můj čas patřil něčemu trochu jinému - i tvůj komentář jsem postřehla jen náhodou - plus je tu taky ta skutečnost, že autor novou kapitolu nepřidal už pět měsíců (plánuje a připravuje si jich několik najednou), takže je těžké být do příběhu ponořená tak, jak zábavné překládání vyžaduje. I přesto je tu ale slušná šance, že další kapitola (možná i dvě) přibude příští týden - bez ohledu na cokoli nechci čtenáře nechat čekat tak dlouho...
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Neprihlásený - 04.02. 2012
Hm, koukala jsem  na ten anglický překlad a bylo tam několik nových kapitol... Takže tím myslíš, že nepřidal novou kapitolu až na konci k nějaké té 76.? :D no nevím, ale jsem ráda, že přibude nová kapitolku už příští týden:)
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 04.02. 2012
Myslím tím, že poslední (77.) kapitola přibyla (tuším) 7.9.2011... Brzo by jich ale měla nastat smršť, to by mě mělo motivovat
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Alexis - 08.02. 2012
Oh, tak to jo:) Já někdy pomaleji chápu...:D No, já si ji předčítám pořád do kola, protože zjišťuji, že to, co jsem nepochopila napoprvé, my dává smysl podruhé, takže je tam pořád co objevovat:)

Re: 47. Osobnostní teorie Od: Neprihlásený - Ledik - 16.01. 2012
Nemůžu si pomoci, ale Harry je v téhle povídce strašně sympatický Skvělé že to překládáš..bo googlem to nebylo ončo Jen se mi nelíbí rychlost vkládání..:) ale s tím nic nenadělám..:)

Re: 47. Osobnostní teorie Od: Airiny - 08.01. 2012
Moc děkuji. To s těmi patrony na závěr mě tedy dostalo, úžasné.

Re: 47. Osobnostní teorie Od: larkinh - 06.01. 2012
Naprosto skvělé. Draco má pořád tendence věřit tomu, co má od svého otce (ale kdo z dětí nemá? kromě Harryho...), ale Harry mu docela dává do těla... A Harry si teď svou šťastnou myšlenku může ještě rozvést - na hady Nezávidím ti, že to překládáš... i těch pár chyb, co tam jsou, ti odpouštím, protože já bych po přeložení tohohle už snad neuměla česky vůbec  
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 08.01. 2012
Jo, po čtyřech hodinách finální kontroly už notebook málem letěl oknem... Ale neboj, finální verze celého překladu (celé knihy) bude v hezkém pdfku a naprosto bez chyb, za to ručím. Tohle celé je stále work in progress, i originál je průběžně editován. A Harryho jsi odhadla perfektně

Re: 47. Osobnostní teorie Od: zelaaa001 - 05.01. 2012
Nemám skov. Toto bolo také skvelé (vymyslené, napísané, preložené) že ja vážne, ale naozaj vážne nechápem, ako môže niekto TOTO prečítať a neokomentovať to. A to ja som chronický NEkomentátor poviedok. Dnes to bol  heroický výkon po kvalitatívnej i kvantitatívnej stránke, nedalo sa od toho odtrhnúť (čítala som to od 1.15 do 2.05 v noci, po tom, čo som sa zničená vrátila zo študovne a chcela si na internete len skontrolovať emaily). Trochu mi vŕta hlavou ten triediaci klobúk a Harryho zaradenie do Slizolinu/Bystrohlavu. (Prečo Harry naviedol Draca na to, že v tom má prsty Dumbledore? či je to fakt tak a mne niečo ušlo?) Takže ďakujem a teším sa na ďalšiu kapitolu.  
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 08.01. 2012
Děkuji Jo, nekomentující... říkala jsem si, že po tolika hodinách práce se mě každý z nich dotkne osobně, ale... 1) komentáře od mých věrných () byly skvělé, plně rozvedly vše, co se tu stalo, 2) dostalo se mi tří rychlých aktualizací dalšího veledíla, na kterém jsem závislá (tentokrát ne fanfiction - tohle je u mě konečná verze - jde o webcomics), dějový obrat, který jsem toužebně očekávala od chvíle, co jsem se prokousela archivem a po kterém jsem se vítězoslavně culila celý (pracovní!) den... Když existují lidé, kteří se o svou fantazii, talent a čas zdarma dělí se všemi, proč neudělat svůj díl a nebýt součástí toho stroje? K zařazování - Harry jen zopakoval Quirrellovu teorii. Ta je vlastně velmi pravděpodobná - Klobouk nežertuje a jedinými(?) přítomnými dostatečně mocnými kouzelníky, aby ho dokázali ovlivnit byli Brumbál a Quirrellmort. Oba by mohli mít motiv.

Re: 47. Osobnostní teorie Od: win - 05.01. 2012
Moc hezka kapitola, tesim se na dalsi pokracovani!!!!!

Re: 47. Osobnostní teorie Od: Elza - 05.01. 2012
MOR vždy potěší! Toto byla hodně filozofická kapitola... ale moc pěkná. Harryho myšlenkové pochody se mi líbí. Sympatický kluk. Podobné věci se mu s Harrym stávaly přibližně jednou do měsíce a v lednu se to ještě nestalo, takže už bylo načase. Narcissa je... po smrti?!? No páni... Draco se na žádnou z těch otázek nezeptal, protože by mu Harry mohl odpovědět, a Draco by už dnes prostě nevydržel žádná překvapení. "Huh," řekl Harry. "Mluvit s patrony je divné." *:DDD Tak se zdá, že Potter něco nepochopil... *:DDD Nádhera. "HADI JSOU ROZUMNÉ BYTOSTI?" K tomu "kraitovi" - česky je z čeledi Korálovcovitých... takže by to mohl být třeba modrý korálovec... to je jasně jedovatá potvora už od prvního přečtení... to jen, kdybys nechtěla, aby se čtenářům pletl "krait" s krajtou... *;-)
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jirka - 08.01. 2012
Malfoy říká, že Narcissa je po smrti ... V téhle povídce ... kdoví? Taky mu třeba mohla po bouřlivé domácí hádce utéct za Pištou Hufnáglem a po pohledu na její hádkou zdemolovaný pokoj byla hláška o její smrti to nejlepší, co Malfoye napadlo říct ostatním ...  
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Elza - 08.01. 2012
Pokud by to proběhlo alespoň částečně tak, jak tvrdí Malfoy, musel by dotyčný mít přístup na Manor. Do ložnice paní domu... to nemůže být široký okruh lidí, ne? *;-) Ehm lidí... a kouzelných tvorů, nutno podotknouti... Ale divné to je. Proč zrovna v ložnici?!? Být "externí" vrah, vyčíhám si ji někde na nákupech, v módním salónu, u kadeřnice, v kavárně...
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jirka - 09.01. 2012
Ano. Zas ale taková "normální" vražda někde venku nemá tu odstrašující sílu. Tak či tak, seznam podezřelých: Voldy (mohl mít motiv i legální přístup do domu), Brumbál - ten stejně jako Voldy se mohl dovnitř možná probít silou, i když ... Někdo z přátel kteří mohli být vpuštěni do domu (Snape, ale motiv?), opravdu zločin v rodině (Lucius, Belatrix - ať už z vlastní vůle nebo na něčí popud ...). A co tak nějaký magický tvor poslušný Brumbálovi a mající vztah k ohni? Opravdu je fénix v tomhle příběhu bytost dobrá a opravdu byla Narcissa jen nevinnou obětí? A nakonec Lucius mohl mít motiv obvinit Brumbála dokonce i v situaci, kdy skutečného vraha znal, nejen kdyby vraždil Lucius, pouze kdyby vraha neznal by nejspíš mlčel. Už fantazíruju, myšlenka že pachatelem byl sám malý Draco postižený magickým samovznícením a důvodem Luciovy historky bylo jak zakrýt rodinnou hanbu a tragédii, tak podnítit ostatní k boji proti Brumlovi bohužel patří nelítostně pod Ocammovu břitvu ).
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Elza - 09.01. 2012
Zločin v rodině - nejspíše žárlivost - Lucius, Bellatrix (setra, která mohla být do Lucia zamilovaná sama, nota bene je sadistka), jakákoliv jiná blízká přítelkyně. Sama Narcissa, pokud žárlila na některou domácí přítelkyni (pak by byla mrtvá chybně identifikovaná). Kterýkoliv manžel/přítel/otec/bratr ženy, které se třeba Narcissa někde jinde zbavila (ze žárlivosti)... atd. Jedině si nedovedu představit, že by Brumbál šeptal Narcisse: "Ty moje květinko jarní, pojď, uprchneme spolu." - Načež by ona odvětil: "Ó nikoliv, velikáne můj zasněžený, zůstanu zde, po boku milovaného muže." - "Bídně zhyň, nevěrnice!" *:DD A to jsem začala uvažovat jen o "obyčejné" žárlivosti... Víme zatím méně než málo - jen to, co řekl otec svému synovi, proč nemá doma matku. Budeme muset počkat, co k danému tématu zjistí Harry. *;-)
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jirka - 08.01. 2012Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 08.01. 2012
- Krásné na tom je, že tahle kapitola i je první lednová (na začátku překladu jsem si říkala, že by to mohlo vyjít a mohlo by to i chvíli vydržet... dokud nenastane oněch deset kapitol popisující události několika hodin, samozřejmě) - bylo mi i trochu divné, že nikoho netrklo, že o ni Draco nikdy nemluví, když neustále zmiňuje otce... Ale speciální bod pro toho, komu došlo, co se stane v blízké budoucnosti, když se dozvěděl, jakou podobu má Dracův patron... "HADI JSOU ROZUMNÉ BYTOSTI?" - a můžeš si třikrát tipnout, jak náš Harry stráví celou příští kapitolu... Za korálovce děkuji, při zítřejším přelétnutí to nahradím

Re: 47. Osobnostní teorie Od: gleti - 05.01. 2012
Možná, že lidé mají ještě šanci, pokud existuje autor, který tak moudře a vtipně píše, a pokud se najdou čtenáři, co ho obdivují. Tahle povídka ještě neměla slabé místo, někdy převládá humor a vtip nad moudrostí, ale každá kapitola se blíží absolutní dokonalosti.
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 08.01. 2012
Děkuji, snad tě potěší i další kapitoly

Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jimmi - 04.01. 2012
Díky, má bohyne! Dokonalé, na viac sa nezmôžem. ĎAKUJEM. Zajtra si to dám určite znova (už žmúrim len na jedno oko)
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jimmi - 05.01. 2012
Tak do tretice (fakt, tretí raz prečítané). Dodatočne ďakujem za venovanie, až dnes ráno mi došla tá poznámka v SB. Vieš, že ma to znova zaujalo tak, že som dvadsať minút hľadala, v ktorej ďalšej kapitole je Draco podľa môjho gusta a pokračovala v čítaní originálu? (mohol by už pridať kapitolu). Táto časť je neskutočná nielen preto, že je to dokonalý rozhovor medzi Harrym a Dracom, že - pre mňa - je dokonale popísaný spôsob, ako to Dracovi dochádza, ale aj to, že Harry je niečím zaskočený, že niečo nečakal... Použiť patronusa ako dôkaz lásky k niekomu. Fantastické! Diskusia o tom, čia smrť bola správna a čia nie. To už prekračuje hranice poviedky a FF. A keď si uvedomíš paralelu medzi rasismom voči čiernym a smrťožrútmi... dokelu, nikdy, naozaj nikdy ma o tom nenapadlo takto uvažovať. Človek by mohol poprieť, že tam je ten rozdiel viditeľný (muklorodení to nemajú napísané na čele), ale ono to stále existuje (voči našej neprispôsobivej "menšine"), skrátka, človek musí uvažovať  a preto je táto poviedka fakt neskutočná.  Hm, chcela by som, aby sa ukázalo, že Narcissu nakoniec upálil Temný pán, aby on bol ten voči komu sa Harry a Malfoyovci obrátia... Neverím, že v tom má prsty Brumbál, napriek tomu, že mojou obľúbenou postavou určite nie je.  Ach jaj, zatiaľ najlepšia kapitola zo všetkých.  ĎAKUJEM!!!!
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jirka - 08.01. 2012
Krom naprostého souhlasu se slovy obdivu ke kapitole a díkům autorce překladu, jedna smutná myšlenka. Harry teorii kouzelnického rasismu docela pečlivě otestoval, zda se náhodou nezakládá na objektivní pravdě. Totéž udělat s teorií rasismu nám mudlům dovoleno není ... Jakmile se pokusíš objektivně zkoumat, zda rozdíly mezi mudly snad náhodou přece jen nejsou nějak vrozené a vázané na rasu, jsi automaticky pasován na rasistu. To odporuje představám autora povídky o světle rozumu prakticky stejným způsobem, jako samotný neodůvodněný rasismus, je to myslím stejný druh tmářství a hlouposti. A kdo upálil Narcissu a zda vůbec někdo, to je opravdu mnoho možností. Reálnou motivaci by mohl mít Voldy, Brumbál sice taky, ale přece jen mi to k němu nesedí. Ani s přihlédnutím k tomu čím se tento Brumbál liší od kanonického, nesedí mi to. A co Lucius?
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 08.01. 2012
Popravdě, ty studie existují. Zkoumající každý nejmenší ohled lidského života. Stejně jako tu byly prováděny v době, kdy o tomto tématu společnost byla rozdělena; boj o rovnoprávnost by stěží mohl pokročit, pokud by nárok na ni nebyl podložen i pevnými fakty (vlastně, nápad, že by si jakákoli strana sporu tohle odpustila je dost šílený). Vzhledem k tomu, že se dospělo k jednoznačnému závěru, který dnes už nikdo rozumný nezpochybňuje, neexistuje důvod, aby to bylo probíráno jinde než v historii. (Nemluvím teď o drobných biologických rozdílech způsobených adaptací, které existují a se kterými se v medicíně počítat musí).
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jirka - 09.01. 2012
To je dobře. Já jsem asi shodou okolností potkal jen nedůvěryhodné studie rasistů a od jejich oponentů jen neméně hloupé výkřiky, že "je přece jasné" a "každý ví" že rasisti nemají pravdu.
Re: 47. Osobnostní teorie Od: Jirka - 08.01. 2012Re: 47. Osobnostní teorie Od: Tersa - 08.01. 2012
Děkuji, jak pracné tohle bylo asi víš Sama to vnímám jako namáhavou cestu - pro příběh i pro mě - k naprosté dokonalosti 72.kapitoly. Teprve tam člověku plně dojde ona změna, zdaleka by ji nemohl tak ocenit, kdyby nevěděl, jak strašně dlouhá a těžká cesta k ní vedla - Harry něco takového dělá ob kapitolu, ale nedonutí tě to vytřeštit oči a jásavě se usmívat po celý zbytek dne (ehm, má reakce). Osobně z Narcissiny smrti také podezřívám Voldemorta, měl by perfektní důvod, proč chtít, aby se Lucius nikdy neobrátil k Brumbálovi. A to bez ohledu na to, co Voldemort udělá a co to spojenectví bude Luciuse osobně stát (s jedinou výjimkou Draca, jak dal jednoznačně najevo)... Hmm, možná mi to tak příjde jen proto, že jsem právě ponořená do příběhu, kde si hlavní záporák pojistil loajalitu svého služebníka podobným způsobem... No, tak jako tak to vypadá jako efektivní metoda

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce