Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Další kapitola: čtvrtek
Harry, držící šálek přesně tím správným způsobem, který mu profesor Quirrell musel třikrát ukázat, lehce, opatrně usrkl. Na druhém konci dlouhého širokého stolu, který tvořil střed Mariiny místnosti, si profesor Quirrell mnohem přirozeněji a elegantněji usrkl ze svého vlastního šálku. Čaj samotný nesl jméno, které Harry nedokázal ani vyslovit, nebo přinejmenším pokaždé, když se ta čínská slova pokusil zopakovat, ho profesor Quirrell opravil, dokud to Harry konečně nevzdal.
Posledně se Harry vmanévroval do pozice, kdy mohl mrknout na účet a profesor Quirrell mu to dovolil.
Nejprve pocítil chuť vypít Prskavkový čaj.
Dokonce i když to uvážil, Harry stále šokem málem vyletěl z kůže.
A pořád to chutnalo jako, no, čaj.
V Harryho mysli dlelo tiché šťouravé podezření, že profesor Quirrell o tom ví a záměrně kupuje směšně drahý čaj, který Harry nedokáže ocenit, jenom aby si s ním pohrával. Možná ani profesor sám ten čaj nemá zas tak rád. Možná ho nikdo ve skutečnosti nemá rád a jediný jeho smysl je v tom, aby byl směšně drahý a donutil oběť cítit se nevděčně. Po pravdě, možná to opravdu byl jen obyčejný čaj, a pokud jste o něj požádali pod určitým heslem, na účet napsali obrovskou falešnou cenu...
Výraz profesora Quirrella byl unavený a zamyšlený. "Ne," řekl profesor Quirrell, "neměl jste řediteli říkat o své konverzaci s lordem Malfoyem. Prosím, snažte se příště myslet rychleji, pane Pottere."
"Omlouvám se, profesore Quirrelle," řekl Harry pokorně. "Stále nechápu proč." Občas si Harry připadal jen jako podvodník, který v profesorově přítomnosti předstírá, že je mazaný.
"Lord Malfoy je oponentem Albuse Brumbála," řekl profesor Quirrell. "Přinejmenším v současnosti. Celá Anglie je jejich hrací plochou, všichni kouzelníci jsou jejich figurky. Uvažte toto: lord Malfoy vyhrožoval, že odohodí vše stranou, vzdá se své hry, aby se pomstil, pokud by pan Malfoy přišel k úhoně. V kterémžto případě, pane Pottere...?"
Harrymu trvalo několik dlouhých vteřin, než to pochopil, ale bylo jasné, že profesor Quirrell mu už žádnou další nápovědu nedá, ne snad, že by ji Harry chtěl.
Potom to Harrymu mozku konečně docvaklo a Harry se zamračil. "Brumbál zabije Draca, nainscenuje to tak, aby to vypadalo, že jsem to udělal já a Lucius obětuje svou hru proti Brumbálovi, aby dostal mě? To... mi nepřipadá jako Brumbálův styl, profesore Quirrelle..." Harryho paměť probleskla zpátky k podobnému varování od Draca, které Harryho přimělo říct to samé.
Profesor Quirrell pokrčil rameny a usrkl čaj.
Harry usrkl svůj vlastní čaj a seděl v tichosti. Ubrus rozprostřený přes stůl měl velmi mírumilovný vzor, nejprve se zdálo, že jde jen o čistou látku, ale pokud jste na ni hleděli dostatečně dlouho, všimli jste si lehkých náznaků květin; záclony v místnosti změnily svůj vzor, aby k němu pasovaly, a zdálo se, že se vzdouvají jakoby v lehkém vánku. Profesor Quirrell byl té soboty v přemítavé náladě, Harry zrovna tak, a jak se zdálo, Mariina místnost to nepřehlédla.
"Profesore Quirrelle," řekl Harry náhle, "existuje posmrtný život?"
Harry svou otázku zvolil opatrně. Ne, věříte v posmrtný život? Ale jednoduše existuje posmrtný život? To, v co lidé skutečně věřili, jim vůbec nepřipadalo jako víra. Lidé neříkali ,Pevně věřím, že obloha je modrá!' jednoduše řekli 'obloha je modrá'. Vaše vnitřní mapa světa vám prostě připadá jako způsob, kterým svět je...
Profesor Quirrell znovu zvedl šálek k ústům než odpověděl. Tvářil se zamyšleně. "Pokud existuje, pane Pottere," řekl profesor Quirrell, "pak značné množství kouzelníků promarnilo velké množství námahy pátráním po nesmrtelnosti."
"To není skutečná odpověď," poznamenal Harry. Touhle dobou už se naučil si podobných věcí při hovorech s profesorem Quirrellem všímat.
Profesor Quirrell odložil hrníček na podšálek, ten vydal vysoko položený připínavý zvuk. "Někteří z těch kouzelníků byli dostatečně inteligentní, pane Pottere, takže to můžete pochopit tak, že existence posmrtného života není zřejmá. Sám jsem do této záležitosti nahlédl. Existuje mnoho tvrzení, u kterých se dá čekat, že budou stvořena nadějí a strachem. Mezi ohlasy, jejichž důvěryhodnost je nezpochybnitelná, není nic, co by nemohlo být pouhým výsledkem kouzel. Existují určitá zařízení, která vám mohou umožnit rozhovor s mrtvými, ale mám podezření, že ty jen projektují představu vaší mysli; výsledek se zdá nerozlišitelný od vzpomínky, protože je vzpomínkou. Údajné duše neříkají žádná tajemství, která znala za života nebo se dozvěděla po smrti, která by nebyla známá držiteli -"
"Což je důvodem, proč kámen vzkříšení není nejdrahocennějším magickým artefaktem na světě," řekl Harry.
"Přesně tak," řekl profesor Quirrell, "i když bych neodmítl šanci si ho vyzkoušet." Na rtech měl suchý lehký úsměv a v jeho očích bylo cosi chladnějšího a vzdálenějšího. "Mluvil jste o tom rovněž s Brumbálem, chápu-li to dobře."
Harry přikývl.
Záclony na sebe vzaly světlounce modrý vzor a na obruse se objevil lehký náčrtek složitě vyvedených sněhových vloček. Profesorův hlas zněl velmi klidně. "Pan ředitel dokáže být velmi přesvědčivý, pane Pottere. Doufám, že nepřesvědčil vás."
"Sakra ne," řekl Harry. "Neošálil mě ani na vteřinu."
"V to doufám," řekl profesor Quirrell, stále tím klidným hlasem. "Mimořádně by mě rozladilo, kdybych zjistil, že vás pan ředitel přesvědčil, abyste zahodil svůj život pro nějaký hloupý plán tím, že by vám řekl, že smrt je jen dalším velkým dobrodružstvím."
"Po pravdě si nemyslím, že by tomu sám ředitel věřil," řekl Harry. Znovu usrkl čaje. "Zeptal se mě, co bych tak mohl dělat s věčností a dodal to obvyklé tvrzení, že by to bylo nudné, a nezdálo se, že by si uvědomil konflikt mezi tím a jeho vlastním tvrzením, že má nesmrtelnou duši. Vlastně mi dal celou lekci o tom, jak příšerné je chtít nesmrtelnost, než prohlásil, že má nesmrtelnou duši. Nedokážu si tak docela představit, co se musí odehrávat v jeho hlavě, ale nemyslím si, že by ve skutečnosti měl pomyslnou představu sám sebe, jak navěky pokračuje v posmrtném životě..."
Zdálo se, že teplota v místnosti klesla.
"Vnímáte," řekl hlas jako led z druhé strany stolu, "že Brumbál skutečně nevěří tomu, co říká. Není to tím, že by slevil ze svých principů. Je to tím, že je už od začátku neměl. Už se stáváte cynickým, pane Pottere?"
Harry sklonil oči ke svému šálku. "Trochu," řekl Harry ke svému možná-neuvěřitelně-kvalitnímu, možná-směšně-předraženému čínskému čaji. "Rozhodně mě začíná frustrovat... cokoli to je, co v lidských hlavách běží špatně."
"Ano," řekl ten ledový hlas. "Mě to rovněž frustruje."
"Existuje nějaký způsob, jak v tom lidem zabránit?" řekl Harry svému šálku.
"Existuje jisté užitečné kouzlo, které ten problém vyřeší."
Na to Harry s nadějí vzhlédl a na tváři učitele obrany spatřil chladný, chladný úsměv.
Pak to Harrymu došlo. "Chci říct kromě Avedy Kedavry."
Učitel obrany se zasmál. Harry ne.
"Tak jako tak," řekl Harry spěšně, "myslel jsem dostatečně rychle, abych před Brumbálem nenavrhl ten očividný nápad ohledně kamene vzkříšení. Viděl jste někdy kámen s čarou uvnitř kruhu uvnitř trojúhelníku?"
Smrtelný chlad se stáhl, složil se do sebe, jak se obvyklý profesor Quirrell vrátil. "Ne, co si vzpomínám," řekl profesor Quirrell po chvilce se zamyšleně zamračeným výrazem. "To je kámen vzkříšení?"
Harry odložil svůj šálek stranou a nakreslil na podšálek symbol, který spatřil uvnitř pláště. A než stačil vytáhnout hůlku, aby zakouzlil vznášející zaklínadlo, podšálek poslušně přelétl přes stůl k profesoru Quirrellovi. Harry se skutečně chtěl naučit ten bezhůlkový trik, ale to očividně bylo vysoko nad jeho momentálními schopnostmi.
Profesor Quirrell Harryho čajový podšálek chvilku studoval, pak zavrtěl hlavou; a o chvilku později podšálek přelétl zpátky k Harrymu.
Harry na něj odložil šálek a nepřítomně si přitom všiml, že symbol, který nakreslil zmizel. "Pokud kdy narazíte na kámen s tím," řekl Harry, "a bude umět komunikovat se zásvětím, dejte mi vědět. Měl bych pár otázek pro Merlina nebo kohokoli, kdo žil na Atlantidě."
"Rozhodně," řekl profesor Quirrell. Pak znovu zvedl šálek a naklonil ho, aby dopil, co v něm zbývalo. "Mimochodem, pane Pottere, obávám se, že budeme muset zkrátit dnešní návštěvu Příčné ulice. Doufal jsem, že by – ale na tom nezáleží. Řekněme jen, že je tu cosi jiného, co toto odpoledne musím udělat."
Harry přikývl, dopil svůj čaj a vstal z místa zároveň s profesorem Quirrellem.
"Poslední otázka," řekl Harry, když se profesorův kabát zvedl z věšáku a doplul k učiteli obrany. "Svět je protknutý magií, a já už svým odhadům nevěřím tolik jako dříve. Takže dle vašeho nejlepšího svědomí a bez zbožných přání: věříte v posmrtný život?"
"Pokud bych věřil, pane Pottere," řekl profesor Quirrell, když si oblékal kabát, "byl bych stále zde?"