Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Jasné slunce, čistý vzduch, veselí studenti a jejich veselí rodiče, čistá dlažba Nádraží 9 ¾ a zimní slunce, visící nízko na obloze v 9:45 ráno 5. ledna 1992. Někteří z mladších studentů na sobě měli šály a rukavice, ale většina na sobě měla jen své hábity, přece jen, byli to kouzelníci.
Potom, co se Harry posunul z přistávací plochy, sundal si šálu a plášť, otevřel šuplík ve svém kufru, a uklidil své zimní oblečení.
Na dlouhou chvíli se nechal šlehat lednovým větrem, jen aby věděl, jaké to je.
Vytáhl kouzelnický hábit a přetáhl si ho přes sebe.
A konečně, vytáhl svou hůlku; a nemohl nepomyslet na své rodiče, se kterými se zrovna rozloučil, na svět, jehož problémy nechal za sebou...
Se zvláštním pocitem viny za nevyhnutelné řekl: "Thermos."
Zalilo jej teplo.
A Chlapec-který-přežil se vrátil.
Harry zívl a protáhl se, po prázdninách se víc než cokoli jiného cítil letargicky. Dnes ráno se mu nechtělo číst žádnou ze svých učebnic, dokonce ani žádné vážnější science-fiction, potřeboval jen něco naprosto triviálního, aby se zabavil...
No, na tom nebude nic těžkého, pokud bude ochotný vzdát se čtyř svrčků.
Kromě toho, pokud byl Denní věštec zkorumpovaný, a Jinotaj byly jediné konkurenční noviny, mohly by obsahovat nějaké potlačené skutečné zprávy.
Harry se odšoural ke stejnému stánku jako posledně, přemýšleje, jestli Jinotaj dokáže přetrumfnout titulek, který tu spatřil předtím.
Jak se přibližoval, prodavač se začal usmívat, pak mužova tvář náhle změnila výraz, všiml si jizvy.
"Harry Potter?" zalapal po dechu prodavač.
"Ne, pane Duriane," řekl Harry, oči mu krátce sklouzly k mužově jmenovce, "jen úžasná imitace-"
A pak Harrymu uvízl hlas v hrdle, když si všiml vrchní strany přeloženého Jinotaje.
NALITÁ JASNOVIDKA VYKLOPILA TAJEMSTVÍ:
PÁN ZLA SE VRACÍ,
Nejprve se Harry pokusil kontrolovat svůj výraz, pak mu došlo, že nebýt překvapený by ho v jistém smyslu taky prozradilo -
"Omluvte mě," řekl Harry. Jeho hlas byl jen trochu znepokojený, a on už ani nevěděl, jestli to neprozrazuje moc, nebo jaká by vůbec byla jeho normální reakce, kdyby nic nevěděl. Strávil tolik času kolem zmijozelů, že zapomněl, jak udržet tajemství před obyčejnými lidmi. Čtyři scvrčky dopadly na pult. "Jedno vydání Jinotaje, prosím."
"Ach, žádné obavy, pane Pottere!" řekl prodavač spěšně a zamával rukama. "O nic nejde, jen-"
Noviny proletěly vzduchem, trefily Harryho do prstů, a on je otevřel.
NALITÁ JASNOVIDKA VYKLOPILA TAJEMSTVÍ:
PÁN ZLA SE VRACÍ,
BERE SI DRACA MALFOYE
"Je to zadarmo," řekl prodavač, "pro vás, chci říct-"
"Ne," řekl Harry, "stejně jsem si jedny chystal koupit."
Prodavač přijal jeho mince, a Harry četl dál.
"Páni," řekl Harry o půl minuty později, "podstrčíte jasnovidce šest panáků skotské, a jí uklouznou ta nejrůznější tajemství. Chci říct, kdo by si jen pomyslel, že Sirius Black a Peter Petigrew jsou tajně tou samou osobou?"
"Já teda ne," řekl prodavač.
"Dokonce tu mají i obrázek těch dvou spolu, abysme věděli, kdo přesně je tajně tou samou osobou."
"Jep," řekl prodavač. "Pěkně chytrý převlek, co?"
"A mně je tajně šedesát pět let."
"Nevypadáte ani na polovinu," řekl prodavač přátelsky.
"A jsem zasnoubený s Hermionou Grangerovou a Bellatrix Blackovou a Lenkou Láskorádovou a, ach ano, s Dracem Malfoyem taky..."
"To teda bude zajímavá svatba," řekl prodavač.
Harry vzhlédl od novin a přátelským tónem řekl, "Víte, když jsem poprvé slyšel, že Lenka Láskorádová je šílená, napadlo mě, jestli to tak vážně je, nebo jestli si ty věci vymýšlí a neustále se u toho sama pro sebe chichotá. Potom, když jsem si přečetl svůj druhý Jinotajský titulek, rozhodl jsem se, že nemůže být šílená, chci říct, nemůže být jednoduché podobné věci vymyslet, nemůže se vám to povést náhodou. A víte, co si myslím teď? Myslím, že přeci jen musí být šílená. Když se normální lidé pokoušejí něco vymyslet, nevypadá to takhle. Ve vaší hlavě musí být něco vážně v nepořádku, pokud, když se pokusíte něco vymyslet, dopadne to takhle!"
Prodavač na Harryho vytřeštil oči.
"Vážně," řekl Harry. "Kdo tyhle věci čte?"
"Vy," řekl prodavač.
Harry se vytratil přečíst si své noviny.
Nesedl si k tomu samému stolu jako předtím s Dracem, tehdy poprvé, když se chystal jet tímto vlakem. To mu připadalo jako pokoušet historii, aby se zopakovala.
Nešlo jen o to, že, podle Jinotaje, jeho první týden v Bradavicích byl padesát čtyři let dlouhý. Šlo o to, že, podle Harryho skromného názoru, jeho život nepotřeboval žádné nové roviny složitosti.
Takže si Harry našel malou železnou židli někde jinde - daleko od hlavního davu a příležitostných tlumených prásknutí rodičů, kteří se přemisťovali se svými dětmi - posadil se a dal se do čtení Jinotaje, aby zjistil, zda neobsahuje nějaké potlačené zprávy.
A kromě těch očividných šíleností (nebesa jim pomáhejte, pokud něco z toho bylo skutečné) v něm našel slušné množství uštěpačných romantických drbů; ale nic, co by bylo skutečně důležité, pokud by to bylo pravdivé.
Harry zrovna četl o ministerském návrhu manželského zákona, který by všechna manželství zakázal, když -
"Harry Potter," řekl sametový hlas, který mu do krevního oběhu poslal dávku adrenalinu.
Harry vzhlédl.
"Lucius Malfoy," řekl Harry unaveným hlasem. Příště se prostě zachová inteligentně, a počká na mudlovské straně King's Cross až do 10:55.
Lucius zdvořile naklonil hlavu, díky čemuž mu z ramenou spadl dlouhý pramen bílých vlasů. Muž si nesl tu samou hůl jako minule, černě lakovanou se stříbrnou hadí hlavou jako rukojetí; a něco v jeho sevření tiše říkalo toto je smrtelně nebezpečná zbraň, a ne jsem slabý a opírám se o ni. Jeho tvář byla bez výrazu.
Následovali ho dva muži, jejichž oči bez přestávky pátraly kolem, skloněné hůlky svírali v rukou. Pohybovali se jako jediný organismus o čtyřech nohách a čtyřech rukách, starší Crabbe-a-Goyle, a Harry si pomyslel, že dokáže uhádnout, který je který, ale na druhou stranu, ne snad, že by na tom záleželo. Jednalo se jen o Luciusovy končetiny, stejně tak jistě, jako kdyby byly jeho dvěma nejpravějšími prsty na levé noze.
"Omlouvám se, že vás ruším, pane Pottere," řekl ten hladký, sametový hlas. "Ale neodpověděl jste na žádnou z mých sov, a mě napadlo, že toto může být má jediná šance se s vámi setkat."
"Neobdržel jsem žádné z vašich sov," řekl Harry klidně. "Brumbál je zadržel, hádám. Ale i kdybych je obdržel, neodpověděl bych, nanejvýš přes Draca. Jednat s vámi přímo, bez Dracova vědomí, by bylo prohřeškem na našem přátelství."
Prosím, jděte pryč, prosím, jděte pryč...
Šedé oči zajiskřily. "Tohle je tedy vaše póza..." řekl Malfoy senior. "Dobrá. Chvilku s vámi budu hrát. Jaký jste měl důvod pro vmanévrování vašeho dobrého přítele, mého syna, do veřejné aliance s tou dívkou?"
"Ach," řekl Harry lehce, "to je očividné, ne? Dracova spolupráce s Grangerovou ho donutí uvědomit si, že mudlorození jsou přece jen lidé. Bwa. Ha. Ha."
Přes Luciusovy rty přeběhla slabá stopa úsměvu. "Ano, to zní jako jeden z Brumbálových plánů. A to není."
"Skutečně," řekl Harry. "Je to část mé vlastní hry s Dracem, ne žádná Brumbálova práce, a to je všechno, co k tomu řeknu."
"Zanechme her," řekl Malfoy starší, a šedé oči mu rázem ztvrdly. "Pokud jsou má podezření pravdivá, pak byste z Brumbálova příkazu stěží jednal v každém případě, pane Pottere."
Nastalo kratší ticho.
"Takže to víte," řekl Harry chladným hlasem. "Povězte. Kdy přesně jste si to uvědomil?"
"Když jsem četl vaši odpověď k onomu malému proslovu profesora Quirrella," řekl bělovlasý muž a pochmurně se uchechtl. "Nejprve mě to zmátlo, nezdálo se to ve vašem zájmu; trvalo mi dny, než jsem pochopil, čímu zájmu to slouží, a pak se to všechno konečně vyjasnilo. A je rovněž jasné, že jste slabý, v jistých ohledech, když už ne v jiných."
"To je od vás velmi chytré," řekl Harry, stále chladně. "Ale možná se pletete v mých zájmech."
"Možná ano." Do sametového hlasu se vkradl náznak oceli. "Ano, to je přesně to, čeho se bojím. Hrajete zvláštní hry s mým synem, hry, jejichž účel nedokážu uhodnout. To není přátelský akt, a vy musíte očekávat, že budu znepokojen!"
Lucius se teď o hůl opíral oběma rukama. Ony ruce zbělaly, a jeho bodyguardi se najednou napjali.
Nějaký instinkt v Harrym prohlásil, že projevit strach, dovolit Luciusovi spatřit, že může být zastrašen, by byl velmi špatný nápad. Přeci jen, jsou na veřejné vlakové stanici -
"Shledávám zajímavým," řekl Harry, vkládaje ocel do svého vlastního hlasu, "že si myslíte, že bych mohl ublížením Dracovi něco získat. Ale to je irelevantní, Luciusi. Je mým přítelem, a já své přátele nezrazuji."
"Cože?" zašeptal Lucius. Jeho tvář ukazovala čistý šok.
Pak -
"Společnost," řekl jeden z jeho poskoků, Harry si pomyslel, že podle hlasu to musí být Crabbe senior.
Lucius se narovnal, otočil se a nesouhlasně zasyčel.
Blížil se k nim Neville, s vystrašeným, ale odhodlaným výrazem, následován vysokou ženou, která nevypadala vystrašeně ani v nejmenším.
"Madam Longbottomová," řekl Lucius ledově.
"Pan Malfoy," odvětila žena se stejným chladem. "Obtěžujete našeho Harryho Pottera?"
Luciusův smích zněl podivně hořce. "Ach ne, to si nemyslím. Přišla jste ho přede mnou ochránit?" Bělovlasá hlava se sklonila k Nevillovi. "A toto musí být loajální poručík pana Pottera, Neville, sám sebou zvaný z Chaosu. Jak zvláštně se svět někdy otočí. Občas si myslím, že musí být celý šílený."
Harry neměl nejmenším tušení, co na to říct, a Neville vypadal zmateně a vystrašeně.
"Pochybuji o tom, že šílený je tu svět," řekla madam Longbottomová. Její hlas nabral výsměšný tón. "Nevypadáte dobře, pane Malfoyi. Stála vás řeč našeho drahého profesora Quirrella pár spojenců?"
"Byla to chytrá pomluva mých schopností," řekl Lucius chladně, "i když mohla zafungovat jen na ty hlupáky, kteří věří, že jsem skutečně byl Smrtijedem."
"Cože?" vyhrkl Neville.
"Byl jsem pod Imperiem, mladý muži," řekl Lucius, nyní unaveně. "Bez podpory rodu Malfoyů by Pán zla byl jen stěží schopný začít rekrutovat mezi čistokrevnými rodinami. Odmítl jsem, a on se mnou jednoduše pojistil. Jeho vlastní Smrtijedi se to dozvěděli až později, proto to falešné Znamení, co nosím; i když, protože jsem k němu doopravdy nesvolil, neváže mě. Někteří Smrtijedi stále věří, že jsem patřil mezi ně, a pro mír uvnitř tohoto národa je v to nechávám věřit, abych je mohl kontrolovat. Ale nebyl jsem takovým hlupákem, abych toho nešťastného dobrodruha podporoval z vlastní volby-"
"Ignorujte ho," řekla madam Longbottomová, adresujíc jak Harryho, tak Nevilla. "Kvůli strachu z tvého svědectví pod veritasérem musí strávit celý zbytek života předstíráním." Řekla to se zlomyslným uspokojením.
Lucius se k ní přezíravě otočil zády, a znovu pohlédl na Harryho. "Požádáte tuto semetriku, aby odešla, pane Pottere?"
"Neřekl bych," řekl Harry suše. "Dávám přednost jednání s tou částí rodu Malfoyů, která je mého vlastního věku."
Na to nastalo dlouhé ticho. Šedé oči ho zkoumaly.
"Samozřejmě..." řekl Lucius pomalu. "Teď si já připadám jako hlupák. Celou tu dobu jste jen předstíral, že nemáte tušení, o čem mluvíme."
Harry opětoval jeho pohled, a nic neřekl.
Lucius pozvedl svou hůl o několik centimetrů, a tvrdě ji praštil do země.
Svět zmizel v bílé mlze, všechny zvuky se utišily, ve vesmíru neexistovalo nic kromě Harryho, Luciuse Malfoye a hůlky s hadí hlavou.
"Můj syn je mým srdcem," řekl Malfoy starší, "poslední cennou věcí, která mi na tomto světě zbývá, a toto vám říkám v duchu přátelství: pokud by přišel k úhoně, zasvětím svůj život pomstě. Ale dokud k žádné úhoně nepřijde, přeji vám nejlepší štěstí ve vašich snahách. A stejně jako jste o nic nepožádal vy mě, nepožádám o nic já vás."
Bílá mlha zmizela a ukázala madam Longbottomovou s hůlkou v ruce, Crabbe starší jí bránil přijít blíž.
"Jak se opovažujete!" zasyčela.
Luciusův černý hábit a bílé vlasy zavířily, když se otočil ke Goylovi seniorovi. "Vracíme se do panství Malfoyů."
Ozvala se tři prásknutí, a byli pryč.
Nastalo ticho.
"Nebesa," řekla madam Longbottomová. "O co tu šlo?"
Harry bezmocně pokrčil rameny. Pak se podíval na Nevilla.
Na Nevillově čele se leskl pot.
"Velice ti děkuji, Neville," řekl Harry. "Velmi si tvé pomoci vážím. A teď, Neville, si myslím, že by ses měl posadit."
"Ano, generále," řekl Neville, a místo toho, aby přešel k jedné z dalších židlí poblíž Harryho, napůl zkolaboval do sedící pozice na dlažbu.
"Zapříčinil jste mnohé změny v mém vnukovi," řekla madam Longbottomová. "S některými souhlasím, ale s jinými ne."
"Pošlete mi seznam, co patří kam," řekl Harry. "Uvidím, co dokážu."
Neville zasténal, ale nic neřekl.
Madam Longbottomová se uchechtla. "To udělám, mladý muži, děkuji vám." Ztišila hlas. "Pane Pottere... proslov profesora Quirrella byl něčím, co tento národ dlouho potřeboval slyšet. To samé o vašem komentáři k němu říct nemohu."
"Váš názor uvážím," řekl Harry mírně.
"Pevně v to doufám," řekla madam Longbottomová, a pak se otočila ke svému vnukovi. "Stále je potřebuješ, abych -"
"Klidně můžeš jít, babičko," řekl Neville. "Myslím, že tentokrát to zvládnu sám."
"S tímto souhlasím," řekla, a s prásknutím zmizela jako mýdlová bublina.
Dva chlapci chvíli seděli v tichu.
Neville unaveným hlasem promluvil jako první. "Hodláš se pokusit upravit si všechny změny, se kterými souhlasí, správně?"
"Ne všechny," řekl Harry nevinně. "Jen se chci ujistit, že tě nekazím."
Draco vypadal velmi znepokojeně. Neustále otáčel hlavou ze strany na stranu, a to bez ohledu na to, že trval na tom, aby šli do Harryho kufru a použili skutečné tišící kouzlo, místo obyčejné zvuk-rozmazávající bariéry.
"Co jsi otci řekl?" vyhrkl Draco, v okamžiku kdy bylo tišící kouzlo sesláno, a zvuky Nástupiště 9 ¾ utichly.
"Jen... podívej, mohl bys mi říct, co řekl tobě, předtím, než tě opustil?" řekl Harry.
"Že mu mám ihned říct, pokud by se zdálo, že mě ohrožuješ," řekl Draco. "Že mu mám ihned říct, kdyby něco, co dělám já, mohlo ohrozit tebe! Otec si myslí, že jsi nebezpečný, Harry, ať už jsi mu řekl cokoli, vyděsilo ho to! Děsit mého otce není dobrý nápad!"
Ale sakra...
"O čem jste to mluvili?" chtěl vědět Draco.
Harry se zaklonil v malé skládací židli, která byla umístěná na dně jeho kufrového podzemí. "Víš, Draco, zrovna tak jako existuje fundamentální otázka racionality, která zní "Co si myslím, že vím, a jak si myslím, že to vím?" existuje i smrtelný hřích, způsob myšlení, který je tomu opačný. Zrovna jako u starých řeckých filosofů. Neměli ponětí, co se kolem děje, takže jen tvrdili věci jako "Všechno je voda" nebo "Všechno je oheň", a nikdy si nepoložili otázku, "Hej, počkat chvilku, i pokud všechno je voda, jak bych to mohl vědět?" Nepřemýšleli nad tím, zda mají důkaz, který by tu možnost odlišil od všech dalších možností, které si jeden dokáže představit, důkaz, na který by jen tak nenarazili, pokud by jejich teorie nebyla pravdivá -"
"Harry," řekl Draco vypjatým hlasem, "O čem jsi to s otcem mluvil?"
"Po pravdě, nemám nejmenší tušení," řekl Harry, "takže je velmi důležité, abych si jen tak něco nevymyslel."
Harry ještě nikdy předtím neslyšel Draca ječet hrůzou takhle vysokým tónem.