Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

26. Zaregistrujte zmatení

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 21.06. 2011 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Gramatická kontrola: Kometa

Něco pro Quirrellmortův fanclub Laughing

A dostali jsme vlastní diskuzní fórum - takže všechny domněnky, spekulace... Smile

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Konzultační hodiny profesora Quirrella sestávaly z 11:40 až 11:55 v úterý. To platilo pro všechny jeho studenty ve všech ročnících. Už jen zaklepat na dveře stálo jeden Quirrell bod, a pokud si nebude myslet, že je váš důvod hoden jeho času, ztratíte jich dalších padesát.

Harry zaklepal na dveře.

Následovalo ticho. Pak kousavý hlas řekl: „Řekl bych, že zrovna tak můžete vejít, pane Pottere.“

A než se Harry stačil dotknout kliky, dveře se rozletěly a narazily do zdi s tak ostrým křupnutím, že to znělo jako by se něco zlomilo ve dřevě, kameni, nebo obojím.

Profesor Quirrell seděl zakloněný v židli a četl podezřele staře vypadající knihu vázanou v půlnočně modré kůži se stříbrnými runami na hřbetu. Nezvedl oči od stránek. „Nemám dobrou náladu, pane Pottere. A když nemám dobrou náladu, nejsem příjemným společníkem. Pro vaše vlastní dobro, rychle vyřiďte, co potřebujete a vzdalte se.“

Místností prosakovalo chladné mrazení, jako by obsahovala něco, co vrhalo temnotu stejným způsobem, jako lampy vrhaly světlo, a co nebylo plně zastíněno.

Harry se trochu zarazil. Nemám dobrou náladu to tak docela nevystihovalo. Co jen mohlo profesora Quirrella tolik trápit...?

No, k přátelům se jen tak neobracíte zády, když se cítí mizerně. Harry opatrně postoupil do místnosti. „Mohl bych nějak pomoci-“

"Ne,“ řekl profesor Quirrell, který stále nevzhlédl od knihy.

Chci říct, pokud jste se potýkal s idioty a chtěl byste si promluvit s někým příčetným...“

Nastalo překvapivě dlouhé ticho.

Profesor Quirrell zabouchl knihu a ta s tichým šepotavým zvukem zmizela. Pak vzhlédl a Harry sebou škubl.

Předpokládám, že inteligentní rozhovor by v tuto chvíli mohl být příjemným pro ,“ řekl profesor Quirrell tím samým kousavým tónem, jakým Harryho pozval dál. „Vám takový pravděpodobně nepřijde, buďte varován.“

Harry se zhluboka nadechl. „Slibuji, že mi nebude vadit, když mi budete odsekávat. Co se stalo?“

Zdálo se, že chlad v místnosti se prohloubil. „Nebelvír z šestého ročníku seslat kletbu na jednoho z mých slibnějších studentů, zmijozela ze šestého ročníku.“

Harry polkl. „Jaký... jaký druh kletby?“

A vztek na profesorově tváři už nebyl nadále zadržován. „Proč se obtěžovat ptaním na tak nedůležitou otázku, pane Pottere? Náš nebelvírský přítel si nemyslel, že je to důležité!“

Mluvíte vážně?“ řekl Harry, než se stačil zarazit.

"Ne, mám dnes příšernou náladu z žádného zvláštního důvodu. Ano, mluvím vážně, vy hlupáku! On to nevěděl. Doopravdy to nevěděl. Neuvěřil jsem tomu, dokud to bystrozoři nepotvrdili pod veritasérem. Chodí do šestého ročníku a seslal kletbu spadající do pokročilé černé magie, aniž by věděl, co dělá.

„Nechcete říct,“ řekl Harry, „že se spletl, že si nějak špatně přečetl popis kouzla-“

Všechno, co věděl, bylo, že to má být namířeno na nepřítele. Věděl, že to je všechno, co ví.“

A to stačilo, aby bylo kouzlo sesláno. „Nechápu, jak něco s tak malým mozkem dokáže chodit vzpřímeně.“

"Skutečně, pane Pottere,“ řekl profesor Quirrell.

Nastalo ticho. Profesor Quirrell se předklonil a zvedl ze stolu stříbrný kalamář. Začal ho obracet v rukou, hleděl na něj, jako by přemýšlel, jak by mohl umučit kalamář k smrti.

„Byl ten zmijozel vážně zraněn?“ zeptal se Harry.

„Ano.“

„Byl ten nebelvír vychován mudly?“

Ano.

„Odmítá ho Brumbál vyloučit, protože to ten ubohý chlapec prostě nevěděl?“

Profesorovy ruce na kalamáři zbělaly. „Snažíte se něco říct, pane Pottere, nebo prostě jenom konstatujete očividné?“

„Profesore Quirrelle,“ řekl Harry vážně, „všichni mudly vychovaní studenti v Bradavicích potřebují bezpečnostní přednášku, ve které se dozví věci tak směšně očividné, že by je nikoho s kouzelnickou výchovou ani nenapadlo zmiňovat. Nesesílejte kletby, když nevíte, co dělají; když objevíte něco nebezpečného, neříkejte o tom hned všem; nevařte pokročilé lektvary po koupelnách bez dozoru; důvod, proč existují zákony proti magii nezletilých, všechny základy.“

"Proč?“ řekl profesor Quirrell. „Ať ti hloupí vymřou, než se stihnou rozmnožit.“

„Pokud vám nevadí ztratit spolu s nimi i pár zmijozelských šesťáků.“

Kalamář v profesorových rukou se vzňal a s příšernou pomalostí se rozhořel, odporné černo-oranžové plameny trhaly kov a zdálo se, že ho po troškách okusují; stříbro se kroutilo, zatímco tálo, jako by se snažilo a nedokázalo uniknout. Doprovázel to tichý skřípavý zvuk, jako by kov ječel.

Řekl bych, že máte pravdu,“ řekl profesor Quirrell s rezignovaným úsměvem. „Navrhnu přednášku, která se postará o to, aby mudlorození, kteří jsou příliš hloupí k životu s sebou při odchodu nebrali nikoho cenného.“

Kalamář v rukou profesora Quirrella stále planul a ječel, nepatrné kapičky kovu, stále hořící, teď kapaly na stůl, jako by kalamář plakal.

„Neutíkáte,“ poznamenal profesor Quirrell.

Harry otevřel pusu -

Pokud se chystáte říct, že se mě nebojíte,“ řekl profesor Quirrell, „nedělejte to.“

„Jste ten nejděsivější člověk, jakého znám,“ řekl Harry, „a jedním z nejdůležitějších důvodů, proč tomu tak je, je, že si jednoduše nedokážu představit, že byste někoho zranil, aniž byste k tomu učinil vědomé rozhodnutí.“

Oheň v profesorových rukou zakomíhal a zhasl, a profesor Quirrell opatrně položil zničený kalamář na stůl. „Říkáte ty nejmilejší věci, pane Pottere. Že byste bral lekce v lichocení? Od, možná, pana Malfoye?“

Harry zprostil tvář jakéhokoli výrazu, a až o vteřinu později mu došlo, že zrovna tak by klidně mohl odevzdat podepsané přiznání. Profesora Quirrella nezajímalo, jak váš výraz vypadal, zajímalo ho, který duševní stav ho umožnil.

„Chápu,“ řekl profesor Quirrell. „Pan Malfoy je užitečný přítel, pane Pottere, a může vás toho mnoho naučit, ale doufám, že jste neudělal tu chybu a nedůvěřoval mu s příliš mnoha tajnostmi.“

„Neví nic, u čeho bych se bál, že to vyjde najevo,“ řekl Harry.

„Velmi dobře,“ řekl profesor Quirrell s lehkým úsměvem. „Takže proč jste sem původně přišel?“

„Myslím, že jsem hotov s předběžnými cvičeními v nitroobraně a připraven na tutora.“

Profesor Quirrell přikývl. „Tuto neděli vás odvedu ke Gringottům.“ Zarazil se, pohlédl na Harryho a usmál se. „A mohli bychom si i někam zajít, pokud byste chtěl. Právě mě něco hezkého napadlo.“

Harry, rovněž s úsměvem, přikývl.

Když opouštěl místnost, slyšel, že si profesor Quirrell potichu brouká.

Harry byl rád, že se mu ho podařilo rozveselit.


Zdálo se, že onu neděli si spolu poměrně velké množství lidí šepotalo po chodbách, alespoň tedy tehdy, když kolem nich procházel Harry Potter.

Hodně namířených prstů.

A velké množství dívčího chichotání.

Všechno to začalo u snídaně, když se Harryho někdo zeptal, jestli už slyšel ty novinky, a Harry ho rychle přerušil a řekl, že pokud ty novinky byly napsány Ritou Holoubkovou, nechtěl o nich nic slyšet, ale chtěl by si je přečíst sám.

Ukázalo se, že kopie Denního věštce v Bradavicích nedostává mnoho studentů, a ty výtisky, které pořád ještě nebyly od svých vlastníků koupeny, kolovaly v jistém komplikovaném systému, a že zrovna teď nikdo neví, kdo jeden má...

Takže Harry použil Quietus a pokračoval v pojídání snídaně, svým spolustolovníkům důvěřoval, že pošlou pryč těch mnoho, mnoho tazatelů, a dělal, co mohl, aby ignoroval tu nevěřícnost, ten smích, ty blahopřejné úsměvy, ty soucitné výrazy, ty zděšené pohledy, a ty upouštěné talíře, jak se novinky dozvídali stále noví lidé.

Harry byl poměrně zvědavý, ale vážně si nechtěl to umělecké dílo pokazit tím, že by o něm slyšel z druhé ruky.

Dalších pár hodin si v bezpečí svého kufru dělal domácí úkoly, potom, co svým spolužákům řekl, aby za ním přišli, kdyby někdo našel originální výtisk.

Harry stále ještě nic nevěděl ani v deset hodin, když opouštěl Bradavice v kočáře s profesorem Quirrellem, který seděl vpravo vepředu a momentálně byl ponořen do svého zombie stavu. Harry seděl diagonálně naproti, tak daleko, jak jen kočár dovoloval, vlevo vzadu. I tak měl neustálý pocit zkázy, když kočár drkotal malou cestou vedoucí přes část ne-zapovězeného lesa. To mu docela ztěžovalo četbu, obzvlášť vzhledem k tomu, že to nebyl lehký materiál, a Harry si náhle přál, aby místo toho raději četl jednu ze svých dětských science-fiction-

„Jsme mimo bradavické ochrany, pane Pottere,“ ozval se hlas profesora Quirrella zepředu. „Čas jít.“

Profesor Quirrell s opatrným podepřením vystoupil z kočáru. Harry, na své vlastní straně, seskočil.

Harry zrovna přemýšlel, jak přesně se tam dostanou, když profesor Quirrell řekl: „Chytejte!“ a hodil mu scvrček, který Harry bez přemýšlení chytil.

Obrovský nehmotný hák Harryho chytil za břicho a tvrdě, jen bez jakéhokoli pocitu zrychlení, jím trhnul zpět, a o okamžik později Harry stál uprostřed Příčné ulice.

(Promiň, co to? řekl jeho mozek.)

(Právě jsme se teleportovali, vysvětlil Harry.)

(To se v našem původním prostředí nestávalo, postěžoval si Harryho mozek a dezorientoval ho.)

Harry zavrávoral na nohou, jak se snažil přizpůsobit cihlovému dláždění místo hliněné lesní cestě, přes kterou projížděli. Stále s motající se hlavou se narovnal, zdálo se, že spěchající čarodějky a kouzelníci se trochu zakymáceli, výkřiky prodavačů se mu rozléhaly v uších, jak se jeho mozek pokoušel zařadit místo ve světě, kde by se měl nalézat.

O chvilku později se pár kroků za Harrym ozvalo lupnutí, a když se Harry otočil, spatřil tam profesora Quirrella.

„Vadilo by vám-“ začal Harry zároveň s profesorovým, „Obávám se, že-“

Harry se zastavil, profesor Quirrell ne.

„- musím jít a uvést něco do pohybu, pane Pottere. Vzhledem k tomu, že mi bylo důkladně vysvětleno, že jsem zodpovědný za cokoli, co by se vám mohlo stát, nechám vás u-“

„Novinového stánku,“ řekl Harry.

„Promiňte?“

"Nebo kdekoli, kde si budu moct koupit kopii Denního věštce. Nechte mě tam a budu šťastný.“

Krátce na to byl Harry doveden do knihkupectví za doprovodu několika tiše vyslovených, dvojznačných hrozeb. A prodavači se dostalo méně dvojznačných hrozeb, soudě podle toho, jak se přikrčil, a jak jeho oči nepřestávaly putovat mezi Harrym a vchodem.

Pokud by v knihkupectví vypukl požár, Harry hodlal stát přímo uprostřed plamenů, dokud se profesor Quirrell nevrátí.

Mezitím-

Harry se rychle rozhlédl kolem.

Knihkupectví bylo malé a zašlé, mělo jen čtyři viditelné skříně s knihami, a nejbližší polička, ke které Harryho oči zalétly, byla plná tenkých, lacině vázaných knih s pochmurnými tituly jako Albánský masakr z patnáctého století.

Nejprve to nejdůležitější. Harry přikročil k prodavačovu pultu.

„Promiňte,“ řekl Harry, „jeden výtisk Denního věštce, prosím.“

"Pět srpců,“ řekl prodavač. „Promiň, mladej, ale už mi zbývaj jen tři.“

Pět srpců dopadlo na pult. Harry měl pocit, že by dokázal něco usmlouvat, ale to ho v tuhle chvíli opravdu nezajímalo.

Prodavačovy oči se rozšířily, a zdálo se, že si Harryho poprvé všimnul. „Vy!“

Já!

Je to pravda? Opravdu jste-“

Zmlkněte! Promiňte, ale celý den jsem čekal, než si to budu moct přečíst sám, místo toho, abych o tom slyšel z druhé ruky, tak mi to prosím prostě podejte, dobrá?“

Prodavač na Harryho chvíli třeštil oči, a pak se mlčky natáhl pod pult a podal mu jednu složenou kopii Denního věštce.

Titulek zněl:

HARRY POTTER
TAJNĚ ZASNOUBEN
S GINEVROU WEASLE
YOVOU

Harry Potter vytřeštil oči.

Pomalu, jemně a vážně, jako by nakládal s originálním Escherovým dílem, zvedl noviny z pultu a rozložil je, aby si přečetl...

...o důkazu, který přesvědčil Ritu Holoubkovou.

...o a několika dalších zajímavých detailech.

...a o dalších důkazech.

Fred s Georgem si to se svou sestrou určitě ujasnili? Ano, samozřejmě, že ano. Byl tu obrázek Ginevry Weasleyové, jak toužebně vzdychá nad něčím, z čeho se při bližším pohledu vyklubala Harryho fotografie. To muselo být zinscenované.

Ale jak při všem na světě...?

Harry seděl v laciné skládací židli a už počtvrté si ony noviny četl, když dveře jemně zašeptaly a profesor Quirrell se vrátil do obchodu.

Omlouvám se za- co to u Merlina čtete?“

"Vypadá to,“ řekl Harry s obdivem v hlase, „že jistý Arthur Weasley byl jat pod kletbu Imperius jedním Smrtijedem, kterého můj otec zabil, a tak byl stvořen dluh vůči vznešenému rodu Potterů, a můj otec požadoval, aby byl splacen zaslíbením tehdy nedávno narozené Ginevry Weasleyové. To tady lidé skutečně dělají podobné věcí?“

Jak by slečna Holoubková mohla být tak hloupá, aby uvěřila-“

A profesorův hlas se vytratil.

Harry četl noviny vertikálně rozložené, což znamenalo, že profesor Quirrell ze svého místa viděl na text pod titulkem.

Šok na profesorově tváři byl uměleckým dílem, hodným téměř článku samého.

"Nebojte se,“ řekl Harry vesele, „všechno je to podvržené.“

Odněkud z obchodu zaslechl prodavače zalapat po dechu. Následoval zvuk padajícího sloupce knih.

Pane Pottere...“ řekl profesor Quirrell pomalu, „jste si tím jistý?“

„Docela jistý. Můžeme jít?“

Profesor Quirrell s poměrně roztržitým výrazem přikývl, a Harry noviny zase složil a následoval ho ze dveří.

Z nějakého důvodu teď neslyšel žádný pouliční hluk.

Třicet vteřin šli potichu, dokud profesor Quirrel nepromluvil. „Slečna Holoubková shlédla původní protokoly tajného jednání Starostolce.“

„Ano.“

Původní protokoly Starostolce.

„Ano.“

S tím bych měl problém .“

„Opravdu?“ řekl Harry. „Protože pokud jsou má podezření správná, tohle bylo provedeno havraspárským studentem.“

„To je nemožné,“ řekl profesor Quirrell prostě. „Pane Pottere... s lítostí musím říct, že ta mladá dáma očekává, že si vás vezme.“

"Ale to je nepravděpodobné,“ řekl Harry. „Abych citoval Douglese Adamse, nemožné v sobě má jistou integritu, kterou pouhé nepravděpodobné postrádá.“

Chápu, na co narážíte,“ řekl profesor Quirrell pomalu. „Ale...ne, pane Pottere. Může to být nemožné, ale dokážu si představit, že by někdo zfalšoval původní protokoly starostolce. Je nepředstavitelné, že by nejvyšší ředitel Gringottské banky zapečetil falešenou zásnubní smlouvu a slečna Holoubková tu pečeť osobně ověřila.“

„Opravdu,“ řekl Harry, „jeden by očekával, že nejvyšší ředitel Gringottů bude přítomen, když si tolik peněz mění majitele. Zdá se, že pan Weasley byl vážně zadlužen, a tak požadoval dodatečnou platbu deseti tisíc galeonů-“

"Deset tisíc galeonů za Weasleyovou? Za to byste mohl dostat dceru z jedné z urozených rodin!“

„Promiňte,“ řekl Harry. „Teď už se vážně budu muset zeptat, to tu lidé kolem skutečně dělají tenhle druh věcí-“

„Zřídka,“ řekl profesor Quirrell se zamračením. „A mám podezření, že od doby, co Pán zla zemřel už vůbec ne. Takže podle těch novin to váš otec prostě zaplatil?“

Neměl na výběr,“ řekl Harry. „Ne, pokud chtěl splnit podmínky toho proroctví.“

Dejte mi to,“ řekl profesor Quirrell a noviny vyletěly z Harryho rukou tak rychle, až ho papír říznul.

Harry si automaticky strčil prst do pusy, a s poměrně šokovaným výrazem se otočil k profesorovi Quirrellovi, aby si postěžoval -

Profesor Quirrell se zastavil uprostřed ulice. Jeho oči bleskurychle přejížděly tam a zpět, zatímco před ním neviditelná síla držela noviny rozložené.

Harry to pozoroval a obdivem zalapal po dechu, když se noviny otevřely na druhé a třetí stránce. A, nedlouho potom, na čtvrtou a pátou. Bylo to jako by ten muž shodil roušku smrtelnosti.

A po znepokojivě krátkém čase se noviny znovu úhledně složily. Profesor Quirrell je sebral ze vzduchu a hodil je Harrymu, který je reflexně chytil. A pak se profesor Quirrell znovu rozešel a Harry automaticky vyrazil za ním.

"Ne,“ řekl profesor Quirrell, „to proroctví mi také nezní tak docela správně.“

Harry přikývl, stále ohromený.

Kentauři mohli být pod vlivem Imperia,“ řekl profesor Quirrell se zamračením, „to se zdá pochopitelné. Co magie dokáže stvořit, to magie dokáže zneužít, a tak není nemyslitelné, že by Nejvyšší pečeť Gringottů mohla být propašována do cizích rukou. Nepojmenovatelní mohli být napodobeni pomocí mnoholičného lektvaru, bavorská jasnovidka zrovna tak. A s dostatečnou námahou by mohlo být možné zfalšovat protokoly Starostolce. Máte nějakou představu, jak to bylo provedeno?“

„Nemám jedinou možnou hypotézu,“ řekl Harry. „Vím, že to bylo provedeno s celkovým rozpočtem čtyřiceti galeonů.“

Profesor Quirrell se na místě zastavil a otočil se k Harrymu. Na tváři měl naprosto nevěřícný výraz. „Čtyřicet galeonů by zaplatilo schopnému lamači ochran, aby uvolnil cestu do domu, který si přejete vyloupit! Čtyřicet tisíc galeonů by mohlo zaplatit tým světových nejlepších profesionálních zločinců, aby zfalšovali protokoly Starostolce!“

Harry bezmocně pokrčil rameny. „Zapamatuju si to pro příště, až budu chtít ušetřit třicet devět tisíc, devět set šedesát galeonů pomocí nalezení správného zprostředkovatele.“

„Tohle neříkám často,“ řekl profesor Quirrell. „Jsem ohromen.“

„Zrovna tak,“ řekl Harry.

„A kdo je tím neuvěřitelným bradavickým studentem?“

„Obávám se, že to nemohu říct.“

Tak trochu k Harryho překvapení to profesor Quirrell přijal bez námitek.

V zamyšlení kráčeli směrem ke gringottské bance, protože ani jeden z nich nebyl člověkem, který by problém vzdal, aniž by nad ním popřemýšlel alespoň pět minut.

Mám pocit,“ řekl Harry konečně, „že na to jdeme ze špatného úhlu. Jednou jsem slyšel příběh o několika studentech, kteří přišli do třídy fyziky, a učitelka jim ukázala velký kovový plech blízko ohně. Řekla jim, aby se ho dotkli, a oni si všimli, že kov blíže ohně je chladnější a vzdálenější kov je teplejší. A na to jim řekla, aby zapsali své dohady, proč tomu tak je. Takže několik studentů napsalo 'protože takhle kov vede teplo' a jiní studenti napsali 'kvůli pohybu vzduchu', a nikdo nenapsal 'to prostě vypadá nemožně' a skutečná odpověď zněla, že předtím než studenti vešli do třídy, učitelka plech otočila.“

"Zajímavé,“ řekl profesor Quirrell. „To zní podobně. Je v tom nějaké poučení?“

Vaše síla jako racionalisty spočívá ve vaší schopnosti být více zmaten fikcí než skutečností,“ řekl Harry. „Pokud jste stejně dobrý ve vysvětlování jakéhokoli výsledku, pak máte nulové znalosti. Ti studenti si mysleli, že mohou použít slova jako 'kvůli vedení tepla', aby vysvětlili cokoli, dokonce i to, že kov na straně bližší k ohni je chladnější. Takže si nevšimli, jak jsou zmatení, což znamenalo, že nemohli být zmatenější podvodem než skutečností. Když mi řeknete, že kentauři byli pod Imperiem, stále mám pocit, že tu něco tak docela nesedí. I po slyšení vašeho vysvětlení stále registruju, že jsem zmatený.“

"Hmm,“ řekl profesor Quirrell.

Kráčeli dál.

„Nepředpokládám,“ řekl Harry, „že by bylo možné skutečně lidi strčit do alternativních realit? Například, že by tohle nebyla naše vlastní Rita Holoubková, nebo že by ji dočasně poslali někam jinam?“

Pokud by to bylo možné,“ řekl profesor Quirrell poměrně suchým hlasem, „byl bych já stále tady?“

A, zrovna když už byli téměř před obrovským bílým vchodem ke Gringottům, profesor Quirrell řekl:

Ach. Samozřejmě. Už tomu rozumím. Nechte mě hádat, Weasleyova dvojčata?“

"Cože?“ vyskočil Harrymu hlas o oktávu. „Jak?

„Obávám se, že to nemohu říct.“

...To není fér.“

„Já myslím, že je to mimořádně fér,“ řekl profesor Quirrell, když bronzovými dveřmi vešli dovnitř.


Bylo zrovna před polednem, a Harry s profesorem Quirrellem byli usazeni u hlavy a konce dlouhého, širokého, plochého stolu v přepychově zařízené privátní místnosti s důkladně vypolstrovanými lenoškami a křesly podél stěn, a jemnými záclonami, visícími odevšad.

Chystali se dát si oběd v Maryině sídle, o kterém profesor Quirrell řekl, že je mu známé jako jedna z nejlepších restaurací v Příčné ulici, obzvláště pro – hlas mu významně klesl – jisté účely.

Byla to ta nejhezčí restaurace, ve které Harry kdy byl, a vážně ho užíralo, že profesor Quirrell platí jídlo jemu.

První část mise, najít instruktora nitroobrany, skončila úspěchem. Profesor Quirrell Griphookovi se zlým úsměvem řekl, aby doporučil nejlepšího, jakého zná, bez ohledu na výdaje, vzhledem k tomu, že vše platí Brumbál; a skřet se usmál v odpověď. Jisté dávka úsměvů mohla přijít i z Harryho směru.

Druhá část plánu skončila naprostých krachem.

Harrymu nebylo dovoleno vybrat si z trezoru peníze bez přítomnosti ředitele Brumbála, nebo nějakého jiného oficiálního zástupce školy, a profesor Quirrell nedostal klíč od trezoru. Harryho mudlovští rodiče nic takového nemohli autorizovat, protože byli mudlové, a mudlové měli zhruba stejný legální status jako koťata: byli roztomilí, takže by vás zavřeli, kdybyste je mučili na veřejnosti, ale nebyli to lidé. Byla učiněna jistá neochotná opatření pro uznání rodičů mudlorozených jako lidí v limitovaném smyslu, ale Harryho adoptivní rodiče do této legální kategorie nespadali.

Zdálo se, že v očích kouzelnického světa je Harry sirotkem. Díky tomu byli ředitel Bradavic nebo jeho pověřenci uvnitř školního systému Harryho poručníky až do doby, než dostuduje. Harry mohl dýchat bez Brumbálova dovolení, ale jenom tak dlouho, dokud to ředitel specificky nezakázal.

Na to se Harry zeptal, jestli by Griphookovi mohl jednoduše říct, jak diverzifikovat jeho investice mimo zlatých mincí v trezoru.

Griphook mu vrátil prázdný pohled a zeptal se, co znamená 'diverzifikovat'.

Banky, jak to tak vypadalo, neinvestovaly. Banky za roční poplatek uschovávaly vaše zlaté mince v bezpečných trezorech.

Kouzelnický svět neznal pojem akcií. Nebo dividend. Nebo korporací. Obchody vedly konkrétní rodiny svými osobními trezory.

Půjčky poskytovali bohatí lidé, ne banky. I když Gringottovi za poplatek dohlédnou na uzavření smlouvy, a za mnohem větší poplatek i na její plnění.

Dobří bohatí lidé půjčovali peníze svým přátelům s tím, že jim to splatí kdykoli. Špatní bohatí lidé vám účtovali úroky.

Pokud šlo o půjčky, neexistoval žádný sekundární trh.

Zlí bohatí lidé si počítali roční úroky od 20% výš.

Harry se postavil, otočil se k ostatním zády, a opřel si hlavu o zeď.

Zeptal se, jestli potřebuje ředitelovo povolení, aby si mohl založit banku.

V tom bodě se do toho vložil profesor Quirrell s tím, že je čas na oběd, a hbitě běsnícího Harryho vyvedl bronzovými dveřmi od Gringottů, přes Příčnou ulici, do hezké restaurace zvané Maryino sídlo, kde pro ně byla rezervovaná místnost. Majitel vypadal šokovaně, když spatřil profesora Quirrella v doprovodu Harryho Pottera, ale bez námitek je dovedl do místnosti.

A profesor Quirrell záměrně oznámil, že zaplatí účet, přičemž se zdálo, že si docela vychutnává výraz na Harryho tváři.

"Ne," řekl profesor Quirrell servírce, "nebudeme potřebovat menu. Já si dám denní specialitu s láhví Chianti, a pan Potter si pro začátek dá polévku z tlustobřicha, následovanou talířem Roopo kuliček, a melasový pudink jako dezert."

Servírka, oděná v hábitu, který stále vypadal vážně a formálně, i když byl kratší než obvyklý, se uctivě uklonila, vzdálila se a zavřela za sebou dveře.

Profesor Quirrell mávl rukou ve směru dveří a zástrčka zapadla. "Všimněte si té zástrčky uvnitř. Tato místnost, pane Pottere, je známá jako Maryina místnost. Náhodou je odolná vůči všem druhům monitorování, a skutečně myslím vůči všem; Brumbál sám by nedokázal detekovat nic, co se tu děje. Maryinu místnost využívají dva druhy lidí. První druh se angažuje v pokoutních románcích. A ten druhý druh vede zajímavé životy."

"Skutečně," řekl Harry.

Profesor Quirrell přikývl.

Harryho rty se v očekávání otevřely. "Pak by tedy byla škodu tu jen tak sedět a jíst oběd, aniž bysme dělali něco zvláštního."

Profesor Quirrell se zakřenil, pak vytáhl hůlku a švihl jí směrem ke dveřím. "Samozřejmě," řekl, "lidé vedoucí zajímavé životy mají sklony k důkladnější obezřetnosti než záletníci. Právě jsem nás uzavřel uvnitř. Nic neprojde do nebo z místnosti – například skrze tu škvíru pode dveřmi. A..."

Na to profesor Quirrell vyslovil ne méně než čyři různá zaklínadla, z nich Harry žádné nepoznával.

"I to ve skutečnosti nestačí," řekl profesor Quirrell. "Pokud bychom dělali něco skutečně mimořádně důležitého, kromě těchto čtyř by bylo nezbytné seslat ještě dalších dvacet tři kontrol. Pokud by, řekněme, Rita Holoubková věděla nebo uhádla, že sem přijdeme, bylo by možné, že byla v této místnosti pod pláštěm neviditelnosti. Nebo by možná mohla být zvěromágem v nepatrné formě. Existují testy k vyloučení i takových vzácných možností, ale provádět je všechny by bylo namáhavé. Přesto si říkám, zda bych je přeci jen neměl provést, jenom abych vás neučil špatným zvykům?" Profesor Quirrell si zamyšleně poklepal prstem na tvář.

"To je v pořádku," řekl Harry, "chápu a budu si to pamatovat." I když byl trochu zklamaný, že nedělají nic skutečně mimořádně důležitého.

"Dobře tedy," řekl profesor Quirrell. Se širokým úsměvem se zaklonil v židli. "Dnes jste si vedl velmi dobře, pane Pottere. Jsem si jistý, že základní plán byl váš, i když jste delegoval jeho exekuci. Nemyslím si, že po dnešku od Rity Holoubkové ještě někdy uslyšíme. Luciuse Malfoye její selhání nepotěší. Pokud je chytrá, opustí zemi hned, jak si uvědomí, že byla obelstěna."

Harryho žaludkem se začínal šířit nanicovatý pocit. "Lucius stál za Ritou Holoubkovou...?"

"Ach, to jste si neuvědomil?" řekl profesor Quirrell.

Harry nepomyslel na to, co se s Ritou Holoubkovou stane potom.

Vůbec.

Ani v nejmenším.

Ale bude propuštěna, samozřejmě, že bude propuštěna, a klidně může mít děti v Bradavicích, pokud Harry ví, a teď to bylo ještě horší, o tolik horší-

"Nechá ji Lucius zabít?" zeptal se Harry stěží slyšitelným hlasem. Někde v jeho hlavě na něj Moudrý klobouk ječel.

Profesor Quirrell se suše usmál. "Pokud jste s novináři ještě nejednal, věřte mi, že se svět o trochu projasní pokaždé, když jeden zemře."

Harry jediným křečovitým pohybem vyskočil ze židle, musí Ritu Holoubkovou najít a varovat ji, než bude příliš pozdě-'

"Sedněte si," řekl profesor Quirrell ostře. "Ne, Lucius ji nenechá zabít. Ale Lucius dělá život těm, kteří mu slouží špatně, mimořádně nepříjemným. Slečna Holoubková uteče a začne nový život pod novým jménem. Posaďte se, pane Pottere; teď neexistuje nic, co byste mohl udělat, a musíte se naučit jednu lekci."

Harry se pomalu posadil. Na tváři profesora Quirrella byl zklamaný, podrážděný výraz a to ho k zastavení přimělo víc, než slova.

"Občas," řekl profesor Quirrell řezavým hlasem, "se bojím, že vašeho skvělého zmijozelského mozku je na vás jednoduše škoda. Opakujte po mně. Rita Holoubková byla sprostá, odporná žena."

"Rita Holoubková byla sprostá, odporná žena," řekl Harry. Neříkalo se mu to dobře, ale nezdálo se, že by tu byla jiná, jakákoli jiná možná akce.

"Rita Holoubková se pokusila zničit mou pověst, ale já jsem uskutečnil geniální plán, a zničil její pověst jako první."

"Rita Holoubková mě vyzvala. Ona hru prohrála, a já jsem vyhrál."

"Rita Holoubková představovala překážku pro mé budoucí plány. Neměl jsem na vybranou, musel jsem se s ní vypořádat, pokud bych chtěl, aby ony plány uspěly."

"Rita Holoubková byla mým nepřítelem."

"V životě se nikam nedostanu, pokud nebudu ochoten porážet své nepřátele."

"Dnes jsem porazil jednoho ze svých nepřátel."

"Jsem hodný chlapec."

"Zasloužím si speciální odměnu."

"Ach," řekl profesor Quirrell, který se po několik posledních vět benevolentně usmíval. "Vidím, že se mi podařilo upoutat vaši pozornost."

To byla pravda. A i když se Harry cítil, jako by byl do něčeho vmanévrován – ne, to nebyl jen pocit, byl vmanévrován – nemohl popřít, že po vyslovení těch slov a spatření profesorova úsměvu se cítil lépe.

Profesor Quirrell se pomalým a záměrně významným pohybem natáhl do hábitu a vytáhl...

...knihu.

Lišila se od jakékoli jiné knihy, kterou Harry kdy viděl, kraje a rohy byly jasně deformované; neotesané byl výraz, který mu přišel na mysl, jako kdyby kniha byla vysekaná z knižního dolu.

"Co to je?" vydechl Harry.

"Deník," řekl profesor Quirrell.

"Čí?"

"Jedné slavné osobnosti." Profesor Quirrell se zeširoka usmíval.

"Dobrá..."

Profesorův výraz zvážněl. "Pane Pottere jednou z nutných podmínek, aby se z jednoho stal mocný kouzelník, je excelentní paměť. Klíčem k hádance často bývá něco, co jste před dvaceti lety četl na starém svitku, nebo jeden konkrétní prsten, který jste spatřil na prstě člověka, kterého jste potkal jen jednou. Zmiňuji se o tom proto, abych vysvětlil, jak se mi podařilo zapamatovat si tento předmět, a štítek, který u něho byl uvedený, po tom, co jsem o mnoho let později potkal vás. Pochopte, pane Pottere, v průběhu svého života jsem spatřil množství osobních sbírek vlastněných lidmi, kteří si možná tak docela nezasluhovali všechno, co mají-"

"Vy jste to ukradl?" řekl Harry nevěřícně.

"Přesně tak," řekl profesor Quirrell. "Velmi nedávno, po pravdě. Myslím, že tuto konkrétní věc oceníte mnohem více než ten odporný mužíček, který si ji neschovával za žádným jiným účelem, než aby její vzácností dělal dojem na své stejně odporné přátele."

Teď už Harry jednoduše lapal po dechu.

"Ale pokud cítíte, že mé činy byly nesprávné, pane Potter, hádám, že nemusíte přijímat svůj speciální dárek. I když se samozřejmě nebudu obtěžovat natolik, abych tu knihu vrátil zpět. Takže, jak to bude?"

Profesor Quirrell hodil knihu z jedné ruky do druhé, díky čemuž se Harry se zděšeným výrazem bezděčně natáhl.

"Oh," řekl profesor Quirrell, "nebojte se trochy hrubého zacházení. Tento deník byste mohl hodit do ohně, a vynořil by se z něj nepoškozený. V každém případě, čekám na vaše rozhodnutí."

Profesor Quirrell ledabyle vyhodil knihu do vzduchu a znovu ji s úsměvem chytil.

Ne, řekl Nebelvír a Mrzimor.

Ano, řekl Havraspár. Co na slově 'kniha' jste vy dva nepochopili?

To s tou krádeží, řekl Mrzimor.

Ale no tak, řekl Havraspár, nemůžete od nás vážně očekávat, že řekneme ne, a pak se celý život budeme trápit, co to bylo.

Z utilitaristického hlediska to vypadá jako pozitivní síť, řekl Zmijozel. Myslete na to jako na ekonomickou transakci, která pochází z prodeje, jen bez té části s prodejem. Plus, my jsme to neukradli a nikomu nepomůže, když si to profesor Quirrell nechá.

Snaží se tě obrátit k Temnotě! zaječel Nebelvír a Mrzimor pevně přikývl.

Nebuď naivní chlapeček, řekl Zmijozel, snaží se tě naučit Zmijozelu.

Jo, řekl Havraspár. Ať už tu knihu původně vlastnil kdokoli, pravděpodobně to byl Smrtijed, nebo tak něco. Patří nám.

Harryho ústa se otevřela, a pak se tak zarazila, na tváři měl agonizovaný výraz.

Zdálo se, že profesor Quirrell se docela dobře baví. Na jednom prstu balancoval s knihou postavenou na roh, a zatímco si potichu broukal, udržoval ji ve vzduchu.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

Kniha zmizela zpátky v profesorově hábitu, a profesor vstal ze židle. Rozešel se ke dveřím-

- a klopýtl, náhle narazil do zdi.

"V pořádku," ozval se hlas profesora Quirrella, náhle o mnoho slaběji než obvykle. "Posaďte se, pane Pottere, je to jen matoucí kouzlo. Posaďte se."

Harryho prsty svíraly kraj židle, netušil, co by měl udělat, co by mohl udělat. Ani se k profesorovi Quirrellovi nemohl příliš přiblížit, pokud nechtěl vzdorovat tomu pocitu Zkázy -

Profesor Quirrell se narovnal, jeho dýchání se zdálo o něco těžší, a otevřel dveře.

Servírka nesoucí tác jídla vešla; a jak rozdělovala talíře, profesor Quirrell pomalu došel zpátky ke stolu.

Ale tou dobou, co se servírka s úklonou vzdálila, profesor Quirrell už znovu seděl zpříma a znovu se usmíval.

Přesto, ta krátká epizoda čehokoli-to-bylo, Harrymu udělala jasno. Nemohl říci ne, ne po tom, co se profesor Quirrell tak obtěžoval.

"Ano," řekl Harry.

Profesor Quirrell výstražně zvedl prst, pak znovu vytáhl hůlku, opět zamkl dveře a zopakoval tři z dřívějších kouzel.

Pak z hábitu znovu vytáhl knihu a hodil ji Harrymu, který ji málem upustil do polévky.

Harry na profesora Quirrella vrhl pocit plný bezmocného pobouření. Tohle jste s knihami, očarovanými nebo ne, dělat neměli.

Harry se zakořeněnou instinktivní péčí otevřel knihu. Stránky mu připadaly příliš tlusté, s texturou nepodobnou ani mudlovskému papíru, ani kouzelnickému pergamenu. A obsah byl...

...prázdný?

"Měl bych viděl-"

"Podívejte se blíže začátku," řekl profesor Quirrell, a Harry (opět s tou bezmocnou, zakořeněnou péčí) otočil blokem listů zpátky.

Písmo bylo zjevně rukopisné, a velmi těžko čitelné, ale Harry si pomyslel, že by se mohlo jednat o latinu.

"Co to je?" zeptal se Harry.

"Toto," řekl profesor Quirrell, "je záznam magických výzkumů mudlorozeného, který nikdy neodešel do Bradavic. Odmítl svůj dopis, a vedl svá vlastní malá vyšetřovaní, která bez hůlky nikdy nedospěla příliš daleko. Z toho popisu na štítku očekávám, že to jméno pro vás bude významnější než pro mne. Toto, Harry Pottere, je deník Rogera Bacona."

Harry téměř omdlel.

Na zdi, kam profesor Quirrell narazil, se blyštily rozdrcené zbytky překrásného modrého brouka.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Lily - 06.08. 2011
No to snad ne! Ježiš chudák Rita. Tak tohle bych jí vážně nepřála.. fakt nevím jestli se mám přidat do fanclubu pana "profesora" nebo ne.. chjo.. Ale jinak super.. jak to ti Weasleovi udělali.. šikulové

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Salazaret - 24.06. 2011
  Buď nečtu pořádně nebo jsem úplně blbá...Celá povídka je na mě moc chytrá, ale začnu jí číst od začátku. Hezky řádek po řádku... Ale konec byl ženiální! Celá povídka je dokonalá! Ty intriky, lži, to vše se mi tak tak neskutečně líbí! Děkuji za úžasný překlad a těším se na příště! S láskou Salazaret

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Neprihlásený - 23.06. 2011
Velmi pekne tie konzultacne hodiny sa mi obzvlast pacili :P To s tymi rodicmi a kotatami je vazne trefne no pekne bolo ked rozmyslal nad zalozenim banky :P  stacilo by mu keby si kupil nejaky vecsi kufor a vyrobil transparent a postavil sa vedla Gringot banky :P No uz cakam na dalsie kapitoly.. a snad aj autor nieco coskoro prida ;)
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: agriel - 23.06. 2011
Velmi pekne tie konzultacne hodiny sa mi obzvlast pacili To s tymi rodicmi a kotatami je vazne trefne no pekne bolo ked rozmyslal nad zalozenim banky  stacilo by mu keby si kupil nejaky vecsi kufor a vyrobil transparent a postavil sa vedla Gringot banky No uz cakam na dalsie kapitoly.. a snad aj autor nieco coskoro prida PS som sa zabudol prihlasit a ten bodik k dobru sa mi zide
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Jirka - 24.06. 2011
Skvělý scény, ano :-). Jen jsi myslím nevystihl zcela situaci s pouličním bankéřem Harrym před Gringottbankou. Myslím že přes svoji zdánlivou nepraktičnost by skřeti uměli k takovému podnikání říct své (konečné) slovo ..

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: larkinh - 21.06. 2011
Úžasný, miluju Voldyho :D A Rity se taky hezky zbavil, ani jí nedošlo, že se chystá k vraždě... a nikomu jinýmu to taky nedojde :D Proto on říkal, že uteče do zahraničí a změní si jméno...

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: JSark - 21.06. 2011
Modrého brouka? Quirelmort nám zabil Ritu? V momente, keď mu dal tú knihu, bola som presvedčená, že je to Ridlov denník s horcruxom. Ale zdá sa, že nie. Hm. Quirelmort má očividne zložitejšie plány. Posledná predpreložená? Desíš ma. Ozaj, nebude v ďalšej kapitole istý nemenovaný učiteľ elixírov? Tuším si niečo také spomínala. Ďakujem za preklad, je úžasný ako obvykle, zdvihol mi náladu.
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Jirka - 21.06. 2011
Ritu jak se zdá rozdrtil, přesně jak jí slíbil - o zeď, v momentě kdy šel otevřít a "klopýtl". To s tím Ridlovým deníkem mě při čtení taky napadlo ...
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 22.06. 2011
Divila jsem se, že ten deník ještě nikdo nezmínil. Protože, hej, autor musel napálit všechny. No tak, není hanbou to přiznat...
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Jirka - 21.06. 2011Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 22.06. 2011
No, samozřejmě, dnes jsem se u překladu na pár hodin ulila z učení, výsledkem je, že 27. už je dopřeložená. A že je jí kus. Dvacet stránek, možná víc. Čili se pravděpodobně bude dělit... A ano, obsahuje jednoho nejmenovaného mistra lektvarů (ne-é, může se jednat o kohokoli, v Bradavicích jsou takových tucty ) - ale to je jen jedna ze čtyř postav, která v ní exceluje. Ze zbylých tří je jedna známá, druhá se nám představí, a třetí by zrovna tak mohla být nová, protože u ni poznáme zcela nečekané vlastnosti 
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: agriel - 23.06. 2011
no myslim ze by neriskoval ;) ako pozna Hariho tak by sa jeho mladsie ja mohlo lahko zblaznit alebo podlahnut experimentom ;) predsa len kniha ktora oédpisuje by si vyzadovala zvlastnu davku pozornosti :P 

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Jirka - 21.06. 2011
Jo, tak tentokrát mě pocit dezorientace a úžasu po přečtení nové kapitoly (večer) přešel docela rychle, do rána. Jenže než jsem se dostal ke psaní komentu, vidím, že vše co mě napadlo, už napadlo někoho přede mnou. To jsem ti ty nadšený výkřiky nad novou kapčou moh klidně napsat už večer, aspoň bych byl první . Takže: dík, je to opět paráda. Qm v akci jsem si opravdu užil. Jen mě překvapuje Harryho nepragmatická vstřícnost vůči Qm, zdá se, že ten má Harryho docela zmáknutýho, použít obdiv k vlastní osobě k ovládání a vedení někoho je sice primitivní, ale proč se tomu bránit, když to na Harryho tak pěkně zabírá. Zajímavý, Brumbál Harryho drobným předvedením svých možností spíš vytočil, naštval a pošťouchl k odporu vůči svým manipulacím, Qm si ho úspěšně omotává kolem prstu? Jo a proč se Harry tváří, že nevěděl, že Rita dělá pro Luciuse? Myslel jsem, že to ví, to utekla chybka mě, nebo autorovi? Jéje a jak moc asi promyšlená vražda Rity, drze před očima nic netušícího svědka zapůsobí na obdivovatele šaramantního Dark Lorda mezi námi čtenáři ? .
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 22.06. 2011
No nevím, ale připadá mi, že účinek, jaký může Quirrellmort mít je dobře znát na čtenářích  Nějaká taková reakce u Brumbála? Kdepak... Osobně Harryho chápu právě proto, že já bych se na jeho místě chovala stejně - profesor Quirrell je naprosto úžasná postava. Inteligentní, charismatická, se smyslem pro humor (mám takovou teorii, podle které Voldyho právě tato jeho vlastnost dostala do jeho nynější nezáviděníhodné situace. Pokud to, samozřejmě, všechno nebyl plán) Nemyslím si, že by manipulovat někým jen za pomoci obdivu k vlastní osobě bylo primitivní - nejprve je třeba ten obdiv vzbudit. A to zrovna u Harryho není jednoduché, to dítě má poněkud vysoké standarty... A stále obě oči otevřené, bylo by chybou myslet si, že jen proto, že se Quirrellmortovi podařilo udělat na Harryho dobrý dojem, a de facto ho i získat jako svého učedníka, může mu teď nakukávat cokoli... Heh, a autorovi utéct nějaká nepozornost? Tsss... Harry to samozřejmě nevěděl - jinak by mu došlo, že tenhle plán by znamenal Ritinu smrt z Luciusových rukou. A ne, to vážně nechtěl. Draco mu řekl, že by jeho otec dokázal Ritin článek zamlčet - ale to vůbec není to samé jako přiznání, že Lucius Ritu ovládá, jen připomenutí dobře známého faktu, že má vliv. No a dvojčata to potom zjistila nezávisle a rozhodla, že Harry o tom nemusí vědět hned...
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Jirka - 22.06. 2011
Jo, když odmyslím "zombie mod", je Q zcela úžasný. Jenže ten zombie mod tu je, Brumbál vypadá jako Brumbál (úctyhodný tajuplný stařec) .. I tak ale musím říct, že obdiv ke Q úplně chápu. Tím nebezpečnější ten chlapík doopravdy je. Zvláští mi ale připadá jak manipuluje s Harrym skrz jeho pocity viny a zároveň se namáhá vymyslet pro Harryho vysvětlení, které nezahrnuje Ritinu smrt Harryho vinou. To vypadá jako laskavost od Q vůči Harrymu. I když je důvodem asi jen to, aby Harry svoje svědomí neslyšel zbytečně hlasitě.

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: denice - 21.06. 2011
Hned na začátku krásná reminiscence na Harryho sectumsempru seslanou v šestém ročníku, pak:  Harry byl rád, že se mu ho podařilo rozveselit. - to mě odbouralo. Pak byla řada na Quirrellmortovi, jeho: „Obávám se, že to nemohu říct.“ jsem si vychutnala asi stejně jako on. Kouzelnický bankovní systém, jak si ho představuje autor této povídky, je ráj proti tomu, co máme my. Jsem zvědavá, co si Herry vymyslí, aby vrátil Dracovi dluh.  A manipulace v poslední části povídky byla úchvatná - fandím Quirrellmortovi. Díky.  
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 21.06. 2011
Á, samozřejmě, on je prostě neodolatelný (u konce mi přišlo, že si svou roli prostě vychutnává až příliš) Harry upřímně rád, že se mu podařilo Voldemortovi zvednout náladu? To se určitě ani v povídkách nestává často... ha, podobných situací - které, když se nad nimi člověk zamyslí mimo kontext, jsou lehce...nezvyklé - bude ještě hodně

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: zelaaa001 - 21.06. 2011
Triediaci klobúk mal svätú pravdu: toho Harryho mali zaradiť do Mrzimoru, možno by v tejto poviedke potom prežilo viac postáv.:) Každopádne waw!: naivne som sa pýtala v predchádzúcom komente, či to Rita v zdraví prežije... aká som len bola naivná!:) dokonca i po tvojej odpovedi, Tersa, som si myslela, že skončí možno u Munga na psychiatrii, ale že sa jej zbavia nadobro... ešte, že som ju nemala rada! Fred a George odviedli vážne dobrú prácu... určite by ma zásnuby nenapadli:) teším sa, čo im na to povie Harry.  Fandím mu, nech si založí vlasnú banku... síce su Mudlovia len "koťata", ale jeden ekonomicky uvažujúci človek by im tam mohol urobiť pekný bordel vo finančnej sfére. veľmi vtipné boli i konzultačné hodiny... 15 minút týždenne:) mám taký neblahý dojem, že by to vyzeralo u nám na fakulte rovnako, keby nemali nakázané min. 3 hod./týž. a veľmi ma zaujíma, čo to ten náš Voldemord dal do pohybu... ale to už by sa skôr hodilo do fóra, no to by som musela najprv prísť na možné varianty... každopádne dúfam, že sa fórum úspešne rozbehne:) Dakujem za preklad a zlepšenie nálady hneď ráno:)
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 21.06. 2011
Víš, tohle mě vždycky trápilo - kdyby Voldemort v Bradavicích získal pozici učitele obrany, jak by vypadaly jeho konzultační hodiny? Myslím, že tohle je velmi přesný obrázek... (ještě u něj konzultace s dalšími studenty párkrát navštívíme. Jeho pedagogický přístup se řadí od užitečných a velmi dobrých rad, až po psychické týrání - většinou zvládá obojí najednou ) Myslím, že Quirrellmort si odskočil vypustit nějaký drb, který by Ritu úspěšně vlákal do Maryiny místnosti

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Vanar - 21.06. 2011
Vítejme ve světe, kde ani novináři jen tak nepřežijí. Pochybuju, že by někdo ze čtenářu litoval odchod ze scény u slečny Holoubkové. Původně jsem měl za to, že bude asi trvat poněkud déle, než se objeví první úmrtí v této povídce, i když zrovna na tohle úmrtí se jen tak nepřijde. Teď si zrovna představuju, jak se musela tvářit Ginny, když si přečetla Denního věstce. Ta musela chudák radostí omdlít. Nebo jak na to mohla reagovat Molly, ale ty jejich reakce nám asi autor neukáže. Jinak děkuju za bezvadně přeloženou kapitolu a těším se na další.
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 21.06. 2011
Ono tu také příliš úmrtí nebude - jednak by jakékoli úmrtí (kromě tohohle, samozřejmě ) vzbudilo poprask, jednak koho také odpravovat? Jedenáctileté děti? To nemůže být dobré ani pro reputaci Pána zla... Kdepak, jen ať žijí delikátní intriky... Ale pár postav zemřelo už v minulosti (např. Brumbálův bratr jak bylo zmíněno maximálně nenápadně v 18.kapitole). No, Harry/ Ginny by tady jak vidno očividně nefungovalo  Reakcí se - v jistém velmi omezeném smyslu - v příští kapitole dočkáme

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Jimmi - 21.06. 2011
Vše popísané  v komentároch vyššie Už sa len môžem zopakovať, skvelé, fantastický preklad. Šiestak, ktorý bez rozmyslu vykoná kúzlo čiernej mágie... na koho asi tak naráža? Poriadne pobavilo. U mňa boduje táto veta: Pokud by v knihkupectví vypukl požár, Harry hodlal stát přímo uprostřed plamenů, dokud se profesor Quirrell nevrátí.  To muselo byť fakt "několik" tiše vyslovených, dvojznačných hrozeb. Bylo to jako by ten muž shodil roušku smrtelnosti. Technická: Následoval zvuk podajícího sloupce knih. Nepojmenovatelní mohli být nepodobeni pomocí mnoholičného lektvaru
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 21.06. 2011
Díky (a opraveno) Jo, některé (většina) Harryho akcí z originálu je... no, pěkně hloupá, když se na ně člověk dívá z cizího úhlu pohledu... Mě hlavně pobavilo Quirrellmort s Harrym v Příčné ulici vs. McGonagallová s Harrym v Příčné ulici.  Seriózně, profesorka by se od Voldyho mohla mnohému přiučit, pokud jde o zvládání dětí Harryho kvalit

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Elza - 21.06. 2011
Ale jasně, Harry, každý Ti věří!!! *:DD „Chci říct, pokud jste se potýkal s idioty a chtěl byste si promluvit s někým příčetným...“ Zajímavá úvaha... „Jste ten nejděsivější člověk, jakého znám,“ řekl Harry, „a jedním z nejdůležitějších důvodů, proč tomu tak je, je, že si jednoduše nedokážu představit, že byste někoho zranil, aniž byste k tomu učinil vědomé rozhodnutí.“ Výlet Harry/Quirrellmort? Jé! To bude ještě zajímavé... *:D Chvilku jsem byl zmatená, ale žeby vyšel článek W+W...? Zrovna v den výletu H/Q...!!! Bestiální! Bestiální!!! *:DDDD (Promiň, co to? řekl jeho mozek.) (Právě jsme se teleportovali, vysvětlil Harry.) (To se v našem původním prostředí nestávalo, postěžoval si Harryho mozek a dezorientoval ho.) Bez komentáře *:DD: „Jak by slečna Holoubková mohla být tak hloupá, aby uvěřila-“ A profesorův hlas se vytratil. Autor se dobře baví (a my s ním): Bylo to jako by ten muž shodil roušku smrtelnosti. Nááádhera: ...jako kdyby kniha byla vysekaná z knižního dolu. Ano, řekl Havraspár. Co na slově 'kniha' jste vy dva nepochopili? Roger Bacon...!!! Harryho předchůdce ve věcích spolčení Zkázy!!! *:DDD To je tedy gól. Achich. Chudák Rita... (pokud tam těch brouků nemají více) ...i když... takhle by si tu pomstu ani nevyžrala, né? Ale vysvětlil se tím ten název kapitoly... *;-) Je vidět, že Voldy věděl (proto si tak povídal o kouzlu proti zvěromágům malé formy, ne? - nenápadné varování pro možná přítomné). Sákryš, být já broukem a odposlouchávat, tak se schovám za nábytek, kde se ke mně nikdo nedostane... tohle je vážně divné.
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Elza - 21.06. 2011
...že by název kapitoly znamenal, že budou zmatení čtenáři?!?!? Už zase...? *:DDD
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Elza - 21.06. 2011Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 21.06. 2011
Skvělé, díky Jo, myslím, že u téhle kapitoly se autor bavil rozhodně Jak Harryho počáteční rozhovor s Quirrellmortem, tak pozdější deník... Rogera Bacona, samozřejmě Název kapitoly je vysvětlen v jednom Harryho dialogu ("Pokud víte všechno, a stejně jste zmaten znamená to, že něco, v co věříte je lež."). Ale Voldy vede...  vypadá to, že sám Ritu do místnosti vlákal pomocí přes někoho delegovaného drbu ("Musím jí a uvést něco do pohybu." ) - a celou dobu si s ní jen pohrával. (ještě v tomhle smyslu do fóra doplním autorovy poznámky) Rita pak byla u dveří právě proto, že měla vejít servírka a kouzla uzavírající místnost se tak měla přerušit, už se celá vystresovaná těšila na volnost...hmm...
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Elza - 21.06. 2011
Že si s Ritou hraje, to je celkem jasné... (ehm, pokud v této povídce může být vůbec něco jasného...) ale holka to tedy nezvládla... *:-( No nic, varována byla. Díky za potvrzení její identity.

Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Vruon - 21.06. 2011
Pěkný způsob jak se zbavit Rity Holoubkové...oba Jsem docela zvědav jak se to dvojčatům povedlo Taky mám dost silné podezření, že s touto "malou lží" budou ještě problémy přecejen to sfalšování vypadá přezpříliš věrohodně na to aby se nad tím dalo jen tak mávnout rukou Taky jsem zvědav jestli k tomu bude mít nějakou reakci Hermiona...přecejen žije s tou vlastní iluzí že se s Harrym vzájemě dvoří a teď zjistí že on už má snoubenku (mimochodem jsem zvědav na Ginny jestli se tam objeví a na její přijetí téhle zprávy) Tahl kapitolka mi přišla lepší než ta minulá, řekl bych že se tu stalo víc věcí, ale stále jsem zvědav na odhalení toho jak se to dvoujčatům povedlo... Nebo že by v Tomhle dvojčata prsty neměla a připravovala si něco jiného? To by byla asi docela podpásovka pro všechny zůčastněné, ale v téhle povídce si nikdo nemůže být jistý Jak už jsem zmínil i Quirellmortovo škobrtnutí  bylo rozhodně originálním a nečekaným způsobem jak se zbavit někoho nepohodlného... jen mi tu trochu nesedí fakt, že zvěromágové by se po smrti měli přeměnit zpět do své pravé podoby... hmm...asi autor o zvěromagii přemýšlel trochu jinak každopádně opět smekám před dokonalým překladem (a rychlím) a jako vždy se těším na pokračování
Re: 26. Zaregistrujte zmatení Od: Tersa - 21.06. 2011
Žádný strach, základní Harryho požadavek na dvojčata byl, aby později bylo naprosto jasné, že se jedná o lež. A ještě k tomu o velmi špatnou lež (která přesto nějak byla otištěna) Na to dvojčata nemohla zapomenout, jinak by Harrymu se svým článkem zrovna nepomohli - naopak naučili by čtenáře věřit o Harrym všem nejšílenějším věcem A, hmm... tohle byla poslední předpřipravená kapitola, takže teď už bude záležet jen na samotné rychlosti překladu... docela špatná zpráva, obávám se

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce