Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 09.05. 2011 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Gramatická kontrola: Kometa

Varování: znepokojivé množství hlášek, jedna vražedná

 

"Začneš vnímat vzor, slyšet rytmus světa."

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Čtvrtek.

Na bradavických čtvrtcích muselo něco být.

Bylo 17:32 ve čtvrtek odpoledne a Harry stál vedle profesora Kratiknota před velkým kamenným chrličem, který střežil vchod do ředitelovy kanceláře.

Jakmile se vrátil z kanceláře profesorky McGonagallové do havraspárských studijních místností, jeden ze studentů mu řekl, aby se hlásil v Kratiknotově kanceláři, a tam se Harry dozvěděl, že s ním chce mluvit Brumbál.

Harry se s trochu nejistým pocitem zeptal profesora Kratiknota, jestli ředitel řekl, čeho se to týká.

Profesor Kratiknot bezmocně pokrčil rameny.

Brumbál očividně prohlásil, že Harry je příliš mladý, aby vzýval slova moci a šílenství.

Šťastný šťastný bum bum brčál brčál brčál? pomyslel si Harry, ale nahlas nic neřekl.

"Prosím, nebojte se příliš, pane Pottere," vypískl profesor Kratiknot zhruba z výšky Harryho ramen. (Harry byl vděčný za profesorův obrovský nadýchaný plnovous, bylo těžké zvyknout si na profesora, který byl nejen menší než on, ale i mluvil vysoko posazeným hlasem.) "Ředitel Brumbál se může zdát trošku divný, nebo hodně divný, nebo i extrémně divný, ale nikdy ani v nejmenším nezranil studenta, a nevěřím, že by to někdy udělal." Profesor Kratiknot se na Harryho povzbudivě usmál. "Jen to za žádných okolností nepouštějte z mysli a záchvat panického strachu by se vám měl vyhnout!"

To nepomohlo.

"Hodně štěstí!" vykvikl profesor Kratiknot, natáhl se k chrliči a řekl něco, co se Harrymu nějak nepodařilo zachytit. (Samozřejmě, bylo by to pěkně mizerné heslo, kdybyste mohli slyšet každého, jak ho vyslovuje.) A kamenný chrlič odstoupil stranou pohybem tak přirozeným a všedním, že to Harryho docela šokovalo, protože chrlič stále vypadal jako pevný, nepohyblivý kámen.

Za chrličem se nacházelo pomalu se otáčející spirálovité schodiště. Bylo na něm něco znepokojivě hypnotizujícího a ještě znepokojivější bylo, že otáčení spirály by vás nemělo dostat o nic výš.

"Jen vzhůru!" vykvikl profesor Kratiknot.

Harry poměrně nervózně stoupl na spirálu a zjistil, že z důvodu, který jeho mozek nedokázal zpracovat, stoupá nahoru.

Chrlič za ním zapadl zpátky na své místo, spirálovité schody se nadále točily a Harry byl stále výš a po trochu matoucí chvilce zjistil, že stojí před dubovými dveřmi s mosazným klepadlem ve tvaru gryfa.

Harry se natáhl a otočil klikou.

Dveře se rozletěly.

A Harry spatřil nejzajímavější místnost ve svém životě.

Byla tu drobná kovová udělátka, která bzučela, nebo tikala, nebo pomalu měnila tvar, nebo vydávala malé obláčky kouře. Byly tu tucty záhadných tekutin v podivně tvarovaných nádobách, všechny bublaly, vařily se, mokvaly, měnily barvu, nebo na sebe braly zajímavé tvary, které zanikaly půl sekundy po tom, co jste si jich všimli. Byly tu předměty, které vypadaly jako hodiny s mnoha ručičkami, nadepsané čísly, nebo něčím v nerozpoznatelných jazycích. Byl tu náhrdelník nesoucí čočkovitý krystal, který se třpytil tisíci barvami, a pták posazený na pozlaceném bidélku a dřevěný pohár naplněný něčím, co vypadalo jako krev, a socha jestřába pokrytá černou glazurou. Celá stěna byla ověšena portréty spících lidí, a Moudrý kloubouk byl ledabyle usazen na držáku, který kromě něho držel ještě dva deštníky a tři červené bačkory na levou nohu.

Uprostřed všeho toho chaosu se nacházel čistý černý dubový stůl. Před stolem stála dřevěná stolička. A za stolem dobře vypolstrovaný trůn obsahující Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála, ozdobeného dlouhým stříbrným vousem, kloboukem vypadajícím jako obrovská rozpláclá muchomůrka a něčím, co mudlovským očím připadalo jako tři vrstvy svítivě růžového pyžama.

Brumbál se usmíval a jeho zářivě modré oči jiskřily s šílenou intenzitou.

S jistým znepokojením se Harry posadil před stůl. Dveře za ním se zavřely s hlasitým buch.

"Zdravím, Harry," řekl Brumbál.

"Zdravím, pane řediteli," odpověděl Harry. Takže se oslovovali křestními jmény? Řekne teď Brumbál, aby ho oslovoval-

"Prosím, Harry!" řekl Brumbál. "Ředitel zní tak formálně. Říkej mi jednoduše zkráceně Řehu."

"Beze všeho, Řehu," řekl Harry.

Nastalo krátké ticho.

"Viš," řekl Brumbál, "že jsi úplně první člověk, který mi na tohle kdy zabral?"

"Ah-a..." řekl Harry. Snažil se ovládnout svůj hlas navzdory náhlému malátnému pocitu v žaludku. "Omlouvám se, uhm, pane řediteli, řekl jste mi, abych to udělal, tak jsem-"

"Řehu, prosím!" řekl Brumbál zvesela. "A není žádný důvod k obavám, nevyhodím tě z okna, jenom proto, že se dopustíš jediného omylu. Když budeš dělat něco špatného, dám ti nejdřív spoustu varování! Kromě toho, nezáleží na tom, jak k tobě lidé mluví, ale jak o tobě smýšlejí."

Nikdy neublížil studentovi, jen to nespouštějte z mysli a záchvat panického strachu by se vám měl vyhnout.

Brumbál vytáhl malou kovovou krabičku, jejíž otevření odhalilo malé žluté hrudky. "Citrónový bonbón?" zeptal se ředitel.

"Ehm, ne, děkuji vám, Řehu," řekl Harry. Počítá se šoupnutí LSD studentovi jako ublížení, nebo to spadá do kategorie neškodné zábavy? "Vy, uhm, vy jste řekl něco v tom smyslu, že jsem příliš mladý, abych vzýval slova moci a šílenství?"

"To tedy rozhodně jsi!" řekl Brumbál. "Naštěstí, Slova Moci a Šílenství byla ztracena před několika sty lety a nikdo už nemá nejmenší ponětí, kde by mohla být. Byla to jen taková drobná poznámka."

"Ach..." řekl Harry. Uvědomoval si, že jeho ústa visí dokořán otevřená. "Proč jste mě sem tedy zavolal?"

"Proč?" zopakoval Brumbál. "Ach Harry, kdybych se celý den jen ptal, proč dělám to, co dělám, nikdy bych neudělal jedinou věc! Jsem docela zaneprázdněný člověk, víš?"

Harry s úsměvem přikývl. "Ano, je to velmi působivý seznam. Ředitel Bradavic, nejvyšší divotvůrce Starostolce a nejvyšší hlavoun Mezinárodní konfederace kouzelníků. Promiňte, že se ptám, ale zajímalo by mě, je možné získat více jak šest hodin, pokud používáte více jak jeden obraceč času? Protože je skutečně působivé, jestli to všechno zvládáte jen za třicet hodin denně."

Nastalo další kratší ticho, během kterého se Harry nepřestával usmívat. Měl sice trochu obavy, nebo ve skutečnosti hodně obav, ale jakmile se vyjasnilo, že si s ním Brumbál pohrává záměrně, něco v něm naprosto odmítalo tu jen tak sedět a přijímat to jako bezbranná hromádka.

"Obávám se, že čas nemá rád, když jej někdo příliš natahuje," řekl Brumbál po malé pauze, "a přesto se zdá, že my jsme na něj příliš roztáhlí, a tak vměstnat naše životy do Času představuje neustálý boj."

"Skutečně," řekl Harry s důstojnou vážností. "Proto bývá nejlepší přistupovat k našim pointám rychle."

Harryho na okamžik napadlo, jestli nezašel příliš daleko.

Pak se Brumbál zasmál. "Tak tedy rovnou k věci." Ředitel se naklonil dopředu, jeho zmáčklý houbivitý klobouk se trochu sesul a vous se otřel o desku stolu. "Harry, tohle pondělí jsi udělal něco, co by mělo být nemožné i s obracečem času. Nebo spíše, nemožné jen s obracečem času. Zajímalo by mě, odkudpak přišly ty dva koláče?"

Harrym projela vlna adrenalinu. To udělal s pomocí pláště neviditelnosti; s tím pláštěm neviditelnosti, který dostal ve vánočním balíčku spolu s lístkem, na kterém stálo: Pokud by Brumbál spatřil šanci zmocnit se jedné z relikvií smrti, nikdy by jeho ruce neopustila...

"Přirozeně mě napadlo," pokračoval Brumbál, "že vzhledem k tomu, že nikdo z přítomných prváků nebyl schopný seslat takové kouzlo, musel být přítomen, a nespatřen, někdo další. A pokud by je nikdo neviděl, pak by pro ně samozřejmě bylo jednoduché ty koláče hodit. Jeden by mohl dále hádat, že vzhledem k tomu, že máš obraceč času jsi ty mohl být oním neviditelným; a vzhledem k tomu, že zastření leží daleko za tvými schopnostmi, měl jsi plášť neviditelnosti." Brumbál se spiklenecky usmál. "Jsem zatím na dobré stopě, Harry?"

Harry ztuhl. Měl pocit, že přímá lež by nebyla nejmoudřejší a možná ani v nejmenším nápomocná, ale nedokázal vymyslet, co jiného by řekl.

Brumbál přátelsky mávl rukou. "Neboj se Harry, neudělal jsi nic špatného. Pláště neviditelnosti nejsou proti školní pravidlům – řekl bych, že jsou příliš vzácné, než aby se někdo někdy obtěžoval přidat je na seznam. Ve skutečnosti mě zajímalo něco úplně jiného."

"Oh?" řekl Harry nejnormálnějším hlasem, na který se zmohl.

Brumbálovy oči zářily nadšením. "Chápej, Harry, po tom, co si projdeš několika dobrodružstvími, pochytíš, jak se tyhle věci odvíjejí. Začneš vidět vzor, slyšet rytmus světa. Začneš hromadit podezření ještě před chvílemi odhalení. Jsi Chlapec-který-přežil a nějakým způsobem se ve tvých rukou ocitl plášť neviditelnosti jen čtyři dny potom, co jsi objevil naši kouzelnickou Anglii. Takové pláště se neprodávají v Příčné ulici, ale je tu jeden, který by si mohl najít cestu ke svému předurčenému vlastníku. A tak se člověku prostě vkrádá myšlenka, jestli jsi nějakou zvláštní náhodou nenašel jen plášť neviditelnosti, ale ten plášť neviditelnosti, jednu ze tří relikvií smrti, o které se proslýchá, že svého nositele skryje i před zrakem samotné smrti." Brumbálův pohled byl jasný a dychtivý. "Mohl bych ho vidět, Harry?"

Harry polkl. Jeho systémem teď putovala plná dávka adrenalinu a bylo to naprosto k ničemu, tohle byl nejmocnější kouzelník na světě a neexistoval žádný způsob, jak by se mohl dostat ze dveří, a v Bradavicích neexistovalo místo, kde by se mohl schovat, ztratí plášť, který putoval mezi Pottery bůh ví, jak dlouho-

Brumbál se pomalu znovu opřel do své vysoké židle. Ta jasná záře mu zmizela z očí a teď vypadal zmateně a lehce posmutněle. "Harry," řekl Brumbál, "pokud nechceš, stačí říct ne."

"To můžu?" zaskřehotal Harry.

"Ano, Harry," řekl Brumbál. Jeho hlas teď zněl trochu posmutněle a znepokojeně. "Zdá se, že se mě obáváš, Harry. Mohl bych se zeptat, co jsem udělal, abych si vysloužil tvou nedůvěru?"

Harry polkl. "Je tu nějaký způsob, jak byste mohl pronést závaznou magickou přísahu, že mi nevezmete můj plášť?"

Brumbál pomalu zavrtěl hlavou. "Neporušitelné sliby se takhle lehkovážně nedávají. A kromě toho, Harry, pokud to kouzlo snad už neznáš, na to, že se skutečně jedná o závaznou přísahu bys musel vzít mé slovo. Ale přesto si určitě uvědomuješ, že nepotřebuji tvé povolení, abych se podíval na ten plášť. Jsem dost silný, abych ho vytáhl sám, scvrččí váček nebo ne." Brumbálova tvář byla velmi vážná. "Ale to neudělám. Ten plášť je tvůj Harry. Nezabavím ti ho. Dokonce ani, abych se na něj jen na chvilku podíval, ne, pokud se sám nerozhodneš mi ho ukázat. To je slib a přísaha. Kdyby bylo třeba zakázat ti ho používat na školních pozemcích, požadoval bych, abys šel do svého gringottského trezoru a uložil ho tam."

"Aha..." řekl Harry. Ztěžka polkl, snažil se ovládnout vlnu adrenalinu a přemýšlet rozumně. Sejmul scvrččí váček ze svého opasku. "Pokud opravdu nepotřebujete mé povolení... pak ho máte." Harry natáhl váček k Brumbálovi, a tvrdě se kousl do rtu, posílal si tak signál pro případ, že by mu měla být později vymazána paměť.

Starý kouzelník sáhl do váčku a aniž by řekl slovo, vytáhl plášť neviditelnosti.

"Ach," vydechl Brumbál. "Měl jsem pravdu..." Přesíval třpytící se černou sametovou tkaninu z ruky do ruky. "Staletí starý, a pořád tak dokonalý jako v den, kdy byl vyroben. Za léta jsme ztratili hodně z našeho umění a já sám teď nedokážu nic podobného vyrobit, nikdo to nedokáže. Cítím jeho sílu jako ozvěnu ve své mysli, jako píseň zpívanou bez nikoho, kdo by ji slyšel..." Kouzelník vzhlédl od pláště. "Neprodávej ho," řekl, "nikomu ho nedávej. Dvakrát se zamysli, než ho někomu ukážeš, a třikrát, než v něm někomu odhalíš relikvii smrti. Zacházej s ním s respektem, neboť toto je skutečný Předmět Moci."

Na chvíli se na Brumbálově tváři objevila touha...

...a pak podal plášť zpátky Harrymu.

Harry ho uložil zpátky do váčku.

Brumbálova tvář opět zvážněla. "Mohl bych se tě znovu zeptat, Harry, proč mi tak nedůvěřuješ?"

Najednou se Harry cítil docela zahanbeně.

"S tím pláštěm přišel i vzkaz," řekl Harry nehlasně. "Stálo na něm, že kdybyste o něm věděl, pokusil byste se mi plášť vzít. Ale nevím, kdo ten vzkaz zanechal, opravdu ne."

"Hmm...chápu," řekl Brumbál pomalu. "No, Harry, nebudu zpochybňovat motivy kohokoli, kdo ti ten vzkaz nechal. Kdo ví, třeba sám měl jen ty nejlepší úmysly? Přeci jen, dal ti ten plášť."

Harry přikývl, ohromen Brumbálovou laskavostí a v rozpacích z kontrastu mezi ní a jeho vlastním postojem.

Starý kouzelník pokračoval. "Ale myslím si, že ty a já jsme figurky stejné barvy. Chlapec, který konečně porazil Voldemorta a starý muž, který ho odrážel dost dlouho, než jsi nás mohl zachránit. Nebudu ti tvou opatrnost mít za zlé, Harry, všichni se musíme pokud možno snažit být moudrými. Jen tě požádám, aby ses příště dvakrát zamyslel a třikrát popřemítal, až ti někdo znovu řekne, abys mi nevěřil."

"Omlouvám se," řekl Harry. Cítil se zdrceně, v podstatě právě někam poslal Gandalfa, a Brumbálova laskavost to všechno jen zhoršovala. "Neměl jsem vám nevěřit."

"Běda, Harry, v tomto světě..." Starý kouzelník potřásl hlavou. "Ani nemohu říct, že to od tebe bylo nemoudré. Neznal jsi mě. A popravdě v Bradavicích jsou jistí lidé, kterým bys raději věřit neměl. Možná i mezi těmi, které nazýváš svými přáteli."

Harry polkl. To znělo docela zlověstně. "Jako kdo?"

Brumbál se postavil a začal zkoumat jeden ze svých přístrojů, ciferník s osmi ručičkami rozdílné délky.

Po chvíli starý kouzelník znovu promluvil. "Pravděpodobně ti připadá poměrně okouzlují," řekl Brumbál. "Zdvořilý – alespoň k tobě. Výmluvný, možná dokonce obdivující. Vždy připravený s pomocnou rukou, laskavostí, radou -"

"Ach, Draco Malfoy!" řekl Harry, docela se mu ulevilo, že nešlo o Hermionu, nebo tak něco. "Ale ne, ne ne ne ne, celé jste to špatně pochopil, on neobrací mě, to já obracím jeho."

Brumbál při zkoumání svého ciferníku ztuhl. "Cože to děláš?"

"Chystám se odvrátit Draca od Temné strany," řekl Harry. "Však víte, udělat z něj klaďase."

Brumbál se narovnal a otočil se k Harrymu. Na tváři měl jeden z nejužaslejších výrazů, které Harry kdy viděl na komkoli, natož na někom s tak dlouhým stříbrným plnovousem. "Jsi si jistý," řekl starý kouzelník po chvilce," že jakákoli dobrota, kterou v něm vidíš, není jen zbožné přání, Harry? Obávám se, že to, co vidíš je jen lákadlo, návnada-"

"Ehm, to si nemyslím," řekl Harry. "Chci říct, pokud se snaží vystupovat jako dobrák, jde mu to vážně mizerně. Tohle není o tom, že by za mnou Draco přišel a byl celý okouzlující a já se rozhodl, že někde hluboko uvnitř musí mít dobré jádro. Vybírám si ho za cíl pro napravení speciálně proto, že je dědicem rodu Malfoyů, a pokud byste si měli vybrat jednu osobu k napravení, očividně to bude on."

Brumbálovy zacukalo levé oko. "Plánuješ do Dracova srdce zasít lásku a dobrotu, protože očekáváš, že ti jednou bude užitečný?"

"Ne jen mně!" řekl Harry pohoršeně. "Celé kouzelnické Anglii, pokud to bude fungovat! A on sám bude mít šťastnější a duševně zdravější život! Podívejte, nemám dost času, abych odvracel všechny od Temné strany, a tak se musím ptát, kde by Světlo získalo co největší výhodu co nejrychleji-"

Brumbál se začal smát. Smál se o dost víc, než by Harry čekal, skoro vyl. Rozhodně se to zdálo nedůstojné. Prastarý a mocný kouzelník by se měl zhluboka pochechtávat, ne smát se tak bezuzdně, že lapal po dechu. Harry jednou doslova spadl smíchy ze židle, když sledoval film Kachní polévka od bratří Marxů a tak nějak se právě teď Brumbál smál.

"Není to tak zábavné," řekl Harry po chvilce. Opět se začínal obávat o Brumbálovu příčetnost.

Brumbál se s viditelnou námahou dostal pod kontrolu. "Ach, Harry, jeden ze symptomů nemoci zvané moudrost je, že se začneš smát věcem, které nikomu jinému nepřijdou vtipné. Protože, když jsi moudrý, Harry, začnou ti ty vtipy docházet!" Starý kouzelník se setřel slzy z očí. "Ach ano, ano, zlo často zmaří jiné zlo, pravda, nejpravdivější pravda."

Harryho mozku chvíli zabralo, než zpracoval ta povědomá slova... "Hej, to je citát z Tolkiena! To říká Gandalf!"

"Ve skutečnosti Theodén," řekl Brumbál.

"Vy jste mudlorozený?" řekl Harry šokovaně.

"Obávám se, že ne," řekl Brumbál, znovu s úsměvem. "Narodil jsem se sedmdesát let před tím, než ta knížka vůbec vyšla, drahé dítě. Ale zdá se mi, že mí mudlorození studenti mají tendenci v jistých ohledech myslet stejně. Shromáždil jsem ne méně, než dvacet výtisků Pána prstenů a tři kompletní sady Tolkienova sebraného díly, a schraňuji z nich každý jediný." Brumbál vytáhl hůlku, pozvedl ji a zaujal pózu. "Neprojdeš dál! Jak to vypadá?"

"Ah," řekl Harry ve stavu blížícím se naprostému mozkovému krachu, "myslím, že vám chybí Balrog." A to růžové pyžamo a rozpláclý muchomůrkovitý klobouk tomu ani v nejmenším nepomáhaly.

"Chápu." Brumbál si povzdechl a pochmurně vrátil hůlku za opasek. "Obávám se, že pár Balrogů kdysi prošlo mým životem. V současnosti jsou to samé schůzky starostolce, kde se zoufale snažím zabránit jakékoli práci v provedení, a slavnostní večeře, kde zahraniční politici soutěží o to, kdo bude nejtvrdohlavějším hlupákem. A záhadné chování k lidem, znalost věcí, které žádným způsobem znát nemůžu, pronášení záhadných poznámek, které se dají pochopit jenom v nadhledu a všechny ty další maličkosti, kterými se mocní kouzelníci baví po tom, co opustili vzor, který jim umožňuje být hrdiny. Když už o tom mluvíme, Harry, je tu něco speciálního, co bych ti měl dát, něco, co patřilo tvému otci."

"Opravdu?" řekl Harry. "Páni, kdo by si to byl pomyslel."

"Ano, opravdu," odpověděl Brumbál. "Řekl bych, že je to vážně trochu předvídatelné, že?" Jeho tvář zvážněla. "Nicméně..."

Brumbál se vrátil ke svému stolu a posadil se, při tom pohybu vytáhl jednu ze zásuvek. Natáhl se do ní oběma rukama a, s lehkou námahou, vytáhl docela velký a těžce vypadající předmět ze zásuvky a položil ho na dubový stůl s hlasitým buch.

"Tohle," řekl Brumbál, "byl kámen tvého otce."

Harry na něj zíral. Byl světle šedý, nepravidelně zabarvený, nepravidelně tvarovaný, ostrohraný, a velmi se podobal naprosto obyčejnému velkému kameni. Brumbál ho položil tak, aby ležel na své nejširší straně, ale i tak se na stole nebezpečně houpal.

Harry vzhlédl. "Tohle je vtip, správně?"

"Není," řekl Brumbál, zavrtěl hlavou a zatvářil se velmi vážně. "Vzal jsem ho z ruin Jamesova a Lilyina domu v Godricově dole, kde jsem rovněž našel tebe; a schovával jsem ho od té doby do dnešního dne, do dne, kdy ho budu moci předat tobě."

V té směsi hypotéz, která Harrymu sloužila za model světa, se pravděpodobnost Brumbálova šílenství rapidně zvýšila. Ale stále tu byla značná pravděpodobnost přisouzená jiným alternativám... "Umm, tohle je magický kámen?"

"Pokud vím, tak ne," řekl Brumbál. "Ale radím ti, abys ho co nejdůsledněji stále nosil ve své blízkosti."

Dobrá. Brumbál pravděpodobně byl šílený, ale pokud ne... no, bylo by prostě příliš trapné dostat se do problémů kvůli ignorování rady tajemného starého kouzelníka. To muselo být tak čtvrtým bodem v seznamu 100 nejočividnějších omylů.

Harry popošel dopředu a položil ruce na kámen, snažil se vyhmátnout nějaký úhel, při kterém by se nepořezal. "Tak ho tedy uložím do svého váčku."

Brumbál se zamračil. "To by nemuselo být dostatečně blízko. A co kdyby se tvůj scvrččí váček ztratil, nebo ho někdo ukradl?"

"Vy si myslíte, že bych s sebou měl tahat velký kámen kamkoli půjdu?"

Brumbál se na Harryho vážně podíval. "Myslím, že to by se mohlo ukázat jako moudré."

"Aha..." řekl Harry. Kámen vypadal poměrně těžce. "Myslím, že ostatní studenti by mi ohledně toho mohli klást jisté otázky."

"Řekni jim, že jsem ti to přikázal," řekl Brumbál. "To nikdo nebude zpochybňovat, protože si všichni myslí, že jsem šílený." Jeho tvář byla stále naprosto vážná.

"Ehm, abych byl upřímný, pokud studentům jen tak přikazujete, aby s sebou nosili těžké kameny, docela bych takové podezření pochopil."

"Ach, Harry," řekl Brumbál. Starý kouzelník obtáhl jednou rukou oblouk, jako by chtěl pojmout všechny záhadné předměty v místnosti. "Když jsme mladší, věříme, že víme všechno, a tak si myslíme, že když pro něco nevidíme vysvětlení, pak žádné neexistuje. Když jsme starší, uvědomíme si, že celý vesmír má rytmus a smysl, i když my sami ho neznáme. Je to jen naše ignorace, která se nám jeví jako šílenství."

"Realita je vždy zákonitá," řekl Harry, "i pokud ten zákon neznáme."

"Přesně tak, Harry," řekl Brumbál. "Tohle pochopení – a já vidím, že tomu rozumíš – je základem moudrosti."

"Takže... proč přesně s sebou musím všude nosit tenhle kámen?"

"Vlastně mě ani žádný důvod nenapadá," řekl Brumbál.

"...nenapadá."

Brumbál přikývl. "Ale jenom to, že na žádný nedokážu přijít neznamená, že žádný neexistuje."

Přístroje nadále tikaly.

"Dobrá," řekl Harry, "ani si nejsem jistý, jestli bych tohle měl říkat, ale tohle jednoduše není správný způsob, jak se vypořádávat s naší připuštěnou nevědomostí o fungování vesmíru."

"Není?" řekl starý kouzelník s překvapeným a zklamaným výrazem.

Harry měl pocit, že tenhle rozhovor nedopadne v jeho prospěch, ale i tak v něm pokračoval. "Ne. Ani nevím, jestli tenhle omyl nějaké jméno, ale kdybych si ho měl vymyslet, zněl by ,privilegování hypotézy' nebo něco takového. Jak bych to jen mohl říct...umm... řekněme, že byste měl milion krabic, a jen jedna z nich obsahovala diamant. A vy byste měl spoustu diamantových detektorů, které by se pokaždé vyply v blízkosti diamantu a v polovině případů i u krabic, které by neobsahovaly žádný diamant. Pokud byste přejel dvaceti detektory přes všechny krabice, zbyla by vám, v průměru, jedna krabice s diamantem a jedna prázdná. A pak už by bylo třeba jen jednoho nebo dvou dalších detektorů, než by vám zbyl jen jeden pravý kandidát. Pointa je v tom, že když tu je spoustu možných odpovědí, většina důkazů, které potřebujete, spočívá ve vyhledání té pravé hypotézy mezi miliony možností – už jen abyste ji mohli vzít v potaz. Množství důkazů, které potřebujete na výběr mezi dvěma nebo třemi kandidáty je pak v porovnání mnohem menší. Takže pokud se jen tak bez důkazů vrhnete dopředu a upřete svou pozornost na jednu hypotézu, přeskakujete tím většinu práce. Jako kdyby se ve městě, které má milion obyvatel, stala vražda, a detektiv řekl, no, nemáme vůbec žádné důkazy, takže, zvážili už jste možnost, že to udělal Mortimer Snodgrass?"

"A udělal?" zeptal se Brumbál.

"Ne," řekl Harry. "Ale později se ukázalo, že vrah měl černé vlasy a Mortimer měl také černé vlasy, a každý byl hned,aha, vypadá to, že Mortimer to přece jen udělal. Takže je vůči Mortimerovi nefér pozvednout ho ke středu pozornosti, aniž by existovaly nějaké důvody, proč ho podezírat. Kde existuje hodně možností, většina práce je věnovaná jen lokalizování správné odpovědi – jde o to, začít jí věnovat pozornost. Nepotřebujete důkaz, nebo takový druh usvědčujícího materiálu, který by byl zapotřebí u soudu, ale potřebujete nějaký druh stopy, a ta stopa musí pomoci odlišit onu konkrétní možnost od miliónů dalších. Jinak správnou odpověď jen tak nevykouzlíte z čistého vzduchu. A musí existovat milión jiných věcí, které bych mohl dělat namísto nošení otcova kamene. Jenom protože nevládnu kompletní znalostí vesmíru, neznamená to, že jsem si nejistý v tom, jak bych měl postupovat v přítomnosti nejistoty. Pravidla pro počítání s možnostmi jsou stejně pevná jako pravidla, která ovládají starou dobrou logiku, a to, co jste právě udělal vy, je ilegální." Harry se zarazil. "Pokud tedy, samozřejmě, nemáte nějakou stopu, kterou jste zapomněl zmínit."

"Hmm," řekl Brumbál. Se zamyšleným výrazem si poklepal na tvář. "Rozhodně zajímavý argument, ale nekazí se v tom bodě, kdy jsi udělal přirovnání mezi milionem potencionálních vrahů, z nichž jen jeden spáchal vraždu, a rozhodnutím se pro jeden čin v situaci, kde by jich z velkého množství možných činů mohlo být moudrých více? Neříkám, že nošení kamene tvého otce je tím nejmoudřejším možným činem, jen to, že je to moudřejší, než to nedělat."

Brumbál se znovu natáhl do toho samého šuplíku jako dříve, tentokrát se zdálo, že uvnitř šátrá – alespoň to vypadalo, že se jeho ruka hýbe. "Chtěl bych poznamenat," řekl Brumbál, zatímco se Harry stále ještě pokoušel vymyslet, jak odpověděť na tuhle naprosto nečekanou reakci, "že je běžným omylem, že se všechny chytré děti dostanou do Havraspáru a na ostatní koleje žádné nezbudou. Tak to není; zařazení do Havraspáru značí, že jsi poháněn touhou po poznání, což není to samé jako inteligence." Kouzelník se usmál, jak se tak nakláněl nad svým stolem. "Nicméně, zdá se, že ty jsi poměrně inteligentní. Méně jako obyčejný mladý hrdina a více jako mladý záhadný prastarý kouzelník. Myslím, že jsem k tobě možná zvolil špatný přístup, Harry, a že bys mohl být schopný pochopit věci, které chápou jen někteří. Takže budu natolik troufalý, abych ti nabídl jisté další dědictví."

"Chcete říct, že..." zalapal po dechu Harry. "Že můj otec... vlastnil další kámen?"

"S dovolením," řekl Brumbál, "Pořád jsem starší a záhadnější než ty, takže pokud je potřeba odhalit nějaká tajemství, postarám se o to , děkuji pěkně... ach, kde jen je ta věc!" Brumbál se natáhl hlouběji do desky stolu, a ještě hlouběji. Hlava a ramena a celý trup zmizely uvnitř a ven vyčuhovaly jen nohy, jako by ho zásuvka pojídala.

Harrymu to nedalo a popřemýšlel, kolik tak místa uvnitř může být, a jak asi vypadá úplný inventář.

Konečně se Brumbál vynořil z šuplíku, v rukou objekt svého pátrání, který položil na stůl vedle kamene.

Byla to použitá, odrbaná a zohýbaná učebnice: Lektvary pro středně pokročilé od Libatia Borageho. Na obálce byl obrázek kouřícího kotlíku.

"Tohle," pronesl Brumbál, "byla učebnice lektvarů tvé matky pro pátý ročník."

"Kterou s sebou musím stále nosit," řekl Harry.

"Která obsahuje příšerné tajemství. Tajemství, jehož odhalení by mohlo být tak tragické, že tě musím pořádat o přísahu – a vyžaduji, abys přísahal vážně, Harry, ať už si o tomhle celém myslíš cokoli – že to nikdy neřekneš nikomu, nebo ničemu jinému."

Harry popřemýšlel o učebnici lektvarů pro pátý ročník, která patřila jeho matce, a která, očividně, obsahovala příšerné tajemství.

Problém byl v tom, že Harry podobné sliby bral velmi vážně. Každý slib byl neporušitelný, pokud byl vyslovený tím správným typem osoby.

A...

"Mám žízeň," řekl Harry, "a to vůbec není dobré znamení."

Brumbál se nad tím záhadným prohlášením vůbec nepozastavil. "Přísaháš, Harry," řekl Brumbál. Jeho oči se intenzivně zahleděly do Harryho. "Jinak ti to nemůžu říct."

"Ano," řekl Harry. "Přísahám." V tom byl celý ten problém, když jste byli havraspárem. Nemohli jste podobnou nabídku odmítnout, jinak by vás zvědavost sežrala za živa, a všichni ostatní to věděli.

"A já na oplátku přísahám," řekl Brumbál, "že to, co se ti chystám říct, je čistá pravda."

Brumbál otevřel knihu, zdánlivě na náhodném místě, a Harry se naklonil, aby se podíval.

"Vidíš tyhle poznámky," řekl Brumbál tak tichým hlasem, že téměř sklouzával k šepotu, "napsané u krajů knihy?"

Harry trochu zašilhal. Zdálo se, že zažloutlé stránky popisují něco zvaného lektvar orlí krásy, z něhož Harry spoustu ingrediencí vůbec nepoznával a jejichž jména snad ani nepocházela z angličtiny. V rohu byla načmáraná poznámka, Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby tady někdo použil testrálí krev místo borůvek? a hned pod tím byla odpověď v jiném rukopise, která zněla, Pár týdnů by ti bylo zle a možná by tě to zabilo.

"Vidím," řekl Harry. "Co s nimi?"

Brumbál ukázal na druhou čmáranici. "Ty tímhle rukopisem," řekl, stále tím tichým hlasem, "napsala tvá matka. A ty tímhle rukopisem," přesunul prst nad první škrábanici, "jsem napsal já. Stal jsem se neviditelným a vplížil jsem se do její ložnice, zatímco spala. Lily si myslela, že je píše někdo z jejích přátel a příšerně se kvůli tomu hádali."

Tohle byla přesně ta chvíle, kdy si Harry uvědomil, že ředitel Bradavic ve skutečnosti je šílený.

Brumbál na něj hleděl s vážným výrazem. "Chápeš důsledky toho, co jsem ti právě pověděl, Harry?"

"Ehm..." řekl Harry. Zdálo se, že mu uvázl hlas. "Promiňte...já...vážně..."

"Ach, tak dobrá," řekl Brumbál a povzdechl si. "Předpokládám, že tvá inteligence má pak přeci jen ještě hranice. Zdá se, že jsem byl ve svém nadšení příliš ukvapený. Mohli bychom prostě předstírat, že jsem právě neřekl nic inkriminujícího?"

Harry se strnulým úsměvem vstal ze židle. "Samozřejmě," řekl. "Víte, už se vlastně docela připozdívá a já mám trochu hlad, takže bych si vážně měl skočit dolů na večeři," a Harry podnikl zteč ke dveřím.

Ani v nejmenším se nezdálo, že by klika povolila.

"Ranil jsi mě, Harry," řekl Brumbálův hlas tichým tónem, který se ozval přímo za ním. "Uvědomuješ si alespoň, že to, co jsem ti právě řekl, je známkou důvěry?"

Harry se pomalu otočil.

Před ním stál velmi mocný a velmi šílený kouzelník s dlouhým stříbrným plnovousem, kloboukem podobajícím se rozpláclé muchomůrce a oblečený v něčem, co mudlovským očím připadalo jako tři vrstvy jasně růžového pyžama.

Za ním byla dveře, které momentálně nefungovaly.

Brumbál vypadal smutně a unaveně, jako by se chtěl upřít o kouzelnickou hůl, kterou neměl. "Vážně," řekl Brumbál, "jednou zkusíš něco nového, místo toho, abys sto deset let stále kopíroval ten samý vzor, a lidé hned začnou utíkat." Starý kouzelník smutně potřásl hlavou. "Měl jsem o tobě lepší mínění, Harry Pottere. Slyšel jsem, že tví vlastní přátelé si také myslí, že jsi šílený. Vím, že se pletou. Neuvěříš ty o mě tomu samému?"

"Prosím, otevřete ty dveře," řekl Harry třesoucím se hlasem. "Pokud chcete, abych vám někdy znovu věřil, otevřete ty dveře."

Za ním se ozval zvuk otevírajících se dveří.

"Je tu víc věcí, které jsem se ti chystal říct," řekl Brumbál, "a pokud odejdeš teď, nikdy se nedozvíš, jaké to byly."

Někdy Harry absolutně nemohl vystát, že je havraspár.

Nikdy neublížil studentovi, řekla Harrymu jeho nebelvírská stránka. Nikdy neublížil studentovi, jen to za žádnou cenu nepouštěj z mysli a záchvat panického strachu by se ti měl vyhnout. Nehodláš snad utéct jenom proto, že se věci staly trochu zajímavějšími, správně?

Nemůžeš jen tak zabouchnout dveře před ředitelem! řekla jeho mzimorská část. Co když ti začne odebírat školní body? Mohl by ti život ve škole podstatně ztížit, kdyby se rozhodl, že tě nemá rád!

A jiná jeho část, kterou Harry neměl příliš rád, ale nezvládl ji tak docela umlčet, přemítala nad potenciálními výhodami, které by s sebou neslo stát se jedním z mála přátel tohoto šíleného a starého kouzelníka, který shodou okolností byl rovněž ředitelem Bradavic, nejvyšším divotvůrcem a nejvyšším hlavounem. A bohužel, jeho vnitřní zmijozel byl mnohem obratnější než Draco, pokud šlo o obracení lidí k Temnotě, protože mu právě teď říkal věci, jako: takový chudák, vypadá to, že by jen potřeboval mít si s kým promluvit... a ty bys přece nechtěl, aby takový mocný muž nakonec vložil svou důvěru v někoho méně vhodného, že ano? a Zajímalo by mě, jaká neuvěřitelná tajemství, by ti tak Brumbál mohl říct, kdyby, však víš, kdyby ses s ním spřátelil a dokonce i Vsadil bych se, že má vážně zajímavou sbírku knih.

Všichni jste banda šílenců, pomyslel si Harry k celému tomu shromáždění, ale byl jednomyslně přehlasován všemi svými částmi.

Harry se otočil, udělal krok k otevřeným dveřím, natáhl se a znovu je zavřel. Bylo to zbytečné gesto vzhledem k tomu, že zůstával a Brumbál mohl beztak kontrolovat jeho pohyby, ale možná to na Brumbála udělá dojem.

Když se Harry otočil zpátky, zjistil, že ten mocný šílený kouzelník se na něj znovu usmívá a vypadá přátelsky. To bylo dobře. Možná.

"Prosím, už to nikdy nedělejte," řekl Harry. "Nelíbí se mi být v pasti."

"Je mi to líto, Harry," řekl Brumbál a znělo to jako upřímná omluva. "Ale bylo by příšerně nemoudré, kdybych ti dovolil odejít bez kamene tvého otce."

"Samozřejmě," řekl Harry. "Bylo ode mě pošetilé očekávat, že se dveře otevřou před tím, než vložím questový předmět do svého inventáře."

Brumbál se usmál a přikývl.

Harry přešel ke stolu, přendal scvrččí váček dopředu svého opasku a, s jistou námahou, se mu povedlo svými jedenáctiletými pažemi zvednout kámen a nakrmit jím váček.

Cítil, jak se váha kamene pomalu zmírňuje, jak rozšířený ret polykal kámen, a krknutí, které potom následovalo bylo poněkud hlasité a neslo v sobě přízvuk stížnosti.

Matčina učebnice lektvarů pro pátý ročník (která obsahovala tajemství, které bylo opravdu docela příšerné) následovala brzy po něm.

A pak Harryho vnitřní zmijozel pronesl lstivý návrh na vlichocení se řediteli, který byl, bohužel, přednesen takovým způsobem, že si získal většinovou havraspárskou frakci.

"Takže," řekl Harry. "Um. Když už tu jsem, nemohl byste mi dopřát menší prohlídku vaší kanceláře? Trochu by mě zajímalo, k čemu některé z těch věcí slouží," a to bylo Harryho nejzmírněnější prohlášení síce září.

Brumbál se na něj upřeně podíval, a pak s lehkým úsměvem přikývl. "Jsem polichocen tvým zájmem," řekl Brumbál, "ale obávám se, že tu toho není moc k vidění." Brumbál udělal krok ke zdi a ukázal na portrét spícího muže. "Tohle jsou portréty minulých ředitelů Bradavic." Otočil se a ukázal na svůj pracovní stůl. "Tohle je můj pracovní stůl." Ukázal na židli. "Tohle je má židle-"

"Promiňte," řekl Harry, "ve skutečnosti mě spíš zajímaly tyhle věci." Harry ukázal na malou kostku, která potichu šeptala "bubl...bubl...bubl.."

"Ach, tahle malá udělátka?" řekl Brumbál. "Ta jsem zdědil s ředitelskou kanceláří, a nemám nejmenší představu, co většina z nich dělá. I když tenhle ciferník počítá množství, no, říkejme tomu kýchnutí, všech čarodějnických levaček ve Francii; nevěřil bys, kolik práce mě stálo se k tomu dopracovat. A tenhle, s těmi zlatými viblátky, je můj vlastní vynález a Minerva nikdy, za nic na světě, nezjistí, co to dělá."

Brumbál udělal krok k držáku na klobouk, zatímco Harry to stále ještě zpracovával. "A tady samozřejmě máme Moudrý klobouk, věřím, že vy dva už jste se potkali. Řekl mi, že nikdy, za žádných okolností, nemá být znovu posazen na tvou hlavu. Jsi teprve čtrnáctým studentem v historii, o kterém to prohlásil. Baba Jaga byla jednou z těch předchozích, a o zbylých dvanácti ti povím, až budeš starší. Tohle je deštník. Tohle je další deštník." Brumbál postoupil o dalších několik kroků a se širokým úsměvem se otočil. "A samozřejmě většina lidí, co přijde do mé kanceláře, chce vidět Fawkese."

Brumbál se postavil vedle ptáka hřadujícího na zlaté plošince.

Harry poněkud zmateně přišel blíž. "Tohle je Fawkes?"

"Fawkes je fénix," řekl Brumbál. "Velmi vzácná, velmi mocná magická stvoření."

"Aha..." řekl Harry. Sklonil hlavu a podíval se do drobných, korálkovitých očí, ve kterých se nezrcadlila ani nejmenší stopa inteligence.

"Ahhhaaa..." řekl Harry znovu.

Byl si pěkně jistý, že poznal tvar toho ptáka. Těžko by mu to mohlo ujít.

"Ummm..."

Řekni něco inteligentního! Zařval sám na sebe Harryho mozek. Přestaň jen tak blekotat jako naprostý idiot!

A co bych sakra měl říct? Odpálil Harryho mozek zpátky.

Cokoli!

Chceš říct, cokoli kromě "Fawkes je kuře"-

Ano! Cokoli, kromě toho!

"Takže, á, co za magii fénixové vlastně dokážou?"

"Jejich slzy mají moc léčit," řekl Brumbál. "Jsou to stvoření ohně, a dovedou se přemisťovat mezi místy stejně snadno, jako oheň může zaniknout v jednom místě, a být znovu vzkříšen v jiném. Při obrovském napětí jejich vnitřní magie jejich těla rychle stárnou, přesto však mají ze všech žijících tvorů nejblíže nesmrtelnosti, protože když jejich těla začínají selhávat, obětují se ve výbuchu ohně a nechají za sebou mládě, nebo někdy jen vajíčko." Brumbál postoupil blíže a se zamračením prozkoumal kuře. "Hmm... vypadá trochu neduživě, řekl bych."

Než Harrymu tohle prohlášení plně došlo, kuře už bylo v jednom ohni.

Kuřecí zobáček se otevřel, ale kuře nedostalo čas na jediné kvoknutí, než se začalo scvrkávat a měnit na popel. Žár byl krátký, intenzivní, a naprosto sebe-spalující; nedoprovázel ho žádný pach pálení.

A pak oheň pohasl jen několik vtěřin po tom, co začal a na zlaté plošince zbyla nepatrná, ubohá hromádka popela.

"Netvař se tak zděšeně, Harry!" řekl Brumbál. "Fawkesovi se nic nestalo." Brumbálova ruka se natáhla do kapsy, a pak ta samá ruka projela popelem, a odhalila malé nažloutlé vajíčko. "Podívej, tady je vajíčko!"

"Ach...wow... úžasné..."

"Ale teď už bychom opravdu měli popojet dál," řekl Brumbál. Vajíčko nechal za sebou v kuřecím popelu, vrátil se ke svému trůnu a posadil se. "Přeci jen, je skoro čas na večeři, a my bychom určitě nechtěli použít naše obraceče času."

V Harryho parlamentu se odehrával vášnivý boj o moc. Zmijozel a Mrzimor si, potom co viděli, jak ředitel zapálil kuře, prohodili místa.

"Ano, popojet dál," řekly Harryho rty. "A pak večeře."

Už znovu zníš jako blekotající idiot poznamenal Harryho Vnitřní kritik.

"Takže," řekl Brumbál, "je tu jisté doznání, které bych rád učinil, Harry. Doznání a omluva."

"Omluvy jsou dobré" to ani nedává smysl! O čem jsem to tu mluvil?

Starý kouzelník si zhluboka povzdechl. "To si asi nebudeš myslet, až uslyšíš, co ti musím říct. Obávám se, Harry, že jsem tebou celý tvůj život manipuloval. Byl jsem to já, kdo tě svěřil do péče tvých zlých nevlastních rodičů -"

"Moji nevlastní rodiče nejsou zlí!" vyhrkl Harry. "Moji rodiče, chci říct!"

"Nejsou?" řekl Brumbál se zmateným a zklamaným výrazem. "Ani trošičku zlí? Ale to neodpovídá vzoru..."

Harryho vnitřní Zmijozel zařval z plných svých imaginárních plic DRŽ HUBU TY IDIOTE SEBERE JIM TĚ!

"Ne, ne," řekl Harry, rty ztuhlé v zhrozené grimase, "jen jsem chtěl šetřit vaše city, ve skutečnosti jsou velmi zlí..."

"Skutečně?" Brumbál se naklonil dopředu a upřeně se na něj zahleděl. "A co dělají?"

Mluv rychle "oni, ha, nutí mě dělat nádobí a umývat matematické problémy a nenechávají mě číst moc knih -"

"Ach, dobře, to rád slyším," řekl Brumbál a znovu se zaklonil. Smutně se usmál. "Za to se ti tedy omlouvám. Teď, kde jsem to byl? Ach, ano. S lítostí ti musím říct, Harry, že jsem zodpovědný za doslova všechno špatného, co se ti kdy stalo. Vím, že tohle tě pravděpodobně velmi rozzlobí."

"Ano, jsem velmi rozzlobený," řekl Harry. "Grrr!"

Harryho Vnitřní kritik ho promptně ocenil cenou pro Nejhoršího herce ve všech kategoriích v celé zaznamenané historii.

"A jen jsem chtěl, abys věděl," řekl Brumbál, "že jsem ti chtěl říct hned, jak jen bude možné, pro případ, že by se jednomu z nás později něco stalo, že se opravdu, opravdu omlouvám. Za všechno, co už se stalo a za všechno, co se ještě stane."

Oči starého kouzelníka začínaly vlhnout.

"A já jsem velmi rozzlobený!" řekl Harry. "Tak rozzlobený, že odejdu hned teď, pokud mi ještě nechcete říct něco jiného!"

Prostě JDI než zapálí i tebe! zaječel Zmijozol s Mrzimorem a Nebelvírem.

"Chápu," řekl Brumbál. "Jen jednu poslední věc, Harry. Nesmíš se zkoušet dostat za ty zakázané dveře ve třetím poschodí. Neexistuje žádný způsob, jak se dostat za všechny ty pasti a já bych nerad slyšel, že jsi se zranil, když ses o to pokoušel. Pochybuji, že by se ti byť i jen podařilo otevřít první dveře, vzhledem k tomu, že jsou zamčené, a ty neznáš kouzlo Alohomora-"

Harry se otočil na patě a plnou rychlostí vyrazil k východu, klika v jeho ruce ochotně povolila a už si to řítil přes spirálovité schodiště dolů, k čertu s tím, že se samo otáčelo, jeho nohy skoro klopýtaly jedna přes druhou, během chvilky byl dole, chrlič ustoupil stranou a Harry vypálil po schodišti jako koule z kanónu.


Harry Potter.

Na Harrym Potterovi muselo něco být.

Přeci jen, čtvrtek měli i všichni ostatní, a přece se nezdálo, že by se podobné věci děly jim.

Bylo 18:21, čtvrtek odpoledne, když se Harry, pádící ze schodiště jako z kanónu a ještě zrychlující na plný výkon, srazil přímo s Minervou McGonagallovou, která právě zahýbala za roh na své cestě do ředitelny.

Naštěstí, nikdo z nich neutržil žádné vážnější zranění. Jak to Harrymu bylo vysvětleno o něco dříve toho dne – když se odmítal byť jen znovu přiblížit ke svému koštěti – famrpál potřeboval železné potlouky, aby měly alespoň slušnou šanci na zranění hráčů, vzhledem k tomu, že kouzelníci oproti mudlům byli mnohem odolnější vůči nárazům.

Harry a profesorka McGonagallová oba skončili na podlaze, a pergameny, které s sebou profesorka nesla, skončily po celé chodbě.

Nastalo příšerné, příšerné ticho.

"Harry Pottere," vydechla profesorka McGonagallová ze svého místa na podlaze, hned vedle Harryho. Její hlas neměl daleko k jekotu. "Co jste dělal v ředitelně?"

"Nic!" vykvikl Harry.

"Mluvil jste o profesorovi obrany?"

"Ne! Brumbál si mě k sobě zavolal a dal mi tenhle velký kámen a řekl mi, že patřil mému otci, a že bych ho měl všude nosit s sebou!"

Nastalo další příšerné ticho.

"Chápu," řekla profesorka McGonagallová, její hlas byl o trošku klidnější. Zvedla se, oprášila se a zamračila se na rozházené pergameny, které se srovnaly do úhledného komínku a odpelášily do rohu, jako by se chtěly skrýt před jejím mračením. "Soucítím s vámi, pane Pottere, a omlouvám se, že jsem o vás pochybovala."

"Profesorko McGonagallová," řekl Harry. Hlas mu selhával. Zvedl se z podlahy, napřímil se a podíval se do jejího důvěryhodného, příčetného obličeje. "Profesorko McGonagallová..."

"Ano, pane Pottere?"

"Myslte si, že bych měl?" řekl Harry chabým hlasem. "Nosit s sebou všude otcův kámen?"

Profesorka McGonagallová si povzdechla. "Obávám se, že to je mezi vámi a panem ředitelem." Zaváhala. "Mohu vám říct, že ignorovat ředitele úplně skoro nikdy není moudré. Je mi líto, že slyším o vašem dilematu, pane Pottere, a pokud existuje nějaký způsob, jak bych vám mohla pomoci, s čímkoli, pro co se rozhodnete -"

"Umm," řekl Harry. "Po pravdě mě napadlo, že, hned jak budu vědět jak, bych mohl ten kámen přeměnit na prsten a nosit ho na sobě. Pokud byste mě mohla naučit, jak udržet přeměnění-"

"Je dobře, že jste se mě nejprve zeptal," řekla profesorka McGonagallová. Její tvář trochu zpřísněla. "Pokud byste ztratil kontrolu nad přeměněním, zvrat by vám pravděpodobně amputoval prst a dost možná i zlomil ruku ve dví. A ve vašem věku by i prsten mohl být příliš velkým předmětem k nepřetržitému udržování, aniž by vám něco takového způsobovalo trvalé citelné odčerpávání magie. Ale mohla bych vám sehnat prsten s dírkou na drahokam, malý drahokam, v kontaktu s vaší kůží, a mohl byste prozatím zkoušet v ní udržovat jiní malý předmět, třeba žužu. Pokud se vám to úspěšně podaří udržet po celý měsíc, i ve spánku, povolím vám přeměnit, ehm, kámen vašeho otce..." profesorčin hlas se vytratil. "Opravdu pan ředitel-"

"Ano. Ehm...um..."

Profesorka McGonagallová si povzdechla. "To je trochu zvláštní dokonce i na něj." Sklonila se a zvedla stoh pergamenů. "Je mi to líto, pane Pottere. A znovu se omlouvám, že jsem vám nedůvěřovala. Ale teď je řada na mou vlastní návštěvu pana ředitele."

"Ehm... hodně štěstí. Asi. Hmm..."

"Děkuji vám, pane Pottere."

"Umm..."

Profesorka McGonagallová přešla k chrliči, neslyšně vyslovila heslo, a vkročila na otáčející se spirálové schody. Začínala stoupat vzhůru, mimo dohled, a chrlič se posouval zpátky-

"Profesorko McGonagallová, ředitel zapálil kuře!"

"Cože uděl-"

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: RedRaven - 04.02. 2014
Šílený Brumbál.. to scházelo.. jen doufám že Brumbál vše co dělá dělá s rozmyslem..

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: michelle13 - 17.07. 2013
Takto dlho som sa už nenasmiala :D Hoci niekedy som úplne stratená, ale teší ma pocit, že v tom nie som sama. :D Inak super dielo ;-)

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: GwenLoguir - 19.12. 2011
K špirále sa ani nevyjadrujem Ale veď to Sev mal písať do tej učebnice! Veru, v každom z nás je kus každej fakulty, súhlasím. A keď sa tri z toho zhodnú, to je sila... Dumbledora zvozil ako to šlo...hrozné. Veru, aj drevo by pri tej rýchlosti stačilo...ako to robí? My všetci ovce, čo sme to zobrali ako samozrejmosť...ale za to, on si to potom určite tak neužíval ako my, keď všade videl chyby...a bola som dieťa... Ale n fawkesove prirovnanie k sliepke - teda kohútovi, som sa urazila. Ľudí nech si zahrabáva do zeme koľko chce, ale zvieratá nie! Alebo asopň nie moich obľúbencov ako sú fénixy, jednroožce..aj bazilisky majú niečo do seba...a draky..
Hej, vždyť mu (šílený) Brumbál ukázal opravdové, prachobyčejné kuře a vydával ho za fénixe...  Proto byl Harry tak šokovaný, že to nebohé zvíře Brumbál zapálil. Nenapadlo mě, že by se ta scéna nedala pochopit Skutečného Fawkese by si Harry s kuřetem nikdy nespletl, popravdě na něj udělá vážně velký dojem (až mám podezření, že by si rád podobného pořídil).
Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: GwenLoguir - 20.12. 2011
taký malý detail: prečo ho tam dal?!
Pravděpodobně aby Harryho zmátl, odzbrojil, podpořil podezření na svou nepříčetnost... Nebo se chtěl jen pobavit

Jé. Na ten svätý grál zamiešaný medzi haraburdami som už stihol zabudnúť Inak, canon preklad od "You cannot pass" je "Nemůžeeš projít."
:O To já taky, a to jsem to překládala... huh. Vím, a předchozí citát jsem podle knihy přeložila, ale tady mi přišla mnohem známější verze z českého dabingu filmu (áá, cítím se, jako bych řekla něco sprostého :/). Tu scénu si člověk zapamatuje mnohem spíš... Navíc mi připadá, že i Brumbál prováděl filmovou variantu, ta knižní je taková... klidnější

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: jajka111 - 18.05. 2011
Táto poviedka je klenot! Veľmi originálne poňatie, ani neviem kedy som sa naposledy tak zasmiala. Tešim sa na ďalší diel!

  Od: Amren - 15.05. 2011
Na tuhle povídku jsem narazil velkou shodou náhod, ale musím říct, že jsem za to rád, autor/ka je ohromným spisovatelem, který příběh podává velmi zajímavým a neokoukaným způsobem. Děkuji, že to překládáš, jinak bych o takovýto skvost přišel...
Re:   Od: Tersa - 16.05. 2011
Díky Tohle je vždycky o náhodě, sama jsem na povídku narazila v době, kdy jsem nové fanfiction nehledala a ani neplánovala, že ho ještě kdy budu překládat. Ehm A další kapitoly budou ještě lepší, už se pomalu začínáme dostávat do děje

  Od: Amren - 15.05. 2011
Na tuhle povídku jsem narazil velkou shodou náhod, ale musím říct, že jsem za to rád, autor/ka je ohromným spisovatelem, který příběh podává velmi zajímavým a neokoukaným způsobem. Děkuji, že to překládáš, jinak bych o takovýto skvost přišel...

Vedela som, že Albus je blázon (vlastne ako každý veľký vládca) „říkejte mi Řehu“ snáď nečakal, že to Harry nevyužije.  Páčila sa mi pasáž s plášťom a s naprávaním Draca. Potešila som sa, keď sa Harry spýtal Albusa na tie vecičky a autorka ma zase dostala, jeho odpoveďou Toto je strašne zložité čítať v práci polovicu som nepochopila, budem si musieť dať repete večer doma ďakujem za kapitolu ďalšiu si dám večer

Krásný začátek, tak trochu mi připadá, jakoby Kratiknot nahrával Brumbálovi ve snaze Harryho srovnat. Brumbál dobře pracuje na tom, aby Harryho vyvedl z rovnováhy, zkušeně s ním manipuluje a je radost sledovat, jak se Harry brání. Líbila se mi představa Brumbála plížícího se do Lilyny ložnice, aby jí do učebnice vpisoval pitomé otázky. (Ten lektvar byl pro Petunii?) Jinak na Harryho místě bych se neptala, proč Brumbálovi nevěřit, ale proč by měl jen tak z ničehonic důvěřovat naprosto švihlému staříkovi. Odkazy na Pána prstenů byly celkem k očekávání, srovnání se nabízí samo. A co bylo naprosto skvělé - Harryho prohlášení o zachránění Draca a logická úvaha o jeho užitečnosti pro světlou stranu, tohle mě dostalo! Zase bezvadné, díky.
Á, zástánkyně teorie Brumbál- manipulátor. Souhlasím Nicméně, pokud není šílený, měl by být zatčen, protože to, co provedl s Harryho psychickým stavem by mělo být trestné Stejně jako to, co podle mě provedl s učebnicí lektvarů (...naschvál zničil Lilyino a Severusovo přátelství, a tím způsobil...no, všechno   Hej, není to jisté, nemám žádné dodatečné informace, ale to by bylo příšerné tajemství) Se zachraňováním Draca si ještě užijeme... Hlavně proto, že Draco sám vnímá jako svou morální povinnost spasit svět před Harrym Potterem Ne snad, že by se čtenář do jeho postoje nedokázal vcítit...

Hm, tahle kapča se mi opravdu těžko komentuje. Zdá se mi, že tu není moc co pochopit, nevidím žádnej klíč k tomu, zda Brumbál je blázen, nebo letadlo. Podle reakcí Kratiknota a McGonagallové si tím nejsou jisti ani profesoři. I já jsem po téhle kapitole uvažoval, že plášť poslal Harrymu opravdu Brumbál. Jen mě jako vysvětlení napadlo, že Brumbál v životě svých vnitřních osobností zašel o něco dál, než Harry a tak jedna z jeho vnitřních entit právem varuje Harryho před jinou, hamižnější, která by plášť nevydala. A mimochodem, byl někdy Albus Brumbál viděn pohromadě s Aberforthem Brumbálem? A pokud i výjimečně ano, udržet nějakou dobu iluzi dvou postav by Brumbál jistě dokázal, že ... Pokud Brumbál není blázen, tak musí jít z jeho strany o nějakou složitou manipulaci s Harrym. Ale jakou nevím, zdá se mi, že Haryho prostě oblbnul a nacpal mu kámen. Odhadnout jakej to bude mít na Harryho vliv nedokážu. Leda snad, že sám fakt nelogického tahání velkého šutru skrytě oslabí Harryho (přílišnou?) důvěru v logiku? Na druhý straně, ta nápověda s místností ve třetím patře je prostě čistě šílená. Takže přece jen nudící se génius, jehož různé vnitřní entity spřádají různé plány, chaoticky přebírají velení a shodují se vzájemně jen v tom, že "sranda musí bejt"? Zas ale, když se ptal dříve Brumbál McGonagallové, zda se potkala s Harrym, zněl velice příčetně .. A nechtěj ani vědět, co mě napadlo při představě šíleného staříka, vkrádajícího se neviditelně do ložnic studentek a proč že se Lilly zlobila na spolužáky .. Ale banální otázka, kdo že je otcem tohoto Harryho mi k této povídce nějak nesedí, takže tohle asi opravdu bude nějak jinak ...
Brumbálův bratr je mrtvý - jak se naprosto mimoděk dozvíme v Minerviných myšlenkách v následující kapitole, a pak už se k tomu nikdo nikdy nevrátí. Typické - čtenáři, vem si z toho, co chceš, dost možná to jednou bude mít vážný význam v ději :/ Osobně věřím tomu, že Brumbál je gentleman, a tajně se rozhodl Harrymu pomstít za to, v jakém psychickém stavu mu vrátil Minervu Nebo, možná to vážně kdysi jen byl génius předstírající, že je šílený a nikdo si ve skutečnosti nevšiml, když se skutečně zbláznil...  Každopádně, v nadcházejících kapitolách zní mnohem...hmm...sebraněji, takže kdo ví

Protože jsem ještě neměla příležitost ohodnotit tuto povídku, mám pár poznámek k ní jako k celku, především: Tohle je jednoznačně ta nejšílenější próza, kterou jsem kdy četla - a to jsem už měla čest i s Holistickou kanceláří (nápady nabitý literární experiment s upíry, detektivy, mimozemšťany, slánkami a cestováním v čase)! Autora psaní viditelně baví, nicméně jde do tak absurdních extrémů, že mu je nevěřím. Který racionálně smýšlející člověk by používal v kontextu všedního (jakkoli zvláštního) života termín Temná strana? Neumím si takovou osobu představit. Dělení na záporáky a klaďase je příliš citové. Co se týká kapitoly: Jestli Brumbál není bláznem, pak jsem jím já. Použít klasické škatulky fantasy na postavy tohoto příběhu podle mne totiž opravdu nelze. Teď záleží na tom, zda se mýlím já, nebo on, a zda to bude, či nebude podstatné pro vývoj příběhu. Zajímalo by mne, zda jsou jeho obavy z Draca oprávněné... uvidíme.
Tohle je víc než jen trochu meta-próza - Harry má velmi silné podezření, že se nachází ve fantasy/RPG a jedná podle toho (genre savviness). Je to jen dítě, které si rádo hraje A které přečetlo až příliš sci-fi a fantasy. I když to ale neznamená, že všechno v téhle povídce jde tak, jak by se dalo předpovídat. Rowlingová napsala dětský příběh - jasně rozdělené dobro x zlo, poměrně předvídatelný děj,... U ní klasické škatulky fantasy jdou použít. Tady ne. Autor si často hraje s tím, že podkopává čtenářovo očekávání, kam by se věci měly posunout... Postavy používají podobné výrazy jenom, když si hrají, snaží se schválně zaujmout roli, kterou si představují, že by měly hrát... - autorův specifický smysl pro humor Mně vyhovuje naprosto maximálně, něco v mém literaturou přeplněném mozku hlasitě jásá nad každým promyšleným vtípkem, který má dvě nebo tři vrstvy a někdy mi dojde teprve o dost později, na co přesně tu zase padla narážka. Zkrátka, ať žije a vzkvétá postmodernismus Ale tenhle styl psaní nemusí vyhovovat každému, a tak je to jedině dobře

opravdu zajímavé setkání s Brumbálem

Fakt dobrý! :D Říkej mi Řehu mě dostalo. Mno a pak ten zbytek, fakt paráda. :D Harryho vnitřní monolog (Fawkes je kuře fakt vede :D), Brumbálovy kecy. :D Další kapitolu zítra, musím už jít spát nebo se zítra ve 4 nevzbudím. 

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: Neprihlásený - 10.05. 2011
Brumbál je šílenec :-D Říkej mi Řehu. Ta pasáž s návštěvami Lily mě sice trochu zaskočila, ale jinak u mě Brumbál zase o něco málo stoupnul. Prostě božské :-D Včetně zapálení kuřete :-)
Ve fórech o této povídce čtenáři často diskutují, kdo je vlastně hlavním záporákem... většinou se to odehrává v tomto duchu: A: Quirrell zabil XXX, udělal YYY... B: JO. Ale Brumbál zapálil kuře!!! Taková maličkost a jak uvízne

Teda, toto bol jednoznačne najdivnejší rozhovor, aký som čítala. Aj keď Harryho vnútorné frakcie a prehliadka Dumbyho kancelárie bola fajn, hlavne vyhlásenie, že klobúk už nikdy nechce Harrymu na hlavu. Ale inak úplne mimo, hlavne nosenie kameňa. 8o Dík za preklad, len dúfam, že to s kameňom sa vysvetlí, lebo sa fakt premením na jeleňa.
Nejdivnější? Ha, čekají nás i horší Tady alespoň má Harry tušení, o čem je vůbec řeč... Vědět tak, co je s tím kamenem... Kámen mudrců? Hmm, šílené. Že by?

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: teriisek - 10.05. 2011
Můj ty bože, to zas bylo něco... u půlku věcí jsem vůbec nepochopila smysl, ale nějak už jsem vzdala snahu dopátrat se motivů a významů, prostě doufám, že se to podstatné časem vysvětlí a to nepodstatné zmizí v propadlišti dějin:D Ale vážně super, sledovat některé myšlenkové pochody je... uspokojující a velmi poučné! A potěšilo mě, že se objevila Minerva, i když jen na chviličku;) Díky moc za překlad!
Opatrně tady... záhadné se bude jen nabalovat a nabalovat - po dvacáté kapitole se vyplatí přečíst všechno znovu a novýma očima - pár věcí zapadne. Ale jinak je tohle běh na dlouhou trať... Plus se autor donuceně přiznal, že některé prvky jsou v tom jen pro tu srandu, a už se s nimi znovu nesetkáme

Brumbál jednoznačně je šílený. Proč by si nechával říkat Řehu místo obvyklého říďo? *:DDD technické: Století starý - Nemá to být staletí? (více než jedno sto let), potencioálních vrahů - potenciálních "Ehm, abych byl upřímný, pokud studentům jen tak přikazujete, aby s sebou nosili těžké kameny, docela bych takové podezření pochopil." "Mám žízeň," řekl Harry, "a to vůbec není dobré znamení." Někdy Harry absolutně nemohl vystát, že je havraspár. Vsadil bych se, že má vážně zajímavou sbírku knih. - šikovný zmijozel.... Takže Brumbál má obraceč. Mno, to jsme tušili, že... "Ehm... hodně štěstí. Asi. Hmm..." Zajímavé. Ozbrojil Harryho řádným šutrem a sdělil mu, že Lily byla dobrá v lektvarech (případně že měla dobrou nápovědu) a že jí nečinilo problémy psát poznámky na okraje knih (svatokrádež!!!) ... *:DDD Co nám to říká o Brumbálovi? Že nemá problémy plížit se v noci do ložnic nic netušících studentek a hrát si s jejich školními pomůckami... *:DD Stále více obdivuji McGonagallovou. Být zástupkyní tomuhle...
Ještě ve světle této kapitoly musím nadnést hypotézu, že neviditelný plášť byl stejně jako v kánonu u Brumbála, který - maje k dispozici vlastní obraceč času - ho po podivných událostech prvního Harryho školního dne šoupnul k mladému do pokoje, čímž by se vysvětlila ona poznámka, že plášť chce k Harrymu. V radě nevěřit Brumbálovi pak lze vytušit: 1. osobní vtípek pošetilého starce, který už léta má pramálo důvodů k radosti (udržujte hladinu šílenství!), a současně 2. promyšlené zasetí semene nedůvěry do jinak nebezpečně dětsky důvěřivé dušinky jeho 'mladého přítele. Končím, než spáchám něco ještě horšího... *:DDD Ale stejně... pokud to je pravda, tak se Brumbál musel velmi bavit při sledování, jak se před ním Harry kroutí... *:DDD 
Zajímavé, zajímavé Přesně na podobné spekulace jsem si při překládání téhle povídky těšila - K učebnici... Mám za zajímavou tuhle větu: Lily si myslela, že je píše někdo z jejích přátel a příšerně se kvůli tomu hádali.  Protože jestli to znamená, to, co si myslím, že to znamená... pak je to skutečně příšerné tajemství, a Brumbál by měl sakra doufat, že Harry zachová mlčenlivost (bradavický drbací systém je mimořádně výkonný, někdy se drby rozšíří ještě před tím, než se samotné věci staly ) Obzvlášť, pokud přijmeme možnost, že to Brumbál udělal vědomě a úmyslně - A plášť... Brumbál by mohl mít ještě jeden důvod, proč varovat sám před sebou... A to vzbudit v Harrym přesně takovou reakci jakou vzbudil: obdiv před Brumbálovou velkorysostí a zahanbení, že ho kdy podezíral Osobně bych tomu docela věřila...  Populární teorie ve fan-fandomu ještě je, že odesílatelem je Sirius Black (který se v souladu s předchozí záhadnou poznámkou nějak vyhnul Azkabanu) - pokud je tedy nevinný (nepravděpodobné).
A ještě k tomu, zda je Brumbál šílený, či ne... no, docela se v tomhle přikláním ke Quirrellově teorii: I když Brumbál původně byl jenom génius, který předstíral, že je šílený, časem se v tom stal tak dobrým, že nikdo nepoznal, když se zbláznil doopravdy

Ahoj... tak zaprvý musím smeknout před tvým geniálním překladem této v pravdě geniální povídky. Řeh je prostě nej, ale zvláštním způsobem mi připadá děsivější než Quirellmort...což je dost znepokojující Popravdě mám takový pocit že "Otcův kámen" (a že je to budr jak kráva) bude použit na konci roku při boji s Quirellmortem tak že mu s ním Harry rozmlátí hlavu...nebo někomu jinému... I když s šíleným Brumbálem a jeho plány to skončí nejspíš tak, že někdo napadne Harryho, který bude mít už ten šutr zmenšený a vložený v prstýnku, zmenšení přestane fungovat, kámen roztrhne prsten, spadne útočníkovy na nohu, ten ztratí rovnováhu a přepadne přez okraj astronomické věže....hmm... Nejlepší postavou v téhle kapitolce hned po Brumbálovi se Fawkes "nesmrtelný" "fénix" a o tom žádná Už se nemůžu dočkat pokračování, tahle povídka je totiž čím dál zajímavější
Díky Hezké na tom je, že v této povídce se každý pokud možno vyhýbá lhaní - v případě odhalení by mu to mohlo zbytečně uškodit. Takže, ať žijí nepřímé vytáčky a zdánlivě nesouvislé poznámky Všimni si, že Brumbál ani jednou přímo neřekl, že to kuře je Fawkes - jen, že většina lidí chce Fawkese vidět, a pak poznamená, úplně mimo, že fénixové jsou velmi mocná stvoření Jinak tohle ani zdaleka není nejšílenější teorie, jak by mohl být Jamesův kámen využit Ale s tím jakým tempem Harry sbírá podobné předměty (a záhadná tajemství) si jeden říká, že autor nemůže vy finále použít všechny. To by nebylo fér
Díky Hezké na tom je, že v této povídce se každý pokud možno vyhýbá lhaní - v případě odhalení by mu to mohlo zbytečně uškodit. Takže, ať žijí nepřímé vytáčky a zdánlivě nesouvislé poznámky Všimni si, že Brumbál ani jednou přímo neřekl, že to kuře je Fawkes - jen, že většina lidí chce Fawkese vidět, a pak poznamená, úplně mimo, že fénixové jsou velmi mocná stvoření Jinak tohle ani zdaleka není nejšílenější teorie, jak by mohl být Jamesův kámen využit Ale s tím jakým tempem Harry sbírá podobné předměty (a záhadná tajemství) si jeden říká, že autor nemůže vy finále použít všechny. To by nebylo fér

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: MagicLady - 09.05. 2011
Fascinující kapitola, Harry a jeho já, šílený Brumbál, který kdo ví, co má za lubem, a k tomu všemu hláška: Ředitel zapálil kuře  

Ďakujem za vynikajúci preklad. Máš na svedomí moju porušenú bránicu, smiala som sa tak nahlas, že som zobudila kanárika... 

Paci sa mi ako si prelozila "heh" Reho znie vazne dobre , hoci tu ma prvykrat autor zarazil, Harryho vnutornym monologom.. " ked sa rozprava zmizojel s mrzimorom a havrsparom.. zda sa mi to trosku prehanne predsa len hadam nie je schyzofrenik, napriklad aj ja ked si hovorim urcite veci "v duchu" vzdy som to len ja a nepocitujem rozdiel ani len moje veselsie ja alebo smutnejsie ja, a nie to este zameranie na nejaku kolaj ci odbor ale budis ked autor povie tak to tak bude.. a mne sa ta poviedka prilis paci aby ma toto hnevalo tak harryho prvy kontakt s brumbalom dopadol zaujimavo tesim sa na dalsiu kapitolu. Mimochodom stale kontrolujem ff.net a stale tam nepribudla dalsia kapitola nevies ako to s tym je ? ci bude 72 kapitola, alebo skratka dalsia knizka? no snad zacne coskoro pidavat dalsie kapitoli
Imaginární osobnosti nejsou znakem schizofrenie, ale zajímavého vnitřního života... tak mi to alespoň říká jedna z mých imaginárních osobností, takže... A ty Harryho jsou rozhodně zábavné K 72.kapitole -před týdnem autor psal, že z ní má 2000 slov (velmi zhruba půlku běžné kapitoly). Nehýbeme se moc, ale aspoň známe situaci

pekné bolo  to upozornenie od Flitwicka.

Ředitel je vážně šílenej, ale tak nějak hezky :D A jak mu hezky napověděl s tou komnatou :D
Ne snad, že by byl Harry tak šílený, aby skočil na takovou očividnou past...

Na tak veľa prečítaní, nejako málo komentárov, nie? Síce mi Řeh nič nehovorí, ale tá zmienka o Gandalfovi bola super. Tak Dráčika obraciame na stranu dobra? Šialený Brumbál sa mi až tak nepáčil, nie všetkému som chápala, ale inak skvelá kapitola. Díky moc sa fantastický preklad.
Jo, je smutný, že to tolika lidem ani nestojí za komentář... uvážim, jestli možná do budoucna omezit přístup Řeh je jenom zkratka z "ředitel" (v originále Heh - Headmaster), nic víc za tím nehledej A myslím, že většina lidí tu - stejně jako Harry - dost věcí nechápe. Brumbál se zkrátka až příliš vžívá do své role "záhadného starého kouzelníka" a nám nezbývá než tápat v náznacích Ha a Draco... To bude ještě dokonalé Člověk ho až musí litovat, když uváží čím vším si během Harryho "napravování" projde
"Jo, je smutný, že to tolika lidem ani nestojí za komentář... uvážim, jestli možná do budoucna omezit přístup" Bůů, béé né prosím ! Myslím že v týhle kapče je (opravdu je?) míň komentů prostě proto, že jsme všichni z Brumbála na větvi a nemáme co dodat.
Žádný strach, kdybych se něco takového přece jen rozhodla udělat, napřed bych vám dala spoustu varování   A dost přechodných kapitol, aby všichni měli čas nastřádat dost bodů a nemuseli se uchylovat k záškodnickým aktivitám... Ale s každým komentářem od nového nicku pravděpodobnost něčeho takového drasticky klesá

Re: 17.Lokalizování hypotézy, 2.polovina Od: zelaaa001 - 09.05. 2011
Zomieram... od smiechu:):):) Tento nový Brumbál ma dostal!:)  nechá si hovoriť "Reho", káže nosiť balvany (žeby dalšia relikvia?) a vkráda sa do izieb študentiek aby im mohol písať do kníh (čiže vlasne môže za Petúniinu krásu a celý tento absolútne šialený zvrat v živote Harry Pottera- a pokladá to za to obrovskú chybu, ak som správne pochopila) a žistil účel prístroja, ktorý počíta kýchnutia francúzkych čarodejníc - ľaváčiek:):):)  ... a do toho všetkého povedal niekoľko vážne dobrých vecí na zamyslenie (hoci sa smejem v kuse, keď  čítam novú kapitolu, táto poviedka zďaleky nie je iba o humore... skláňam s autorovi) No vyhral to ako inak jednoznačne Harry, ktorý "jednoducho nemá dosť času, aby všetkých odvracal od temnej strany":) skvelé:) teším sa na další diel!  
Jo, Řeh je úžasný Obzvlášť jeho prohlášení: "A tohle je můj vlastní vynález a Minerva nikdy, za nic na světě nezjistí, co to dělá..." Myslím, že příšerné tajemství Lilyiny učebnice lektvarů je trochu jiné... Přeci jen, Brumbálovy poznámky byly... no, pitomé, Lily by moc nepomohly A jsem tak ráda, že Harry si jakožto cíl k napravení vybral zrovna Draca (no, ten z toho bude nadšený ), ale chudáček, jeden rozhovor s "Řehem" a je z něj psychická troska...:D

Pěkné Musím se přiznat, že jsem hned na začátku strávila chvíli představováním si otáčející se spirály Fakt bych nevystoupala vzhůru - ve filmech mě to nikdy netrklo "říkej mi Řehu" bylo skvělé... "Chybí vám Balrog" ještě lepší Pěkný rozhovor. Čekala jsem Brumbála ještě šílenějšího - většině jsem celkem rozumněla, takže to nebylo tak strašné Klobouk dolů za překlad. Nemáš už svatozář ??
Svatozář? Když celou povídku držím palce Quirrelmortovi? (a to už zabil jednu postavu a jeden předmět. Ptáš se, jak je možné zabít předmět? Těžko. Ale on to dokázal. Umučil ho k smrti ) S narážkami na Pána prstenů budeme vesele pokračovat v příští kapitole. Nejlepší je snad Harryho hláška směrem ke Snapeovi: "Co tenhle Nazgůl dělá v mém Společenstvu?" A Brumbál se ti zdál málo šílený? Zapálil kuře!!! A neříkej, že jsi pochopila i příšerné tajemství skrývající se za Liiyinou učebnicí lektvarů...
:-D Nepochopila - ani jsem se nesnažila, ale alespoň jsem měla pocit, že se neztrácím v obsahu. Kde jsem se cítila úplně mimo byl "geniální experimentální test" ze začátku předchozí půlkapitoly Tam jsem nechápala ani zbla Další narážky na Pána prstenů??  super :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce