Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Delicate

14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY

Delicate
Vložené: Jimmi - 05.08. 2010 Téma: Delicate
Do_Mush nám napísal:

Delicate

Překlad: Do_MuSh

Beta-reader: Ela

Autor: padfoot4ever

Banner: autorčin

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=313650

Stav: souhlas s překladem

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří  Do_MuSh. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

Slovo autora: Rose „Zrzka“ Weasleyová je těhotná. „Nejsem dostatečně stará na to, abych se stala matkou! Sotva vím, jak si zavázat tkaničky od bot, proboha!“ Snaží se vyrovnat s novinkami. „Už nikdy neopustím tuto koupelnu.“ Nevezme to ale moc dobře. „Můžu žít na zubní pastě a šampónu.“ V podstatě, ztratila rozum. Toto je její příběh.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY

Kamarádit se s Malfoyem je snazší, než jsem zprvu očekávala. Své pocity ohledně jeho kontroluji (ať už jsou jakékoliv) a už můžu být blízko něj s Dom. Al a Malfoy jsou zase kamarádi a Dom s Jenny si očividně rozumí hned od seznámení. Můj život by byl blízko dokonalému, kdyby moji rodiče zapomněli na svou pýchu a jeden na druhého mluvili. Ach, a kdyby se James rozešel s Laurou Phelpsovou – už spolu randí dva týdny, což znamená, že jsem s ním dva týdny nepromluvila. Ale myslím, že nemůžu mít všechno.

Dnes se koná přeložený zápas Nebelvíru proti Zmijozelu. Wood se mohl zbláznit, že přeložení trvalo tak dlouho. Většina hráčů měla tresty, hodiny přemisťování nebo hodiny Bylinkářství navíc nebo už od ledna sobotní výlety do Prasinek, takže teď, prvního března, má zápas konečně své místo. James vybral nějakého páťáka, aby mě nahradil jako brankáře. Je zvláštní jít se dívat na famfrpálový zápas, když hraje Nebelvír. Cítím se trochu vynechaná. Ale určitě se necítím ani z půlky tak vynechaná, jako se musí cítit Laura Phelpsová – má zakázáno chodit na všechny famfrpálové zápasy až do konce sedmého ročníku.

Jenny sedí se mnou a s Lily na nebelvírských tribunách. Jenny a Lily zuřivě tleskají, když na hřiště vyletí zmijozelský tým. Prvně jsem zmatená, že Lily, Nebelvírka, tleská, ale potom si všimnu Lorcana Scamandera, který dělá kolečko nad hřištěm se svou odrážečkou v ruce. Jenny tleská a usmívá se na Ala, stojícího stále na zemi. Přiletí nebelvírský tým a James s Alem si potřesou rukama, potom se také vznesou do vzduchu. Po pár momentech je těžké rozeznat, kdo je kdo – jsou to jen zelené a červené šmouhy.

"Studenti, vítejte na obnoveném, očekávaně napínavém utkání Nebelvíru proti Zmijozelu! První zápas v lednu byl zrušen kvůli – ehm – problémům brankářky…ale, ehm, nyní jsme tady, v sobotu prvního března kvůli, podle očekávání, nejlepšímu utkání této sezóny -"

"Sakra!" vykřiknu a Jenny s Lily nadskočí kvůli mému náhlému výlevu. "Je prvního března?!"

"Rose, jsi v pořádku?" Lily vypadá opravdu znepokojeně.

"Táta má narozeniny!" plácnu se do čela. "Úplně jsem na to zapomněla! Za chvíli jsem zpátky!"

Odběhnu před tím, než mohly cokoli říct. Když opustím famfrpálové hřiště, uvažuji o tom, že bych šla do sovince a poslala mu dopis, ale vím, že by ho nikdy nedostal včas. Zamířím zpět do školy a vyběhnu do Nebelvírské věže. Vezmu pytlík s Letaxovým práškem pro případ nouze, který mám v kufru a odletaxuji svou hlavu do našeho domu. Do výhledu se mi dostane náš obývací pokoj – ach Merline, je tam větší bordel než kdykoliv předtím. Jsou tu prázdné plechovky od piva, rozházené všude okolo, odložené krabice od pizzy a trochu nedojedeného jídla na podlaze – máma by dostala infarkt, kdyby to viděla. Ale přece jenom, tohle místo vypadá jako zatracený Buckinghamský palác v porovnání s tím, v čem žije máma.

Táta spí v křesle, chrápe a neví o světě. Vlasy si od doby, co jsem ho viděla naposledy, nenechal ostříhat, takže mu teď zaclánějí v očích a spadají až na záda. Vypadá opravdu uboze.

"Tati?" zavolám.

Ani se nepohne.

"Tati?" řeknu hlasitěji.

Nic.

"TATI?"

Nemůže být…mrtvý?

Ne, odkdy mrtví lidé chrápou?

"RONALDE WEASLEY!" zaječím a zním jako máma.
"Co - co se děje?" zakoktá, když vyskočí. Divoce se rozhlíží kolem, dokud neuvidí mou hlavu trčet z krbu.

"Rose," zívne. "Jsi v pořádku?"

"Je mi fajn."

"Co tu děláš v tuhle dobu?" podívá se na své hodinky.

"Myslíš ve dvanáct v poledne?" protočím oči. "Jen jsem ti chtěla popřát všechno nejlepší k narozeninám."

Na chvíli vypadá zmateně.

"Moje narozeniny jsou až v sobotu," řekne.

"Je sobota."

"Ach tak," řekne rozpačitě. "Ehm…děkuji."

Na chvíli mezi námi zavládnou rozpaky. Táta si tře čelo a je jasné, že má kocovinu.

"Tati, tohle místo je jak chlívek," řeknu jemně.

"Ne, je tu jen trochu - "

"Je to díra!" trvám na svém. "A tam, kde žije máma, je to ještě horší! Mohli byste si promluvit, prosím?"

"Nemám jí co říct," řekne dětinsky.

Těžce si povzdychnu.

"Řeknete mi aspoň, proč se vy dva hádáte? Je…je to moje chyba?" nemůžu zabránit, aby se můj hlas netřepal.

Tátův obličej značně změkne. Sedne si na kobereček u krbu.

"Rose, není to tvoje chyba," řekne. "Na to ani nemysli. Ty ani Hugo s tím nemáte nic společného."

"No, tak čí je to potom chyba?" vykřiknu. Táta zavrtí svou střapatou hlavou.

"Je to složité."

"Jsem velká holka, myslím, že to pochopím."

"Je to…" přestane. "Prostě…prostě se zeptej své matky."

Skvělé, "zeptej se mámy" výmluva. Proč si otcové myslí, že je to ze všeho dostane?

"Podvedl jsi ji?" vyhrknu naštvaně. "To je ten důvod?"

Tátovy modré oči se zúží.

"Ach, takže je to moje chyba?" vykřikne. "Vždycky je to moje chyba! Možná tvoje matka není tak svatá, jakou ze sebe dělá! Napadlo tě někdy, že možná, jenom možná, ona je ta, co podvedla mě?"

Zírám na něj v šoku. To nemůže myslet vážně. Není žádná šance, aby máma…

Udělala by to?

"Hele, no to snad nemyslíš vážně?"

"Myslím to vážně," zamračí se a dodá: "A neříkej mi Heleno!"

Když jsem byla dítě, každé Vánoce jsme se s tátou dívali na film "Připoutejte se, prosím!" a tohle byla jedna z mých nejoblíbenějších hlášek. Táta se na mě zakření a mé srdce je hned o něco lehčí.

"Musím jít," řeknu mu. "Promiň, že jsem o tobě pochybovala."

"To je v pořádku," řekne. "A Rose?...Promiň, že jsem byl…ty víš…nejhorší táta na světě."

"Jsi ten nejlepší táta," usměju se. "A vždycky jsi byl."

Vytáhnu svou hlavu z ohně. Teď, naplněná novou várkou vzteku k mé matce, vyběhnu ze společenské místnosti k soše hrbaté čarodějnice, která hlídá tajnou chodbu do Prasinek. James mi o ní pověděl v prvním ročníku. Aspoň pro něco je ten malý idiot dobrý, i když je to jen pro porušování pravidel. Na sochu poklepám svou hůlkou a řeknu “Dissendium”. Socha se otevře a já vklouznu dovnitř.

Když se konečně dostanu do sklepa Medového ráje, pokouším se odtud proklouznout bez povšimnutí. Dojdu na konec hlavní ulice v Prasinkách a potom dolů postranní uličkou, kde by měl mámin "byt" být. Svou hůlkou ukážu na zrezivělé dveře bytovky.

"Alohomora!"

Jaký je smysl ve zdvořilostech, jako je klepání, když vím, že se chystám svou matku zabít? Když vybíhám řadu schodů, potkám babiznu, která se na mě bezdůvodně mračí – pravděpodobně proto, že jsem mladá a na víčku mi neroste obří bradavice, tak jako jí. I když, to sem nepatří. Dojdu k máminu bytu a bouchám na dveře jak nějaká bláznivka. Máma otevře, vypadá hodně naštvaně, ale usměje se, když uvidí, že jsem to já.

"Rose! To je milé překvapení! Nevěděla jsem, že máš dneska výlet do Prasinek - "

Proženu se kolem ní a na chvíli zapomenu, proč jsem tady. Byt vypadá naprosto jinak. Zaprvé, je asi třikrát větší, než byl a je zařízený koženými sedačkami a televizí. Kuchyně je stejně velká jako ta, kterou máme doma a vedle obývacího pokoje je ložnice, která tu určitě nebyla, když jsem to tu posledně navštívila – zaručeně. Máma musela odvést obrovský kus práce s vlastně vymyšlenými kouzly.

"Líbí se ti to?" zeptá se nadšeně. "Trvalo to snad tisíc let, ale - "

"Podvedla jsi tátu?" přeruším ji.

Opravdu chci, aby řekla ne. Chci, aby řekla, že si táta vymýšlí, že je tu nějaký jiný, hloupý důvod, proč se spolu nebaví.

"Podívej, Rosie - "

"Beru to jako ano," vyšplechnu.

"Prostě si sedni," nařídí mi a já udělám, co říká. Sedne si na gauč (na opravdu pohodlný gauč, měla bych dodat) a podívá se na mě.

"Takže, podvedla jsi ho?" zeptám se znovu.

"Děláš, jako by to byla nějaká nezákonná milostná pletka," zatřese hlavou "Nic to nebylo."

"Ale zní to, jako by to něco bylo!" řeknu naštvaně.

"Bylo to ještě před tím, než ses narodila, zlatíčko," řekne máma, jako by to celou situaci zlehčovalo.

"Co jsi udělala?"

Máma si povzdychne a rukou si prohrábne kudrnaté hnědé vlasy.

"Nikdy jsem si nemyslela, že o tom budu znovu mluvit," řekne poraženě. "Bylo to potom, co jsme se s tátou zasnoubili - "

"Podvedla jsi ho, když jste byli zasnoubení?!"

"Nech mě doříct ten příběh, Rose!"

Sklapla jsem.

"Takže, právě jsme se zasnoubili a byli jsme….nevím….rozhádaní, řekla bych. Nebylo to nic vážného. Hodněkrát jsme vedli malé hádky i o prkotinách. Potom nás tvoje teta Ginny pozvala na večírek u jedné z jejích spoluhráček – víš, z Holeheadských harpyjí – takže jsme já a Ron šli. Právě jsme se pohádali o Merlin ví čem a když jsme na večírek dorazili, tak jsem byla v mimořádně špatné náladě.

Celou dobu se motal kolem Harryho – který si, samozřejmě, vybral Ronovu stranu, jako vždycky – a já byla sama, protože Ginny si musela také promluvit se všemi z jejího týmu. Takže jsem se poprvé v životě rozhodla své starosti zapít. To byl špatný nápad, zvlášť proto, že jsem nebyla zvyklá pít - "

"Jo, povídej mi o tom," zamumlám.

"Potom jsem potkala starého, ehm, kamaráda, kterého jsem už roky neviděla. Byl to kamarád jedné z Harpyjí a byl také famfrpálový hráč…Viktor Krum."

"Není to ten blbej bulharskej hráč?" zeptám se.

"Není blbý," řekne máma. "To je jen něco, co si tvůj otec vymyslel. Ve skutečnosti byl Ron fanouškem Viktora před tím…"

"Před čím?"

"No….řekněme, že jsem s ním měla – ehm – něco, v mém čtvrtém ročníku."

Máma měla něco s Viktorem Krumem? Zrovna se červená.

"No, Ronova bývalá na večírku byla taky, Levandule Brownová. Flirtoval s ní, abych žárlila. Takže jsem já, ve svém intoxikovaném stavu tak nějak…"

"Tak nějak co?" zeptám se s obavami.

"Já…políbila Viktora."

"A?"

"A to je ono!"

Pusa?

Jedna pusa?

To je to, co se stalo před osmnácti lety?

To je to, co rozvrací mou rodinu?

"Ví táta, že to byla jen jedna pusa?" zeptám se jí.

"Ano, ale neustále mi to předhazuje! To je to, proč jsem na něj naštvaná, Rosie. Znovu to proti mně používal… pokouší se, abych se cítila vinná, a já už to prostě nehodlám dál snášet! Nevrátím se, dokud nedospěje!"

Chvíli mlčím. Nemůžu uvěřit, že jsou oba moji rodiče tak dětinští – opravdu, máma políbila nějakého bulharského chlapa před tím, než se naši vůbec vzali a teď se rozvádějí? Nikdy jsem neslyšela nic směšnějšího! (Kromě Jamese randícího s Phelpsovou.)

"Mami…neměla jsi to dělat," řeknu. "Ale teď je to minulost. Můžeš, prosím tě, mluvit s tátou? Myslím tím, musíš mít něco, co bys na tátu mohla vytáhnout, aby to mohlo smést tu pusu."

Věříte tomu, že se moji rodiče rozcházejí kvůli téhle hovadině? Proč musejí být tak hrozně paličatí? Máma nic neříká.

"Miluješ pořád tátu?" zeptám se jí a bojím se odpovědi.

"Miluji tvého otce už od dvanácti," namítne. "Teď, o třicet let později, asi těžko přestanu."

"A on stále miluje tebe," povím jí. "Měla bys vidět v jaké je stavu, naprostá hrůza, mami. Prosím, promluv s ním."

"Ale on je ten, který - "

"To je mi jedno!" vykřiknu. "To vaše hašteření už prostě nesnesu! Prosím, zkuste to napravit – kvůli mně a Hugovi?"

Na oběd zůstanu u mámy a poté zamířím do školy. Z Prasinek do školy je to celkem dálka, ještě nikdy jsem si toho nevšimla. Když dojdu do hradu je půl druhé a Famfrpál už skončil. Cestou do Nebelvírské věže nikoho nepotkám, takže nemám ponětí, kdo vyhrál, dokud neprojdu portrétem.

Společenská místnost je až na Jamese, Ala a Lorcana Scamandera prázdná. Divné. Lorcan sedí na gauči, zatímco James a Al jsou na podnožkách naproti němu s naprosto vážnýmy obličeji. Mého příchodu si nevšimli.

"Takže, jaké přesně jsou tvé úmysly s Lily?" řekne Al, zní výhružně.

"J - J - J…" chudák Lorcan není schopný vytvořit skutečnou větu.

"Neplýtvej naším časem, Scamandře," řekne James. "Plánuješ jí ublížit?"

"Jo, protože my se nechováme zrovna laskavě k lidem, kteří špatně zacházejí s naší malou sestřičkou, nebo jo, Jamesi?" řekne Al.

"Ne, to ne," odpoví James. "Vlastně, poslední kluk, který s Lily špatně zacházel, nebyl už nějakou dobu spatřen."

"Když jsem o něm slyšel naposled, byl stále na oddělení popálenin u Sv. Munga," řekne Al.

Jakoby James a Al mohli někoho dostat ke Sv. Mungovi. Lorcan vypadá naprosto zděšeně.

"Ne - neublížím jí," koktá Lorcan.

"To bys tedy neměl," řekne James temně. "Protože, pamatuješ si, kdo je náš táta, ne?"

"Harry Potter, chlápek, který porazil nejtemnějšího čaroděje všech dob," poví Al, jakoby to Lorcan nevěděl.

"Čelil Maďarskému trnoocasému," dodá James.

"A jednou asi stovce mozkomorů," řekne Al.

"A nějaká nicka jako ty by pro něj neměla být žádným problémem," řekne James.

Protočím oči – jako by strejda Harry chtěl někdy Lorcanovi Scamanderovi ublížil. Lorcanova matka je jedním z jeho nejlepších přátel.

"A naše mamka je výborný vrhač Netopýří kletby," řekne Al.

"Náš strýc je napůl vlkodlak."

"A to nepřipomínáme Teddyho," dodá Al.

Lorcan se chvěje.

"Zásah Ale – Teddy je taky napůl vlkodlak."

"Jo, takže když se dostaneš mezi strejdu Billa a Teddyho, jsi vlkodlak se vším všudy!"

"Takže," řekne James. "Pokud pouze přemýšlíš o tom, že bys Lily ublížil, jakýmkoliv způsobem, měl by sis hlídat záda."

Lorcan přikývne a strašně se chvěje.

"Neublížím jí," říká. "Slibuju."

"Víme, že ne," řekne James. "Jsi hodnej kluk. Ale tohle varování ti prostě musíme dát. Je to naše povinnost jako Lilyiných starších bratrů."

"Nenuť nás to zopakovat," řekne Al a vstane. James má na sobě stále svůj červený dres a Al a Lorcan jsou v jejich zelených.

"Čau kluci," řeknu, každý z nich nadskočí kvůli mému "náhlému příchodu". "Kamarádský pokec s Lorcanem?"

Řeknu to sarkasticky – což je mi tak nepodobné.

"Neslyšel jsem tě přijít, Zrzko," řekne James, ale já ho ignoruju, protože jsem ještě pořád naštvaná, že je s Laurou.

"Lorcane, těhle dvou idiotů se neboj," řeknu mu. "Pes, který štěká, nekouše."

Myslím, že slovo "nekouše" Lorcana vystrašilo ještě víc. Nervózně se zasměje a uteče ze společenské místnosti – chudák kluk.

"Vy dva byste měli přestat s tou rolí ochranitelských starších bratrů," odseknu. "Lily vás zabije, až to zjistí."

"Jo jasně, jakoby nám mohla ublížit." řekne Al posměšně.

"Vaše matka není jediná dobrá v netopýřích kletbách," vyštěknu a ti dva vypadají po tomto odhalení mírně nervózně. "Takže řekněte mi…kdo vyhrál?"

Alův obličej se zkroutí do širokého úšklebku, zatímco Jamesův se bezmocně zamračí.

"Zmijozel – samozřejmě!" řekne Al namyšleně. "A vy dva nebelvírští lůzři jste vítaní na oslavě dole ve sklepeních."

"Radši bych snědl Duddleyho ponožku, dík," řekne James hořce.

Al udělá L pomocí palce a ukazováčku předtím, než zmizí v portrétu. James a já jsme ve společenské místnosti sami a jeden na druhého se mračíme, než jdeme do svých ložnic. V té mé se převléká Dom a vypadá připravená vraždit.

"Slyšela jsem o zápase," řeknu.

"Deset bodů!" vykřikne. "Deset zasraných bodů rozdíl! Kdyby se náš brankář díval na to, co má dělat, místo koukání na Fionu Jordanovou, určitě bysme vyhráli! Scorpius mi s tím už nikdy nedá pokoj!"

Soucitně se na ni usměju, ale jsem taky naprosto zdeptaná, že jsme to utkání prohráli. Se Zmijozelem nikdy neprohráváme. Vlastně, Nebelvír neprohrál jediné utkání od doby, co se James stal v pátém ročníku kapitánem.

Zmijozelská párty se v průběhu dne rozšířila. Vypadá to, že slaví, že konečně, po skoro šesti letech proher, porazili Nebelvír. Na večeři vyzdobili celou Velkou síň zelenými prápory (řekli byste, že je finále, nebo tak něco!) a prozpěvovali směšnou píseň, zatímco vychvalovali Ala jako jejich boha.

Potter Potter Potter!

Hej! Hej! Hej!

 Ach, jak originální. James vypadá, že je schopný vraždit a ještě víc znechucený faktem, že Lily je s Lorcanem u zmijozelského stolu. Dom sedí vedle mě a vypadá zrovna tak naštvaně jako James – s Malfoyem nepromluvila.

Jen tak dál hoši v zeleném! Jen tak dál hoši v zeleném!

"Pokud okamžitě nezavřou hubu," mumlá Dom, "použiju na zmijozelský stůl Avada Kedavru a je mi jedno, koho to zasáhne!"

"Já si myslím, že bysme tam měli umístit bombu – však víš, smáznout většinu z nich najednou." řeknu.

Potter je náš král!

Potter je náš král!

V bránu vždycky střelí camrál!

Potter je náš král!

"To je moje písnička!" zaprotestuji, znechucená tím, že ji Zmijozel ukradl.

"Popravdě, je to písnička tvého táty," řekne James. " A to zmijozeláci jsou ti, kteří ji vymysleli – jejich záměrem bylo zesměšnit ho."

Zmijozel vládne!

Nebelvír slábne!

Malfoy šel a zlatonku chyt.

A James si může ledatak políbit ři –

James hodí svou učebnici Astronomie po velkém sedmákovi ze Zmijozelu a zasáhne ho přímo mezi oči – úžasné.

1, 2, 3, 4, 5,

Koho si vážit, řekneme vám hned!

Žádní lvi!

Žádní lvi!

jsou to ubožáci bez naděje,

to Zmijozel je poslal do prdele!

"Vždyť jsme je kurva porazili každou jinou hru!" vykřiknu.

Dom svou vidličku drží velice odhodlaně a vypadá, že ji hodlá po někom každou chvílí hodit. Ale jen v případě, že nezasáhnu jako první.

"No tak," řeknu. "Pojďme zpátky do společenské místnosti."

Legenda Potter

Je tu jen jedna legenda Potter

Legenda Potter!

Je tu jen jedna legenda Potter…

Dom, James a já opouštíme Velkou síň ještě před dojedením naší večeře. Zmijozeláci pokřikují a vysmívají se Jamesovi, když ze síně odchází, ale před tím, než ji opustí úplně, ukáže svou hůlkou na zmijozelské plakáty. Ukazovaly nápisy jako "Hadi na to mají!" a "Zmijozel je nejlepší!". Teď hlásají "Hadi jsou sračky!" a "Zmijozel je špína!". Vím, že bychom neměli udělat to, co přesně chtěli, ale je celkem legrační, že ty prápory nemůže nikdo změnit na původní verze.

James a já na chvíli zapomeneme na naše malicherné hašteření, díky sjednocení kvůli nenávisti směřované proti Zmijozelu. Dom je naštvaná stejně tak.

"Nafoukaní bastardi!" vykřikne James a nakopne křeslo ve společenské místnosti. "Stydím se za to, že můj bratr je jejich kapitán!"

"Nenávidím je," prakticky ječí Dom. "Nenávidím je všechny!"

"Já vím," souhlasím. "Vážně, vyhrají jedno mizerné utkání -"

"Kvůli deseti zatraceným bodům!" vykřikne James.

"Kvůli deseti bodům!" pokračuji. "A chovají se, jakoby jim patřila celá škola!"

Dom klesne do křesla, které James před chvílí nakopnul a já si sednu do tureckého sedu na zem u krbu. Všichni máme podobně znechucené výrazy.

"Pokud budete uvažovat logicky," řeknu po pár minutách. "Pořád máme slušnou šanci na výhru."

"Ne, to nemáme," řekne James utrápeně.

"Máme!" odporuji. "Pokud Zmijozel prohraje další utkání s Havraspárem a my porazíme Mrzimor - "

"Jo, ale my neporazíme Mrzimor," řekne James.

"To je ale pěkně poraženeckej přístup!" řeknu naštvaně.

"On myslí…nemůžeme vyhrát bez tebe, Rose," řekne Dom.

"Co? Samozřejmě, že můžete vyhrát beze mě!" vyhrnu. "Byla jsem jen brankář – a ke všemu špatný!"

"Byla jsi skvělá brankářka – jedna z našich nejlepších hráčů," říká James vážně. "Carmichael je v porovnání s tebou nula. To on je důvodem naší prohry."

Znovu ztichneme. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že jsem částečně zodpovědná za to, že Nebelvír prohrál.

"No, v tom případě víš, co máš dělat, Jayi," řeknu a on se na mě se zájmem podívá. "Postarej se o to, aby zmijozelská brankářka otěhotněla."

Dom nasadí znechucený obličej.

"Viděla jsi Henriettu Flintovou, že ano, Rose?" zeptá se znechuceně Dom, ale napůl se směje.

"Někdo jí jako miminu musel šlápnout do obličeje," řekne James.

"Vážně," směju se. "Znám někoho, kdo je dobrý brankář, i když v týmu ještě nehrál."

"Kdo?" zeptá se James.

"Lily."

James a Dom na sebe nedůvěřivě pohlédnou.

"Lily?" ušklíbne se James. "Jako moje malá sestřička?"

"Dobře, vím, že se moc neprojevuje, ale je dobrá hráčka," naléhám. "Říkám ti, když jsme byli děti, s tátou a strejdou Harrym jsme hráli pořád – je dokonce lepší než já."

James to zvažuje.

"Neudělá to," řekne Dom.

"Proč by neměla?"

"Nezkusí ani konkurz," řekne. "Pokoušela jsem se ji přemluvit už hodněkrát."

"To protože se bojí, že si z ní James a Fred budou dělat srandu," řeknu jí. "Zajistím, aby byla na příštím tréninku."

Uslyšíme hlasy přicházející skrz portrét a jako první vejde Lily a drží se za ruku s Lorcanem. Dom a já se jedna na druhou ušklíbneme, ale James se mračí. Díky jeho smrtícímu pohledu je Lorcan absolutně vyděšený. Potom se Jamesův obličej během chvilky změní z rozčileného na znechucený a to když za Lily a Lorcanem vejdou Al a Malfoy, omotaní v zelených šálách a ještě stále ve svých zelených famfrpálových dresech.

"Lily," zavolá James. "Pojď sem na minutku."

Vypadá naštvaně, ale ne tak moc naštvaně, jak bude vypadat Lily, pokud si z ní bude utahovat. Pustí Lorcanovu, velmi nervózně vypadající ruku a přichází k Jamesovi.

"Co tu sakra oni dělají?" sykne na ni.

"Myslíš našeho bratra, jeho nejlepšího přítele a blízkého rodinného přítele?" zeptá se ledově.

"Myslím," šeptá James zuřivě, "ten špinavý, opovrženíhodný Zmijozel!"

Ach ne – to neměl říkat.

"Jsi neuvěřitelný!" syčí na něj Lily. "Tihle opovrženci byli tví přátelé do té doby, než jsi prohrál nějaký stupidní famfrpálový zápas!"

"Nuže Lily, Famfrpál není stupidní – neříkej věci, které nemyslíš vážně," řeknu rozumně. Střelí po mně pohledem její matky, takže sklapnu.

"Přestaň být tak přecitlivělý kvůli prohře," odsekne mu Lily. "Je to jen hra!"

"Nezasloužíš si jméno Potter!" ječí James a vyskočí ze svého místa.

"Ach a ty ano?" piští Lily. "Jsi jen idiot, Jamesi! Táta nám už od doby, co jsme prvně přišli do Bradavic, říká, že by Zmijozel a Nebelvír měl táhnout za jeden provaz, nebo by to mohlo vyústit v další válku – a to ty se tu pokoušíš udržet staré předsudky naživu! Je mi z tebe ZLE!"

Al a Malfoy si při jejím křiku přestanou vyzpěvovat "Jen tak dál hoši v zeleném". Lorcan vypadá, že každou chvílí omdlí. Pravděpodobně se naučil "nikdy nenaštvat Lily" pravidlo. Malfoy si jde sednout na opěradlo křesla, na kterém sedí Dom a položí jí ruku kolem ramen, ale ona ho ze sebe sklepe – Famfrpál má před láskou očividně přednost. Pokouším se potlačit svůj smích, ale řekla bych, že se stejně ušklíbám. Malfoy vypadá naštvaně.

Lily se vyřítí ze společenské místnosti, těsně následovaná Lorcanem. Al se směje jako blázen (mám mírné podezření, že je opilý. Albus Severus Potter se ještě neopil, pokud vím, a rozhodně ne ve čtyři odpoledne.)

"Není žádná šance, že by se připojila k našemu týmu!" zařve James směrem k portrétu, přestože je Lily už pryč. Po Alovi a Malfoyi střelí hnusným pohledem a odvzteká se do své ložnice a zabouchne za sebou dveře.

"Někteří lidé prostě neumí prohrávat," řekne Al a sedá si na židli, kterou James právě opustil.

"A někteří lidé neumí vyhrávat," odpovím.

"A co tenkrát, když jste vyhráli pohár - "

"Kdy přesně?" přeruším ho. "Pohár jsme vyhráli několikrát."

"Minulý rok," pokračuje Al. "Nepřestali jste o tom kecat celý měsíc a zařídili jste, aby každá zmijozelská miska Cheerios zpívala "Salazar byl bábovka" a "Zmijozel létá jako mudlové".

"To bylo docela zábavný," směje se Dom a já přikývnu v souhlasu.

"Nemusíš mít strach, to samé uděláme i tento rok," ušklíbnu se.

A je to pravda – nenechám Zmijozel vyhrát. Jestli uslyším další zmijozelský zpěv, zblázním se.

Jsme šampióny přátelé,

Létat budeme i do postele…

Ach néé.

___________________________________________________________

UKÁZKA Z PŘÍŠTÍ KAPITOLY:

"Co se děje?" zeptá se a dívá se mé břicho, které si ještě stále držím, "Je to mimino? Do prdele, snad to nezačalo už teď?"

Protočím oči, vezmu ho za ruce a položím si je na břicho.

"Cítíš to?" zeptám se nadšeně.

Pokrčí rameny a podívá se na mě, jako bych se zbláznila.

"Ehm, Weasleyová, co bych měl – páni! Bylo to… bylo… koplo to právě?"

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Neprihlásený - 22.05. 2022
Povidka by to byla dobra, pokud by Rose dala dite k adopci. Bohuzel mam obavu, ze se bude drzet predvidatelneho klise a nakonec si ho necha (a ve finale ho bude nesnaset a opravdu si zkazi zivot, protoze o mimino nestoji, neni na nej pripravena a nema k detem vztah). To nanestesti mylne vychovava dalsi generaci v presvedceni, ze laska k vlastnimu diteti je automaticka a pece o nej zenu naplnuje. Coz je samozrejme uplna blbost, hormony dokazi na chvilku zenskou zblbnout, o to horsi je pokracovani.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: NessC - 11.07. 2013
Konflikt v rodině Potterů je úsměvný. Vždyť je to jen hra... ) A ukázka je perfektní! Děkuji za překlad.

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: NikkyD - 05.03. 2011
Super kapitola! ako kazda ina...Dakujem:)

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: linterna - 12.08. 2010
Skvělá povídka, objevila jsem ji nedávno (dneska :-D ), ale už jsem jí přečetla jedním dechem. Doufám, že pokračování bude brzy. Těším se jak dítě, kdy se dají dohromady Scorpius a Rose (dají, že jo?)...
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Děkuju :) Pokračování bude každou chvilkou (snad). No, dají i nedají :D

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Rapidez - 11.08. 2010
* mlátí se smíchy * Sáfryš, člověk si to tu chvilku nehlídá, a hned tolik hlášek a scének; to je skoro jako ty nekonečné seriály - když se na to jeden dívá pod tím správným úhlem, nelze to neocenit!!! No a ty hlášky - sááááfryš, tahle bude kultovní. xD Je tu jen jedna legenda Potter! Vzhledem k té "nekonečnosti" doufám, že tě to neomrzí a budeš pokračovat! Vždyť už máš za sebou takový úctyhodný kus, whoa! Takže správnou náladu k překládání a hlavně i dostatek času! :-D
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Děkuju, budu se snažit. Teď vůbec poprvé mám pár kapitol (dobře, jenom 2 :D) náskok. To s těmi nekonečnými seriály je dobré přirovnání :)

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Eiblin - 10.08. 2010
Typický Ron:-) Začína to byť sakra zamotané:-D Veľmi pekne ďakujem za preklad!

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Nade - 06.08. 2010
Už dlouho jsem se chystala na tuhle povídku a teď jsem zchroupala všechny vydané kapitoly najednou. Takhle to mám ráda: číst dokud nepadnu. Povídka je to úžasná. Rose má při vší té smůle neuvěřitelný smysl pro humor, nebo spíš autor(ka) dokáže její životní peripetie podat takovým způsobem, že se člověk mlátí smíchy. Po tom trapasu na zápase jsem Rose obdivovala, že nešla rovnou skočit z věže. Ale nakonec není nic tak horké, jak se upeče. Těším se na další kapitoly. Díky!
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Děukuju moc :)

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Monie - 05.08. 2010
Paráda, tahle povídka je díky Rose a Scorpiusovi tak nová a neotřepaná, moc se mi líbí, těším se na pokračování a doufám že to škvrně kopalo do Scorpiusovi paprčky :o)

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: teriisek - 05.08. 2010
Tak Zmijozelové teda museli být na zabití! Taky to nesnáším, když prohraju a ten druhý se tím pak takhle vytahuje, takže soucítím... Jinak teda důvod "pauzy", kterou mají Hermiona s Ronem, je fakt malicherný.. ale myslím, že to na ně přesně sedí! A teda ten zvyk zavádět ukázky z další kapitoly je nepěkný a na zabití... jak to teď mám vydžet???;) Jinak teda moc díky za překlad, bavila jsem se a moc se těším na pokračování!
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Děkuju za komentář :) Ale víš co je nanic? Že ty ukázky jsou jenom u některých kapitol :/

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: JSark - 05.08. 2010
:DDDD Slizolin do toho! :) Nemôžem si pomôcť, proste im držím palce. James mi je nesympatický. Díky za preklad, bol skvelý.
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Opravdu? Já ho mám celkem ráda :D Děkuju

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: HOPE - 05.08. 2010
no páni, to byla zase kapitolka, jedna pusa a Ron takhle k tomu řádí, no jo je Weasley:) Nebelvír snad poprvé prohrál?:) že to tak nemůže přenést přes srdce?:))) snad nechce Rose zase znova létat??
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Řekla bycch, že létání nehrozí :D Děkuju za komentář :(

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: anonym - 05.08. 2010
skvelé

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Elza - 05.08. 2010
Nemůže být&mrtvý? - Ne, odkdy mrtví lidé chrápou? - "RONALDE WEASLEY!" zaječím a zním jako máma. - "Co - co se děje?" zakoktá, když vyskočí. Aspoň pro něco je ten malý idiot dobrý, i když je to jen pro porušování pravidel. ...opravdu, máma políbila nějakého bulharského chlapa před tím, než se naši vůbec vzali a teď se rozvádějí? Nikdy jsem neslyšela nic směšnějšího! (Kromě Jamese randícího s Phelpsovou.) "Hadi na to mají!" "No, v tom případě víš, co máš dělat, Jayi, postarej se o to, aby zmijozelská brankářka otěhotněla." ...odvzteká se do své ložnice... *:DDD Tenhle příběh nikdy nezklame... Díky!
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Děkuju :)

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: denice - 05.08. 2010
Chápu, že Hermiona odešla od Rona, jen je mi divné, že jí to trvalo tak dlouho. Pošťuchování kvůli famfrpálu bylo okouzlující, a naprostý vrchol kapitoly - rozhovor Jamese a Ala s Lorcanem.

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: bbarka - 05.08. 2010
no toto je typicky Ron - jedna pusa a navyprava okolo toho...nie aby sa normalne porozpravali...a nemusel by zit ako prasa...a myslim ze Slizolincania sa tesili opravnene, vyhrat prvy krat na Chrabromilom je uspech...ale to su zase chlapi :D:D:D ta ukazka z buducej kapitoly sa mi pacila, uz sa tesim :D dakujem za preklad:)
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
Další kapitola by mohla být každým dnem, děkuju :)

Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: zuzule - 05.08. 2010
Hérgot, Jamese ta prohra sakra vzala. On je přibuznej i s Ronem, co? :D No ale rozvádět se kvůli jedný puse... Snad se Ron probere. Díky!
Re: 14. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY Od: Do_MuSh - 13.08. 2010
No jo, typickej Ron :D Nemáš zač :)

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( Dominika.Del )29.08. 201335. kapitola (Záver)
padfoot4ever: ( Dominika.Del )09.08. 201334. Krev, pot a slzy
padfoot4ever: ( Dominika.Del )11.07. 201333. Chvíle neklidu
padfoot4ever: ( Dominika.Del )05.07. 201332. Další éra u konce
padfoot4ever: ( Melanie )28.06. 201331. Vítězství a porážka
padfoot4ever: ( Melanie )04.05. 201330 kapitola Zoufalé časy
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.07. 201229. kapitola
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.05. 201228. KAPITOLA – ŽÁDNÝ PAN MILÁNEK
padfoot4ever: ( Do_Mush )09.02. 201227. KAPITOLA – MEZERA V PLÁNU
padfoot4ever: ( Do_Mush )29.12. 201126. TROCHU JINAK NEŽ OSTATNÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )02.11. 201125. KAPITOLA - DOKONALÝ? TO ASI NE
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.09. 201124. KAPITOLA - NAPROSTÝ IDIOT
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.08. 201123. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN
padfoot4ever: ( Do_Mush )10.07. 201122. KAPITOLA - VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ROSIE
padfoot4ever: ( Do_Mush )28.05. 201121. KAPITOLA PŘÍPRAVY
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.04. 201120. KAPITOLA NEMOCNIČNÍ KŘÍDLO
padfoot4ever: ( Do_Mush )04.03. 201119. I APRÍLOVÝ ŽERT MŮŽE DOPADNOUT VELMI, VELMI ŠPATNĚ
padfoot4ever: ( Do_Mush )23.01. 201118. KAPITOLA - DLOUHÁ NOC
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.09. 201017. KAPITOLA KLUCI NEBREČÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.08. 201016. KAPITOLA TAJEMSTVÍ A CIGARETY
padfoot4ever: ( Do_Mush )18.08. 201015. DCERA SVÉHO OTCE
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.08. 201014. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )21.07. 201013. KAPITOLA AMORŮV HNĚV
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.07. 201012.KAPITOLA ZNOVU SE NAUČIT ŽÍT
padfoot4ever: ( Do_Mush )24.05. 201011. HORŠÍ UŽ TO NEBUDE... VIĎTE?
padfoot4ever: ( Do_Mush )25.04. 201010. ČOKOLÁDA, PŘÍSTĚNKY A VZPOMÍNKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )20.04. 20109. KAPITOLA RODIČOVSKÁ HÁDKA
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.04. 20108.KAPITOLA DEJTE MI POKOJ!
padfoot4ever: ( Do_Mush )01.04. 20107.KAPITOLA DOPISY OD MÉ KMOTRY
padfoot4ever: ( Do_Mush )29.03. 20106. CESTA DOMŮ
padfoot4ever: ( Jimmi )22.03. 20105. NEŠŤASTNÉ VÁNOCE A CHAOTICKÝ NOVÝ ROK
padfoot4ever: ( Do_MuSh )15.03. 20104. JÁ NEJSEM TY
padfoot4ever: ( Do_MuSh )13.03. 20103. VÁNOČNÍ KOMPLIKACE
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20102. Zrzka
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20101. Prológ Test
. Úvod k poviedkam: ( Do_MuSh )10.03. 2010Úvod k poviedke