Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Známá neznámá [Octavie]

05. Dvě věže

Známá neznámá [Octavie]
Vložené: Jimmi - 27.05. 2008 Téma: Známá neznámá [Octavie]
Jimmi nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

„Hermiono, ty ses asi úplně zbláznila! Jak jsi to proboha mohla udělat? Ty jsi unesla dítě!“ vybuchl Viktor po hodině netrpělivého přecházení po obývacím pokoji, když za sebou jeho snoubenka konečně přibouchla dveře.

Před hodinou se i s Lucií přemístila k nim do domu a celou tu dobu strávila jejím uklidňováním. Na uklidnění Viktora si našla čas až teď, protože Lucie před několika minutami vyčerpáním usnula. Holčičce se totiž nikdo nenamáhal vysvětlit, co se vlastně stalo... Ráno ji ze spánku probudily nějaké rány a když utíkala k tatínkovi, aby vyhnal všechna strašidla z jejího pokoje, uviděla, jak ho zásahová jednotka bystrozorů nešetrně zatýká. Pak ji odvedli někam, kde sice bylo hodně dětí, ale nikdo si jí pořádně nevšímal. Až teď, skoro v poledne, se dozvěděla všechno potřebné.

„Já jsem neunesla jen tak nějaké dítě! Je to moje dcera. A neunesla jsem ji!“ zakřičela na něj Hermiona zpátky. Nechápala, kde se v ní ta jistota brala, ale měla ji. A vítala ji.

„Aha, takže ses najednou rozhodla, že je tvoje? No to je báječné... Za necelý týden se máme brát a ty na mě takovou informaci zařveš jako vyvolávačka na trhu? To snad nemyslíš vážně!“ z tmavých očí mu šlehaly blesky, když ji ironicky odpovídal. „A neunesla jsi ji... No, myslím, že kdokoliv další by měl jiný názor! Sakra, Hermiono, vždyť tě za to můžou zavřít!“

Na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl.

„Ale to je to, co chceš, že jo? Ty chceš jít sedět do vězení, abys byla blízko jemu. Nejradši bys byla, kdyby vás dali rovnou do té samé cely, nemám pravdu?“ zeptal se tiše.

„Ne, to teda zatraceně pravdu nemáš! Mě je Malfoy úplně ukradený. Jediné, co nás v tuhle chvíli spojuje, je to, že máme dceru. Nemůžu za to, sakra, ani se na to nepamatuju! Ale vím, že je Lucie moje, prostě to vím...“ odvětila stejně tiše jako on.

„Chceš zrušit svatbu?“

Hermiona sebou při té otázce škubla, jako by dostala ránu bičem.

Chci zrušit svatbu?To je jedinečná příležitost, Hermiono... Bojíš se přece svatby...

„Ne, nechci zrušit svatbu,“ pronesla odhodlaně. „A ty?“

Dívala se na jeho typický zachmuřený výraz, který se jako mávnutím kouzelné hůlky proměnil ve šťastný, trochu rošťácký a trochu spiklenecký úsměv. Ten úsměv, kvůli kterému se do něj před lety zamilovala.

„Ne, nechci zrušit svatbu. Nezrušil bych ji, ani kdybys řekla, že chceš. Protože já se tě jen tak nevzdám a už vůbec ne kvůli Malfoyovi... Nevěřím, že je Lucie tvoje dcera. Ale budu respektovat tvoje rozhodnutí. Ať bude jakékoliv, chci, abys věděla, že tě budu mít pořád rád...“ rozechvěle se na ni podíval. „Mrzí mě, že jsem na tebe před chvílí křičel. Ale mám o tebe strach... Celou tu hodinu jsem se bál, že sem vlítne oddíl bystrozorů, aby tě zatkli,“ znovu nevědomky zvýšil hlas, když jí to říkal a otřásl se po celém těle.

„Pojď ke mě...“ vybídl ji a vztáhl k ní ruce.

Neváhala ani okamžik, než se k němu rozeběhla, aby mu mohla přistát v náruči. Pevně se k němu přitiskla a nasála vůni kolínské, kterou od ní dostal k minulým Vánocům.

„Je mi to líto, Viktore, ani nevíš jak...“ mumlala mu do košile. „Ale pro mě se tím nic nemění, pořád si tě chci vzít...“

Nechala se donést až k nejbližšímu křeslu, kam se Viktor společně s ní usadil. Němě vychutnávala jeho společnost a jako tolikrát předtím ji znovu uklidnila.

Nelhala jsem mu... Opravdu se nic nezměnilo... Když se nepočítá to, že mám dceru a to, že se musím nějak vyrovnat s tím, že jsme kdysi s Malfoyem byli víc, než jen nejlepší nepřátelé...

Zavrtala se mu obličejem do krku a snažila se uvolnit. Přesto ale její malá část zůstávala stále ve střehu, aby uslyšela sebemenší náznak toho, že se Lucie v její ložnici probrala a volá ji.

„Viktore...“ povzdechla si do ticha místnosti a natáhla se k němu, aby ho políbila.

Nic se nezměnilo... Ne v mých citech k němu. Nedokážu si už svůj život bez něj představit. A jestli chce svatbu, má ji mít.

Přivřela oči uspokojením, když ucítila jeho měkké rty na svých. Zabořila prsty do jeho krátce ostříhaných vlasů a začala mu je šťastně cuchat, ráda, že už se nehádají.

„Ehm, hmmm,“ ozval se do zvuku otevíraných dveří jásavý hlas jedné z Viktorových sester. „Mám přikryté oči a nevidím vůbec nic, nebojte se, mládeži.“

Hermiona se musela při tom nepatřičném oslovení zasmát. Sama byla o čtyři roky starší, než Junia a Viktor byl starší o další tři roky.

Když vzhlédla ke dveřím, musela se zasmát podruhé, když uviděla svou budoucí švagrovou, jak stojí mezi dveřmi, jednu ruku na očích a v druhé dopis.

„Sakra práce, to tady ani nemůžu v klidu svést svého snoubence?“ začala se Hermiona naoko rozčilovat. „Dělám tu skoro profesionální striptýz, strhávám ze sebe šaty, k tomu mi pomáhá tady ta hodná sexy slečna a on nám sem někdo vleze! To snad nemůže být pravda!“ nadhodila znechuceně a začala v duchu počítat. Nedopočítala ani do dvou a Junia už s očima navrch hlavy spustila svou ruku dolů.

Sotva očima přehlédla poklidnou scénu, nafoukla tváře a uraženě promluvila:

„Pche, na to tě užije, dělat si ze mě srandu... Vám ten dopis snad ani nedám...“

„Ne, počkej, Junio,“ zarazil ji Viktor přísným hlasem a sjel Hermionu nesouhlasným pohledem. Snažil se jít svým sestrám příkladem a zrovna nevítal Hermioniny občasné úlety.

Co by tomu řekla maminka... Mám na ně dávat pozor a ona jim tu vykládá takové věci! jako by v hlavě slyšela jeho myšlenky a musela se tiše zahihňat. I Junia si rukou přikryla ústa, aby se neprozradila a vesele na Hermionu mrkla.

„Kdo nám píše?“ zeptal se Viktor ledově.

Junia zamžourala na srolovaný pergamen ve své ruce, pak si ho přiblížila blíže k očím a nakonec oddálila asi na metr od sebe.

„Tybalt Tornatore, velitel bystrozorské zásahové jednotky...“ přečetla profesionálně a vzhlédla. „To je ten idol, co nám sem vtrhnul brzo ráno? Byl to docela kanec, koukaly jsme na něj škvírou ve dveřích.“

Mírně se začervenala pod přísným pohledem svého bratra.

„Ale neslyšely jsme vůbec nic, nemusíte se vůbec bát. Ani jedna jsme neslyšely tu vaši hádku. A i kdyby jsme ji slyšely, tak bychom neposlouchaly, protože je to neslušné...“ začala trochu panicky drmolit a sehnula se, aby položila ruličku pergamenu na zem před sebe. „Já už vlastně musím jít. Tady máte ten dopis. Zatím čau!“

Jakmile domluvila, dřevěné dveře se za ní zavřely rychlostí blesku.

„Viktore, nesmíš své sestry takhle děsit!“ napomenula ho Hermiona, když vstala z jeho klína. Přešla až ke dveřím, kde ze země sebrala zažloutlý papír. „Nechápu, jak se toho tvého pohledu můžou tak bát. Ale vždyť už jsou dospělé, všechny tři! Musíš na to brát ohledy a ne je pořád tak utiskovat!“

„Ty to nechápeš, miláčku. Je moje povinnost na ně dohlížet. Sice jsou dospělé, ale chovají se jako malé puberťačky a podle toho se k nim taky chovám,“ vysvětloval, zatímco se k ní přibližoval, aby si přes její rameno mohl přečíst dopis, který držela v rukou.

„Dvacet tisíc galeonů...“ šeptal nevěřícně. „To nemyslí vážně, že ne?“

„Je to kauce za vraha, teda předpokládaného vraha, nemůžou dát přece kauci dvě stovky,“ vysvětlovala Hermiona stejně tiše.

Jejich rozhovor přerušilo zaklepání na dveře, vzápětí do mezery mezi nimi a stěnou strčila hlavu další Viktorova sestra – Luana.

„Co se tam píše?“ zašeptala zvědavě.

„Chtějí za Draca Malfoye kauci dvacet tisíc galeonů,“ odpověděla pořád ještě potichu Hermiona.

Luana se otočila a něco špitala osobě, která stála za ní. Chvíli bylo ticho, než se za dveřmi ozval hlas Veronicy, poslední se sester.

„Už vidím ten titulek v novinách! Viktor Krum, skvělý chytač, zaplatil kauci Dracovi Malfoyovi, svému předchůdci v řadách Londýnskách orlů. Malfoy byl obviněn z vraždy a má dceru s Krumovou snoubenkou.“

Veronica už půl roku pracovala jako stážistka v redakci Denního věštce a velice si zakládala na své schopnosti vymýšlet titulky, vyloženě lákající ke koupi novin.

„Ne, skvělý chytač je moc málo... To chce něco víc... Úžasný... Ne... Geniální... To je ono!“ dováděla Luana větu své sestry k dokonalosti.

„Do svých pokojů,“ zařval Viktor tak, že sebou Hermiona trhla. „Obě!“

Jeho rozkaz následoval sled hlasitých ran a klapotu podpatků, jak dívky utíkaly pryč.

„Po kom jsou tak zatraceně zvědavé a vlezlé? A jak se to všechno dozvěděly? Já jim neříkal nic,“ ujišťoval svou snoubenku, když upíral nad počínáním svých sester oči v sloup.

„Já vím, žes jim nic neřekl. A vždyť to je jedno, stejně by si to přečetly zítra v novinách. Měl bys jim to všechno radši vysvětlit sám, pane geniální chytači. Vidíš, jak si tě váží? Měl bys být rád, že máš takové sestry,“ pohladila ho po paži, aby ho trochu uklidnila. „Dáš mi peníze, abych tu kauci mohla zaplatit, prosím? Stejně tam jdu na ten výslech, takže to vezmu při jednom... Mohl bys zatím dát pozor na Lucii? Budu se snažit být doma dřív, než se vzbudí.“

xxxxx

„Malfoyi?“ zavolala Hermiona do jeho cely, aby ho upozornila, že jde dál.

Nemůžeš mu říkat Malfoyi. Je to otec tvojí dcery, určitě bys mu měla říkat jinak, než příjmením! v hlavě jí vytanulo tisíce něžností, kterými jí nazýval Viktor. Ale to jí připadalo ještě míň vhodné, než příjmení, které jí zase znělo spíš jako nadávka.

„D-draco?“ zakoktala se. Měla divný pocit, že mu tak ještě nikdy předtím neřekla.

Při pohledu na něj se jí nevědomky roztřásly ruce. Vypadal nebezpečně a na lícní kosti se mu zřetelně rýsovala temná modřina.

„Myslela jsem, že bystrozoři používají kouzla,“ vztáhla dlaň k jeho tváři, aby se jí mohla jemně dotknout. Žádné kouzlo, které znala, nemohlo podlitinu způsobit. Ztěžka polkla, když její prsty dosáhly na jeho pokožku a bříšky jí projelo slabé zajiskření. Ruku radši ihned stáhla.

„Zapla-,“ musela si odkašlat, aby mohla pokračovat dál. „Zaplatila jsem tvoji kauci. Můžeš jít...“

Proč jsem vlastně souhlasila s tím, aby mu ji Viktor zaplatil? Co když je opravdu vinný? Co když ji zabil? zděšeně se podívala do jeho ostře řezané tváře.

„Proč jsi to zaplatila?“ zeptal se tiše a zkoumavě si ji prohlížel, až měla pocit, že se v jeho očích utopí.

„Kde je Lucie, víš to?“ pokračoval v otázkách i v prohlížení. Navzdory chladu ve vězení cítila, jak jejím tělem stoupá vlna vedra.

„Lucie je u mě doma. Odvedla jsem jí ráno z dětského domova, kam ji dali bystrozoři,“ odpověděla mu jen na druhou část otázky, protože nevěděla, jak by odpověděla na tu první.

„Oni ji šoupli do dětského domova?“ zvýšil Draco hlas rozčílením. „Zabiju je...“

„Draco, uklidni se...“ nabádala ho. „Nikoho prosím nezabíjej, už teď máš dost problémů s vraždou tvojí tchyně. Lucinka je v pořádku, teď spí. Chci se vrátit, než se probudí, tak se přestaň rozčilovat a pojď!“

„Ty sis jí vzala k sobě?“ překvapeně se na ni podíval svým stříbrným pohledem, až se jí zadrhl dech v hrdle.

„Ano, samozřejmě,“ odvětila přesto pevně, „je to přece taky moje dcera a nenechala bych ji v tom domě ani o okamžik déle! Ať mě klidně zavřou za únos...“

Udiveně k němu vzhlédla, když se pobaveně rozesmál. Jeho smích jí projel jako nůž.

Znám ho. Znám ten smích... I ten způsob, jakým si mě prohlíží. Ale zároveň vím, že jsem mu nikdy předtím neřekla jménem. Co to má znamenat? Co mám dělat? Jsou to vzpomínky nebo si to jenom namlouvám?

„Takže ty jsi unesla naši dceru?“ vypravil ze sebe mezi jednotlivými záchvaty smíchu. „Umím si tě živě představit, statečnou, bijící se za práva slabších, jako vždycky. Uvědomuješ si vůbec, že kvůli téhle tvé vlastnosti Lucie přišla o matku? A teď ji díky té samé vlastnosti našla...“

Zhluboka si povzdechl.

„Tak to bychom to měli jít všechno do toho dětského domova vysvětlit, jinak Azkaban získá nejpůvabnějšího vězně, jakého kdy měl...“

Co mi to tu povídá? Naši dceru... Přišla o matku... Našla ji...

„Takže je to pravda? Máme spolu dítě?“ vydechla s obtížemi. Bylo to něco jiného, když si to myslela sama a když to měla potvrzené i z úst Luciina otce.

Mám dceru. Mám dceru s NÍM... Ona je moje dítě...

Pevně stiskla víčka k sobě, protože se jí do očí draly zrádné slzy.

Šest let mám dceru a nevím o ní. Přišla jsem o šest let jejího života...

„Hermi,“ ucítila na svých rtech jeho dech, když se nad ní sklonil a vzápětí na nich ucítila i jeho rty. Nechápala, proč se jí zatočila hlava při tom letmém doteku, ale stalo se to, stejně jako včera. Nijak nereagovala, ani když se dotkl jazykem jejího spodního rtu, protože se jí najednou přestalo dostávat vzduchu. Nemohla se ani pohnout, ani přemýšlet. Až po chvíli pootevřela ústa, aby mu mohla polibek oplatit se stejnou vášní, s jakou ji líbal on.

Probral ji až její vlastní sten, který jí nevědomky unikl. Málem ho přeslechla přes hlasité bušení svého srdce.

Co to děláš? Co to sakra děláš?

Dlaněmi, kterými dříve hladila jeho záda, se vzepřela proti jeho hrudníku a odtáhla se od něj, aby se mohla syčivě nadechnout.

Protože nemohla udržet vztyčenou hlavu, nechala ji padnout nazad. Na malý moment pozorně sledovala tmavě šedivé, vlhké kameny nad sebou, než poraženecky zavřela oči, aby se nemusela dívat na nic. Svým myšlenkám ale neunikla.

Ty jsi ale koza... Proč si to všechno tak moc komplikuješ? nadávala si v duchu, když ji po tváři sklouzla první slza.

Co teď mám dělat? Proč se tohle všechno děje zrovna mně?

Náhle si nebyla zdaleka tak jistá, jako před chvílí, že si to všechno jenom nenalhává.

Přesto se usmála, stejně zdráhavě, jako zapadá horké letní slunce. Už totiž věděla, jak zjistí pravdu.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Prehľad článkov k tejto téme:

.Octavie: ( Jimmi )27.05. 2008Epilóg
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200817. Hořký koniec
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200816. Záchrana
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200815. Pravdivé lži
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200814. Šach
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200813. Růže pro Draca
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200812. Paměť
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200811. Had
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200810. Nová naděje
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200809. Dílky skládačky
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200808. Zbabělá a zmatená
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200807. Kam patřím
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200806. Řešení
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200805. Dvě věže
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200804. Pýcha a předsudek
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200803. Probuzení
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200802. Šílená, Krásny
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200801. Lucie, postrach ulice
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )26.05. 2008Úvod