archiv.hpkizi.sk
Kapitola 8. Hermiona
Heart with no companion
Článok poslal užívateľ: Jimmi - 20.02. 2010
Téma: Heart with no companion
Kometa
nám napísal:

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

Heart with no companion

Napísala : Michmak

Přeložila: kometa

Beta-reader: Eli

Art credit: : Jonathan3333, autor banneru: Jimmi

Je po válce, Voldemort je poražen. V závěrečné bitvě se Hermiona Grangerová zcela nečekaně vrhne před Severuse Snapea, takže ji zasáhne neznámá kletba, kterou na něj vyslal Lucius Malfoy. Díky tomu leží v kómatu v nemocnici U svatého Munga a její stav je už několik měsíců beznadějně stejný. Pokusy o zjištění, jakou kletbu Lucius použil, selhávají a za Hermionou chodí pravidelně už jen jeden člověk. Ačkoliv vlastně ani pořádně neví, proč to dělá, každý večer přichází Severus Snape a usedá k Hermioninu lůžku...

Poviedku v originálnom znení nájdete na adrese:

http://www.fanfiction.net/s/2056132/8/Heart_With_No_Companion

Vaše úžasné komentáře a jejich útěšné množství způsobily, že jsem se úplně vznášela na obláčku a tahle kapitola se mi překládala skoro sama – vy víte, jak člověka motivovat k práci :-D velké vděčné díky vám: 32jennifer2, adelina, beruska1, denice, Dessire, elulinek, Elza, gleti, Gringer, HOPE, Izzy, Janka, Jimmi, JSark, Leannka, Limetka, Maenea, Mex, Monie, nepřihlášená dušička, Norika, Nuviel, Petty, Rapidez, Salisima, SaraPolanska, segrabrachy, Sela, soraki, Tesska, Tez, wanilka, Zuzana, zuzka a jako vždy speciální díky a poklony tobě, eli :o)



Kapitola 8.  Hermiona

Ty hlasy byly zpátky. No, teda, ne hlasy, ale hlas. Stočená do klubíčka ve staré učebně lektvarů, zaslechla ve své hlavě ozvěnu volající její jméno: ‚Hermiono!‘

Byl to jeho hlas.

Samozřejmě, že neodpověděla. Ty hlasy se ji už před tím pokoušely obelstít a donutit k odchodu z této místnosti, z jejího útočiště. Neudělala by to. Věděla, že pokud odtud odejde, ztratí tím poslední spojení s ním a podlehne šílenství, kterému bylo stále těžší a těžší odolávat.

„Hermiono!“

Z chodby slyšela poměrně hlasitou ozvěnu kroků a drsný namáhavý dech, který nebyl její. Ať už její mysl vyvolala jakéhokoli ducha, aby ji dohnal přes okraj šílenství, přibližoval se.

„Hermiono!“

Ty hlasy byly stále záludnější - používaly jeho hlas, když věděly, jak moc se jí po něm stýská. Bylo těžké neodpovědět. Cítila, jak se kousla do rtů, aby z nich nevyšlo jeho jméno a v očích se jí objevily slzy. Pokoušela se potlačit vzlyky, které se jí draly z hrdla, ale zjistila, že bez ohledu na její vůli stejně unikly. 

Byla ze své samoty tak unavená.

Ty kroky venku na chodbě se zastavily. Velké černé dveře, zpola visící v pantech, se lehce zhouply vpřed a pak se rozpadly na prach.

„Hermiono?“

Stál tam v těch otevřených dveřích v oblaku suti, který se kolem něj vznášel. Jeho hlas zněl trochu chraplavě, jakoby potlačoval velké emoce. Hermiona věděla, že tohle ji zlomí.

On tu ve skutečnosti nebyl. Její mysl nakonec selhala a vyvolala tu jedinou věc, která ji zaručeně zničí. „Severusi?“ její hlas byl od dlouhého nepoužívání a pláče slabý a nakřáplý a byl tak naplněný marnou nadějí, že sebou trhla. „Jsi to opravdu ty? Jsi to opravdu ty?“

Snape vkročil do místnosti, jeho dlouhé kroky pohltily vzdálenost mezi nimi a on se před ní svezl na kolena. Zdálo se, že pláče a váhavé slzy zanechávaly na jeho zaprášené tváři cestičky. „Jsem to já, Hermiono. Jsem tu.“

Hermiona věděla, že lže, ale bylo jí to jedno, sklouzla z křesla, na kterém byla schoulená a padla mu do náruče.

Už nechtěla být sama. Radši bude mít přeludy a zblázní se, než aby byla zase sama, tím si byla naprosto jistá. Pokud měla upadnout do zmatku šílenství, tak ať se to stane raději v jeho náruči než kdekoliv jinde.

„Severusi, kde jsi byl? Tak strašně se mi po tobě stýskalo!“

Nevěděla, jak je to dlouho, co ve své mysli slyšela něčí hlas, nebo někoho viděla. Myslela si, že dvojník jejího Snapea už dávno zmizel, nedlouho poté, co ji opustil ten skutečný, ale teď byl zpátky a nebyl protivný.

Opravdu se rozplakala, když vklouzla tomu výtvoru své fantazie do náruče a ulevilo se jí, jak reálně ho cítila – sílu jeho paží, které ji objaly - byly právě tak skutečné jako zbytek tohoto světa, který ve své mysli vytvořila. Zavrtala si hlavu do jeho hrudi, vdechovala jeho vůni a pokoušela se nemyslet na to, jak se přes ni přelévá jeho mumlání a jeho ruce ji konejší.

Když konečně cítila, že bude schopná promluvit, zašeptala: „Proč tu nemůžeš být doopravdy?“

Snape pod ní ztuhl. „Já tu jsem, Hermiono.“

„Ne, nejsi. Jsi prostě jen výplod mojí fantazie – projev mého podvědomí, jak se říká. Jsi jedním z deseti kroků, na které mě upozornil Týdeník čarodějek. Ve skutečnosti je to docela zajímavé. Asi ještě nejsem tak šílená, jak jsem si myslela, když tě můžu ve své mysli tak dokonale obnovit. Odkud jsou všechny ty květiny, Severusi?“

Zamračila se na květiny pod svýma nohama: „Připouštím, že jsou lepší, než ty rozpadající se rozvaliny. Bohové, já musím vypadat,“ zamumlala najednou, odtáhla se od jeho hrudi a znovu se přitulila. „Odpusť mi ten nepořádek, ale neměla jsem zrovna náladu na uklízení. Už je to dávno, co jsem měla nějakou návštěvu.“

„Hermiono,“ řekl Snape tiše „o čem to mluvíš?“

Hermiona neodpověděla hned, namísto toho si prohrábla rukou vlasy a s podivným pocitem odloučení zaregistrovala, že je celá pokrytá prachem. Viděla otisk svého těla tam, kde se o něj opírala a potlačovala úsměv.

„Zaprasila jsem tvůj netopýří oblek.“

„Prosím?“ Snapeův hlas byl stále tichý, ale jeho tón se poněkud změnil. Už nebyl tak úplně něžný, vloudil se do něj náznak zmatku.

Hermiona se na něj usmála, natáhla se k němu a pokusila se oprášit jeho hruď: „Zaprasila jsem tvůj netopýří oblek. Je dobře, že nejsi skutečný, protože bys hrozně zuřil. Úplně tě slyším – teda myslím tvé skutečné já – „slečno Grangerová, co má všechen...tenhle... prach znamenat!“  A nakonec zavrčela tónem naprosto věrně imitujícím nanejvýš povýšeného Snapea: „Strhávám padesát bodů Nebelvíru, vy drzá špinavá žábo!“

„Hermiono, ujišťuji tě, že jsem skutečný a že...“

Hermiona začala být mrzutá. „Nelži mi! Proč mi pořád lžeš? Ty nejsi skutečný! Řekl jsi, že už se nevrátíš. Byl jsi jediná moje naděje a ty-ty-“ náhle ztichla a odvrátila se od něj. „Tys mě opustil. Nechals mě tady úplně samotnou. Slíbils, že mě zachráníš a pak jsi mě tu prostě nechal...“

Ovinula si kolem sebe ruce v ochranném objetí a otočila se k němu zády. Třásla se a kousala se do rtu ve snaze se nerozplakat. Nemohla nechat tuhle – věc – aby ji zlomila, ne potom, co přežila tak dlouho.

Hermiona věděla, že se také zvedl. Cítila teplo z jeho těla, které ji chytilo do pasti, jeho oči, které ji intenzivně pozorovaly a to všechno se zdálo až příliš skutečné. Vykročil vpřed a rozmačkal květiny, které se zdály růst všude pod jeho nohama. Ta jejich ostrá vůně ve spojení s jeho těsnou blízkostí ji téměř přemohla.

Cítila, jak natáhl ruku a stiskl jí rameno. To sevření bylo bolestivě pevné, ale stejně ho vítala. Přestala se starat, jestli to existuje jen v její mysli. Brala by Snapea jakýmkoli způsobem by ho mohla mít i kdyby byl jen „komplexní manifestací jejích podvědomých tužeb.“

„Já jsem se vrátil, Hermiono,“ jeho hlas byl pevný, „umíráš.“

Hermiona se ušklíbla: „Ne, neumírám. To je nemožné. Ta kletba nebyla stvořena za tímhle účelem – nemůžu zemřít, jakkoli moc bych si to přála. Je to „Živoucí spánek,“ což znamená, že ten, kdo byl touto kletbou zasažen – tedy já – musí žít.“

„Ty umíráš, Hermiono,“ jeho hlas zesílil, „přišel jsem hned, jak jsem se o tom dozvěděl. Nějakým způsobem jsem do tvé mysli vstoupil pomocí nitrozpytu.“

Hermiona se k němu znovu otočila, potěšená, že jeho teplá ruka z jejího ramene nespadla. „Tak teď vím, že tu skutečně nejsi. Na mě nitrozpyt nefunguje –když jsem byla v Bradavicích, pokoušel se o to ředitel Brumbál a nikdy mě nenašel. To je důvod, proč si všichni myslí, že jsem v kómatu.“

Snape se zarazil a jeho tváří se míhal nespočet emocí. „Na to jsem zapomněl,... tak jak je možné, že jsem tě já byl schopen najít?“

Hermiona protočila oči: „Protože jsi mě nenašel. Já jsem si tě stvořila. Budeš mi už konečně věnovat pozornost?“

Usmál se na ni, byl to jen letmý úsměv, ale způsobil, že jeho tvář vypadala, že se rozlomí napůl. „No, takže, když se Albus pokoušel o nitrozpyt, nefungovalo to. Jak ses při tom cítila?“

„Proč se tak staráš?“ odsekla, ramena ztuhlá, jako by byla kočka a chtěla zasyčet. Právě tak rychle se však její hlas změnil na rezignovaný. „Myslím, že na tom nezáleží. Ať už tak nebo tak, jsi lepší společník, než... než...“

Zachvěla se: „Bylo to, jako bych stála za skleněnou tabulí, jako bych se dívala skrz tmavé zrcadlo. Viděla jsem ho, ale on mě vidět nemohl.“ Hermiona si povzdechla: „Je to stále totéž – já vidím všechny, když chci. Jediné, co musím udělat, je dívat se! Je to tak těžké, když mě nikdo nevidí. S tebou to bylo totéž, kdykoliv jsi mě přišel navštívit. Viděla jsem tě, slyšela jsem tě – bohové ... dokonce ... jsem cítila tvou ruku v mých vlasech...“

Jeho ruce teď hladily její ramena téměř podvědomě, palce klouzaly přes klíční kosti tam a zpět, prsty přejížděly nahoru po krku a hladily její ucho a týl. Skutečný Snape by to nikdy neudělal – nikdy by se jí nedotýkal, jako by byla kouskem skla nebo křehkým motýlem. Na takového Snapea by si mohla docela zvyknout, kdyby si to dovolila. Najednou se zdálo, že být blázen už nevypadá tak nevábně.

Radostí si zamumlala, opřela se do jeho rukou a naklonila hlavu, aby mu umožnila lepší přístup k hladké linii svého krku. Nemohla se na něj vynadívat a říkala si, jestli si vůbec někdy všimla té ušlechtilosti za jeho uzavřenými rysy. Jeho přísná ústa lehce zjemněla a jeho oči zářily jako vyleštěný onyx - tak temně černé, jako by byly bezedné. Hermiona by se v nich ráda utopila, kdyby mohla. Nikdy si neuvědomila, jak jsou krásné. V jeho pohledu mohla vidět vesmír.

Stáli tak nějakou chvíli, než Snapeovi došlo, co dělá, odtáhl od ní své ruce a civěl na ně, jako by ani nepoznával, že jsou jeho vlastní. Než se stihl omluvit, Hermiona si rozmrzele povzdechla: „Dovolila jsem ti, aby ses mě přestal dotýkat?“

Snape na to ohromeně hleděl: „Prosím?“

„Podívej se,“ odpověděla, „já jsem si tě stvořila. Moje mysl konečně přišla na to, jak tě stvořit, abys na mě skutečně reagoval, aby ses mě mohl doopravdy dotknout. Chápu, že jsi jen výplod mé fantazie a nepochybně jsem přišla i o ten zbytek příčetnosti, co mi zbýval, ale teď jsi tady a můžeš se mě dotýkat, tak s tím nepřestávej!“

„Hermiono, naposledy tě ujišťuji, že tu opravdu jsem. Ty sis mě nevymyslela. A pro mě je naprosto nevhodné, abych tu stál a...“ odmlčel se, jak se rval s tím, že nebyl schopen slova, „hladit tvůj krk, jako bych... jako bych... „

„Jako bys na to měl právo?“ doplnila Hermiona. „Když ne ty, tak kdo? Kdybych chtěla někoho jiného, tak bych tě sem nepřivedla, ne? Možná jsem cvok, ale pořád ještě vím, koho chci. A já rozhoduju, co je v mojí hlavě dobře a co špatně. Tady nejsi můj profesor – jsi Severus. Zkrátka Severus. A já chci, aby ses mě dotýkal. Už dávno chci, aby ses mě dotkl.“

„Zbláznila ses?“ zasyčel Severus, když náhle zbledl a odstoupil od ní.

„Jo! To je to, co se ti snažím říct,“ připustila vesele Hermiona. „Jsem naprosto šílená. Nechceš mi dát pusu?“ 

„Hermiono, nemůžu tě s čistým svědomím takhle využít. Neudělám to. Jednou jsem se rozhodl, že tě přesvědčím, že jsem skutečný a nechci, abys udělala něco, čeho bys mohla ... litovat. Teď, když vím, že jsi stále s námi, budu ještě usilovněji pracovat na tom, abych pro tebe našel lék. Budu potřebovat, abys mi pomohla – snad si vzpomeneš na něco, co mi uniklo. Ale potřebuji, abys byla rozumná a mluvila se mnou, aniž bys mě nenáviděla za nějakou nerozvážnost.“

 Hermiona se usmála: „Když to říkáš, vypadáš úplně jako on!“ „Nemůžu tě s čistým svědomím takhle využít,“ napodobila ho. „Ty dokonci zníš jako Snape, kterého si pamatuji – ten arogantní z Bradavic, ne ten, který mě navštěvoval. Jsem dospělá a ty to víš. Už nejsem studentka. Já vím, co chci.“

Snape se nad tím sarkasticky ušklíbl: „Jak můžeš vědět, co doopravdy chceš, když jsi zešílela?“ V důvěrně známém gestu si založil ruce na hrudi. „Takže, co musím udělat, abych tě přesvědčil, že jsem skutečný?“

Hermiona se nad tím pozastavila a pak odpověděla: „Nemůžeš. Takže, přestaneš se tu naparovat a začneš mě poslouchat?“

„Koukám, že ani osmnáct měsíců v kómatu tě nevyléčilo z toho tvého komandování. Ty víš vždycky všechno líp, než ostatní.“ Snape se natáhl, popadl ji za ruku – ne zrovna jemně – a pokoušel se ji odtáhnout z místnosti. „Pojď se mnou. Dokážu ti, že tu skutečně jsem.“

Hermiona se odmítala hnout. „To je léčka. Nepůjdu. V okamžiku, kdy opustím tuhle místnost, budu nadobro ztracená a ty mě opustíš úplně stejně, jako to udělal on.“

„Pro Merlina, holka!“ Snape začal být netrpělivý: „Musel jsem tě přestat navštěvovat, bylo to pro dobro nás obou. Kdybych věděl, že jsi tady uprostřed toho zmatku - vyděšená, tak bych tě samozřejmě nikdy neopustil. Vrátil jsem se, když jsem se dozvěděl, že umíráš, copak to nic neznamená?“

„Nemluv se mnou tímhle tónem,“ odpověděla Hermiona kysele, „v první řadě, kdyby nebylo tebe, tak bych tu nebyla, ne? Poslouchala bych Harryho žvanění o famfrpálu a ty bys byl uvězněn ve své vlastní mysli a čekal bys, až tě někdo navštíví. Jenže by to nikdo neudělal, protože tě všichni nenávidí.“

Zmlkla v okamžiku, kdy Snape pustil její ruku. Jeho tvář ztuhla v ledovou masku, kterou tak důvěrně znala jako studentka, a v jejích očích se objevily slzy studu a lítosti. „Omlouvám se,“ zašeptala zkroušeně. „Bylo to ode mě hnusné a nemyslela jsem to tak.“

„Nicméně je to pravda, slečno Grangerová,“ odpověděl Snape náhle bezbarvým hlasem, i když trochu zaváhal při jejím oslovení. „Je to má vina, že jste tu – uznávám, že je to tak. Přesto dělám vše, co je v mých silách, abych napravil vaši situaci. Nechci, abyste mi vy a vaše oběť dělaly svědomí ještě víc, než dosud. Já vím, že tu skutečně jsem a jsem odhodlán vám to dokázat, i kdyby to znamenalo, že vás odtud vytáhnu a doženu tam, kde mě skutečně uvidíte na vlastní oči.“

Hermiona se při jeho slovech zachvěla. Cítila za nimi bolest a cítila, že se kvůli tomu, co se stalo, uzavřel – jeho vnitřní hradby se s bouchnutím uzamkly.  Dívala se na toho muže před sebou, všimla si vějířků kolem jeho očí, kterých si nikdy dřív na skutečném Snapeovi nevšimla a hluboké vrásky kolem jeho úst se zdály hlubší, než byly během války. V černi jeho vlasů bylo také pár stříbrných pramínků. Proč by přidávala léta své představě o něm? Přikročila k němu blíž a najednou si uvědomila zmatek, který je obklopoval.

Proč ty květiny prorůstaly podlahou? Kdy to všechno shnilo? Tahle místnost – její svatyně – se kolem ní hroutila. Snape stál před ní, strnulý a chladný a vyzařoval z něj neklid, takže se zdál být opravdu skutečný.

„Navštěvovala bych tě,“ prohlásila tiše. „Přicházela bych každý den a nosila ti květiny. Povídala bych si s tebou, četla bych ti a doufala bych, že moje návštěvy ti pomůžou zůstat v realitě, jako tvé návštěvy pomáhaly mně. Prokázala bych ti tutéž oddanost a věrnost, jakou jsi prokázal ty mně, a nikdy bych se tě nevzdala.“

Dívala se, jak se zborcené zdi začínají kolem ní znovu obnovovat, trhliny v omítce se samy zacelovaly, když mluvila. Začínala věřit tomu, že, možná, jen možná, byl skutečný – ale i kdyby nebyl, ta iluze byla příjemná. Přistoupila k němu, natáhla ruku a dotkla se ho, napůl se usmála při pohledu na jeho oči, které se nepatrně rozšířily, když měnila svou realitu okolo nich a obnovovala normální vzhled učebny lektvarů.

„Když jsi mě navštívil naposledy a když jsi v mém pokoji usnul, něco se ti zdálo. Slyšela jsem, jak šeptáš mé jméno. Co se ti zdálo?“

Snape se na ní podíval a pak rychle uhnul pohledem: „Nic důležitého.“ Jeho hlas byl tichý, ale Hermiona v něm zacítila nenadálé napětí. V úžasu spatřila, jak do jeho tváří pomalu stoupá jemný ruměnec a jak barví jeho lícní kosti.

A pak to poznala. Nikdy by si nedokázala vyvolat Snapea, který se červená. To by bylo nad její schopnosti a dokonce i mimo meze její představivosti. Vrhla se mu zpět do náruče a smála se a plakala zároveň. „Jsi to opravdu ty! Ty tu opravdu jsi!“

Pod jejím náporem na chvíli strnul. Mohla slyšet, jak jeho srdce buší proti její hrudi, mohla cítit jeho dech na vršku své hlavy, když na ni shlížel. A konečně ucítila, jak kolem ní váhavě ovinul své ruce.

„Holka bláznivá,“ mumlal. „Holka bláznivá.“

„Slib mi, že už mě nikdy neopustíš,“ plakala, „myslím, že už bych to nezvládla. Potřebuji tě.“

„Hermiono, já -“ a najednou byl pryč a její ruce držely jen prázdný vzduch.

„Severusi... Severusi!“

-------------------------------------

Poznámka autorky:

Prosím, nebuďte na mě naštvaní, za ten konec. Hehe. Taky jsem celý den poslouchala Gordona Lightfoota a cítím potřebu vám všem vnutit tenhle text.

Jak se cítím

Cítím se jako drozd

jehož děti odletěly a už se nikdy nevrátí

opuštěný a plačící jako starý vysoký dub

když ptáci odletěli a hnízdo je prázdné

Vznešená žena je jako ptáče

a ten vysoký dub je srdce mladého muže

najdeš ji vnořenou do jeho větví

v chladných nocích je v teple a suchu

tvůj zelený plášť ji chrání

její křídla vyrostou a s nimi i tvoje láska

ale příliš záhy ji tvé silné větve

přestanou chránit a ona ti uletí

A teď se cítím jako drozd

jehož děti odletěly a už se nikdy nevrátí

opuštěný a plačící jako starý vysoký dub

když ptáci odletěli a hnízdo je prázdné

když ptáci odletěli a hnízdo je prázdné“

Tahle píseň mi připomíná tuto kapitolu. Nevím proč, ale tady ji máte. Jestli mi to chce někdo vysvětlit, ráda to od vás uslyším!

--------------------

PP: překlad písně, je jako obvykle speciálně a skoro výhradně pro Rapidez ;-) a poslechnout si ji můžete třeba tady – mně se líbí.

http://www.youtube.com/watch?v=AMOgpau2nkE


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

To bola nádhera, nemohla som sa od toho odtrhnúť, a musela som to zverejniť hneď. Škoda, že mi neuložilo predchádzajúci komentár, tam som sa rozpísala... teraz už len obrovské ĎAKUJEM.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 19.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Téééda, technika zatrolená :-/
Jsem moc ráda, že se ti kapitola líbila a děkuju za komentář a tak vůbec ;-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: JSark - 19.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Uf, teda, Hermiona je riadne tvrdohlavá. Len dúfam, že ho potom vonku uvidí a jej stav sa zlepší. :)
Tá pesnička bola smutná skoro ako celá táto kapitola. Ozaj, teraz ma napadlo, aj ty preferuješ poviedky s dobrým koncom, že?
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 19.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, preferuju :-) ale je to přesně, jak říká Rapidez: co pro koho znamená šťastný konec?
Díky moc za komentář!

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Izzy - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Wow, po celkem optimistickém začátku, přes několik vtipných momentů (Zaprasila jsem tvůj netopýří oblek. - to mě pobavilo) jsme se dostali k lehce beznadějnému konci a ta písnička nám to celé dokreslila, ale byla to KRÁSA!

Vynikající práce, moc se těším na další.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Izzy, díky MOC za komentář :-) příští kapitola mnohé vysvětlí - zaperlí Harry, tak se těš ;-)

Ach bože ach bože... nádherný.
Je naprosto skvělý, jak Hermi žvaní na Severuse když si myslí, že není opravdový, protože pravému Snapeovy by něco takového do očí neřekla.
Naprosto krásně je tam udělané to, jak poznala, že je to opravdu její Severus. Nádherný.
Ale ten konec... to mě fakt zabilo... grrrr :D
Kometko a Eli, jste obě úžasné :)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: beruska1 - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
trošku si ulehčím práci (trošku musím přece jen dávat na tý přednášce pozor). naprosto souhlasím se Salisimou, přesně to bych totiž napsala.

Kometo a eli děkuju, tahle se těžko čeká na další, když to skončí takhle... takže se opět sejdeme u 9. kapitoly S pozdravem Beruška
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Beruško dík ;-) jsem ráda, že ti přednáška utekla příjemněji ve společnosti S & H. Doufám, že u 9. kapitoly se sejdem co nejdřív, budu dělat vše, co bude v mých silách.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: beruska1 - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Salisimo, MOC děkuju za komentářj, jsem moc ráda, že se ti povídka tak líbí :-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: SaraPolanska - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nádhera. Já jsem se tu culila a čekala na ten polibek :-D ale tak pravda, to by bylo moc rychlé. Tahle kapitola se mi obzvláště líbila až na ten konec. Dokonce odpustím, že Sev byl OOC neboť já ho taky píšu mimo jeho charakter a to docela běžně :-D Líbí se mi obnova místnosti pod získáním nové naděje. Je to nádherně romantické, že se mu povedlo dostat se do její mysli a ona byla natolik ztracena, že jí trvalo, než mu uvěřila. Těším se na další a budu mít skvěle naladěnou náladu do dnešního dne :-) děkuji.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: SaraPolanska - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
a samozřejmě jsem tak mimo, že jsem zapoměla zmínit i vtipnost. Moc se mi líbilo, jak Hermiona srandovně reagovala, protože nevěděla, že je to skutečný Snape :-D zaprasila jsem ti oblek.. :-D ideální propojení.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuju za komentář a jsem ráda, že se ti líbil zaprasený oblek :-D Byla to okamžitá inspirace a přiznám se, že jsem se trochu obávala, co na to řeknete :-D

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Anče - 20.02. 2010
skvělá kapitola, ale toje hrozný ukončené:-) jsem strašně napnutá.....prosím prosím další:-)
A
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Anče, vítej a díky MOC za komenář! :-) pokusím se další kapitolu přeložit co nejrychleji, jo?

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: teriisek - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tohle byla nádhera! Přiznám se, nevydržela jsem to a dočetla jsem si to v originále, ale rozhodně to není takový zážitek jako v překladu. Takže díky moc, nemůžu se dočkat další!!!
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky moc za komentář a naprosto chápu, žes to musela dočíst v originále :-D

Povídka smutná, tradičně, ale mě tentokrát opravdu dostala ta píseň. Když jsem nejdřív jen přeletěla text, říkala jsem si, že to zase bude jedna z těch, které si nezapamatuji - jaká to mýlka. Pmelodie tolik smutná, teskná a tak velmi sjednocená s kaptiolou, povídkou. Moc a moc děkuji především za ten překlad textu.

(V příští kapitole sice utřu, ale doufám, že se zase potěším u desítky a hlavně u jedenáctky.)

Hodně trpělivosti a dostatek času na překlad! :)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Rapidez, mně tahle kapitola nepřišla až tak hrozně smutná, ale možná jsem nějaká divná ;-D Nicméně jsem MOC ráda, že jsi spokojená s překladem textu - mně se ta písnička taky moc líbí, z týchž důvodů, jako tobě a tak jsem se hodně snažila :-)
Děkuju moc za komentář, cením si ho!

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Zuzana - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
pčúvam Gordona Lightfoot-a (mám rada gitarové pesničky) a píšem komentár. Asi sa opakujem, ale táto poviedka je taká silná, znovu sa mi zatajoval dych a dúfala som v uvoľnenie, ale ono neprišlo. Takto to useknúť :( prosíííííííííím rýchlo ďalšiu kapitolu. Chúďa Hermiona, len čo ho nájde tak ho hneď musí stratiť. Severus s rumencom na tvári to muelo byť nádherné. Ako sa jej dostal do hlavy? a kam zase zmizol?
Nádherný preklad. Ďakujem
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zuzano, děkuju MOC za komentář :-) odpovědi na tvé otázky jsou v další kapitole, vydrž, budu se snažit nenapínat tě moc dlouho ;-)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 21.02. 2010
Ďakujem, vydržím a teším sa na pokračovanie ako decko na darčeky pod stromčekom :)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: denice - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Celou dobu jsem se strašně bála, že Hermiona se už nevrátí do reality, ale teď, i přes ten smutný konec, doufám, že to s nimi dobře dopadne. Děkuji za krásný překlad.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dobře, že neztrácíš naději ;-) A děkuju moc za komentář!

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: elulinek - 20.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
naprosto fantastická kapitola. docela jsem se zasmála, když se ho zeptala, jestli jí nechce dát pusu a když se na konci doslova vypařil, zabolelo mě u srdce.
hermiona je vážně... zničená? nezbláznila se, snažila se udržet si zdravý rozum a trochu jí to vlezlo na mozek.
severus... v půlce jsem uvažovala o tom, že vlastně řekl harrymu, ať zavolá albuse do nemocnice, takže co se vlastně stane, když přijde? asi to je vážně on. uvidíme
snad bude kapitola brzo, abych neumřela napětím.
modrá. rozhodně modrá. vtipné, bolestivé a sever se červenal. to mě odrovnalo, jednak to tam pasovalo a jednak to v mé hlavě vypadalo tak nějak... víc reálně než obvykle. to by mě zajímalo, jestlí jí někdy řekne, co se mu zdálo
hermiona se zpovídala a vlastně si myslela, že to říká sobě. cítila jsem z toho tu letargickou a odevzdanou rezignaci, to bylo až děsivé. ale s tou pusou to bylo vážně skvělé ;o)
Působivé, jako vždy
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 21.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Elulinku, díky moc za úžasný komentář, udělalas mi velkou radost!
Na Harryho a Brumbála se můžeš těšit v další kapitole a zvlášť Harry bude perlit :-D Odpovědi na další otázky dostaneš o "trošku" později ;-) Budu překládat, co mi síly stačí, ale času už budu mít podstatně míň... Ale snažím se ;-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Hope - 21.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Oh bože, já se z té Hermiony jednou zblázním a to fakt. Ona je prostě bláznivá a tvrdohlavá! Snad se zlepší musí!!
Krásná kapitolka, krásně přeložený
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 21.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Hope, já se jí zas tak moc nedivím - vzpomeň si na její minulé "návštěvy" ;-) Ale tvrdohlavá je, to zas jo a zlepší se, neboj :-D
Děkuju moc za komentář!

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Hope - 21.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Oh bože, já se z té Hermiony jednou zblázním a to fakt. Ona je prostě bláznivá a tvrdohlavá! Snad se zlepší musí!!
Krásná kapitolka, krásně přeložený
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 21.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Hope, já se jí zas tak moc nedivím - vzpomeň si na její minulé "návštěvy" ;-) Ale tvrdohlavá je, to zas jo a zlepší se, neboj :-D
Děkuju moc za komentář!

Veľmi pekná kapitolka, skvelý preklad. Dúfam, že Severus nebude mať nabudúce problém dostať sa jej "do hlavy" :D
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 23.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky moc za komentář :-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Norika1971 - 23.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Prosim, prosim, dalsiu kapitolku!!!
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 23.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky za komentář, budu se snažit ;-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 23.02. 2010
jízlivý Snape, jak se mi po něm stejskalo :) Je to skvělý, opravdu skvělý, moje čekání se vyplatilo... Vžila sem se do obou představ... Snape, jak kroutí ošima... a následně je rozhořčen... Hermiona, ve své bláznivé představě a skokem do plačtivé přítomnosti.. ACH! Taky chci aby ovinul své ruce kolem mě :)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Gringer - 23.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Promiň, zapoměla jsem se podepsat xDDD
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 0)
Od: Gringer - 23.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 23.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:-D Gringer, ty jsi mě fakt rozesmála :-D Moc děkuju za komentář!

Hermina byla k sežrání. *:-D Jak Snapeovi nadávala - a pak logickou dedukcí přišla na to, že starší a červenající se Netopýr je mimo možnosti i pro její bujnou fantazii!!! Komento, poklona.
----
... oběť dělaly svědomí... - tížily svědomí(?), vím, že na svědomí lze být či ležet, lze ho také tížit, ale aby je šlo 'dělat', tím si nejsem jistá. *;-)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 24.02. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Souhlas, Hermiona byla opravdu k sežrání :-D
S tím svědomím je to kostrbatě uznávám... chtěla jsem tam zachytit ten moment, že by něco chtěl udělat, ale nemůže, protože mu v tom jeho svědomí brání - ten čin mu "dělá" svědomí - u nás se to tak říká, ale asi je to nějaká hantýrka ;-) Když to čtu znova, tak uznávám, že "tížily" bude lepší - díkys!
A taky dík moc za pochvalu, jsem moc ráda, že se ti povídka líbí :-)
Nojó, u nás se nedělá svědomí, u nás se "dělá" hlava... (nechce si s tím dělat hlavu). Holt pomístní odlišnosti, no... *;-D

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Janka - 14.03. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hej, co to je? Kam mi zmizel můj komentář, co jsem tu před hodně dlouhou dobou nechala? Šotek grrrrr...
Červenající se Snape... pravda, to by dostalo i mrtvého na nohy, ani se nedivím, že jí to v ten moment došlo. Ta její tvrdohlavost neměla chybu.
Díky moc za překlad.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 18.03. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A já díky MOC za milej komentář :-D

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Caloma - 17.03. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
www.zlomyslnesestry.wbs.cz

nádherná povídka čte se to samo ;-) moc se mi to líbí a doufám, že bude brzy nějaké pokračování
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 18.03. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ahoj Calomo, vítej a díky moc za komentář! :-) Jsem po 8 letech zpátky v práci a tak jde překlad hodně pomalu, ale pracuje se na tom. Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí :-)

tak tohle je vážně krásná povídka,jsem ráda,že jí někdo překládá,alespoň my,co nevládneme angličtině a políbily nás jiné světové jazyky,máme co číst.
Hermiona je pěkně paličatá,astatně to Severus taky.Líbí se mi pohled,ze kterého je ta povídka psaná,je zvláštní.A překlad je vážně skvělý,těším se na další.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 06.04. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
S velkým zpožděním, ale přesto díky moc za komentář a za podporu :-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 21.03. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nadherne, jednoduse nadherne.
Dneska jsem se dostala k teto povidce a ani nevim jak, dostala jsem se az sem:-).
Opravdu prekrasna povidka, preklad je taky velmi citilve napsany, ze uplne zapominam, ze neni puvodne cesky napsana.
Dekuji ti za ne;-)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 06.04. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
A já tobě MOC děkuju za komentář, jsem moc ráda, že se ti povídka líbí, pokusím se pokračovat v překladu co nejrychleji :-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: duch - 18.04. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak to je super povídka....doufám, že bude pokračování. Překlad je fakt super
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 06.05. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuju moc :-) pokračování určitě bude, jen budeš muset ještě vydržet - vím, že je to už moc dlouho, ale snažím se :-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 21.04. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Prosím, prosím, nebude ďalšia kapitolka? Už sa začínajú prejavovať abstnenčné príznaky.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 06.05. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zuzko, díky moc! Snažím se, taky mám absťák, ale nějak zatím nezvládám návrat do práce skloubit s rodinou tak, jak bych si přála, tak je málo času. Je mi to moc líto, že musíte čekat tak dlouho, snad nezanevřete úplně... Díky za podporu a měj ještě trpělivost, prosím :-)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 07.05. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Chápem, deň má akoby stále menej hodín. Určite neprestanem klikať a otravovať, na to sa mi táto poviedka veľmi zapáčila. Ja si počkám.

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 04.05. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Oh, páni! Hodně působivá povídka a skvělý překlad.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 14.05. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuju moc :-)

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: SaraPolanska - 28.05. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Se nám to nějak zamrzlo vážení ne? Upřímně prosím za další kapitolu :-)
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 08.06. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Konečně se podařilo a poslala jsem kapitolu mojí betě eli :-) Díky moc za trpělivost!

Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: Zuzana - 03.06. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Prosím, prosím, kedy bude pokračovanie? Už je to veľa, dní, dokonca týždňov.
Re: 8. kapitola Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: kometa - 08.06. 2010
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zuzko, už se dočkáš, kapitola právě odešla k betě eli :-) Díky moc za podporu a trpělivost!

Re: Kapitola 8. Hermiona (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 22.04. 2014
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je teda sila. Ani sa necudujem, že sa citi zmatena. Esteze sa ten mrzut vrátil.

Prehľad článkov k tejto téme:

Michmak: ( Jiřina )30.01. 2012Epilog: Nettie
Michmak: ( Jiřina )25.01. 2012Kapitola 19 Snape a Hermiona
Michmak: ( Jiřina )11.01. 2012Kapitola 18 Harry
Michmak: ( Jiřina )10.01. 2012Kapitola 17 Hermiona
Michmak: ( Jiřina )19.11. 2011Kapitola 16 Nettie
Michmak: ( Jiřina )30.09. 2011Kapitola 15 - Snape
Michmak: ( Jiřina )19.09. 2011Kapitola 14 - Hermiona
Michmak: ( Jiřina, Kometa )11.05. 2011Kapitola 13 Snape
Michmak: ( Jiřina, Kometa )09.04. 2011Kapitola 12 Nettie
Michmak: ( Kometa )02.04. 2011Kapitola 11. Hermiona
Michmak: ( Kometa )14.08. 2010Kapitola 10. Snape
Michmak: ( Kometa )14.06. 2010Kapitola 9. Nettie
Michmak: ( Kometa )20.02. 2010Kapitola 8. Hermiona
Michmak: ( kometa )02.02. 2010Kapitola 7. Snape
Michmak: ( Kometa )12.12. 2009Kapitola 6 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.11. 2009Kapitola 5 Nettie
Michmak: ( kometa )12.11. 2009Kapitola 4 Snape
Michmak: ( kometa )30.10. 2009Kapitola 3 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.10. 2009Kapitola 2 Snape
Michmak: ( kometa )21.10. 2009Kapitola 1 Nettie
. Úvod k poviedkam: ( kometa )13.10. 2009Úvod k poviedke