Of Kings and Queens - 20. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/21/Of-Kings-and-Queens
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
* * *
"Ty ses vrátila," vydechl Draco a při pohledu na Hermionu se o něj pokoušela závrať.
Rozhodně zhubla a ten šátek byl novinka, ale pořád to byla ona. V jednom kuse. Vzdálená jen dva metry. Hruď mu zaplavila úleva a napětí z ramen opadlo. Jeho svaly se začaly po týdnu nepřetržité strnulosti jeden po druhém uvolňovat.
Byla tady. Byla opravdu tady.
Málem tomu nemohl uvěřit.
Hermiona přikývla, avšak stále ještě zůstávala zmrazená na místě a vypadalo to, že s úlevou a úzkostí je to u ní půl napůl. Hůlku už schovala, ale ruce svěšené podél boků se chvěly.
"Myslel jsem, že se nevrátíš," řekl omámeně. "Myslel jsem, že už jsi mě nechtěla znovu vidět."
"Samozřejmě, že chtěla," odpověděla nejistým hlasem. "Samozřejmě, že chci. Jen jsem potřebovala trochu času."
"Měla jsi ho dost?" zeptal se opatrně. Jestli se ho chystala znovu opustit, netušil, co by si počal. Nezvládl by to; to už mu bylo jasné. Zalezl by do nory a už nikdy nevylezl. Bylo to směšné, ale byla to pravda. Dokonce i teď, když stála v téže místnosti, cítil, že je něco špatně. Měla by být blíž. Napořád.
"Myslím... myslím, že jo," vykoktala. "Hodně jsem přemýšlela."
Žaludek se mu při těch slovech nepříjemně zhoupl. Co to znamenalo? Bylo to dobře... nebo špatně? O čem přemýšlela? Jak se rozhodla? Do pocitu euforie se začala přimíchávat panika a Dracovo vidění se rozostřilo. Hermionina tvář se mu rozpíjela, dokud se nepřiměl znovu zaostřit. Zaťal zuby a prosil svůj mozek, aby se vrátil zpět do reality, ale věděl, že jeho tělo už toho o moc víc nezvládne. Neustálá úzkost mu pocuchala nervy a pomíchala myšlenky, nemluvě o škodách na srdci. Ta záležitost s láskou byla pro zdraví absolutně na hovno.
"Došla jsi k nějakým závěrům?" zeptal se a snažil se, aby to znělo klidně.
"K pár jo," řekla. "Ještě na nich trochu pracuju, ale ano... pár věcí jsem vyřešila."
"Aha. To je dobře."
"Ehm, ano."
Oba upadli do ledového ticha a ostražitě se navzájem sledovali jako vyplašená zvířata.
Draca napadlo, že tohle začíná být ta nejtrapnější konverzace, kterou kdy vedl, a to v nich nebyl žádný nováček. Existovalo tu tolik nevyřčených věcí, že vzduch prakticky bzučel otázkami. Bylo hloupé, že se oba cítili příliš vyděšení, než aby se tomu postavili čelem a promluvili si. Hermiona vypadala tak napjatě, že kdyby se jen o kousek pohnula, mohla by se rozsypat.
Přesto to museli vyřešit. Během posledních týdnů šly jejich životy kompletně do kytek, a kdyby s tím něco neudělali teď a tady, situace by se mohla ještě zhoršit.
Nechtěl, aby se situace ještě zhoršila.
Musel ji přimět k hovoru.
"Nemohl jsem tě najít," začal opatrně. "Vím, že jsi říkala, abych tě nehledal, ale... já... nemohl jsem..."
"Já vím," řekla. "To je v pořádku."
"Není to v pořádku, Hermiono," zavrtěl hlavou. "Nemůžu bez tebe fungovat."
"Vypadalo to, že jsi ten týden zvládl v jednom kuse," namítla tiše.
"Jen tak tak," odfrkl si. "Kdyby mě Blaise nenutil jíst, možná bych to nedal. Minimálně to byl ten nejhorší týden v mém životě, a to už vzhledem k soužití s Voldemortem o něčem vypovídá."
Na Hermionině tváři se objevil výraz překvapení, které vystřídala rezignace. "Taky jsem měla špatný týden," přiznala. "Fakt dost špatný. Myslím, že bych si místo jeho zopakování radši vybrala Belatrix."
Draco pocítil v hrudi záchvěv naděje, ale kousl se do jazyka a nechal ji, ať pokračuje.
"Připadám si rozbitá," řekla. Pohled měla rozostřený. "Nemůžu se vyhrabat z toho modelu závislosti. Z nevyhnutelnosti. Po válce to byly prášky a teď jsi to ty. Už nevím, co si s tím mám počít. Chci říct... Kdy se ze mě stala taková troska? Je to, jako kdyby toho člověka, kterým jsem byla dřív, válka prostě vymazala. Dřív jsem se chovala statečně, protože jsem se cítila silná. Teď se chovám statečně, abych zakryla svoji slabost."
"Slabost? Zbláznila ses?" zamračil se Draco. "Hermiono, válka semlela všechny. Jestli chceš vidět trosku, podívej se na mě. Podívej se na Harryho nebo i na Vlezlíka. Každý se změnil, někdy k horšímu, a pořád se všichni snažíme přijít na to, jak se s tím vyrovnat. Nejsi slabá... snažíš se s tím, co tě potkalo, vypořádat co nejlíp."
Otevřela pusu, že se s ním bude přít, ale netrpělivě ji přerušil.
"Poslouchej: Nezáleží mi na těch drogách a z vysoka seru na ten rys. Ty věci tě necharakterizují, stejně jako moje minulost necharakterizuje mě. Nic není rozbité. Ve skutečnosti se to možná všechno mělo stát. Můj otec měl pravdu... Řekl, že rys spojí lidi, kteří mají schopnost zamilovat se do sebe bez ohledu na okolnosti. Teď to vidím. Jestli jsme nebo nejsme pro sebe předurčeni, je irelevantní. Důležité je, že mě to přimělo uvědomit si, jak moc pro mě znamenáš. Jsi ta nejsilnější osoba, kterou jsem kdy potkal. Tohle není slabost. Láska není slabá."
Zmlknul, protože si s mírným zděšením uvědomil, že udělal přesně pravý opak toho, co měl v úmyslu. Tohle rozhodně mělo do klidu daleko. Právě se na ni emocionálně vyzvracel. A přiznal, že je do ní zamilovaný, o čemž ještě předtím nikdy nemluvili.
Několikrát ohromeně zamrkala.
"Ach bože, promiň. Nechtěl jsem to takhle vychrlit," řekl a sevřel si kořen nosu. "V tomhle nejsem moc dobrý."
Na tváři se jí objevil plachý úsměv. "To je v pohodě. Nevadí mi to. Možná potřebuju podobné věci tu a tam slyšet. Zdá se mi, že mám sklon se ve všem přehnaně pitvat."
"To tedy máš," mrknul na ni opatrně. Vypadalo to, že jeho prořeknutí vzala pozoruhodně dobře. Přinejmenším se pořád usmívala.
Znovu se kolem nich rozprostřelo ticho, ale atmosféra už nebyla tak napjatá.
"Víš, nemusíš stát tak daleko," rozhodl se to zkusit. "Já nekoušu." Nebylo to výmluvné, rozhodně to nebylo uhlazené, ale bylo to upřímné. Když jí mohl nechtěně říct, že ji miluje, mohl jí i naznačit, že dva metry prostoru mezi nimi jsou trochu extrémní.
Hermiona zaváhala a vypadalo to, že svádí těžký vnitřní boj. Jako kdyby se její myšlenky probíraly milionem možných reakcí. Dracovi se sevřelo srdce. Možná nakonec bylo špatně jí to všechno říct. Už to bylo oficiální: byl naprosto v prdeli. Tady měl téměř na dosah osobu, která pro něj znamenala celý svět, a jemu se nějak podařilo ji od sebe odstrčit.
Náhle se k jeho velkému překvapení k němu rozběhla a objala ho kolem krku s takovou silou, že mu málem vyrazila dech z plic.
"Je mi to tak líto," šeptala, zatímco on šokovaně lapal po dechu. "Dostala jsem strach. Už sakra vůbec nevím, co dělám, ale vím, že nechci být bez tebe. To je začátek, ne?"
A vzápětí, dřív než mohl odpovědět, zamkla mu ústa divokým polibkem. Když se jejich rty setkaly, z hrdla jí uniklo tichounké povzdechnutí.
Draco měl pocit, jako kdyby mu celé tělo náhle prostoupilo světlo a všechno ostatní se rozpadlo na popel.
Šok pominul a on jí polibek energicky oplatil. Objal ji pažemi kolem pasu v drtivém objetí a vychutnával si dotek svých prstů na její kůži. A ta její ústa... Merlin mu pomáhej. Chutnala jako slzy a máta.
Nikdy už nechtěl ochutnat nic jiného.
Tohle bylo všechno, co chtěl.
Zahnalo to temnotu, kterou přinesla válka, a trhliny v srdci, způsobené tím, co udělal, a tím, co vytrpěl.
Vymazalo to jeho namáhavý boj s následky, bídou, panikou, bezradností.
Vzalo to prázdnou schránku, kterou se stal, a naplnilo ji to něčím nedocenitelným.
To bylo ono. Pokud by už nikdy nic jiného nezískal, tohle stačilo. Nezáleželo na ničem jiném než na ní.
"Ach můj bože," zamumlal mezi polibky. Byla to jediná slova, která dokázal vymyslet. Všechno v jeho mozku se změnilo na kaši. Jeho mysl vyhlásila pauzu a tělo teď fungovalo jen na automatiku. Svět se ocitl vzhůru nohama; náhle byl naopak šťastný, že je to za ním. Pokud být ovládán tyranským rysem znamenalo cítit tohle, ochotně se k němu hlásil. Teoreticky zněla dobrovolnost krásně, ale bohové, tomuhle pocitu by dokázal sloužit jako otrok. Se zasténáním ji sevřel ještě pevněji.
Hermiona souhlasně zavrněla, aniž by přerušila polibek, a její ruce se vydaly na cestu po celém jeho těle. Prsty byly najednou všude, přejížděly podél jeho čelisti, dotýkaly se jeho ramen, zavadily o křivku jeho zadku. Zlehka ho kousla do spodního rtu a on znovu zasténal. Přitom se snažil přimět svůj penis k rozumu. Neposlouchal a rychle mu v kalhotách tvrdl.
Odtáhl se dřív, než si toho mohla všimnout, opřel si čelo o její a ztěžka oddychoval. Usmála se a prsty mu přejela po rtech.
"Hermiono," zašeptal opatrně. "Vím, že si to nejspíš uvědomuješ, a nechci tě strašit, ale jsem do tebe úplně blázen."
"Ten pocit je vzájemný," řekla, sklonila hlavu a ukradla mu další polibek.
Ten pocit byl vzájemný. Nikdy neslyšel nádhernější větu.
"Ale... Jak? Byla jsi schopná zůstat stranou." Polibek. "Naprosto jsem šílel." Polibek. "Ty jsi byla v pohodě."
"V pohodě? Já jsem nebyla v pohodě," řekla a odtáhla se, aby se nadechla. Vypadala rozpačitě. "Jen jsem si nedala na výběr."
"Cože?" řekl a zasypal jí tvář jemnými polibky. Být u ní tak blízko a moci se jí dotýkat se zdálo neskutečné. Teď, když mu to bylo umožněno, nechtěl s tím nikdy přestat. Ruce mu sklouzly dolů přes křivku jejích stehen, pomalým, něžným dotekem hladily každý jejich centimetr, vepředu, vzadu, jemně zavadily o vzrušující místo, kde se setkávala. Setrval tam a krouživým pohybem jí dráždil klín. Další polibek na tvář. Další dotek jazykem na krku.
Rozrušeně zasténala, prohnula se k němu blíž a zabořila mu prsty do vlasů.
"Jsem trochu... Ehm... Co... Kde jsem byla?" zamumlala.
"Přesně tak," řekl a jemně ji kousl do ušního lalůčku. Uculil se, když uslyšel, jak zalapala po dechu.
"Víš, je docela těžké artikulovat, když děláš takové... takové věci," vydechla ztěžka a chytila se jeho opasku coby opory.
"Chceš, abych přestal?" řekl a trochu víc přitlačil. Líbilo se mu, jak se při svém neohrabaném zachycení dotýkala jeho břicha.
"Samozřejmě, že ne," zasténala.
"To jsem rád. A teď, co jsi myslela tím, když jsi řekla, že jsi neměla jinou možnost než zůstat?" Jeho dotek se stal naléhavější. Hladit ji přes džíny bylo dobré a příjemné, ale náhle zahořel touhou z ní tu otravnou látku svléknout. Představit si věci, které by mohl dělat, kdyby je neoddělovala. Představit si, co se skrývá pod ní.
"Ach," vydechla a snažila se soustředit. "No, tedy, začarovala jsem se uvnitř budovy a postarala se, že nebudu schopná probojovat se ven, leda že bych to tam vyhodila do povětří."
Draco ztuhl, protože si náhle všiml pachu spáleniny a známek ožehnutí na jejích šatech. Odtáhl se, aby jí viděl do očí.
"To nemyslíš vážně."
"Jasně, že to myslím vážně," zamračila se. "Myslím, že zjistíš, že většinou mluvím vážně. Opravdu sis myslel, že bych byla schopná zůstat stranou, kdybych nebyla magicky omezovaná? Pro mě to nebyla procházka růžovým sadem, Draco. Musela jsem se postarat, že budu mít dost času na přemýšlení, aniž by pro mě bylo snadné se vrátit."
Jeho zvědavost byla vyšroubována na maximum a on si ji okouzleně prohlížel. "Co to bylo za budovu?" zeptal se.
Tváře jí zrudly a zatvářila se rozpačitě. "Harryho dům pro hosty."
Zpoza dveří se ozvala hlasitá rána a šňůra mumlaných nadávek. Hermiona se otočila za zvukem a vystřelila do nejbližšího okolí kouzlo proti odposlouchávání. Následoval tlumený, ale nezaměnitelný výkřik bolesti a to hned trojhlasý. "Drzouni," pokárala je. "To je odnaučí šmírovat."
Dracův výraz potemněl a jeho úsměv prudce povadl. "Harryho dům pro hosty?"
Přikývla.
"Věděl Harry, že tam jsi?" zeptal se a snažil se dýchat co nejklidněji. Celou tu dobu? Celou tu dobu byla někde, kde ji mohl zastihnout? Kolem něj zapraskala magie a zablikala světla. Hermiona se znepokojeně rozhlédla.
"Draco, to stačí," řekla ostře. "Harry o tom neměl ponětí. Podle všeho to místo téměř vůbec nepoužívá, což byl důvod, proč jsem si ho vybrala. Vlastní kolem stovky akrů - bylo snadné zakrýt pár kouzly svou přítomnost. Hlavní budova je pevně zabezpečena, ale tohle místo je pro mě poměrně snadno přístupné." Zamračila se. "Tedy, bylo pro mě přístupné... Teď už nejspíš neexistuje. Každopádně jsem měla v plánu zůstat tam dva týdny, abych si všechno promyslela, ale po pěti minutách jsem toho kouzla začala litovat. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo, že se chci k tobě vrátit, ale cítila jsem se provinile, že kvůli tomu budu muset zničit Harryho majetek, tak jsem se donutila zůstat."
"Ale nakonec jsi ho stejně zničila."
"Ani mi to nepřipomínej," zasténala. "Zbyla z něj jenom suť. Je zázrak, že jsem odtamtud vyvázla jen s pár popáleninami. Štítové kouzlo jsem odbyla, celý týden jsem vůbec neměla chuť k jídlu, takže můj mozek reaguje trochu pomaleji."
Po Dracově tváři přešel lenivý úsměv.
"Nemůžu uvěřit, že jsi kvůli návratu vyhodila do povětří dům," řekl a naklonil se, aby ji znovu políbil na tvář. "To je tak sexy."
"Copak jsem měla jinou možnost?" rozzlobila se. "Cítila jsem, že jsi znepokojený... Že se tě někdo snaží svést. Nemohla jsem dopustit, aby se to stalo!"
"Ale já bych s tím nikdy nesouhlasil," řekl polichoceně a pobaveně. "Z pomyšlení, že bych byl s někým jiným než s tebou, je mi špatně. Kromě toho si začínám uvědomovat, že to bylo nejspíš nastražené. Blaise se dneska příliš snažil tvářit nevinně, což není nikdy dobré znamení."
"No, to je podstata věci," zabručela, ale pak se plaše usmála. "Tak to myslíš? Že nechceš být s nikým jiným?"
"Samozřejmě, že to myslím takhle," řekl a jemně ji kousl do ucha. "Pro mě je to všechno nebo nic. Ty jsi všechno, Hermiono."
Zeširoka se usmála a celá tvář se jí rozzářila. Pak se její výraz najednou změnil na ztrápený.
Dracovi se sevřel žaludek. "Co se děje?" zeptal se ustaraně. "Neopustíš mě znovu, že ne?"
"Ne, ne," zavrtěla hlavou. "Já jen, že... no... nejsem jako tvoje matka."
"Díkymerlinovi," ušklíbl se a naklonil hlavu na stranu. "Na rovinu - je poněkud zvláštní, že to říkáš."
Protočila oči. "Měla jsem na mysli... Pořád chci, abychom měli čas se poznat. Magický rys sem, osudové předurčení tam, oba potřebujeme zklidnit. Posledních pár týdnů bylo naprosto ztřeštěných a já chci to šílenství zpomalit. Žádná blesková svatba. Zatím žádné řeči o připojení k rodině. Kdybychom mohli mít jen hezkou, normální známost. Co nejnormálnější, jestli to tedy u nás půjde."
"Jasně, jasně, to je v pohodě," kýval. "Cokoliv potřebuješ. Jen mi to řekni."
"No, jestli ta nabídka pořád platí... Mohla bych přijmout to tvoje pozvání na rande?"
Draco se zeširoka usmál: "Samozřejmě."
Úlevně se usmála a natáhla se pro další polibek. Uhnul a políbil ji znovu na krk.
"Ne tak rychle, Grangerová. Taky mám na tebe otázku."
"Jakou?" zeptala se. Znělo to popleteně.
"Co je pod tím šátkem?"
"Jejda," vyhrkla, zčervenala a dotkla se levandulového kusu látky, který jí zakrýval vlasy. "Vlastně nechápu, co se děje, a vypadám směšně, takže jsem to zakryla, dokud na to nepřijdu."
"Nepřijdeš na co?" zamračil se.
Na okamžik se zamyslela, a pak zvedla ruku a stáhla si šátek z hlavy. Draco vytřeštil oči. Její vlasy byly stále hnědé, ale prostředkem hlavy se táhl bílý pruh a dva další zdobily spánky.
"Vypadám -"
"Krásně," dokončil.
"Jako skunk," dodala suše. "Nebo jako kokosový suk, když budu velkorysá."
"Líbí se mi to," řekl s úsměvem. "Vážně."
"Fakt?" nakrčila nos. "Ale je to tak bizarní."
"Ano. Protože ty a já jsme ztělesněním normálnosti."
Usmála se na něj. "Asi máš pravdu. Ale upřímně řečeno jsem vyvedená z konceptu. Pořád čekám, že se mi změní celá hlava, ale zatím to zůstalo takhle," řekla a zatahala za jeden bílý pramen. "Co myslíš, že se děje?"
Draco přejel prsty po jednom světlejším místě a obdivoval ten barevný kontrast. "Možná bude mít nějaké vysvětlení moje matka, ačkoliv i ona byla přesvědčená, že se ti změní na platinové všechny."
"Asi se jí můžeme zeptat," pokrčila Hermiona rameny. "Ale ne hned teď. Ve skutečnosti jsem tak trochu doufala, že bychom mohli jít na to rande."
"Ty jsi tedy hrr," zazubil se. "A co bys chtěla podniknout?"
Přes tvář jí přešel rozpustilý úšklebek. "Co takhle výlet do mudlovského kina?"
"Ale já o mudlovských filmech nic nevím!" zakňučel Draco.
"Opravdu?" zeptala se nevinně. "Nevíš, že se promítají v tmavém sále s pohodlnými sedadly a zadními řadami?"
Draco vykulil oči: "Za jak dlouho tam budeme?"
* * *
Ukázka z další kapitoly: (protože všichni milujeme Malfoyovi)
"Luciusi... napadlo mě něco zvláštního," zamračila se Narcisa. "Rys by se měl projevit, když rodina něco potřebuje. Když vezmu v úvahu, jak moc se Hermiona liší od nás a od všech ostatních, které rys ovlivnil... Myslíš, že by nás mohla změnit... k lepšímu?"
Lucius její prohlášení zvažoval. "Nechápu, jak bychom mohli být lepší, než už jsme."
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |