Of Kings and Queens - 13. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/14/Of-Kings-and-Queens
Poznámka autorky: Ahoj zlatíčka! Jsem zpátky, jak jsem slíbila. Těší mě, že jste si minulou kapitolu užili. Z vašich komentářů mi vyšlo, že přibližně 98 % fandí prasečinkám. Dobré vědět!
Ano, vím, jak tahle kapitola na první pohled vypadá, ale nedělejte žádné překotné divoké závěry. Stejně jako v ostatních případech, mám plán!
Blaise se tázavě zadíval na Hermionu, která brkem cosi škrábala na pergamen s obočím svraštělým soustředěním a nemilosrdně se hryzala do rtu. Psala takhle už dvě hodiny, od chvíle, kdy vstoupila do kanceláře. Blaise věděl, že má spoustu práce, ale nechápal, jak může být někdo takhle zahrabaný od brzkého rána do papírování.
A navíc - Draco dělal přesně totéž.
Před chvílí, když se zastavil u jeho stolu, aby mu tam položil nějakou složku, našel ho s nosem zabořeným ve stohu dokumentů, které pročítal s takovou horlivostí, kterou u něj neviděl od... od nepaměti. Draco jen zamručel potvrzení, že desky převzal, a ani nezvedl oči od stránky, aby mu snad nějaké slovo neteklo.
Všechno to bylo velmi divné a zavánělo to vyhýbáním. Draco a Hermiona se k sobě celé dopoledne nepřiblížili a vzduch tak zhoustl napětím, že Blaise měl pocit, jako kdyby procházel pudinkem. Neuniklo mu něco? Když s Dracem mluvil včera, všechno se zdálo v pořádku. Tedy, asi tak v pořádku, jak to mohlo být s ohledem na objevení Ronova Trojského koně v hračce a na následnou Hermioninu posedlost po odplatě. Když už o tom přemýšlí, ještě jim k tomu musí sdělit podrobnosti. Ačkoliv bylo naprosto jasné, že mezi oběma kolegy jsou nějaké nevyřešené emoce, příčina této nové trapné situace byla trochu záhadná. Teoreticky by to nemělo být o moc trapnější než obvykle. Ale bylo. O hodně.
Blaise z jeho myšlenek vyrušil praskavý zvuk a on vzhlédl. Hermiona načala další čistý list pergamenu, stejně soustředěná jako předtím. Po její levici se kymácela hromada dokončené práce a hrozila, že se každým okamžikem zřítí. Dívka si toho nevšímala a dál se vytrvale hryzala do rtu. Blaise protočil oči. Nemělo smysl tady zůstávat a sledovat, jak se ti dva upracují k smrti. Klidně si může jít obstarat něco k snědku.
"Hermiono?" řekl a s pobavením zaznamenal, že při zvuku jeho hlasu nadskočila a oči jí krátce mrkly k Dracovým dveřím.
"Hm?" hlesla.
"Chystám se pro něco k jídlu. Chceš taky?"
"Ne, díky," řekla spěšně. "Jdeme dneska na oběd na Manor."
"Jasně, dobře," kývl. Onen nechvalně proslulý oběd na Manoru, kde se chudák Hermiona bude muset vypořádat s pasivní agresí Luciuse a ledovou Narcisou, přičemž se všichni budou snažit nezmínit o její předchozí návštěvě jejich skromného příbytku, kdy byla mučena. S omluvným úsměvem vstal a zamířil do Dracovy kanceláře.
"Kámo? Chceš něco z kavárny?"
Draco zavrtěl hlavou, a opět nezvedl oči od objemné hromady papírů ležící před ním. Blaise se zamračil. Ta jednotvárnost začínala být únavná. Někdo bude muset začít mluvit, a protože pro něj bylo mnohem příjemnější otravovat Draca, rozhodl se, že se pustí do něj. Přešel ke dveřím, zavřel je, a pak úmyslně ztěžka dosedl do křesla proti svému příteli.
"Koukej mi říct, co se děje," prohlásil způsobem, který nenechával žádný prostor pro vyjednávání.
Draco si podrážděně povzdechl a vzhlédl: "Proč si myslíš, že se něco děje?"
"Draku, nerad ti beru iluze, ale dokonce i slepý trpaslík se špatným sluchem by byl schopný říct, že se tady něco děje. Tak co je? Změnilo se od včerejška něco, o čem bych měl vědět? Chováš se, jako kdybys strávil opileckou noc támhle s naší nejdražší Hermionkou."
"Nesmysl," ušklíbl se Draco, ale ne moc přesvědčivě. "Jen jsem špatně spal."
"Proč?" zeptal se Blaise rozhodnutý získat aspoň nějaké vysvětlení.
"Sny," zamumlal Draco. "Rušivé sny."
"Dobře," povzdechl si Blaise. "Takže jsi špatně spal. Ale to pořád nevysvětluje, proč se ty a naše kráska chováte tak divně."
"Neříkej jí tak," zavrčel Draco stroze.
" Dřív jsi s tím problém neměl," zamračil se Blaise. "Ale dobře, ty a Hermiona se chováte fakt divně a já chci vědět proč."
"Tak se jí jdi zeptat!" řekl Draco otráveně. "Vyhýbá se mi stejně jako já jí!"
"Aha!" zahrozil na něj Blaise prstem. "Ty přiznáváš, že se jí vyhýbáš!"
Růžová barva na Dracově tváři způsobila, že se prudce odvrátil.
"Řekni mi," ušklíbl se Blaise a s náhlým tušením se ke kamarádovi naklonil. "Ty sny... obsahovaly Hermionu v různých fázích svlékání?"
"Jdi do prdele!" naštval se Draco, popadl sněžítko s Bradavicemi a mrskl jím po Blaisovi. Ten ho se šibalským úsměvem chytil.
"Beru to jako ano," řekl, položil kouli na stůl a ledabyle vstal. "Zajímavé."
Draco sledoval, jak Blaise odchází a snažil se zklidnit dech. Samozřejmě, že se jí vyhýbal. Ve svých snech ji dvacetkrát přetáhl a vzbudil se připravený na další kolo. Viděl ji dělat věci, úžasné, mysl zjitřující věci, věci, které měl nyní vypálené na zadní straně očních víček. Nikdy neměl sny tak živé či tak působivé a jednoznačně byl od té doby permanentně tvrdý, připravený vzít zavděk jakýmkoliv uklidňujícím návrhem, jen aby udržel své tělo pod kontrolou. Nemohl za ní jít a mluvit s ní. Už tak bylo těžké sedět u ní tak blízko a nevyhrknout nějakou sexuální poznámku. Celá ta situace byla strašně trapná... Jako kdyby mu bylo znova šestnáct! Jeho libido mu okupovalo veškeré myšlenky a všechno ostatní odsunulo stranou. Práci mohl odepsat - přečetl tři letové příručky, aniž by pochytil jediné slovo. A oběd? Oběd bude katastrofa. Pokud nenajde nějaký způsob, jak zabránit tomu, aby mu mozek znovu a znovu přehrával jeho sny, bude muset celou tu zatracenou akci zrušit.
Zabořil hlavu do dlaní a zatoužil po vyčištění hlavy.
Jeho přání bylo vyhověno.
Vzduch prořízl Hermionin výkřik a Draco ucítil, jak jeho mozek ztichl. Rozběhl se k ní dřív, než vůbec zaregistroval, co se stalo.
* * *
Hermiona se ten den už podvacáté podívala na dveře Dracovy kanceláře. Díky Merlinovi, že byl celé dopoledne tak zaneprázdněný - potřebovala prostor ke srovnání rušivých impulsů, které jí procházely tělem.
Po rychlém, úlevu přinášejícím orgasmu včera večer, dalším před ranní sprchou a dalším po ní (kvůli rovnováze) byla z náhlého opětovného probuzení svého sexuálního apetitu opravdu vyplašená. Tedy, ne že by si přímo stěžovala, ale něco takového nebylo u ní obvyklé a fantazírovat o člověku, který byl v podstatě její šéf a kamarád, ji značně zneklidňovalo. Možná nastal čas začít znovu randit. Někde tam venku musí být kouzelník, kterému nebude vadit užít si sex. Cokoliv, jen aby to dostalo tyhle pudy pod kontrolu.
A jako by tohle nestačilo, nadcházející oběd se před ní tyčil jako temný mrak. Sedět u jednoho stolu s ledovou královnou a čistokrevným egoistou bude vyžadovat všechnu její trpělivost, přestože pozvání bylo gestem dobré vůle. Hermiona mrkla na hodiny na stěně. Půl dvanácté. Za deset minut budou muset vyrazit na Manor. Zahrabala se do práce, aby vyplnila čas, ale teď měla dojem, že si měla přibrat ještě něco navíc. Jak se má člověk připravit na cestu do jámy lvové? Ačkoliv nikdy neschvalovala, jak se veřejnost po válce chovala k Dracovi, jeho rodiče byli trochu jiný případ. To jejich přesvědčení způsobilo, že jejich syn byl nucen sloužit Voldemortovi, jejich přesvědčení dovolilo, aby přihlíželi, jak je mučena na podlaze v jejich salonu. Viděli chybu ve svém úsudku, jako ji viděl Draco? Dalo se jen hádat. Jestli stále zastávali své původní názory, už tak trapný oběd se rychle změní na nesnesitelný.
S rezignovaným povzdechem vytáhla ze šuplíku své spolehlivé zrcátko, aby zkontrolovala, jestli aspoň vyhlíží reprezentativně. Nebylo to špatné - tmavé kruhy, které bývaly trvalým doplňkem její tváře, zmizely. Bylo příjemné nemuset se už dál spoléhat na zkrášlovací kouzla. Možná měla ještě naději. Dokonce i vlasy vypadaly zdravěji. Zbloudilá lokna jí spadla přes oči, tak ji zasunula zpět a naposledy mrkla na svůj odraz.
A vykřikla.
Draco byl u ní tak rychle, že si nebyla jistá, jak to dokázal.
"Co je?" sípal a očima těkal po místnosti.
"Nemůžu tomu uvěřit!" zvolala mžourajíc do zrcátka.
"Hermiono! Vysvětli to, prosím! Nemůžeš takhle zaječet a pak mě nechat v nejistotě!"
"Promiň, promiň," řekla honem, a když se jí cosi zachvělo v hrudi, lehce sebou trhla. "Myslím, že jsem ještě pod vlivem stresu, to je všechno."
"Jak to?" zeptal se ostře.
"Já... asi začínám šedivět," ohrnula nos. "Tady na spáncích. Vždyť mi ještě není ani pětadvacet!"
"Myslel jsem, že máš problém!" zasténal. "Vyděsil jsem se a ty se jen vztekáš kvůli svým vlasům?"
"No ale podívej!" řekla s opětovnou kontrolou v zrcátku. "Vlastně nejsou ani tak šedé. Rovnou mi zbělaly!"
Draco ztuhl a sevřel se mu žaludek. "Říkáš... bílé vlasy?"
"Nemůžu je ani vytrhnout... Je jich moc! Přísahám bohu, že včera tam ještě nebyly... Budu si je muset barvit! Zatracená práce."
"Nebudou náhodou... tak nějak... platinové?" otázal se nervózně a snažil se na ni necivět.
"Já nevím, Draco! Ať jsou jakékoliv, na mé hlavě nemají co dělat!" vykřikla.
Draco prudce dosedl na převrácenou krabici vedle Hermiony a složil hlavu do dlaní. Takže je to pravda. Gregalesovský znak, skutečný důvod této horské dráhy emocí, té možnosti, že... ne, jistoty, že Hermiona je jeho předurčená partnerka... Všechno je to pravda. Dokonce došlo i na nemožné: její typický rys - vlasy - se začal měnit. A ona neměla vůbec ponětí, co se děje.
Ach můj Bože. Draca zaplavila panika. Všechno bylo špatně. Hermiona se konečně zbavila drog. Konečně měla zase svůj život pod kontrolou, vzepřela se diktátu osudu. Co řekne, až zjistí, že má budoucnost naplánovanou jako jeho partnerka? Nikdy to nepřijme. Opustí ho. Bude proti tomu bojovat už jen z principu. Jediné, co si po válce přála, bylo mít do prdele aspoň trochu možnost mluvit do své vlastní budoucnosti. Teď do toho bince přibylo ještě něco nového a nevyhnutelného.
Jak mohl udělat krok vpřed, aniž by mu všechno nespadlo na hlavu?
V tom ho osvítil nápad.
Nemusela by zjistit pravdu. Nikdy. Mohl by na to jít chytře... Prostě se jí náležitě dvořit. Nechat jejich city rozvinout se bez nátlaku. Mohli by na to jí pomalu... Být normální pár, aniž by nejprve probírali jakoukoliv společnou budoucnost. Nikdy by se nemusela dozvědět, že jsou si navzájem předurčeni.
Nebylo to ideální řešení, ale mohlo by to vyjít. Cokoliv jiného by znamenalo naprostou katastrofu.
"Do prdele," vydechl. "Nemůžu tomu uvěřit."
"Povídej mi o tom," zasténala, aniž by si uvědomila, že každý z nich mluví o něčem jiném. Zkoumala ty měkké, světlé prameny, které jí lemovaly oba spánky a výrazně kontrastovaly s teple hnědými vlasy, které je obklopovaly. "Nechci se chovat příliš domýšlivě, ale prostě se mi to zdá moc brzy."
"Souhlasím," hlesl s pohledem upřeným nepřítomně na zem. "Až moc brzy." Tohle musí být ten důvod, proč neměl žaludek na to, když mu Blaise někoho dohazoval, proč ho myšlenka na Hermionu s Vlezlíkem nutila někoho zamordovat. Patřil k ní a ona patřila k němu. Nebo tedy k němu možná bude patřit, pokud neuteče. Ve skutečnosti to byl pěkný mišmaš... Malfoyovské ženy byly proslulé svou tvrdohlavostí.
Malfoyovské ženy. Ach bože, tak je to přece pravda, Hermioně bylo souzeno být Malfoyová. Do prdele, jeho otec vyletí z kůže. A matka...
Matka to musela vědět. Proč by mu jinak říkala o tom znaku? Proč by jinak zasévala tohle semínko? Proč by se jinak namáhala s tím nechat tu ten lektvar pro Hermionu? Malfoyové nehnou prstem pro nikoho kromě rodiny. Ta potměšilá, záludná, geniální žena. Draco se zmítal mezi zuřivostí a ohromením. Tohle byl důvod dnešního oběda... Chtěla vědět, jak se situace vyvíjí. Chtěla se setkat s nejnovějším přírůstkem rodiny Malfoyů.
"A co když začnu znovu randit? Jak to mám asi vysvětlit?"
"Randit?" vzhlédl k ní Draco poplašeně. "Ty... plánuješ randit s muži?"
"No, časem," pokrčila rameny. "Samozřejmě, že v dohledné době ne. Ten bordel okolo Rona mi tu představu obecně trochu znechutil, ale ráda bych si myslela, že někde existuje člověk, který se ke mně bude hodit líp." Rozhodla se vynechat tu část o přílišné sexuální energii, která musí být zcela jistě spálena. Opravdu nepotřeboval vědět o těch věcech, které si představovala, že s ní dělal. Znovu. A znovu. A znovu.
Pohled jí sklouzl k jeho ústům a zachytil náznak úšklebku, který se mu formoval na rtech.
Ach, ty věci, které by mohla dělat s - PŘESTAŇ, HERMIONO.
Draco několikrát zaťal a povolil pěsti, čelist rozzlobeně napjatou, krev bušící mu v žilách. Potřeboval zůstat v klidu, nemohl jen tak vybuchnout, ale také nemohl nechat tu poznámku projít bez povšimnutí. Randit? Randit? Očividně v tom nebyla tak hluboko jako on, protože jinak by jí to pomyšlení způsobilo nevolnost.
Podívala se na něj se zvláštním výrazem ve tváři, ale setřásla ho, a teď si nervózně pohrávala s rukama.
"Nemyslíš, že je na tyhle úvahy ještě příliš brzy?" pronesl a snažil se, aby jeho hlas zněl vyrovnaně.
"Úvahy o čem? O randění?" zeptala se zmateně. "Možná. Není to ještě kdovíjak vážný plán. Jen se nechci úplně vzdát vztahů kvůli tomu, že se věci tak špatně vyvrbily s Ronem."
"Souhlasím, že bys to neměla vzdávat, ale upřímně Hermiono, Weasley byl a zůstává imbecil," pronesl Draco s naprostou vážností. "Pokud plánuješ randit, potřebuješ někoho, kdo za něco stojí."
Pobaveně si odfrkla: "Díky za tvůj názor, ale buďme upřímní, Draco. Mám za sebou minulost se závislostí na drogách. Jsem slečna-všechno-vím, jak mi s oblibou připomínáš. Jsem knihomolka. A teď si k tomu můžu ještě připočítat předčasné stárnutí. Já sama nejsem žádná velká výhra."
"Neshazuj se," řekl stále oním vážným tónem. "Máš hodně co nabídnout. Můj otec mi říkával, že když se setkal s mou matkou, myslel si, že je to ta nejpanovačnější, nejnarušenější a nejgeniálnější žena, kterou kdy potkal. A stejně skončil tak, že se do ní zamiloval."
"Myslím, že se mu líbila ta představa výzvy," řekla Hermiona.
"Malfoyovské ženy jsou vždycky výzva," odpověděl s vědomím, že tu narážku nemá šanci postřehnout. "Přesně tímhle způsobem funguje rodina."
"A Malfoyovští muži?"
Nad tím se musela zamyslet. "Těžko zvladatelní, jak jsi už mohla uhodnout. Tvrdohlaví." Pak se zhluboka nadechl, udivený tím, co se chystá prozradit, dokonce i když to ona nepochopí. "Ale v rukách žen jsou dokonale tvární."
"Hm. Tvoji rodiče musí být zajímaví lidé," řekla a snažila se představit si Luciuse Malfoye, který je v něčích rukách tvárný. Zdálo se to absurdní. Sakra, ten muž byl srdečný asi tak jako zmije.
"Nemáš ponětí," zamumlal. "Když už o nich mluvíme, měli bychom vyrazit. Mám dojem, že moji rodiče mají velký zájem si s tebou popovídat."
"Myslíš?" zeptala se. "Abych byla upřímná, myslela jsem, že jde jen o symbolické gesto."
"No, já nevím... Nepřekvapilo by mě, pokud by skutečně měli zájem tě lépe poznat."
"Hmm." Hermiona se snažila se netvářit se při té představě příliš znepokojeně.
"Neboj," usmál se na ni a vstal. "Budou se chovat slušně."
"Já se nebojím," zalhala a také vstala.
Vyslal k ní nevěřícný pohled.
"Dobře, mám trochu strach," povzdechla si a bezmyšlenkovitě si promnula jizvu na paži. Draco se při tom gestu přikrčil.
"Vím, že v minulosti se k tobě nechovali dobře, ale snaží se obrátit list. Možná budeš překvapená, jak umí být příjemní."
"Doufám, že máš pravdu," řekla.
"Vím, že ji mám," odpověděl. Ach ano, budou se chovat slušně. Malfoyové ochraňují své blízké a od tohoto okamžiku k nim patří i Hermiona.
Merlin jim všem pomáhej.
* * *
Narcisa stála u okna a s kamennou tváří upírala pohled směrem k hlavní bráně. Lucius ji pozoroval z druhé strany místnosti.
"Cisso, budou tu každou chvíli," poznamenal klidně. "Mohla by ses prosím uvolnit? Stále ještě nevíme, jestli to je, či není reálné. Mohla by ses nervovat pro nic za nic."
"Ty ses možná nerozhodl, ale já ano," odpověděla. "Vím, že je to ona."
"Uvidíme," řekl. "Trvám na tom, že se musím přesvědčit."
"Teď když je závislost pryč, tak pokud je jedna z nás, příznaky se projeví rychleji. Pamatuji si ten pocit velmi dobře - budu schopna říct, jestli je ovlivněná."
"A když ne?"
"Pak přiznám, že jsem se spletla."
Lucius s ironickým úsměvem přistoupil k Narcise, prsty ji uchopil za bradu a věnoval jí pobavený pohled.
"Drahá, ty se nikdy v ničem nepleteš."
"Správná odpověď," kývla Narcisa a letmo ho políbila na rty. "V každém případě, jakmile ta dívka zjistí pravdu a jakmile pomine překvapení, myslím si, že bude velmi potěšena. Jméno Malfoy je starobylé a má zvuk, zejména díky jejímu nedávnému úsilí. Zajisté si pamatuješ na to, když jsem to zjistila."
"Nemohla ses dočkat, až se vezmeme," řekl Lucius a ta vzpomínka u něj vyvolala široký úsměv.
"Čekala jsem dva dny. Myslím, že to bylo víc než velkorysé."
Oba se v tentýž okamžik zachvěli, protože se z dálky ozvalo hlasité PRÁSK.
"Už jsou tady!" vydechla Narcisa vzrušeně.
"Nečekej, že se přetrhnu, abych ji přivítal," řekl s lehkým úšklebkem.
"Ale prosím tě," řekla a obrátila oči v sloup. "Ty se nepřetrhneš kvůli nikomu."
"Kromě tebe, drahá," řekl s úsměvem a následoval ji na cestě ven.
"Správná odpověď," zaslechl ještě její reakci.
* * *
Ukázka z další kapitoly:
"Jsem si velice jistá, že dělám správnou věc. Jako vždy," odpověděla. "Možná si o mně tohle pamatujete, pane."
Lucius přimhouřil oči a Hermiona by přísahala, že ucítila, jak teplota v okolí poklesla. "To vskutku ano," procedil mezi zuby.
"To by stačilo, Luciusi," zakročila Narcisa, teď už bez úsměvu a známek pobavení. "Slečna Grangerová je náš host a podle toho s ní bude zacházeno."
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |