Preklady fanfiction Harryho Pottera

Musím přiznat, že naše další setkání bylo docela napjaté. Nevyhýbali jsme se jeden druhému, jen se naše cesty nezkřížily. Nakonec jsem ji potkal na chodbě, zatímco jsem vlastně hledal krysu. Uznávám jednu věc, která byla prospěšná z toho vyrušení minulého večera; připomnělo mi to, proč tady ve skutečnosti jsem.

„Ahoj.“ Krátké nervózní ticho. „Chyběla jsi mi.“

Na chvíli jsem si myslel, že odejde bez odpovědi, ale to se nestalo. „Také jsi mi chyběl.“

„Mluvil jsem s McGon–kník. Nikdy jsem nepomyslel na odchod.“

„To oni nikdy.“

„Něco o tom říkala. Bylo těch druhých hodně?“

Hloupý, hloupý Nádherný. Jestli jsem někdy vypustil něco špatného, bylo to tohle. Bylo to, jako bych ji sekl drápem.

„Omlouvám se, nemyslel jsem...“

„Co chceš, abych řekla? Že na mě stáli frontu kolem Astronomické věže?“

„Prosím, Norrisová. Nemyslel jsem to tak. McGon–kník řekla, že ti ublížili. Já ti nechci ublížit.“

„Takže zůstaneš, až Střapěnka odejde?“ pobídla mě.

A jak jsem měl odpovědět na tohle? „Nevím. Řekla, že pokud nezůstanu, zbydou ti jen vzpomínky, takže se mám postarat o to, aby byly dobré. Chci, abys měla dobré vzpomínky – jen pro případ.“

Pokrčila rameny. „To je asi nejlepší, v co mohu doufat, že.“

Chtěl jsem toho říct víc, chtěl jsem jí říct, že tady zůstanu navždy, ale nemohl jsem, takže zůstal jen u: „Můžu s tebou zase na obchůzku? Dnes v noci?“

Přikývla. „Pokud chceš. Na obvyklém místě.“

Vracel jsem se zpět do Nebelvírské věže a uvažoval, jak s Norrisovou správně jednat. Evidentně jsem se potřeboval vrátit do správných kolejí, ale jak? Možná pár vtipů.

„Je to šedé, má to čtyři nohy a kufr. Co to je? Myš na cestě do Bradavic!“

„Kdybych měl psa, pojmenoval bych ho Zůstaň. Pak bych volal K noze, Zůstaň! K noze, Zůstaň!“

Nebo co takhle:

„Postavím ti bleší cirkus, ale budu se nejdřív muset podrbat.“¹

To nebylo dobré, měl bych přestat; začala mě bolet žebra. Pokud ji tohle nerozveselí, tak už nic. Stále jsem se pochechtával pod vousky, když jsem vstoupil na společenské hřiště.

Střapěnka se jako vždy věnovala klikyhákům, ale tentokrát s ní seděli i Vážněronalde a Háry. Také pracovali na klikyhácích, ačkoliv ne tak zapáleně. Tehdy jsem ucítil ten pach.

V místnosti byla krysa. S lehkostí jsem se vydal kupředu, nehlučně jsem se plížil ke stolu a uši mi poškubávaly tam a zpět. Byla ve Vážněronaldově tašce, chycená jako krysa v pasti – jak příhodné. Potřeboval jsem pouze na moment odvést jeho pozornost, něco, co by ho přinutilo odejít nebo se na mě jen nedívat.

Pátral jsem za nábytkem, dokud jsem nenašel, co jsem hledal – velkého pavouka. V Bradavicích se rodí opravdu velicí. Mohl by posloužit svému účelu. Popadl jsem ho, vyskočil nahoru na stůl a s očima připoutanýma na Vážněronaldovi jsem začal žvýkat – velice pomalu. Tak je to správně, dívej se a zapomeň na svou malou přítelkyni.

Ve skutečnosti nejsem žádný blázen do pavouků; málo zisku za dlouhé žvýkání a nohy mohou uvíznout v krku cestou dolů, ale stálo to za to. Jeho výraz! Kdybych jen měl foučák jako mají lidé, udělal bych jeho obrázek! Nikdy jsem neviděl žádného člověka chytit takovou barvu.

On si možná představení neužil, ale Střapěnka byla očividně okouzlená mými mimořádnými loveckými dovednostmi a začala nade mnou cukrovat, jak jsem chytrý. Tyto menší nevyžádané posudky nikdy nejsou na škodu.

Vážněronalde se konečně rozhodl odtrhnout ode mě oči a rezolutně je připoutal ke klikyhákům, což bylo přesně to, co jsem měl v plánu. Ti s dispozicemi k nervovému zhroucení nechť uhnou pohledem.

Šel jsem na věc, abych mu neposkytl moc prostoru se vzpamatovat. Na velkého nepoužitelného nemotoru by mohl být na nohou dost rychlý. Potom se všechno stalo trochu zmatečním.

Měl jsem všech dvacet drápků v tašce, a to bylo celkem štěstí, když s ní najednou začal mávat kolem hlavy a ječet něco o stupidních zvířatech. Vysvětlil bych mu, že to krysa je stupidní zvíře, kdyby mě jenom poslouchal. Střapěnka na něj začala křičet, ať mi neublíží, což bylo potěšující.

Potom krysa vystřelila z tašky přes celou místnost. S načasováním, které překvapilo dokonce mě samotného, jsem vyrazil po správné trajektorii přesně za ní. Je vůbec možné chytit ji ve vzduchu? Jak by to zapůsobilo? Řeknu vám; velmi.

Leč nezdařilo se a kryse se povedlo dostat pod starý kus nábytku. Pokusil jsem se na ni podniknout pár výpadů, ale zrovna tehdy se ukázaly být mé ošemetné nohy poněkud nepohodlnými a nemohl jsem tam dosáhnout.

Další, co jsem si uvědomil, byla Střapěnka, která mě sevřela a začala tahat pryč. Zaryl jsem drápky do koberce, ale je silnější, než se zdá.

Vážněronalde se stále choval legračně, ale už mu to začalo přerůstat přes hlavu. Začal křičet na mouslužebnou. Za to by měl zaplatit. Nelíbí se ti, když jím pavouky, co? Co takhle ti je místo toho nastražit do postele?

„Na tom zvířeti je něco divného,“ řekl a zamával krysou ve vzduchu. Konečně došel i přes svou tvrdou lebku k osvícení.

„Ano, je na ní něco divného, tupče. Je to zvěromág!“ Zařval jsem na něj, ale neposlouchal mě a vytratil se do ložnice.

Střapěnka mě odnesla do mého pokoje, a když mě pokládala na postel, povšiml jsem si trochu napjaté atmosféry.

„Ach, Křivonožko! Vím, že jsi kočka a kočky honí krysy, ale přála bych si, abys to nedělal. Ochron to nemá rád a je z toho rozrušený.“

„Střapěnko, jsi velmi laskavá a nosíš mi snídani a to všechno, ale, prosím, myšlení nech na mě. Já se s krysou vypořádám a všichni z toho vyjdou bez úhony.“

Ani ona mě neposlouchala a odešla se připravit ke spánku. Možná jsem prohrál bitvu, avšak válka ještě zdaleka neskončila.

1 I can build you a flea circus, but I'll have to start from scratch.

   scratch = úplně od začátku, podrbat, poškrábat, škrábnutí, vyškrtnout