Preklady fanfiction Harryho Pottera

12. kapitola – Podpis smlouvy

Severus si ani vteřinu nemyslel, že by Creighton Caldwell, prezident a generální ředitel Caldwellových lektvarových závodů, měl zájem přemístit se doprostřed ničeho, jen aby s ním podiskutoval o jeho Hmyz odpuzujícím lektvaru, a nemýlil se. Samozřejmě předpokládal, že kdyby se byl přemohl a navštívil ředitelství ve Winnipegu, uvedli by ho do Caldwellovy kanceláře, aby si potřásli rukama a podepsali nezbytné smlouvy. Ale nějaký repelent, byť pro mnoho lidí ohromně užitečný, stál stěží prezidentovi společnosti za osobní návštěvu.

Místo něj poslali Brodieho Winslowa, Caldwellova šéfa vývojového oddělení. Byl to hezounek s hřívou blond vlnitých vlasů a nápadně modrýma očima, navlečený v drahém, na míru šitém šedivém obleku. Vypadal, že by mohl být tak Hermionina věku a Severus se divil, jak někdo tak mladý už může být vedoucím oddělení.

„Pan Snow? Já jsem Brodie Winslow.“

Severus podržel otevřené dveře, aby muž mohl vstoupit. „Prosím, pojďte dál, pane Winslowe.“

Brodie si se Severusem potřásl rukou a přitom se rozhlédl kolem. „Máte to tady pěkné,“ poznamenal hlasem, ve kterém chyběla upřímnost.

Severus zaznamenal, že ten muž má pěstěné nehty a páchne nějakou kolínskou a pustil jeho ruku tak rychle, jak jen to zdvořilost dovolila. „Děkuji, ale srub patří příteli. Bydlím tu a starám se mu o něj. Mohu vám nabídnout něco studeného k pití?“

„To by bylo milé, děkuji. Venku je dnes velmi teplo, že?“

Evidentně týpek, co má strach, aby si nezapotil své elegantní šaty, ušklíbl se Severus v duchu. Pravděpodobně byl vystresovaný už jen tím, že opustil velké město a troufnul si do severních lesů. „Posaďte se, prosím, do obývacího pokoje, přijdu hned.“

Snape otevřel ledničku a vytáhl džbán ledového čaje. Kdysi si myslel, že házet kostky ledu do čaje je barbarský zvyk, ale to bylo ještě předtím, než strávil ve srubu první léto. Teď tomu nevěnoval víc pozornosti, než horkému čaji, který pil v zimě. Nalil dvě sklenice a odnesl je do obývacího pokoje, kde už Winslow otevíral aktovku a rozkládal papíry.

„Děkuji vám.“ Brodie vzal sklenici, zvedl ji k ústům a během několika vteřin ji zpoloviny vyprázdnil. Přitom se mu shrnul rukáv a odhalil třpytivý zlatý náramek. „Vynikající.“

Namyšlený, přitažlivý a k dovršení toho všeho ještě pravděpodobně zazobaný. Brodie Winslow Severusovi čím dál tím víc připadal jako kříženec mezi Luciusem Malfoyem a Zlatoslavem Lockhartem a to nebylo dobré. Severus upřímně doufal, že Winslow není zářným příkladem zbytku Caldwellových lektvarových závodů; žádná jiná firma dosud neprojevila o jeho repelent zájem, takže nebyl v pozici, že by ho mohl nabídnout jinde. Krom toho chtěl mít tuhle záležitost z krku, aby mohl začít s večeří; byl pátek a brzy se objeví Hermiona. Přicházela teď každý víkend, a Severus se v pátek po obědě už ani nenamáhal s nastavováním ochran okolo srubu, pro případ, že by se náhodou objevila dřív. 

Teď, když měla Hermiona možnost zůstávat ve srubu přes noc, se jejich vztah nepatrně změnil. Už nebyli ve vzájemné komunikaci zdaleka tak rezervovaní a Severus by skoro zašel až k vyjádření, že sdílí pohodový a bezstarostný vztah. Naplánovali jídelníček, s ním související nákupní seznam potravin a dokonce i rozpis úkolů v kuchyni. Nebylo neobvyklé, že Manitou a Minerva létali se vzkazy tam a zpět i několikrát týdně. Nejvýmluvnější změnou v ovzduší mezi nimi však byl fakt, že Severus konečně Hermionu požádal, aby dohlédla na vaření několika lektvarů ve sklepě, zatímco on šel sbírat jakési přísady.

„To jako fakt?“ podívala se na něj překvapeně. Snape jen udělal otrávený obličej.

„Pokud vaření Pohodového a Uklidňujícího lektvaru nepovažuješ za něco pod tvou úroveň,“ odpověděl.

„Když já nevím, Severusi,“ pronesla Hermiona s předstíranou vážností, „skutečně jsem si chtěla tak hodinku posedět na molu a meditovat. Zjistila jsem, že když se Slunce nachází na obloze přesně pod tímto úhlem, mohu se doopravdy sjednotit s vesmírem...“

„Sjednoť se s vesmírem někdy jindy, ano?“ odseknul, ale v koutcích úst mu cukal náznak úsměvu.

„Jsi krutý a bezcitný.“

„A ty jsi nesnesitelná vševědka.“

„Už nejsem,“ zdůraznila Hermiona rozhořčeně. „A když na to přijde, ty už taky nejsi krutý a bezcitný.“

Severus se zastavil a ostře na ni pohlédl. „Ne,“ řekl tiše, „už nejsem.“

„Jaké jsou vaše návrhy, pane Winslowe?“ zeptal se teď Snape, aby celou záležitost posunul dopředu.

Caldwellovic zástupce dokončil třídění papírů a opřel se v křesle. „Myslím, že budete potěšen, pane Snowe. K dispozici jsou tři možnosti, které jsme připraveni vám nabídnout. První možnost je zcela prostá: zaplatíme vám jednorázovou paušální částku za použití vašeho patentovaného složení. Ta druhá možnost je pevná roční paušální částka po celou dobu, kdy budeme váš vzorec používat. Poslední možnost volby je tato: jednorázově dostanete podstatně menší částku, ale obdržíte dvě procenta ze zisku na každé prodané lahvičce repelentu.“

„Chápu.“ Severus něco na tento způsob očekával. Zdálo se, že selský rozum velí, že nejvýhodnější je vybrat si z prvních dvou možností, pokud by chtěl mít rezervu na horší časy, ale třetí možnost by mohla znamenat mnohem víc peněz v dlouhodobém horizontu, pokud by se repelent dobře prodával. Domníval se, že Caldwellova lektvarová společnost by vsadila na to, že ho větší částky, nastrčené do popředí oslní víc, než potenciálně vyšší dividendy ve třetí možnosti. „Jaké jsou prodejní odhady na můj repelent?“

Winslow ho poctil blahosklonně shovívavým úsměvem. „Myslím, že o něm budete muset začít přemýšlet jako o našem repelentu, pane Snowe. Jakmile jednou podepíšete smlouvu, bude vám patřit pouze vzorec složení.“

Severus zaťal zuby a teď už si byl dokonale jistý, že toho chlapa intenzivně nesnáší. „Tak tedy, jaké jsou odhady na prodej vašeho repelentu vyrobeného podle mého vzorce?“

„Ve skutečnosti jsme značně optimističtí. Zatímco tady spolu hovoříme, náš marketingový tým pracuje na reklamním plánu. Co jsem slyšel naposledy, tak jako obchodní značku výrobku zvažují název Zmizhmyz.“ Winslow byl očividně spokojený sám se sebou i s mozkovým trustem své společnosti a vypadalo to, jako kdyby čekal, že Snape vyskočí na nohy a začne tleskat.

Zmizhmyz. Severusovi se chtělo zvracet. Voldemort v pekle, nebo kam to vlastně přijdou psychopatičtí mutanti, se pod fousy smál. Velký Severus Snape – učitel, mistr lektvarů a bývalý smrtijed – byl teď tvůrcem něčeho, co se nazývalo Zmizhmyz. Mohl se jen dohadovat, že lahvičky budou vyšperkované lebkou se zkříženými hnáty, spolu s obrázkem hmyzu ve smrtelných křečích.

Náhle se síťové dveře rozlétly a Hermiona se drala dovnitř, ruce plné tašek s potravinami. S hlasitým bouchnutím je hodila na kuchyňskou linku. „Ahoj, jsem tady. Dneska tam teda je horko. Koupila jsem ten brie, který jsi chtěl... ach, omlouvám se!“ řekla, když si všimla cizího muže, usazeného v obýváku. „Vy musíte být zástupce od Caldwellů.“

Winslow okamžitě vstal. „Jsem Brodie Winslow,“ řekl a napřáhl ruku, když k němu Hermiona vykročila. „Těší mě, že vás poznávám, paní Snowová.“

Hermiona krvavě zrudla.

Severus se zašklebil a okamžitě prohlásil: „Dovolte, abych vám představil Hermionu Grangerovou, svoji kolegyni v oboru.“ Tolik ke tvým pitomým představám, pomyslel si vítězně.

„Ach.“ Winslowův zdvořilý výraz se rázem proměnil v dychtivý zájem a v očích se mu naprosto jednoznačně zablýsklo. „Těší mě, madam Grangerová.“

„Potěšení je na mé straně,“ odpověděla Hermiona, ve tváři stále zrůžovělá.

„Podílíte se na této dohodě?“ muž mávnul neurčitým směrem ke štosu papíru, aniž by spustil oči z Hermioniny tváře.

„Ne, obávám se, že ne. To byla výhradně Sebastianova práce.“

„Jaká škoda. Doufal jsem, že byste se k nám mohla připojit.“

Winslow se úlisně usmíval a zřetelně měl větší zájem o Hermionu, než o jednání a Severus pocítil, jak ho vlna žárlivosti praštila rovnou do břicha. Nebyl si jistý, jestli má být zděšený ze své žárlivosti, nebo spíš v Hermionině jméně reagovat spravedlivým rozhořčením.

„Promiňte,“ přerušil ho Severus chladně, „ale madam Grangerová se musí věnovat Posilovacímu lektvaru ve sklepě.“

„Já?“ nechápavě na něj zírala Hermiona, ale pak se rychle vzpamatovala. „Ale jistě, zapomněla jsem. Jen ještě vyložím zbytek jídla a pak seběhnu dolů.“

„A teď,“ pokračoval Severus tónem, který přímo vyzýval Caldwellova obchodního zástupce, jen ať se mu pokusí oponovat, „se pojďme podívat blíž na vaše návrhy, pane Winslowe.“

Snapeovi netrvalo ani dvacet minut, než zvážil všechny tři návrhy, vybral si třetí, jak celou dobu zamýšlel a podepsal pergamen na vytečkovanou linku. Brodie vypsal šek na počáteční částku a Severus ho odvedl ke dveřím.

„Není třeba, abyste vážil celou cestu až k molu, pane Winslowe. To byla jen orientační pomůcka pro přemístění, ale můžete se naprosto dokonale přemístit i odsud.

„Říkal jsem si, pane Snowe,“ pronesl Brodie mile a obrátil se ke Snapeovi, „ jestli bych si nemohl jen tak prohlédnout vaši laboratoř? Povídal jste, tuším, že se nachází ve sklepě? Připadá mi pozoruhodné, že máte funkční laborku tady daleko v té pustině.“

Severus stiskl rty do úzké linky. „Nic pozoruhodného na tom není, pane Winslowe. Je to velmi malá laboratoř ve velmi malém sklepě.“

„Přesto je člověk obvykle nenajde dokonce ani ve městech. Věnujete se lektvarovému výzkumu už dlouho?“ Winslow začal po schodech sestupovat z verandy a zamířil ke sklepu.

Od té doby, kdys ty ještě nosil plínky, ty úlisnej kreténe, chtělo se zařvat Snapeovi, přinucenému teď následovat Winslowa dolů po pěšině. „Byl jsem mistrem lektvarů od té doby, kdy ….“

„Ach ano, samozřejmě. Zapomněl jsem. Neučil jste taky kdysi lektvary?“

„Učil jsem patnáct let.“ A pracoval jsem na tom tvrději, než jsi kdy v životě makal ty, ty malej idiote!

Brodie dorazil ke dveřím do sklepa. „Tady?“ otázal se zdvořile a ukázal na otevřená sklepní dvířka.

„Kolik si myslíte, že mám sklepů, pane Winslowe?“ odsekl Severus.

Winslow Severusovu otázku ignoroval a vstoupil dovnitř. Byl dost vysoký, takže musel sehnout hlavu, aby se vešel do dveří. „Madam Grangerová, jen narychlo nahlížím do sklepa pana Snowa, naprosto nemám v úmyslu vás vyrušovat.“

Jeho zářivý úsměv by nikoho nedokázal přesvědčit o jeho nevině, pomyslel si Severus s novou vlnou nenávisti.

Hermiona sklouzla pohledem z Brodieho svatouškovského výrazu na zlostně zírajícího Snapea. „Vůbec mě nerušíte, pane Winslowe.“

„Říkejte mi Brodie, prosím.“

Snape vykročil vpřed a nelibost se odrážela v každém kousku jeho tváře. „Pan Winslow byl právě na odchodu,“ oznámil kousavě. „Chtěl jen v rychlosti nahlédnout do mé laboratoře.“

„Tak tohle je ona,“ řekla Hermiona a máchnutím paže opsala celou místnost jedním pohybem.

„Aha.“

Ten muž byl absolutní idiot, který musel získat své postavení v Caldwellově firmě díky do nebe volající protekci, pomyslel si Snape ponuře. „Viděl jste laboratoř, pane Winslowe. Madam Grangerová a já máme práci.“

Winslow se na něj zkoumavě zadíval, jako by hledal nějaký způsob, jak Snapeovo tvrzení vyvrátit a pár minut jen tak zbůhdarma lelkoval okolo. Nakonec pokrčil rameny. „Tak já tedy půjdu. Jak jsem již uvedl, pane Snowe, můžete očekávat, že o našem marketingovém oddělení uslyšíte, jakmile Zmizhmyz vyrazí na trh.“

„To bude stačit.“ Snape stál s rukama pevně založenýma na hrudi.

Winslow ještě jednou natáhl ruku, ale tentokrát ji Snape nedokázal přijmout a tak nechal paži nemotorně klesnout podél těla. „Rád jsem vás poznal, madam Grangerová.“

„Děkuji vám,“ odpověděla Hermiona prostě.

„Na shledanou.“

Severus sledoval, jak muž odchází směrem k molu a bedlivě ho hlídal, dokud se s konečnou platností nepřemístil. „No,“ prohlásil, „tak to bychom měli.“

Hermiona ho přejela ledovým pohledem, stále usazená na stoličce. Kotlík s Posilovacím lektvarem vedle jejího lokte docela klidně probublával, aniž by vyžadoval sebemenší pozornost. „Teď už můžu jít nahoru?“

„Ten chlap byl normální slizoun,“ prohlásil Severus rozhodně. „Prokazoval jsem ti službu.“

„Fakt? A to tě nenapadlo, že bych si mohla s tím vlezlým mizerou třeba poradit sama?“

„Samozřejmě, že by sis s ním mohla poradit. Jsi dospělá žena.“

„Děkuji ti, že sis všimnul,“ řekla Hermiona kousavě a sklouzla se stoličky. „Jak to šlo? Tedy ta skutečná obchodní část návštěvy?“

„Jejich nabídky byly takové, jak jsem předpokládal. Dvě navržené tak, aby mě nalákaly vzít si velkou částku předem a jedna, která mi zaručovala podíl na zisku.“

„A tys vzal...“

„Tu poslední, samozřejmě.“

„Doufám, žes zvolil správně.“ Hermiona vytáhla z kapsy sponu a začala si zvedat z krku neposlušné kadeře a sepnula je nahoru. „Nerada bych kupovala pět set lahví repelentu jen proto, abys měl nějaký zisk.“

Snape na ni užasle hleděl a snažil se ignorovat skutečnost, že si právě všiml, jak krásný má krk. „Určitě si děláš legraci.“

„Samozřejmě, co bych si počala s pětistovkou lahví repelentu? Rozdávala je jako vánoční dárky?“

„Zdá se, že lidi od Caldwellů se pro tenhle výrobek shlédli v názvu Zmizhmyz,“ informoval ji a žertík ignoroval.

„Zmizhmyz?“ zopakovala Hermiona a rozchechtala se. „To je děs! Nechystají se tam uvést taky tvoje jméno, že ne?“

Snape se nemohl ubránit úsměvu. „Rozhodně doufám, že ne. Ale pokud ano, aspoň to není moje skutečné jméno. A pojďme ven, je tu příšerné vedro.“

„Jsem docela ráda, že sis to uvědomil, protože to tys mě sem dolů vyhnal.“

„S tím už jsme skončili,“ připomněl jí.

„Fajn,“ řekla Hermiona a vypochodovala okolo něj ze dveří. „Podívat ano, ale nedotýkat se, pane Úlisný zástupče Caldwellovy lektvarové společnosti. Potřebuji, aby v dusném sklepě civěla na bublající kotlík.“

Severus měl nepříjemný pocit, že prokoukla jeho výmluvu a že to s tím ochranářstvím přehnal a ani jedné ze zmíněných možností nebyl právě teď připravený čelit: dělalo mu starosti, že nějak připustil, aby Hermiona Grangerová hrála v jeho životě větší roli, než by kdy považoval za možné.

„Naliju si skleničku vína a posedím na molu,“ řekla mu Hermiona a užívala si větřík, foukající od jezera. „Můžeš se připojit, když budeš chtít. Pokud tedy nemáš nějakou další otročinu, kterou bys mě chtěl pověřit.“

„Varuju tě, Grangerová,“ začal Snape, kterému se vůbec nelíbilo, že nevědomky podlehl kouzlu ženské společnosti.

„Takže jsem znovu Grangerová, jo?“

V očích se jí jednoznačně zatřpytilo a Severus si připomněl, proč se vždycky považoval za šťastlivce, když se vyhýbal romantickým pletkám. Jak se, pro všechno na světě, stalo, že dovolil této ženě, aby trávila dny pod jeho střechou?

„Nechtěla bys náhodou strávit víkend ve svém bytě?“ Byla to žalostně slabá hrozba. Severus Snape vybudoval svou pověst na tom, že byl nemilosrdně bezcitný, ale teď, když chtěl tento způsob vystupování znovu použít, nedokázal se k němu přinutit.

Hermiona se široce usmála. „A nechat si ujít příležitost ochutnat tvůj steak na pepři? Nebuď směšný!“

Severus ji sledoval, jak v podstatě skoro poskakuje cestou nahoru ke srubu a s klesajícím srdcem si uvědomil, že bojuje předem prohranou bitvu.

Upřímně se mu ulevilo, když mu po večeři Hermiona řekla, že příští týden o víkendu má služební cestu a návštěvu ve srubu nestihne. To se výborně hodí, usoudil Severus. Neměl v úmyslu se romanticky zaplést s nikým, natož pak s Hermionou Grangerovou a nějaký čas, kdy budou od sebe, to bude přesně to, co potřeboval.

Ale když se přikulil další víkend a Snape večer osaměle vyjídal tuňáka z konzervy, bolest v jeho srdci byla nepopiratelná.