Na sever
Autorka: kailin Překlad: tiberia Banner: solace
Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945
8. kapitola – Potřeba vrátit se
Neobvyklé štěstí, které Hermiona pociťovala, když se druhého dne ráno přemístila do práce, bylo na hony vzdálené její obvyklé pondělní ranní náladě. Pokládala za poněkud znepokojivé, že si ani nedokázala vzpomenout, kdy měla naposledy tak dobrou náladu. Srovnání dnešní nálady s jejím obvyklým rozpoložením jí dostatečně ukázalo, jak neutěšený život vedla.
Příčina dnešní spokojenosti se dala částečně přičíst na vrub nepřítomnosti madam Hobbsové. Hermiona netušila, jestli některý z jejích spolupracovníků cítil ten rozdíl, ale jí připadala atmosféra v kanceláři mnohem méně skličující, než obvykle. Najednou si vzpomněla na Snapea v jeho osamělém srubu v lesích, jak si pracuje na jakémkoliv projektu se mu zrovna zachce, aniž by musel plnit absurdní požadavky nějakého nadřízeného. Hermiona seděla u stolu, popíjela ranní kávu a pocítila neklamné bodnutí závisti. Snape... stále ji udivovalo, že bylo možné považovat společnost Severuse Snapea za příjemnou. Těch pár hodin pozdního nedělního odpoledne, když nepočítá trýznivé odhalení své minulosti, bylo o hodně víc než jen přijatelných a Hermiona si lámala hlavu, co by tomu řekl Harry, kdyby to věděl.
Dalším důvodem její dobré nálady byla příjemná vyhlídka na podniknutí malého výzkumu o „přírodní magii“ Odžibwejů, o které se Snape zmiňoval. Bylo to už dávno, co Hermionu zaujal nějaký poutavý, podnětný výzkumný projekt a tak si teď s požitkem vychutnávala těšení, které pociťovala. Alma byla pryč a tak se rozhodla hodit opatrnost za hlavu, přesunout na jindy všechno, kromě nejnaléhavější práce a začít s výzkumem. Sáhla nahoru do aktovky pro tentokrát již správně vyplněné formuláře žádosti o patent, podepsané Sebastianem Snowem. Vytáhla je ven, chvíli na ně zírala a její dobrá nálada splaskla jako pouťový balónek.
Už neměla žádný důvod vrátit se do Snapeova srubu u jezera. A návrat k jezeru se náhle stal přesně tím, po čem toužila ze všeho nejvíc.
Samozřejmě, že ne proto, že by jí chyběl Snape. Je pravda, že ten člověk uměl dobře ugrilovat štiku a působil jako překvapivě dobrý posluchač. Ale Hermiona toužila sedět na molu a pozorovat kachny a potápky, naslouchat šplouchání vody a cítit svěží vůni borovic. Dokonce chtěla znovu otevřít svou třináctou komnatu a čelit všemu, co se v ní skrývalo, jakkoliv těžké by to bylo. To pokojné prostředí bylo, z nedostatku lepších slov, utišující, a Hermiona v tu chvíli porozuměla tomu, že právě tak důležité, jako krásné okolí je to, co ve srubu není; lidé, kteří by ji soudili, dělali si nároky na její čas a její schopnosti, nebo otravovali přítomnost ustavičnými nářky nad minulostí. Vzpomněla si, co říkal Snape o mluvení k jezeru a zjistila, že si ho snadno dokáže představit, jak háže kameny do jezera a křičí nadávky na stromy. Tři roky, řekl jí, tři roky, než se zbavil démonů minulosti. Hermiona přemýšlela, jak dlouho by to trvalo jí. Kolik let, než by ji přestaly pronásledovat obrazy rozzuřených Weasleyových? Rodičů, zabitých proto, že jejich dcera byla tak brilantní čarodějka? Rona, netečného a zmateného na oddělení u Sv. Munga, jak jí desetkrát při každé návštěvě klade otázku, co tam dělá?
Hermiona okamžitě pustila z hlavy myšlenku na jakoukoliv úřední práci. Hodila do sebe zbytek kafe a vyrazila do Claude de la Baguette Memorial Reference Library, národní referenční knihovny, obrovského archivu výzkumů kanadské kouzelnické vlády. Už tam jednou byla, při své první návštěvě Kanady. Tentokrát bylo jejím cílem zjistit, jestli někdo nestudoval magické atributy domorodých Američanů. A pokud se jí při tom podaří zapomenout na svůj život v Británii, stejně jako na přitažlivost Snapeova srubu, tím líp.
Hermiona strávila příjemný den zašitá v zákoutích budovy, která byla kouzelnickou vládou důvěrně nazývána „Claude.“ Obrovský výzkumný institut byl umístěn v letité budově, kterou protahovalo, byla rozlehlá a tmavá a vůbec celkově nevábná. Přesto zde byly pohodlné židle, široké stoly a všude byly rozmístěné neustále se doplňující konvice s čajem. Hermiona objevila asi půl tuctu slibných textů a pustila se do čtení. To, co objevila, ji uchvátilo.
Nejblíže se Odžibwejové dostali k něčemu podobnému kouzlům v oblasti léčení, jak Hermiona věděla. Utajovaná skupina s názvem Midéwiwin, neboli Velká léčitelská společnost, věřila, že léčitelství je nejvyšším posláním, zahrnujícím v sobě léčení těla i duše. Byli zasvěceni Manitouovi a střežili vědomosti o léčení. Ve skupině bylo osm úrovní, ale pouze ti, kteří dosáhli čtvrté a vyšší úrovně, se směli starat o nemocné. Každý s sebou nosil brašnu, nazývanou midé, obvykle vyrobenou z vydří kožešiny (Hermiona si vzpomněla na svého patrona a zašklebila se), která obsahovala byliny, talismany a posvátné bílé lastury, používané k léčení. Lastury byly záhadou samy o sobě; jak se dozvěděla, nacházely se pouze v jižním Pacifiku a nebylo známo, jak se k nim Odžibwejové v osmnáctém a devatenáctém století dostali.
Ale i na konci Hermiona stále napůl tápala ve tmě. Těch pár badatelů, kteří studovali Odžibwejské léčitele, se ani neobtěžovalo zdokumentovat, jaké byliny používali. Ale podle jejího mínění tu byla jasná paralela s lektvary a Hermiona si okamžitě začala lámat hlavu, co o tom Snape ví. Nebo si dokonce byl vědom existence Midéwiwinu? Hermiona se rozhodla, že mu při první příležitosti pošle sovu a vyptá se.
První příležitost nastala tentýž večer. Naškrábala svá zjištění na pergamen a vyslala Minervu k letu na sever. Když se další den ráno probudila, Minerva tpělivě čekala na balkóně s odpovědí:
„Grangerová, tohle ví v Kanadě každý školák. To vám trvalo celý den, než jste na to přišla?“
Normálně by Hermionu ten sarkasmus naštval, ale teď to naopak vzala jako osobní výzvu. Popadla pero a odeslala odpověď:
„Jak dobře víte, Snape, nikdy jsem nebyla kanadským dítětem. Osm hodin, strávených příjemným a podnětným výzkumem v Claude, mohu jen těžko označit jako promarněný den. A jste si vědom toho, že se žádný kouzelník nepokusil studovat byliny, které léčitelé používají?“
Hermiona už byla v práci, když se v úředním sovinci objevila Minerva s odpovědí:
„Dovolte mi hádat: chcete být první? Ne, že by to nikdo nezkoušel, ale Odžibwejové nemají zájem dělit se o svá tajemství. A když už mluvíme o tajemství, už jste podala ty formuláře a nechala zaregistrovat můj lektvar proti hmyzu? Pořád očekávám, kdy si výrobci lektvarů u mě začnou podávat dveře.“
Odeslání další zprávy nemohla odolat:
„Ano, podala jsem je. Jen doufám, že výrobci budou dost prozíraví, aby dorazili vybavení svou vlastní kánoí.“
Poslední dopis poslala Hermiona v návalu rozjařenosti. Ona a Snape se právě věnovali zábavnému žertování, další z prvenství, kterému se jen stěží dalo uvěřit. Dobrá nálada jí vydržela a pomohla jí přenést se přes zbytek pracovního dne, stejně tak jako přes hromady papírů na jejím pracovním stole.
Z toho důvodu Hermiona ve středu ráno zažila studenou sprchu, když přišla do kanceláře a zjistila, že se madam Hobbsová vrátila o den dřív. Snažila se předstírat, že na tom nezáleží, ale obvyklá všeprostupující pochmurná nálada se vrátila s nečekanou silou. Vrcholem všeho bylo, že Hobbsová na celé dopoledne svolala poradu zaměstnanců, což znamenalo, že už v poledne Hermioně třeštila hlava bolestí. V obědě se jen nimrala a nakonec se rozhodla požádat o povolení odejít dřív.
„Když tedy musíte,“ opovržlivě pronesla Alma a tvářila se, jako by ta žádost byla osobní urážka. „Mimochodem, Grangerová, vidím, že jste konečně naučila pana Snowa slušným způsobům. Dobrá práce.
Hermiona najednou pocítila, jak se její porozumění otočilo o stoosmdesát stupňů směrem ke Snapeovi. Teď chápala, proč byl tak neochotný zaplétat se s úřady. A zatímco si říkala, že jen dělala svou práci, ozýval se jí v hlavě neodbytný, tichý hlásek a našeptával jí, že je vinna tím, že dělala svou práci zbytečně efektivně. Na druhou stranu, říkala si Hermiona, kdybych neuposlechla Alminy příkazy, nikdy bych neobjevila jezero.
Jezero. Hermiona si přála, aby tam mohla být, sedět na slunci a pozorovat potápky. Naprosto sklíčená se dovlekla domů, dopřála si dlouhou koupel a zalezla do postele. V pozdním odpoledni ji probudilo ťukání na balkónové dveře. Pěkný puštík poletoval před dveřmi sem a tam a naprosto ignoroval nevraživé pohledy rozespalé Minervy. Hermiona odsunula dveře a neznámá sovička vletěla dovnitř.
„Ahoj, ty tam. Kdopak jsi?“ Odvázala zprávu a začala číst, zatímco pták se trpělivě probíral peřím.
„Grangerová, pokud pocítíte potřebu znovu navštívit jezero a strávit tam nějakou chvíli o samotě, dejte mi, prosím, vědět. Odpověď můžete poslat po Manitouovi.“
Hermiona se podivila, jestli ještě nespí. Je to možné, že jí Severus skutečně dovolí vrátit se? Popadlo ji vzrušení a pro brk a pergamen skoro běžela. Chtělo se jí napsat: „Teď, teď hned!“ ale podařilo se jí nadšení zkrotit.
„Za možnost znovu navštívit jezero bych byla velmi vděčná. Zjistila jsem, že má skutečně léčebné účinky. Kdy by to bylo pro Vás vyhovující?“
Sledovala Manitoua, jak se s její odpovědí vznesl do nebe a doufala, že Snapeova představa o „vyhovujícím“ bude znamenat „brzo.“
* * *
V sobotu dopoledne se přemístila před Snapeův srub s rukama plnýma jídla. Snape ji potkal ve dveřích a na obličeji se mu okamžitě rozhostil zmatený výraz.
„Máte strach, že tady nahoře budete trpět hladem, Grangerová?“
Ignorovala skutečnost, že neřekl ani dobrý den. „Myslela jsem, že se vám pokusím oplatit vaši pohostinnost z minulého týdne,“ řekla Hermiona a pachtila se do dveří, aby uložila tašky na kuchyňskou linku. „Stavila jsem se dnes ráno v pekárně a všechno vypadalo tak skvěle, že jsem vzala ode všeho něco: meruňkovou štolu, čokoládový koláč, bochník pšeničného chleba, nějaké sušenky....“
Snape své tváři vnutil zdvořilý výraz. „Děkuji. Bylo to od vás milé, ale nikoliv nezbytné.“
„Není zač.“ Nezdálo se, že by se tvářil bůhvíjak nadšeně, takže si Hermiona začala klást otázku, jestli Snape vůbec jí sladkosti. Najednou si přála, aby nebyla podlehla nutkání skoupit půl pekárny, ale už se stalo.
„Dopoledne budu dole ve své laboratoři. Neostýchejte se a buďte tu jako doma.“ Severus byl už skoro ze dveří, když dodal: „Odpoledne se chystám přemístit do Trapper's Bay.“
„Mohla bych jít s vámi? Mohla bych se dozvědět něco víc o Midéwiwinu.“
Snape se zamračil. „Odžibwejové nečekají napjatě a se zatajeným dechem, jen aby se s vámi mohli podělit o svá tajemství, Grangerová.“
„Ale...“
„Midéwiwin je tajná společnost. Čemu konkrétně na tom nerozumíte?“
„Nehodlám naléhat, nebo obtěžovat, nebo otravovat, nebo vůbec udělat cokoliv, co by mohlo vést ke kulturnímu zmatku,“ pronesla Hermiona upjatě, ruku dramatickou položenou na srdci. Ani vás neztrapním, jestli se toho bojíte.“
Nejspíš bylo zbytečné se dohadovat. „Dobře. Můžete jít také, když budete chtít.“
* * *
Severus se usadil ve sklepě a začal připravovat novou várku Hřejivého lektvaru a jen při tom zadoufal, že krátká návštěva Trapper's Bay uspokojí Hermioninu zvědavost natolik, aby už to téma nechala být a neotravovala ho. Ale dlouholeté zkušenosti s jejím nadšením pro výzkum mu napovídaly, že stráví výrazně mnoho času tím, že na něj bude naléhat svými otázkami, času, který by dříve strávil soustředěný na svoji práci. Snad ta jediná návštěva městečka bez ustání zvědavé Grangerové ukáže, že Odžibwejové naprosto nemají zájem předvádět jí své znalosti přírodního léčení.
Čas od času Snape vykouknul ze dveří, aby viděl, co má ta ženská v úmyslu. Chvíli se zkříženýma nohama seděla na molu a zřejmě se věnovala nějakému meditačnímu cvičení. Potom mu bouchnutí pádla o hliníkovou kanoi prozradilo, že si vzala na jezero loď. Ježdění na kanoi byl příjemný způsob trávení času, ačkoliv dokázalo být poněkud únavné. Severus nikdy nedokázal odolat, aby nepoužil k pohonu magii, kdykoliv mu začaly umdlévat paže a litoval mudlovské cestovatele, kteří při prozkoumávání téhle divočiny měli k dispozici jen svou vlastní hrubou sílu. Jestli měla Grangerová aspoň špetku soudnosti, měla by začít brzy používat hůlku; jakmile jste jednou na jezero vyjeli, bylo rázem mnohem větší.
Stále si nebyl úplně jistý, proč pozval vševědku zpátky, kromě toho, že si byl moc dobře vědom toho, že jezero působí na zraněnou duši jako balzám. Neměl v povaze někoho hýčkat nebo se ohleduplností přerazit. Ale během té krátké pracovní návštěvy minulý týden, když si zahrál na laskavého dobrodince Hermiony Grangerové, pocítil ještě něco jiného, kromě jednoduché touhy předat dál to množství laskavosti, které mu prokázali Brady Lawford a Albus Brumbál. Zdálo se mu, že poprvé po třinácti letech si skutečně užívá společnost jiného kouzelníka – v tomto případě vlastně čarodějky. Severus nejen, že nemusel předstírat, že je mudla, ale zdálo se, že Grangerová porozuměla něčemu z toho, čím si prošel.
Na druhé staně by mohl vzniknout nebezpečný precedens. Život stranou civilizovaného světa - pokud se skutečně dá nazývat civilizovaným, pomyslel si Severus pohrdavě – byla návyková záležitost. Taky by mohl skončit s Grangerovou na prahu každý víkend, jestli její nadšení z dnešního návratu sem o něčem vypovídalo. Představa, že by se Hermiona Grangerová objevila na jeho zápraží s pytlem pečiva každou sobotu ráno byla děsivá, už jen pro to množství cukru a tuku. Přesto bylo nepravděpodobné, že by dokázala tolerovat jeho osobnost natolik, aby tohle provozovala každý týden.
V poledne Snape zanechal svůj lektvar na kontrolovaném plameni a šel najít Grangerovou. Byla zpátku na molu, nohy se jí volně pohupovaly přes okraj a chroupala jednu ze svých sušenek.
„Jste připravená odejít?“ chtěl vědět.
„Ano, kdykoliv budete chtít.“ Hermiona si spěšně hodila do pusy poslední drobky a vyškrábala se na nohy.
Brečela, všimnul si Severus. „Jste v pořádku?“
„V pohodě,“ prohlásila se vzdorovitým úsměvem, přilepeným na tváři.
„Budete si chtít s sebou do města něco vzít?“ Měl nějaké tušení, že ženy nikdy nevyráží nakupovat bez určitých věcí, ale nebyl si příliš jistý, které to jsou.
„Ne. Čekám jenom na vás.“
„Výborně. Sejdeme se za pět minut před srubem.“
kailin: ( tiberia ) | 04.07. 2014 | 19. Jít dál | |
kailin: ( tiberia ) | 27.06. 2014 | 18. Jedenáct | |
kailin: ( tiberia ) | 20.06. 2014 | 17. Vypořádat se s realitou | |
kailin: ( tiberia ) | 13.06. 2014 | 16. Poslední rozloučení | |
kailin: ( tiberia ) | 06.06. 2014 | 15. Odchod | |
kailin: ( tiberia ) | 30.05. 2014 | 14. Všední život | |
kailin: ( tiberia ) | 23.05. 2014 | 13. Volba | |
kailin: ( tiberia ) | 16.05. 2014 | 12. Podpis smlouvy | |
kailin: ( tiberia ) | 09.05. 2014 | 11. V zaběhaných kolejích | |
kailin: ( tiberia ) | 02.05. 2014 | 10. Dopisy | |
kailin: ( tiberia ) | 25.04. 2014 | 9. Do města | |
kailin: ( tiberia ) | 18.04. 2014 | 8. Potřeba vrátit se | |
kailin: ( tiberia ) | 11.04. 2014 | 7. Windigo | |
kailin: ( tiberia ) | 04.04. 2014 | 6. Smutky | |
kailin: ( tiberia ) | 28.03. 2014 | 5. Curriculum vitae | |
kailin: ( tiberia ) | 21.03. 2014 | 4. Zachráněna | |
kailin: ( tiberia ) | 14.03. 2014 | 3. Znovu proti sobě | |
kailin: ( tiberia ) | 07.03. 2014 | 2. Nevítaný návštěvník | |
kailin: ( tiberia ) | 28.02. 2014 | 1. Blesk z čistého nebe | |
. Úvod k poviedkam: ( tiberia ) | 25.02. 2014 | Úvod | |