Na sever
Autorka: kailin Překlad: tiberia Banner: solace
Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945
4. kapitola – Zachráněna
Hermioniným prvním instinktem bylo chytit se kanoe, ale Severus ji okamžitě tvrdě plácnul přes ruku pádlem.
„Au!“ slzy bolesti jí vhrkly do očí. Co si myslíte, že děláte?“
„Pitomá ženská! Chcete, abychom skončili ve vodě oba?“
„No a co teda!?“ vyštěkla Hermiona, rozhodnutá při první možné příležitosti proklít Snapea dvaceti různými způsoby.
„Nemelte sebou.“ Snape uložil pádlo na dno kanoe a mávnul hůlkou směrem k ní. „Wingardium leviosa!“
Cítila, jak se pomalu zvedá z vody a přesunuje se nahoru a nad kanoi.
„Myslím, že jsem si vyvrtla kotník. Dejte pozor na – au!“ Varování přišlo příliš pozdě; Hermionina visící levá noha bouchla ze strany do kanoe.
Snapeovo soustředění okamžitě povolilo a ona spadla do člunu jako pytel brambor. Chvíli se divoce kymácel dopředu, dozadu, ze strany na stranu. Hermiona cítila, jak ji propalují chladné černé oči a snažila se narovnat.
„Nemohla byste…“ pěnil vzteky Severus, „zůstat...chvíli...v klidu?“
Hermiona spolkla sžíravou odpověď a odhrnula si z očí vlasy, ze kterých odkapávala voda. Jakmile se dostanou na břeh, rozhodla se, provede inventuru bolavých částí těla a v případě potřeby se dovleče k nejbližšímu bodu, ze kterého by se mohla přemístit domů. Severuse Snapea i celého severu měla na jeden den právě tak akorát.
„Posaďte se,“ zavrčel Snape.
„Nemohl byste si to ujasnit? Právě jste mi nařídil...“
„Máte pod sebou pádlo.“
Hermiona se unaveně snažila nadzvednout, ale kanoe se začala znovu houpat. Snape potichu zaklel, jednou rukou ji škubnutím posadil a druhou zpod ní rychle vytáhl pádlo. Za pár okamžiků už ujížděli, rychlostí poněkud příliš vysokou na jednoho pádlujícího muže.
„Nepádlujete,“ řekla vyčítavě. „Používáte magii. Tak na co potřebujete veslo?“
„Netušil jsem, že máte s ovládáním kanoe takové zkušenosti. Nechcete se vyměnit?“ zeptal se Severus ledovým tónem. „Ne? Tak zavřete zobák a seďte.“
Hermiona tiše zuřila a minuty plynuly. Na jezeře stále ležel příkrov mlhy, jen občasné šplouchnutí vody o příď prozrazovalo, že se pohybují. „Mimochodem, jak daleko na břehu jsem vlastně skončila?“ zeptala se nakonec, když usoudila, že mlčela dostatečně dlouho, aby byl Snape spokojený.
„Vy jste neskončila daleko na břehu, skončila jste na malém ostrově uprostřed jezera. Máte štěstí, že jste neskončila v jezeře.“
No, tak to by bylo drsné probuzení. „Jak daleko vůbec sahají vaše ochrany?“
„Na souši asi v kilometrovém poloměru od srubu, na vodě sahají až k ostrovu – asi tak půl kilometru.“
Hermioně spadla brada. „Není to trochu přehnané?“
„Vzhledem k tomu, co víte o mé minulosti,“ protahoval zlostně Severus, „proč si myslíte, že je to přehnané?“
„Neříkejte mi, že máte nepřátele dokonce i tady.“
„Ne, tady mám náhodou samotu. A vyhovuje mi to tak.“
Náhle se z mlhy vynořily svislé kůly přístavního mola. Snape naposledy zabral a kanoe sklouzla podél mola až na břeh. Zaskřípěl štěrk, jak kanoe náhle najela na břeh a Hermiona, která mezitím dosáhla menšího pokroku v držení vzpřímené polohy v lodi, se znovu skácela na záda.
„To jste udělal schválně,“ zamumlala.
Snape bez odpovědi vylezl z kanoe. Dočvachtal pár kroků na suchou zem, popadl lano, uvázané na přídi a vytáhl kánoi ještě o dalšího půl metru.
„Nepředpokládám, že byste mi chtěl pomoci z téhle věci, nebo snad ano?“ Z Hermionina hlasu odkapával sarkasmus.
Rázněji, než bylo absolutně nezbytné, ji Snape popadl za ruku a vytáhl nahoru. Ten pohyb ji donutil zatížit obě nohy, takže okamžitě zamrkala a přenesla váhu na nezraněný pravý kotník.
„Nepředpokládám, že dokážete chodit bez pomoci, nebo snad ano?“ optal se v dokonalé imitaci její předchozí otázky.
Hermiona se na něj vztekle podívala, vyškubla mu ruku a začala se belhat po pěšině ke srubu. Svůj postoj vyjádřila dostatečně: Snape šel dál, aniž by se jí obtěžoval nabídnout pomoc. Když Hermiona konečně dorazila ke dveřím, lapala po dechu.
„Tumáte.“ Snape na ni už čekal a vrazil jí do ruky balík oblečení a kývl směrem ke koupelně. „Dejte si horkou sprchu a pak si oblečte tohle.“
„Nepotřebuji vaše oblečení. Jen použiji sušicí kouzlo, jakmile...“
„To není moje oblečení, je Lawfordovo a je teplé a suché. Své vlastní svršky si můžete usušit později.“ A s tím se Snape opět vytratil.
Hermiona zavřela oči a přinutila se zhluboka dýchat. Hlava jí třeštila, koleno a kotník bolely a horká sprcha jí najednou připadala jako nejlepší nápad na světě. Odpajdala do koupelny a celá třesoucí se zimou se začala namáhavě svlékat. Ze sloupnutí promočených džín se vyklubala lekce v sebetrýznění; po jediném pohledu na své holé nohy pochopila proč. Na obou kolenou měla sedřenou kůži a nateklý levý kotník už nabíral jemně fialový odstín.
Hermiona vyčerpaně hleděla na svůj odraz v zrcadle nad umyvadlem. Rty měla chladem promodralé a vlasy jí trčely do všech stran. Bradavická studentka, od které všichni očekávali velké věci, byla ve svých třiatřiceti zkrachovalá troska.
Skvělé. Prostě skvělé. Jak to, že dopadla takhle?
Pustila vodu ve sprše, vlezla dovnitř a nechala proudy horké vody, aby jí dopadaly na kůži a odplavovaly vzpomínky na koupel v jezeře. Teprve až únava ze stání na jedné noze ji přiměla zavřít kohoutek a sáhnou po ručníku.
Snapeově ručníku. Kdo by si pomyslel, že budu jednou používat ručník Severuse Snapea, pomyslela si suše, ale hned jak si to v duchu řekla, ji její mysl automaticky opravila: ručník Bradyho Lawforda, ty idiote.
Z Lawfordova oblečení se vyklubal pár šedých manšestáků a značně odrbaná zelená mikina. Ale byly opotřebováním měkké a Hermiona do nich vklouzla, jakmile použila na své prádlo sušicí kouzlo. Usušit rifle a svetr by trvalo mnohem déle a ona byla náhle vděčná, že jí Snape poskytl náhradní oblečení, i když nadměrné velikosti. Vzpomněla si na jedenáctiletého Harryho, navlečeného ve věcech po bratranci Dudleym a ta vzpomínka ji najednou naprosto přemohla.
Z letitého zvyku začala Hermiona vzpomínku odsouvat stranou. Ale tohle byla příjemná, nevinná připomínka zašlých časů a tak si dovolila krátce se z ní potěšit, než svou mysl znovu přinutila vrátit se k okolní realitě.
Rychlé sušicí kouzlo zbavilo vlasy téměř veškeré vlhkosti. Hermiona si stočila kadeře do neurčitého uzlu na temeni hlavy a pak skrz ně prostrčila hůlku, aby držely na místě. Při pohledu do zrcadla usoudila, že po sprše nevypadá o moc líp, než před ní, ale aspoň jí bylo teplo. Když se belhala z koupelny, byla v lepší náladě, přestože šrámy bolely pořád. Snapea našla v obývacím pokoji, jak do kamen na dřevo přikládá polena.
„Děkuji za půjčení oblečení,“ odvážila se nesměle Hermiona.
Snape zpočátku nic neřekl; pak se postavil, vrátil pohrabáč do stojanu a obrátil se k ní čelem.
„Mohu jen předpokládat,“ řekl, „že jste tady, protože váš nadřízený neakceptoval moji čtvrteční odpověď.“
„Stručně řečeno, ano.“
Zamračený výraz v jeho tváři vyjadřoval naprosto přesně, co si o tom myslí. Mávl rukou směrem k pohovce, stojící kousek od kamen. „Sedněte si.“
„Je mi to opravdu moc líto...“ začala a opatrně se spouštěla na pohovku.
„Já vám to věřím,“ řekl Severus klidně. Odešel do kuchyně a Hermiona neměla na práci nic jiného, než zírat z okna na jasnící se den venku. Zdálo se, že se mlha nakonec přece jen zvedne.
„Jsou tu vždycky tak mlhavá rána?“ zeptala se ve snaze o zdvořilou konverzaci.
„Málokdy. Vybrala jste si špatný den.“
Zdálo se, že Snapeův hlas postrádá obvyklou kousavost. Hermionu doslova vyvedlo z míry, když se o několik minut později vrátil a podával jí šálek čaje. „Pro mě?“ zeptala se přihlouple.
„Samozřejmě, že je pro vás. Chcete ho, nebo ne?“ zeptal se Snape.
„Ano, děkuji.“ Severus Snape, který jí přináší šálek čaje? To byla neobvyklá laskavost, stejně jako nabídka suchých šatů. „Pochopte, neměla jsem v úmyslu se sem vracet, ale madam Hobbsová trvala na svém.“
„Madam Hobbsová je vaše nadřízená?“
Hermiona upila čaje a přikývla.
Snape se usadil v polstrovaném křesle naproti ní. „Víte, že je to k ničemu. Kašlu na vládu a na to, co po mně chce.“
„Já to chápu, ale...“ Hermiona nahlas zasténala. „Ach ne... moje aktovka … spadla mi do jezera.“
Snape s výrazem nefalšovaného podráždění znovu vstal, otevřel dveře od srubu, vytáhl hůlku a namířil do dálky.
„Accio aktovka Hermiony Weasleyové.“
Hermionin žaludek sevřelo neblahé tušení, které vůbec nemělo co do činění s nejrůznější škálou jejích zranění. „To nebude fungovat,“ zamumlala.
„Cože?“
„Řekla jsem, že to nebude fungovat. Zkuste Accio aktovka Hermiony Grangerové.“
Snape, který se už se začínal otáčet zpět k jezeru, na ni pohlédl zničující pohledem. „Povězte mi, Grangerová, nebyla vaše poslední slova ve čtvrtek prohlášení, že se teď jmenujete Weasleyová? Ono se vám přes noc nějakým záhadným řízením osudu změnilo jméno?“
Ach. Tohle byl ten Snape jako zastara. „Prostě to zkuste,“ vzdychla. „Prosím.“ O chvíli později už promáčená kožená aktovka trůnila přímo na verandě. Hermiona byla ráda, že ji vidí, dokonce i když z každého póru prýštila voda. Zavrtěla hlavou hrůzou při pomyšlení na to množství sušicích kouzel, které bude muset seslat a okamžitě toho zalitovala.
„Neměl byste náhodou něco proti bolesti? Zakopla jsem v mlze a udeřila jsem se do hlavy a taky jsem si zvrtla kotník...“
Severus nechal být aktovku a vykročil k ní. „Podívejte se na mě.“ Popadl ji za bradu a natočil jí tvář k nedaleké lampě.
„Au!“ při tom náhlém pohybu sebou Hermiona bolestně trhla. „Co to...“
„Žádný otřes mozku,“ prohlásil Snape suše a odstrčil jí bradu.
„Jak to můžete vědět?“
„Dokážu to poznat. Snad si nemyslíte, že jsem každého zmijozela s boulí na hlavě posílal za Pomfreyovou.“
Hermiona v duchu poděkovala své šťastné hvězdě, že ředitelkou její koleje byla McGonagallová. „Ptala jsem se – nemáte něco, co bych si na to mohla vzít?“
„Dole v laboratoři. Obvykle nemám...“ Snapeův hlas zeslábnul. „Něco mám, ale je to poměrně silné. Počkejte tady.“
Jako kdyby měla na vybranou. „Žádný problém,“ zamumlala Hermiona. O chvíli později uslyšela šramot ve sklepní dílně pod sebou a pak se vynořil Snape s malou lahvičkou v ruce.
„Je to na silné bolesti, podle iberského receptu. Berte, nebo nechte být, to je všechno, co mám zrovna teď k dispozici.“
Hermiona naklonila lahvičku k ústům. Lektvar byl překvapivě sladký a ovocný; z minulých zkušeností věděla, že pokud něco vyrobil Snape, většinou to chutnalo jako utrejch. „Děkuji vám,“ řekla s povděkem a vrátila mu prázdnou lahvičku.
„Nějaký čas jsem pracoval pro lékárníka ve Španělsku,“ řekl jí Snape. „Zjistil jsem, že docela rádi používají ochucující přísady.“
„Představte si,“ podotkla Hermiona suše, „lektvar, který dobře chutná a zároveň funguje.“
Snape si znovu sedl na židli proti ní, nohy natáhl před sebe a ruce složil v klíně. „Takže, Grangerová nebo Weasleyová nebo čí vlastně jste, co bude zapotřebí k uklidnění vaší nadřízené?“
Povzdechla si a opřela se do pohovky. „Obávám se, že tu nejde jen o zákonná ustanovení při registraci vzorce. Dozvěděla jsem se, že se váš repelent dostal do rukou synovci předsedy vlády. Je vlastníkem velké továrny na lektvary ve Winnipegu a zřejmě si myslí, že by na něm dokázal vydělat spoustu peněz.“
„No, tak o tom nepochybuji. Chápu to dobře, že se jeho zaměstnancům nepodařilo na to složení přijít?“
„Přesně tak.“ Bolest začala trochu polevovat. Hermiona uviděla, jak se Snapeovou tváří šíří povýšený výraz a koutky se jí okamžitě stočily vzhůru. „Udělal jste to schválně, viďte? Přidal jste tam nějakou složku jako návnadu k odlákání pozornosti, takže složení zůstane utajené každému, kromě vás.“
„Jistě víte, že jsem vytvořil značný počet poněkud … ošidných lektvarů pro Temného pána. Kdyby byl znám postup výroby, byl bych nejméně dvacetkrát mrtvý muž. Nejsem hlupák, Grangerová.“
„Ne, pane. To jste nikdy nebyl.“ Slova byla venku dřív, než je Hermiona mohla zastavit. Zděšeně na Snapea zírala a snažila se odhadnout jeho reakci, když zjistila, že jsou tam dva Snapeové. „Uh … Ten iber – však víte, lektvar, co jste mi dal...“
„Je poměrně silný, ano.“
„To teda určitě je...“ Ale ještě než to Hermiona stačila doříct, zjistila, že se nebezpečně naklání k jedné straně.
Severus hlasitě vzdychnul. Zvedl se z křesla a lehce jedním prstem zatlačil Hermionu do ramene, načež se dívka zhroutila na bok na pohovku.
V době, kdy se vrátil s přikrývkou a kouzelným chladivým obkladem na její kotník, už Hermiona pochrupovala.
kailin: ( tiberia ) | 04.07. 2014 | 19. Jít dál | |
kailin: ( tiberia ) | 27.06. 2014 | 18. Jedenáct | |
kailin: ( tiberia ) | 20.06. 2014 | 17. Vypořádat se s realitou | |
kailin: ( tiberia ) | 13.06. 2014 | 16. Poslední rozloučení | |
kailin: ( tiberia ) | 06.06. 2014 | 15. Odchod | |
kailin: ( tiberia ) | 30.05. 2014 | 14. Všední život | |
kailin: ( tiberia ) | 23.05. 2014 | 13. Volba | |
kailin: ( tiberia ) | 16.05. 2014 | 12. Podpis smlouvy | |
kailin: ( tiberia ) | 09.05. 2014 | 11. V zaběhaných kolejích | |
kailin: ( tiberia ) | 02.05. 2014 | 10. Dopisy | |
kailin: ( tiberia ) | 25.04. 2014 | 9. Do města | |
kailin: ( tiberia ) | 18.04. 2014 | 8. Potřeba vrátit se | |
kailin: ( tiberia ) | 11.04. 2014 | 7. Windigo | |
kailin: ( tiberia ) | 04.04. 2014 | 6. Smutky | |
kailin: ( tiberia ) | 28.03. 2014 | 5. Curriculum vitae | |
kailin: ( tiberia ) | 21.03. 2014 | 4. Zachráněna | |
kailin: ( tiberia ) | 14.03. 2014 | 3. Znovu proti sobě | |
kailin: ( tiberia ) | 07.03. 2014 | 2. Nevítaný návštěvník | |
kailin: ( tiberia ) | 28.02. 2014 | 1. Blesk z čistého nebe | |
. Úvod k poviedkam: ( tiberia ) | 25.02. 2014 | Úvod | |