Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

16. Malfoyové nejsou nemocní

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 16.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
larkinh nám napísal:

16. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: larkinh

Beta: Angie

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/16/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

 

Kapitola 15.

Malfoyové nejsou nemocní

„Zůstaňte v klidu! Přestaňte se pořád tak vrtět!“

Draco se na posteli neklidně ošíval. Bojoval s touhou se zvednout a začít pochodovat sem a tam, aby se zbavil péče madame Pomfreyové. Kotník ho bolel, to ano, a byla mu zima, ale fyzická bolest nebyla nic ve srovnání s emocionálním zmatkem, který v něm momentálně panoval.

Její tělo bylo v jeho rukách tak lehké, tak neuvěřitelně studené, a odpřisáhl by, že ji ani neslyšel dýchat. McGonagallová poukázala na to, že její dech nejspíš přehlušil vítr, ale jeho strach mu říkal něco jiného.

Hrůza mu sevřela srdce svou ledovou pěstí, až měl pocit, že exploduje. Nemohl jen tak odpočívat, zatímco Hermiona nehybně ležela hned vedle. Obličej měla bledý, jen neochotně se barva vracela do jejích tváří, zatímco jí Křiklan naléval do úst lektvar.

Madame Pomfreyová řekla, že bude v pořádku; prý byla vyčerpaná, chyběla jí energie a jen potřebuje trochu času, aby se zahřála a zotavila. Na druhou stranu on bude několik dní kulhat a nejspíš bude pořádně nachlazený.

Žádné zatracené kulhání ani rýma ho nezajímaly, chtěl jenom, aby byla Hermiona zase zdravá.

Kruci! Měl jít s ní! Neměl ji nechat odejít samotnou! Měl jí stát po boku, držet ji a pomoci jí se zahřát, zatímco by pochodovali. Ale ne, on prostě musel jít směrem na Prasinky, musel poslouchat každého, jenom ne svůj instinkt. Svého rozhodnutí začal litovat hned v tom okamžiku, kdy ji uviděl klopýtat sněhem.

Záleželo mu na ní, sakra, kolikrát jí to řekl, a když to měl veřejně demonstrovat, nechal ji jít jako by nic.

„Pane Malfoyi! Okamžitě přestaňte s tím vrtěním! Jestli chcete, abych vám ten kotník vyléčila, musíte zůstat v naprostém klidu!“ obořila se na něj už podesáté madame Pomfreyová.

„Musím se přesvědčit, že bude v pořádku!“ vztekal se Draco a rozzlobeně se díval na lékouzelnici.

Madame Pomfreyová si jen vzdychla a pokračovala v ošetřování jeho nohy. „Bude v pořádku. Už jsem vám to vysvětlila, jenom je…“

Draco přestal poslouchat. Už to říkala popáté a on už znal její slova nazpaměť. Znovu se zahleděl na mladou ženu ležící na vedlejší posteli s vlasy vyčesanými nahoru, aby se nenamočila deka. V těch sněhobílých přikrývkách vypadala tak křehce a ztraceně.

Nechtěl nic jiného než jít k ní a držet ji za ruku, obejmout ji a udržovat ji v teple a bezpečí.

Očima na okamžik zalétl na opačnou stranu místnosti, kde Křiklan právě lil Dennisovi do úst nějaký lektvar. Chlapec byl ještě bledší než Hermiona a měl modré rty. Pouze chrčivý dech, jenž jimi unikal, ukazoval, že je ještě naživu a že stále bojuje.

„Pan Creevey se také uzdraví,“ řekla madame Pomfreyová, když si všimla, kam se Draco dívá. „Potřebuje jenom odpočívat, jako slečna Grangerová. Bylo velké štěstí, že ho našla ještě včas. Stát se to o deset minut později, nemusel by to už přežít.“ Povzdechla si, naposledy namířila na oteklý kotník hůlku, aby zabránila zánětu, a postavila se. „Několik dní vás bude kotník bolet. Přetrhl jste si šlachu. Spravila jsem to, jak nejlépe jsem mohla, ale pořád se vám bude špatně chodit. Příští týden byste raději neměl po hradě moc běhat.“

„Neběhám po hradě,“ ohradil se Draco a okamžitě se postavil. Trochu klopýtl, protože v kotníku mu tepalo tupou bolestí, ale zvládl přejít k Hermionině posteli.

„Nechoďte za mnou s pláčem, až dostanete rýmu, mladíku,“ dodala madame Pomfreyová, zatímco se věnovala Hermioně. „Neměl byste chodit ven bez pořádného kabátu.“

Draco chtěl odpovědět, že Malfoyové si nestěžují a nejsou nemocní, ale jeho mozek byl zcela zaneprázdněn mladou ženou před ním. Tváře už měla růžovější a také už nedýchala tak povrchně. Vypadala spíš jako někdo, kdo spí hlubokým spánkem, než jako zachránce, který potřebuje sám zachránit.

Zatraceně. Měl být s ní a pomoci jí! Pomyšlení, že by mohla…

Ne... ne, napomenul se v duchu, vůbec jí nehrozilo umrznutí; byla jenom unavená. Používala moc magii a tím se vyčerpala… ona skoro neumřela…

Ale jeho pocity, ten hlodající strach, který svíral jeho tělo, mu našeptávaly něco jiného.

„Mmmmm…“

Draco prudce zdvihl hlavu a uviděl Hermionu, jak se zavrtěla. Jako ve snách se natáhl, uchopil její ruku a pevně ji stiskl. Kůži měla teplou, mnohem teplejší a jemnější, než jaká byla ještě před hodinou. Už nebyla promrzlá a ledová, byla teplá a živá, měkká a jemná, pocit, který v něm zdvihal vlny horka a vzrušení.

„Draco?“

Díval se, jak otevřela oči a pohledem skelným od spánku se dezorientovaně rozhlédla. Několikrát mrkla, přizpůsobovala se světlu, zaháněla závoj únavy a pomalu si začala uvědomovat realitu. Linie v její tváři i její tělo ztuhly.

„Dennis. Kde je Dennis?“ zeptala se a prudce se posadila. Trochu se zakymácela, protože se jí zamotala hlava.

Draco jí pevněji stiskl ruku a upoutal tak její pozornost. „Pomfreyová řekla, že bude v pořádku. Leží tamhle,“ ukázal na postel na druhé straně místnosti. Chlapcovy tváře teď už také vypadaly růžovější než před chvílí.

„Já... Ach, díky Godrikovi,“ ulehčeně vydechla a nechala se znovu položit a zabalit do přikrývek. „Tak strašně jsem se bála, že umře. Když omdlel…“

„Já se strašně bál, když jsi omdlela ty,“ přiznal se potichu Draco.

„Co?“ vyhrkla šokovaně Hermiona.

„Ty jsi blázen, víš to? Jdeš ven, nadměrně užíváš svou magii, vyždímeš ze sebe veškerou energii… Měla jsi ho vzít zpátky do školy a pak poslat toho zatracenýho Patrona,“ rozčileně vyhrkl. Prodělaný strach jen zvyšoval jeho podráždění. „Sakra, měla jsi jen vás dva chránit proti zimě a pak bys byla po cestě zpátky v pohodě.“

„Víš moc dobře, že takhle to nefunguje,“ odpověděla Hermiona a upřeně se na něj zadívala. „A proč se tak rozčiluješ? Neměl bys být rád, že jsem vzhůru a zdravá?“

„Jsem moc šťastný, že jsi vzhůru a zdravá,“ přikývl Draco, „ale jsem taky frustrovaný kvůli tomu, že ses tak přepínala.“

„Co bys chtěl, abych udělala?“ varovně na něj zavrčela. „Chtěl bys, abych raději vypotřebovala veškerou svou magii na sebe a ignorovala Dennise? Abych ho jen dotáhla na zádech zpátky a nevšímala si toho hrozného větru a sněhu?“

„Dal bych přednost tomu, abys neomdlela,“ vykřikl Draco.

„Já…“

„Přestaňte rozrušovat moje pacienty!“ okřikla ho madame Pomfreyová, která se najednou objevila vedle něj.

„Já ji nerozrušoval,“ bránil se Draco se zkříženýma rukama.

„Vy moc dobře víte, že ano,“ odpověděla lékouzelnice. „Teď ustupte stranou, ať mohu slečnu Grangerovou prohlédnout.“

Draco se na ni naštvaně podíval, ale postavil se a přešel ke své posteli, odkud se díval, jak madame Pomfreyová vyšetřuje Hermionu.

„Všechny omrzliny jsou pryč,“ mumlala si léčitelka při prohlížení Hermioniných rukou. „Žádná horečka, teplota je úplně normální. Jak se cítíte?“

„Odpočatě,“ odpověděla pravdivě Hermiona. „Jako po dlouhém dobrém spánku. Nejsem ani unavená ani se necítím nemocná.“

„Velmi dobře. Domnívám se, že jste zdravá natolik, abyste mohla odejít. Profesor Kratiknot vám usušil oblečení a seslal na ně ohřívací kouzlo, máte ho složené na stolku vedle postele.“

„Jak… jak je Dennisovi?“ Hermiona se v obavách kousla do rtu.

„Bude v pořádku,“ odpověděla madame Pomfreyová měkkým tónem. „Jenom odpočívá. Na rukou a nohou měl ošklivé omrzliny, ale myslím, že teď už jsou všechny zcela vyléčené. Potřebuje být chvíli v teple a trochu se prospat.“

Lékouzelnice se otočila k odchodu, ale pak se ještě podívala na Hermionu a dodala: „A ne, nemůžete tu strávit zbytek dne. Chci, abyste se vrátila zpět do své ložnice a odpočívala. Můžete přijít zítra.“ Pak rázně přešla k Dennisově posteli a kontrolovala ho.

Hermiona si vydechla a ulehčeně zavřela oči. Tak strašně moc se bála, že přišla pozdě, že to Dennis nezvládne. Děsilo ji, že by mohl přijít o prsty nebo že by se už vůbec nemusel probudit.

„Grangerová.“

Otevřela oči a podívala se na blonďáka stojícího vedle ní. Vypadal tak vyděšeně, když se probudila. Teď, když si uvědomil, že bude v pořádku, zahlédla v jeho očích úlevu.

Usmála se.

„Ty si opravdu děláš starosti, že?“

Draco se zašklebil a odfrkl si. „Někdo se musí starat o idioty, kteří se rádi procházejí ve sněhové bouři.“

Natáhla se a poplácala ho po paži. „Ty jsi nenapravitelný.“

Draco se zachichotal a trpělivě vyčkával, zatíco Hermiona za sebou zatáhla závěs kolem postele a převlékla se. Chtěl si najít trochu času, aby mohl přemýšlet o jejich polibku, promyslet si všechno, co se mezi nimi přihodilo, a dojít k nějakému závěru, ale díky nedávným událostem teď toužil jen po tom, vybelhat se nahoru do jejich věže a přitulit se k ní na pohovce u krbu.

Potichu zaklel.

„Co se děje, Malfoyi?“ zeptala se Hermiona.

„Oheň je pořád modrý.“

Hermiona se zasmála, pootevřela závěs a ušklíbla se na něj. „To není moje vina.“

„Je to tvoje vina,“ odpověděl Draco a ohlédl se na Dennise. Byl rád, že to nakonec dobře dopadlo.

Když spolu odcházeli z ošetřovny, Hermiona se u dveří na chvíli zastavila a znovu se podívala na Dennise. Bylo poznat, že by se k němu nejraději posadila a nevstala by, dokud by se neprobudil a všechno nebylo zase fajn.

„Pojď, Grangerová, musíme poslechnout lékouzelnici,“ pobídl ji Draco. Ruku jí položil na záda a jemně ji popostrčil ven na chodbu. „Bohužel,“ dodal nakonec.

„Ale… co se ti stalo s nohou?“ vyjekla Hermiona, když si všimla, že kulhá a rukou se musí přidržovat zdi, aby neztratil rovnováhu.

Nebylo to tak strašné, jak to vypadalo. Otok už ustoupil a modřiny také rychle mizely, nicméně bylo stále nepříjemné na nohu došlapávat. Draco se jí to pokusil vysvětlit. V duchu se ušklíbl, když si Hermiona skousla ret a nahlas se zlobila, že měl zůstat na ošetřovně a ležet v posteli.

„Neměl bys vůbec chodit… přetrhl sis vaz! Jak se ti to povedlo, to nechápu, ale zranil ses! Měl bys odpočívat, ne chodit!“

Přestala si stěžovat a přimhouřila oči, protože Draco se na ni šklebil. „Vysmíváš se mi?“ hubovala ho s rukama v bok a připravená na hádku. Sama se cítila odpočatě; lektvar, který jí Křiklan dal, ať už to bylo cokoliv, obnovil veškerou její energii. Musel odtamtud odejít chvíli předtím, než se probudila. Měla by mu poděkovat.

„Máš o mě strach,“ oznámil jí Draco a v očích se mu zajiskřilo. Hermioně tím připomněl Brumbála, když se chystal udělat něco nezbedného.

„Cože? Co to má společného s čímkoliv?“ zeptala se.

„Ty máš o mě opravdu strach, že jo?“ Draco se usmíval od ucha k uchu.

Hermionu to trochu znervózňovalo.

„A co když ano? Je to něco špatného, obávat se o jiné lidi?“ Na chvíli se odmlčela. „Dala ti madame Pomfreyová něco na bolest? Něco, co by mohlo způsobit halucinace? Něco, na čem bys ulítával?“

„Co? Co k čertu znamená, že bych měl ‚ulítávat‘?“

Hermiona se zhluboka nadechla a pokusila se vzpomenout si na to, jak ji její mudlovský soused jednou učil, jak poznat, jestli je někdo sjetý nebo ne.

„Dobře,“ řekla a dala ruce před sebe, jako by v nich držela nějakou krabici, „tady je neviditelná krabice.“ Pohnula rukama, jako by jimi krabici zvedala nad jeho hlavu. „Teď je položená na tvé hlavě.“

Očekávaná reakce, kdy by Draco udělal kvůli něčemu na své hlavě povyk, se nedostavila. Blonďák na ni prostě jen zíral, jako kdyby se zbláznila.

„Stalo se ti něco s hlavou?“ zeptal se. „Uhodila ses venku o něco?“

„Ale… ale… já myslela…“ Hermiona zčervenala rozpaky a ošila se.

„Myslela jsi špatně. ‚Neulítávám‘, ať už to znamená cokoliv… a jestli to znamená to, že si budu myslet, že mám na hlavě neviditelnou krabici, tak to rozhodně nedělám!“ Odolal pokušení ji obejmout. Vypadala tak rozkošně, když se červenala, s vlasy rozlítanými všude kolem a tělem zkrouceným tak, že na dálku křičelo ‚je mi trapně a stydím se‘. „Co vůbec donutí lidi ‚ulítávat‘?“

„To ti řeknu potom,“ odověděla Hermiona. Ne že by ho nechtěla uvést do světa drog, ale neměla o nich žádné velké vědomosti. Netrávila svoje volno čtením o ilegálních látkách, nezajímalo ji to. Mnohem raději měla historii, jazyky, cokoliv, co pro ni znamenalo intelektuální výzvu, místo aby se zpaměti učila, co která droga dělá. Kromě toho, byly nezákonné, což z nich dělalo něco, čemu se snažila všemožně vyhnout.

„Takže… proč jsi se tak usmíval?“

Úsměv se vrátil na Dracovu tvář, ale zvědavost v očích zůstala. „Zítra mě naučíš, jak ‚ulítávat‘?“

Hermiona si povzdechla a přikývla a netrpělivě čekala na jeho odpověď.

„No,“ ušklíbl se Draco, „jsem docela spokojený s tím, že máš o mě strach. Podívej, jde o to, že já mám strach o tebe. Přidej k tomu fakt, že jsme se dvakrát mazlili, a zjistíš, kam tím mířím…“

Hermiona na něj zírala s otevřenou pusou a s očima velkýma jako dvě pánve, když zpracovala, co tím vlastně chtěl říct. Myslí to vážně? Opravdu s ní chce navázat intimní vztah? Zval ji snad na rande?

Tedy, tohle bylo opravdu překvapení. Představa, že by spolu chodili, ji docela potěšila.

Nebyla si ale jistá, jestli to myslí vážně. Jeho široký úsměv ji příliš znervózňoval, ačkoliv v něm bylo něco upřímného… něco v jeho očích, v jeho úsměvu, co jí říkalo, že to myslí opravdu vážně.

Kdy se vůbec rozhodl, že s ní chce chodit?

Musela přiznat, že jeho polibky byly neuvěřitelné a že při nich cítila něco, co s nikým jiným ne. Byl stejně chytrý jako ona a nikdy jí nedal najevo, že je hloupá. Vážil si jí a dával jí to každý den různými způsoby najevo, dokonce i když se škádlili nebo když se na ni usmál.

Postaral by se o ni, na rozdíl od Rona, který ji buď ignoroval nebo se s ní hádal, nebo Viktora, který buď prolézal mejdany nebo si chtěl udělat další zářez na opasku. Nebo na sloupku postele, podle toho, na co zrovna myslel, třebaže Hermiona byla opravdu znechucená jeho představami a okamžitě je ze svého mozku odstranila.

Kromě toho…

„Grangerová…“

„Přemýšlím,“ zamumlala.

Draco byl dobrý člověk. Začínala v něm vidět ten diamant, o kterém mluvila Lenka. Kruci, podle toho, co řekla madame Pomfreyová, ji nesl celou cestu až na ošetřovnu, přestože měl poraněnou nohu. Dokonce si dělal starosti o Dennise, což způsobilo, že se do něj zamilovala o trošku víc.

Počkat… kdy se začala zamilovávat do Draca Malfoye?

Když se na ni tak uličnicky usmál na začátku školního roku, hned po tom, co byli uvedeni do funkcí prefektů.

Byl milý a vlídný, když se to po něm vyžadovalo, způsobil, že se cítila výjimečná, a podařilo se mu ji vzrušit tak, jako nikomu jinému, a to pouhým pohledem, dotykem, pošeptaným slovem. Toužila po něm a žebrala by, aby ho mohla mít, kdyby nebyla tak příšerně paličatá.

Jenže toho o něm nevěděla dost. Nevěděla, co má rád, co nemá rád, co miluje, o čem sní, co ho nadchne; jediné, co věděla jistě, bylo, že jsou k sobě navzájem přitahováni.

Co když…?

„Grangerová…“

Ostře se na něj podívala. „Řekla jsem ti, že teď o tom přemýšlím,“ odsekla.

Draco se sklonil, jemně uchopil její bradu a zdvihl jí hlavu.

„Co… co děláš…?“

„Máš úžasnou analytickou mysl, Grangerová, ale myslím, že všechno rozebíráš až moc. Přestaň aspoň na chvíli myslet a jenom prociťuj,“ zašeptal a přejel svými rty po jejích.

Byl to jemný polibek, měkký a konejšivý v porovnání s těmi ohnivými a vášnivými, které si ne tak dávno vyměnili. Tělem jí projelo zachvění a ve vlnách ji zaplavovalo rozkoší; všechny pocity se zintenzivnily, když ji jemně kousl do dolního rtu, přejel po něm zuby a zapálil v ní oheň.

Hermiona potichu zasténala.

Párkrát ve svém životě byla políbena, ale nikdy její tělo a mysl takhle nereagovaly. Bez ohledu na to, o jaký polibek se jednalo, jestli o váhavý nebo divoký, vášnivý nebo jemný, jeho rty vždy přivedly její tělo do extáze a z hlavy vyhnaly všechny myšlenky. Bylo to jako droga, jako ambrózie, jako něco, co by ji mohlo strávit, kdyby nebyla opatrná.

Rozechvěle vydechla, když se Draco odtáhl se zamlženýma očima, těžce oddychuje rostoucím vzrušením.

„Já…“

„Přestaň přemýšlet,“ zašeptal Draco.

Hermiona zavřela oči. Pokusila se naslouchat Dracovi a svému tělu, aby našla odpověď na své otázky. Její rozum jí říkal, že na tohle je příliš brzy, vždyť ho sotva znala. Je to jen fyzická přitažlivost, chtíč, ne láska. Od kdy se láska stala součástí rovnice? Odvždycky, odpovědělo srdce, láska toho byla vždycky součástí, ty jsi to jenom nevěděla.

Vědomí na ni křičelo: Je to Draco Malfoy! On je příčinou psychologického teroru, který jsi zažívala po celých pět let. Říkal ti humusačko!

Ale změnil se, řeklo srdce. Přestal se přátelit s Pansy, protože tě pořád nazývala tím slovem. Bránil tě. Ve válce bojoval po tvém boku, zachránil ti život, měl o tebe strach.

Hermiona si uvědomila, že s ním chce zůstat. Nezáleželo na tom, kolik protiargumentů našla, zjistila, že chce… nebo možná i potřebuje… být s ním. Potřebovala cítit jeho doteky, jeho jemnou péči, naslouchat jeho hlasu, mluvit s ním, když nikdo jiný nechtěl. Cítila se v jeho společnosti příjemně a mnohem bezpečněji než s kýmkoli jiným.

Měla ho ráda…

Vlastně ho měla ráda docela hodně…

„Já… myslím, že by neuškodilo… to vyzkoušet,“ odpověděla potichu. Bála se na něj podívat. Nevěděla, jestli v jeho obličeji zahlédne šok, štěstí nebo domýšlivost.

„Dobře,“ odpověděl Draco. „Zítra večer někam půjdeme. Myslím, že nám bude muset stačit návštěva Tří košťat. Tam si popovídáme, abychom se lépe poznali, a pak se můžeme rozhodnout, co dál.“

Hermiona otevřela oči a zvedla obočí. „Co… o čem to sakra mluvíš? Nesouhlasila jsem, že s tebou zítra někam půjdu.“

„Ale právě jsi souhlasila s tím, že se mnou budeš chodit,“ odpověděl s úsměvem.

„Ale… zítra je moc brzo! Chci říct, naprosto souhlasím s tím, že se musíme víc poznat, ale… zítra?“

„Grangerová,“ povzdechl si Draco a projel si rukou vlasy. „Nemáme moc času. Myslím, že zítřek by byl nejlepší; můžeme jít ven a dát si Máslový ležák a pokecat. Pak, jestli všechno půjde dobře, se vrátíme do věže a strávíme spolu víc času, abychom se poznali ještě důkladněji.“

Hermiona ho plácla do ruky a zazírala na něj. „Nebudu s tebou souložit na našem prvním rande, Malfoyi, ty nadutče. Jen protože cítíme fyzickou přitažlivost neznamená, že se svléknu a roztáhnu nohy. Odmítám mít sexuální styk s kýmkoliv, ledaže…“ odmlčela se a zrudla, když si uvědomila, co chce říct.

„Ledaže bys dotyčného milovala,“ dopověděl Draco s jemným úsměvem a opět ji chytil za bradu. „Neměj strach, Grangerová, neznásilním tě. Možná pocházím z dlouhé linie čistokrevných bastardů, ale nebudu nikoho nutit k sexu proti jeho vůli.“ Na tváři se mu zase objevil jeho dřívější záludný úsměv. „Předpokládám, že jsi nedala ani Weasleymu?“

„Já… no… totiž…“

Draco spráskl ruce. „Skvělé! Panna! Naprosto perfektní!“

Hermiona ho kopla do holeně a smazala tak z jeho obličeje úsměv. „Ty blbče!“

„Co?“ zvolal Draco, držel se za bolavé místo a zašklebil se, protože teď ho bolely obě nohy.

„Chceš mít jen sex s pannou!“

„Nechci! Už jsem byl s několika pannama, děkuji velmi pěkně,“ vyštěkl. „Když to musíš vědět, líbí se mi, že budu tvůj první.“

„Ty nafoukaný… co?“ Z jejího hlasu zmizela veškerá zlost. „Ty chceš být můj první?“

„Jistě; první důvod pro to je naštvat Pottyho a Lasičáka, což mi poskytne nekonečnou zábavu.“ Trochu ustoupil, když se Hermiona chystala ho kolenem kopnout do rozkroku. „Druhý důvod – počkej chvilku! – je, že mám taky tak trochu romantickou stránku a…“

Hermiona sledovala, jak se mu tváře barví do červena.

„Jsi nafoukaný trouba, víš to, že?“ povzdechla si, neschopná potlačit úsměv.

„Trouba, ano, naneštěstí, ale nafoukaný, to nejsem. Jsem docela skromný.“

Hermiona popošla dopředu a dovolila mu, aby se o ni opřel. „Ano, velmi skromný,“ opakovala sarkasticky.

„Přestaň žárlit na to, že jsem lepší než ty.“

„Žárlit? Ty si děláš srandu. Proč bych měla žárlit na někoho, kdo má horší známky než já?“

Draco protočil oči. „Jediný důvod, proč mám horší známky, je ten, že vedu taky nějaký společenský život.“

„Já mám společenský život.“

„Neexistující společenský život,“ povzdechl si Draco. „Potty a Lasičák se nepočítají. Smiř se s tím, ty nemáš společenský život, ty jsi knihomol.“

Buch!

„Slečno Grangerová!“

Hermiona se otočila k přicházející profesorce McGonagallové.

„Je pan Malfoy v pořádku?“

Hermiona se podívala dolů na Draca, který se zrovna válel po podlaze a mumlal si pod nos různé kletby a hrozby.

„Ano, paní ředitelko; klopýtl a spadl, ale bude fajn.“ Naklonila hlavu a zatvářila se nevinně, přestože se jí chtělo se smát. „Přála jste si se mnou mluvit?“

„Ano. Chtěla jsem vám poděkovat.“ McGonagallová se na ni laskavě podívala. „Zachránila jste panu Creeveymu život. Přestože si myslím, že byste si zasloužila víc, jediné, co vám mohu nabídnout, jsou má slova vděčnosti a odměna ve výši sto bodů pro Nebelvír.“

Hermiona zrudla. „Ale… ale, paní ředitelko… něco takového nemohu přijmout… byla to moje povinnost…“

„Já jsem také pomáhal, paní ředitelko,“ ozval se z podlahy Draco a zdvihl ruku, aby upoutal její pozornost.

„Ano, vy jste také pomáhal a přitom si zranil nohu. Děkuji vám, pane Malfoyi, a uděluji Zmijozelu sto bodů. A teď,“ otočila se zpátky k Hermioně a ignorovala Draca, který se pracně pokoušel zvednout, „navrhuji, abyste si dávali několik dní obzvlášť pozor; oba budete velice náchylní na prochladnutí, takže byste měli odpočívat, udržovat se v teple a vydatně jíst. A přestože to možná byla vaše povinnost nám pomoci Dennise najít, vy jste udělala mnohem víc než to; vy jste zachránila jeho život, slečno Grangerová. Myslím, že si zasloužíte víc než sto bodů, ale bohužel se mi nepodařilo přijít na nic vhodného za tak krátkou dobu.“

„Jak se daří Dennisovi?“ zeptala se Hermiona a ve tváři se jí mísila radost s rozpaky. Opravdu si nemyslela, že by si zasloužila ty body, ale když na tom McGonagallová trvala… Předpokládala, že nemá jinou možnost než to přijmout; odmítnout by bylo velice nezdvořilé.

„Když jsem odcházela, stále spal, ale zdá se být opět v pořádku. Teplota mu stoupla na normál a už také není tak bledý. Je to silný mladík. Díky vám je teď v bezpečí, naživu a zdráv.“

Hermiona se začervenala a potlačila touhu prohlížet si špičky svých bot, protože pak by ji to lákalo podívat se na Draca, jenž jejím směrem právě teď dělal nevychované posunky.

„Děkuji vám, paní ředitelko, ale byla to zásluha všech. Kdyby Dean a Seamus nenahlásili, že chybí, pak by byl pořád venku.“

„Máte pravdu, nicméně váš příspěvek k jeho nalezení byl podstatný. Pokud byste cokoliv potřebovala, víte, kde mě naleznete.“

„Děkuji vám, paní ředitelko.“

„Dávejte na sebe pozor a odpočiňte si. Obávám se, že oba musíte být po takovém odpoledni vyčerpaní.“ S těmito slovy se McGonagallová otočila a odešla.

Když byla z doslechu, Draco zavrčel: „Ty potvoro!“

„Co?“ zeptala se Hermiona a zatvářila se potěšeně. Už se ani nesnažila o nevinný výraz, na něj by to stejně nefungovalo.

„Nechala jsi mě spadnout! Shodila jsi mě!“ naštvaně prohlásil a opřel se o zeď, aby získal oporu a mohl se postavit.

„Nazval jsi mě panenskou knihomolkou!“ odsekla Hermiona, znovu připravená do něj strčit.

„Protože ty jí jsi!“ vykřikl Draco. „To neměla být urážka kvůli tomu, že ses rozhodla udržet si panenství a vzdělávat se.“

„Může za to způsob, jakým jsi to řekl, ty zmetku, a ty to víš,“ odpověděla a plácla ho.

„Řekla jsi, že jsem nafoukaný trouba,“ oponoval Draco a opřel se jí o rameno, když se vydali na cestu zpět do jejich věže.

„Souhlasil jsi, že jsi trouba,“ poukázala Hermiona a lehce ho šťouchla loktem do boku.

„Ale stejně jsi řekla, že jsem nafoukaný. Třikrát!“ Stiskl jí silně rameno.

„Protože ty jsi nafoukaný!“

„Nejsem!“

„Jsi!“

„Nejsem, a ty to víš!“

„Docela určitě jsi!“

„Až budeme ve věži, tak tě umazlím do bezvědomí.“

„To bych chtěla vidět, ty nafoukaný troubo,“ posmívala se Hermiona.

„To má být výzva?“

„Myslím, že ano, protože pro tebe bude docela výzva, chovat se podle svého jména.“

„Jména?“

„Zmijozelský sexy ďábel.“

„Vážně?“

„Jo.“

Draco se rozesmál, až se Hermiona musela zastavit a opřít ho o zeď.

„Ach bože, lidé mi říkají sexy ďábel?“ zakuckal se mezi výbuchy smíchu.

„Bohužel, mnoho lidí má slabý intelekt a mají sklony k vyvíjení nátlaku, šikaně a kletbám Imperius. Naštěstí já nejsem jedním z nich,“ odpověděla Hermiona a táhla ho k věži.

Draco se nepřestával smát, dokud se nerozkašlal.

„Ach, dávejte pozor, pane Namyšlený, mohl byste se nastydnout. Změnila jsem názor ohledně mazlení,“ pokárala ho, když došli k Afroditě.

„Cha,“ odpověděl mávnutím ruky, „nemůžu nastydnout. Malfoyové nejsou nemocní.“

- - - - -

„Sakra.“

„Říkala jsem ti to.“

„Neříkala!“

„Nastydnul jsi.“

Hepčík! Hepčík!

„Nenastydnul… šimrá mě v nose.“

„Přiznej to, Malfoyi, nastydl jsi.“

Rozbolavělý a podrážděný Draco ležel na pohovce, zabalený do teplých přikrývek. Přímo hořel vysokou teplotou a bolela ho hlava. Nos měl otravně ucpaný a bolelo ho v krku, jako kdyby posledních deset hodin nedělal nic jiného než křičel.

Ale nebyl nemocný!

„Malfoyové nejsou nemocní,“ zasténal a přetočil se na bok s úmyslem ignorovat Hermionu a trochu se prospat. „Jsem jenom ospalý.“

„Spal jsi celou noc, celé dopoledne a půlku odpoledne!“ odsekla mu Hermiona. „Jsi nemocný!“

„Odprejskni, Grangerová,“ zavrčel, popadl nejbližší polštář a hodil ho po ní.

Hermiona zaječela a Dracovi začala třeštit hlava. Nadzdvihl se, unaveně pootevřel oči a zjistil, že se snaží uhasit hořící polštář.

Oheň… oheň se slastně vrátil ke své obvyklé barvě. Díky Salazarovi. Děsilo ho, že by mohl zůstat modrý ještě nejméně další tři dny.

„Malfoyi, ty pitomče, aspoň se příště podívej, kam věci házíš,“ nadávala Hermiona a praštila ho polštářem po hlavě.

„Běž pryč, nevidíš, že se tě snažím ignorovat?“

„To ti nedochází, že za tři hodiny by mělo začít naše rande?“ zeptala se ho a posadila se do nejbližšího křesla. „Nebo jsi příliš nemocný na to, abys šel ven?“

„Já nejsem nemocný!“

„Vypadáš tak.“

„Nikdy jsem nebyl nemocný.“

„Mě neoblafneš.“

„Grangerová… budeš na mě ječet po zbytek roku nebo se začneš připravovat na naše rande?“ zasténal Draco a přikryl si obličej rukama.

„Proč bych se měla připravovat?“ zeptala se ho a naklonila se k němu. „Jsi přiliš nemocný na to, abys někam chodil. Navrhuji, abychom naše rande měli tady.“

„A co budeme dělat?“ zamumlal Draco a rukou si přejel po čele. „V Bradavicích se nedá dělat nic, aby to rande stálo za to.“

Hermiona si klekla na zem vedle pohovky. Když viděla, jak se choulí pod peřinou, bylo jí ho líto. Obličej měl bolestivě stažený a bylo očividné, že je mrzutý, protože není nic, co by mohl dělat. Opatrně mu položila hřbet ruky na čelo.

„Co to děláš, Grangerová?“ zašeptal Draco a snažil se nedat najevo, že chladící dotek mu opravdu ulevil.

„Máš teplotu,“ odhrnula mu vlasy z čela, „ale ne moc vysokou.“ Mávla hůlkou a přivolala si hadřík. Druhé mávnutí, a byl nasáklý studenou vodou. Nahnula se a položila mu ho na čelo. „Tohle by mělo trochu pomoct.“

„Nemůžeš dojít na ošetřovnu a požádat o nějaký lektvar?“ zavrčel Draco se zavřenýma očima.

„Už jsem tam byla,“ odpověděla Hermiona a postavila se. „Madame Pomfreyová řekla, že už žádný nemá, ale že Křiklan nějaké vaří. Měly by být hotové zítra.“

„Další den mučení!“ zasténal Draco. „Proklela jsi mě!“

„Neproklela jsem tě,“ odvětila Hermiona. Odešla do kuchyňky, otevřela kredenc a vyndala z ní plechovku a pytlík s polévkou. „Ty ses proklel sám tím, že jsi šel ven bez bundy.“

„Neměl jsem čas vrátit se zpátky do pokoje a vzít si ji,“ zafňukal Draco.

„Ale měl,“ pokárala ho Hermiona a vytáhla kastrol. Draco zasténal bolestí, kterou mu hluk způsobil.

„Grangerová, rámus mi nedělá dobře!“

„Samozřejmě, ale zasloužíš si to.“ Hermiona nalila do kastrolu vodu a dala ji vařit. „A dej si pozor na to, jakým tónem se mnou mluvíš, nebo nedostaneš polévku.“

„Ale já nemám hlad.“

Hermiona se podívala jeho směrem a hůlkou přihřívala vodu, aby se začala dříve vařit. „Když je člověk nemocný, měl by jíst co nejvíc a vypít vody a džusů, kolik může. Udělám ti kuřecí polívku, ty ji sníš a taky si vypiješ čaj.“

Draco se nepohodlně zavrtěl. „Zníš jako stará Weasleyová.“

„Učila jsem se od té nejlepší učitelky,“ odpověděla a vzpoměla si na den, kdy Draco poprvé a naposledy navštívil Weasleyovic domácnost. Bylo to po dlouhé a náročné bitvě a on, Hermiona a Harry byli pokryti řeznými ránami a krví. Paní Weasleyová se na ně podívala a pořádně jim vyhubovala. Ve skutečnosti byla tak zaneprázdněná starostmi ohledně jejich zranění, že teprve když každého z nich vyléčila, všimla si, že je tam i Draco Malfoy. Chystala se ho proklít a vyhnat, ale Bill udělal něco překvapivého. Nejstarší Weasley si s Dracem potřásl rukou a poděkoval mu, že se postaral o Hermionu, Harryho a Rona. Paní Weasleyová je pak oba vyhnala ven.

Ze vzpomínek ji vytrhlo bublání vařící se vody. Hermiona do ní vysypala obsah pytlíku a začala míchat.

„Proč to děláš?“

Podívala se Dracovým směrem. Neviděla ho, byl schovaný za opěradlem pohovky. „Co bych dělala jiného, Malfoyi? Mám o tebe starost. Kromě toho, když se o tebe nepostarám, získáš mnohem víc důvodů ke stížnostem.“

Draco se ušklíbnul, i když ho nemohla vidět. „Děkuji ti, Grangerová.“ Posunul si na čele mokrý hadr a stiskl si kořen nosu, aby zabránil útoku bolesti z ucpaných dutin. „Takže, jak navrhuješ, abychom strávili naše rande navzdory těmto okolnostem?“

Hermiona se podívala na laptop na stole, vedle něhož leželo několik DVD-ček. „Myslím, že mám báječný nápad.“

„Proč jsem se začal najednou bát?“

- - - - -

Dnešní recept: Kašpárkovský vánoční pudink

12-16 porcí

Potřebné ingredience:

2 šálky hrozinek
1,5 šálku sušeného černého rybízu
2/3 šálku jablečného pyré
Â� šálku kandované pomerančové a citronové kůry, jemně nakrájené
po Â� šálku portského a ležáku
po 3 polévkových lžicích brandy, portského a rumu (nebo Â� šálku rumu či brandy)
Â� čajové lžičky skořice
po Â� čajové lžičce hřebíčku, zázvoru, muškátového oříšku a soli
Â� šálku změklého másla
Â� šálku hnědého cukru
1 vejce
1,5 šálku čerstvé chlebové střídky
1,25 šálku prosívané hladké mouky
Â� šálku mletých mandlí

Postup:

1. Ve velké, vzduchotěsně uzavíratelné nádobě promíchejte hrozinky, černý rybíz, jablečné pyré, pomerančovou a citronovou kůru, portské, ležák, brandy, rum, skořici, hřebíček, zázvor, muškátový oříšek a sůl. Zavřete a uložte do ledničky na 1 týden.

2. Vymažte tukem 1,5 litrovou zapékací misku, dno vyložte pečicím papírem.

3. Ve velké míse utřete máslo s cukrem a do vzniklé hmoty přimíchejte vajíčko. V jiné míse smíchejte chlebovou střídku, mouku a mandle, to pak vmíchejte do máslové hmoty. Můžete přidat ovoce v poměru 2:3 (2 díly ovoce, 3 díly suché hmoty).

4. Hmotu „vylijte“ do zapékací misky a dobře utlačte. Vršek přikryjte pečicím papírem. Vystřihněte si čtverec alobalu dost velký na to, aby dosahoval až do jedné třetiny mísy. Uprostřed udělejte 1cm přehyb, přikryjte jím misku a asi jeden centimetr pod okrajem ho převažte kouskem provázku. Zbytek fólie pak přehněte nahoru přes okraj.

5. Postavte misku na drátěný stojánek a dejte do velkého hrnce, který zaplníte vařící vodou asi do dvou třetin výšky misky. Přikryjte poklicí a nechte vařit. Vodu doplňujte podle potřeby. Vařte přibližně 3 hodiny, do té doby, než špejle zabodnutá do pudinku zůstane čistá.

6. Nechte vychladnout.

Pudink můžete i uchovat v ledničce až po dobu 2 týdnů nebo zmrazit až na 1 rok. Pokud připravujete pudink ze zmraženého výrobku, rozmrazte při pokojové teplotě a pak ohřívejte ve vodní lázni, jak je popsáno výše, dokud není horký (přibližně 1 hodina).

Recept pochází z webových stránek časopisu Život v Kanadě (Canadian Living), prosinec 2006.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 03.05. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: elbi - 30.12. 2013
No sláva, budou v pořádku... všichni...  Hermionin vnitřní boj je možná vhodný pro Sigmunda Freuda. Všechno moc řeší. Měla by nechat věci prostě plynout a nechat se nést na vlně... Dialogy s Dracem jsou takové zvláštní, připadá mi, že si s tím autorka nevěděla rady, protože je cítím jako nucené, jen aby něco řekli. Prý panenská knihomolka, některé hlášky pořád stojí za to...  A zmijozelský sexy ďábel...  A ovšem, chraň Bůh, aby Malfoyové onemocněli. Řekla bych, že rande s klukem co má "rýmečku" nic moc představa   Díky

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: solace - 19.12. 2013
Hm, takže sme sa posunuli k rande vo veži... Fajn, fajn. Som zvedavá, na čo sa spolu budú pozerať? Draco nie je vôbec chorý, kdežeby! A Hermiona ako starostlivá gazdinka varí slepačiu polievku zo sáčku:-) Draco by to mal poriadne oceniť. Vďaka za preklad, larkinh.

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: Zuzana - 17.12. 2013
To bolo strašne krásne. Takže spolu definitívne chodia:) Úžasné :) Ďakujem za preklad.

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: Jimmi - 16.12. 2013
Tak posledná a parádna kapitola pred slovenským kolom, v ktorom ma nečaká žiadne prekvapenie (ale vás áno :D). Malfoy nemôže nachladnúť, kto by také dačo tvrdil, že? Ďakujem moc za preklad. 

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: Sebelka - 16.12. 2013
Úšasnééééé. Děkuji za super kapitolu. Jiťa

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: scully - 16.12. 2013
Je dobře ,že je Dennis i Hermiona v pořádku. Draco to chudáček odnesl chřipkou,ikdyž si to nepřizná. Je dobře,že Minerva byla spravedlivá a dala i jemu body. Konečně se ti dva sblížili,určitě budou mít ve vztahu veselo. Díky za překlad

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: Eily - 16.12. 2013
Můj vnitřní Grinch se hlásí o slovo. No, drahouškové, když se o někoho bojíte, většinou to znamená, že k němu chováte nějaké city. To jen k těm dvěma nejchytřejším hlavám v Bradavicích. To, že Hermiona odmítá drogy hlavně proto, že jsou nelegální, je teda vál jak Brno. Budu doufat, že jsem to jenom špatně pochopila. Jinak to dnes bylo roztomilé, i když začínám být z jejich neustálých slovních přestřelek trochu unavená a těším se zpátky k Weasleyům. Mimochodem, zmínka o Billovi mě moc mile překvapila. Díky za překlad, larkinh

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: tiberia - 16.12. 2013
Draco je náhodou v téhle povídce moc fajn, aspoň většinou. Chtěla bych si někdy přečíst o pobytu v Doupěti z Dracova úhlu pohledu. Díky za překlad :-)

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: doda357 - 16.12. 2013
Skvelá kapitola  Nemôžem si pomôcť, ale milujem také kapitoly, z ktorých len tak srší rodinná  pohoda  Teda rodinná ako rodinná  Draco nie je chorý, ako si niekto môže dovoliť tvrdiť to?  Páčia sa mi ich obavy jeden o druhého, je to strašne milé  Ale mám obavy, že sa tá pohoda čoskoro skončí... Ďakujem za preklad 

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: arabeska - 16.12. 2013
Ale! Chudinka náš Dráček! :D Na copak budou asi koukat... :D

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: MIRA - 16.12. 2013
Tí dvaja sa doťahujú ako manželia po tridsiatich rokoch.   Krásny preklad, bavila som sa

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: martina11 - 16.12. 2013
  Tak jsem na tom stejně jako Draco, taky nejsem nastydnutá, jen mě šimrá v nose. Jsem ráda, že je Dennis v pořádku a ti dva se pomalu, ale jistě dávají dohromady. Moc díky za překlad.

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: Lupina - 16.12. 2013
Rozhodně to byla skvělá kapitola. Konečně se ti dva pohnuli dál a rozhodli se spolu to zkusit. Dostal sto bodů i Draco, že jo, nezdálo se mi to? :-) McGonagallová je správná baba. Jak přijala v klidu, že Draco zakopl :-D Mno, Draco musí být potěšený, že předběhne Rona :-D Děkuji za skvělý překlad. Bavila jsem se :-)

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: sigurd - 16.12. 2013
Tie hlášky medzi Dracom a Hermionou nemajú chybu!  Celé to nemá chyby. Vďaka.

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: denice - 16.12. 2013
  Panenská knihomolka - to je dobré shrnutí. A taky se mi líbila Dracova první a poslední návštěva v Doupěti, musel být pěkně zřízený, že si Molly nevšimla, koho ošetřuje . Díky.

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: marci - 16.12. 2013
Jak jsem psala u jednoho z dnešních adventů - dnešní příděl povídek nemá chybu :) Pobavily mne všechny tři :) Tedy Draco ale umí být "romantik", jen co je pravda - chci být Tvůj první, abych naštval Pottříka a Lasičáka - ach můj bože! Nedivím se, že ho Hermiona chtěla nakopnout :)  Ale když on to všechno zaobalí do spousty řečí okolo, takže je jasné i Hermioně, že takový není. A věřím, že je makačka odnaučit Hermionu myslet :) Super kapitola, díky moc za krásný překlad!

Re: 16. Malfoyové nejsou nemocní Od: Lachim - 16.12. 2013
Zaplať Merlin, že to s Dennisem dobře dopadlo. A Draco je zcela zdráv, jen mu není nejlíp.

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu