Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

9. Vánoční barvy a stromky

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 09.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
Jacomo nám napísal:

 

9. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: Jacomo

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/9/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. 

 

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Kapitola 8 – Vánoční barvy a stromky

Kdosi se v jednom z předchozích komentářů zmínil, že studenti pravděpodobně časem odjedou na vánoční prázdniny. Jako že je jen pár dní do Vánoc.

No… to je ale pro Hermionu a Draca málo času, ne? Takže budu ignorovat vánoční prázdniny ve stylu JKR a vytvořím si své vlastní.

Máte s tím problém?

Je mi to fuk.

Další velké díky mkhtl za upozornění na chyby, které jsem spáchala. Jsi šíleně skvělá.

***

„Kam jdeš?“

Hermiona vzhlédla a upřela zrak k pohovce, na které se s knížkou na klíně pohodlně rozvaloval Draco a sledoval, jak si dívka upravuje šálu. Neměla ponětí, že se vplížil zpátky do společenské místnosti a strávil dlouhou dobu v myšlenkách.

Věděl, proč ve svém pokoji plakala, nebo o tom měl alespoň jistou představu, a dobře pět minut bojoval s nutkáním vystřelit odtud a zabít jistého Lasičáka. Neměl ponětí, odkud ten náhlý vztek pochází; nikdy před tím, než bylo Hermioně ublíženo, necítil vůči Lasičákovi takovou zuřivost a ten nový pocit ho mátl.

Zmatek způsobil, že se jeho myšlenky chvílemi ubíraly nevyzpytatelnými cestami, což zhoršovalo jeho popletenost a bránilo myšlenkám vrátit se do svých kolejí. Právě teď mu v hlavě vířilo příliš mnoho otázek, které mu znemožňovaly jasně myslet.

Pouze věděl, že Hermioně bylo ublíženo, a to ho trápilo.

Možná šlo o cosi podivně známého…

Od okamžiku, kdy si konečně pročistil hlavu natolik, aby byl schopen vypracovat nějaký plán, do jejího objevení u paty schodiště uběhla sotva minuta.

V momentě, kdy se objevila, nebyl uvedený plán ještě vybudovaný, takže měl méně než třicet vteřin na to přijít s něčím rozumným a nenápadným.

Ale teď – co bylo lepšího, než vybudovat plán na tom, že se jisté brunetky, oblečené na výpravu ven, zeptá, kam se chystá?

Někdy byl tak chytrý, až se toho sám děsil.

Sledoval, jak si pohrává s koncem šály, přičemž registroval emoce odehrávající se jí v očích. V očích, které, jak si všiml, se stále ještě leskly neprolitými slzami.

Cítil, že se mu přihodilo cosi podivného, téměř jako kdyby mu někdo odtrhl část duše a rozcupoval ji před jeho očima na kusy. Byl to ten nejpodivnější pocit a on věděl, že pokud by se jím zaobíral, jen by to odvedlo jeho pozornost od nastoleného úkolu.

Založil si stránku, zavřel knihu a otočil se k dívce: „Grangerová, chystáš se mi na tu otázku odpovědět?“

Kousala se do spodního rtu, zvyk, který začínal víc a víc nenávidět. Její oči těkaly okolo, jako kdyby hledaly odpověď, kterou ona nemohla najít. Viděl v těch očích úzkost, starost a strach; věděl, že pokud by byl dostatečně blízko, slyšel by tlukot jejího srdce a cítil neklid. Byla nervózní, rozpačitá a plná obav, takže snadno odhalil, co dělala chvíli před tímto setkáním.

Naneštěstí pro ni to už věděl; sledoval ji ze dveří, sice neschopný cokoliv udělat, ale přemýšlející o tom, co její jednání provádělo s jeho tělem a myslí.

Přestávalo se mu líbit, jakými podivnými změnami procházel. Bylo to příliš nepohodlné, příliš divné, příliš neobvyklé na to, aby se to dalo označit jako normální.

„Asi mi to neublíží,“ povzdechla si, hlas díky slzám měkčí a chraplavější. „Mám v plánu jít nakupovat do Prasinek.“

Povytáhl obočí: „Nakupovat co? Včera jsme v Prasinkách strávili celý den. Neměla jsi možnost dokončit nakupování všech těch sraček?“

Ignorovala zlost ozývající se mu v hlase a odpověděla: „Byla jsem celý den s Ginny, takže jsem jí nemohla koupit vánoční dárek. Kromě toho chci obstarat nějaké ozdoby.“

„Ozdoby?“ zajíkl se, oči rozšířené strachem. „Ale… na co?“

Usmála se; ten malý rozhovor s ním ji bavil. Přiměl ji zapomenout na všechna Ronova slova a činy, pomohl zmírnit její pochmurnou náladu a rozptýlit ji. Bylo to… milé.

„Do věže, na co jiného? Škola bude vyzdobena, ale věž a kolejní společenská místnost ne. Myslela jsem si, že by bylo hezké navodit tu trochu vánoční nálady. Mám v plánu koupit nějaký věnec, pár rostlin, nějaké stálozmrzlé (1) rampouchy a pár dalších maličkostí.“ Jak se jeho zděšení prohlubovalo, usmívala se víc a víc. Měla nutkání říct ´jmelí´ jen proto, aby ho provokovala.

Vyskočil z pohovky, vletěl do ložnice a pak se objevil u paty schodiště, v ruce kabát, na hlavě klobouk a kolem krku ledabyle hozenou šálu.

„Jdu s tebou.“

Zamračila se: „Cože?“

„Slyšela jsi mě. Jdu s tebou; nechci tě nechat nakoupit všechno v těch zatracených nebelvírských barvách a rozhodně nechci, aby věž vypadala příšerně přeplácaně. Mudlové mívají hrozný vkus.“ Nacpal ramena do kabátu, zapnul ho a vykročil směrem k ní.

„Prosím?“ ušklíbla se. „Mudlové mají hrozný vkus? Myslím, že asi před šesti lety jsem se setkala s kouzelníkem, který nosil ženské šaty.“

„No, asi byl jen zmatený,“ pokrčil Draco rameny. „Nebo se mu zkrátka líbí oblékat se obráceně. Jeden nikdy neví.“

„Myslím, že jeho slova zněla ´Mám rád, když mi kolem franty pěkně fouká´ nebo něco na ten způsob.“ Uculila se a dodala: „Chechtala jsem se tak, že si to už přesně nepamatuju. Ale myslím si,“ odkašlala si, „že jsou to kouzelníci, kdo má hrozný vkus.“

„Co prosím, Grangerová? Já mám dokonalý vkus. Nosím jen to nejlepší oblečení a rozhodně vím, co se nosí, jak se to nosí a co se k tomu hodí.“

„To neznamená, že mudlové mají hrozný vkus.“ Pak se ušklíbla a jeho zasáhl podivný pocit chladu okolo žaludku, takže se zastavil a stoupl si na špičky. „Ty jsi prostě výjimka. Nemůžu za to, že jsi homosexuál.“

„C… cože?“ vyprskl.

„Pokud nosíš jen to nejlepší oblečení a víš, jak ho nosit, tak musíš být homosexuál. Nebo pořádný metrosexuál, ale dávám přednost myšlence, že jsi gay. To by vysvětlovalo, proč jsi Harryho celé ty roky tak vytáčel.“ Zapnula si bundu, jako kdyby její slova nebyla nic jiného než obyčejné, prosté věty.

Draco na druhou stranu vypadal prostě zděšený a věděl, že ta slovo byla vyřčena, aby zranila a zmrzačila jeho mužnost.

„Potter mě nikdy nepřitahoval!“ vykřikl.

Ušklíbla se způsobem, na který by mohl být pyšný kterýkoliv zmijozel. „Nikdy jsem neřekla, že tě Harry přitahoval.“ Opřela se o zeď u vchodu a čekala, až ji dojde. „Je tu něco, co mi neříkáš, Malfoyi?“

Zůstal stát, pusu měl dokořán, oči zděšeně vytřeštěné a civěl jako jelen zachycený ve světle reflektorů. Nemohla si pomoct a začala se smát. Bylo příjemné být schopná se smát, když sotva před deseti minutami ve svém pokoji vzlykala.

Bylo milé vědět, že někteří lidé jsou schopni ji rozesmát.

Bylo to zvláštní; není to tak dávno, co si myslela, že Ron je jediný, kdo je schopen ji rozesmát poté, co ji Draco přiměl plakat. Vždycky si myslela, že Ron je jediný, kdo dokáže, aby se cítila příjemně v teple a v bezpečí, spokojená a chráněná, když to právě v tomhle okamžiku udělal Draco. Jakkoliv to bylo zvláštní, bylo to příjemné a uklidňující.

Téměř jako kdyby se část Draca opravdu zajímalo o to, jak se cítí, a on sám se svým vlastním způsobem snažil ji rozesmát.

Vážně měl dobré srdce… kdesi.

„No, Malfoyi, jdeš nebo ne? Ráda bych stihla nakoupit před večeří.“ Pokrčila rameny, najednou se cítila nesvá a nervózní.

Draco bez ohledu na její myšlenky vyplivl několik nesrozumitelných slov, skončil s oblékáním a došel až k ní.

„Grangerová, jediný důvod, proč bych se stal gayem, je to, že jsem poslední čtyři měsíce strávil s tebou,“ odpověděl nakonec a vysloužil si tím od brunetky zvědavý pohled.

„To je všechno, na co se zmůžeš?“ zeptala se, když vyrazili.

Jejich nevinné dohadování pokračovalo celou cestu chodbami Bradavic, uchylovali se k sarkastickému odsekávání nebo škádlení, kdykoliv někdo z nich nebyl schopen stvořit dostatečně vynalézavou odpověď. Když dorazili ke vchodu, Hermioně zářily oči a Draco zadržoval smích.

Je to zázrak, jak trocha povídání a smíchu může odsunout negativní myšlenky a vzpomínky stranou.

Vykročili na zasněžené pozemky a viděli, že někteří ze zbývajících studentů si venku hrají a využívají čas, kdy se nemusí obávat zkoušek nebo esejí, k odpočinku a zábavě.

Hermiona se při tom pohledu usmála a cítila se ještě uvolněnější s vědomím, že už má všechny eseje hotové. Mohla strávit celé prázdniny v klidu a bez stresu.

„Takže,“ řekl Draco, když nasedali do kočáru – neměli náladu jít celou cestu do Prasinek pěšky, „jaké ozdoby používají mudlové na Vánoce?“

Hermiona pokrčila rameny, chvíli sledovala ubíhající krajinu a pak se dívala na testrála, který táhl jejich kočár. Myslela na to, jak kdysi dávno měla z těch tvorů strach. Ale jakmile si je pořádně prohlédla, jakmile nahlédla za jejich hrůzu nahánějící vzhled, uvědomila si, že jsou krásní.

Musela připustit, že se chovala podobně jako Lenka; stalo se jejím zvykem schovat do kapsy jídlo, když věděla, že nějakého uvidí.

„Myslím, že mudlové používají stejné ozdoby jako kouzelníci. Moje mamka nikdy nedělala velkou výzdobu, neměli jsme na to čas. Ale vím, že sousedé vždycky měli všude po domech rozvěšená světýlka, věnce, květiny, malé sněhuláky a figurky Otce Vánoc.“

„Měli v domech skutečné sněhuláky?“ zeptal se ohromeně Draco.

„Ne, falešné; byly to plyšáci.“

„Plyšáci? Grangerová, tvoje mudlovština je víc než podivná.“

„Plyšák je hovorový výraz pro vycpané zvíře. Podívej, co děláte…“

„Vycpaná zvířata?“ vykřikl. „A to nám mudlové říkají barbaři! Vy vážně vezmete živá zvířata a vycpete je? Jak? Čím?“ Náhle měl hlavu plnou představy, jak Hermiona klečí vedle psa a strká mu do tlamy náplň.

„Proboha, Malfoyi, to ne, já bych nikdy nevycpávala zvíře; tomu se říká preparování a ano, je to velmi barbarské. A asi tak stejně odporné jako obvyklé zacházení s domácími skřítky.“ Viděl, že chce pokračovat, že chce zuřit a rýpat, ale držela se zpátky. Nedala mu šanci začít se divit, proč to dělá, a rovnou pokračovala: „Vycpaná zvířata jsou napodobeniny zvířat. Tak například – vezmeš látku, třeba hedvábí. Rozstříháš ji a vytvaruješ do obrysu zvířecího těla a pak ji vycpeš bavlněnou drtí. Dáš náplň do zvířete, zašiješ ho a máš jeho miniaturní verzi.“

„Takže… to nejsou skutečná zvířata?“

Hlasitě se rozesmála, kočár se zastavil. „Ne, Malfoyi. Jsou to napodobeniny. Mudlovské děti je milují.“

„Vážně?“ Sestoupil z korby a čekal, až sleze i ona. „Proč?“

„Protože jsou měkká, jemná a příjemná. Děti se s nimi cítí v bezpečí.“ Sešplhala dolů, přešla dopředu a vytáhla z kapsy igelitový sáček. Otevřela ho před testrálem a opatrně, aniž by se ho dotkla, z něj vylovila půlku syrového kuřete. Než odešla ze svého pokoje, zavolala domácího skřítka a zdvořile ho o maso požádala.

„Co to děláš?“

Natáhla ruku k testrálovi a strčila mu maso před tlamu. „Krmím ho. Co si myslíš, že dělám?“

„Proč?“

Zamračila se na Draca, a pak se usmála, když testrál ochotně chňapl po mase. „Poděkovala jsem mu. Přivezl nás sem a tak je fér, když mu za to poděkujeme.“

Svraštil obočí a sledoval, jak jemně poplácala testrála po nozdrách. „To vždycky nosíš v kapse syrové maso?“

Rty jí zacukaly, a jak dál hladila hlavu zvířete, ve tváři se jí objevilo něco mezi úsměvem a úšklebkem. „Zavolala jsem domácího skřítka a požádala ho o něj. Použila jsem letax, co mám ve svém pokoji.“

„Ty máš v pokoji krb?“

Ještě než se k němu otočila čelem, znovu poplácala zvíře, a pak se odtáhla. Chvíli jí strkalo hlavou do ramene ve snaze získat si zpět její pozornost, ale ona mu věnovala lehký úsměv a poslední pohlazení a popošla směrem k Dracovi. „Ano. Ty ne?“

„Proč jsi ty dostala krb a já ne?“ zvolal rozhořčeně. „Zasloužím si ho mít stejně jako ty!“

Hermiona pokrčila rameny, prošla kolem něj a zamířila do centra Prasinek. „Předpokládám, že si mysleli, že si ho zasloužím víc než ty. Je to mimochodem novinka, nevšimla jsem si, že by to bylo v Bradavických dějinách zmíněno.“

„Kašlu na to, jestli je to uvedeno v nějaké knize nebo ne. Jediné, co mě zajímá, je to, že ty máš ve svém pokoji krb a já ne!“ dupnul si dětinsky Draco a bojoval s nutkáním začít trucovat.

Zadržela smích, protože věděla, že by ho to jen ještě víc podráždilo. I když se změnil, pořád se choval rozmazleně a dětinsky kvůli těm nejhloupějším věcem, krby nevyjímaje.

„No,“ poznamenala po chvíli, protože chtěla zmírnit jeho podráždění a strávit den s někým ve svém věku, nikoliv o deset let mladším, „možná máš ve svém pokoji něco, co zase nemám já. Další okno, extra místo ve skříni …“

„Moje skříň je poměrně velká…“ zamumlal zamyšleně a pokračoval v jejích stopách.

Protočila oči, protože věděla, že to nemůže vidět, a vedla ho do nejbližšího obchodu. Příjemně ji překvapilo, když našla uprostřed Prasinek tenhle malý klenot, malebný obchůdek zásobený věcmi pro jakýkoliv svátek, který byl právě aktuální. Když ho objevila, byl zrovna zaplavený zbožím na Halloween. Teď nabízel ozdoby na Vánoce a Chanuku.

„A moje skříň je strašně malá,“ dodala Hermiona. Koš, který zvedla, se za ní vznášel, zatímco nakupovala. „Tady to máš; vlastníš něco, co já ne.“

„Ne tak docela,“ podotkl a ignoroval, když se podívala na pár vycpaných sněhuláků. „Technicky vzato máme oba tutéž věc, jen moje je lepší.“

„Aha, ano, to je pravda,“ souhlasila a zamířila do uličky, která nabízela vánoční osvětlení.

„Ale moje je lepší než tvoje.“ Naklonil se a ji překvapilo, když z police vytáhl šňůru blikajících žárovek, prohlédl si je, mrknul na cenu a pak je vložil do košíku. Brzy k nim přidal ještě další čtyři šňůry.

Na okamžik ji tato jeho náhlá a podivná aktivita šokovala a ona několikrát zamrkala. Poté se vrátila zpátky na zem a podívala se na něj.

„Myslela jsem, že nenávidíš Vánoce,“ vyhrkla.

„Nestarám se o ně,“ opravil ji a nakoukl do police zaplněné nerozpustnými rampouchy.

„Tak proč mi pomáháš vybírat vánoční ozdoby?“

Jejich předchozí diskuse o krbech a skříních byla náhle zapomenuta, a když se na ni podíval, uviděl v jejích plachých očích šok. Musel připustit, že ani on sám neměl ponětí, co ho přinutilo jí tak najednou pomáhat. Za normálních okolností by brblal a nadával, odmítal chodit na místa, jako je tohle, ale s ní si nemohl pomoci.

„Líbí se ti všechny tyhle krámy, ne?“

„No… já… a… ano… ano, líbí,“ zajíkla se, zjevně byla z těch slov na rozpacích.

„A chceš mít tyhle krámy v naší věži, ne?“ povytáhl obočí a tentokrát trpělivě čekal na její odpověď.

„A… ano… to by bylo pěkné… moc pěkné.“ Několikrát polkla a téměř se bála, kam tohle povede.

„No,“ povzdechl si, „je mojí povinností zajistit, aby to díky tobě v naší věži nevypadalo jako v nějakém zatraceném cirkuse.“

Tahle slova ji rozhodila definitivně a tak zůstala stát s pusou dokořán. Zatímco on se vrátil k hledání těch správných stálozmrzlých rampouchů, usilovně mrkala a snažila se najít nějaký náznak důvodu, aby dokázala pochopit, co to právě řekl.

„Ty… tobě nevadí… tobě opravdu nevadí, že tam dám ozdoby?“

S hlubokým povzdechem zvedl pár dalších – Žádná louže, žádný chlad, ideální dekorace do vašeho domu! – a vložil je do vznášejícího se košíku. „Nevadilo by mi to, kdybych se v tom nemusel angažovat.“ Mrknul na výstražný štítek a shledal ho zábavným: Upozornění: jsou velmi ostré a mohou způsobit poranění. Nedávejte do očí, uší, nosu, úst, pupíku a genitálií. „Kdo by si kurva strkal rampouch do kundy?“

V tu chvíli se pro Hermionu stala velmi, velmi nebezpečná každá bublina vzduchu v jejích ústech, protože ji zachvátil tak silný kašel, že jí začaly téct slzy. Zčervenaly jí tváře, a když se chtěla nadechnout, stáhlo se jí hrdlo, protože se snažila v ten samý okamžik křičet i smát.

„Grangerová? Nechystáš se mi tu umřít v náručí, že ne?“

Hlasitě lapala do dechu, ruce přitisknuté k hrudi, kde cítila, jak jí do žeber buší srdce. V plicích ji chrčelo, vyschlý krk se pomalu rozevíral, aby je nechal naplnit vzduchem a ona se snažila promluvit.

´Nemůžu uvěřit, že jsi řekl tak odporné slovo! Nemůžu uvěřit, že mi to připadá k smíchu!´

Boj vyvolal další záchvat kašle, začala si otírat slzy a několikrát se bouchla do hrudi – ne že by to pomohlo – a s pomalým nadechováním se pokoušela uvolnit celé tělo.

„Ach… při Merlinovi… Malfoyi! Ty jsi někdy tak sprostý!“ vyhrkla a snažila se odolat nutkání ho plácnout a vybuchnout záchvatem smíchu.

„Ale je to pravda!“ odpověděl a vložil do košíku několik krabic. „Nevidím důvod, proč by si tu věc někdo strkal do kundy nebo do zadku. Vypadá to, že by to bolelo jako kráva.“

„Ach… ty můj…,“ zalapala znovu po dechu, stále ve snaze srovnat své dýchání s mluvením. „Já… já tvé úvahy ohledně toho chápu, ale musíš používat tak… sprosté výrazy?“

Namířil si to k nabídce věnců, lhostejný k její bitvě se smíchem. Zastavil se, aby prozkoumal ceny, pak se na ni podíval a nadzvedl obočí tak vysoko, že mu téměř zmizelo ve vlasech.

„Snažíš se mě kárat?“

Ta slova…

Tváře jí pokryla zářivá červeň, a tak zabořila obličej do šály a jen divoce zamávala rukama. Srdce jí hlasitě bušilo v hrudi a topila se v rozpacích.

Jakmile odsunula stranou podivné pocity, které zaplavily její tělo, nahradily je rozpaky a mrzutost.

Ta slova zněla tak…

Ach Merline, cítila, jak jí tváře zrudly ještě víc, ta slova jí podivně rezonovala v hlavě, vysílala jí po těle zvláštní elektrické impulsy, které končily někde okolo žaludku.

Co se to s ní dělo?

„Grangerová?“

Naklonil hlavu na stranu a sledoval, jak rudne, divoce gestikuluje a něco si tiše mumlá, zatímco schovává svou tvář pod bundu.

Proč byla sakra v rozpacích? Přece tentokrát neřekl nic krutého, dokonce ani vzdáleně urážlivého. Tak proč se chovala takhle?

„Co s tebou sakra je, Grangerová? Máš snad nějaký záchvat?“ zeptal se zmateně a mračil se při tom.

„Já… já… ehm, ne… vůbec ne,“ několikrát rychle polkla ve snaze potlačit rozpaky a podivné pocity. Moc se jí to nedařilo. „Já… omlouvám se… zapomeň na to.“ Přejela si rukou po tváři a doufala, že na ni přestane zírat dostatečně dlouho, aby měla šanci získat zpět normální myšlenky a zdravý rozum.

Našpulil pusu, zoufale chtěl získat nějakou odpověď, ale pak si poraženecky povzdechl: „Fajn, ale jen pro tuhle chvíli.“ Otočil se zpátky k věncům a vytáhl z hromady jeden stříbrný. „Takže… kárala jsi mě za sprosté slovo nebo ne?“

„Ne!“

Zamračil se a otočil se na patě s věncem v ruce, jen aby viděl, že znovu schovala tvář do šály, červená od čela až k bradě.

Přešel pomalu blíž, vzal si od ní košík a ona začala znovu divoce gestikulovat. Když vložil věnec do košíku, viděl, že se zase zajíkla.

„Grangerová… jsi blázen, nebo co?“

„Ne… to nejsem!“ vykřikla s planoucími tvářemi. „Já… jen prostě…“ Odmlčela se, několikrát polkla a zoufale bojovala o získání aspoň nějaké kontroly nad svým tělem a emocemi. Co na těch slovech a Dracově úšklebku bylo, že ji to takhle rozrušilo? Proč má v břiše hejno motýlů a srdce jí bláznivě buší v prsou?

Možná, že je blázen…

„Nekárala jsem tě!“ téměř vykřikla, jak chtěla ta slova a divné pocity dostat ze sebe ven.

Bezděčně couvl a krátce zauvažoval, jestli neprochází obdobím premenstruačního syndromu nebo něco na ten způsob. Zrovna dneska se zmítá mezi smutkem a štěstím či důvěrou a rozpaky během několika vteřin. Věděl, že jeho matka měla takové tendence, když se nacházela před oním zkurveným týdnem. Vzpomněl si, že matka někdy v záchvatu vzteku házela věcmi, a pak najednou vypadala šťastná a usmívala se, jako kdyby se ten drahý porcelán neválel všude možně po podlaze.

Šlo o jedinou situaci, kdy se jí jeho otec skutečně bál; během této doby ji nebyl schopen ovládnout.

Možná by měl nějak odvést dívčinu pozornost…

„Myslel jsem, že by bylo hezké vzít taky nějaký zlatý věnec.“

´A je ze mě chodící katastrofa. Dobrá práce, Draco. Odvést její pozornost pitomým věncem… to je to nejpůsobivější selhání, o kterém jsem kdy slyšel.´

„Vážně?“

Když se jí z tváře vytratila červeň a její jantarové panenky se rozzářily, překvapením vyvalil oči. Díval se, jak veškeré rozpaky a napětí z jejího postoje zmizelo a ona pokračovala v normálním chování a obvyklým tónem.

´Možná nejsem chodící katastrofa. Ale Grangerová je jednoznačně blázen.´

„Já… ehm… no, ano.“ Otočil se, popadl zabalený zlatý věnec a hodil ho do koše. „Myslel jsem, že to bude pěkný kontrast. Chci říct – nejsou přece stříbrná a zlatá vánoční barvy nebo něco takového? Vím, že během Vánoc bývají po škole rozvěšeny všechny barvy a…“

„Jo, existují vánoční barvy,“ ozvala se Hermiona a zachránila mu zadek dřív, než mohl upadnout do rozpaků. Podívala se do košíku na směs barev, ke kterým přidala pár dalších zabalených věnců. „Je to srandovní.“

„Co?“ zeptal se, když vykročili najít pár vánočních koulí a dalších ozdob na stromky.

„Hlavní vánoční barvy jsou červená, zelená, stříbrná a zlatá,“ vyjmenovala, zatímco se natahovala po krabici se skleněnými koulemi.

„Co je na tom srandovního?“ Vzal si od ní košík, mrknul na ceny a než se stihla začít hádat, sáhl po levnějších a rozhodně lepších koulích.

„Jsou stejné jako naše kolejní barvy,“ vysvětlila a zvedla krabici Duhového prášku – Rozzáří místnost barvami duhy! Na omezenou dobu vytvoří modrou, zelenou a červenou!

„Hm.“ Nijak ho to neohromilo. To, že jejich koleje měly stejnou barvu jako odstíny Vánoc, byla pouhá náhoda. „Nejspíš to tak zařídili, aby měli na zdobení o dva stoly míň.“

„To je možné. Jen mi připadá legrační, že ty jsi zmijozel a já nebelvírka a kombinace našich kolejních barev je tak… vánoční.“

„Jestli se mi snažíš podsunout myšlenku, aby se mi Vánoce zalíbily, protože zelená je vánoční barva, ber na vědomí, že to nebude fungovat. Mám rád i černou a modrou.“ Protočil oči a odhodlaně se k ní obrátil čelem. „Navíc si, Grangerová, koukej zapamatovat, že jediný důvod, proč jsem tady s tebou, je, že nechci, aby naše společenská místnost vypadala, jako kdyby se po ní rozprsknul klaun. Na Vánocích není nic zvláštního.“

Dívala se, jak se mu ve tváři usadila umíněnost – výraz v šedých očích ztvrdnul, rty se sevřely do tenké linky. Tohle byla základní myšlenka, konkrétní téma, kterého se nikdy nevzdá. Věděla, že ho Vánoce nezajímají, ale on si zvykl i nenávidět sníh, že ano?

Pomalu přikývla, kousla se do rtu a tiše se vrátila ke své činnosti, aby se nad tím vším mohla zamyslet.

Nenáviděl Vánoce…

Nikdy dřív skutečné Vánoce nezažil…

Takže mu chtěla připravit perfektní Vánoce…

Proč?

Skládala do košíku další ozdoby a v duchu se dohadovala sama se sebou. Měl Ron pravdu? Přála si, aby se všichni cítili dobře jen proto, aby se ve finále cítila lépe ona sama? Byl tohle všechno jen jeden ze způsobů, jak ulehčit svému vědomí a svědomí, které ji vůči Dracovi tížilo?

Šlo skutečně o to připravit správné Vánoce jemu nebo o trik, aby se ona sama sobecky cítila a vypadala lépe?

V minulosti se vždycky snažila chovat mile, dokonce i když toužila vybuchnout vzteky. Vždycky se snažila usmívat a udělat všechny šťastné, chtěla, aby se usmívali a aby se jí díky tomu po těle rozléval příjemný hřejivý pocit.

Bylo to všechno proto, že se jí ten pocit líbil? Protože milovala ten finální okamžik spokojenosti? Nebo šlo skutečně o osobu, které pomáhala?

Odolala nutkání přejet si frustrovaně dlaní přes obličej a místo toho ne zrovna jemně položila do košíku krabici se žárovičkami. Cítila se v tuhle chvíli rozpolcená – frustrací ze zničeného přátelství, rostoucí intimitou svého vztahu k Dracovi a kombinací všeho ostatního.

Uvědomila si, že se někdy snaží až příliš moc.

Ale tohle bylo důležité, pro ni i pro Draca. Dát mu ty nejlepší Vánoce – ano, zmírnilo to lítost, ale chtěla, aby byl někdo jiný šťastný. Chtěla znovu vidět jeho úsměv, vidět, jak mu radostí září oči a tváře se červenají.

Hřálo ji to u srdce.

„Grangerová, posloucháš mě vůbec?“

Podívala se na muže, který se jí pletl do snění, odehnala své myšlenky pryč a přinutila se vrátit do současnosti. „Promiň, na chvíli jsem byla mimo. Co jsi říkal?“

Zakoulel očima, podrážděně si povzdechl a odolal nutkání zareagovat nějakou kousavou poznámkou. „Chtěl jsem vědět, co máš v plánu dělat s těmi ozdobami na vánoční stromek.“

Teď bylo na ní, aby zakoulela očima nad jeho nedostatkem důvtipu. „Není to jasné? Mám v plánu obstarat vánoční stromek.“

Zamračil se a přimhouřil oči. „Ty vážně chceš mít v naší věži nějaký pitomý strom? Strom, který budeme muset zalévat a postarat se o jeho výzdobu?“

„No, ano,“ pokrčila rameny, a zatímco se díval jinam, rychle popadla pár snítek jmelí. Věděla, že by ve věži tyhle větvičky neocenil, ale ona je milovala. Jde jen o dekoraci, připomněla si, ne o výmluvu, aby mohla políbit tohohle blonďáka. „Miluji vánoční stromky. Jejich vůni, to, jak září, když jsou ozdobené, jak dovedou oživit místnost a stát se středem pozornosti. A navíc – kam jinam chceš dát naše dárky?“

„Dárky?“ zakuckal se, až téměř upustil vánoční hvězdu.

„Ano. Dárky od našich rodin. Požádala jsem ředitelku, jestli by bylo možné, aby nám je místo do nohou postele poslali pod stromeček. Řekla, že je to v pořádku; dokonce to bude pro domácí skřítky jednodušší.“

„Aha.“ Ruměnec, který se mu rozlil po obličeji, značně vybledl. Nejistě si uvolnil šálu a položil květinu do košíku. „No… asi by nemělo být tak těžké dolevitovat strom do věže.“

„Kdo říká něco o levitování?“ zeptala se a přidala do košíku další květiny – cesmínu a vánoční hvězdu. Byla ráda, že na nich bylo umístěno nezjistitelné kouzlo proti růstu.

„Grangerová… koleduješ si o hádku, protože já se s tebou budu kvůli tomu setsakra pořádně hádat,“ zavrčel a přimhouřil oči, jelikož mu došlo, co tím myslela. „Neponesu ten zatracený strom přes celou zatracenou školu jen proto, že ty to chceš.“

„Nechci ho levitovat. Zničí to náladu. Zbožňovala jsem pomáhat tátovi se stromkem od okamžiku, kdy jsem na to byla dost velká. Byla to naše jediná skutečná tradice,“ dodala, když zamířili k pokladně. „Moji rodiče byli vždycky velmi zaměstnaní, samé konference a práce, takže jsme netrávili moc času zdobením domu nebo uchováváním rodinných tradicí. Pomoct taťkovi připravit stromek a zdobit ho s mamkou patřilo prostě k mé oblíbené zábavě během prázdnin. A když už jsem byla dost velká, začala jsem také péct. Mamka tím nebyla zrovna nadšená; když jsem začínala, vždycky jsem při tom udělala nepořádek.“

Nemohl si pomoct, ale její slova v něm vyvolala bodnutí žárlivost. Měla možnost trávit Vánoce s rodinou, zdobit dům a smát se, užívat si část roku se svými blízkými. On nikdy neměl doma vánoční stromek; bylo to humpolácké a zbytečné. Nikdy nepomáhal matce s nějakým zdobením, nikdy se nesmál a nebavil se svou rodinou.

Uvědomit a přiznat si to bolelo. Bolelo ho to tak, že se mu žaludek nepříjemně zkroutil a i srdcem mu projela bolest. Potlačil nutkání ječet nebo křičet, říct jí, jaké má štěstí, že zažila takové krásné Vánoce… že měla milující a starostlivou rodinu. Že měla otce, který nikdy nezacházel špatně s její matkou, že měla matku, která se mohla svobodně smát a bavit se, že žila v atmosféře přijetí a lásky.

Zaťal ruce v pěst a sledoval svoje boty, dokud nepotlačil melancholické emoce, které ho téměř zaplavily. Bolelo to… tak moc to bolelo…

„Malfoyi? Jsi v pořádku?“

Vzhlédl, zabořil svůj zrak do jejích jantarových očí a pocítil, jak část napětí z jeho těla zmizela. Oči v barvě whisky měla rozšířené a vyzařoval z nich soucit, pečlivě upravené obočí zmatečně zvednuté a plné rty sevřené starostlivostí.

Věděl, že si nezaslouží nejlepší Vánoce; nebyl svatý, nebyl ten, kdo si zaslouží skvělý život… ale ona…

Ona si to zasloužila… zasloužila si strávit ten čas v atmosféře smíchu a lásky, zasloužila si mít možnost vyzdobit místnosti a vytvořit si příjemné vzpomínky. Uvědomil si, že by neměl být tím, kdo jí zničí Vánoce jen proto, že nikdy žádné neměl.

Pomůže jí nést ten pitomý strom, pomůže jí vyzdobit tu zatracenou věž a umožní jí péct, pokud to dokáže způsobit, aby se smála a byla šťastná.

Chtěl se detailněji zaobírat tím, proč jeho prioritou je udělat ji šťastnou, ale neodvážil se realizovat takovou věc na veřejnosti. Bolelo ho odsunout to stranou, vystrnadit ty myšlenky z hlavy a schovat je někde v koutě bylo znepokojivé, ale muselo to tak být.

„To nic není, Grangerová,“ hlesl a rozevřel pěsti.

Zamžourala na něj, ta slova ji nepřesvědčila, ale pak se přece jen otočila zpět k pokladně.

Vyšli z obchodu, v ruce jednu tašku začarovanou jako košík, a na Hermionin popud zamířili do nedalekého obchodu, kde koupila dárek pro Ginny. Pak se vydali ke Třem košťatům, aby se ohřáli u máslového ležáku. Seděli v příjemném tichu, užívali si atmosféru a s kulisou rozhovorů bzučících kolem nich popíjeli a odpočívali. Dracovo napětí se zcela vytratilo a její obavy zmizely.

Před odchodem se zeptala na vánoční stromky a byla příjemně překvapená zjištěním, že Prasinky skutečně mají jejich dodavatele. Draco chtěl kvůli celé té výpravě protestovat, ale spolkl všechny poznámky a námitky, protože nechtěl začít hádku přímo uprostřed vesnice.

„Malfoyi,“ vyhrkla náhle v půlce cesty k cíli.

„Hm?“ přesunul svůj zrak z okolních budov na ženu po jeho boku.

„Přemýšlela jsem… jaké dárky jsi obvykle dostával k Vánocům?“

Povytáhl obočí, nemohl přijít na to, proč mu položila takový zvláštní dotaz. Nenapadlo ho, že možná loví nápad; nikdo kromě jeho rodiny a Pansy mu nikdy žádný vánoční dárek nekoupil.

Pokrčil rameny a usoudil, že by měl být schopen odpovědět na tuto rádoby vánoční otázku bez toho, aby odkryl nějaké strašné vzpomínky. Dárky nikdy nebyly nepříjemné a jeho matka se vždycky zvládla prosmýknout k němu do pokoje, aby je otvírali spolu.

Tohle byla jediná opravdu šťastná vzpomínka, kterou na Vánoce měl.

„Moje dárky byly vždycky velmi drahé,“ odvětil. „Otec si myslel, že si zasloužím jen to nejlepší a vždycky to nejlepší koupil. Nikdy jsem nedostal žádné hračky; otec mi kupoval koště, nějaké drahé hábity nebo oblečení, drahá pera. Všechno to bylo hodně drahé a nebylo to určeno na hraní.“

 „Nikdy jsi nedostal něco, s čím by sis mohl hrát? Žádné hračky nebo hry? Nic takového?“ zeptala se, ale jeho prohlášení už ji nepřekvapilo. Počítala s tím, říkala si, že to byla ta nejpravděpodobnější odpověď, kterou jí vzhledem k okolnostem mohl dát.

„Jeden rok mi koupil drahé šachy, ale to se taky nedá označit zrovna za hračku nebo dětskou hru.“ Pokrčil rameny. „Jak jsem řekl, hračky a hry nepředstavovaly pro mě to nejlepší. Malfoyové nikdy nehráli stolní hry a rozhodně nikdy neměli hračky.“

„Takže,“ pronesla tiše, „myslím, že můžu bezpečně předpokládat, že jsi nikdy nedostal žádné sentimentální dárky?“

Zasmál se, ostrým štěkavým smíchem, ve kterém ale nebyla žádná veselost. „Řekněme, že sentimentalita nikdy nebyla otcovou silnou stránkou.“

Chtěla něco říct, že je jí líto, že nikdy nedostal nic sentimentálního nebo milého, ale její úvahy byly přerušeny příchodem na plácek, kde se prodávaly vánoční stromky.

Chvíli pátrali v hromadě borovic a hledali nejhezčí stromek. Hermiona si pro sebe tiše mumlala nadávky za to, že není připravená, že si měla změřit strop a vymyslet, kam strom postaví.

„A co tenhle?“

Podívala se směrem, kde stál Draco, a vytřeštila oči na mamutí strom, na který ukazoval. „Máš představu, jak je ten strom obrovský?“

Pokrčil rameny. „Myslím, že vypadá pěkně.“

„Jedině, pokud ho chceš zkrátit na polovinu, aby se vešel do věže,“ odpověděla.

„Ale je nejdražší a nejdražší věci jsou vždycky nejlepší,“ dodal.

Protočila oči a zeptala se ho na cenu. Když jí ji sdělil, vytřeštila šokovaně oči a překvapením otevřela pusu. „To je na ten zatracený strom strašně moc!“

„Ale Grangerová, jsem Malfoy a Malfoyové si vždycky zaslouží to nejlepší,“ namítl arogantně.

„Kašlu na to, buď si třeba samotný ministr kouzel, ale já odmítám zaplatit za nějaký strom tolik peněz!“ Znechuceně si nahlas odfrkla a zamířila se podívat na další stromky.

Pozvedl obočí, pokrčil rameny a tiše se nadechl. Pak vykročil za naštvanou brunetkou. Už se párkrát kvůli cenám hádali a Draco nakonec trval na tom, že to zaplatí, jestli se jí to zdá moc drahé. Což vedlo k dalšímu dětinskému sporu, který on – nakonec – vyhrál.

Zatímco Hermiona za jeho zády brblala a mumlala si pro sebe nadávky, on vykročil na prohlídku s obnovenou sebedůvěrou, že má vítězství na své straně.

„Je tenhle podle tvých představ, Grangerová?“

Zastavila se v chůzi a téměř se na něj osopila, když se odmlčel. Podívala se mu přes rameno, aby viděla strom, na který ukazoval. Byl vysoký, ale ne tolik; do společenské místnosti by se vešel. I když byl ještě stále zabalený v síti, poznala, že jehličí je načechrané a čerstvé a až se strom otevře, bude bohatý a krásný. Sáhla po štítku s cenou a tiše si povzdechla.

„Pořád je příliš drahý.“

„Už jsme se shodli, že to zaplatím; mám peněz víc než dost,“ odpověděl. „Líbí se ti nebo ne?“

„No… ano… je krásný, ale… Počkej, co to děláš?“

Vytáhl hůlku, mávl s ní a se vznášejícím stromem si razil cestu k přední části prodejní plochy. Ignoroval její protesty, se kterými se za ním plahočila, zaplatil za strom a začal se prodírat ven.

„Malfoyi!“ volala a spěchala za ním tak rychle, jak jí to sníh dovoloval. „Co… proč jsi to zaplatil?“

Zastavil se a nechal ji, aby ho dohonila a s hlasitým lapáním po dechu se zastavila vedle něj. Otočil se k ní a lehce pokrčil rameny. „Líbil se ti, tak jsem ho koupil. Nešlo celou dobu o to nějaký koupit? Sehnat takový, který by se ti líbil, a mohli bychom ho ozdobit?“

„Já… cože? Tobě fakt záleželo na tom, který se mi líbil?“ vybreptla.

„No ano.“ Znovu pokrčil rameny a vydal se na cestu ke kočárům se stromem stále se vznášejícím před ním.

„Proč?“

„Rozhodl jsem se, že když zkrátka musím přetrpět to zatracené vánoční období, budu rozumný a pomůžu ti, jak budu moct.“ Dorazili ke kočárům. Zvedl strom za špici a zamumlal kouzlo, které vytvořilo provazy, omotalo je kolem stromu a bezpečně ho upevnilo.

„Ale… co… proč?“ vykoktala a zůstala stát na místě jako přibitá.

Zastavil se s jednou nohou na stupátku kočáru a otočil se k ní. „Necítím se na to trávit celé prázdniny hádkami s tebou. Bude jednodušší, když se k tobě prostě přidám a trochu ti pomůžu. Takhle nestrávím celé prázdniny v obavách, že podpálíš věž nebo ji vyparádíš tak, že bude vypadat, jako kdyby ji zdobil barvoslepý Lasičák.“

Spolkla jakoukoliv odpověď, kterou si přichystala, zůstala stát a civěla na něj, neschopná srovnat si v hlavě, co se to děje.

„Grangerová, nastoupíš do toho kočáru nebo ne?“ povzdechl si ztěžka.

„Já… ehm… ach, ano, ano, jistě,“ vykoktala a vyšplhala za ním.

Pozorovala krajinu, kterou projížděli, ale v duchu se myšlenkami toulala někde jinde a žasla nad tím, co se asi děje v jisté blonďaté hlavě.

* * *

„Grangerová, opravdu musíme tuhle zatracenou věc nést?“

„Ano, musíme,“ povzdechla si hlasitě. „Levitovali jsme ho přes vstupní halu, protože jsem se necítila na to poslouchat celou dobu tvoje skuhrání, takže to nejmenší, co můžeš udělat, je pomoct mi ho zbytek cesty nést.“

„Ale Malfoyové nenosí vánoční stromky!“ vykřikl rozhořčeně, právě teď s inkriminovanou věcí v náručí.

„No, tak ty teď ano,“ odsekla a popadla horní konec stromku. „Teď přestaň skučet, abychom se mohli vydat na cestu do věže. Už tam skoro jsme.“

„Odmítám tu věc dál nést! Připadám si jako naprostý blázen!“

„Budeš vypadat jako ještě větší, až ti tu věc strčím do zadku!“

„To by sis netroufla,“ zasyčel.

„Vzpomeň si, Malfoyi, ještě mám stálozmrzlé rampouchy,“ zamávala pravou rukou, na jejímž předloktí se jí houpala taška. „Můžu použít je.“

Cosi nesrozumitelně na její adresu zavrčel, proklel jejich situaci a pitomý mudlovský způsob nošení stromů do domu. Stáli uprostřed prázdné chodby, kde strávili posledních deset minut hádkou, neschopni pohnout se kterýmkoliv směrem. Už se vypořádal s pohledy, které jim věnovali různí procházející studenti, a hlasitě proklel Denise Creeveye, který se vydal v bratrových stopách.

Ten zatracený spratek vyfotil Draca a Hermionu, jak nesou strom.

„Radši si dej pozor, co říkáš, Malfoyi, nebo přísahám, že si ty rampouchy najdou nový domov v tvém zadku,“ odsekla vztekle.

Podařilo se jim dojít až na konec chodby, téměř až do cíle jejich cesty, když si Draco hlasitě odfrkl.

„To je pitomost!“ vykřikl. „Je to nesmysl! Nosit strom, když můžeme použít magii a levitovat ho! Připadám si jako zatracený mudla! Odmítám tohle dál dělat!“

„Grrr!“ zavrčela Hermiona, pustila špičku stromku a s nadávkou se na patě otočila čelem k Dracovi. Už jí bylo z jeho brblání a skuhrání nanic a cítila se unavená a frustrovaná, že není schopen dodržet ten zatracený slib, že jí to usnadní.

Špička stromu dopadla se žuchnutím na podlahu a všude kolem se rozsypalo jehličí. Navzdory tomu, že se ho Draco snažil udržet, váha stromu a nečekaná Hermionina akce ho vyvedly z rovnováhy a on přistál rovněž na zemi.

„Grangerová,“ zavrčel a podíval se na ni přes rozcuchaný závoj vlasů, „za tohle zaplatíš.“

„Kdybys přestal fňukat a stěžovat si, tak bych tu zatracenou věc nepustila!“ vyprskla. Tyčila se nad ním jako věž. „Říkáš, že mi to usnadníš, opakuješ všechny tyhle kecy, a pak všechno jen ztěžuješ!“

„Kdybys souhlasila s tím, že ten zatracený strom odlevitujeme, tak bychom v téhle situaci nebyli,“ odsekl. „Už bychom byli v naší pitomé věži, stromek by byl postavený a my bychom mířili do Velké síně!“

„Ty jsi tak zatraceně otravný! Vůbec nevím, proč se s tebou zaobírám!“

„Já? jsem otravný? Já nejsem ten, kdo chce nosit nějaký pitomý strom po celé téhle škole!“ Začal se škrábat na nohy.

Rozzlobeně do něj strčila. „Ano, ty! Ty… ty jsi tak nespolehlivý a dětinský!“

„Já jsem dětinský? Já nejsem ten, kdo rád chodí ven a hraje si ve sněhu jako pětileté mrně!“ Popadl ji za ruku a odstrčil ji.

„Já nejsem ten, kdo fňuká jako dvouleté mimino, protože není po jeho!“ Pustila na zem tašku a strčila do něj druhou rukou.

Chňapl ji i za tu a pevně ji držel za obě zápěstí. „Já nefňukám jako dvouleté mimino. To ty vždycky trucuješ a skuhráš, když nedostaneš nějakou pitomou odpověď. Aspoň nejsem vlezlý.“

„Já nejsem vlezlá!“

„Ano, jsi!“

„Nejsem!“

„Ty taky!“

„Ale ale, copak to tu máme!“

„Jdi pryč, Protivo, teď na tebe nemám náladu,“ obořil se Draco na strašidlo. „Pošlu na tebe Krvavého barona.“

Strašidlo se jen tak vznášelo poblíž a při pohledu na hádku se s potěšením pochechtávalo. Milovalo způsob, jakým se borové jehličí rozsypalo po zemi, způsob, jakým zaneřádilo obvykle nedotčené bradavické podlahy. Milovalo dívat se a poslouchat hádky dvou studentů.

Ale nejvíc ze všeho milovalo to, na co právě ukazovalo nad jejich hlavami.

„Jmelí!“

 

Recept na dnešní den - Sladké kakaové sušenky

Ingredience:

3/4 hrnku změklého másla
1 hrnek krystalového cukru
1 vejce
1 lžička vanilky
2 a 1/4 hrnku hladké mouky
1/3 hrnku kakaa
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/4 lžičky soli

Ve velké míse třeme máslo s cukrem, dokud není nadýchané, pak přidáme vejce a vanilku. Zvlášť smícháme mouku, kakao, prášek do pečiva a sůl; přidáme máslo s ostatními přísadami a vypracujeme hladké těsto. Rozdělíme na polovinu, rozválíme na dvě části a každou samostatně zabalenou dáme chladit asi tak na 1 hodinu, aby těsto ztuhlo.

Na pomoučeném válu rozválíme každý díl na tloušťku cca 0,5 cm. Pomocí formiček nebo šablony vykrájíme jednotlivé tvary, odkrojené části před použitím znovu zchladíme. Skládáme na plech na pečicí papír asi 2 cm od sebe. Dáme na 15 minut zmrazit nebo na 30 minut do ledničky, aby těsto ztuhlo.

Pečeme při 180 C, až začnou okraje tmavnout, tj. cca 20-25 minut. Opatrně sundáme z plechu a necháme vychladnout.

(Dnešní recept vám přináší Canadian Living, prosinec 2008, strana 176 - http://www.canadianliving.com/food/cocoa_sugar_cookies.php).

 

Poznámka autorky (upraveno překladatelkou):

Takže… scénu se jmelím jsem plánovala až na později, ale najednou se to takhle vyvrbilo. Líbí se mi vystavět to takhle. Vždycky se mi zamlouvá myšlenka na jejich líbání po hádce. Ale nebojte se, ještě se úplně nezamilovali!

Příští kapitola: jak se Hermiona a Draco dostanou ze vzniklé situace?

Díky za přečtení!

  

Poznámka překladatelky:

(1) Nedá mi to a musím se zmínit – pan Medek při překladu tu a tam něco nechal stranou (jinými slovy odbyl). V kánonu to nevadilo, ale nám překladatelům fanfiction tím připravil perné chvilky. ´ Everlasting Icicles´ jsou totiž zmíněny v HP4 a HP5, což ovšem pan Hlavní Překladatel přeložil jen jako ´rampouchy, které nerozmrzaly´, případně tu absenci tání vynechal úplně. Protože tady ten kus ledu hraje celkem zajímavou roli – ehm – dovolila jsem si stvořit mu vlastní výraz ´stálozmrzlé rampouchy´. Za inspiraci děkuji stáložárným kamnům :-)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 26.04. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Julie - 23.12. 2013
Tato povídka je vskutku vánoční, moc hezky vybrána pro adventní čas. Trošku mě štve místy vulgární slovník, nějak mi to k Dracovi nesedí... ale co, dá se to ignorovat. Díky moc za překlad.

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Jimmi - 16.12. 2013
Dodatočne ďakujem za preklad, tie rampouchy sú boží. Ďakujem

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: marci - 10.12. 2013
No jo - jak popsat plyšáka někomu, kdo ho v životě neviděl?? :) mimochodem - obdivuji Tvé použití vulgarismu u rampouchů; mně by to z klapek nešlo, ale co tam dát jiného, když pak následuje hermionina myšlenka o "tak odporném slovu"? To druhé odporné, které mě napadá, není o nic lepší... ještě že jsem byla takovýchto dilemat ušetřena a ve "svých" kapitolách mohla Dracův slovník pokojně cenzurovat :) Super překlad :)

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: solace - 10.12. 2013
Takže už maj aj stromček. Draco ani nebude vedieť ako a bude mať dokonalé Vianoce. Vždy sa najskôr musia pohádať ako psy, aby sa posunuli ďalej. A Hermiona sa stále krásne červená... ehm, pri takom slovníku by som asi očervenela aj ja. A ako vidím, na scénu prichádza imelo (predčasne), tak to som zvedavá, ako sa to celé vyvŕbi. Vďaka za preklad, Jacomo.

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: leporelo - 10.12. 2013
je to stale lepsie a lepsie...milujem tieto momenty, ked dvom hlavnym hrdinom nedochadza preco vlastne chcu jeden druheho povzbudit, pomoct, vidiet toho druheho stastneho...skvela vianocna atmoska...fakt skvelo vybrata poviedka...tesim sa na rozuzlenie z imelom ;) a dakujem Jacomo za preklad

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: elbi - 10.12. 2013
Právě jsem si uvědomila, že bych taky viděla testrály, ale to sem nepatří. Ty rampouchy mě dostaly. Nevím jak angláni, ale amíci takové podobné výstrahy u zboží mají. Zřejmě od té doby, co jedna frajerka v mikrovlnce při sušení zabila svou kočku a vyhrála u soudu s výrobcem miliony dolarů, protože to nebylo v návodu. Je zajímavé sledovat rodící se vztah, když hlavní aktéři ještě nic netuší. A jmelí bylo logickým vyústěním celodenního pošťuchování. Díky

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Modronka - 09.12. 2013
Otevírat okýnka s čokoládou mi nevadí... Mohu se jí i vzdát, když chce někdo jiný, ale tohle je jako mučení... Já čtu vždycky dokud můžu a Hunger games jsem přečetla za necelý týden... Jsem z toho taková zklamaná vždycky, když zkončí kapitola a nemůžu dospat, abych si mohla přečíst další... No a když nemůžu ráno číst, tak jsem nevrlá a protivná na všechny okolo... Jinými slovy, je to naprosto dokonalá povídka a proklínám den, kdy jsem se rozhodla, že má angličtina je dostačující... Jsem zvědavá, na popis těch pocitů, protože v tom je autorka úplně nejlepší...

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: MIRA - 09.12. 2013
Super kapitola, bavila som sa. Tie cencúle ma dostali. Draco je teda číslo. Myslím, že chlapi majú takéto reči, keď sa cítia uvolnene. Samozrejme aj keď sú tupci a chcú machrovať alebo sú proste neandrtálci, ale pri Dracovi je to skôr preto, lebo sa cíti pri Hermione uvolnene. Neviem, či je autorka američanka, ale tam majú také čudné veci v návodoch ako napr, nesušte v mikrovlnke veci. Viem, že Draco sa snaží pomáhať ako len môže, pretože chce Hermionu zbaviť smutných myšlienok, ale aj on má svoje medze. Teším sa na imelo. Ďakujem za krásny preklad Jacomo  

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Koki - 09.12. 2013
Už se nemůžu dočkat jejich reakcí až zjistí kde stojí.

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Shadow - 09.12. 2013
NÉÉÉ, prosím néé DD Nemůžete to useknout u jmelí! To je kruté!! Draco a Rampouchy mě perfektně schodili ze židle Náš blonďáček sprosťáček! -_- Děkuju za překlad!

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: kakostka - 09.12. 2013
Ježiš, tý Hermiony je někdy víc než dost:-( a zdá se, že je občas i panovačná že? No, na druhou stranu i obětavá a pro Draca dělá maximum, moc se mi líbí, jak Draco pookřává a ještě ty dárky, co je čekají, že? A Silvestr společný taky bude?

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: doda357 - 09.12. 2013
Dúfam, že je to očarované imelo, spod ktorého nemôžu len tak odísť  Je to čoraz lepšie. Obaja síce ešte netušia, prečo robia určité veci, ale je to milé  Napríklad aj to, ako Draco chce, aby mala Hermiona pekné Vianoce, aj keď ich on nemá veľmi v obľube a žiadne poriadne ešte nezažil. Mohol sa síce trochu menej sťažovať, ale aj tak si myslím, že urobil dosť veľký ústupok, keď Hermione pomohol ten strom vliecť  A dokonca ho aj zaplatil.... Ďakujem za preklad, teším sa, ako sa to celé vyvŕbi 

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: teriisek - 09.12. 2013
Jmelí, haha, dobře jim tak! Jinak mám teda trošku pocit, že Draco tu není jediný, kdo se chová jako malé děcko a vytrucovává si, aby bylo po jeho... Hermiona se prostě rozhodla, že mu připraví krásné Vánoce, a půjde i přes mrtvoly, to není zrovna dospělé;) Dracův slovník mě trošku zarazil, ale... no, Hermionu to zjevně přivádí na zajímavé myšlenky, tak proč ne;) Díky moc za překlad, jsem zvědavá, jak se popasují s tím polibkem!

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: scully - 09.12. 2013
Teda Hermiona to s Dracem fakt umí. Přesvětčit ho aby nesl bez použití kouzel stromek v hradě, to už je něco. Ta jejich rozmluva nad rampouchy byla vtipná,ale ten slovník by mohla autorka trochu zmírnit. Moc se to k Vánocům nehodí. Lucius se bojí Narcissy jeden týden v měsíci,proč to taky u nás doma nefunguje? A nakonec jmelí, jsem zvědavá jestli bude zítra první políbení. děkuji za překlad

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Lupina - 09.12. 2013
Ti dva jsou prostě roztomilí. Moc se mi líbí, jak Draco cosi cítí, a vůbec neví co. A Hermiona taky. Draco je milý, ale zároveň dokáže být pěkně otravný, Hermiona to samé :-D Ti dva se hledali, až se našli :-D Krásná kapitola. Děkuji za skvělý překlad :-)

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: arkama - 09.12. 2013
Krásny preklad Jacomo !  Niektoré scény boli  veľmi vydarené (rozprava o plyšákoch). Páčilo sa mi, ako sa údajne Lucius bál Narcissy, keď mala PMS. ) Možno má autorka s tými cencúľmi nejaký zážitok, keď nám dopodrobna podala, ako sa dajú použiť. Tá vulgárnosť mi zabíja tú vianočnú náladu, ešteže stále niečo pečú a nakupujú a zdobia... DD Ešte raz dík

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Eily - 09.12. 2013
Skvělá kapitola plná neuvěřitelných pecek. Po Dracově výlevu u rampouchů neměla problémy se smíchem jen Hermiona. A jeho myšlenky o premenstručním syndromu jako jediné věci, které se Malfoy starší na Narcisse bál - prostě k nezaplacení Božíčku, to je ale dvojka. Draco se možná občas chová jako malé rozmazlené fakáně, ale Hermiona se svým všetečným nosánkem si nemá zrovna na co stěžovat. A upřímně, když jí ty Vánoce Draco tak toleruje, neměla by jeho trpělivost přepínat, no ne? Co teda nechápu je borovice jako vánoční strom. Borovice! Je to opelichaný a ošklivý jehličnan. Proč nemají smrček, nebo jedličku? Ale borovici? Notááááák! Díky moc za skvělý překlad, Jacomo )

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: arabeska - 09.12. 2013
Jmelí! Už se těším na zítřek! Tyhle kakaové sušenky znám (jestli si je s něčím nepletu) a jsou vážně vynikající. Akorát je peču jenom 15 minut, rychle se vysuší (ale to je asi podle trouby) To je prostě božská povídka! Taková vánoční... )

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Zuzana - 09.12. 2013
Dakujem za uzasny preklad. V tejto kapitole bol Draco strasne podareny. Myslim, ze na Hermioninom mieste by som mu nakupila kopu hier a urcite obrovskeho sladkeho jemnuckeho plysaka ktoreho by miloval. Tesim sa na zajtrajsiu kapitolu som zvedava ako sa s bozkom popasuju.

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Lachim - 09.12. 2013
Krásná kapitola. Jen si nějak neumím představit, jak Draco vánoční stromek.

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Sally - 09.12. 2013
Ako si nám too mohla urobiť? Taký napínavý koniec!  Ach ach ach ach, a to to čítam o 1 ráno P.S:vrelá vďaka za preklad, fakt si ho užívam  

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: denice - 09.12. 2013
Moc se mi líbila plyšáková scéna a potom dialog o krbu a větším šatníku, to bylo tak kouzelně hravé a přirozené. Ovšem pak autorka náladu zmrazila tou nechutnou a zcela zbytečnou vulgaritou. U vánoční povídky - prostě to nechápu. Velice milé je, jak Hermiona už dokáže přimět Draca, aby s ní  (zbytečně) vláčel obří stromek přes půlku Bradavic. A on se ani nepokusí použít nějaké nadlehčovací kouzlo, tak je zaangažovaný. A krásně se při tom pohádají, jako stará manželská dvojice. Díky.
Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Lupina - 09.12. 2013
Denice, ještě jsem kapitolu nečetla (nejdřív logopdia, pak odměna:-D), ale z mé vím, že Draco má slovník námořníka, a na žádost Jimmi jsme hodně zjemňovaly. Tedy v mé kapitole si užiješ :-( Autorka se asi snažila o slovník mladých, nebo co... Taky s tím mám problémy. Ale jinak úžasně vánoční povídka :-)

Re: 9. Vánoční barvy a stromky Od: Marecek98 - 09.12. 2013
skvělá kapitola, jsem zvědavej na další kapitolu

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu