Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

8. Pohřbít bolest

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 08.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
Florence nám napísal:

 

8. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.


Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: Florence

Beta: Kaitlin

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/8/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. 

 Za preklad receptu patrí poďakovanie martina11.




KAPITOLA SEDMÁ

Pohřbít bolest

Byl naštvaný. Všimla si toho, když shromažďovali mladší studenty, aby se mohli vrátit do Bradavic. Tělo se mu napjalo a stočilo se tak, jako by se připravoval k výskoku, a to ji přivedlo k obavám.

Kdy se o něj začala bát?

Připadalo jí to divné; od té doby, co začala s tím plánem, od té doby, co si s ním poprvé užila sníh, cítila, jako by se jejich vztah postupně stával důvěrnějším.

Nevěděla, kdy se to stalo, nebo proč se to stalo, věděla jen, že se to stalo a ona to asi nemohla zastavit, ani kdyby se o to snažila.

Zatímco seděla u kuchyňského stolu ve Věži, přivřela oči a vdechovala sladkou vůni čokolády. Ten den pro ni byl dost stresující; musela se vypořádat s Ginninými zvídavými pohledy, se starostmi ohledně hledání dokonalého dárku pro Harryho (nakonec volba padla na nejnovější Kulový blesk 3000, na který se rozhodla spolu s Lenkou a Ginny složit), hlučnými teenagery a Dracovými podivnými náladami.

Potřebovala čas, aby si odpočinula. Aby si užila pečení, aby se soustředila jen na odměřování, míchání a na tu sladkou vůni, která ji mohla vzít do světa bez stresu.

Na místo, kde se nemusela ptát předtím, než něco udělala.

Když čekala, až se jí upečou sladkosti, rychle napsala své matce vzkaz, kde ji požádala, aby jí poslala její notebook a pár oblíbených vánočních CDček a filmů. Nemohla ho ale odnést do Sovince hned, aby se jí to nespálilo.

Broukala si písničku a doslova si lehla na stůl. Zavřela oči, jen co našla svůj vnitřní klid.

Ten den byl prostě divný. Slyšela několik zvěstí o tom, že Pansy běžela zpátky do školy s pláčem, zatímco jiné zvěsti ještě dodávaly, že Draco a Pansy se dost pohádali. Hermiona byla docela zvědavá na to, co se skutečně stalo, tedy alespoň do té doby, než viděla, jak napjatý byl Draco během shromažďování studentů. Vlastně jednoho čtvrťáka málem rozbrečel.

Tehdy na Draca nesouhlasně mlaskla jazykem, čímž ho znemožnila před všemi čtvrťáky, a pomohla nějaké chudince s jejími taškami; to dítě si koupilo moc věcí.

Připadalo jí zvláštní, jak odlišný byl čtvrtý ročník pro ni, Harryho a Rona. Oni byli nuceni dospět příliš rychle. Turnaj tří kouzelnických škol je přiměl vyzrát tak, jak by žádné čtrnáctileté dítě nemělo. A s návratem Pána zla už prostě neměli čas na hraní nebo vymýšlení vánočních dárků.

Zbyla jen temnota a smrt.

Vyrostli rychle, příliš rychle, a ona si chtěla být jistá, že žádné dítě to už nebude muset prožívat. Chtěla, aby si lidé své dětství užili, užili si život, i ty temné části se starostmi.

Možná… možná to byl ten důvod, proč chtěla, aby si Draco užil Vánoce. Stejně jako oni i on musel dospět rychleji. Za celou dobu v Bradavicích ho vlastně nikdy neviděla, že by si něco užíval. Úsměv se mu nikdy neodrazil v očích, smích měl bez špetky emocí a jeho chůzi nikdy neozdobilo veselí.

Včera si vůbec poprvé všimla, že se mu usmály i rozzářily oči, a poslouchala jeho hluboko položený smích naplněný radostí a sledovala jeho lehkou chůzi, když si myslel, že ho nikdo nevidí.

Lidé si mysleli, že v devatenácti je člověk příliš starý na to, aby byl trochu dětinský. Hermiona si myslela, že člověk není nikdy moc starý na to, aby si užíval života.

Seskočila ze stolu a připravila si čisté pomůcky, aby se mohla pustit do kardamomových mušliček, které plánovala, že udělá den předtím.

Navážila suroviny, přendala je do misky a začala s mícháním. Mezitím vytáhla hůlku a máchla s ní směrem k nedalekému rádiu, aby hudbou to místo oživila.

Kouzelnické vánoční koledy byly z jejího pohledu poněkud zvláštní, ale přesto zábavné.

Broukala si do rytmu a pokračovala v pečení, měření a míchání, než byla s těstem spokojená. Vytáhla si svůj zdobící pytlík a začala opatrně vytvářet dokonale velké sušenky.

Perfekcionismus jí byl k ruce a při pečení se z ní stávala královna všeho perfekcionalismu.

Když rozpoznala tóny vycházející z rádia, začala pohybovat boky do rytmu a tiše si prozpěvovat „Rockin‘ around the Christmas tree…“

Její myšlenky se opět zatoulaly k Dracovi. Jakmile přivedli všechny zpátky z Prasinek, hned zase zmizel. Napětí naplňovalo vzduch kolem něho a mělo vliv dokonce i na ty, kteří jej následovali, Blaise i Goyla. Usoudila, že to prostě ventiloval tak, jak uměl.

Alespoň se znovu nedospěle nepohádali, i když se obávala, že kdyby přišel zpátky a uviděl ji péct nebo uviděl ten nepořádek, hádky by začaly nanovo.

Její úsměv trochu pohasl. Neměla odvahu se ho předtím zeptat na to, proč tak nenávidí pečení; věděla, co ho to stálo, když se jí jen omluvil. Nechtěla hned vyzvídat, na to bylo příliš brzy. Všechny rány se zcela ještě nezacelily a ona opravdu nechtěla strávit prázdniny tak, že by se mu vyhýbala.

Zůstala přece proto, aby byla s ním, ne proto, aby se mu vyhýbala.

Proto jakmile zjistila, že všichni mají následující den volno, rozhodla se vyrazit do Prasinek znovu, aby mohla koupit celou řadu vánočních dekorací.

Rozhodně měla v úmyslu to místo zpestřit.

Opět s úsměvem na tváři dodělala jeden plech sušenek a přesunula se na další. Naštěstí se zachovala chytře natolik, aby po sobě při práci uklízela a stírala pracovní linku s obavou, že by se Dracovi ten nepořádek nelíbil, až přijde. Taky to znamenalo, že až to všechno dodělá, nebude se úklidem zas tolik zabývat; v dřezu se zatím díky magii mylo nádobí.

Jemně se zasmála nad myšlenkou, že ačkoli při pečení odmítala použít i trochu kouzel, při uklízení jí to tolik nevadilo. Ale kdo měl rád uklízení? Magie prostě těžší věci zjednodušovala.

Když sušenky dodělala, odhodila pytlík do dřezu, kde ho zuřivě napadly čistící prostředky. Trouba zapípala a ona si pospíšila, aby udělala místo na plech s jejími brownies.

Nejdřív je ochutnala, aby se ujistila, že jsou brownies už skutečně hotové, a pak začala plech vyndávat.

„Co si sakra myslíš, že děláš?“

Nadskočila, plech jí vypadl z ruky a dopadl na podlahu u dvířek trouby. Pálivá bolest zaútočila na její zápěstí a postupovala jí rukou nahoru v nepříjemném brnění. Rychle vytáhla ruku z trouby a otočila se, aby uviděla stát bledého Draca ve dveřích.

V šoku sledovala, jak k ní přiběhl a chytil ji za rameno, aby ji vystrkal z kuchyně.

„Musíš odsud pryč. Vypadni… vypadni, než přijde,“ vykřikl. Jeho hlas zněl přiškrceně, jako kdyby prosil.

Zmateně se nechala odvláčet z kuchyně s rukavicemi pořád na rukou, ale začala se mu vzpírat v obýváku.

„Počkej! Počkej chvilku!“ zarazila se, aby ho přinutila zastavit. „Co máš sakra za problém?“

Otočila se tak, že k němu byla čelem. Oči měl zamlžené a ona hned věděla, že se mu v hlavě vybavila nějaká vzpomínka.

„Nemáš péct. Zakázal to, nemáš to povolené. Víš, co udělá. Tak běž! Postarám se o to, uklidím to,“ prosil, sevřel její ramena o něco víc, jak se ji snažil odtáhnout pryč.

Natáhla se a chytila ho za zápěstí, aby mu zabránila ji svírat, a podívala se mu do chladných očí.

„Malfoyi, nevím, co to děláš nebo kde to jako teď jsi, ale na pečení není nic špatného. Nevím taky, kdo je to ten on a popravdě mě to ani moc nezajímá.“ Zápěstí ji znovu pálilo, když o něj zavadilo jeho sako. „Nech mě jít.“

Poněkud zmateně zamrkal. Jeho stisk o trochu povolil, ale ne dost na to, aby byla spokojená. Věděla, že se zasekl v jedné ze svých vzpomínek, znala Harryho dost dobře na to, aby to poznala. Taky ale věděla, jak ho uklidnit.

S hlubokým nádechem mu pustila zápěstí, které stejně zas tolik nesvírala.

„Malfoyi,“ její hlas zjemněl, jak z ní vyprchala mrzutost. „Jsme v Bradavicích. Teď stojíš v Hlavní věži a nikdo nikoho nezraní. Šli jsme do Prasinek, pamatuješ? Křičel jsi na nějakého čtvrťáka a já pak křičela na tebe. Ale co je nejdůležitější, nikdo nám nic neudělá. Nikdo to nemůže udělat, jsme v bezpečí.“

„Ale… ty jsi pekla… nemáš péct… to není…“ Sledovala, jak se snažil přes ten opar vzpomínek vidět. Dívala se, jak se držel, a čekala, až se vzpamatuje.

„Jsem v bezpečí, Malfoyi,“ řekla tiše a doufala, že uklidňující tón jejího hlasu pomůže.

„Ale… já…“ Rychle zamrkal, tep se mu zpomalil, stejně tak i jeho dech, puls se mu zmírnil a mlha v jeho očích začala ustupovat. Už dál neviděl vzpomínku na jeho nádhernou, ale křehkou matku v kuchyni, už neviděl postavu všeho zla, svého otce, jak se nad ní tyčí a křičí na ni a bije ji.

Místo toho viděl…

„Grangerová?“ Rozpačitě se ušklíbl. „Co se to sakra děje?“

Uvědomila si, že pořád ještě drží jeho zápěstí. Tiše zakašlala, pustila ho a nechala své ruce spadnout k jejím bokům.

„No… já…“

Taky spustil ruce dolů a zamračeně se rozhlédl okolo sebe. „Co se stalo?“

Věděla, že tohle bude následovat; Harry taky spadl do své vzpomínky natolik, že si neuvědomoval nic, co se skutečně dělo.

V hloubi duše věděla, že Draco by pravděpodobně moc neocenil, kdyby mu řekla, co se odehrálo.

Tak udělala tu druhou nejlepší věc, jakou mohla; lhala.

„Přišel jsi sem a vyváděl jsi. Pustila jsem plech a zaneřádila tím celou podlahu a ty jsi na mě křičel, že jsem udělala takový nepořádek.“ Ztěžka si povzdechla a do svého hlasu vecpala tolik podráždění, aby to znělo jako pravda. „Vážně, Malfoyi, jen jsem šla pro utěrku, abych to uklidila. Nemusel jsi za mnou hned běžet a třást se mnou, jako bych tě ignorovala.“

„To jsem udělal?“ V hlase mu zaznělo trochu nedůvěry, ale to bylo jen slabé.

Převrátila očima a kývla na oblast kuchyně, která byla oddělena od zbytku místnosti ostrůvkem. Na zemi, zrovna v jejím pohledu, ležely její brownies, rozmazaná čokoláda a rozpláclý cheesecake.

„Vážně, Malfoyi,“ zopakovala. „Chtěla jsem to uklidit. Nemusel jsi tak zuřit.“ Povzdechla si a otočila se od něho, aby popadla hůlku, kterou nechala na lince.

Zamumlala několik rychlých kouzel a brownies zase očištěné ležely na plechu přesně tak, jak byly předtím, než jí spadly. Dokonce použila i jedno kouzlo proti bakteriím, které neodstranilo to první. S úsměvem, když si uvědomila, že jsou jako nové, pokračovala v ignorování té bolesti na svém levém zápěstí, když zavírala dveře od trouby a nastavovala teplotu pro sušenky.

„Vážně netuším, co máš proti pečení,“ povzdechla si. „Není na tom nic špatného. Jen si přičichni. Nevoní i vzduch úžasně?“

Věděl, že se snaží najít něco lehčího, o čem mluvit, a taky že v tom byla úspěšná. Taky ovšem věděl, že mu lhala, ale to mohl odložit na později. Najednou se cítil příliš emocionální na to, aby si s ní začal další hádku. Chtěl na ni křičet za to, že očividně pozapomněla na ten zákaz pečení, ale sama skutečnost, že se do stejně pečení pustila, ho dost šokovala.

A s tím, jak se chovala, jako by se nic zlého nestalo, cítil míšeninu šoku, ale i nové dávky respektu k ženě před sebou. Musel říct rozhodně něco pořádně překvapivého, pravděpodobně udělal i něco dost ztrapňujícího, ale ona to ignorovala a snažila si počínat, jako by se prostě nic z toho nepřihodilo.

Někdy ho dost děsila.

„Grangerová,“ začal podezřívavě, „to se vážně stalo?“

Položila plech a přikývla. „Samozřejmě. Proč bych ti lhala o tom, že ses choval jako blbec?“

Frustrovaně si povzdechl a odhodil dvoje sako na nejbližší kus nábytku.

„Grangerová, co jsem ti řekl o pečení ve Věži?“ Do hlasu se mu vrátilo podráždění.

S vědomím, že jsou konečně na bezpečném území, se usmála. Dala do trouby první plech sušenek, než mu odpověděla. „Věřím, že jsi mi ho zakázal.“

„Tak proč jsi, sakra, v kuchyni a pečeš, když jsem ti jasně řekl, abys to nedělala?“

Jo, tady byla ta hádka, na kterou čekala.

Raději by se s ním ošklivě pohádala, než aby poslouchala jeho vysvětlení, proč se předtím choval tak, jak se choval. S hádkou se snadněji vyrovnala, zahrnovala míň emocí, zatímco poslouchat něčí nejhlubší tajemství mohlo zničit přátelství.

Ne, že by byli přátelé nebo něco takové… jen známí.

„Věřím, že jsem tě ignorovala.“ S rukama v bok se na něj otočila s odhodláním vepsaným do její tváře. „Hele, nevím, co máš proti pečení, vážně ne, ale nehodlám s tím přestat. Jsou Vánoce! Tenhle čas roku je dokonalý pro pečení všemožného druhu cukroví a já prostě miluju pečení vánočních dobrot. A navíc tě nemusím poslouchat. Tohle je naše Věž, ne tvoje, takže nemám zakázaného nic.“

„Grangerová, je pravda, že o tuhle Věž se dělíme, ale když tě o něco požádám, mohla bys mít natolik zdravého rozumu, abys to udělala.“ Přistoupil k ní o něco blíž, v očích mu lítaly blesky.

„Požádal? Tys mě o nic nepožádal! Ty jsi na tom trval!“ vykřikla a taky k němu o krok přistoupila.

„Jasně jsem tě požádal, abys to nedělala, a ty si toho očividně vůbec nevážíš, když jsi to stejně udělala!“ odsekl, odděloval je už jen ostrůvek mezi nimi. Ve tváři se mu odrážela frustrace, zatímco v šedých očích mu probíhala bouře.

Podrážděně našpulila rty. „Malfoyi, nemusím udělat jedinou věc, kterou mi řekneš, tak si to nech. Mám právo dělat, co sakra chci a ty mě nemůžeš zastavit!“

„Já jsem Malfoy!“ vykřikl s obličejem blízko toho jejího. „Nemůžeš jen tak přijít moje požadavky!“

„Takže konečně přiznáváš, že jsi na tom trval a nepožádal jsi mě?“ vyštěkla a zmenšil jejich vzdálenost.

„Jsi zatraceně otravná,“ zavrčel.

„No, tohle si o tobě zrovna myslím.“ A ukázala mu přesně to samé, co na ni použil on pár nocí zpět.

Nadskočil a popadl ji za zápěstí v úmyslu jí odstrčit ruku. Když jí ze rtů unikl bolestný výkřik, zastavil se.

„Nechytl jsem tě zas tak moc, Grangerová,“ prohlásil po krátkém zaváhání.

Kousla se do rtu a pokusila se vyvléct z jeho sevření. On ale nepovolil a přitáhl si ji blíž. Přitisknutá k lince zavrčela několik ošklivých slov, zatímco on prozkoumával její zápěstí.

Z vnitřní strany našel velkou, rudou, čerstvou stopu teplou na dotyk.

„Co se stalo?“

Využila chvilky překvapení a vytrhla mu ruku. Pak se pohnula ke dřezu, aby si na zranění mohla pustit studenou vodu.

„Spálila jsem si zápěstí, zatímco se nějaký zatracený idiot rozhodl přijít a křičet na mě,“ vyštěkla.

„To… to máš kvůli mně?“ Očima proskenoval celé okolí, čistou kuchyň, brownies na lince a sušenky v troubě. V hlavě se mu rozběhla kolečka tak, jako noc předtím.

Ignorovala ho a stejně se rozhodla péct, udělala brownies, ale ne jen pro sebe, bylo tu i pro něho. Šla ven, nakoupila suroviny za vlastní peníze a jen co přišla zpátky, pustila se do pečení. Nestarala se o to, jak rozzlobený bude, nestarala se o to, jak zareaguje; chtěla pro něj jen udělat něco speciálního.

A on to málem všechno zničil.

Fakt byl vůl.

Navrch všeho na ni křičel, vyděsil ji a způsobil, že se popálila. Ale místo toho, aby brečela kvůli svému zranění, se soustředila na něho, aby ho vytáhla z jeho vzpomínek.

Mohla být občas otravná a naprosto ho přiváděla k šílenství, ale… ale byla neuvěřitelně laskavá. Goyle se předtím mýlil, on neměl dobré srdce.

Ona ale ano.

Napětí mu zmizelo z těla, když ho už podruhé (nebo potřetí? Ztrácel v tom přehled) za tento týden zalila vina.

„Hele, Grangerová…“ Hlas mu zjemněl, což byl signál pro to, že se stane něco neuvěřitelného- dvakrát za jeden den… to bylo skutečně vzácné. „Omlouvám se. V poslední době děláš pořád tak milé věci a já jen… je pořád ničím.“ Strčil ruce do kapes, když trochu zrudl. „Vážně jsem blbec.“

S rukou stále pod vodou zapomněla na bolest a soustředila se na jeho slova. Nemohla uvěřit, že se jí omlouval… znovu. Srdce jí bilo v hrudi, jak se jí v hlavě převalovaly všechny možnosti a důvody. Možná… možná se konečně začala dostávat přes nějaké z jeho ochranných hradeb.

S úsměvem vypnula kohoutek a usušila si zápěstí, aby se k němu mohla otočit čelem.

„Pravda, chováš se občas jako blbec.“ Podíval se na ni a zjistil, že se směje tak, jak se usmívala ráno. „Ale nejsi špatný člověk, jen trochu… zvláštní.“

Nebyl si jistý, jestli by to měl brát jako kompliment nebo urážku, takže to přijal trochu skepticky. Hermiona se v poslední době chovala jinak, víc mile, dávala mu víc šancí, než by si dal on sám.

Možná to byl jen ten vánoční duch.

Věděl jen, že když se takhle usmála, naplnil ho hřejivý pocit.

„Takže…“ odkašlal si, protože se najednou cítil docela nepříjemně. „Co… co jsi upekla?“

Usmála se a otočila se, aby mu mohla ukázat dobroty.

Alespoň, že to jídlo nevyhodil.

„Ou, Grangerová.“

„Ano, Malfoyi?“ povzdechla si podrážděně, zatímco řezala brownies na kostičky.

„Co to sakra posloucháš?“

Začala se smát. „Popravdě nemám nejmenší ponětí.“


Po trochu ošetřování od Madame Pomfreyové a pár jejích vynadávání, Hermiona měla zápěstí jako nové, bez jizev i bez bolesti. Bylo pondělní ráno, den, kdy se studenti vraceli domů na prázdniny.

Rozhodla se, že si ten den sedne ve Velké síni s Harrym a Ginny, aby se s nimi v dobrém rozloučila.

Ron ale pokračoval v trucování a posadil se mezi Nevilla a Seamuse. Po celou dobu jídla, které bylo kupodivu vzhledem k okolnostem dobré, po ní házel ošklivé pohledy.

Harry byl nervózní, podezřele se na ni každou chvíli díval, ale většinu času se snažil být chápající a vstřícný. Vysvětlila mu, že zůstává kvůli svým povinnostem primusky.

„Profesorka McGonagallová nám na poslední schůzce řekla, že hodně lidí tady zůstává. Dohodli jsme se, že jako primusové tu s Malfoyem zůstaneme a pomůžeme s hlídáním. Prefekti nemají povinnosti, takže zůstávat nemusí.“

Harry i Ginny to oba přijali jako pádný důvod a s Hermionou nadále vedli lehce rozhovor.

„Ginny mi řekla, že jste včera šly nakupovat,“ řekl jí Harry s úsměvem. „Mohla bys mi poslat sovu s tím, co jsi jí koupila? Tenhle týden jdeme na Příčnou uličku na nějaké nákupy a já nechci Gin koupit to samé.“

„Ale jistě, to mi vůbec nevadí.“ V duchu si poznamenala, že ten dopis musí zakouzlit, když viděla, jak se Ginny usmívá. „Co koupíte Lence?“

Tohle téma jim chvilku vydrželo a celá skupina probírala, co komu dát, co plánují na prázdniny a jak se Hermiona chystá vypořádat s Dracem.

„Je docela příjemný, když není nabručený,“ prohlásila jednoduše. „Je milé s ním vést inteligentní rozhovor, ale tam nejdál se náš ‚vztah‘ dostane.“

Harry se jí chtěl zeptat na nejnovější drb o tom, jak si s Dracem hrála ve sněhu, ale nechtěl ten okamžik zničit. Klidně to totiž taky mohl být poslední okamžik, který mohli strávit jako přátelé.

Objala je a zamávala na ně, když zabalení v kabátech odcházeli, připravení vyrazit domů. Usmívala se, když zamířila k Velkému schodišti, protože život se nakonec možná přece jenom obracel k dobrému.

„Hermiono.“

Otočila se a našla Rona stát pár schodů pod sebou. Vypadal, jako by uvnitř něho probíhala nějaké bitva.

Ustoupila o krok zpátky s vědomím, že okolo není nikdo okolo, kdo by jí mohl pomoct, kdyby se ji Ron rozhodl napadnout. Svou hůlku nechala na pokoji.

„Co chceš?“ zeptala se stále nezměněným hlasem, nechtěla ho nijak vyprovokovat.

„Já… já… já nevím,“ zamumlal a podíval se na své nohy. „Chtěl… chtěl jsem na tebe křičet, ale… no… já už prostě nevím.“ Podíval se na ni s ohněm v očích. „Co má a já ne?“

Stáhla obočí a zmateně našpulila rty. Ptal se na to, co si myslela, že se ptal?

„Rone… já nerozumím…“

„Co má a já ne?“ zeptal se znovu, tentokrát hlasitěji. „Vím, že je magicky lepší a asi i o dost hezčí… ale co je na něm tak speciálního?“

„To mluvíš o Malfoyovi?“ zeptala se tiše v obavách z odpovědi.

„Jo!“ vykřikl a rozhodil ruce do vzduchu. „Nevím, proč s ním zůstáváš! Nevím, proč tak lžeš! Proč? Potřebuji vědět proč!“ Vystoupil o pár kroků výš, čímž ji donutil znovu couvnout.

„Rone… mateš mě. Proč bych s ním měla zůstávat? Zníš dost podivně.“

„Řekni mi proč! Proč mě opouštíš, abys tu s ním zůstala sama? Jsi… jsi do něj zamilovaná?“

„Docela mě děsíš, Rone,“ řekla a znovu o krok ustoupila, zatímco on se pohnul blíž. „Myslím, že bys měl jít.“

„Jít zpátky domů bez tebe,“ vyštěkl. „Co je na tom kreténovi tak speciálního? Řekni mi to, Hermiono! Řekni mi to a já tě nechám!“

„Proč? Proč bych ti měla cokoli říkat? Jen začneš další hádku!“ vykřikla zoufale. „Všechno si vezmeš osobně a pak začneš křičet a nevezmeš ne jako odpověď. Nepotřebuju tě, abys tu byl na zavolání, nepotřebuji nikoho, aby za mě rozhodoval, a rozhodně ti nemusím vysvětlovat, proč jsem se pro něco rozhodla.“

„Je to Smrtijed, Hermiono! Je to ďábel! Pravděpodobně tě prostě zabije, zatímco budeš spát! Vážně si myslíš, že mu můžeš obstarat dokonalé Vánoce?“

„Kdy jsem řekla něco takového?“ vykřikla a ustoupila o dva kroky zpět, zatímco on se k ní přiblížil.

„Znám tě… jen jsi chtěla tomu malému Smrtijedovi dát hezké Vánoce a zlepšit mu celou tu situaci. Kdyby ses alespoň trochu starala o náš vztah, zabalila by sis věci a dokopala ten svůj zadek do vlaku!“

„To je vtipný, Rone, protože naposledy, co jsem se ujišťovala, jsme žádný vztah neměli,“ křičela. „Posílala jsem ti všechna ta znamení, čekala jsem tři roky a ty ses nikdy o mé pocity nestaral. Nezačínej s těmi kravinami o „vztahu“, protože jediný důvod, proč jsi něco začal dělat, je to, že jsem ti řekla ne.“ Přimhouřila oči a zaťala ruce v pěsti připravené k boji, kdyby si tím měla zajistit svobodu. „Běž, ať stihneš vlak. Tahle konverzace je u konce.“

„Sakra, že je,“ vykřikl a vrhl se vpřed. Rychle ustoupila a skočila zrovna na tu část schodiště, která se začala pohybovat. Zastavil se, zrovna když se Hermionina část začala vzdalovat.

„Hezké Vánoce, Rone,“ řekla tiše a otočila se, aby odešla pryč. Jeho rozhořčené výkřiky ignorovala.

Kráčela prázdnými chodbami a mrkala, aby zahnala slzy, které se jí tvořily, když přemýšlela o tom, jak s ní Ron roky zacházel. Zuřivě si otřela slzy, když zamířila k Hlavní věži, v myšlenkách se tím znovu zaobírala.

Ron… choval se jako takový blbec. Neměl ani špetku empatie, žádný soucit pro druhé a rozhodně se ani trochu nestaral o ty důvody, které po ní chtěl tolik slyšet. Všechno vždycky dělal po svém a za všechno si přebíral zásluhu.

Uvědomila si, že Draco měl pravdu. Ron už dávno nebyl ten milý kluk, jak si myslela. Byl to sobec, myslel jen na sebe a nestaral se o pocity druhých.

Zamumlala heslo Afroditě a ignorovala milá slova té ženy, jak vkráčela do věže. Ignorovala taky ten pohled, co po ní Draco sedící na gauči vyslal, když zamířila do svého pokoje pro věci.

S kabátem na sobě a šálou obtočenou kolem krku se postavila před zrcadlo, aby se na sebe podívala.

Nebyla krásná, nikdy taková nebyla, ale nepovažovala se ani za ošklivou. Tak proč se občas po rozhovoru s Ronem cítila tak odporná? Proč měl tu schopnost, aby se cítila hrozně, když věděla, že taková nebyla?

Byl naštvaný kvůli tomu, že zůstávala, to vyjádřil jasně. Cítila se za to vinně, cítila se, jako kdyby ona byla tím sobcem, protože se snažila cítit se líp tím, že Dracovi obstará nejlepší Vánoce, jaké kdy měl.

Dokázal, že se cítila, jako kdyby se o druhé nikdy nezajímala.

Věděla, že není dokonalá, že ani není nejmilejší člověk na světě, ale nestalo se z ní ani takové zlo, jaké Ron popisoval.

Slzy se jí začaly rojit v očích a stékaly jí dolů po tvářích, zatímco ona jen stála a dívala se na sebe. Dokázal, že se cítila na hovno… úplně na hovno. To, jak na ni mluvil, to, jak s ní zacházel, díky tomu se cítila jako nejhorší člověk na světě. Bolelo to… tak hrozně bolelo, když s ní jeden z jejích blízkých přátel takhle zacházel.

Nerozuměla, proč to dělal…

Tiché vzlyky otřásaly jejím tělem, stáhly ji dolů na kolena, když brečela, aby ze sebe dostala každou částečku viny a studu, aby ze sebe dostala každý kousek bolesti. Nevěděla, proč se tak cítí, proč si díky němu připadala tak hrozně, ale tak to prostě bylo.

Zuřivě si otírala slzy, dusila vzlyky, tváře jí červenaly snahou získat zpět kontrolu nad svým tělem.

Bolelo to… bolelo to tak moc… zacházení jako tohle… nechat druhé, aby s ní tak zacházeli…

Někdy se jednoduše nenáviděla.


Draco spokojeně seděl na pohovce a jedl brownies – které byly opravdu výborné – když přišla do místnosti. Tiše ji pozdravil a sledoval, jak si ho nevšímala a odkráčela si to do svého pokoje. Následovalo nepříjemné ticho, kdy se Draco mračil do své knihy a přemýšlel, co se to při Salazarově jménu dělo.

Vstal, ale zastavil se.

To brečela?

Se starostmi ve tváři vyšel po schodech nahoru a našel její dveře otevřené.

Slyšel ztišené vzlyky, jako kdyby někdo lapal po vzduchu, a rychle se přihrnul ke dveřím, protože se bál, jestli se neocitla pod nějakou mučící kletbou, která by ji krutě dusila.

Co našel, způsobilo, že se mu žaludek svázal a srdce bolestivě zkroutilo.

Bylo to horší…

Na kolenou před zrcadlem si vyplakávala srdce.

Chtěl jít do toho pokoje, dovnitř a držet ji v náručí, utěšit ji tak, jak se jí podařilo utěšit jeho. Chtěl jí udělat horkou čokoládu a přinést jí hrnek s nadějí, že to by její slzy zmírnilo. Chtěl ji popadnout za zápěstí a probrat ji z té noční můry.

Ale… nemohl žádnou z těch věcí udělat.

Tak jen stál ve dveřích a sledoval ji, jak brečí, zatímco jeho srdce vzlykalo spolu s ní.




Hotovo.

Trocha smutku nakonec, ale myslím, že potřebujeme od všeho trochu. Kromě toho, jsou to věci, které uvádějí do chodu vztah mezi Dracem a Hermionou. To jim pomáhá se rozvíjet.

Dnešní recept jsou :

Brownie Cheesecake Overload Bars ( brownies dělá Hermiona dříve)

Suroviny :

2 balíčky (450 g každý) Duncan Hines Chocolate Lover's Chewy Fudge

                                        (je to směs na výrobu brownies viz. odkaz č.1)

6 vajíček

1/2 hrnku oleje (řepkového nebo kukuřičný)

1/2 hrnku vody

2 balíčky ( 250 g každý) cream cheese (Philadelphia, Lučina, mascarpone )

1/2 hrnku krystalového cukru

1/2 hrnku mléka

1 lžička vanilky (myslím, že je tu míněna esence, POZOR ne vanilkové aroma)

1 hrnek mléčných čokoládových pecek na pečení (viz. odkaz č. 2)

1 hrnek bílých čokoládových pecek na pečení

1/2 hrnku čokoládové polevy

Postup :

Zamíchejte brownie mix podle návodu + 2 vajíčka, olej a vodu. Do vymazaného plechu (32x23 cm) nalijte tři čtvrtiny těsta. Zbytek těsta nalijte do vymazaného plechu (20x10cm).Upečte při 180 C asi 25 minut (dle vaší trouby, aby zůstala špejle suchá). Nechte vychladnout. Brownies z malého plechu nakrájejte na malé (2,5 cm) kostky.

Našlehejte cream cheese s cukrem do hladka za pomoci el. mixéru. Postupně zašlehávejte mléko a vanilku. Potom zašlehávejte postupně zbývající vajíčka. Vmíchejte do směsi polovinu nakrájených brownies a čokoládové pecky. Rozetřete na velký plech s brownies, posypte zbytkem nakrájených brownies. Vložte do trouby a pečte asi 35 – 40 minut nebo až začne směs tuhnout (jako když se peče cheesecake). Vyndejte z trouby a nechte vychladnout.

Rozehřejte polevu v mikrovlnce nebo ve vodní lázni (jak to komu vyhovuje) a nalijte ( spíš nacákejte) čokoládu rovnoměrně na připravený koláč. Nechte vychladit a nakrájejte.

12 klasických porcí nebo 32 tyčinek.

Dnešní recept vám přináší Canadian Living, Bake Fest, prosinec 2008.

odkaz č.1

http://www.duncanhines.ca/products/brownies/chewy-fudge-brownie-mix

odkaz č.2

http://cukrarske-pomucky.cz/cokoladove-pecky-do-muffinu-a-babovek-923/

odkaz č.3

http://www.scribd.com/doc/12101902/Canadian-Living-Bake-Fest-Recipes-Booklet-2008

Přehled :

Plameny = používané k výrobě brownies z lásky

Konstruktivní kritika = vítána. Pokud vidíte jakékoliv chyby, prosím neváhejte mi je nahlásit, ať je můžu opravit.

Chvála = se používá jako přísada do brownies z lásky.

DĚKUJI !

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 26.04. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 8. Pohřbít bolest Od: avisavis - 17.01. 2014
Vloudilo se ti tam pár chybiček. Např: Frustrovaně si povzdechl a odhodil dvoje sako na nejbližší kus nábytku. - Svoje. Pokud bys měla zájem o opravu, ráda ti pomohu.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Julie - 23.12. 2013
Doufala jsem, že Ron vychladne a pžijde trošku k rozumu ale nestalo se, v této povídce je vážně mimořádně mimo. Díky za skvělý překlad.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: JSark - 18.12. 2013
Ron je v tejto poviedke na uškrtenie. Vr. :(

Re: 8. Pohřbít bolest Od: marci - 10.12. 2013
...jeho srdce vzlykalo spolu s ní...   Krásná kapitola, veliké díky za překlad!!

Re: 8. Pohřbít bolest Od: solace - 10.12. 2013
Hermiona napiekla a Dracovi nakoniec aj chutilo;-) Predpokladám, že sa ešte k pôvodnej príčine jeho zvláštneho správania a odporu voči pečeniu vianočných cukroviniek dostaneme v niektorej z ďalších kapitol. Hermiona to celkom ustála. Konfrontácia s Ronom bola dosť nepríjemná, ale nezašla príliš ďaleko. Po predošlých kapitolách som čakala niečo horšie. Vďaka za preklad, Florence.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: leporelo - 10.12. 2013
konecne som sa dostala i ku komentovaniu tejto kapitoly...to ako sa Hermiona zachovla k Dracovmu spomienkovemu intermezzu bolo perfektne...keby ho hned konfrontovala iba by sa stiahol do obrannej ulity...takto si prave naopak vycistila dalsi kus chodnika k jeho dovere a mozno i k srdcu...Ron je tu chudak naozaj dost sialeny...som len zvedava kedy to s nim praskne a skutocne urobi nieco fakt ze velmi VELMI hlupe...bojim sa toho... a ta posledna scena? ako pisala autorka...trochu smutna, ale i potrebna...keby nebolo smutku, nedokazali by sme si tak naplno vychutnat radost... ;) dakujem Flo i Kaitlin

Re: 8. Pohřbít bolest Od: teriisek - 08.12. 2013
Docela by mě zajímalo, proč na ni Ron tak působí, dokonce i po těch letech. Je to smutné, ale snad se s tím nějak popasuje a časem se z toho dostane. Díky za překlad!

Re: 8. Pohřbít bolest Od: denice - 08.12. 2013
Draco měl solidní záchvat paniky, jsem moc zvědavá, jestli se o tom ještě budou bavit. (Přiznám se, že nádhernou a křehkou dámu Narcissu vidím spíš tak, že kdyby v zámku plném skřítků nějakou náhodou zabloudila do kuchyně a kdyby se tam ještě větší náhodou objevil Lucius a pokusil se na ni vztáhnout ruku, jedním mávnutím hůlky by ho vykastrovala a jeho koule by přibila na dveře mezi ostatní vánoční výzdobu). Hermiona byla při pečení a poslouchání rádia roztomilá a Draco se docela chytá. Časem se třeba naučí i utěšit ji, když ji najde plačící.  Autorky bych se zeptala, jestli se obecně ví o tom Ronově problému, o němž byla řeč v komentářích k některé z minulých kapitol. Jestli ano, proč mu nikdo nepomůže. A jestli ne, proč se mu tohle chování toleruje.  Hermiona si to pečení tak užívala, že je to pro mě docela motivační - zítra už budu muset začít a díky této kapitole se na to opravdu těším. Díky.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Radka - 08.12. 2013
Ron by vážně potřeboval odstřelit

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Jimmi - 08.12. 2013
Aká náhoda, že zrovna na teba vyšla smutná kapitola, že? Si v nich skvelá. Ďakujem, vynikajúci preklad. 

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Zuzana - 08.12. 2013
Som rada, že Ron konečne zmizol. Je to totálny chlap bez empatie. Žiaľ ale takých je väčšia väčšina, než tých, ktorý si všímajú a dokonca chápu... Dúfala som, že Draco ju objíme ale keď sú len známi... tak ešte nemôže. Verím, že čoskoro už budú priatelia:) ďakujem za krásnu aj keď na konci smutnú kapitolu:) 

Re: 8. Pohřbít bolest Od: sigurd - 08.12. 2013
Chuderka Hermiona! Musela byť riadne zaskočená s Dracovho chovania. Som zvedavá, kedy jej povie o svojom  živote viac. Je ale jasné, že s Ronom to ide od desiatich k piatim. Vďaka za kapču.  

Re: 8. Pohřbít bolest Od: scully - 08.12. 2013
Draco se na jednu stranu chová jako pitomec a vzápětí se opět omlouvá. Už aby se mu v hlavě rozsvítilo a přiznal si,že Hermiona pro něj znamená víc, než jen pouhá známá. Hermiona si snad přes Vánoce oddychne od toho zmetka Rona. Konec byl dost smutný ale nadějný. Díky za překlad

Re: 8. Pohřbít bolest Od: arkama - 08.12. 2013
Tak už sa nám rozbili viacerí. Ron, Draco, Hermiona, Pansy... teším sa, ako a kto koho vlastne začne skladať späť. Hermionin plán ako spraviť Dracovi nezabudnuteľné Vianoce sa akosi otáča a mám pocit, že nezabudnuteľné Vianoce pripraví on jej. Dík za preklad :)

Re: 8. Pohřbít bolest Od: elbi - 08.12. 2013
Tak... všichni odjeli a konečně bude mít Hermiona klid, aby se dala do pořádku, posbírala střípky sebedůvěry a znovu je pospojovala.  Draco už ji snad nebude hubovat za pečení a zakazovat vánoční výzdobu, kterou chystá. Takže jedeme dál. Vyzkoušela jsem tu čokoládu s marshmallows a byla to paráda. Fakt jediné, co chybí do dokonalosti, je krb. Díky

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Koki - 08.12. 2013
Líbí se mi jak k sobě každou kapitolou mají Draco a Hermiona blíž.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Lachim - 08.12. 2013
Ronova blbost roste exponenciálně. Krásný díl.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Lupina - 08.12. 2013
V dnešní kapitole toho bylo docela dost. Hermionino přemýšlení o jejich ztraceném dětství, Dracova vzpomínka na surovce otce a na závěr rozhovor Hermiony s Ronem. Hermiona má pravdu, o dětství docela přišli, ale tak to asi ve válečných dobách bývá - jen doufám, že moje děti nic takového nezažijí. Dracovy vzpomínky jsou děsivé, ale naštěstí s těmi stavy už Hermiona má zkušenosti, vybruslila z toho bravurně, myslím, že měla úravdu, v této chvíli by Draco neustál, kdyby se jeho minulost provalila. No a závěr - následný pláč po rozhovoru s Ronem, tak tady vidíme, že Draco srdce má. A zase o trochu roztaje :-) Děkuji moc za překlad, krásně se četl :-)

Re: 8. Pohřbít bolest Od: doda357 - 08.12. 2013
No, neskončilo to teda dvakrát dobre, ale verím, že Draco svoj názor zmení a vojde. Ron je blbý, ale na druhej strane trochu nechápem, prečo si to Hermiona od neho nechá. Páčilo sa mi, ako Hermiona  prebrala Draca z tej nočnej mory, aj keď sa chudera kvôli nemu popálila. Ale zahrialo ma pri srdci, keď Draco tie sušienky predsa len jedol a že boli dobré. Každopádne, som zvedavá, ako to bude pokračovať a samozrejme ďakujem za túto kapču. Skvelý preklad 

Re: 8. Pohřbít bolest Od: MIRA - 08.12. 2013
Neviem, Ronovi asi niekto spravil Lobotómiu, pretože, takto sa správa len psychopat. Svoju vraj "budúcu ženu" takto ponižovať je proste choré.:(  Ale všetko zlé je na niečo dobré. Aspoň Dracovi, dúfam, napadne rozveseľovať Hermionu tým, že s ňou bude robiť všetko, čo si ona vymyslí. Dúfam.   Krásny preklad Florence.

Re: 8. Pohřbít bolest Od: arabeska - 08.12. 2013
Grr, Ron je na zabití! A Draco taky! Blbci! :D Já chápu, že k ní nešel a neutěšil ji, protože podle jejich stupidního názoru ještě nejsou přátelé, ale není fér mě takhle mučit! :D

Re: 8. Pohřbít bolest Od: Marecek98 - 08.12. 2013
Ten Ron je čím dál tím věčí blbec.

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu