Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

6. Výjimečný akt laskavosti

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 06.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
holloway nám napísal:

 

6. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: holloway

Beta: denice

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/6/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. 




Omlouvám se za prodlevu, musela jsem dokončit esej pro své studium vývoje psychopatologie a byl to opruz, věřte mi. Také marodím, což mi na radosti nepřidá. Nicméně, tady je. Kapitola 5.

Mimochodem, děkuji vám za všechny vaše komentáře. Vážně, nikdy jsem nečekala tak pozitivní reakce a jsem z nich absolutně ohromená a vykulená. Miluji jednoho každého z vás a to je také důvod, proč vydávám tuto novou kapitolu. Je pro vás, lidi (jo... všichni jste... ale vždyť víte... )

Poznámka: V kapitole je spoiler, pokud jste ještě nečetli Relikvie smrti. V takovém případě vám navrhuji vynechat zhruba polovinu první části (před rozdělovníkem).




Kapitola 5

Výjimečný akt laskavosti

Ginny seděla u krbu ve společenské místnosti, kontrolovala si esej a byla byla absolutně smířená se světem. Ron skončil svoji tirádu teprve před chvílí; Harry na něj nakonec zařval a díky tomu Ron sklapnul. Všichni už byli opravdu unavení z Ronova blábolení a pokřikování nesmyslů a Harryho upřímný výkřik spustil vlnu dalších poznámek od ostatních Nebelvírů.

Ron se zahanbeně schoval v pokoji, zatímco Harry se odešel uklidnit do sovince. Ginny zůstala ponechaná v blažené samotě a mohla se soustředit na svůj domácí úkol a na vánoční seznam.

Bylo to zvláštní; čím víc myslela na Hermionu a její rozhodnutí, tím víc si uvědomovala, že nemá žádné právo dívku nějak ovlivňovat. Hermioně je dvacet, to je o dva roky více než Ginny a skoro o rok víc než Harrymu. Má právo dělat, cokoli se jí zlíbí.

Ginny samozřejmě zcela nepodporovala Hermionino rozhodnutí – hlavně protože měla strach, že to způsobí rozepři mezi ní a rodinou Weasleyových – ale věděla, že ať řekne nebo udělá cokoli, nezmění to hnědovlásčin názor. Když na to přišlo, Hermiona uměla být mnohem tvrdohlavější než Ron.

„Sakra, nemůžu to udělat správně.“

Zaslechla bezradné mumlání, a když se ohlédla, uviděla Dennise Creeveyho shrbeného nad esejí popsanou desítkami čmáranic a škrtanců.

Pohled jí zjemněl, když si všimla, jak mladší a teď už i jediný Creevey vypadá zoufale. Věděla, že pro něj bylo těžké vrátit se do školy i to, že ať se Harry sebevíc snažil chlapce rozveselit, žádná slova nemohla zahnat vzpomínky na mrtvého bratra.

Občas ho ona a Harry našli, jak vzlyká, a v té chvíli ho objali a říkali mu, že jeho bratr je takhle šťastnější. Může se vidět se všemi skvělými starými kouzelníky, a také je s Brumbálem. Harry žertem dodával, že Colin si teď bude moct společně s Fredem dělat spoustu vtípků ze Snapea a nebudou se muset bát trestu.

Obvykle ho to rozveselilo, ale Ginny o něj měla i tak obavy. Byly jeho první Vánoce v Bradavicích bez bratra a ona mu nemohla pomoct, ale přemýšlela, jak se o to alespoň pokusit.

Dva roky nebyly dost času na truchlení a ona tomu rozuměla. Dodnes se jí stýskalo po Fredovi, stále plakala, když myslela na svého věčně rozesmátého staršího bratra.

Vánoce byly složité na emoce; mohl to být úžasný a nádherný čas, ale také mohl způsobit spoustu utrpení a bolesti. Chcete je trávit se svými rodinami a milovanými, to je ale obtížné, když jsou mrtví.

Naklonila se k Dennisovi, laskavě se na něj usmála a schovala ho v objetí. Vzala na sebe roli starší sestry, dělala všechno, co mohla, aby se usmál a uvěřil, že život bude trošku lepší.

„Co se děje, Dennisi?“

„To ta esej do astronomie. Nemyslím si, že tam mám vůbec něco správně,“ hlasitě si povzdechl a hlas měl plný zoufalství.

„Jaké je téma?“

„Hvězdy tvořící pás Orionu a jejich uspořádání. Musím zjistit jména lidí, kteří je objevili, určit jejich přesnou polohu a jestli mají nějaký vztah k jiným souhvězdím. Já jen... myslím, že to neumím napsat správně.“ Pustil brko a schoval si hlavu v dlaních. „Nic neumím udělat správně.“

„Ale Dennisi,“ řekla potichu s něhou v očích, „ty jsi schopný dělat věci správně. Nechej mě se na to kouknout, uvidím, jestli ti s tím můžu pomoct.“ Nečekala na odpověď a vzala pergamen.

Pročítala ho, mírně se u toho mračila a podtrhávala určité části, které nedávaly smysl nebo potřebovaly trošku poopravit. Netrvalo to dlouho, po pár minutách dočetla dvě stopy dlouhý pergamen a položila ho zpátky na stůl.

„Dennisi, ta práce je skvělá“ pronesla hrdě. „Máš tam pár hrubek a některé údaje jsou zmatené, ale jsi na sebe moc přísný“.

„To říkáš jen tak,“ zamumlal, hlavu stále zakrytou dlaněmi.

Zasmála se, rozcuchala mu vlasy, ještě jednou si vzala pergamen, znova si přečetla několik řádků a řekla: „Víš o čem mluvíš, rozumíš všemu, jen potřebuješ opravit pár věcí. Koukni, pomůžu ti…“

Pomalu zvedl hlavu, podíval se na ni a viděl, že se na něj dívá přátelsky. Hledal v jejích očích alespoň jeden důvod, proč by mohl odmítnout její nabídku.

Ale nenašel žádný.

Trochu si oddechl, potlačil slzy a maličko se usmál. „Dobrá… pomoz mi s tím. Prosím.“

Když Harry vešel do společenské místnosti, naskytl se mu pohled na Ginny s Dennisem skloněné nad chlapcovým úkolem. Ginny ho učila s laskavostí, která Harrymu připomínala matku učící dítě. Viděl, jak se Dennisovy oči rozzářily, když ho pochválila, doslova se vznášel radostí, když mu řekla, že jeho úkol je na čtvrťáka obdivuhodný.

Harry se pousmál, ten pohled zahnal všechen smutek a úzkost, kterou pociťoval ještě jen chvíli předtím. Přešel místnost, svalil se na pohovku vedle Ginny o obejmul ji.

„Harry! Harry!“ zvolal radostně Dennis. „Ginny říká, že můj domácí úkol je lepší, než jsi měl ve čtvrťáku ty. Je to pravda?“

Harry se se smíchem mrknul na práci mladšího hocha a pak rozpačitě přisvědčil. „Jo… je to pravda. Když nám úkoly nekontrolovala Hermiona, psali jsme je s Ronem na úrovni troll.“

„No ne! Skvělý Harry Potter a tohle!“ zděšeně vykřikl Dennis.

„Nikdy jsem nebyl moc dobrý ve škole,“ dodal Harry, zasmál se a přitáhl k sobě Ginny blíž. Miloval pocit, když se k němu tiskla, její blízkost a teplo ho uklidňovalo víc, než cokoliv jiného.

„Téda! To musím říct kamarádům!“ Se smíchem si rychle si sbalil pergamen, inkoust a brko. „Díky, Ginny.“ Odběhl do ložnice s plánem dodělat esej a všem říct, že Harry Potter nebyl dobrý ve škole.

„To od tebe bylo milé. Samozřejmě, trošku sis upravil pravdu.“ Při Ginnyiných slovech pozvedl obočí a teď ji pobídl, aby pokračovala. „Bez Hermiony bys dostával hodnocení hrozné, to Ron psal na úrovni troll.“

Vtiskl jí letmý polibek na koutek úst a přitiskl ji k sobě ještě blíž. „Já vím, ale on vypadal tak šťastně, když slyšel, že píše líp než já.“

Ginny se mu uvelebila v náručí a koukla se nahoru, aby mohla pozorovat emoce ve tváři svého přítele. Viděla, že jeho uvolněný výraz se pomalu mění v napjatý, který přerostl v úzkostný.

Zamračila se a zeptala se, „Je něco špatně?“

„Já nevím…“ zamumlal po chvilkovém zaváhání. „Minulý týden se stalo tolik zvláštních věcí.“

„Vím,“ povzdechla si. „Ron se chová jako blázen, Malfoy s Hermionou se k sobě chovají slušně, Hermiona zůstává v Bradavicích… zdá se mi, že se svět obrací vzhůru nohama.“

„A to je teprve začátek všeho.“ Zadíval se na svoji přítelkyni, odhrnul jí z obličeje pramen vlasů a výraz v jeho očích ztvrdl. „Zrovna jsem viděl tu nejzvláštnější věc.“

„A co to bylo?“ Docela se jeho odpovědi obávala, protože v jeho pohledu rozeznala výraz hraničící se šílenstvím.

„Hermiona a Malfoy… snaží se postavit sněhuláka a dovádějí ve sněhu. Shodil ji do sněhu, ona mu to oplatila a... oni... smáli se tomu.“ Poslední slovo řekl jako by to byla nadávka, něco odporného co se nesmí vyslovit nahlas pod hrozbou zatracení nebo smrti.

„Ne!“ Ginny zašeptala, rozhlédla se po místnosti a doufala, že nikdo neslyšel, co Harry právě řekl. „Prosím tě… řekni mi, že jsou na sebe hnusní a smějí se, protože jim to přijde zábavné…“ Věděla, že to nedává smysl. Věděla, že koktala a plácala co jí na jazyk přišlo, ale Harry určitě ví, jak to myslela.

„Ne. Vlastně se smáli... spolu. Oni vypadali, že si to užívají!“ vydechl. „Nedává to vůbec smysl.“

„Třeba… možná je to součást jejího plánu. Však víš, zařídit Malfoyovi ty nejlepší Vánoce... To bude nejspíš ono, předstírá, že se směje, aby byl šťastný a měl krásné Vánoce. V tom to bude,“ ujišťovala pořád dokola spíš sebe než Harryho.

„Myslím, že to dává smysl…“ Harry byl vždycky trošku důvěřivější než Ginny. „Myslím tím, do té doby než... však víš…“

Zamračila se na něj a prudce zavrtěla hlavou. „Nemyslím si, že by kdy byli něco víc než známí. Vsadím se, že jakmile prázdniny skončí, vrátí se k hádkám a vzájemné nenávisti.“

„To doufám, Ginn,“ řekl něžně, zavřel oči a opřel se bradou o její hlavu. Zatímco ji objímal, zhluboka si povzdechl. „Nesmíme to říct Ronovi, jasný?“

„Nesmíte říct Ronovi co?“

Otočili hlavy za hlasem a spatřili právě zmíněného zrzka stát u kraje pohovky a mrzutě na ně zírat.

„Co?“ Harryho srdce bušilo hrůzou z toho, že Ron slyšel celý jejich rozhovor. Nebyl si jistý, jaká by mohla být Ronova reakce na představu Hermiony a Draca dovádějících ve sněhu.

„Co mi nesmíte říct?“ zopakoval Ron a opatrně se usadil na kraji pohovky.

„No... víš, Rone, týká se to vánočního dárku pro tebe, takže ti to očividně říct nemůžeme,“ spustila Ginny a skrývala smích. „Musíš se víc snažit, abys zjistil, co ti chystáme k Vánocům.“

Ronovi se rozzářily oči. „Vážně? Tak co to je, Harry? Co mi vy dva chcete dát?“

„To by ti zkazilo celé překvapení, kámo. Nesmíme ti přece říct o vánočním překvapení.“

Ginny strčila loktem Harryho do boku, aby mu naznačila, že má zavřít pusu předtím, než tohle napínání Ronovi Vánoce spíš zhorší.

Bylo příliš pozdě, Ronovy oči zářily s myšlenkou na speciální vánoční překvapení. Představa Hermiony jako jeho vánočního dárku, oblečené do bílého županu a blížící se k němu, mu zaplnila myšlenky. Nálada se mu zlepšila úměrně k jeho představám a Ginny se naštvaně koukla na Harryho.

'Zatraceně, Harry, musel jsi přehánět, že?'


„Malfoyi, měli bychom si pospíšit, venku se začíná stmívat.“

Draco se podíval na Hermionu, se kterou seděl U Tří košťat. Bylo tady prázdněji než o víkendech, beze všech studentů hledajících místo k odpočinku a zahřátí po pobytu venku ve studeném počasí.

Dal si poslední lok máslového ležáku a pomalu přikývl. „Myslím, že bychom se měli vypravit zpátky. Mám šílený hlad a chci stihnout večeři.“

Stoupla si, uvázala si šálu kolem krku a zadívala se na něj. „Taky musíme nakoupit přísady, než se vydáme zpátky.“

Během jejích slov přimhouřil oči, nasadil si čepici a uvažoval, jestli řekla to, co on si myslí, že řekla.

„Přísady? Myslel jsem, že všechno, co potřebujeme na horkou čokoládu, je mléko a to práškové cosi.“

„Ach ano, to je pravda. Ale také bych chtěla zítra péct, takže potřebuju přísady“. Hopsala směrem ke dveřím a nevšímala si jeho hlasitých protestů, zatímco pospíchal za ní.

„Co myslíš tím pečením?“ dožadoval se odpovědi, zatímco vycházeli ze Tří košťat.

„Myslím tím pečení; mudlovský způsob vyrábění sladkostí jako jsou sušenky nebo cukroví. A protože jsou Vánoce, tak jsem chtěla upéct nějaké vánoční cukroví.“

„Já… co… Cože?“ zakřičel a rozběhl se za ní směrem k nejbližšímu pekařství, Flatterblyho pekařské potřeby.

Postavila ho před hotovou věc a teď se vyhýbala konfrontaci. Věděla, že bude sotva nadšený při myšlence na pečení v jejich věži. Spíš byl udivený a uvažoval, jak mohou mudlové péct a proč se vlastně rozhodla dělat vánoční cukroví.

Ji samozřejmě ani trochu nerozhodilo, že díky ní zcela ztratil řeč a vypadal naštvaně.

„Znám úplně úžasný recept na sušenky s kardamomem, jsou prostě skvělé. Nevypadají sice moc slavnostně, ale možná bych mohla udělat nějakou polevu nebo je posypat čokoládou,“ povídala spíš pro sebe než blonďákovi, který ji následoval. „Máš rád sušenky??“ zeptala se najednou, otočila se k němu a málem se spolu srazili.

„Do háje, Grangerová, vůbec mi nedáváš smysl! V žádném případě se nestane, že bys pekla sušenky v naší společenské místnosti! Za žádných zasraných okolností! Celé se to vyvíjí špatně!“ křičel a pro zdůraznění podupával nohou. „Zakazuju ti péct to tvoje... vánoční cukroví.“

Pokrčila rameny s vědomím, že on ji nezastaví. Nakonec najde způsob jak upéct a dokonce ho do toho zapojit. Vánoční sušenky, koláče, dorty a sladkosti jsou nezbytné pro vánoční atmosféru. Vůně upečeného cukroví zaplní vzduch kořením, cukrem a sladkostí a zpříjemní pobyt návštěvám v jejich věži. Milovala pečení, byla to její tajná vášeň. Pomáhalo jí to odpočinout si po dni plném stresu a těžké práce.

„Bude tam strašnej bordel,“ pokračoval v hádce sám pro sebe, zatímco vešli do obchodu. „Všude bude mouka, určitě napatláš čokoládu i na zdi a poleva... zakazuju, aby se jakákoliv poleva dostala do věže primusů! Posloucháš mě?“

„Naneštěstí tě poslouchám Malfoyi, a začíná to být dost otravné.“ Vzala ze země košík a usmála se na staršího muže u pokladny. „Máte vajíčka a sůl?“ zajímala se a ignorovala Dracovy protesty.

„Ano, máme všechno, co potřebujete na pečení, od vajíček po ještěrčí oči.“ prohlásil stařík hrdě.

„Hm, no… ještěrčí oči nejspíš nebudeme potřebovat, ale děkuju vám,“ odpověděla a vydala se na průzkum obchůdku. „Malfoyi, mohl bys mi pomoct najít hořkou čokoládu?“

„Grangerová! Slyšela jsi něco z toho, co jsem říkal? Právě jsem povídal, že tě odmítám nechat cokoliv péct v naší kuchyni.“

Hluboce si povzdechla a otočila se k němu čelem. Spatřila jeho oči blýskající se zlobou, ruce vztekle zaťaté v pěst a nemohla si pomoct, ale připadalo jí to spíš komické.

„Proč ti to tolik vadí? Na pečení přece není nic špatného, Malfoyi. Kromě toho, je hezké mít doma nějaké čerstvé domácí sladkosti.“

„Na to máme domácí skřítky,“ odsekl naštvaně. „Oni napečou, my sedíme a nemusíme řešit všechen ten povyk a nepořádek okolo.“

Se staženým obočím na něj podezíravě zůstala koukat. „Je to vážně kvůli nepořádku, Malfoyi? Nebo je za tím nenadálým odporem k pečení něco dalšího? Ve Velké síni jsem tě viděla jíst spousty sladkostí, tak jaký je rozdíl mezi tím upéct je a pak je sníst?“

„Ty… ty nesmíš péct…“ Oči měl upřené někam za ni, tělo napjaté a začal něco nesrozumitelně mumlat.

Vzpomněl si, co se dělo v jeho dětství pokaždé, když jeho matka chtěla něco upéct. Jak moc jeho otec pohrdal tím, že jeho matka milovala pobyt v kuchyni, kde bylo vždy rušno a připravovala se tam výborná jídla. Vybavil si otce křičícího na matku, dokud nezačala plakat, pak ji uhodil s tím, že její chování je nedůstojné a neslušné.

Srdce mu bilo jako splašené, dýchání bylo najednou obtížné. Všechny ty věci v obchodě, které ho obklopovaly, ty vůně, všechno mu připomínalo, proč tolik nesnášel pečení. Viděl rozmazaně, pohled mu zahalila mlha a on se snažil necítit se jako blázen. Nešlo to... bylo příliš složité zahnat ty vzpomínky, zatlačit je zpět do minulosti kam patřily, byly tak bolestivé. Tohle byl důvod... ta bolest, ta bezdůvodná krutost kterou vídal a zažíval, tyhle jeho vzpomínky z hloubi jeho paměti... byly...

Proto tolik nenáviděl Vánoce…

Měl sucho v ústech a třásl se spíš strachy než vztekem. Potom odtrhl pohled od toho Hermionina.

„Vracím se zpátky,“ zamumlal, než vyběhl ze dveří. Potřeboval být od tohoto místa co nejdál. Nemohl... prostě to nemohl zvládnout…

Utíkal, jakoby ho pronásledovali mozkomorové, sprintoval směrem k Bradavicím a snažil se získat zpátky svůj klid. Stále slyšel matčin křik, když vyháněla Draca z kuchyně, aby neviděl, jak ji jeho otec nemilosrdně mlátí…

Jak moc nesnášel Vánoce… absolutně je nenáviděl.

Zastavil se až na bradavických pozemcích, ruce měl stále zatnuté v pěst a ztěžka se snažil popadnout dech. Obličej měl zpocený a silně se třásl snahou vytěsnit ty vzpomínky.

Padl na kolena a potlačil vzrůstající nutkání zvracet. Dýchal pomalu a zhluboka, aby se mu uklidnil žaludek. Sníh byl na jeho kolena až bolestivě studený, v pomalu pracujícím mozku si matně vybavil, že efekt oteplovacího kouzla už nejspíš dávno vyprchal. Bylo mu to úplně jedno, nemohl myslet na nic jiného než na bolest, kterou mu způsobila právě prožitá vzpomínka.

Nenáviděl Vánoce… byla to strašná část roku. Nenáviděl, jak se na něj každé Vánoce jeho matka útrpně koukala. Nenáviděl, jak byl jeho otec chladný, ostentativně kupoval Dracovi ty nejdražší věci, zatímco malý chlapec si ze všeho nejvíc přál plyšového medvídka. Nenáviděl, jak se domácí skřítkové krčili ještě víc než obvykle v obavách, že jídlo nebude dostatečně dobré. Prázdniny v domě Malfoyů byly plné strachu.

Vztekle si otřel slzy, zvedl se na nohy a plahočil se sněhem, rozdupal přitom Hermionina sněhového anděla. Nevšiml si ani, že ten jeho zůstal neporušený a krásně obtištěný ve sněhu.

Draco Malfoy nesnášel Vánoce a byl odhodlaný v tom pokračovat.


„Au.“

Krabice dopadla na dno košíku, následovaná kapkou krve. Hermiona si strčila prst do pusy a cucala si zraněný prst, zatímco v policích hledala práškovou čokoládu.

Byla si jistá, že Draco nikdy předtím nezažil opravdové pečení. Pravděpodobně slyšel děsivé příhody o nepořádku a nebezpečné zóně, ve kterou se promění kuchyň, nejspíše od nějakého pořádkumilovného šílence, kterému to přivodilo záchvat...

Dobrá, nikdy předtím neviděl péct Hermionu Grangerovou.

Odhodlaná pokračovat ve svém plánu zůstala v obchodě a hledala v policích další přísady, zatímco potlačila nevítaný hlas ve své mysli....

Cítila se špatně… Draco byl opravdu odhodlaný zabránit jí v pečení. Vypadal, že skutečně trpí, zdálo se jí, že je nešťastný a že chce být co nejdál od tohoto obchodu.

Vypadal vystrašeně.

Přerušila hledání, zhluboka si povzdechla a zabolelo ji u srdce.

Co se mu mohlo stát, že ho pečení tak vyděsilo?

Podívala se na malou plastovou krabičku kardamomu, o kterou se předtím řízla do prstu, zavřela oči a uvažovala, proč Draca ta představa tolik děsila.

Bylo to smutné, tak moc smutné...

Proto se utvrdila v rozhodnutí rozveselit ho. Zatnula ruce v pěst, otevřela oči a pokračovala v nákupu. Musí mu ukázat, jak je tohle období krásné. Se sněhem se jí to přece povedlo, nebo ne?

Ukáže mu, jak úžasné mohou být Vánoce, a nezáleží na tom, jak moc se tomu brání.


Když se vrátila zpátky, společenská místnost byla prázdná. Předpokládala, že je nejspíš na jídle ve Velké síni, trucuje a stěžuje si Zabinimu na zvědavé a tvrdohlavé hnědovlásky.

Sundala si zimní oblečení a vydala se do kuchyně. Opatrně začala vyskládávat balíčky na kuchyňskou linku. Namísto obvyklých stolů byla pravá část společenské místnosti proměněna v kuchyni s lednicí, troubou, mikrovlnkou a příborníkem. Nebyla si jistá, jak to všechno funguje, protože v Bradavicích neexistovala elektřina, ale předpokládala, že je v tom nějaká forma magie. Mohla opravdu jen předpokládat, protože to byla jedna z mála věcí, o které Dějiny bradavické školy zapomněly čtenáře informovat.

Uklidila věci na linku a do ledničky a připravila dva hrníčky a konvici. Naplnila konvici vodou a dala ji vařit, do hrníčků nasypala čokoládový prášek.

Po celou dobu přemýšlela nad Dracovou reakcí na pečení.

Bylo to zvláštní. Nikdy neviděla nikoho tak odhodlaného zabránit v pečení. Její rodina ji vždy v pečení povzbuzovala, zatímco Harry s Ronem nikdy její dobroty raději neochutnali.

Čekala, až se voda začne vařit, a mezitím uklidila sáčky od čokolády do koše na plasty pod dřezem.

Nemohla pochopit, proč pečení tolik nenávidí. Možná… třeba znal někoho, kdo zahynul při podivné nehodě během pečení v době Vánoc? Možná začalo hořet a ten člověk uhořel doma?

Bylo to trošku přitažené za vlasy, ale zvláštní věci se stávají. Tak třeba ona, stojí tady v Bradavicích, umí kouzlit a přitom jako dítě věřila tomu, že kouzla neexistují.

Cokoliv je možné. Draco musí mít nějaký důvod, proč nesnáší pečení. Musí přijít na to co a dát to do pořádku. Je to, konec konců, součást jejího plánu.

Konvice pronikavě zapískala a vytrhla ji z myšlenek. Připravila nápoje, přidala trochu mléka a otevřela kredenc. Vyndala dva malé pytlíčky, na jednom bylo napsáno “skořice” a na druhém “kakao”.

Smíchala je do jednoho pytlíčku, odložila stranou a našla velký pytel marshmallows.

Tohle byl její nejoblíbenější nápoj z dětství. Horká čokoláda s marshmallows posypaná čokoládou a skořicí.

Mohla by Dracovi pomoct se po tom jeho výbuchu trošku uklidnit...

S nepřítomným úsměvem nasypala marshmallows do nápoje a přidala skořicovo-čokoládovou směs. Spokojená s výsledkem přenesla oba hrnky na stolek před krbem. Mávla hůlkou a kuchyň se uklidila, aniž by musela přiložit ruku k dílu.

Usadila se ke krbu a vzala si ze stolku knihu – milostný román, který si čas od času ráda přečetla.

Usrkávala čokoládu, rozhodnutá na něj počkat. Byla to jediná věc, co teď mohla udělat. Chtěla vidět jeho výraz, až se poprvé napije čokolády, vidět jak si ji vychutnává a nechá se unést tou božskou chutí.

A až bude uvolněný, opatrně se pokusí zjistit něco o tom jeho strachu z pečení. Nachytá ho nepřipraveného a dostane všechny odpovědi na svoje otázky.

Měla by být schopna zvládnout cokoli, co jí řekne. Uměla vyřešit všechno, byla přece Hermiona Grangerová, hvězdná žákyně.

Tak otevřela knihu a čekala na něj.


Procházka kolem hradu mu udělala dobře. Měl příležitost seřvat několik líbajících se párů, proklít pár studentů, kteří byli ve špatnou dobu na špatném místě a pohádat se s Protivou. To všechno mu pomohlo zaměstnat mysl a dostat se trochu ze svojí frustrace.

Přibližně po hodině se mu povedlo zbavit se všech špatných vzpomínek a myšlenek. Už se netřásl a dech i srdeční tep se mu vrátily k normálnímu tempu. Konečně se uvolnil. Bylo to těžké a občas mu to zabralo i několik dnů, ale vždycky nakonec své myšlenky ovládl.

Byl přeci Draco Malfoy.

Nesnášel, když něco proniklo jeho obranou, když se občas myšlenky staly natolik nesnesitelnými, aby je zvládl. Bolelo to, když si vzpomněl na ty odporné časy. Pokaždé, když se nějaká myšlenka dostala až k jeho srdci a začala ho vysávat, musel si opakovat, že jeho otec je mrtvý.

Mrtvý… Lucius je mrtvý… je pryč… už nemůže nikdy nikomu ublížit.

Podrbal se na hlavě, cítil se vyčerpaně po tom mentálním zmatku, který zrovna prožil.

Těžce si povzdechl, věděl, že by se měl Hermioně omluvit za ten svůj výbuch. Po tom, jak už tu malou Nebelvírku znal, bude muset najít způsob, jakým se vyhnout jejím zvídavým otázkám. Bude požadovat odpovědi, které ho opět rozhodí, zase se pohádají a nastane ta samá situace, v jaké jsou teď.

Něco mu říkalo, že by jí měl své chování vysvětlit, Mohl si vymyslet něco přesvědčivého, co by znělo uvěřitelně a přitom by to nevyvolalo spoustu dalších otázek.

Děsivá nehoda při pečení zabila celou rodinu.

Potlačil smích, když si představil tenhle titulek v novinách. Bylo by to hloupé, mít kamaráda, jehož celá rodina zemřela při podivné nehodě během pečení v době Vánoc?

No jasně, aby to znělo dramatičtěji, mohl být v domě také a kamarádův otec by ho vytáhl z ohně a zachránil ho.

Ne… Grangerová by mu tohle nespolkla, nebo ano?

Vlastně… nejspíš neuvěří ani jeho pravdivému vysvětlení. Polovina školy by tomu nevěřila; stále odmítali uvěřit, že je napravený. Zatraceně, někteří studenti doteď věří, že je Smrtijed a nezáleží na tom, kolikrát ukázal neprosto neporušené předloktí.

Lidi mu prostě nevěřili, bylo to jednoduché. Šest předchozích let v Bradavicích dělal peklo ze života úplně všem, tak bylo pochopitelné, že studenti si nedokázali představit Draca Malfoye jinak než jako fretku, kterou dříve býval.

Ještě chvíli se potloukal po hradě a vyhýbal se zpáteční cestě do věže primusů. Ještě nebyl připravený čelit Hermioně. Strávila odpoledne tím, že s ním blbla ve sněhu, nabídla se, že koupí a udělá horkou čokoládu a on na ni jen řval a zakázal jí péct.

Bylo to hloupé, vážně, když nad tím přemýšlel z jiné perspektivy. Předpokládal, že Hermiona dospěla k závěru, že to nesnáší kvůli nepořádku. To byla vlastně jeho první námitka. Ve skutečnosti mu byl nepořádek celkem jedno, mohl se s ním vyrovnat.

Ale se samotným pečením se vyrovnat nezvládl. Pohled na někoho jak peče mu přinášel zpět vzpomínky, které chtěl jednoduše zapomenout.

Zastavil se u okna, opřel si čelo o sklo a pozoroval pozemky zahalené do tmy. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a snažil se dospět k vnitřnímu klidu.

Během minulého týdne se děly dost zvláštní věci. Vánoce obvykle způsobovaly, že byl nepříjemnější než obvykle, méně se ovládal a hůř krotil svůj vztek. Ale teď to bylo ještě zvláštnější než obvykle. Hermiona se chovala divně, zůstávala zde přes prázdniny, i když si myslel, že je stráví s Weasleym a jeho příbuznými. Pottřík a Weaslík se naštvali. Výsledkem bylo, že Weasley byl otupělý a zamlklý.

Draco se zachichotal při té myšlence.

A když nedávno procházel kolem Weasleyové, dost zvláštně se na něj podívala. Skoro jako by se mu snažila číst myšlenky.

Dokonce i Lenka Láskorádová se chovala divně, zírala na něj s ještě šílenějším výrazem než obvykle.

Co se to zatraceně se všemi dělo?

Rukama si promasíroval spánky, odstoupil od okna a pokračoval v chůzi po hradu. Ani si neuvědomil, že se blíží k cíli své cesty; byl příliš zahloubaný do uvažování nad tím, jestli studenty nenapadl nějaký virus způsobující divné chování.

„Heslo?“

Zvedl hlavu a zjistil, že stojí tváří tvář Afroditě.

„Asi nemám na vybranou; nemám kam jinam jít,“ brblal si pro sebe, aniž by si uvědomil, že socha slyší každé jeho slovo.

„Slečna šla dovnitř už před nějakou chvílí,“ řekla, nejspíš myslela, že tím ulehčí situaci. „Nesla hromadu balíčků a vypadala trochu roztržitě. Nepohádali jste se vy dva, že ne? Vím, že milostné hádky mohou být ostré, ale ujišťuju tě, že to bude v pořádku.“

Tváře mu zčervenaly rozpaky a v očích se mu blýsklo. „My nejsme pár. Hádáme se, to ano, ale určitě nejsme pár v žádném možném smyslu.“

„To říkají všichni,“ uchichtla se. „Heslo.“

„Flittertiggibittet.“

Uhnula stranou, usmála se na něj, zatímco on si říkal, že musejí vymyslet nějaké normální heslo.

Otevřel dveře a pohledem okamžitě zabloudil do kuchyně, kterou našel nádherně prázdnou beze známek použití.

S úlevou si vydechl, zavřel oči a nechal za sebou zavřít dveře. Jakmile se zabouchly, otevřel oči a podíval se ke krbu.

Na stolku byly dva hrnečky, jeden evidentně prázdný, a druhý plný po okraj. Všiml si zvláštní, bílé hmoty na vrchu toho plného.

Se zamračením pomalu přešel ke stolku a zjistil, že v hrnku je tmavá čokoláda pokrytá něčím, co vypadalo jako rozpuštěné marshmallows. Zvedl hrnek, na dotek byl studený, ale když si přivoněl, lahodná vůně naplnila jeho smysly.

Zvědavě se rozhlédl kolem sebe a ve chvilce si uvědomil, že na gauči někdo leží. Kudrnaté vlasy měla rozcuchané a ve tváři klidný výraz, zatímco tvrdě spala.

Podíval se na hrnek, zpátky na Hermionu a opět na hrnek, než si to uvědomil

'Zůstala vzhůru a čekala na mě. Vlastně mi připravila horkou čokoládu, zůstala vzhůru a čekala na mě…'

Nemohl tomu uvěřit. Nikdo pro něj nikdy neudělal něco takhle milého. Nikdy se nikdo neobtěžoval pro něj připravit něco sladkého a potom čekat, až přijde. Jediné věci, se kterými měl zkušenosti, byly chlad a krutost, nezájem a nenávist a tohle... pohled na ni, spící na gauči, zasáhl jeho srdce způsobem, který nikdy předtím nezažil.

Bylo to neuvěřitelné. Opravdu na něj chtěla počkat… i když nejspíš většinu doby prospala. Ale odmítla jít do postele. Neopustila místnost a chtěla čekat tak dlouho, jak vydrží, dokud on nepřijde.

Nějaký vnitřní hlas mu říkal, že i kdyby přišel až ráno, našel by ji ještě na gauči.

Naplnil ho pocit viny. Ječel na ni na veřejnosti, kvůli takové hlouposti - aby jí zabránil v pečení. Měl k tomu sice svoje důvody, ale mohl jí je předložit trochu více slušně.

Neměl na ni ječet.

A ona... stejně na něj myslela a připravila pro něj horkou čokoládu.

Vytáhnul hůlku, zamířil ji na hrnek a zamumlal kouzlo. Nápoj se okamžitě ohřál a on ochutnal první doušek.

Zaplavila ho uklidňující chuť, naplnila ho sladkostí a příjemnou vůní. Byla silná a krémová a jednoduše lahodná. Znenadání se přistihl, jak si dává druhý, třetí a čtvrtý doušek.

Shodil ze sebe bundu, kterou následovala šála a čepice, sedl si na nejbližší křeslo a vychutnával si tu chuť, která útočila na jeho smysly.

Bylo to božské. V životě nepil něco takhle dobrého.

Přivřel oči, zaklonil hlavu a uvolnil se. Čokoláda ho uklidnila a dosáhl pocitu míru, který měl předtím při dělání andělů ve sněhu.

Až příliš brzy byl hrnek prázdný a on toužil po dalším. Potlačil touhu probudit Hermionu, aby připravila další, místo toho udělal něco, co nikdy předtím.

Nahnul se dopředu, vzal z pohovky přikrývku a přehodil ji přes Hermionu. Nevědomky se přitom usmíval a děkoval za její laskavost.

Potom se uvelebil zpátky do křesla, zvedl Hermioninu spadlou knihu a zvědavě se pustil do čtení.

Nějakou dobu tak zůstal, až nakonec spánek přemohl i jeho a tak společně spali u krbu.

Kapitola 5 je hotová!

Dnešní recept:

Brusinková omáčka!

Přísady:

2 1/2 hrnku brusinek (čerstvé nebo mražené)

3/4  hrnku cukru krystalu

3/4 hrnku vody

Smíchejte brusinky s cukrem a vodou ve větším hrnci.

Přiveďte k varu. Snižte teplotu a vařte 5 až 10 minut až brusinky popraskají a omáčka začne houstnout.

Nalijte omáčku do mísy a nechejte zchladnout. Podávejte studenou.

Dnešní recept je z Reader's Digest, vydání prosinec 2008, strana 164.

Návod ke komentování:

Konstruktivní kritika = velmi vítána. Případné chyby (gramatika/překlepy/atd.) uveďte ve svém komentáři podrobně. Děkuji.

Plamenná kritika = oheň použijte k ohřevu vody pro horkou čokoládu.

Klanění = je úžasné. Ráda se nechám uctívat. Připadám si tak skromně.

Díky!

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 26.04. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Julie - 21.12. 2013
Tak se vyjevilo proč Draco nemá rád vánoce, smuté. Díky za překlad.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: marci - 10.12. 2013
Zajímalo by mě, jestli už někdo zkoušel péct podle vložených receptů... Já ne - jsem ráda, že zvládám cukroví (a mám v kuchyni bordel, milý draco!) Takhle v kuse se to čte moc hezky - jdu na další kousek Díky za překlad

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Sebelka - 10.12. 2013
Úšasná kapitola. Děkuji. Jiťa

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: soraki - 10.12. 2013
no, já taky ráda čokoládu, jen bez těch přídavečků... ale proti gustu, že díky moc

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: JSark - 08.12. 2013
No bodaj by na neho Luna necivela, určite si predstavovala niečo prostopašné. Ách, ten koniec bol tak sladký. Priam čokoládový. Ďakujem.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: elbi - 08.12. 2013
Přemýšlím, jestli Draco toho plyšového medvídka někdy dostane. Vánoce, to je nostalgie, vzpomínání na lidi, kteří už tady s námi nejsou... Po válce to málokdo měl lehké. Dennis prostě musel jít dál, no. A Ginny i Harry musí přijmout fakta, a nechtít Hermionu měnit. Tak tohle mu Lucius provedl, týral matku a malý Draco to musel vidět... no pááni. Možná by Hermiona neměla chtít znát všechny odpovědi. Některé věci lépe nevědět. Hermiona a Draco jsou spolu jak na horské dráze - nahoru, dolů, hádky a usmiřování, ale je to lepší než kdyby byli jako na kolotoči. To by byla nuda. Víte, jak se bezpečně pozná, že vztahy v rodině fungují, že se mají lidi opravdu rádi? (a to je všeobecná věc). Tak, že když někdo z nich usne na gauči, ostatní, tedy kdokoliv, ho automaticky zakreje dekou... U nás to tak funguje. Já chci krb!!! Dnes taky ochutnám tu "božskou chuť" Díky

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: solace - 07.12. 2013
Začiatok kapitoly bol síce smutný, ale páčilo sa mi, ako sa Ginny s Harrym snažia Dennisovi pomôcť vyrovnať sa so stratou. Dracovo detstvo bolo naozaj neradostné. Škoda, že je tu Lucius vykreslený v takom nelichotivom svetle. Záver bol krásne romantický a pri jeho čítaní som dostala strašnú chuť na čokoládu. Ďakujem za preklad kapitoly aj receptu, dievčatá.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: MIRA - 07.12. 2013
To bolo dosť kruté od vlastného otca, znechutiť mu takto Vianoce. Ale ten koniec stál zato. Tak ma neskutočne ukľudnil. Úplne som si dokázala predstaviť tú pohodu pred kozubom a v ruke čokoláda. Ďakujem za krásny preklad holloway.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Zuzana - 06.12. 2013
Tak toto som nečakala, že Draco má panický strach lebo Lucius jeho matku mlátil:( Som zvedavá ako si Hermiona dokáže poradiť s týmto. Ďakujem aj za túto nádhernú kapitolu:)

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: leporelo - 06.12. 2013
Medlím si ruky nad tým, ako sa to pekne medzi nimi vyvíja. Draho konečne odkrýva dôvody na svoju nenávisť K Vianociam...A Hermiona to vzala za správny koniec, pretože láska ide i cez žalúdok :-P ďakujem za preklad holloway

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: doda357 - 06.12. 2013
Začalo to dosť smutne, bolo mi ľúto Dennisa, ale aj Ginny, keď spomínala Freda... Ale potom sa to zlepšilo, páčilo sa mi porozumenie medzi Ginny a Harrym. Ale sto bodov má u mňa scéna, keď sa Draco zamiluje do čokolády s marshmallows (btw, nikdy som to neskúšala, ale normálne o tom možno aj začnem uvažovať ) a ako prikrýva Hermionu   Už chápem, prečo nemá rád Vianoce a pečenie. Je to dosť smutné, že to spôsobil zrovna jeho otec.... Ale čo už, každopádne ďakujem za preklad, postupne sa do tejto poviedky zamilovávam 

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Jimmi - 06.12. 2013
Waw, tak konečne som si vychutnala kapitolu, o ktorej som nemala ani potuchy. Baby, skvelá práca, ďakujem moc. Tá scéna s čokoládou ma dostala, prečo mám pocit dejavu? No uvidíme. Mne sa to nejako v češtine páči viac, nemôžem si pomôcť. Ešte raz vďaka

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Lachim - 06.12. 2013
Krásný díl. Díky za překlad.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: teriisek - 06.12. 2013
No, obávám se, že v tomhle případě asi Hermionino "vyřeším všechno" moc fungovat nebude, jen doufám, že to neskončí špatně. Dost pochybuju, že v téhle konkrétní věci bude stačit, aby Draco viděl Hermionu péct, z toho se jen tak nedostane... Díky za překlad, jsem zvědavá na pokračování!

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: kakostka - 06.12. 2013
Chudák Draco, skoro se mi nezdá, že by byl Lucius takovej tyran, ale vlastně proč ne. Díky za překlad krásné povídky, Ron by si zasloužil jednu do zubů, skoro to hraničí s duševní poruchou.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Lupina - 06.12. 2013
Autorka moc nenadělila Dracovi hezké dětství. Div, že vůbec vyrostl v lakavého člověka, i když tu laskavost neukazuje často :-) Moc se mi líbí trochu rozumnější Harry. A Hermiona určitě Dracovi ukáže, jaká zábava je pečení :-) Moc hezká kapitola. Akorát na tu čokoládu kdybych neměla takovou chut :-D  Děkuji za skvělý překlad :-)

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Koki - 06.12. 2013
Krásná kapitola.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: martina11 - 06.12. 2013
Zase kapitola, kde mi tekly slzičky. Bylo mi moc líto Dennise a pak do toho ještě Draco s jeho hrozným dětstvím. Už se těším na další kapitolu. Moc díky za překlad.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: scully - 06.12. 2013
Tak po dnešku se Dracovi vůbec nedivím,že nesnáší Vánoce. Chudák co si musel jako dítě prožít. Líbí se mi jaký vztah mají mezi sebou Harry a Ginny. Při čtení jsem dostala strašnou chuť na horkou čokoládu. Ten konec byl krásný, Draco sedící u spící Mii. Děkuji za překlad

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Eily - 06.12. 2013
Chudák Dennis. Creeveyovi bratři vždycky vypadali, že jsou k sobě tak trochu přirostlí. Nedovedu si vůbec představit, jaké to pro něj muselo být. A Ginny objevila své mateřské instinkty. A konečně si uvědomila, že říkat někomu, jak se má chovat, je akce předem odsouzená k nezdaru. Nemám ráda, když autorky dělají z Luciuse zrůdu, ale budiž. Nedivím se, že Draco Vánoce tak nesnáší. Hermiona jako zručná pekařka? A Ron ani Harry nikdy neochutnali její dobroty? To je s podivem, když Ron je jak lidská popelnice. Kamarádi na baterky. Ale tady se ani na Harryho nedokážu pořádně zlobit. Díky za překlad, holloway

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: sigurd - 06.12. 2013
Draco to mal teda ťažké s Luciusom a ešte stále sú tu dozvuky, ale ten koniec bol krásny. Úžasná atmosféra. Vďaka.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: TaraFaith - 06.12. 2013
Na jednu stranu to byla strašně krásná kapitola, na druhou smutná. Mě je tady strašně líto Draca. Ten opravdu neměl lehký život. Na jeho místě bych asi taky nesnášela Vánoce. Bylo to krásný z toho důvodu, že se Hermioně podařilo dostat se kousek za jeho vybudované zdi. Ten závěr byl zatím nejkouzelnější věc, která se v povídce udála. Moc díky za překlad. Těším se na pokračování.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: denice - 06.12. 2013
Líbilo se mi číst kapitolu znovu - teď, když znám příběh od začátku, dává mi odlišný význam. Nebylo možné, aby sněhové hrátky obou primusů zůstaly utajeny, když si je užívali na dohled od nebelvírské věže, a bylo pěkné, jak je autorka využila ke sblížení Harryho a Ginny. On se jí svěřuje a důvěřuje jejímu úsudku a ona ho dokáže uklidnit a oba se pěkně spojí proti Ronovi. Ti dva se mi jako pár začínají moc líbit. A třešinkou na dortu byla tentokrát Afrodita - a Draco nad šálkem čokolády, samozřejmě. Díky.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: tiberia - 06.12. 2013
Škoda, že tam nebylo něco víc o kouzelnickém pečení, když do něj používají takové přísady, jako ještěrčí oči... ale vážně - ten konec byl roztomilý, Draco sedící u spící Hermiony, začtený do jejího zamilovaného románu... Díky za krásný překlad kapitoly.

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Sally - 06.12. 2013
Zamilovala som sa do tejto poviedky, je to oficiálne!   Ďakujem za preklad a skvelý výber poviedky.  

Re: 6. Výjimečný akt laskavosti Od: Marecek98 - 06.12. 2013
překlad perfektní a tahle kapitola byla zajimavá 

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu