Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Had mistra lektvarů

Had mistra lektvarů 10 3/3

Had mistra lektvarů
Vložené: Patolozka - 03.09. 2013 Téma: Had mistra lektvarů
Patolozka nám napísal:
Rande nám pomalu končí... Jakpak asi ta večeře probíhala...?
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 10 3/3

„Přirazíme tamhle v loděnici,“ navedl je Severus a oni pak pádlovali tím směrem.

A jelikož byl Harry prvním, kdo nastupoval, byl taktéž prvním, který vystupoval. Nebo spíše se o to pokoušel. Několikrát totiž málem sletěl do vody, než se dokázal chytit dřevěného mola a vytáhnout se vzhůru bez jakékoliv důstojnosti či elegance.

Severus jej brzy následoval a vypadal vysoce pobaveně a zcela nevzrušeně, když tak shlížel na mladého muže stále ještě ležícího tváří dolů na molu. „To jste jako umřel?“

Harry otočil hlavu do strany a zamračil se na něj. „Na zemi postrádám eleganci, to přece víte.“

„Nikdy mě nepřestane udivovat, jak je možné, že ve vzduchu dokážete létat jako pták, ale na zemi se chováte jako novorozené hříbě,“ ušklíbl se muž a nabídl mu ruku. „Tak pojďte.“

„Mé ruce jsou utahané,“ brblal Harry, ale natáhl paži, aby se mohl chytit nabízené dlaně a byl vytažen na nohy. Kterýžto skutek způsobil, že do Severuse málem vrazil, než získal ztracenou rovnováhu. „Díky.“

Severus se na něj ušklíbl. „Alespoň už byste měl mít hlad.“

„Mám takový hlad, že bych jedl i trávu,“ postěžoval si Harry, když se rozhlédl kolem a viděl, že za písečnou pláží roste hustý travnatý koberec.

„Musím vás požádat, abyste tomuto nutkání odolal, ačkoliv jsem si jist, že to nebude tak obtížné,“ prohlásil Severus s úšklebkem stále pevně na svém místě.

„Kam míříme?“ zeptal se Harry a zvědavě naklonil hlavu na stranu.

Severus volnou rukou ukázal k osvětleným budovám, které vypadaly, jako by byly téměř vytvořené ze skla. „Pro teď tam.“

„Pro teď?“ zeptal se Harry a dovolil mu, aby ho odvedl vzhůru po úzké písčité pěšině, která mířila ke stavení.

„To brzy uvidíte,“ usmál se Snape.

„Váš nápad?“

„Zcela.“

Během chůze si Harry uvědomil, že v tomhle dni viděl úsměv krášlící tvář toho muže a slyšel tolik jeho smíchu, jako ještě nikdy. A vědomí, že on byl původcem toho všeho, v něm zažehlo podivný pocit spokojenosti. Věděl, že Severus pozvolna celé odpoledne spouští své štíty. A odhalení toho, co za nimi začínal vidět, ho nutilo zvažovat, jak by se jeho život utvářel, kdyby to nechal zajít dál.

Věděl, že tohle je ta stránka Severuse, která je skutečná, a že bylo na něm, aby se pro ni natáhl a vzal si ji, pokud by chtěl. Stránka, kterou, jak věřil, vidělo jen nemnoho lidí, či chtělo vidět, za tou jeho maskou, kterou prezentoval navenek.

Zamyšleně shlédl dolů a najednou si všiml, s potutelným úsměvem, že se stále ještě, od té doby, co mu Severus pomohl na nohy, drží za ruce. Harrymu ani nedošlo, že je něco jinak… tak to bylo přirozené.

Ano, teď bylo na čase zvažovat, že Severusovi brzy odpoví. Ale ještě měli před sebou večeři, při které se může ledacos ukázat, než večer skončí. Nechá to proběhnout, a pak se rozhodne. Jistě, mohl by to natahovat tak dlouho, jak by jen chtěl, ale to by nebylo fér. Plno věcí se prostě nedozví, dokud se nestanou.

„Už zase přemýšlíte.“

Harry se s trhnutím vrátil do přítomnosti a setkal se se škádlivýma černýma očima. „Nebojte, nebudete mě kvůli tomu muset zachraňovat.“

„To je dobře. A teď sdělte té milé dámě, co byste chtěl jíst,“ prohlásil Severus pobaveným tónem.

Harry zamrkal a pohlédl na boubelatou, blonďatou ženu ve středním věku, která se na něj usmívala a zcela jasně neměla daleko ke smíchu. Snape mu podal menu, což způsobilo, že se jejich ruce nakonec zcela oddělily. Harry předstíral, že si toho nevšiml, ale ve chvíli, kdy přebíral jídelní lístek a jejich prsty se o sebe otřely, mu pohlédl do očí. Pak sklonil hlavu a rychle přelétl menu. „Humra Alfredo,“poručil si, když ženě vracel lístek.

„Vy dva máte dobrý vkus. Objednali jste si má oblíbená jídla,“ prohlásila. „Víno?“

Severus letmo pohlédl na Harryho, který na něj hleděl se zájmem. „Jestli budete mít kocovinu, nebude to má chyba.“

„I tak vás z toho budu obviňovat,“ odpověděl Harry rozpustile, a pak se obrátil na číšnici. „Nějaké dobré, bílé.“

„Máte ho mít,“ řekla a podala Harrymu červenou trojúhelníkovou vlaječku na tyčce. Pak se otočila a odešla do budovy.

Severus obrátil oči v sloup a vzal ji Harrymu z rukou. „Napůl mám chuť přeměnit to vaše na vodu,“ utrousil, když se rozešli.

Harry ho rozradostněně následoval. „Pak si ho přeměním zpět, však víte,“ sdělil mu a srovnal s mužem krok. „Kam to jdeme? A na co máme tu vlajku?“

„Najít si místo na večeři… a ta vlajka jim dá vědět, kde jsme,“ vysvětlil a ukázal Harrymu deku, kterou odněkud získal. „Tak mi pomozte vybrat místo.“

Harry zamrkal, a pak se zasmál. Takže budou jíst venku? Něco jako piknik, sledujíce noční oceán? Nějak se mu to zdálo… perfektní. „Tam nahoře,“ řekl, ukazuje na travnatý pahorek, který jim poskytne výhled na moře.

Když se dostali na místo a usadili se na deku, či v Harryho případě sebou praštili na zem bez ladu a skladu, Severus zarazil jejich vlaječku do země a oba chvíli jen tak seděli a čekali, až jim bude doneseno jídlo.

Harry se pousmál, když hleděl na moře, které zčernalo temnotou noci a třpytilo se tlumeným svitem měsíce a hvězd. „Jste vlastně úplný romantik.“ Zasmál se, krátkým, jasným smíchem, a podíval se na Severuse, který ho sledoval ze svého místa na dece.

Severus mu úsměv vrátil, ale pak zamručel: „Který dříme a čeká na provalení.“

„Není to prokletí, však víte,“ konejšil ho Harry, než se nejistě kousl do rtu. „Byl jsem ohledně dneška nervózní… ale teď nějak nemám ponětí proč.“

„Nejste jediný, kdo tím trpěl,“ prohlásil Severus s úsměvem, který byl váhavě opětován.

V uvolněném a družném tichu pozorovali oceán a obrysy mraků plujících noční oblohou. Někdy prostě není nutné mluvit, ani poslouchat.

Neuplynulo ani deset minut a jejich jídlo se náhle ocitlo na travnatém pahorku, doručeno dvěma dospívajícími dívkami. Jedna nesla pokrmy a druhá košík s chlebem, sýrem a džbánkem vína.

„Co si budete přát jako zákusek?“ zeptala se jedna z nich, zatímco druhá již odcházela.

„Hrušky na víně,“ vyžádal si Severus. Byl to takový typ dezertu, který se na bradavických stolech neobjevoval často. Všechno ostatní se ve škole alespoň jednou za rok vyskytovalo.

„Jak si přejete,“ odpověděla, mrkla na oba, a pak odspěchala pryč.

Harry se zasmál Snapeovu výrazu. „No koukněte se na to, donesla nám jen jednu vidličku.“

Severus nepotřeboval Harryho, aby mu vysvětlil, co se za takovým nápadem skrývá. Natáhl se pro víno, umístil dvě skleničky na deku mezi jejich jídla a nalil jim do půlky. „Doufám, že si s tím vaším vínem dokážete poradit.“

Harry vzal do ruky svou skleničku a hravě ji pozvedl Severusovým směrem. „To vy budete pod palbou, pokud ne…“ odvětil, než si ji přiložil ke rtům a zvolna a zlehka upil.

Severus jej na okamžik sledoval, než následoval jeho příkladu. Zdálo se, že nebyl v nebezpečí, že by se na něj mladší muž vrhl.

„Takže, jak to, že jste dostal volno na celé odpoledne?“ zeptal se Harry, když odložil skleničku a natáhl se pro kousek chleba a sýra.

Severus zavrčel a chopil se vidličky. „To Minerva. Mám dojem, že jí Brumbál o tomhle všem řekl. Nabídla se, že přebere mé studenty z dnešního večera, a Brumbál mi nedovolil odmítnout.“

„McGonagallová to ví…“ zaúpěl Harry, ignoruje Severusův planoucí pohled. „Zřejmě bude mít pré.“

„Och, už s tím začala. Věřte mi,“ poznamenal Severus, než jim oběma dolil víno.

Harry se odmlčel, aby spolykal svůj chléb, a pak uchopil vidličku a začal se věnovat svému jídlu. „A vás trápí, že to ví více lidí než jen Brumbál a já?“

„Ne tolik, jako by mě trápilo to, že by to zjistila dříve než vy.“

„Myslíte, že se mnou někdy budete moci mluvit otevřeně?“

Severus zamyšleně pohlédl na oceán. „Nejsem si jistý.“

Dojedli večeři, oba myslíce na něco jiného. A všechny ty myšlenky vedly k osobě sedící naproti. Také dopili své víno, když dorazil desert, přesně tak, jak Harry předpokládal – s jednou vidličkou.

„Myslím, že to znamená, že dostanu první sousto,“ prohlásil Harry a chňapnul po příboru dřív, než to stihl Severus.

Snape se na něj zamračil. „Fracku.“

Harry se usmál. „To jsem.“ A pak si dal do pusy první sousto, než jeho tvář přeťala zbožná blaženost. Nakonec polkl, ukrojil další kousek a nabídl jej Severusovi.

„Nebudete mně krmit,“ prohlásil Snape příkře a zlostně si zkřížil ruce na prsou.

Harry na něj zíral s hravým pohledem. „Severusi,“ řekl káravým tónem.

„Ha-„

Harry se ušklíbl a vytáhl prázdnou vidličku ze Snapeových úst, zanechávaje kousek hrušky uvnitř. „Bylo to tak těžké?“ dobíral si ho a sám si dopřál další sousto, zatímco pozoroval muže naproti veselýma zelenýma očima.

„Nestydatý fracku,“ zavrčel, ale přišlo mu celkem obtížné se nesmát jeho jednání.

Dojedli hrušky, ačkoliv Harry musel vidličkou několikrát cuknout, aby ji odstranil ze Severusova dosahu, protože muž se ji snažil popadnout. Ani jeden nezmínil fakt, že si Snape mohl vyčarovat vidličku další. Ani jeden z nich si nemyslel, že je to důležité.

Když se sbírali k odchodu, Harry, lehce omámený vínem, zvedl vlaječku a vytáhl hůlku, aby ji kouzlem zmenšil.

„Co to děláte?“ zeptal se Severus, když sledoval, jak si Harry nyní už miniaturní předmět schovává do kapsy.

Harry uložil hůlku na místo. „Ron po mně chtěl nějaký suvenýr.“

„Ron… Máte to ale podivnou škálu přátel,“ povzdechl si Severus a sehnul se, aby si přivolal zátku od vína. „Dejte mu i tohle.“

Harry ji schoval do kapsy. „Aby žárlil? Jste pěkně krutý.“

„To vy jste s tím souhlasil,“ poukázal Severus, než začal sestupovat z vrcholku.

„Pravda.“

Společně se procházeli po pláži, až si nakonec museli sundat boty a vzít je do rukou, aby se mohli náležitě projít po písku. Zdálo se, jako by oba beze slov souhlasili, že ještě není nutné se vracet.

„Víte,“ začal Harry tiše, když se plahočili pískem, „ve skutečnosti mi nikdy nebylo dovoleno strávit chvíli jen tak venku. Vidět a dělat, co bych chtěl. Až příliš velkou část svého života jsem strávil tím, že mi jiní diktovali, kam mohu jít a s kým, proto, že byla na mou hlavu vypsaná odměna. A Prasinky se nepočítají.“

Severus se na něj otočil, právě včas, aby ho chytil za loket, protože v písku klopýtnul, čehož se v jeho, byť jen lehce podnapilém stavu, dosahovalo snadno. „A přesto se zdálo, že vás to neodradilo,“ podotkl.

„Pravda, ale vždy jsem se musel ohlížet přes rameno. Abych se ujistil, že se nenechám chytit… což ne vždy až tak úplně vyšlo,“ připustil Harry, když získal potřebnou rovnováhu a pokračoval v chůzi. „Ale nikdy jsem nic neviděl.“

„Vím, že na prázdniny nezůstáváte ve škole. To proto?“ zeptal se Severus. Viděl ten seznam před několika týdny, když se jím probírali během schůze zaměstnanců. Tehdy se domníval, že na něm Harryho jméno chybí omylem nebo prostě opomenutím.

Harry zavrtěl hlavou, čímž málem znovu ztratil balanc. Rozhodl se, že se raději vyvaruje zbytečných pohybů. „Neodjíždím proto. Ale pravděpodobně se na několik míst podíváme, zaručeně.“

„My?“ zeptal se Snape, ve snaze vyhnout se bodnutí žárlivosti, že Harry odjíždí někam s někým a ne s ním.

„Jo, my,“ usmál se Harry a odolal touze komentovat Severusovu chabě skrývanou žárlivost. „Můj bratranec a já.“ Vzhlédl právě včas, aby spatřil na Snapeově tváři nevěřícný výraz.

„A proč byste zatraceně chtěl trávit s těmito vašimi příbuznými nějaký čas?“ vyptával se Severus a byl by předpokládal, že je Harry pod kletbou Imperius, kdyby nevěděl, že je vůči ní imunní. Neuhodil se třeba do hlavy? Ale Harryho mozek se nezdál popletenější více než obvykle.

„Víte, že McGonagallová a Hermiona reagovaly úplně stejně?“ poznamenal Harry se suchým smíchem. „Chci s Dudleym strávit jen prázdniny. Přes léto jsme zjistili, že už se nenenávidíme tak moc jako dřív.“

Severus v tom vlastně neviděl žádný problém. Koneckonců, on a Harry také kdysi věřili, že se nenávidí. Časem se ale naučili spolu vycházet a vytvořilo se mezi nimi něco jako přátelství. A pak se do něj Severus zamiloval. Jaké štěstí, že byl incest nelegální a on se tak nemusel obávat, že by se snad Dudley do Harryho zbláznil. „To jsem nepředpokládal…“ připustil, „a jak se ohledně toho všeho cítí váš horkokrevný rudovlasý kamarád? Všiml jsem si, že jste ho nezmínil.“

„Ron? Schovávám si to na okamžik, kdy budu muset jít. Chtěl bych si vzpomínku na jeho reakci uchovat po celé prázdniny,“ zasmál se Harry. „A ne aby vám to snad uklouzlo, nebo vás prokleju tak, že se těch následků nebudete schopen zbavit až do příštích Vánoc.“

„Neřeknu ani slovo,“ slíbil mu Severus, věda, že by Harry své slovo opravu splnil. Harryho jemná duše měla velký magický potenciál a on věděl, že nemá zapotřebí provokovat sílu, která by ho měla sklony proklínat.

Harry doufal, že to muž opravdu splní. Mrzelo by ho, kdyby se všechna ta zábava pokazila. „Co budete dělat o prázdninách vy?“

„Posilovat Sorainu ubikaci dalšími kouzly,“ zamumlal Snape ponuře.

Harry se ušklíbl. „Měl byste ji naučit hrát šachy nebo tak něco.“

„Zřejmě jste opilejší, než dáváte najevo.“

„Možná,“ usmál se Harry a lehce se zasmál.

Severus zavrtěl hlavou a usmál se. „Pojďme se ještě projít. Nemohu vás vzít zpátky, když vedete takové zvrácené řeči.“

Harry protočil panenky, ale neprotestoval. Ještě se nechtěl vracet; užíval si tu svobodu mimo hrad. A jeho společnost nebyla vůbec špatná. „Jen se mnou chcete strávit více času,“ dobíral si ho.

„A pokud ano?“

Harry na něj letmo pohlédl, než se se sotva patrným úsměvem odvrátil. „Nestěžuji si,“ utrousil a řekl si, že později za své jednání může obviňovat víno, kdyby se ho někdo ptal, protože se natáhl pro Severusovu ruku a lehce ji stiskl, než tu svou stáhl. „A nejen proto, že můžu být pryč ze školy.“

Severus dokázal samým překvapením jen zamrkat jako sova, pohledem, který věnoval přímo Harrymu. Ruka ho brněla, jak si nervy stále pamatovaly ten pocit. Vypadalo to jako… ale on si tím nemohl být jistý, protože Harry byl mírně podnapilý… ale vypadalo to, jako by to Harryho rozproudilo. Ať už tohle to bylo cokoliv. Dávalo mu to naději. A naděje byla něco, co mu bylo v životě velmi drahé.

Společně se procházeli po pláži, většinou mlčky, kromě sporadických poznámek. Ale bylo to příjemné mlčení, takové přemýšlivé. Třebaže byla většina z těch myšlenek ovlivněna vínem. Až když oba začali zívat, zdráhavě se rozhodli vrátit.

Harry se, ačkoliv se mohl přemístit sám, se Severusem nehádal, když ho muž informoval, že je až příliš opilý na to, aby to zvládl bezpečně sám. „Prostě potřebujete výmluvu, abyste mě mohl obejmout,“ řekl, velmi podobně jako předtím. Ale tentokrát to udělal ochotně.

Když se objevili u hradních bran, Harry se se Severusovou pomocí stabilizoval.

„A vy prostě potřebujete výmluvu, abych vás objal,“ odvětil Severus s úšklebkem.

Harry se setkal s jeho očima, a pak se ušklíbl rovněž. „Jsem opilý a nemám námitek.“

„Samozřejmě, že nemáte.“ Severus obrátil oči v sloup a začal je navádět směrem ke škole.

Trvalo jim to hodnou chvíli, ale Severus doprovodil Harryho celou tu cestu až do chodby ke koleji. Říkal něco o tom, že ho nechce nechat potulovat se po škole, když je opilý. Nebyl si jistý, jestli by to McGonagallová vzala dobře, kdyby dostala příležitost.

Harry se po několika krocích, kdy si uvědomil, že už s ním Severus není, otočil. Na moment na sebe prostě jen tak tiše zírali. Téměř ho rozesmálo, že se nezdálo, že by se Snape pokoušel o opakování předešlé akce, kdy spolu takhle došli až ke koleji. Nechal to na něm… což bylo přesně to, co chtěl, když si to teď tak uvědomil. „Děkuji za dnešek. Potřeboval jsem to, z mnoha důvodů.“

Severus kývl a zůstal přesně tam, kde byl. Dnešní večer vyšel prostě dokonale a on se nebude pokoušet to celé pokazit. „Já také,“ odpověděl upřímně a věnoval Harrymu poslední úsměv té noci. „Děkuji, že jste mě doprovodil.“

Harry mu úsměv opětoval a na vteřinu se zhoupnul na patě, než se začal otáčet. „Zítra brzy ráno mám v plánu si jít zalétat… Dobrou noc.“

Severusův úsměv se ještě více rozšířil a jeho naděje poposkočila výš. Sledoval Harryho, už napůl uvnitř, než v odpověď zavolal tiché: „Dobrou noc.“ Jakmile se portrét uzavřel, ujistil se, že i všem ostatním obrazům vymazal paměť, a pak zamířil do svých komnat. Potřeboval se trochu prospat, než se u něj, jistě v nějakou nekřesťanskou hodinu, objeví rozradostněný ředitel, aby zjistil, jak to šlo.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Had mistra lektvarů 10 3/3 Od: Tesska - 14.09. 2013
Nádhera! Hoci mi aktulka ušla, dobieham a musím uznať, že ten večer a vlastne celé prvé poriadne rande dopadlo zjavne nad mieru dobre :) Veľa šťastia chlapci! :) Ďakujem za úžasný preklad!

Re: Had mistra lektvarů 10 3/3 Od: denice - 03.09. 2013
Kouzelná kapitola, kde se Severus usmívá až směje, ta se moc pěkně čte. Večeře se jim vyvedla, snad i ráno bude tak milé. A Severusova poslední myšlenka zdařile dovršila kapitolu. Díky.

Re: Had mistra lektvarů 10 3/3 Od: Zuzana - 03.09. 2013
Až tak peknú romantiku som od Severusa po tom veslovaní ani náhodou nečakala. Bolo to veľmi pekné:) Už sa tak krásne schyľovalo k bozku:) ale ja si rada počkám:) Ďakujem za preklad.

Re: Had mistra lektvarů 10 3/3 Od: Nade - 03.09. 2013
Proběhlo to krásně. Moc se mi líbila atmosféra celého setkání, hezky jim to klapalo. Díky, moc se těším na další kapitolku.

Re: Had mistra lektvarů 10 3/3 Od: bacil - 03.09. 2013
Krásná romantická večeře na pláži. Jáááá chci takýýý. No nic musím si najít vlastního Severuse. Harry mi toho svého zřejmně nepůjčí. Krásná kapitola a moc se těším na pokračování

Prehľad článkov k tejto téme:

Winds of Water: ( Patolozka )09.04. 2014Had mistra lektvarů 23, druhá část - závěr
Winds of Water: ( Patolozka )02.04. 2014Had mistra lektvarů 23, první část
Winds of Water: ( Patolozka )27.03. 2014Had mistra lektvarů 22, třetí část
Winds of Water: ( Patolozka )24.03. 2014Had mistra lektvarů 22, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )12.03. 2014Had mistra lektvarů 22, první část
Winds of Water: ( Patolozka )08.03. 2014Had mistra lektvarů 21, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )27.02. 2014Had mistra lektvarů 21, první část
Winds of Water: ( Patolozka )20.02. 2014Had mistra lektvarů 20
Winds of Water: ( Patolozka )12.02. 2014Had mistra lektvarů 19
Winds of Water: ( Patolozka )05.02. 2014Had mistra lektvarů 18
Winds of Water: ( Patolozka )01.02. 2014Had mistra lektvarů 17
Winds of Water: ( Patolozka )22.01. 2014Had mistra lektvarů 16
Winds of Water: ( Patolozka )12.01. 2014Had mistra lektvarů 15
Winds of Water: ( Patolozka )21.11. 2013Had mistra lektvarů 14
Winds of Water: ( Patolozka )24.10. 2013Had mistra lektvarů 13
Winds of Water: ( Patolozka )10.10. 2013Had mistra lektvarů 12
Winds of Water: ( Patolozka )17.09. 2013Had mistra lektvarů 11
Winds of Water: ( Patolozka )03.09. 2013Had mistra lektvarů 10 3/3
Winds of Water: ( Patolozka )20.08. 2013Had Mistra lektvarů 10 2/3
Winds of Water: ( Patolozka )06.08. 2013Had mistra lektvarů 10 1/3
Winds of Water: ( Patolozka )30.07. 2013Had mistra lektvarů 9
Winds of Water: ( Patolozka )23.07. 2013Had mistra lektvarů 8
Winds of Water: ( Patolozka )16.07. 2013Had mistra lektvarů 7
Winds of Water: ( Patolozka )09.07. 2013Had Mistra lektvarů 6
Winds of Water: ( Patolozka )01.07. 2013Had mistra lektvarů 5
Winds of Water: ( Patolozka )24.06. 2013Had Mistra lektvarů 4
Winds of Water: ( Patolozka )18.06. 2013Had Mistra lektvarů 3
Winds of Water: ( Patolozka )10.06. 2013Had mistra lektvarů 2
Winds of Water: ( Patolozka )03.06. 2013Had mistra lektvarů 1
. Úvod k poviedkam: ( Patolozka )30.05. 2013Had mistra lektvarů - úvod k povídce