Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

11 věcí

Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A

11 věcí
Vložené: tigy - 30.08. 2013 Téma: 11 věcí
Florence nám napísal:

11 THINGS

AUTOR: WickedlyAwesomeMe 

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4776175/1/11_Things

PŘEKLAD: Florence

BETA: Kaitlin

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

11 VĚCÍ

Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou

Část A

 

5. Chci, aby mi někdo zazpíval píseň

Draco seděl na Hermionině pohovce a prohlížel si sbírku DVDéček, co jí nedávno koupil. Vůně čerstvého popkornu s máslem se dostala až k jeho nosu a zajistila tak, že se cítil ještě o něco hladověji než před okamžikem.

Uslyšel její kroky a okamžitě vzhlédl. V ruce držela s lehkým úsměvem na rtech velkou misku plnou popkornu. „Už jsi vybral film?“ zeptala se a sedla si blízko něho. Misku si umístila na klín a začala jíst. Draco ji napodobil a taky si do pusy nacpal kukuřičně kuličky.

„Pořád ne,“ prohlásil a zamračil se na DVDéčka rozložená po stole.

Hermiona se na ně taky zadívala, pak se najednou natáhla a jedno vzala do ruky a ukázala ho blonďákovi. „Pojďme se podívat na tohle,“ řekla s veselými jiskřičkami v očích.

Vytáhl na ni obočí. „Titanic?“ zeptal se, jak četl titul vytištěný na přebalu.

„Je to úžasný film,“ prohlásila a postavila se, aby film zastrčila do přehrávače. „A kromě toho, Leonardo DiCaprio je tam vážně úžasný.“

Blonďák jen protočil oči v sloup.

„Dohnalo mě to k slzám, víš?“ řekla. „Sledovala jsem to před pár lety a brečela jsem u toho. Ten milostný příběh je tak… tak nádherný. Vsadím se, že se ti taky bude líbit.“

„Cokoli řekneš.“

„O, počkej chvilku.“ Zastavila film a vytratila se do kuchyně. Zpět se vrátila s výtiskem Týdeníku čarodějek v ruce. Zhrozený blonďák padl na podlahu.

„Všechny jsem je spálil!“ vykřikl a ihned se vyhoupl na nohy, aby mohl ten časopis Hermioně vytrhnout.

„Tys je všechny spálil?“ zeptala se zamračeně. Posadila se na gauč a stáhla Draca vedle sebe. „Tys nechtěl, abych to viděla?“

Draco se zamračil a zle se podíval na poslední vydání Týdeníku čarodějek. Nadpis Draco Malfoy a Hermiona Grangerová: Víc než jen přátelé? Zabíral přední stránku. Pod ním byla fotografie ze zábavního parku, kde společně jedli zmrzlinu.

„Tys nechtěl, abych to viděla, že?“ zopakovala a její zamračení se ještě o něco prohloubilo. „Proč jsi nechtěl, abych věděla o tomhle… novém blbém drbu?“

Povzdechl si a potřásl hlavou. „Nechtěl jsem, aby tě tohle… tohle smetí nějak rozzlobilo,“ prohlásil a promnul si kořen nosu.

„Já bych nebyla rozzlobená!“ vykřikla s širokým gestem. „Chci říct, nechtěla bych vyrazit do Příčné uličky, aby si tam na mě všechny drbny ukazovaly, zatímco já bych vůbec… vůbec nic netušila.“

„Jsi rozzlobená,“ poukázal.

„Ne, nejsem,“ prohlásila a přeložila si ruce přes prsa.

„Ale jsi.“

Povzdechla si a převrátila očima. „Nebudu hrát tuhle dětinskou hru, Draco.“

„Hele, Hermiono,“ začal. „Spálil jsem je všechny, kromě tohohle očividně, protože jsem nechtěl, aby ses znovu rozzlobila. Pamatuješ si, když Holoubková napsala ten článek, kde psala, že jsi přítelkyní – “ zastavil se. Už téměř chtěl říct „Harryho“, ale naštěstí si včas uvědomil, jaká by byla Hermionina reakce.

„To je v pořádku,“ prohlásila napjatě. „Můžeš říct jeho jméno.“

Jen zatřepal hlavou. „Jak jsem říkal, pamatuješ si, jak o tobě Holoubková napsala jeden konkrétní článek?“

Brunetka se zamračila, stále rozhozená z toho, že málem řekl jeho jméno. „Samozřejmě, že si to pomatuju. Potom jsem ji vydírala, že řeknu Ministerstvu o tom, že je neregistrovaný zvěromág.“

„Jako vážně?“ zeptal se pobaveně. Nikdy o zvěromágství Rity Holoubkové nevěděl.

Přikývla. „Jo, je to malý brouk.“

„Páni,“ řekl. „Takže takhle zjistila Hagridova nejtajnější tajemství.“

Brunetka sebrala časopis z pohovky a zamračeně na něj zírala. „Pořád nechápu, proč nás stále otravují,“ zamumlala pod nosem. „Přece jsme dali jasně najevo, že jsme jen nejlepší přátelé a že vždy budeme. Proč ze všech žen nějak spojených s dědicem Malfoyů se média zaměřila jenom na mě?“

„No, co jsi čekala? S tím, jak se chováš, je spíš zázrak, že začali až teď,“ vybalil.

Zvědavě se na něj podívala. „S tím jak se chovám?“ zeptala se.

Zčervenal a nervózně polkl. „Blbec! Blbec! Blbec!“ křičel na sebe v mysli. „No… to víš… jak chodíš v noci do mého domu a spíš se mnou v ložnici.“

„DOSLOVA!“ vykřikla hlasitě s tvářemi zuřivě červenými. „A to nejlepší kamarádi někdy dělají.“

Blonďák sebou trhl a nervózně se usmál. „To jo,“ souhlasil. „Ale to jsou nejlepší kamarádky na pyžamové párty. A taky mě objímáš a no, víš, dáváš mi pusy.“

„NA TVÁŘ!“ protestovala. „Jsou naprosto nevinné, Malfoyi. Není v nich žádný skrytý význam.“

Draco převrátil očima. „No jo, no jo,“ zamumlal. „Ale jsme prostě nerozlučitelní. Myslelas, že to lidé neshledají podezřelým? Však víš, kluk a holka, pořád spolu…“

Hermiona se od něj odvrátila. „To ale neznamená, že nás budou za našimi zády pomlouvat!“ vykřikla.

„A co kdyby…?“ začal blonďák pomalu, oči mu cestovaly po brunetce, jak se snažil odhadnout její reakci. „Co kdybychom ty pomluvy skutečně uskutečnili?“

„Hh?“ vypustila ze sebe brunetka zmateně.

„A co kdybychom ty pomluvy skutečně uskutečnili a vyšli bychom si spolu ven?“ zeptal se vážně.

„COŽE?“ vykřikla zděšeně.

Dracův vážný výraz se zlomil a blonďák se hlasitě rozesmál. „Ó, no tak, Bobře. Vždyť víš, že jsem si dělal jen srandu.“

„Ty…ty…“ A pak ho najednou Hermiona hravě praštila, stále s červenými tvářemi. Zamračení zdobilo její hezkou tvář, jak pokračovala v útoku. „Ty… ty zatracená Fretko!“ vykřikla.

„Dobře, dobře,“ prohlásil. Pak sevřel obě její ruce a obmotal si je kolem krku. Přitáhl si ji k sobě a hravě jí prohrábl vlasy. „Jen jsem si dělal srandu, Hermiono. Proč tak vyšiluješ?“

„To není vtipný,“ zamumlala a položila mu hlavu o rameno.

„Vážně?“ zeptal se s malým úsměvem na rtech. Ve své hlavě se ale mentálně pranýřoval. „To bylo teda skvělý, Draco Fretko Malfoyi!“ zamračil se na sebe. „Skutečně uskutečnit? SKUTEČNĚ USKUTEČNIT? Merline, co se to do mě dostalo?“ Byl rád, že brunetku držel v objetí a ona tak nemohla vidět jeho rudnoucí tvář.

Měl ale pocit, že zase všechno zkazil. Měl tu šanci. Přímo na něj zírala. Měl jí přiznat, že ji šíleně miluje po tom, co prohlásil, že by měli ty pomluvy uskutečnit.

Draco Malfoy byl vážně zbabělec.

A tak si Draco Malfoy opět nechal uniknout příležitost mezi prsty.


Malfoyův dědic protočil brko v prstech a zamyšleně se podíval na Hermionin list přání. Znova.

Zrovna se nacházel ve velké kuchyni na Malfoy Manoru. Kolem něj překvapivě neběhali žádní domácí skřítkové, protože Narcissa jim dala den volna. Lucius proti tomu protestoval, ale Narcissina tvrdohlavost vyhrála.

Takže teď naproti němu seděl jeho reptající otec, který znuděně sledoval, jak jeho matka běhá po kuchyni sama.

„Chce někdo kávu?“ zeptala se jich nadšeně.

Oba dva muži zavrčeli v odpověď.

Draco pořád nemohl uvěřit, že jeho matka dala všem skřítkům volno. Teď akorát všichni trpěli, zvlášť jediná žena Malfoyů, která nyní měla na starosti všechny povinnosti doma. Ale Narcissa z toho byla podivně šťastná. Draco měl pocit, že důvod, proč měli skřítkové Malfoyů poprvé v historii volno, byl ten, že Narcissa konečně podlehla Hermioniným požadavkům.

Zamračil se. „Zatracenej spožús,“ zamumlal si pro sebe a upil si kafe. Trhl sebou, když se mu ozvala ta malá modřina na jeho levé paži. Doma neohrabaně vrazil do své skříně, když uklouzl. Bylo trochu divné, že po tak malé nehodě se mu vůbec něco objevilo.

„Co se ti to stalo, zlato?“ vykřikla Narcissa a dala se do zkoumání jeho paže. „To vypadá špatně.“

„Nepřeháněj, matko,“ zabručel a protočil na svého otce oči. „Je to jen malá ranka. Byla to moje chyba, nemotorně jsem uklouzl. S jedním pohybem hůlky to hned zmizí. Tak se nestrachuj.“ Matky, vždycky jsou tak melodramatické.

Uklidnila se a posadila se vedle svého syna. Pozorně ho sledovala, oči jí zabloudily k pergamenu, který svíral v pravé ruce. Úsměv ozdobil její nádhernou tvář. „Četla jsem poslední vydání Týdeníku čarodějek, zlato, a musím říct, že ta fotka je překrásná. Kdy jste tam s Hermionou vyrazili?“

Draco se zamračil ve stejnou chvíli jako jeho otec. „Jen ne i ty, matko. Kdes si sehnala kopii? Všechny jsem je spálil!“ vykřikl podrážděně.

„O, zlato, ty jsi nechtěl, aby to tvoje maminka viděla?“ zeptala se se zlomyslným zábleskem očí. „Pročpak ne?“

Draco jen znovu protočil oči v sloup.

„Viděla to Hermiona?“ zeptala se dychtivě.

Draco trochu zčervenal a přikývl.

„A jak reagovala?“ pokračovala. Koutkem oka mohl Draco zahlédnout i Luciusův zvědavý pohled.

Povzdechl si. „Byla rozzlobená,“ řekl jednoduše a pokrčil rameny.

Narcisse spadla čelist a Lucius nesouhlasně zamlaskal. „Rozzlobená?“ zeptala se bez dechu. „To musí bolet, zlato! Jak se teď cítíš? Jsi v pořádku? Bolí tě hrozně moc srdce? Můžu ti dát lektvar, který mi má nejlepší kamarádka poradila. Říkala, že to může uklidnit něčí zlomené srdce…“

„Matko!“ vykřikl blonďák a zuřivě se začervenal. „Proč bych sakra měl mít zlomené srdce?“

„Jazyk, Draco,“ napomenula ho. Zamyšleně mlaskla jazykem a položila ruku na rameno svého syna. „Zlato, proč to prostě ze sebe nevysypeš?!“

„Vysypat co?“ promluvil vůbec poprvé Lucius nevěřícně. Nikdy by neřekl, že jeho žena bude používat takovéhle výrazy. Promnul si kořen nosu. „Možná ta Grangerovic holka dělá něco oběma dvěma,“ řekl si v mysli.

„Ano, vysyp to!“ vykřikla Narcissa a široce gestikulovala. „Zlato, copak nejsi znepokojen nebo… nebo tě netrápí ta skutečnost, že Hermiona je absolutně nádherná?! Kdybych já byla právě teď dvaceti pětiletá, hrozně bych jí záviděla. Škoda, že jsem starší… ale to není má pointa. Hlavní je, nebojíš se, že jednou jí nějaký náhodný muž učaruje a ukradne ti ji?“

„Matko, víš moc dobře, že Hermiona odmítá všechny ty nápadníky,“ připomněl jí blonďák. „A, to tě ujišťuji, odmítla by i mě.“

„Draco,“ použila svůj mateřský tón. Její rysy trochu zjemněly, jak se dívala na svého syna smutně. „Neopovažuj se ztratit naději.“ A pak, k Dracově hrůze, mu vytáhla řetízek zpod košile. „Vidíš, dokonce pro ni máš i zásnubní prsten.“

„Jak jsi…“ prohlásil s očima široce rozevřenýma. Podíval se na svého otce, ale i ten měl vševědoucí výraz.

Paní Malfoyová se přisunula blíž ke svému synovi a políbila ho konejšivě na čelo. „Zlato, vím, že miluješ Hermionu. Jen nevím, jak moc.“ Zastrčila mu řetízek zpět pod košili. „Nikdy jsem tě tahle předtím neviděla. Zeptej se svého otce, bude se mnou souhlasit.“

Draco se podíval zpět na svého otce, ale jeho tvář byla bez výrazu.

„Teď jsi tak šťastný… tak plný života,“ pokračovala. „A věř nám, Draco, jsme za tebe taky šťastní. Hermiona Grangerová je to to nejlepší, co se ti kdy stalo, a já jí za to budu vděčná. Jsem si vědoma toho, že jsme tě, když jsi byl malý, brali jako samozřejmost. Jsem si vědoma, že jsme se vždy nechovali tak, jak by se rodiče chovat měli. A jak jsi rostl, litovala jsem toho, synu. Nelíbilo se mi, že se zavíráš sám to sebe, jen protože my jsme tě odstřihli předtím od svých.“

„Ale Temný pán v té době povstával, zlato. Tvůj otec… byl v tu dobu zmatený.“ Draco si všiml záblesků studu a viny, co se mihly po Luciusově tváři. „Přiznávám, že jsem se víc bála o bezpečí tvého otce než o to tvé. Ale změnili jsme se.“

Jemně popotáhla a pak přitáhla svého překvapeného syna do objetí. „Řekni jí to, Draco, předtím než bude příliš pozdě,“ prosila ho tiše. „Já vím, jak se cítíš… ale Hermiona umírá. Pořád tomu nemůžu věřit. Takže, prosím, řekni jí to předtím než… než umře. Je to jasný?“

„Naprosto,“ řekl blonďák.

„Jak úžasná rada,“ vložil se do toho sarkasticky Lucius. „Chtěla bys potlesk? Možná bych si k tomu mohl i stoupnout, má drahá ženo.“

„Ticho, drahoušku,“ prohlásila Narcissa a střelila po něm jeden ze svých pověstných pohledů. Vlastně byl Draco jediný, kdo byl proti němu imunní. Jen se zasmál a potřásl hlavou. Jeho rodiče byli vážně tak… tak roztomilí, jak je popsala jeho nejlepší přítelkyně.

„Co je napsané na tom pergamenu, Draco?“ zeptala se najednou Narcissa.

Draco se hned začal cítit rozpačitě. „Um… no,“ prohlásil a promnul si krk. „Hermiona si vytvořila list… Jedenáct věcí, co chci udělat předtím, než umřu.“ Všiml si pobavených pohledů svých rodičů. „A, no, už splnila šest z jedenácti svých cílů. A teď přemýšlím, jak splnit její pátý cíl.“

Narcisse se zamlžily oči. „To je tak sladké, zlato.“

„Vážně, Narcisso,“ převrátil očima Lucius.

Paní Malfoyová se rozhodla ignorovat svého muže a místo toho se zeptala: „Tak co je ten pátý bod, co?“

„No, chce písničku, kterou jí někdo věnuje,“ řekl jednoduše.

„To je tak snadné!“ vykřikla Narcissa. „Jen jí zazpíváš její oblíbenou písničku před obrovským davem. To bude tak romantický!“

Draco se zapitvořil. „Já budu zpívat? Matko, doslova mi řekla, že banshee by mi záviděla můj zpěv.“

Lucius si odfrkl.

„A ignoruj svého otce,“ řekla Narcissa a znovu se na Luciuse zamračila. „A proč se staráš, jestli tvůj hlas není nejlepší, zlato? Bude mít splněný pátý bod a to je nejdůležitější. Ale to nejpodstatnější, znáš její oblíbenou písničku?“

„Ano,“ zamyslel se blonďák. „Na její hrací skříňce je jedna melodie, teprve nedávno jsem zjistil, že to má i nějaká slova.“

„Perfektní,“ usmála se Narcissa široce. „A teď všechno co potřebuješ, je přivést ji do nějaké drahé restaurace.“ Její tvář ozdobilo zamyšlení. „Kam bys ji měl jen vzít?“

„Znám jedno místo,“ nabídl Lucius. Narcissa a Draco se na něho nedůvěřivě podívali. „Co?“ zeptal se nevinně.

„To by bylo fajn, otče,“ řekl Draco s úsměvem, zatímco jeho matka Luciuse políbila na tvář. „Takže kde je to místo?“


Hermioně se trochu pohnuly oči pod jejími víčky. Trhla sebou, když uslyšela nějakou hudbu. Budící se brunetka se zamračila: „Jak se ta hudba objevila v mém pokoji?“ zeptala se sama sebe. „Nikdy jsem v pokoji neměla rádio. Nic kromě své hrací skříňky. A… a to broukání? Kdo to jako sakra brouká?“

Brunetka začala panikařit. Hlava jí bolestivě narazila do okýnka a její oči se okamžitě rozevřely. Jediný rozdíl oproti předchozímu stavu byl ten, že teď nemohla vidět vůbec nic.

„NEMŮŽU VIDĚT!“ vykřikla hlasitě. „Je to symptom?“ ptala se sama sebe. „Je slepota symptomem rakoviny plic? Je to přece rakovina plic, sakra! Oči jsou dost daleko od plic!“ Hermiona ze sebe vypustila vzlyk hrůzy. „Ó můj Bože! Co když… co když je moje rakovina rozptýlená a teď ovlivnila můj zrak? Samozřejmě! Co když je už i v mém mozku?!“

A pak najednou přestala. Uslyšela známé hihňání jejího blonďatého nejlepšího přítele. Okamžitě jí to došlo. Seděla v autě, zatímco blonďák řídil, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. „Malfoyi…“ zasyčela.

„Samozřejmě, že nemůžeš vidět, Grangerová,“ prohlásil blonďák.

„To je nějaký žert, Draco?“ zavrčela na něj bruneta. „Ještě není ani Apríla, pro Boha. A to ti říkám, TOHLE VŮBEC NENÍ VTIPNÝ!“

„Uklidni se, Hermiono, ano?“ řekl Draco a podíval se na ni pobaveně, i když to Hermiona samozřejmě nemohla vidět. „Začaroval jsem ti oči, abys dočasně nemohla vidět. Mám pro tebe překvapení.“

Brunetka si odfrkla. „Překvap si někoho jiného,“ vyštěkla. „Moc dobře víš, že nenávidím překvapení, Fretko. A co třeba kdybys mi jen zavázal oči nebo něco takového místo toho, abych byla na čas úplně slepá?!“

„Znám tě moc dobře, Grangerová,“ řekl Draco a nesouhlasně mlaskl. „Věděl jsem, že by sis to hned sundala.“

Hermiona sáhla pro svou hůlku, ale ke své hrůze zjistila, že tam není.

„Jo a pro jistotu jsem ti zabavil i hůlku,“ podotkl. Hermiona ho chtěla rozmáčknout jako červa. Ten měl ale kuráž! A dokonce zněl i samolibě!

„Dej. Mi. Mojí. Hůlku.“

„Nebo co?“

„Malfoyi, já tě varuju!“ zavrčela na něj. Draco si jen povzdechl. „Ať znovu vidím! SAKRA! Myslela jsem, že se mi rakovina rozšířila a dosáhla mého mozku nebo očí…ÁÁÁ!“ Blonďák najednou dupl na brzdu a Hermiona se bolestivě praštila do čela. Zamračila se a promnula si bolavé místo, zatímco obrátila hlavu k sedadlu řidiče, aby se na Draca mohla zle zamračit. „Proč jsi to udělal?“

„Jsme tady,“ řekl. Hermiona okamžitě věděla, že skřípe zuby a tak si jen poraženě povzdechla.


Draco otevřel dveře do obchodu, který mu jeho matka doporučila, do Chanelu. Jednou ten název viděl v jedněch z Hermioniných módních časopisů (který ho dost překvapil, jelikož nečekal, že Hermiona bude vůbec nějaký takový mít) a vážně si myslel, že je to jen mudlovský obchod. Byl překvapený, když mu matka vysvětlila, že nějakou brilantní čarodějku (upřímně, zapomněl její jméno) napadlo udělat Chanel i pro kouzelníky.

Takže teď za sebou táhl tvrdohlavou a dočasně slepou brunetku. „Grangerová, nech toho, prosím,“ řekl.

„Nech mě znovu vidět!“ prohlásila. Bylo vidět, že to v ní vřelo.

„Ne,“ odpověděl jí tvrdohlavě.

„Pane Malfoyi!“ Draco zvedl hlavu a oči mu okamžitě přistály na baculaté ženě, pravděpodobně třicátnící, která se na něj vřele usmívala. Blonďák si všiml, že měla silný smysl pro módu. „Je milé vás tu vidět.“

Blonďák jen pokýval hlavou. Za dámou se okamžitě začalo objevovat víc žen.

„Jsem paní Ricketsová,“ řekla a natáhla dopředu ruku. „Manažerka tohohle odvětví.“

Draco jí potřásl rukou. „Ano, ano, je milé vás poznat.“ Pak před sebe přitáhl Hermionu. Některé ženy spokojeně mlaskly jazykem, jak si ji kriticky přeměřovaly. Některé z nich dokonce obdivovaly její jednoduchou krásu. „Upravte ji,“ přikázal. „Budu hned zpátky. Ujistěte se, že skončíte před šestou.“

„Malfoyi, je pořád ráno,“ zamumlala Hermiona polohlasně. „A upravit ? O čem to sakra mluvíš?!“

„No, pro tvoji informaci, Bobře, jsi zaspala,“ řekl a podíval se na své hodinky. „Už jsou dvě odpoledne. A upravit znamená, že tě obléknou a něco ti napatlají na obličej. Vážně, jsi holka nebo co?“

„COŽE?!“ vykřikla. Téměř všechny ty ostatní čarodějky se na ni zamračily za tak nevhodné chování pro dámu. „Vezmi mě domů, Draco! Prosím! Já chci domů!“

Blonďák zavrtěl hlavou nad jejím dětinským chováním. Objal ji kolem pasu a s ústy u jejího ucha zamumlal: „No tak, Hermiono. Udělejte to pro mě.“ Hermiona se zamračila. „Vím, že nenávidíš překvapení, ale přísahám, že se ti tohle bude líbit.“ Pak se odtáhl od brunetky a předal ji do rukou paní Ricketsové. „Prosím, postarejte se o ni.“ A s tím se přemístil pryč.


Draco se pohodlně usadil na jedné z pohovek v chodbě. Měl na sobě svůj černý oblek, takže byl ještě o něco hezčí než normálně. Vlasy měl sčesané dozadu tak jako nosil v Bradavicích. Očima projížděl nějaký časopis.

„AU, SAKRA!“

Blonďák sebou trhl. Hermiona byla uvnitř v místnosti s módními návrháři a vizážisty už celé hodiny. Brunetka čas od času křičela nebo klela nebo obojí. Draco se usmál. Byl si jistý, že Hermiona ho v tu chvíli dost nenáviděla.

Povzdechl si a zavřel časopis. Všechno se zatím vyvíjelo tak, jak plánoval. Podstrčil Hermioně v čaji lektvar na spaní. Ráno se pak přemístil do jejího domu, na nějaký čas ji oslepil a nacpal do svého auta. Pak ji vzal do Chanelu a věřil, že ty čarodějnice ji udělají decentní, ale přesto krásnou pro jejich večerní přátelské rande.

Draco v duchu poděkoval svým rodičům, zejména Luciusovi, za to, že mu pomohli. Blonďák se přemístil do drahé restaurace, La Fleur (což znamená „Květina“).  Bylo to pro něj dokonalé místo, kde splnit Hermionin pátý bod.

Popadl ze svrchu hromádky na stolku další časopis. Cítil se docela znuděný.

Brzo se dal do podřimování. Jeho hlava mu poklesla, zrovna když se bez varování rozlétly dveře. Překvapený Draco se rovně posadil. Měl ten pocit, že kdyby měl za zády pravítko, vůbec by nebylo šikmo.

Paní Ricketsová byla první, kdo vyšla z místnosti. Tvář jí zdobil široký, pyšný úsměv. To Dracovi okamžitě zvedlo zvědavost. Jak asi bude Hermiona vypadat? Brzo se k paní Ricketsonové připojily i ostatní vizážisti a stylisti. Draco si všiml, že všechny se také pyšně usmívaly.

„Pane Malfoyi,“ řekla manažerka vesele, „mohu vám představit slečnu Hermionu Grangerovou.“

Jedna čarodějka vyšla ven, za ruku držela stále slepou brunetku. Dracovy se okamžitě rozšířily oči a čelist mu spadla.

Čarodějky si vyměnily vševědoucí pohled.

„Pane Malfoyi?“ zeptala se paní Ricketsová s malým úsměvem na její baculaté tváři.

Blonďák se začervenal, vstal a v tom procesu se praštil do kolene. Šeptem ze sebe vypustil několik dost barvitých slov, než se odkulhal k brunetce.

„Draco?“ zeptala se ho a natáhla před sebe ruce. Blonďák okamžitě obě dvě chytil. „Jsi v pořádku?“

„V pohodě,“ zamumlal pořád bez dechu.

„Co si myslíte, pane Malfoyi?“ ušklíbla se paní Ricketsonová na dědice Malfoyů.

Draco se na ni podíval a uznale přikývl. Nevěřil si natolik, aby promluvil.

Podíval se zpět na brunetku a prohlédl si ji od  hlavy až k patě. Vlasy měla volně svázané do drdolu, volné pramínky jí lemovaly tvář. Použily make-up, ale ne zas tolik, naštěstí. A ty šaty… Jako by byly vyrobeny přesně pro ni. Červené, bez látky na zádech a končily jen kousek nad jejími koleny. Lem šatů byl vytvořený z krajek, díky čemuž vypadaly ještě o něco víc krásněji. Na pravém zápěstí měla diamantový náramek, který se shodoval s náhrdelníkem kolem jejího krku.

„Po-pořád“ – odkašlal si – „pořád tady něco chybí.“ Z kapsy vytáhl svoji hůlku a vykouzlil rudou růži bez trní. Zakouzlil jí tak, aby nezvadla. Draco pak udělal několik kroků dopředu a zastrčil jí růži do drdolu.

Draco se podíval na paní Ricketsonovou, aby mu to schválila. Ta kývla a tleskla. „Perfektní.“ Ostatní čarodějky se k ní připojily v potlesku.

Hermiona se zuřivě začervenala. Neměla ani ponětí, proč ji Draco oslepil a přivedl k těmhle čarodějkám, co jí dělaly různé věci na jejím těle. Ale byla si jistá, že teď může vypadat… přijatelně.

Nakrčila nos. „Hrozně mě svědí obličej, Fretko!“ fňukla a chtěla se poškrábat, ale paní Ricketsonová ji praštila.

„Neopovažujte se,“ varovala ji manažerka, na což se Hermiona jen zamračila. „Tvrdě jsme na tom pracovaly.“

Draco se uchechtl a vzal Hermionu za zápěstí. „Má pravdu,“ řekl. „A pro Boha, přestaň fňukat, Bobře! Je ti pětadvacet!“

„Podívejme se, kdo najednou mluví,“ vyštěkla se vzpomínkou na to, jak Draco vždy fňukal o tomhle a tamtom.

Blonďák se usmál na paní Ricketsonovou a upřímně se usmál. „Děkuji vám,“ řekl. „Děkuji, že jste se jí ujala, i když je někdy až příliš tvrdohlavá.“

„Hele!“ protestovala brunetka. „Já to slyšela, Malfoyi!“

„Taky jsi měla,“ odsekl.

Paní Ricketsová se jen jemně zasmála a mávla hůlkou. „Bylo naprosté potěšení ji upravovat, pane Malfoyi,“ řekla. „A já mám koneckonců ráda výzvy. Ona jednou takovou určitě byla.“

Draco se jen usmál a jemně k sobě Hermionu přitáhl. „Zaplatím vám později.“

„To není potřeba,“ prohlásila. „Paní Malfoyová se o to už postarala.“

„Vážně?“ zeptal se překvapeně. Když paní Ricketsová přikývla, Draco si v duchu poznamenal, že musí své matce poděkovat. „Dobře tedy. Znovu vám děkuji.“

A s tím zatáhl brunetku ke svému autu.

 

 


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Jééééééé další naprosto úžasná a dechberoucí kapitola! :-D Nemůžu se dočkat další kapitoly, doufám že už bude Draco zpívat :-D Moc děkuji za kapitolu :-) 
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 14.09. 2013
Bude, bude Díky ti!

Jsem zvědavá, jak tohle rande/nerande dopadne. Jsou to přípravy, jako by ji chtěl požádat o ruku, ale pochybuji, že to udělá. A upřímně... To, že se do toho zapojil i Lucius, je mi krajně podezřelé. Díky, moc se těším na pokračování.
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 03.09. 2013
Jak to dopadne? No, já jsem se bavila, ale nemyslím, že i Draco. Moc ti děkuji <3

Uškrtila by som ho keby mi to urobil:) Som zvedavá či bude aj spievať. Alebo si niekoho najme. Ale aj tak to bude odškrtnuté, nie? Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 03.09. 2013
Já taky. Oslepit chudinku Hermionu... se divím, že na něj neskočila.  Děkuji ti <3

Draco fretka Malfoy zase zbaběle couvl, cs, cs. :-) Potřebuje nakopnout. Otec Lucius mi tu je sympatický, moc toho neneamluví... :-) Jsem zvědavá, jakého zpěváka Draco objednal. A doufám, že si Hermiona už brzy uvědomí, že má Draca ráda víc, než jen kamaráda. Díky za překlad:-)
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 03.09. 2013
Třeba ho někdo už konečně nakopne . Možná i samotná Hermiona... Jakého zpěváka? No, to tě asi dost překvapí. Hermionu alespoň ano. Děkuji ti! <3

Pěkná kapitola, díky za překlad! Četla by se lépe, kdyby v ní nebylo tolik chyb, ale to je spíš na betě. Jsem zvědavá, jestli bude Draco opravdu zpívat...
To, že tam byly chyby, bylo nedopatření, byla vložená neopravená verze. Mělo by to být brzo v pořádku. :) 
Tak to mě těší, díky za odpověď! :)
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 03.09. 2013
Jo, jo, teď už by to mělo být v pořádku. Omlouvám se za zmatky ;). A díky za komentář <3

Škoda, že Draco zase couvnul, ale zbytek kapitoly to značně vylepšil. Já bych Draca asi uškrtila, kdyby mi něco takového udělal. Nedokážu si představit, že bych vůbec nic neviděla a přitom mi nějaké neznámé ženy, dělali účes, oblékali mě a "patlali" na mě bůh-ví-co! To bych asi nevydýchala, ale myslím, že slyšet Draca zpívat by mi náladu značně vylepšilo. A proto se vážně moc těším na pokračování. Díky za překlad. Ps: Lucius s Narcissou jsou tady absolutně báječní!
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 03.09. 2013
A co teprve to vylepšení v druhé půlce! ! Musím prohlásit, že já bych teda Draca taky přizabila, obdivuju Hermi za to, že po něm po slepu neskočila. Děkuji ti! <3

Škoda, Draco sa znova zľakol a nepovedal Hermione aby s ním chodila. Ale tento raz sa ani nečudujem. Prečo reagovala tak negatívne? Veď na to dúfam čaká, alebo nie? Ale myslím, že to mal aj tak povedať. Veď čo by sa stalo? Trocha by sa cítili nepríjemne, ale myslím, že by to nakoniec nejako rozdýchali a Draco by vedel načom je. No nič. Som zvedavá ako sa jej bude páčiť ďalšie zrealizované želanie. Krásny preklad, ďakujem Florence
Re: Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A Od: FlorenceMabel - 03.09. 2013
No jo, je to holt Draco. Ale myslím, že budeš pořádně potěšená tím, co se stane v druhé půl kapitole . Děkuji ti moc <3

Prehľad článkov k tejto téme:

WickedlyAwesomeMe: ( eryenie )07.08. 2015Epilog
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )17.06. 2015Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )06.06. 2015Kapitola desátá: Hroby
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.10. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )29.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )22.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )06.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.08. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )11.03. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )25.01. 2014Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )15.09. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )30.08. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )12.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.07. 2013Kapitola pátá: KŘIČ!
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )28.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )21.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )14.06. 2013Kapitola třetí: Historie Bradavic, druhé vydání
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.06. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )31.05. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )24.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )10.05. 2013Prolog - druhá část
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )04.05. 2013Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Florence )26.04. 2013Úvod k poviedke