The Teacher's Pet
Autor: Werecat99
Překlad: tiberia
Příběh o tom, jak jeden zlomyslný ryšavý kocour dokáže během jediného týdne obrátit Bradavice vzhůru nohama.
Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.
8. kapitola – Gingerhead míří na jih
Poznámka autorky: Kočka, která chodí sama, to je pocta Kiplingovi.
Severus Snape se převalil v posteli, šťastný, že je sobota. Dnes ho nebudou obtěžovat žádní idiotští studenti, ani otravní kolegové. Naplánoval si výlet do Londýna a hodlal strávit nějaký smysluplný čas se svojí nejoblíbenější osobou: sebou samým.
Jak opar spánku opouštěl jeho mysl, první z jeho smyslů, který se probudil, byl čich. Odhodil z tváře prameny vlasů, které mu padaly do očí, otočil se na bok a uviděl oranžovou kočku, jak leží na podlaze břichem nahoru a ztěžka dýchá. Všude na podlaze ve sklepení byly vzorky vyzvraceného jídla. Pokud to mohl podle zápachu posoudit, koupelna by mohla být v mnohem horším stavu. S povzdechem mávl hůlkou, zamumlal čisticí kouzlo a podlaha byla znovu bez poskvrnky.
Kočka žalostně mňoukala, ale nehýbala se.
„Varoval jsem tě. Tak teď trp, ty oranžový postrachu,“ zasyčel Snape a odkráčel do koupelny.
Tam byla situace skutečně mnohem horší. Zaklel skrz zaťaté zuby a použil další čisticí kouzla. Ta kočka minulou noc skutečně zhltla osm misek tuňákového salátu. Pokud dnes trpěla špatným zažíváním, nebo ještě lépe otravou jídlem, byl dokonale šťastný. Přinejmenším ho přes den nechá na pokoji.
Tou myšlenkou pookřál a začal se chystat ven.
***********
Gingerhead:
Ach, moje bolavé bříško!
Pojď sem a utěšuj mě, ty neschopný člověče! Copak nevidíš, že tady umírám? Potřebuju hladit po bříšku a škrábat za ušima a učesat kožíšek!
Ne? No tak to si teda zasloužíš každičký kousek toho, co jsem ti nechal v botách.
Přestaňte se uculovat, jo? Nebyl to tuňák. Byla to zelenina z toho prokletého salátu. Jsem masožavec, proboha, ne ovce! Moje hlavní skupiny potravin tvoří maso, drůbež, ryby, květiny a stránky z knih. Salát a mrkev v žádné z těchto skupin nejsou. Pokoušel ses mě otrávit?
Ó, jestli já dostanu do drápů toho domácího skřítka, který to jídlo vyráběl!
Hej, jsem nemocný! Kam jdeš? Vrať se a pohlaď mě!
**********
Severus Snape za sebou zavřel dveře do sklepení a zamířil do Prasinek, odkud se mohl bezpečně přemístit na Příčnou ulici. Na chodbách nepotkal ani jediného studenta, nikdo raději neriskoval ztrátu kolejních bodů kvůli špatné náladě profesora lektvarů.
U Hagridovy chýše se na moment zastavil, aby se poloobra zeptal, jestli v Zapovězeném lese neviděl ještě nějaké kvetoucí černé hyacinty. Esence z květů této vzácné rostliny měla určité magické vlastnosti, velmi užitečné pro jeho práci. Právě se chystal od Hagrida odejít, když za sebou zaslechl známý zvuk.
Samozřejmě. Ta obluda musí mít víc než devět životů.
„Ahoj, kotě,“ řekl Hagrid a Tesák vstal, aby kočku pozdravil, ale v okamžiku, kdy na sebe ti dva pohlédli, se Tesák rozklepal a schoval se Hagridovi za záda.
Snape sledoval scénu se zvýšeným zájmem.
„Vidíte tu kočku, Rubeusi?“ optal se hedvábným hlasem.
„Jasný, profesore,“ pohotově odpověděl Hagid. „Našel jsem ji onehdy před Třema košťatama. Vypadala, chudáček malá, že má pořádnej hlad, tak jsem se nabídl, že jí koupím oběd. Merlinku na rynku, ta kočka sežere dvakrát tolik, co tuhle Tesák.“
Snape pohlédl do velikých žlutých kočičích očí a uchechtnul se.
Aha, ale my oba víme, že máš svoje hranice, že?
Gingerhead ležela na trávníku, zvedla zadní nohu a začala si umývat zadek. Snape obrátil pozornost zpátky k Hagridovi.
„Takže jestli to správně chápu, nesete zodpovědnost za příchod téhle malé nestvůry do Bradavic!“ jeho hlas byl tak ledový, jako by Hagrida obviňoval z příchodu konce světa.
„No jo, ale víte, profesore, ona ta chudinečka za mnou běžela celou cestu z Prasinek. A úplně na ní bylo vidět, jak strašně touží, aby měla nějakou rodinu a domov. Fakticky jsem si moc přál, aby zůstala u mě, ale pak se stalo to s tadyhle Tesákem...“ Hagrid přestal vyprávět a pohladil psa, krčícího se za ním.
„Co se stalo?“ zeptal se zvědavě Snape.
Hagrid na něj hodnou chvilku hleděl a rozhodoval se, jestli má říct víc.
**********
Gingerhead:
Jo, jsem pořád naživu. Jsi zklamaný?
A hádej co? Mám hlad. Nakrm mě!
Jé, ahoj, Hagride!
Ahoj, pejsánku! Chceš znovu vidět moje drápy? Myslím, že posledně jsi jeden vynechal.
Jo, dobrý nápad, schovej se za svého pánečka, psejku.
Já jsem kočka, která chodí sama. Nepotřebuji ani domov ani člověka nad sebou.
Jen spoustu tuňáka a mistra lektvarů, aby mi posloužil jako škrabadlo.
**********
„Víte, profesore Snape,“ začal, „to byla studená noc asi před dvěma tejdnama. Dojedli jsme večeři a těšili jsme se na zdřímnutí u ohně. Tohle kotě vylízalo svůj talíř, pak snědlo, co ještě zbylo přede mnou, a pak ukradlo zbývající žrádlo Tesákovi. Chudák Tesák je anděl, všechno té ubohé hladové kočičce nechal. Ale pak se kočka uvelebila na Tesákově oblíbeném místečku u krbu.“ Hagrid stočil pohled k třesoucímu se psu za sebou.
Snape se podíval na Gingerhead, která se nevinně honila za svým ocasem.
To si schovej pro Hagrida. Mě neopiješ rohlíkem.
„Tesák má fakt dobrý srdce, ale bojím se, že je kapku trouba, profesore,“ pokračoval. „Kouknul na kočku, jak podřimuje u krbu, pak kouknul na mě, pak zas na kočku, jako by se rozhodoval, co má dělat. Pak tlapou kočku lehce posunul, aby se vešli k teplu oba dva.“ Znovu se odmlčel a se slzami v očích pohlédl na Tesáka. „A to jsi neměl dělat, ty hloupoučký pse,“ řekl něžně.
Snape dokázal velice dobře uhodnout, co se dělo dál. V uplynulých dnech se hodně naučil o kočičí inteligenci a pohnutkách.
„Když kočička ucítila Tesákovu tlapu, vyskočila, zasyčela a prskala, jako kdyby do místnosti najednou vešel sám Temný pán. Tesák se snažil omluvit a olíznul kočce čumák. A to byla další věc, kterou neměl dělat. Kočka vyskočila a zatnula Tesákovi do čumáku všechny čtyři sady drápů. Oslepený strachem a bolestí, snažil se ji setřát, ale marně. Pak začal slepě pobíhat po domku a všude za ním zůstávala spoušť. Když to všecko skončilo, většina věcí tady byla rozbitá nebo poškozená, chudákovi Tesákovi krvácel celý čenich a kočka blaženě spala před krbem a předla. Druhej den jsem ji vzal do hradu a doufal jsem, že se skamarádí s ostatníma kočkama na hradě.“ Odmlčel se a pohladil psa po hlavě. „Chudáček, pořád z toho má noční můry.“
Severus Snape cítil, jak se mu chce smát i plakat zároveň.
**********
Gingerhead:
No co? Nech tohle psisko, ať olíže tvůj obličej, a pak můžeš říct, jak se ti to líbilo.
Ale na druhou stranu, kdyby ten pes olizoval tvůj obličej, mohl by dostat otravu jídlem. O jednoho psa míň, žádná ztráta. Jenže pak by mě možná chtěl Hagrid přijmout na jeho místo. Děkuji, nechci. Tys nezažil jeho vaření.
Už jste skončili? Nudím se.
**********
Když Snape opouštěl Bradavice, v patách se šťastnou Gingerhead, měl obavy, že se tento den může snadno zvrhnout v katastrofu. Obchody na Příčné ulici nebyly připraveny na zvládnutí takového nebezpečí, jaké představovala tato kočka.
Ale pokud tu kočku nebude nikdo spojovat s ním, mohl by být v klidu.
Konec konců, není to jeho kočka.