HLEDÁNÍ (klíče)
autorka: sarini – překlad: Elza – beta: ansus
originál: http://www.fanfiction.net/s/2579033/
Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...
Kánonu se dodrží v rozsahu prvních pěti knih, tedy nezahrnuje dění Prince dvojí krve a následující vývoj. Dokončeno. 53 kapitol. Pro čtenáře od 16 let (pro rozumně vyspělé dospívající a starší). Oceněno cenou ZLATÉHO BRKU pro rok 2006.
Postavy: Harry P./Charlie W., Severus S. a další. Stejně jako náš běžný svět obsahuje milostné vztahy bez ohledu na pohlaví aktérů.
Prohlášení: Autorce nepatří práva k postavám ani světu, které vytvořila J. K. Rowlingová. Překladatelka vychází při překladu z díla pánů Medků (ne dogmaticky) a celé skvělé bezejmenné HP komunity; autorka s přeložením svého díla souhlasila.
Kapitola třináctá
Posledního srpna si Severus v duchu procházel seznam úkolů spojených se začátkem nového školního roku.
Učebna uklizena, ale ne přehnaně. Potřeboval si nechat jistou porci práce pro první provinilce, kteří si vyslouží školní trest, drhnutí kotlíků a lavic bylo dobrým odstrašujícím prostředkem. Přípravu obzvláště nechutných ingrediencí měl vyhrazenu pro žáčky nižších ročníků.
Rozvrhy dokončeny, kabinet vyzdoben patřičně odpudivými preparáty. Strašení je úhelným kamenem úspěchu.
Společenská místnost a ložnice Zmijozelu vyvětrány a vyčištěny, skřítci byli pověřeni, aby zatopili. Nový kapitán týmu byl vybrán.
K tradičním položkám letos přibyly nové. Harryho kufr odeslán do Nebelvíru, letaxové spojení mého bytu s ložnicí nebelvírských sedmáků je obnoveno, Vlčí zhouba na příští měsíc uvařena.
Povzdechl si a začal přerovnávat knihy. Podnikl další nájezd do rodinného trezoru, odkud vyzvedl všechny svazky sepsané před rokem 1800 a z nověji vydaných ty, které pojednávaly o kouzlech v dřívějších dobách. Jednalo se o úctyhodnou sbírku, nyní bylo nutno do všech nahlédnout a potenciálně užitečné vyčlenit pro následné podrobné prostudování. Byl v pokušení zadat tento úkol – vyhledat informace vedoucí k možné porážce Voldemorta – Grangerové. Bude-li s tím Albus souhlasit, zeptá se Harryho.
Probíral se stohy knih vyloženými skřítky z beden zaslaných do hradu z Horské boudy a všiml si, že obsahují i kousky, o nichž sám neměl tušení. Harry, který mu s prohlížením knih pomáhal, zřejmě stihl prohlédnout knihovny na letním bytě a přidal do hromady, již Dobby balil, další zajímavé úlovky.
Harry.
Severus úplně cítil, jak z toho kluka šediví. Harry sice tvrdil, že studiem temných umění se nikdo automaticky zlým nestane, že jedině účel, s ním člověk kouzlo vyvolává, je oním podstatným faktorem tvořícím rozdíl mezi dobrem a zlem, Severus však stejně nechtěl, aby Harry četl Zmijozelovy zápisky. Samotná skutečnost, že Voldemort chtěl, aby si je Harry přečetl, byla dobrým důvodem to nedělat.
Zatracení nebelvíři.
Doufal, že Harry má alespoň tolik rozumu, aby je četl jen v přísném soukromí. Že je Harry hadí jazyk, bylo všeobecně známo, ale vystavovat na odiv knihu tak psanou zavánělo pořádným průšvihem. V současnosti si Harry u veřejnosti vedl docela dobře, nebylo by rozumné připomínat své ‚horší‘ vrozené vlastnosti.
Musí si s ním pořádně promluvit – nejlépe hned při první příležitosti, než synek nadělá nějaké nepředloženosti.
Den, kdy spěšný vlak vyložil v Prasinkách zhruba čtyři stovky puberťáků, byl pro Severuse pokaždé dnem k nepřežití. Albus ho měl rozplánovaný od svítání až do soumraku, schůze, povinnosti a pochůzky následovaly v rychlém sledu jedna za druhou. Začínalo to představením nových kolegů u společné snídaně povinné pro všechny zaměstnance. Ovšem letos poprvé za posledních více než deset let nebylo představování nutné: Remusovi se podařilo zlomit prokletí uvalené na post učitele obrany proti černé magii.
Po snídani měli běžní učitelé volno, ale představení kolejí byli nuceni absolvovat schůzi s Albusem a Poppy. Zdravotnické záznamy nově přijatých studentů byly podrobeny pečlivému zkoumání ze strany školní zdravotnice, která zároveň obšírně vysvětlila každou případnou komplikaci, jež by měla být dále sledována – od nočního pomočování přes rozličné alergie až po jeden případ mudlorozené diabetičky.
Poslední záležitost vyžadovala důkladné seznámení většiny přítomných s problematikou diabetu, protože tato choroba se v kouzelnické populaci z jakéhosi důvodu nevyskytovala. Ať už bude ona dívka přijata do kterékoliv koleje, její kolejní vedoucí jí bude muset sjednat schůzku s Poppy a dívčiny rodiče bude nutno informovat o možnostech léčení nemoci na kouzelnické bázi. Tento rok, jako již mnoho předchozích, nebyl mezi nováčky ani jeden s podchycenými potížemi psychického rázu.
Severusovi až odpoledne došlo, že Harryho na těchto schůzkách nikdy neprobírali. Vyhledal kvůli tomu Poppy.
Ošetřovatelčina tvář potemněla. „Nedokázali jsme získat jeho zdravotní záznamy.“
„Mudlovští léčitelé přeci nemohli být překážkou získání záznamů!“ namítl Severus.
„Potíž byla v tom, že záznamy neexistovaly,“ zdráhavě připustila Poppy, „s mudly by problém nebyl.“
„Neexistovaly...?“ nadhodil nevěřícně. Jak Dursleyovi dokázali zatajit Harryho před mudlovským zdravotnictvím, bylo mimo jeho chápání. Nějaký lékař mu přeci musel předepsat brýle a také ta záležitost se zlomeným kotníkem, kterou zahlédl v Harryho vzpomínkách... „Nějaké záznamy musejí existovat. Přinejmenším jednou byl hospitalizován v nemocnici. A nosí brýle.“
Poppy po něm ostře pohlédla. „Promluvím si s Albusem.“
Dál se tomu nevěnovali. Až podezřele mnoho hovorů mezi zaměstnanci končilo totožným prohlášením – ten, který chtěl vědět víc, musel tu a tam kontrolovat, zda se na přednesené otázky již vynořila odpověď.
Po obědě byl naposledy zkontrolován rozvrh a rozpis venkovních dozorů. Severus se poprvé nezdráhal dělat studentům doprovod při některém tom víkendu v Prasinkách. Letos nebude proti dohlížet na Harryho více z blízka. Nejraději by mu nakázal neopouštět školní pozemky, jenže mu bylo jasné, že kdyby to udělal, jeho syn by si stejně jako James už našel nějakou cestičku, po níž by vyklouzl. Mnohem praktičtější bylo vědět, kde se Harry nachází doopravdy.
Mezi odpolední schůzí a čajem o páté zbývala chvilka času, proto Severus zamířil do ředitelny. Věřil, že by mu Harry dal vědět, kdyby mu vlak zase ujel, ale jistota je jistota.
„Slíbil mi, že si po hostině s vámi a se Severusem promluví,“ nesl se z ředitelny hlas Charlieho Weasleyho.
Severus vstoupil a uviděl Albuse sedět před krbem, jak je zabraný do rozhovoru s Charliem, který byl pravděpodobně na Grimmauldově náměstí.
„Stalo se něco, co bychom měli vědět?“ zajímal se Albus a pokynul Severusovi, aby si sedl vedle něho.
Charlie kývl Severusovi na pozdrav. „Však vám řekne. Slíbil jsem mu, že to nechám na něm.“
„Četl Harry během minulého týdne něco zajímavého?“ zeptal se Severus.
Albus nedal nijak znát, že by věděl, nač Severus naráží, ač to zřejmě musel okamžitě pochopit. Řád o zápiscích oficiálně nevěděl a bylo možné, že je Harry před Charliem skryl.
„Ne,“ odpověděl tázaný zmateně, „jen nové učebnice.“
„Děkuji ti, že jsi Harryho doprovodil na nádraží, Charlie,“ usmál se Albus a v očích mu zajiskřilo.
Charlie se rozesmál. „Z nás dvou je Harry ten, který se umí přemístit tisíce mil jako nic. Já se jen pevně držel.“
„Ještě něco nového?“ položil Albus poslední otázku s jasným náznakem, že rozhovor se blíží k závěru.
„Ani ne,“ zavrtěl hlavou Charlie. „Rumunská parta stojí za Harrym ještě víc než dřív. Je docela dobře možné, že by kvůli němu všichni i do ohně skočili.“
Albus vypadal potěšeně. „Děkuji ti, Charlie. Brzy se uvidíme.“
Hlava najednou zmizela, jako kdyby v krbu nikdy nebyla, a plameny se vrátily ke svému normálnímu zbarvení. Albus otevřel dózu s citrónovými bonbóny, Severus zdvihl ruku v odmítavém gestu a Albus si posloužil, aniž by ho opustil stálý lehce nepřítomný úsměv. Severus čekal.
„Chci, abyste se s Harrym dostavili sem ještě před tím, než sejdeš do Zmijozelu uvítat studenty po prázdninách,“ začal Albus rozkazem. Dále probírali vnitřní záležitosti hadí koleje.
Severus, Filius, Minerva a Remus si dali společně odpolední čaj, porovnávali při něm rozvrhy a hledali volný večer, kdy by se mohli scházet k partii šachu. Minulý rok se k nim několikrát přidal dokonce i Albus. Bylo dávno ustanovenou tradicí, že vítěz většiny partií dostal od ostatních hráčů na konci roku hodnotný dar. Remus vyhrál po oba roky, kdy na škole učiteloval, což okomentoval slovy, že za své dlouhé nezaměstnanosti měl dostatek času na zlepšení své hry.
„Domluveno tedy,“ kývl Severus na své společníky – možná by se těmto několika dalo dokonce říkat ‚přátelé‘, ačkoliv pár členů Weasleyho rodiny by se k té skupince také přihlásilo – a vstal. „Středy budou patřit šachu. Musím se převléknout na hostinu.“
„Ale vždyť už jsi v černém hábitu, Severusi,“ namítl Filius hravě.
„Jenže ne v tom správně děsivém,“ navázal Remus bez váhání. „Kolárek musí být vyšší a vzadu by mělo být víc látky, aby správně vlál.“
Severus je jen sjel pohledem. „Neočekávám, že byste byli schopni porozumět delikátnosti onoho postavení, kdy je třeba zapůsobit na zmijozely, a najmě na ty, kteří vědí, že jste obklopeni samými nebelvíry.“
Ostatní tři učitelé se dobře bavili. Minerva se na něho s porozuměním usmála: „Máš před sebou letos pořádný kus práce.“ Její úsměv nabral nebezpečnou podobnost s obdobnými výrazy dvojčat Weasleyových. „Možná bych ti mohla poslat pana Longbottoma, aby ti byl dnes večer k ruce.“
„Minervo,“ zhrozil se na oko Severus a odmítavě potřásl hlavou. „Nikdy jsem tě nepodezíral z touhy pořádat rituální oběti. Co by tomu řekl Albus?“
Odešel ze sborovny za všeobecného řehotu, a vůbec mu to nevadilo. Na tváři se mu usadil křivý úsměv, který pro tentokrát značil skutečné pobavení. V bytě se přistrojil do svého nejpůsobivějšího hávu: úkol, který měl před sebou, se neskutečně zkomplikoval poté, co vyšlo najevo, že je otcem Chlapce, který zůstal naživu, a že zradil Pána zla.
„Zase se chystáš strašit děti?“ optalo se zrcadlo pobaveně. Celkem si s tímto kusem nábytku rozuměl.
„Jednoznačně,“ odpověděl. Stavil se ještě na poslední kontrolu v kolejní společenské místnosti, potom se vydal do jídelny zabrat si místo na kraji hlavní tabule, přímo proti ose zmijozelského stolu. Po zbytek roku bude sedět blíže k Albusovi, ale při úvodní hostině bylo zvykem, že všichni kolejní představení seděli takřka v čele patřičného kolejního stolu.
Studenti se začali trousit dovnitř zabraní do čilého probírání všech novinek, které pochytili za dlouhé jízdy. Severus špicoval uši ve snaze zaslechnout cokoliv důležitého, zatímco mu na tváři trůnil tvrdý a nepřístupný výraz.
„Říkala, že zkoušel...“
„Viděls...?“
„Od kdy je za lišku ryšavou?“
Severus usoudil, že tato liška nemá se zvěromagií nic společného.
„A ona se mu taky líbí?“
„Zaslechla jsem, jak Macmillan říkal, že přes Creeveyho ví, že Pottera přijali do bystrozorského kurzu.“
„Malfoy je primusem. Je po nás.“
Usoudil, že takto se nic zajímavého nedozví, což ostatně nebylo žádným překvapením, a raději stočil pozornost k nebelvírskému stolu, aby se podíval po Harrym. Nebylo obtížné ho vyhledat, dvě ohnivé kštice mu sloužily za spolehlivá poziční světla. Jeho syn byl nejmenší z kluků, s nimiž sdílel ložnici, o pouhý coul převyšoval nejmenší z kolejních spolužaček svého ročníku, ale měl vystupování velkého šéfa. Ostatní se od něho drželi v uctivé vzdálenosti, nikdo si nedovoloval narušit jeho osobní prostor, ale všichni mu věnovali plnou pozornost.
Harry široce gestikuloval a Severus se snažil z jeho pohybů odhadnout, o čem vypráví, ale nepodařilo se mu to. Tmavovlasý kluk si začal potřásat rukou se svým nejlepším přítelem, přičemž neustal ve vyprávění, gestikuluje už pouze volnou rukou. Weasley se po chvíli začal zmítat, až se mu konečně podařilo za hurónského smíchu ostatních vymanit se z Harryho sevření.
Severus potřásl hlavou a otočil se zpět ke zmijozelským. Hadí kolej byla ve fázi rozkolu: Draco Malfoy opanoval polovinu stolu blíže k hlavní tabuli, jeho věrní drželi pozice mezi sedadly vyhrazenými pro nové prvňáčky a mezi sympatizanty Voldemorta. Parkinsonová se sice tvářila vzdorovitě, ale držela se mu poblíž, jakožto prefektka byla nucena poslouchat jeho příkazy.
Crabbe s Goylem, ačkoliv o jejich loajalitě k vlastním rodičům nemohlo být pochyb, se stále chovali jako Malfoyovi osobní strážci, seděli každý z jedné strany blonďáka, který se o prázdninách o pár centimetrů povytáhl. Malfoyova pokožka neměla tak nezdravě bledý odstín, jakým zářila během mnoha předchozích let, pravděpodobně strávil v létě dost času na slunci a současně buď omezil používání svého lektvaru, nebo nějak upravil jeho složení.
Většina mladších studentů seděla na opačném konci stolu, ale vypadala, jako kdyby nevěděla, kam se zařadit. Mnozí z nich po celé roky naslouchali Malfoyovým pomluvám namířeným proti nebelvírským obecně a Harrymu Potterovi obzvlášť. Nyní jejich charismatický vůdce dramaticky změnil postoj a mnohokrát se nechal vidět v družném hovoru s Potterem. Potomci smrtijedů se drželi ve skupině fandů Voldemorta, ale současně se snažili nevzdálit příliš od Malfoye.
Zmijozelskou kolej čekají nesnadná léta.
Minerva vstoupila do síně a studentstvo to vzalo jako pokyn, aby se usadilo. Přísně se rozhlédla a vyšla znovu ven, aby přivedla prvňáčky. Místnost se ponořila do ticha, dvoustup nesmělých jedenáctiletých chlapců a děvčat mířil v patách rázné zástupkyně ředitele k hlavnímu stolu.
Děcka cupala odhodlaně vpřed, někteří vypadali být na pokraji zoufalství, ze všech cákala nervozita a pár z nich začínalo nabírat zelenavý nádech. Severus přelétl pohledem síň a zaznamenal, že Harry s přáteli zabrali místa u samých prvňáčků. Grangerová seděla napřímená, jako by spolkla pravítko, a zabíjela pohledem každého z nebelvírských, který se odvážil byť jen špitnout.
Všechny oči hypnotizovaly oválený klobouk položený na obyčejné dřevěné trojnožce. Noví studentíci přešlapovali na místě k tomu určeném a jako všichni před nimi se divili, co je tak fascinujícího na staré pokrývce hlavy.
Ty staré zdi by mohly hned,
pokud by chtěly, vyprávět
o dvou chlapcích, dvou dívčinách,
o změně světa, o hůlkách.
Vy jak oni – stejní jste,
jako dvě hrušky na míse,
jich naděje a vidiny
zůstaly do mne vpleteny.
Tisíc let – tolik úsvitů! –
naslouchám myslím studentů,
a dav mladých zkoumám dál,
zda Nebelvír či Havraspár,
Mrzimor či Zmijozel
by k jejich vlohám úctu měl.
Ukaž jen, co v tobě hárá...
Smělost? Touha? Věrnost pravá?
Čtyři proti sobě stojí, čtyři mocní jako v boji,
oč silnější by byli, kdyby své vlohy spojili!
Dva chlapci a dvě dívčiny přátelstvím byli spojeni,
společně překonali vše, ať svět se smál či mračil se.
Tak polož mě na svou hlavu
ať vidím, co ukrýváš,
však pomni, že ne v klobouku
– v tobě vězí, kam se dáš!
Dokud byl Severus studentem, nikdy moudrý klobouk neposlouchal. Koneckonců, vždyť to byl jen klobouk. V posledních letech ale viděl, že ten kus oděvu ví o světě víc, než by kdo čekal, možná to bylo tím, že celý rok naslouchal dění v Albusově pracovně.
Pozorně přihlížel průběhu rozřazování. V euforii po prvním Voldemortově pádu přicházely na svět silné ročníky, i tento měl nadprůměrně studentů, ačkoliv už nedosahoval počtu současných čtvrťáků a páťáků, kteří se narodili devět až dvanáct měsíců po večeru, kdy byli zabiti James s Lily. Tehdejším novorozencům se říkalo osvobozeňátka a mezi čistokrevnými rody se jednalo o nejsilnější populační vlnu za více než století.
Zmijozel získal dvanáct nováčků, pěkně do páru šest chlapců a šest dívek. Jedna z nich vypadala, že omdlí, když uslyšela verdikt klobouku, a Severus si v duchu poznamenal, aby si ji vzal později bokem na slovíčko. Možná by ji mohl představit Harrymu a jeho kamarádům, rozhodně minimálně musí nařídit Malfoyovi, aby na ni dohlédl. Jeho obavy vzápětí částečně opadly, protože řečený Malfoy za ní poslal prefekta pátého ročníku, který byl jedním z mála zmijozelů se smíšeným původem.
Albus pronesl svá obvyklá oznámení včetně zmínění hlavních pravidel, jež musejí studenti dodržovat, a představil nového primuse a primusku. Když byli prvňáci odesláni na koleje, Severus se plavně vztyčil a vyrazil směrem ke stolu Nebelvíru, odkud mu už Harry kráčel v ústrety.
„Potřebuju tobě a řediteli něco říct,“ pohlédl mu syn do očí, ale nedal nijak najevo, o co se jedná.
Severus si Harryho zběžně prohlédl. Po týdnu, který strávili odděleně, bylo cosi jinak, ale nedokázal definovat co. Přitakal, vyměnil si významný pohled s Malfoyem a zamířil do ředitelny.
-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-