HLEDÁNÍ (klíče)
autorka: sarini – překlad: Elza – beta: ansus
originál: http://www.fanfiction.net/s/2579033/
Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...Pozn. překl.: K dnešní kapitole raději varování pro cudné duše. A také to vezměte jako můj pokus o omluvu, že mi to tak trvalo...
Kapitola dvanáctá
Předchozího roku vyšlo prvního září na pátek, a protože letošní rok nebyl přestupným, konala se obligátní cesta do Bradavic v sobotu. Týden strávený s Charliem v Rumunsku byl pro Harryho vyčerpávající i odpočinkový současně. Co se Charlieho týkalo, dospěl k rozhodnutí: dokud na to zrzek nepřivede řeč sám, nechá vše při starém, ať už to bylo na pováženou sebevíc, a zkoumání vlastních pocitů se bude věnovat až později v klidu a sám.
Toho rána, kdy se Harry musel vrátit do Londýna, se probouzeli značně neobvykle. Harry měl ve zvyku spát lehce, i ve spánku byl neustále ve střehu kvůli případnému útoku. Možná, že po vyštrachání z lůžka nepůsobil zrovna při smyslech, ale bylo-li by to třeba, byl by ve vteřině plně vzhůru. Charliemu se jakýmsi zázrakem dařilo pohybovat se okolo něho, aniž by jej vzbudil, a toho dne to také využil.
„Hmmm,“ zavrněl Harry a nadzdvihl boky.
Charlie ho přitiskl zpět a zvedl hlavu z Harryho klína. „Říkal jsem si, jak dlouho vydržíš spát.“
Harry se líně usmál, zamrkal, aby vyhnal spánek z očí, ale bez ranní dávky kofeinu to byla ztracená záležitost. „Něco se mi ještě zdálo... něco pěkného.“
Charlie se zazubil, pak se znovu sehnul a jediné, co z něj Harry viděl, byly ryšavé kučery. Zavřel oči a poslepu se jimi začal probírat. Charlie ho vzal za jednu ruku a propletl jim prsty.
Blažená chvíle byla záhy pryč: Harry se zachvěl, vykřikl, jeho boky se o své vlastní vůli vypjaly. Pozorný jazyk ho ještě očistil, zatímco se Harry bezmocně zajíkal. Pak zvadl jako hadrová panenka a čistě odpočíval. Charlie jej políbil rty, na nichž se mísily chutě jich obou.
„Dobré jitro,“ zamumlal Charlie do jeho úst.
Harry se nezmohl na řádnou odpověď, a tak jen zavrněl. Oči měl stále zavřené, víčka vážila snad tunu.
Charlie se zasmál a použil přivolávací kouzlo. Neodolatelná vůně čerstvě uvařené kávy se blížila a blížila a Harry ji nadšeně inhaloval. Charlie mu lehounce přejel rty po čele, pak se ozvalo srknutí, načež se ústa ochucená kávou přitiskla na Harryho rty.
„Hmmm,“ zavrněl Harry, natáhl se po hrnku a napůl se posadil, opřený o loket. Konečně rozloupl víčka a spokojeně se usmál na porcelánové ouško připravené k uchopení. Vytáhl obsah hrnku na jeden zátah, posadil se, široce se zazubil, kofein mu tančil v žilách. „Brýtro.“
Charlie se rozesmál. „Pojď se mnou.“
Harry ho následoval, ale ještě se cestou ven v rychlosti stavil v kuchyni pro další kávu s kapkou smetany a špetkou cukru. Namíchal si nápoj a vyšel za Charliem ze stanu, venku byla ještě tma. Přes okraj hrnku se tázavě podíval na Charlieho.
„Dopito?“ Charlieho oči jiskřily veselím. Harry přitakal. „Skvěle.“ Hrnek byl zapuzen do kuchyně, Charlie chytil Harryho za ruku a vedl ho areálem. „Přemístíme se. Povedu tě.“
Jednalo se jen o krátký skok na skalnatý výběžek nedalekého majestátního vrchu. Charlie vykouzlil široké křeslo, usedl do něj a Harryho si stáhl na klín.
„Vzal jsem si na dnešek volno,“ zašeptal mu něžně do ouška, „tohle ráno je celé tvoje.“
Vzduch byl chladný, ale nevnímali to, mládí je hřálo dostatečně. Tiše seděli v temnotě, nebe nad nimi zvolna začínalo blednout. Harry se zavrtěl a uculil se, když Charlie pod ním ucukl.
„Harry, co to...?“
Vklouzl rukou za záda a objal Charlieho vzrůstající touhu. Jemně pohyboval dlaní, udržoval Charlieho napjatého, ale ne natolik, aby nemohl sledovat barevné divadlo nad nimi.
Obzor růžověl, beránky začínaly nabírat barvu ohně. Když se jich dotkly první sluneční paprsky, Harry se pootočil pro polibek. Sevřel ruku pevněji, Charlie začal z hluboka dýchat. Volnou rukou si stáhl kalhoty od pyžama, a stále Charlieho pevně svíraje, upravil jejich vzájemnou polohu a přitiskl se blíž.
„O-ou.“ Charlie zvrátil hlavu a zaťal prsty po područek. Od rtů se mu vznesl obláček páry. „Harry.“
Pohybovali se společně, pomalu a pevně. Harry popadl Charlieho ruce, jednu si nasměroval do klína; současně se zaklonil, vlhké rty mu poslušně začaly mapovat linie šíje a ramenou. Vyvrcholili společně, Charlieho výkřiky byly zdušené – přitiskl ústa Harrymu pod krk, na proláklinku u klíční kosti.
„To v plánu nebylo,“ podotkl Charlie, když sbírali síly.
Harry vztáhl dlaň k jeho tváři, Charlie se k ní přivinul. „Děkuju.“
„Za málo,“ zašeptal Charlie. Začali se znovu líně líbat.
Když byli ochotní se opět hýbat, což pár minut zabralo, přemístili se zpátky do Charlieho stanu, kde si dali sprchu. Navzájem se namydlili, ale větší akce nerozjížděli. Posnídali s ostatními chovateli ve společenském stanu; předchozího večera proběhl velký mejdan na rozloučenou, tudíž si Harry nedělal těžkou hlavu z toho, že bude onoho dne ostatní přehlížet.
Když se za střízliva zamyslel nad nocí, kdy přišel k tetování – které mezi námi sám Jean-Pierre sesílal ve stavu silně podroušeném, takže bylo velké štěstí, že si ten drak byl vůbec podobný – zařekl se Harry, že to bylo naposledy, co se takhle opil. Kdyby bývalo bylo došlo k vážnější situaci, takovou ztrátu soudnosti, lépe řečeno takový progres debility, by si rozhodně nemohl dovolit.
Ale to tetování bylo stejně podivné. Dráček dokázal ‚přeťapkat‘ po Harryho těle kamkoliv, někdy při tom příšerně lechtal, většinou však byl k nalezení na zádech či na hrudi. Další změna se s ním stala poté, co Eliza se svým adoptivním synem uzavřela pokrevní svazek: původně plochý obrázek získal vlastní povrchovou strukturu, šupiny vystoupily jako pravé dračí, dokonce lámaly světlo. Harry byl zaskočený, když ho na to Charlie upozornil, a začal se o dráčka zajímat blíže.
Ode dne, kdy získal podíl dračí krve, měl Harry dojem, že slunce není nikdy dost, vyhříval se v jeho paprscích, kdykoli k tomu dostal příležitost. Smysly – sluch, zrak, čich, hmat i chuť – se mu vyostřily, akorát tak, aby si toho všiml. Svaly měl tvrdší, kůži tužší a Charlie přísahal, že oči se mu zvláštně blyští, což dřív nedělaly.
Po snídani Harryho ještě objali na rozloučenou všichni zaměstnanci rezervace – panovala mezi nimi téměř rodinná atmosféra: bylo jich celkem šestnáct rozdělených do čtyř pracovních skupin po čtyřech členech a pocházeli z devíti různých zemí světa. Kdyby Harry řekl, že mu přirostli k srdci víc než většina spolužáků z Bradavic, nepřeháněl by. Od ostatních nesnášel důvěrnější fyzický kontakt nad rámec letmého doteku, jinak hned celý ztuhl a naježil se, ale ošetřovatelé ho mohli objímat a třeba se s ním i boxovat, a nevadilo mu to. Mezi nimi... se cítil... jako by se rozplynula ona pomyslná dračí kůže, jíž se běžně chránil.
Jean-Pierre ho políbil na obě tváře: „Dej o sobě vědět a vrrať se berzy mesi nas.“
Slíbil mu to, a ostatním také.
Dopoledne tiše odtékalo, vzhledem k časovému posunu nemínil Harry opustit rezervaci před polednem rumunského času. I tak bude mít do odjezdu vlaku ještě hodinu k dobru. Charlie mu dal ještě jednu lekci tance, tentokrát v soukromí jejich stanu. Ostatní jim totiž na hodiny záhy přišli, načež trvali na tom, aby byla výuka přesunuta do společenských prostor, vhodnějších na praktikování i rychlejších tanců, kde se však lekce většinou rychle přetavily ve volnou taneční zábavu.
„Budou ve vlaku strážní?“ nadhodil Harry, když se spolu stočili na pohovku před krbem.
Charlie zavrtěl hlavou. „Nečekáme problémy, ve vlaku jsou i děti smrtijedů. Brumbál s Remusem říkali, že BA a prefekti to v klidu zvládnou.“
„Nepudu na bystrozora,“ oznámil Harry, rozhodnutí v něm dozrálo už před časem. Patřičného tréninku se mu dostávalo i bez ministerstva, tedy až na lektvary, a pracovat pro Popletala stejně nepřicházelo v úvahu.
„A čím budeš?“ Charlie se při hovoru jednou rukou probíral Harryho vzpurným vlasovým porostem.
„Zatím nevím,“ připustil tázaný a natáhl si nohy. Hlavu si opřel o Charlieho hruď. „Trezor mám plný, teoreticky bych nemusel v životě hnout prstem. Ale nic nedělat se mi hnusí.“
„Tady bychom tě brali všemi deseti,“ připomněl Charlie. Ostatní dračí kolonie by na tom jistě nebyly jinak.
Harry vážně zavrtěl hlavou. „Nepošlu na vás Voldemorta.“
Jistota, s níž promluvil, nenechávala prostor pro námitky. Jednou, až to bude všechno za ním, až si bude moci žít po svém, se možná bude ucházet o práci s draky. Ale dokud byl Voldemort naživu, nepřicházelo do úvahy vystavit takovému nebezpečí všechny ty lidi tady – co se týkalo draků, ti se o sebe dokáží skvěle postarat sami. Tak si to Harry říkal... jednou, až bude po všem. Jenže v hlubinách své mysli nevěřil, že dožije do doby, kdy by se mohl svobodně rozhodnout.
Ticho bylo rušeno jen praskáním ohně a šustěním provázejícím změnu polohy těl. Něžné polibky a letmé dotyky ustoupily o poznání naléhavějším. Lehli si jeden podle druhého, Harry zavřel oči a přitáhl si Charlieho ústa. Ten se na něho překulil a zamáčkl ho do polštářů.
Charlieho hůlka na konferenčním stolku začala ostře hvízdat.
„Krucifix,“ zaklel Harry a zvrátil hlavu na područku pohovky.
Charlie ztišil hůlku, naposledy políbil Harryho a vytáhl ho na nohy. „Mysli na něco odpornýho.“
„Hagrid v bikinách,“ nadhodil Harry a zašklebil se nad tou představou.
„Trefa,“ otřásl se Charlie.
Harry si přivolal batoh a hodil si ho přes rameno. Kufr mu vzal do Bradavic otec. Charlie se nedokázal přemístit až do Anglie v jednom skoku, tak ho vzal Harry do tandemu.
„Takhle prázdný jsem to tady ještě neviděl,“ odtušil Charlie, když se objevili na nástupišti se zaševelením na hony vzdáleným běžnému prásknutí.
„Bradavice jsou před příjezdem vlaku taky takový strašidelný,“ pokýval Harry hlavou. Byli u vlaku první, do odjezdu zbývala více než hodina času. „Půjdu si zabrat kupé.“
Kývli na strojvedoucího, jemuž stačil jediný pohled na Harryho, aby je nechal svobodně jít, a nastoupili do soupravy. Teprve v tu chvíli Harrymu došlo, že nemá jízdenku, nu, občas se hodí být Chlapcem, který zůstal naživu. Bez váhání zamířil do zadní části vlaku.
„Vždycky míříš dozadu?“ optal se Charlie pobaveně.
Harry přitakal a usmál se nad vzpomínkou: „Už od prváku. Snědli jsme tehdy s Ronem neuvěřitelné množství sladkostí...“
„Ronův recept na instantní přátelství: použijte čokoládu,“ rozesmál se Charlie.
Harry se zazubil. „Při té jízdě jsem se seznámil i s Hermionou a Nevillem a taky s Malfoyem, Crabbem a Goylem. O Hermioně jsme usoudili, že je příšerná šprtka a že s ní není k vydržení.“
Vešli do kupé, jež Harry považoval jaksi za „své“; přemýšlel, zda si ho příští rok zabere některý z budoucích prváků a bude ho vyhledávat i v následujících šesti letech.
Pohodil batoh na sedadlo a otočil se k Charliemu. „Jdeš na štáb?“ zeptal se ho nesměle, úzkostlivě se vyhýbaje očnímu kontaktu. Dalšího spojení se bál jako čert kříže, a najmě nyní by se mu zatraceně nehodilo.
Charlie kývl a postoupil k Harrymu. „Dopisy budu posílat přes Remuse a Severuse.“
„Já taky,“ pospíšil si Harry a posunul se do zrzkova osobního prostoru. „Tak na Vánoce ve štábu?“
Dlaň mu jemně pohladila tvář, téměř nehmatně stekla od spánku až k bradě. „Jo. Vyhýbej se problémům a dej vědět, kdybys mě potřeboval.“
„Když ony se problémy odmítají vyhýbat mně,“ uculil se Harry. Skrze Charlieho dlaň mu proudil rozechvělý žár do celého těla.
Stáli tak blízko u sebe, že stačilo, aby Charlie lehce sklonil hlavu, a už si mohli vychutnávat rty toho druhého, na dlouhou dobu naposledy. Spěšně se líbali, Harry mávnutím ruky zabouchl a zamkl dveře a na celé kupé umístil zvukotěsnou clonu, zatímco ústa se nepřestávala věnovat své horečné činnosti.
„Máme asi tak čtvrt hodiny,“ zajíkl se Harry, zaklonil hlavu a nabídl Charliemu obnažené hrdlo.
Ten mu jediným pohybem přetáhl tričko přes hlavu. „To dáme.“
„Není čas,“ pokusil se namítnout Harry, když mu nedočkavé ruce začaly rozepínat poklopec.
Prostorem se mihla Charlieho hůlka. Odložiž! Jejich oblečení se složilo na jedno ze sedadel. Takovou rychlovku Harry ještě nezažil. Padli na kolena, Charlie se opřel o sedačku, stáhl Harryho za sebe. Vzpíral se vzad, zatímco Harry vyrážel vpřed. Skončili dlouho před uplynutím zmíněné čtvrthodiny, celí roztřesení a zničení. V mžiku se očistili, provětrali vzduch a kouzlem se znovu oblékli.
Harry se narovnal, podal Charliemu ruku a vytáhl ho na nohy. Zrzek sebou při napřímení trhl. „Promiň,“ vyhrkl Harry, když zachytil stín cizí bolesti. Přejel Charliemu po zádech a níž a seslal lékouzlo.
Charlie ho něžně políbil. „Neomlouvej se. Bylo to fajn.“
„Na Vánoce,“ připomněl Harry a zhluboka se nadechl.
„Na Vánoce,“ přikývl Charlie. Držel Harryho za ruce, ani jeden z nich se nechtěl rozloučit. Ještě jedno objetí, poslední polibek a ustoupili od sebe. „Ahoj.“
„Ahoj.“
PRÁSK!
Harry otevřel okno a vpustil do kupé chladný venkovní vzduch. Následně zrušil protihlukovou clonu, kupé okamžitě naplnila kakofonie zvuků z nástupiště. Hbitě vztyčil bariéry kolem mysli – obklopoval ho mnohohlavý dav, jehož příslušníci byli vše možné, jen ne klidní. Pouhou myšlenkou přikázal dveřím, aby se odemkly, pak si povzdechl a zabral si místo, nohy natáhl na protilehlou sedačku a hlavu si opřel o opěradlo. Potom už jen vyčkával, dobře věda, že ho kamarádi dříve či později najdou. Do odjezdu stále zbývalo půl hodiny.
Zanedlouho se dveře kupé odsunuly. „Pottere.“
„Malfoyi.“ Harry naklonil hlavu do strany. „Primus? Blahopřeju.“ Pak si příchozího prohlédl pozorněji, zasalutoval a dodal: „Zdar, kapitáne kolejního týmu.“
„Děkuji ti,“ odpověděl Malfoy blahosklonně. Následně se zahihňal: „Vypadáš pořádně... použitě. Že by léto stálo za to?“ Harry neviděl důvodu to popírat, tak jen přikývl. „Viděls už Grangerovou?“
„Zatím ne. Sedni si, časem sem dorazí. Jak se vede Anně?“
Malfoy se uvelebil vedle Harryho chodidel, založil si ruce za hlavu a pohodlně natažené nohy si překřížil v kotnících. Byl už oblečený v kompletní bradavické školní uniformě ve zmijozelských barvách, na hábitu se mu blyštily odznaky primuse a kapitána famfrpálového mužstva.
„Dobře,“ odpověděl na Harryho otázku. „U NKÚ dosáhla vynikajících výsledků, ačkoliv nikdo z jejího ročníku nepokořil žádný školní rekord.“
Harry se ušklíbl – bodejť by Malfoy nebyl rád, že jeho rekord z lektvarů nepadl. „Myslíš, že se nám je u OVCí povede taky trhnout?“
„Pravděpodobnost je vysoká,“ připustil Malfoy, i když jeho tón naznačoval, že dle něho zmíněná pravděpodobnost již překročila hranice jistoty.
„Hele, Draco,“ přešel Harry ke křestním jménům a konečně položil otázku, která mu v hlavě hlodala už od jara, „proč sis vybral zrovna napůl mudlu z Havraspáru?“
Malfoy pozdvihl obočí nad tím nezaobaleným dotazem. „Mám být upřímný?“ Harry přitakal. „Čtvrťák, turnaj tří škol – pokusila se přihlásit. Bylo jí třináct.“ Harry se bezděky narovnal. Tohle mu uniklo. „To svědčí o zdravém sebevědomí a pořádné dávce kuráže. Navíc skvěle létá. No a Havraspár zaručuje schopnost vést inteligentní konverzaci.“
„Crabbe s Goylem už ti nestačí?“ uculil se Harry.
„Ti pitomci?“ odfrkl si Malfoy. „Pořád se za mnou táhnou, nejspíš mají nařízeno zjišťovat, co se dá. Jenže stále zapomínají, že jsem se přidal k vám, a baví se mezi sebou bez zábran.“
Harry spustil nohy na podlahu a zamyšleně se předklonil: „O něčem zajímavém?“
Malfoy mrskl pohledem k zavřeným dveřím a švihem hůlky je změnil na zvukotěsné. „Byly vydány příkazy tě sledovat, v tom žádná změna, jen nově s jistým zaměřením. Ale teď by sis zřejmě rád vzal alespoň školní košili.“ Předklonil se a zlehka se dotkl Harryho pokožky nad lemem výstřihu trička.
Nebylo třeba nic dodávat, Harrymu bylo naprosto jasné, co Malfoy naznačuje. Zaklel, vstal, vytáhl hůlku, mávnutím změnil současný oděv na část uniformy nošenou pod školním hábitem. Dalším kouzlem vyhladil zmuchlání, které oblečení utržilo během týdne v batohu.
Malfoy ho sjel pohledem od hlavy až k patě, Harry rozhodil ruce do stran, co mu jako říká. „Rozhodně vhodnější. Ale víš, přeci jen by sis mohl dovolit lepší kvalitu.“
„Garantuju ti, že už vím, co koupit,“ ohradil se Harry. „Otec mě o prázdninách proškolil... a tuším, že mi něco nakoupil. Tohle mám z loňska.“
„Tvůj otec...“ Malfoy potřásl hlavou. „Stejně je to prapodivné. Věděl jsem, že se mezi tebou a Snapem něco děje, ale mířil jsem dost mimo. Naprosto mimo.“
Harry se ušklíbl. „Mé zmijozelské já se tu a tam projeví.“
„Merline, chraň nás od zlého,“ zamumlal Malfoy a odstranil ze dveří zvukpohlcující kouzlo.
„Harry!“ ječel z chodbičky Ronův hlas.
„To myslíš vážně, Rone?“ peskovala ho Hermiona. „Není přeci třeba takhle výt. Existuje takové jednoduché kouzlo...“
Harry se zalomil smíchy, Malfoy se na něho tázavě podíval. Harry zařval v odpověď: „Tadýýý!“
Dveře se otevřely a kupé zaplnila početná skupinka. Hermiona i Ginny Harryho postupně objaly a políbily na tvář. Lenka se držela bokem, asi aby na ni nikdo nešlápl. Ron a Neville Harryho přátelsky praštili pěstí do ramene; všech pět mlelo jeden přes druhého. Hermiona byla jediná v kompletní uniformě včetně hábitu. Harry se s úsměvem na rtech podíval na Malfoye, který stáhl nohy pod sebe a tiše pozoroval dění.
„Musím najít Malfoye,“ zvýšila hlas Hermiona. „Psali jsme si kvůli schůzce prefektů, ale ještě před ní si musíme pár věcí...“
Malfoy si odkašlal v umbridgeovském stylu, až všichni nově příchozí, s výjimkou Lenky, nadskočili. „Můžeme tedy přejít do čelní části vlaku?“
„Malfoyi!“ vykřikla Hermiona a zcela opominula jeho široký samolibý úsměšek. „Vůbec jsem si tě nevšimla! Ještě si vyndám brk a poznámky a můžeme jít.“
Odešli a ostatní si posedali. Harry se pohodlně opřel, poslouchal, jak si povídají, tu a tam odpověděl na nějaký dotaz – strávili poslední měsíc pohromadě, kdežto s ním se viděli jen na jeden den.
„Tos neudělal!“ vyjekl Ron a vyskočil rovnýma nohama ze sedadla.
Harry se jen zazubil, čtyři páry očí ho propalovaly pátravým pohledem.
„Koukej nám to ukázat,“ dožadovala se Ginny netrpělivě.
Harry se postavil, otočil se k nim zády a nadzdvihl košili. Dráček byl ve své nejoblíbenější pozici: tak, jak byl vytetován. Stál na všech čtyřech s ocasem obtočeným okolo zadních nohou, křídla měl pyšně vyklenutá do elegantního oblouku, hlavu vysoce vztyčenou. Usazený byl na Harryho pravém boku těsně nad opaskem.
„Ty blázne!“ úpěl Ron. „Tetování nemá ani Bill!“ Mezi Weasleyovými bylo dobře známo, že Bill je Ronovým nedostižným vzorem.
Ginny se natáhla, aby se dráčka dotkla, ale Harry se tvářil, že si toho nevšiml, a zastrčil si košili zpět do kalhot. Otočil se a vrátil na sedadlo. Nechtěl, aby si kdokoliv další všiml, že to tetování není tak úplně obyčejné.
Tři přítomní prefekti odešli těsně před jedenáctou na obligátní schůzku, Neville s Harrym v kupé osaměli. Oba vytáhli objemné svazky – Neville knihu, kterou mu Harry dal k narozeninám, a Harry učebnici předepsanou pro bystrozorský kurz. V poslední době se věnoval zvládnutí bojových strategií, přirozeně měl totiž sklony do všeho jít po hlavě a přemýšlení nechávat až na potom.
Neville se na něho usmál. „Vypadá to, že sis léto vážně užil.“
To prohlášení Harryho zarazilo – nikdy si léta neužíval. Neměl proč se na letní prázdniny těšit, být ve škole bylo příjemnější než trčet u Dursleyů. Tentokrát to ale bylo jiné.
„Jo, Neville,“ usmál se na oplátku. „Celkem jo.“
-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-