Preklady fanfiction Harryho Pottera

Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Původně jsem chtěla kočičí jméno přeložit a použít nějakého toho Ryšouna nebo Zrzavou hlavu. Ale protože při překladu používám někdy ženský rod (je to sice kocour, ale mňoukajícímu čtyřnožci člověk prostě říká kočka), a někdy mužský rod, tak se k téhle schizofrenii líp hodí původní jméno.

2. kapitola – To se líp řekne, než udělá

Snape se opatrně přibližoval ke kočce, která se hltavě krmila svým úplatkem. Polykala a předla zároveň a mistr lektvarů fascinovaně dumal, jak to, že se neudusí. Když se pomalu dostal až ke stolu se zvířetem, kočka se otočila, podívala se na něj velkýma, žlutýma očima a na okamžik přestala žrát. Pak usoudila, že byl jejím znechuceným pohledem poctěn dostatečně a vrátila se k jídlu.

Snape se opatrně natáhl, aby prozkoumal obojek. K jeho překvapení se kočka nebránila a v klidu se cpala dál. Obojek sklouzl ke straně a tak mohl přečíst jméno „Gingerhead“. Na druhé straně kulaté medaile se skvěl nápis „Hrdý člen Zmijozelu“.

Kočka patřila jednomu z jeho studentů? To bylo velmi neobvyklé. Zmijozelští si obvykle vybírali jako mazlíčky spíš hady nebo ropuchy.

A jméno majitele kočky na obojku stejně nebylo.

          **********

Gingerhead:

To proto, že my kočky nemáme majitele, ty imbecile. Máme sluhy.

Děkuji za pohoštění. Mohl by z tebe být celkem slušný domácí skřítek. Ale prosila bych, abys zůstal raději oblečený. Moje ubohé oči by nemusely snést tolik vzrušení.

Mám ještě hlad. Zajímalo by mě, jestli by mi přidal, kdybych ho zase trochu zastrašovala. Oh, možná později.

Koukněte na něj, jak se diví, proč mám na známce „Zmijozel“! Věř tomu nebo ne, vážně jsem členem tvé koleje. Moudrý klobouk v tom měl naprosto jasno. Zvlášť když viděl mé drápy.

Nemůžu uvěřit, že se odvážil prohlásit, že bych měla být zařazena do Nebelvíru! Lev v jejich znaku je jen žalostné nedopatření. Moji obrovští bratranci jsou všecko možné, jen ne stateční tvorové. Celý den prospí a pak šlohnou kořist svým kámošům. Jsou to dokonale neschopní lovci. Než pohnou tlapou, jejich kořist stihne zdrhnout na míle daleko. A to nemluvím o té příšerné hřívě. Vážně naprosto dokonalý maskovací prostředek – v okruhu mnoha kilometrů je nikdo nepřehlédne. Ale na druhou stranu, když se sem tam setkají se stejně hloupoučkými lidskými samci, kteří se je odváží napadnout, hádejte, kdo z nich nakonec dostane nažrat, navzdory všem mýtům? Odtud asi pochází ta pomýlená představa o lví statečnosti.

Pěkně děkuji, takový hlupák já nejsem. A navíc jsem zatraceně dobrý lovec. Škoda, že se ten pták vedle Moudrého klobouku rozhodl, že raději shoří, než aby se stal mou večeří. Teď budu muset počkat, než mu stehýnka znovu obrostou masíčkem.

Ale přiznávám, že jsem vážně mizerný hazardní hráč. Už nikdy se nenechám Protivou nalákat, abych si zahrála hru „Kdo dokáže“. Teď kvůli tomu musím týden žít ve společnosti tohohle dvounožce.

Zajímalo by mě, jaký druh to je. Vypadá jako netopýr, ale je příliš velký. A hlavně netopýři mají roztomilé čumáčky – přímo k nakousnutí – zatímco tenhle je vyzbrojený zobákem. Že by to byl pták? Ale kde má peří?

Ne, Gingerhead, nic si nenalhávej. Zase máš na krku člověka.

Ale tenhle ani nepáchne člověčinou.

         **********

Snape se snažil přijít na to, jak se kočky zbavit. Když dokončila obřad umývání a přestala si velkým jazykem olizovat čumák a tlapky, seskočila ze stolu a protáhla se. Pak popošla k zavřeným dveřím a otočila se k němu.

Konečně, pomyslel si, ta zatracená kočka odchází.

Otevřel dveře a čekal, až kočka odejde. Neodešla. Zavěřila, udělala pár krůčků, zkontrolovala nové prostředí a vrátila se dovnitř. Snape ovládl nutkání kočku nakopnout, protože si vzpomněl na minulý rok a kousanec od Chloupka. Kdyby ho ta potvora poškrábala, nikdy by se neodvážil požádat Filche o pomoc.

Kočka stále vyhlížela ven, ale jinak se nehýbala. Snape se cítil neuvěřitelně hloupě, když tady tak stál a dělal kočce dveřníka.

„Fajn. Ať je po tvém,“ zavrčel Snape, zavřel dveře a přiznal tím porážku.

Převlékl se do noční košile, zatímco na něj kočka upřeně zírala. Pak padl do postele a uvažoval o tom, že k tomu, aby se vypořádal se svým návštěvníkem, bude nezbytně potřebovat pár rukavic z dračí kůže.

Když kočka vyskočila na postel a uvelebila se mu na zadku, pochopil, že bude z dračí kůže potřebovat taky kalhoty.