Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola jedenáctá

„Charlie!“ křikla Aňa ve vchodu do společenského stanu.

Jmenovaný na ni zamával od večeře, kterou konzumoval ve společnosti Harryho, Dietra a Jean-Pierra. „Co se děje?“

Harry měl před sebou ještě tři krásné dny, než bude muset na spěšný vlak z King’s Cross do Prasinek. Dalo mu to dost práce, ale nakonec se mu podařilo otce i Brumbála přesvědčit, aby ho nechali jet vlakem. Vždyť už to bylo naposledy – a cesta ve společnosti přátel by mu chyběla.

„Vladanovi je špatně,“ odpověděla Aňa a koukla omluvně po Harrym.

Ošetřovatelé měli stálé pracovní skupiny, které se pravidelně střídaly v povinnostech včetně řešení nečekaných událostí. Charlie spolu s Aňou, Jeremym a Renée byl toho dne v týmu, který měl pohotovost. Harry vycítil Charlieho váhavost, věděl, že horečně přemýšlí, kdo by mohl za něho zaskočit.

„Neboj,“ naklonil se k němu, „já si na jeden večer ňákou zábavu určo najdu.“

Minulého večera pokračovali další taneční lekcí, takže Harry už tušil nejen jak na waltz, ale i na ‚šněrování‘ foxtrotu a tanga. Protáhli výuku dlouho do noci, protože Harry se měl tendence zalamovat smíchy a šaškovat. Charliemu nakonec nezbylo než Harryho při tanci rozptylovat nečekanými doteky potulných rukou a popsat tango jako ‚milostný akt na parketě‘. Po tomto sdělení tančili velice náruživě, až při jedné otočce ze sebe začali strhávat šaty, a bylo po výuce.

Na rameno mu dopadla kamarádská dlaň, Jean-Pierre si jako obvykle pospíšil se svou trochou do mlýna: „Jásně, Charlie. Arry je velkej kluk. Jeden vešer bez tebe vydrší, mon ami.“

Jean-Pierre doprovodil své prohlášení zamáváním řasami, načež se Dieter rozchechtal. Charlie povytáhl jedno obočí, ale nic nenamítal – jen se natáhl k Harrymu, shodil mu z ramene Jean-Pierrovu ruku a přitáhl si mladíka k polibku, který sice začal lehounce jako motýlí pohlazení, leč rychle nabral vášnivější podobu.

Charlie Harryho poplácal po zádech, a hvízdaje si, vykráčel s Aňou ze stanu; zrychleně dýchající Harry ho provázel pohledem. Když mu došlo, kolik lidí je při polibku pozorovalo, začervenal se. Do té doby si totiž na veřejnosti nikdy důvěrnosti neprojevovali. Charlieho čin znovu vytáhl na světlo Boží všechny Harryho pochybnosti, mladík sklonil hlavu, odmítal komukoliv pohlédnout do očí, nejraději by se ztratil. Nelíbilo se mu, že tolik lidí dostalo možnost nahlédnout mu do soukromí.

„Ty jsi ale popleta, Arry,“ šept mu do ucha Jean-Pierre. „Nemarni šivot zbytešným staráním. Aš přijde šas, budeš vědět, co cítiš. Mošnás viděl víc mertvých neš my, ale my zas viděli víc ze šivota. Buď terpělivý, slatíško.“

Harry se po Francouzovi nechápavě ohlédl, ale vzápětí mu došlo, že každý z přítomných má jistou úroveň empatických schopností. Vzpomněl si, co Charlie na jaře říkal: že ostatní ošetřovatelé z řeči jejich těl už dávno vědí, jak to mezi ním a Harrym je, ať už to oni dva veřejně přiznávají či nikoliv. Jenže Harry byl kvůli problémům, co měl s Charliem, a kvůli své krajní nechuti k pobytu v davu tak dobře odstíněný od ostatních, až dočista zapomněl, že je obklopený empatiky.

„Takže...“ nadhodil, uvolnil se a dovolil si nechat sebou proplout atmosféru štěstí vznášející se v místnosti. Měla lehkou pachuť starostí, válka klepala na dveře, ale přítomní byli momentálně spokojení a v přátelském rozpoložení. „Co navrhuješ, abych se nenudil?“

Dieter se zakřenil, Jean-Pierre významně mrkl a Harrymu vytanula v mysli vzpomínka na loňské léto, kdy byl zasvěcen do tajů řádné konzumace alkoholických nápojů. Stan se postupně vyprazdňoval, ošetřovatelé se rozcházeli buď po povinnostech, nebo do svých domovů k zaslouženému odpočinku po dlouhém dni. K Harrymu a těm dvěma přisedli ostatní členové jejich pracovní skupiny, Dieter se krátce zvedl, jen aby se vzápětí vrátil následován levitujícím podnosem se sklenkami a vybranou řádkou lahví s různým zajímavým obsahem. Erin vytáhl z kapsy karty, Jean-Pierre za pomoci rozmáchlých gest začal Harrymu vysvětlovat pravidla pokeru. Tato skvadra měla mezi zaměstnanci rezervace pověst nejdivočejší zdejší partičky a Harry neměl nic proti tomu nechat se trošku kazit.

S bolestným zaúpěním se vzbudil s třeštící hlavou, takový pulzující děs měl většinou spojený s proklatou jizvou. Jenže toho rána nevycházela bolest z čela, zdála se sídlit v celé jeho utrápené mozkovně. Zamrkal a olízl si rty, ale měl suchý i jazyk.

„Tohle vypij,“ vybídl ho tichý hlas.

Harry za stálého sebeproklínání nazdvihl hlavu a s námahou zaostřil na Charlieho rysy. Pokusil se posadit, jenže se mu zatočila hlava a zdvihl žaludek. Charlie ho podepřel a znovu mu nabídl lahvičku. Smetanově hustá tekutina uklidnila Harryho protestující tělesnou schránku, jakmile mu vklouzla na jazyk. Žaludek se přestal zmítat a hlava pulzovat. Kouzlo na občerstvení dechu odstranilo z Harryho úst pachuť nepraných ponožek. Charlie mu ještě podal brýle: nevěděl, že je Harry už nepotřebuje.

„Díky,“ usmál se na něho Harry. „Od kolika potlouků jsem to schytal?“

Charlie se rozesmál a políbil ho na čelo. „Co si pamatuješ ze včerejšího večera?“

„Hmmm.... Kari měla trojici s dvojkou, jéčka s devítkama,“ pokoušel se Harry o rekonstrukci průběhu večera, jenže potom, co ve svlíkacím pokeru přišel o košili, a vysloužil si tak obdivné pohledy Dietera a Francesky... si určitě několikrát připil s Jean-Pierrem a napůl svlečeným Dieterem... a kdo ví, co bylo pak. Vždyť ani netušil, jak se dostal do postele. „Hráli jsme poker... pili whisky... a... no...“

Charlie ho znovu políbil, tentokrát na rty, a jedním prstem zvolna sjel po jeho nahých zádech až na pravý bok. „O tomhle tedy nic nevíš?“

Harry neměl páru, nač Charlie naráží... ale v tu chvíli pocítil, že se na označeném místě něco pohnulo a polechtalo ho. Vytřeštil oči. Měl pocit, že to něco nemá na kůži, ale v kůži.

Vyjekl a provázen Charlieho smíchem vyskočil z postele. Vběhl do koupelny a zděšeně zíral na svůj odraz v zrcadle. Vlasy měl ještě rozježenější než normálně, i když by myslel, že to už ani není možné, na sobě měl džíny, rozepnuté mu jen taktak držely na bocích. Nejvíce zarážející bylo ale místečko, na něž ho Charlie upozornil.

Obrázek draka jak z učebnice ze základky, kdy se učili o Vikinzích. Vybarvený byl do podoby velšských zeleňáků, každá šupinka zářila a pableskovala jako vybroušený smaragd, u okrajů šupinek se barva ztrácela do tělových odstínů. Na výšku měl se složenými křídly asi dva centimetry, od čumáku ke špičce ocasu měřil přes deset centimetrů. Zatímco ho Harry pozoroval, dráček působivým gestem rozepjal křídla a vychrlil proud ohně, který se Harrymu obtočil okolo těla. Dokonce i hřál.

Byl tak soustředěný na zkoumání své nové, umělecky ztvárněné ozdoby, že si Charlieho všiml, až když si ho k sobě otočil, aby ho znovu políbil.

„Líbí se mi,“ zašeptal drakobijce tónem, který Harryho přiměl promptně zapomenout na tetování a zapřemýšlet, jak nejrychleji strhat Charliemu oblečení.

„To je fajn,“ procedil mezi polibky a začal Charliemu rozepínat košili. „Myslím, že už to dolů nepůjde.“

„Potřebuješ sprchu,“ usoudil Charlie a ždíbl Harryho do ušního lalůčku. „A já taky.“

„Hádat se nehodlám,“ zajíkl se Harry, když mu Charlie sjel špičkou jazyka až k citlivému místu na šíji a jemně ho tam hryzl.

K puštění sprchy Harrymu stačilo jednou máchnout dlaní. Nevstoupili pod vodu hned - nebylo sice třeba čekat, až přiteče teplá, ale přeci jen se zdrželi svlékáním. Ani jeden nechtěl přerušit polibek, aby mohli Charliemu stáhnout nátělník, a tak ten zatracený kus oděvu Harry nechal myšlenkou zmizet do ložnice.

Vpotáceli se pod padající kapky. Drželi se navzájem v náruči, Harryho hřála jak voda, tak Charlie. Ten pocit ho obklopil, objal a prostoupil, až začal bytostně toužit, aby se toho tepla nemusel nikdy vzdát, aby trvalo navěky. Hřejivé teplo se změnilo v pekelný žár, pohltilo ho a sežehlo.

Ledva vnímal, že byl namáčknut zády na chladné obkladačky, že jeho nohy byly nadzdvihnuty a omotány kolem Charlieho pasu. Chvíli, kdy se spojili, vnímal plně – onen pocit, že vše je kompletní a správné. Charlieho prsty ho svíraly, podpíraly a bořily se do jeho boků. Prohrábl Charliemu vlasy a přejel mu po zádech. Ústa se stále věnovala vzájemnému ochutnávání a vyluzovala zvuky vzpírající se popisu.

Potěšení dosáhlo zenitu, Harry hořel, mysl i tělo stravované plameny. Nedostávalo se mu dechu, a když mu Charlie spustil nohy na zem, zapotácel se. Oba se opřeli o zeď, tu a tam si líně kradli polibky, zdvihání a klesání jejich hrudí nabralo totožný rytmus.

Když ukončili fyzický kontakt; pocit ztráty, který Harryho prostoupil, mu málem vehnal slzy do očí. Sklopil hlavu a skryl obličej do dlaní.

„Hej,“ zašeptal Charlie, pohladil ho po tvářích a sklonil se pro další políbení.

Dotek rtů a jazyka zaplašil prázdnotu, ale vzpomínka na ni, ostrá a děsící, zůstala. Smyli ze sebe památky na dlouhou noc strávenou odděleně i na předcházející činnost. Harry se nemohl zbavit nepříjemné vzpomínky na pocit ztráty a prázdnoty, jenž ho na chvíli přemohl, a přemýšlel, co to asi znamená.

Charlie měl volný den, předpokládalo se, že po noční péči o nemocného draka budou členové pohotovostního týmu vyspávat. Jenže místo odpočinku na lůžku strávil den obcházením rezervace v Harryho společnosti. Naobědvali se na dece u Elizy, obklopení Harryho okřídlenými sourozenci, a Charlie si na sluníčku zdříml.

„Dostal jsem pár dobrých rad,“ sděloval Harry Elize o průběhu minulé noci, samozřejmě té části, na niž si vzpomínal. „Měl bych nechat události, ať jdou svou cestou, nesnažit se pořád všechno analyzovat. Až budu vědět, co cítím, tak to budu vědět.“

Eliza vydala tichý zvuk, který bylo možno prohlásit téměř na předení. Evidentně byla šťastná, i když Harry tak úplně nevěděl proč. Ohlédl se po spícím Charliem, mladý drakobijce ležel spokojeně natažený na zádech, a usmál se. Měl vůči němu silně ochranitelské pocity, tedy přinejmenším. A až se vyřeší ta záležitost s proroctvím, tak se uvidí, jestli a co dál.

„Mám takovou knížku...“ Vyprávěl Elize o Zmijozelově knize, kterou dal Voldemort jeho otci. Ležela v Horské boudě a Harry si ji přibalil k osobním věcem – měl neodbytný pocit, že je v ní něco, co se mu bude hodit. Eliza ho pozorovala jedním okem a pozorně naslouchala.

Usadil se do tureckého sedu, zmlkl a vyprázdnil mysl.

Znovu letěl, ještě rychleji než na Elizině hřbetě. Shlédl k hladině malého jezírka, zaleskl se v něm odraz rudé se zlatavým nádechem.

Usmál se – čekal to. Otevřel oči a spatřil, že ho Eliza pozoruje. S pohledem upřeným do jejích očí vstal, přešel k ní a pohladil ji po šupinách na hrudi. Zvolna si lehla na bok; Harryho zaujalo, že se dokázala přetočit, aniž by pohnula hlavou.

Jedním spárem se lehce škrábla do prsou: jen tak, aby ranka znachověla krví, která byla rudější než krev lidí.

Harry pomalu dýchal z plných plic, s Elizou si nepřestávali hledět do očí. Když k němu natáhla dráp smočený ve vlastní krvi, pocítil bodnutí strachu a málem křikl na Charlieho, ale empatie mu napovídala, že Eliza ho má ráda a touží ho chránit. Dovolil jí, aby se dotkla jeho předloktí. V tu chvíli mu žilami projel mráz.

Klesl na kolena, chvěl se a lapal po dechu; zacelení rány ale nebylo o mnoho pomalejší než její vznik. Dračice k němu natáhla čumák a starostlivě ho žďuchla. Vytáhl se na nohy, odpotácel se k Charliemu a padl vedle něho. Nevlastní sourozenci se k němu přišourali, lísali se a pošťuchovali ho. Cítil z nich starostlivost a nadějné očekávání. Slunce pražilo, Harry jeho teplo vděčně přijímal.

Opřel se o Charlieho, který ho ospale objal. Krásně hřál. Harry se uvolnil, a ještě než usnul, si náhle zostřeným zrakem všiml, že Eliza odlétá. Dráčata se na zemi schoulila do klubíček a také blaženě usínala.

„Harry! Hrome, Harry, vzbuď se!“ Charlieho hlas panikou vytočený do výše pronikl mlhou spánku, Harry se protáhl. „Merlinu díky.“

„Co se děje?“ zamžoural Harry na Charlieho, který měl zarudlé oči a celý se klepal. V ohradě byli sami, draci zmizeli.

„Co se děje?!“ vyjekl Charlie nevěřícně. Napřímil se do sedu na patách. „Vzbudil jsem se před deseti minutama a zjistil jsem, že skoro nedýcháš! A byl jsi takový... tuhý... a studený.“

Harry si protáhl krk, v obratlích mu zalupalo. Posadil se. Ačkoliv se už notně zešeřilo, stále viděl naprosto ostře. „Jsem v pohodě. Jenom...“ zarazil se při vzpomínce na to, co se stalo, než usnul. Podíval se na předloktí – měl tam pozůstatky ranky, o níž by mohl přísahat, že tam ještě ráno nebyla.

„Harry?“ dožadoval se Charlie, stále ještě napůl vyděšený.

„Mám takový dojem, že jsem přišel na třináctý způsob využití dračí krve,“ odtušil Harry dutě, sám ten šok ještě nevstřebal.

„Třináctý...?“ mrkl Charlie, vzal Harryho dlaň do svých a změřil mu pulz. „Co se tady, ve jméně Merlinově, dělo, zatímco jsem spal?“

„Eliza... víš...“ Harry hleděl na vlastní předloktí, na okrouhlou značku o průměru ne větším než dva centimetry, která byla tmavší než okolní kůže: nebyla bílá, jak jizvy bývají. „Řekl bych, že mám v žilách dračí krev.“

„Dračí krev,“ zopakoval Charlie mdle, zřejmě se stále potřeboval ujišťovat, že ho uši neklamou.

Harry přitakal. „Dračí krev.“

„Do hajzlu, Harry,“ přejel si Charlie rukama po tvářích. „Něco takového se ještě nikdy nestalo... Nikdy!“

„A ještě nějaké novinky?!“ odsekl Harry podrážděně.

„Musíme to říct Albusovi a Severusovi, Harry, tohle před nimi nemůžeme zatajit,“ naléhal Charlie a kdovíproč vypadal náhle trochu provinile.

Souhlasně kývl. Neskákal z toho radostí, ale co měl dělat. „Zbývají nám už jen dva dny. Zatím to počká, řeknu jim to po uvítací hostině. Pokud se mi do té doby něco stane, tak jim to řekneš, ale, Charlie, když to tátovi prozradíme už teď, nakáže mi, abych se hned vrátil do hradu k Poppy na pozorování.“

„Dobrá,“ souhlasil Charlie, „ale stejně půjdeme na ošetřovnu, ať se na tebe pořádně podívají.“

Když vešli do stanu první pomoci, Jeremy zrovna kontroloval zásoby lektvarů. Nikdo další tam naštěstí nebyl. „Všechno v pořádku?“

„Nejspíš,“ odtušil Charlie. „Můžeš mi, prosím, udělat laskavost a zkontrolovat Harryho?“

Jeremy pokrčil rameny a pokynul k posteli. „Jasně. Sedni si.“

Harry vyhověl, opřel se o polštáře a pohodlně natažené nohy překřížil v kotnících. Jeremy nad ním začal mávat hůlkou za doprovodu mumlaných inkantací, tu a tam vypadal překvapeně. Důkladné testování zabralo dobrou čtvrthodinu, když bylo hotovo, Jeremy ustoupil a založil si ruce na prsou. Prohlížel si Harryho s čelem zachmuřeně staženým.

„Tak co?“ zeptal se Harry, cítil nervozitu jako při vyvolání před tabuli.

„Jsi naprosto zdravý,“ začal Jeremy zvolna, „ale tělesnou teplotu máš sníženou a také srdeční tep je neobvykle pomalý. Ale neměl by to být problém, dle testů je vše v normě – zkoušel jsem to pro jistotu dvakrát. Cos prováděl?“

„Nó...“ otočil se k Charliemu pro pomoc.

„Nic neříkej,“ vybídl ho Charlie pevně. Pak se obrátil na zmateného kolegu: „Promiň, Jery, ale věř, že to vědět nechceš.“

Jeremy po Charliem mrskl pohledem, který jasně napovídal, že ho nepotěšil, ale přikývl, že to bere. „Fajn. Takže jste tu nikdy nebyli, chápu to dobře?“

Charlie přitakal. „Skvělá myšlenka.“

„Doufám, že jednou mi všechno povyprávíte,“ potřásl Jeremy hlavou a vrátil se k práci.

Harry s Charliem došli do svého stanu v tichosti. Harry nebyl docela ve své kůži, cítil se tak nějak ve střehu, jako kdyby se mu přiostřily všechny smysly, včetně empatie.

„Proklej mě,“ obrátil se na Charlieho, když za nimi zapadly dveře.

„Cože?“ vyjevil se Charlie; měl dojem, že se přeslechl.

„Něčím jednoduchým,“ navázal Harry, „třeba uřknutím sulcových nohou nebo lechtací kletbou nebo tak něčím. Proklej mě.“

Charlie naklonil hlavu k rameni, snažil se prokouknout Harryho úmysly. Pomalu zvedl hůlku, Harry na něho kývl a rozpažil.

„Rictumsempra!“

Bledě modrý paprsek opustil Charlieho hůlku, dolétl k Harrymu, ale odrazil se od něho a zasáhl odkládací stolek. Harry mávnutím dlaně převržený kousek nábytku narovnal, z podlahy vzlétl obrázek a vrátil se na stolek, ještě ve vzduchu se mu scelil nakřáplý rámeček.

„Zkus něco silnějšího,“ pobídl Charlieho Harry, měl už zase dojem, že vlaje za událostmi. „Znehybni mne, nebudu se bránit.“

Charlie souhlasně přitakal. „Mdloby na tebe!“

Vnímal sílu, kterou Charlie do kletby vložil. Rudý paprsek mířil přímo na něho, ale nedopadl. Uhnul stranou a urazil postranici pohovky. Harry dalším mávnutím škody napravil.

Sňal si brýle a protřel si oči. Věděl, že se k němu Charlie blíží, vnímal jeho jedinečnou tělesnou vůni. Charlie překonával vzdálenost mezi nimi pomalu a váhavě, Harry si nebyl jistý jeho úmysly. Měl náhle pocit, jako kdyby mu byla vlastní kůže těsná, měl sto chutí z ní vyskočit a začít ječet. I jeho magie se probouzela k životu, ať se ji snažil potlačit sebevíc, nechtěla se nechat uklidnit, i ona chtěla ven, vytrysknout, explodovat...

„Pšššš...“ Kolem pasu mu sklouzla Charlieho ruka, druhá ho hladila po vlasech.

Harry udělal půlkrok vpřed do nabízené náruče. „Myslím, že už to nezvládnu, Charlie.“

Zalily ho Charlieho konejšivý klid, mír a pokoj, Harry se jimi nechal prostoupit a naplnit, bylo to stále málo, hladově se natáhl k jejich zdroji. Charlie se zajíkl, ale téměř okamžitě Harryho sevřel pevněji a začal ho uklidňovat i tichými slůvky.

Harry stiskl víčka a nechal se konejšit, bral nabízenou útěchu plnými hrstmi. Dlaň zvolna kroužící po zádech odplavovala napětí ze svalů, splašená magie se ukládala zpět do dřímoty, v níž setrvá, dokud nad sebou příště neztratí vládu už doopravdy. Mysl sklouzla do prázdna jako v meditaci, začal znovu vidět rudá a zlatavá vlákna své magie, jen s tou změnou, že nyní byla doplněna tenčím zelenavým paprskem, který se ovíjel okolo známých vláken, jako by je chtěl schovat.

Když nejhorší úzkost a stres pomalu opadly, Charlie ho odvedl do ložnice. Převlékli se do nočních úborů a lehli si, na večeři si nevzpomněl ani jeden z nich. Harry se stočil do klubíčka, Charlie se k němu přitulil, rytmus jeho dechu Harryho během chvilky ukolébal.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

Pozn. překl.: V Osvobození se ‚Němec‘ mezi ošetřovateli jmenoval Deiter. Bylo mi to podezřelé a stále jsem se překlapávala, leč neopravovala jsem to, protože jsem zjistila, že za velkou louží se vyskytuje i tento ‚neevropský‘ způsob zápisu. No, a on tentýž mladík se, potvora, od Hledání jmenuje zcela řádně Dieter. Chvíli jsem si pohrávala s možností jeho jméno sjednotit, ale pak jsem usoudila, že to nechám tak, jak to autorka měla, jen pro pozorné čtenáře píši tuto poznámku.