Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení: Nevlastním ani neprohlašuji, že vlastním Harryho Pottera a jeho svět.

Shrnutí: Když akce v utajení směřuje k neúspěchu, Draco si na Hermioně všimne čehosi opojného.

Poznámka překladatelky: Tahle je taky jenom kraťounká a má moc hezký dialog mezi těma dvěma. Snad se vám bude líbit :)

ooo

„No, tohle je prostě sakra úžasně…“

„Pšššt!“

„Tohle je ale vážně úžasně…“

„Já tě úžasně rozmáznu po zdi, pokud nesklapneš.“

„Grangerová…“

„Malfoyi, přísahám, jestli nebudeš zticha…“

Hermiona se na něj hrozivě podívala a i přes tmu viděla, že v nelibosti zkřivil rty. Tohle vůbec nešlo podle plánu. Měli jít dovnitř a zase ven. Rychle. Bez problému. Neměli skončit ve ventilové šachtě mudlovského skladu plného Smrtijedů.

„Grangerová,“ zašeptal Malfoy, „drtíš mě.“

„Cože?“  Hermiona se snažila soustředit na to, jestli uslyší nějaké kroky.

„Pohni zadkem!“ zašeptal, popadl ji za boky a odsunul ji ze svého klína. Chytla se jeho ramen a opřela se o zeď.

„Pšššt!“

„Nenajdou nás ty…“ zavrčel, ale pak se zastavil. „Grangerová?“

„Co?“ vyprskla tak potichu, aby neupoutala pozornost.

„Ty máš… ty máš na sobě parfém?“

Hermiona divoce zakroutila hlavou, díky čemuž se mu do pusy dostaly její vlasy a jejich nosy se srazily.

„AU!“ vykřikli najednou a pak stejně rychle dodali, „Pšššt!“

„Parfém? Ty máš na sobě parfém na tajné misi?“ zeptal se hlasem plným posměchu.

„Ne!“ bránila se. „Měla jsem jít ven, ale zavolali mě.“

„Jít ven? Ty? A odkdy to děláš?“

„Já chodím ven často,“ odpověděla bezstarostně.

„Nikdy jsem tě nepotkal.“

„Dělám, co můžu, abych se ti vyhnula,“ řekla ironicky a otočila hlavu, aby poslouchala.

„Jak se jmenuje?“ jeho dech ji lechtal na krku.

„Co jak se jmenuje?“ zeptala se nepřítomně.

„Tvůj parfém.“

Hermiona se na něj otočila, aby se mu posmívala. Rozhodně ale nebyla připravená na Malfoye, který si nos přitiskl až k jejímu krku. Hrudník se mu při nádechu rozšířil a přitiskl se na její prsa. Vydechl, čímž jí na klíční kost poslal vlnu teplého vzduchu. A pak to udělal znovu.

Byla cítit citrónem, hyacintem a teplou, silnou vůní jasmínu. Vůně byla nenápadná a jemná, uvolňující se při každém nádechu, což ho překvapilo. Cítil lehkost, vitalitu, energii a nádech smyslnosti, který mu k ní moc nesedl. Znovu vydechl.

„Malfoyi pře… přestaň mě očichávat!“ Hermiona zalapala po dechu a snažila se ho odstrčit, ale kvůli nedostatku místa se jí to nepodařilo.

„Myslel jsem, že jsi chtěla, aby si k tobě muži voněli,“ odpověděl, rty mu zavadily o její krk, díky čemuž se celá roztřásla.

„Malfoyi, jsme na misi, u Merlina,“ připomněla mu, ale hlas měla slabý. Usmál se proti její kůži a pak jí na krk věnoval jemný polibek.

„No tak, Grangerová,“ rukou jí jel nahoru po zádech, zuby ji lechtal na krku. „Řekni mi, jak se ten parfém jmenuje.“

„Neznáš ho. Je to mudlovský parfém,“ zalapala po dechu, když jeho rty náhle opustily její krk.

„Mudlovský parfém.“

„Ano, od Chanelu.“ V tom šeru stěží mohl rozeznat její úsměv.

Zazubil se, ruku jí zamotal do vlasů a pak trochu zatáhl. Zasyčela a zaklonila hlavu, čímž mu dala volný prostor na svém krku. Nosem se přiblížil k jejímu uchu a vdechoval opojnou vůni.

„Jak se jmenuje, Grangerová?“ zeptal se, zatímco jí věnoval lehké polibky na ušní lalůček.

Hermiona předklonila hlavu, podívala se do jeho břidlicových očí. Rty se dotkla těch jeho, když mu odpověděla.

„Naděje.“