AUTOR: SiriuslyPadfoot'sGal
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/3324498/1/We_Happy_Few
PŘEKLAD: Florence
WE HAPPY FEW – Pár šťastlivců
Část čtvrtá A: Sluneční náruč
„Milovat a být milován je jako pocit být ozařován sluncem z obou stran.“ – David Viscott
Hluboce vydechl, zapamatovával si tento okamžik – ten zvuk, tu vůni, všechno. Miloval první sluneční den po období dešťů. Sluníčko prorazilo mraky, a když zavřel oči, přes jeho víčka tančily odstíny zelené a fialové.
Obrázek Grangerové v úžasných žlutých šatech mu prolétl hlavou, což mu vyvolalo na tváři úsměv. Vypadala rozkošně s jablkem v puse, když se bála mluvit. Kdyby jen on byl tím jablkem. Nebo když už si něčím přeje být, tak by si přál být těmi žlutými šaty, jemně se obepínat kolem jejích křivek, cítit teplo jejího těla, stoupat a klesat s každým jejím nádechem.
„Malfoyi.“
Jeho obrázek byl přerušen tím, jak ho někdo poplácal po zádech, a následně se mu do výhledu dostal jeden z boků Ronalda Weasleyho. Potřásl hlavou, aby si pročistil myšlenky. Co se mu to v poslední době dělo? Vždyť to byla jenom Grangerová.
„Trochu jsi zrůžověl, Malfoyi,“ poznamenal Harry Potter a stoupl si vedle Rona.
„To je proto, že jeho marťanská kůže nemůže zvládnout sluníčko,“ zasmál se Ron.
Draco se zasmál spolu s nimi a přikývl, ale byl si jistý, že slunce s jeho barvou nemá nic společného.
Kluci strávili asi další hodinu hraním famfrpálu na Manoru, který skončil tak, že všichni házeli míči po Weasleym, to měl Draco rád.
Pokaždé, když se Ronovi nepodařilo chytit míč, byl o trochu červenější. Na konci už vypadal jako by měl vybuchnout. Když Draco řekl tento postřeh nahlas, Harry se zasmál a začal zpívat nějakou písničku o morušovém stromu. Draco mu řekl, že je debil a hra pokračovala. Ani ne tři minuty po tom Ron trhaně dýchal a mumlal si kletby pod nosem. Takže Harry, protože byl z nich dvou ten milejší, nabídl, že hru můžou skončit a dát si něco k jídlu.
Draco ustoupil, ale ne před poznámkou: „Přísahám, že hrát s tebou, Weasleyi, je jako hrát s malou holčičkou. Počkej - to beru zpátky, Wízlačka je holka. Možná bychom ji měli příště vzít zpátky, Potterovi by to určitě nevadilo.“
Ron se sarkasticky zasmál a odpověděl: „Možná jako holka hraju, ale alespoň jsem jako holka nikdy nevypadal.“
„Hej,“ vykřikl Draco. „To bylo už před dlouhou dobou. A není moje chyba, že Malfoyové si musí (pravidlo 51) udržovat dlouhé, jemné a nádherné vlasy.“
Draco si projel rukou vlasy, síla zvyku.
„Takhle si projížděj dál vlasy a Ron tě možná pozve na rande,“ poznamenal Harry.
Ron a Draco se zastavili, podívali se na sebe a ihned se obrátili každý na druhou stranu. Jejich tváře se svraštily skoro stejně odporem.
Harry pokračoval: „Teď buď dobrou hospodyňkou, Malfoyi, a přines pánům domu něco k pití.“
Ron se zasmál a položil ruku na Harryho rameno, jako kdyby dobili velké vítězství.
„Páni domu? Vždycky jsem věděl, že jste banda teploušů. Weasleyi, plánuješ si vzít Potterovo příjmení nebo budeš mít obě spojené pomlčkou?“
„Spojím tak akorát tvůj obličej se svou pěstí!“ zvolal Ron.
Draco se jenom zasmál a odešel pryč.
„Spojit obličej s pěstí?“ zeptal se Harry. „To je všechno, s čím jsi mohl přijít?“
Ron se začervenal. „No jsem ještě pořád unavený z té hry.“
Draco se vrátil o pár sekund později, bez pití.
„Hej, a co to pití?“
S hlasitým prásknutím se objevila domácí skřítka s podnosem, na kterém byly tři chlazené máslové ležáky.
„Minty se o to postarala,“ odpověděl Draco.
„Takže, Weasleyi,“ řekl Draco a napil se z máslového ležáku, „Jsi připravený na další rok blíž k vráskám, šedinám a ztráty kontroly nad močovým měchýřem?“
„Jasně,“ odpověděl mu trochu vyhýbavě.
„Jaký druh oslavy plánuješ, Ronánku?“
„Nic moc. Prostě jen pozvu všechny do Doupěte.“
Draco zadržel jízlivý komentář. Možná mohou být přáteli, ale vždycky se při zmínce toho místa zachvěl.
„Ale to nebude ono. Proč neuspořádat pořádnou party tady?“ zeptal se Draco.
„Tady?“
„Jo, tady. Mohli bychom dokonce udělat oslavu u bazénu. Jako dítě jsem nikdy žádnou takovou neměl.“
Ron se nejdřív podíval na Harryho, ten se jen usmál a pak přikývl. Ron se otočil zpátky na Draca, na tváři se mu objevil velký úsměv.
„Asi jsme se právě stali přáteli, Malfoyi.“
Draco se na chvíli zamyslel, pak potřásl hlavou. „Pochybuji.“
ooOooo
Hermiona v práci vůbec nepokročila. Už se ptala skoro všech, co se účastnili projektu, jak jim medailonky fungují. Každému fungoval úplně normálně. No, ptala se skoro všech. Ron a Harry hráli někde venku famfrpál, když přišla. A ještě tu byla jedna osoba, u které nesebrala odvahu se zeptat.
Tady je nápověda. Jeho jméno začíná na „D“ a končí na „ebil“, vlastně „raco“.
Hermiona se usmála svému vlastnímu vtipu, ale pak ji zaplavil pocit viny a zavřela oči. Proč se vůbec starala? V minulosti se nestarala. Pokračovala v mlácení hlavou do stolu, dokud prskání ohně nenaznačilo, že do jejího bytu přišli její dva nejlepší přátelé.
„Je teprve pět hodin a ty ses už rozhodla si uložit trest smrti utlučením?“ zeptal se Harry. „Špatný den v práci?“ přidal se Ron.
Hermiona přikývla, čímž se jen znovu praštila do čela.
Zamumlala kletbu a zatím co si třela čelo, otočila se k mužům.
„To jste celou dobu hráli famfrpál?“
Ron okamžitě zrudnul, ale pohled na Harryho ho trochu uklidnit… trochu.
„Hráli jsme jen chvíli, pak jsme prostě byli venku s Malfoyem.“
Při zmínce jeho jména, skoro ze zvyku, cítila silné nutkání znovu třísknout hlavou do stolu. Ron se na ni tázavě podíval, což jí v tom zabránilo, stálo ji to ale dost úsilí.
Následovala trapná chvilka ticha, dokonce i Ron si všiml, jaký efekt mělo vyslovení Malfoyova jména na Hermionu.
Harry promluvil jako první. „Takže o čem jsi s námi chtěla mluvit?“
Hermiona těžce vydechla. Za změnu rozhovoru byla velmi vděčná.
„Chtěla jsem vědět, jak to vypadá s vašimi medailonky.“
„Dobře, asi,“ prohlásil Harry. „Nic neobvyklého. Funguje to dobře, skvěle ve skutečnosti.“
Hermiona přikývla, ale Harryho dobrá zpráva na ni neměla požadovaný efekt. Jestli něco, tak ji to ještě víc frustrovalo.
Otočila se na Rona, který vypadal podivně opatrně. „Rone, a co ty?“
Ron si vzpomněl na vzpomínku, o kterou se musel dělit s Malfoyem, a nebyl schopný se jí podívat do očí.
„Rone?“
„D-dobrý,“ zamumlal.
„Ronalde!“
S úzkostným plamínkem v očích vzhlédl. „Je to…ehm…skvělý. Vážně dobrý.“
„Co mi neříkáš?“ zeptala se.
Něco si potichu mumlal. Zachytila jenom pár slov.
„Nechtěj… soukromé… pitomý Malfoy.“
„Malfoy? Co je s Malfoyem?“ Hermiona rázem ožila.
„Já jen… on… my…“ zakoktal se.
„Jsou Malfoyovy vzpomínky normální, Rone?“ zeptala se pomalu. Skoro jako by mluvila na dítě.
Ron zvažoval, že uteče rovnou za Malfoyem, ale pak se podíval na Hermionu. Měla pohled lva, který zrovna spatřil svoji kořist.
„Já nevím. Budeš se ho muset zeptat.“
Hermiona se zamračila. Ve vlasech si zatnula ruce v pěst.
„Poslouchej, Hermiono. My už musíme jít,“ řekl Harry. „Ale chtěli jsme, abys věděla, že Ronovy narozeniny budou na Malfoy Manor.“
Hermiona ve frustraci zavrčela: „No jasně, že jo.“
„A bude to u bazénu!“ zařval. Když se Hermionino zamračení ještě prohloubilo, pobaveně dodal „Však víš… s vodou.“
Hermiona si povzdechla a Harry si byl celkem jistý, že slyšel, jak zašeptala: „Zabte mě.“
Ron byl očividně nevšímavý k tomu, že ji mučil. Jeho mozek se zasekl v nadcházející oslavě.
„Každopádně,“ řekl Harry, zatímco Rona táhl ke krbu, „uvidíme se potom, jo?“
„Jasně,“ zamumlala.
Ti dva zmizeli v zelených záblescích a s nimi i její poslední kousíček klidu.
Vykřikla, padla na pohovku a hlavu zabořila hluboko do polštářů.
„Proč?“ pomyslela si. „Proč nemůže být Ron hydrofobní?“
Ronovy narozeniny musely být v době, kdy slunce svítilo o sto šest a teploty způsobovaly, že se všichni potili a červenaly jim obličeje.
Hermiona znovu ležela na pohovce, s hlavou zabořenou do polštářů.
„Proč?“ pomyslela si znova. „Proč se Ron nemohl narodit v zimě, kdy je příliš chladno na plavání?“
Děsila se všeho na tom dni. Děsila se, že uvidí Draca. A rozhodně se děsila toho, že uvidí Draca jen v plavkách. Zjistila, že se nakonec nejvíc děsí toho, že ho uvidí polonahého.
Poznámka překladatelky: A příště budou v akci žluté šaty, voda a jedna pánská košile ze „vzpomínek“.
Děkuji Kaitlin!
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 11.10. 2012 | Část pátá C: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 09.10. 2012 | Část pátá B: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 06.10. 2012 | Část pátá A: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 03.10. 2012 | Část čtvrtá B: Sluneční náruč | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 30.09. 2012 | Část čtvrtá A: Sluneční náruč | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 27.09. 2012 | Část třetí B: Chyby | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 24.09. 2012 | Část třetí A: Chyby | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 21.09. 2012 | Část druhá B | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 18.09. 2012 | Část druhá A | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 15.09. 2012 | Část první B: Laskavost | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 12.09. 2012 | Část první A: Laskavost | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 16.08. 2012 | Úvod k poviedke | |