Preklady fanfiction Harryho Pottera

WE HAPPY FEW - Pár šťastlivců

Část druhá B

 „Pamatuj, pamatuj, tohle je přítomnost a přítomnost a přítomnost. Žiješ tím, cítíš to, lpíš na tom. Chci si být plně vědoma toho, co beru za samozřejmé.“

Sylvia Plath

Draco se rozhodl raději projít než se přemístit domů, potřeboval čerstvý vzduch a prostor, kde by se jeho myšlenky mohly volně rozletět.

Nechal svoji mysl, aby vyplavila na povrch podrobnosti té jeho ‚vzpomínky‘. Pamatoval si hlas, ale nevěděl, co říkal. Stalo se to tak rychle.

Mohl to vyřešit tak, že by se na tu vzpomínku, a i na zbytek, kouknul znovu, až se vrátí domů. Pokračoval v rychlé chůzi.

Slyšel slabý výkřik, vzhlédl a uviděl, jak spolu dva lidé bojují v ulici před ním. Vypadalo to, jako by žena byla okradena, ale násilník se asi přepočítal. Kabelka, kterou se snažil ukrást, byla teď několikrát omlácena o jeho hlavu. Žena pokračovala v jeho mlácení, zatímco hledala něco v kabátě.

V momentě, kdy nedávala úplně pozor, muž vytáhl odněkud pistoli a zamířil jí do obličeje.

V tom okamžiku se Draco rozběhl. Jeho nohy dopadaly na tvrdou půdu chodníku.

Krok.

Krok.

Krok.

Žena zvedla ruce a opatrně podala útočníkovi kabelku. Draco byl od nich deset metrů, osm, sedm.

Ten muž vzhlédl a spatřil, jak k nim Draco běží na plný plyn. V panice a shonu stáhl svou ruku se zbraní, praštil ženu do hlavy a otočil se k útěku, kabelku pevně svíral v ruce.

Draco doběhl právě v čas, aby chytil ženu těsně před tím, než dopadla na zem. Hůlku, kterou vytáhl ještě za běhu, držel v ruce a namířil na záda muže se šeptem: Accio!

Když se mu kabelka vytrhla z ruky, muž se zastavil. Nával strachu projel přes násilníkovu tvář, když kabelka lehce doplula k Dracovi. Nakonec pokračoval ve svém útěku i bez kabelky.

„Ježiši Kriste! Grangerová? Jsi to ty?“

Hermiona se lehce dotkla své hlavy, její prsty zůstaly červené. Kolena se jí mírně zatřásla, a tak ji Draco pevně přidržel.

„Mmffffff… Draco? Jsem ráda, že jsi to ty,“ odpověděla slabě.

„Při Merlinovi, krvácíš.“

„Jsem v pořádku. Jen mám trochu závrať,“ odpověděla a použila Dracovo rameno jako podpěru ke vstání.

Draco obtočil jednu ruku kolem jejího pasu a přidržel ji: „Kolik prstů ukazuji?“

Hermiona se na něj podívala, mírně mžourala bolestí.

„Dva, čtyři, jeden, tři, tak už se rozhodni, Malfoyi!“ vykřikla.

Se smíchem odpověděl: „Promiň, jen tě zkouším.“

„Lidé většinou ukazují jen jedno číslo, ale to ty víš.“

„Budu si to pamatovat, až tě budu příště zachraňovat.“

Hermiona se zamračila a sundala mu ruku z pasu. „Nepotřebovala jsem, abys mě zachránil. Dokázala bych se o sebe postarat sama.“

Draco si jen odfrkl.

„Bez ohledu na to musíš přiznat, že bych jako rytíř v lesklé zbroji vypadal dobře.“

Hermioniny oči se rozšířily, když se na něj podívala těsně před tím, než otevřela pusu.

Byla příliš zmatená na to, aby odsekla, ale slova jí z úst šla celkem snadno.

„To znamená, že já jsem dáma v nesnázích?“

Draco se usmál, skoro celým úsměvem, a řekl: „Nikdy.“

Hermiona se na něho opět podívala, tentokrát se její pohled blížil panice. Několikrát zamrkala, než si uvědomila ten překvapivě malý prostor mezi nimi. S pevnou rozhodností od něho odstoupila.

„Asi bych měla jít,“ řekla.

 Draco současně nabídl: „Pomůžu ti domů.“

Oba se na chvíli odmlčeli, vstřebávali prohlášení toho druhého.

„Ne, ne,“ odpověděla Hermiona. „Budu v pořádku. Ale, um, děkuji…za to, že jsi tady byl.“ S úsměvem se na něj podívala a pomalu se obrátila k odchodu. Skoro úplně stála k němu otočená už skoro zády, než tiše řekla, „Možná jsi koneckonců dobrý muž, Draco Malfoyi.“

Ta slova se odrazila v jeho hlavě, ta slova mu připadala důležitá, že by za ně měl uspořádat velkou oslavu. Naneštěstí se Draco nikdy nedostal tak daleko.

Hermiona udělala první krok, zdálo se, že není v pořádku tak, jak řekla, že je. Zakymácela se před tím, než se její tělo svezlo na jednu stranu.

Draco ji znovu zachytil dřív, než mohla spadnout. Těžce se zhroutila na jeho hruď.

„Pomalu, knihomolko,“ usmál se. „Mám tě.“

Hermiona zamumlala nějaký nesmysl do jeho hrudi, teplo jejího dechu mu polechtalo kůži. „Nepotřebuji zachránit,“ zašeptala tiše. „Nejsem dáma… v nesnázích.“

Draco se zasmál, až mu to otřáslo v hrudi. Místem, kde ležela její hlava, posílal do jejího těla jemné vibrace.

„Samozřejmě že ne, Grangerová. Ale myslím, že tentokrát jsem rytíř, který nepomáhá dámám, ale otravuje svojí pomocí ty, kteří ji nepotřebují, abych tě dostal domů.“

Slabě se zasmála a kývla na důkaz, že to schvaluje.  Opatrně ji zvedl do náručí, kabelku stále svíral v ruce, a varoval ji: „Chystám se přemístit, tak se připrav.“

S nepříjemným pocitem tisknutí a rychlým prásk se objevili před dveřmi jejího bytu.

„Potřebuji vědět, jak se mám dostat dovnitř, Grangerová. Máš heslo?“

Lehce přikývl a řekla: „Pár šťastlivců.“

Svraštil své obočí a ona jen převrátila oči a odpověděla: „Z mudlovské hry.“

V nepochopení přikývl a zopakoval ta slova.

Do bytu vstupoval poprvé, neměl ale moc času koukat se kolem, ani se nestaral o to, že se na jeho košili vytváří tmavě červená skvrna. Rychle vykročil k pohovce a jemně ji položil do polštářů.

Něco tiše mumlala, ale nevěnoval jejím slovům pozornost, místo toho vytáhl hůlku, aby vyléčil její zranění.

Nejprve vyčistil ránu kolem odřeniny. Zjistil, že její bohaté, čokoládové kudrliny byly zašpiněné krví. Pak použil kouzlo na hojení, které se naučil ve válce na léčení řezných ran a zvrátil možné účinky otřesu mozku.

 Přesunul se ke hraně pohovky a klekl si u ní: „A teď, Grangerová, jsi vyléčená.“ Díky jejímu polo rozzlobenému pohledu se zasmál. „Ne, že bys to potřebovala.“

Odměnila ho jemným úsměvem, který jí oplatil.

Vytáhl z pod jejích zad deku a překryl ji s ní. „Až se probudíš, bude tě asi trochu bolet hlava, ale měla bys být v pořádku.“

Hermiona se přitulila k teplé dece, zatímco si Draco stoupl, aby odešel.

Znovu se usmál na malé klubíčko, do kterého byla stočená, a otočil se k odchodu.

Cítil, jak její ruka chytila tu jeho. „Zůstaň,“ zašeptala.

Otočil se, měl pocit, že mu srdce exploduje v hrudi.

Jeho ruka.

Její ruka.

Ty ruce.

Obrázek z náhrdelníku ze dřívějška se odehrával přímo před ním. Zjistil, že se mu mnohem víc líbí ta pravá vzpomínka než ta rozmazaná. Zatlačil všechny své myšlenky do hlavy, jen přikývl.

Usmála se, mírně se pohnula a zvedla deku jako pozvání pro něho.

Draco zvažoval, že by se ušklíbl nebo že by zvedl obočí, ale v jejím chatrném stavu by to stejně nemělo smysl. Opatrně se k ní přesunul a strčil svou ruku pod její hlavu. Ona mu jednu svou ruku položila na hruď a přitiskla se k němu.

Myslí mu prolétla myšlenka, jak se nesměle usmívá na Weasleyho a rozepíná si první knoflík. Vůbec by mu nevadilo, kdyby se takhle usmála i na něho. Ze svých myšlenek byl vytrhnutý, když si povzdechla a její dech ho polechtal na krku. Sledoval, jak si její ruka líně pohrávala s knoflíkem na jeho košili, a rozhodl se, že tohle bylo dostačující. Možná lepší, protože tahle vzpomínka byla jeho, ne Weasleyho.

Pocit jejího tepla ho přimělo cítit se dobře, možná dokonce…

Šťastně.

Poznámka překladatelky: Víte, jak jsem na začátku psala krok, krok, krok? V angličtině je to thud, thud, thud, což je v překladu žuchnutí, bouchnutí. V originále to bylo použito jako citoslovce toho, jak Draco běží po chodníku. Já však nenašla vhodný český ekvivalent (buch, buch, buch se mi nezdálo moc dobré), tak jsem to přeložila jako krok, krok, krok… Doufám, že mi to odpustíte :)

Děkuji Kaitlin!