Preklady fanfiction Harryho Pottera

AUTOR: provocative envy

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/2473780/1/Stronger

PŘEKLAD: Florence

BETA-READ: Twilly

STRONGER

Kapitola osmnáctá

Poznámka autorky: Ta délka je alarmně krátká, ale stejně už zbývají jenom dvě kapitoly, tak doufám, že to pro vás nebude velký problém. Teď vám jen řeknu, že konec bude hořkosladký: hořký pro romantické duše a sladký pro ty, co mají rádi propracované postavy. Jestli jste fanoušci obojího, tak bude zaseknutí, jako jsem byla při psaní já. Teď je víkend, takže doufám, že poslední kapitolu přidám v pondělí.

 OOO

Všechno se zamlžilo; skvěle zničené, žalostně příhodné, rozmazané. Ten hrdina a hrdinka, kteří se spojili za hrůzných okolností. Okolností, které mně vynechaly, mě toho násilníka, padoucha, protivníka se dvěma tváři, tváří v tvář nárazu hořkosti a bolesti. V čase, kdy odešli, mi zbyly jen zničené prudce nádherné emoce; nenapravitelně rozbité, k nepoznání. Moje srdce bylo zničeno jejím odmítnutím a jeho loajalitou, její lhostejností a jeho pohrdáním.

Odstrčila mě od sebe s polekaným výkřikem, srdceryvným výkřikem těsně před tím, než se Potter přiblížil a já zachytil pohled jejích očí. Její vášnivé vyjádření nevinnosti prolétlo mými ušními bubínky a odráželo se v mé hlavě. Zdálo se, že všechno ostatní se stalo najednou. Potterova zlostná nevíra, šok a pobouření, se smíchali s její zradou a vzdorem. Nemohl jsem to rozpoznat, nemohl jsem najít rozdíl mezi mým vztekem a mým utrpením.

Nemohl jsem otevřít ústa, nemohl jsem se přinutit mluvit, přinutit Pottera odejít, přinutit Hermionu zůstat. Nedokázal jsem na tvář nasadit triumfální úsměv, když jsem vzhlédl a uviděl svůj smrtelně bledý odraz v Potterových brýlích. Nedokázal jsem zavrtět hlavou nebo se bránit, když mě praštil do břicha. Nedokázal jsem zabránit zaskučení bolestí, nedokázal jsem si zabránit v pádu na kolena.

Vše, co jsem mohl dělat, vše, na co jsem mohl myslet, bylo ji pozorovat; a všechno mi v tom výbuchu jasnosti dávalo smysl. Pozorovala mě, kousala si rty, její oči přetékaly výčitkami svědomí, lítostí a nevyřčenou omluvou. Řekla něco rychle a tiše Potterovi. Gestikulovala. Věděl jsem, že používá ten svůj slavný intelekt, aby vymyslela nějaký přijatelný důvod, proč byla přichycena v takové kompromitující pozici se svým nepřítelem.

Nemohl jsem ji za to obviňovat.

Celý můj život vedl k tomuto okamžiku, k této druhé tragédii. Nedokázal jsem si představit větší katastrofu, větší zklamání. Nebyl horší konec než zkroucení mých střev a řev mé krve.

Její tvář mi prolétla vzpomínkami. Tisíce různých úsměvů, tisíce různých zamračení; smála se jednomu z vtipů Weasleyho, ruce měla nadšeně sepnuté před sebou, odhozená na zeď kletbou mířenou na Pottera, její zděšený výdech zakrytý křikem Pottera, tak absurdně bledá a hubená v nemocničním křídle, vyčerpaná a strhaná, když se mi snažila vyhnout v knihovně, zakousnutá do svého rtu, zatímco se nesnažila křičet, obklopená muži, kterým můj otec říká přátelé, muži, kterým mí přátelé říkají otče.

Pohrdavě si odfrkla, když poslouchala moje vysvětlování o Znamení, rozechvěle se usmála předtím, než jsem ji políbil. Tu noc u jezera se snažila, tak silně se snažila zůstat silná a ignorovat mě. Náhle jsem se vrátil do přítomnosti, jen abych si uvědomil, že jsem byl minutu mimo.

Rychle jsem sám sebe vytáhl z otupělosti, jen abych si uvědomil, že přestala mluvit.

„Že je to tak, Malfoyi?“ řekla ostře. Určitě se už opakovala.

Jednou jsem přikývl, stáhl jsem ústa a přistoupil k nim.

„Cokoli řekneš, Hermiono,“ pokrčil jsem rameny. Snižoval jsem svoji vznětlivou povahu a předváděl nedbalou nezúčastněnost.

A pak jsem utekl tak rychle, jak jsem jen bez běhu mohl. Tak tiše, jak jsem jen s našlapováním na podlahu mohl.

Ani jsem se neobtěžoval vzít sebou svůj prozatímní deník.

Ani jsem se neobtěžoval to sám vysvětlit.

Ani jsem se neobtěžoval říct jí tu jedinou věc, která by mohla změnit její rozhodnutí. Jedinou věc, která ji mohla přinutit přestat lpět na Potterovi a začít lpět na mě. Jedinou věc, která mohla způsobit, že by se její rty zkřivily v překvapení, zmatku a případně i nepochopením.

Ani jsem se neobtěžoval říct ta čtyři slova nemalého významu nahlas: Vždy tě budu nenávidět.

Poznámka překladatelky: A za dva dny tu máme finále…

Děkuji Twilly :)