Preklady fanfiction Harryho Pottera

AUTOR: provocative envy

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/2473780/1/Stronger

PŘEKLAD: Florence

BETA-READ: Twilly

STRONGER

Kapitola třetí

„…a můj otec mu řekl, že do Vánoc se vůbec nebudu muset obtěžovat se školou!“ dokončil jsem a spokojeně se usmál, zatímco mí dva společníci se neinteligentně chechtali.

„Takže to dostaneš na Vánoce, Draco?“ zeptal se mě Vincent Crabbe hlasitým šepotem a rozhlédl se kolem sebe, jako kdyby mi právě sdělil tajemství obrovských rozměrů.

„No, ano. Tak mi to řekl otec. Já osobně si myslím, že bych to zvládl už před lety,“ odpověděl jsem, zkontroloval si své nehty a převrátil jsem oči. „Ale znáte mého otce, vždycky je tak protivně ochranářský.“

Crabbe i Goyle tupě přikývli, ohromeni mým vedením konverzace.

To bylo prostě klišé; jejich neustále nevydařená snaha dělat všechno podle mého příkladu. Což mě zase vracelo k mé špatné reputaci; co bych to byl za padoucha bez věrných, ale úplně pitomých společníků?

Nikdy jsem se nesnažil vypadat jako dobrý člověk. Věděl jsem, co je to morálka, ale nikdy jsem ji nevlastnil. Tyhle sentimentální rysy mohly trvat na tom, že jsem výsledek své výchovy a já předpokládám, že bych se vzhledem k okolnostem ukázal jako úzkoprsý a ohromně zahořklý. Vyrůstal jsem s neoblíbenými ideály, mé názory a názory celé mé rodiny směřovaly k pašování ilegálních věcí v postupně slábnoucím světě.

S těmi názory jsem pevně souhlasil, myslel jsem si, že jsou mojí jedinou sílou v toku selhání, který mě obklopoval. Od přírody jsem byl podlý, bezohledný a hrozně žárlivý. Uprostřed toho všeho jsem měl ještě něco; byl jsem hluboce přesvědčen, že mám důvod, kvůli kterému bych zůstával, kvůli kterému bych bojoval. Ano, ve škole jsem se schovával za fasádu lhostejnosti, ale jakmile bychom vyhráli, jakmile bychom se zbavili té pošpiněné krevní linie, byl bych volný od té zbabělosti, kterou jsem si sám vnutil.

Symbol rovnosti, síly a moci pro mě byl kousek světlé pokožky, které jsem se vzdal. Jednou jsem byl označen jako zrádce lidstva, nebyla pro mě cesta zpátky.

Zamiloval jsem si to, představu úplné oddanosti až na možnou smrt. Jakmile bych se vzdal své duše, nemohl bych už nikdy udělat žádnou chybu, nebyl bych už jen součástí velkolepého řetězce Malfoyů. Měl bych Pansy a svojí pomstu Potterovi, měl bych všechno a taky nic, všechny mé sny a noční můry by se staly skutečností, to všechno jen za cenu jednoho slibu věrnosti.

S mírným zamračením jsem kývl Crabbovi a Goylovi na rozloučenou a vydal jsem se na famrpálové hřiště pro další dávku své drogy: jako obvykle jsem doufal, že ten večer už ty slova vypustí ze svých úst.

Jako obvykle jsem se nezajímal, zda by to myslela vážně.

OOO

Pansy a já jsme se vraceli zpátky do podzemí, procházeli jsme kolem nemocničního křídla. Náhle jsem se zastavil, takže do mě narazila a polohlasně zaklela.Netrpělivě otevřela ústa připravená k protestu, ale ztuhla, když zjistila, na co jsem se díval.

Děsivě bledá Grangerová se stále vyděšeným výrazem ležela na zádech, ruce podél těla a prostěradlo měla vytáhnuté do pasu. Její vlasy, které měly nepříjemný odstín hnědé, rámovaly její tvář, čímž jen vyzdvihovaly bledost její pleti. Její rty, otevřené a neobvykle růžové, seschly a popraskaly. Její víčka ztmavla a její tvář jemně zpopelavěla. Klíční kost jí vystupovala z košile. Ramena se zdála nepřirozeně úzká a vyzáblá.

V momentě jsem si uvědomil, proč se mě její vzhled tak tvrdě dotknul; byla, v tom zlomku sekundy, ztělesněním mého přeběhnutí. Mrtvola byla v celé své nezdravé vznešenosti zmenšená s ustrnulým postojem. Cítil jsem, jak se na mých rtech vytvořil ten nejslabší z úsměvů. Má dlaň dopadla na rám od otevřených dveří.

„Draco?“ Pansy se natáhla, aby se jemně dotkla mých zad.

„Podívej se na ni,“ odpověděl jsem jí v úžasu. „Podívej, jak je naprosto bezbranná. Nikdy jsem ji takhle neviděl. Nikdy jsem nikoho takhle neviděl.“

Neobtěžovala se odpovědět, jen si vzdychla, což mi dost řeklo o její podrážděnosti. Poslušně se opřela o zeď a čekala, až se vrátím zpátky na zem.

„Jen si pomysli, jak je absolutně zranitelná. Nehybná a tichá, neschopná se bránit. Je to tak…“

„Tak co, Draco? Tak co?“ pobídla mě k dokončení věty, hlas se ji zabarvil překvapením.

„Tak… dokonalé,“ řekl jsem nakonec, jen co jsem odtrhl pohled od Grangerové.

Pansy mi věnovala nevyzpytatelný pohled, svraštěla obočí.

„Tím myslím, Pansy, že jsem to udělal já. Já jsem to udělal,“ zopakoval jsem s prosbou, aby to pochopila.

Beze slova se ode mě otočila a rychle se vydala do sklepení.

Ten večer vlastně skončil, jako kterýkoli jiný, jen s tím rozdílem, že jsem ji tentokrát nenásledoval.

Nemyslel jsem si, že bych to ještě někdy udělal.

OOO

„Kdepak máš dneska svoji mudlovskou šmejdku, Pottere?“ Slyšel jsem, jak se Crabbe a Goyle idiotsky rozchechtali mému zdánlivě nevinnému dotazu. Moje spokojenost ještě vzrostla, když jsem si všiml, jak v Potterově čelisti škublo.

„Tam, kde ti do toho nic není,“ ozval se rozhořčeně Weasley a zuřivě zatnul ruku v pěst.

„Weasley, ačkoli je tvá mudlomilná odpověď vážně chytrá, neptal jsem se tebe,“ odsekl jsem chladně, aniž bych odlepil oči od Pottera „Myslím, že už víš, kde je,“ řekl mi pevně.

„No, v tom případě předstírejme, že jsem hloupý jako Weasley, chci to od tebe slyšet.“

„Sklapni, Malfoy! Jestli se k ní jen přiblížíš, až bude venku…“ křičel Weasley už jasně červený.

„Venku z čeho, Weasley?“ uculil jsem se mírně.

Ale ti dva už od něho odcházeli pryč.

„A Pottere?“ zavolal jsem za nimi vesele. Nezastavil se ani se neotočil. „Mohl bys pro mě vyřídit pozdravy Pomfreyové?“

Jen co můj komentář proletěl vzduchem až k němu, jeho krok trhl.

Zasmál jsem se a pomyslel na Grangerovou ležící na ošetřovně. Bylo tak jednoduché naštvat Pottera a Weasleyho, když u toho nebyl ten její mozek.

Přes mysl mi prolétla rychlá myšlenka. Možná, jenom možná, by nemusela zemřít. Zůstala by uvězněná a vydaná na milost mě.

Poznámka překladatelky: Ach, já jsem si prostě zamilovala dlouhá anglická souvětí se spoustou přídavných jména a příslovcí. Jsou tak úžasně přehledná a tak dobře se překládají. Doufám, že v následujících kapitolách jich bude co nejvíc, protože není nic lepšího než trávit tolik času nad překladem jedné z nich… Mimochodem často mívám sklon k ironii J

Děkuji, Twilly.