AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Kapitola patnáctá – Ty jsi jediná
„Draco, já nemůžu,“ slyšel přes údery svého srdce, jak šeptá.
„Jsi na mě naštvaná, protože jsem to řekl Danielovi?“ zeptal se.
„Ne, rozumím, že jsi mu neřekl o tom přání. Je to v pořádku… jen si přeji, abychom se nelíbali před ostatními. Chtěla bych na to soukromí.“
To je moje šance, pomyslel si Draco. Slíbil jsem si, že to budu zkoušet, dokud mě nevezme zpátky. Teď je moje šance.
Naklonil se k ní blíž, dokud jeho rty nebyly jen kousek od těch jejích: „Teď je ale dobrý čas…“ zašeptal, „…jsme úplně sami…“ a spojil její rty s těmi svými.
Neměla čas na nějaké protesty – předtím, než vůbec začala přemýšlet, co je na tom špatně, jeho ruce už držely její obličej a přitahovaly ji blíž. Věděl, že by se mohla každou chvíli odtáhnout, tak ji políbil silněji. Vždy byl dobrý v líbání – teď použil všechny své schopnosti, aby se polibek líbil i jí.
A dokázal to. Cítil, jak mu podléhá – začala mu polibek vracet, naklonila hlavu a políbila ho zpátky. Odtrhl se, aby se rychle nadechl a pak zase uzavřel prostor mezi nimi a znovu ji políbil. Vznášel se v oblacích a věděl, že ona je na tom stejně.
Jednou rukou jí zajel do vlasů, potom ji ale stáhl dolů a položil ji na její pás. Zasténala mu do úst a přitiskla se k němu.
~*~
Daniel si povzdechl a podíval se k balkónu. Dveře byly zavřené a on nemohl vidět, co se děje za nimi. Jen doufal, že se tam nehádají.
Doufal, že by je ten polibek mohl dát dohromady, ale nezdálo se, že by to fungovalo. Jeho mamka sice políbila taťku, to ano, ale její oči u toho zářily vztekem a neudělala to tak šťastně, jak Daniel doufal.
Byl pozdní večer, většina hostů už odešla. Ryan byl vlastně jediný, kdo zůstal, zrovna jedl poslední kus koláče. „No, asi už bych měl jít,“ řekl nakonec a vstal. „Šťastné narozeniny, Dane. Pošlu ti brzo sovu,“ objal ho a přemístil se.
Daniel se ještě jednou zoufale podíval na dveře od balkonu a šel do svého pokoje. Byl unavený, ale i přesto, že si myslel, že ještě dlouho neusne, usnul během deseti minut.
~*~
Další ráno se Draco probudil brzy. Podíval se na stranu a uviděl tu nejkrásnější ženu na světě, jak mírumilovně spí vedle něj. Se vzpomínkou na včerejší noc se usmál. Byla to jedna z nejlepších nocí v jeho životě. Tolik dlouhých let uplynulo od doby, co se s ní naposledy miloval. Při Merlinovi, tolik mu to chybělo.
Posunul jeden prst, tak aby zavadil o její tvář. Přál si, aby se probudila. K jeho překvapení otevřela oči a usmála se. „Jsi vzhůru?“ zeptal se.
„Teď už ano.“
„Minulá noc byla báječná,“ zašeptal jí do ucha.
„To ano.“
„Pojďme za Danielem, nikdy jsem ho neviděl tak brzo,“ navrhl jí.
„Dobře,“ Hermiona se usmála a vstala. Vzal ji za ruku a ona ho následovala do pokoje jejich syna. Daniel spal na posteli a vypadal jako andílek.
„Je ti tak podobný,“ zašeptal Draco.
„Cože? O čem to mluvíš? Je jako tvoje malá napodobenina,“ řekla Hermiona. „Ty vlasy, ty oči… nikdy bych na tebe nezapomněla, i kdybych chtěla, protože Daniel by mi tě připomínal znovu a znovu.“
„Ale podívej, jak spí,“ poukázal Draco. „Vypadá jako ty, když spí. A ten nos, nos má definitivně po tobě.“
„To neříkej,“ vynadala mu. „Je úplně jako ty, a ty to víš. Vypadá jako ty, když jsi šel do prvního ročníku. Možná má jen o trochu jiné vlasy.“
„Máš pravdu. Je to trochu tmavší blond.“
„Jo, ne tak světlé, spíš zlaté. Ale pořád jsou blonďaté, jemné a rovné, ne hnědé, kudrnaté a chundelaté jako ty moje.“
„Tvoje vlasy jsou úžasné,“ zašeptal Draco a pohladil její vlasy. „Přestaly být chundelaté v šestém ročníku a navíc mají tu nejkrásnější barvu.“
„Ššš… nebo ho probudíme vším tím mluvením,“ Draco ji následoval ven z Danielova pokoje do obýváku.
„Kolik je hodin?“
„Osm. Daniel se probudí asi za hodinu. Je sobota, takže je to v pořádku.“
Hermiona si sedla na pohovku a Draco si sedl blízko ní.
„Ještě jsme o tom nemluvili,“ připomněl jí Draco.
„Mluvit o čem?“
„O minulé noci. Co to znamená. Znamenalo to něco pro tebe? Protože pro mě to znamená hodně. A já si myslím…“
„Myslím, že to byl skvělý konec,“ přerušila ho Hermiona tiše.
„Co?“
„Draco,“ řekla mu jemně, „mezi námi to nebude fungovat… ty to víš. Myslím, že minulá noc, byl skvělý způsob, jak to ukončit. Máme úžasného syna, zkusme se přes to přenést a vychovat z něj dobrého muže.“
Draco neodpověděl. Nebyl si jistý, že by byl schopen mluvit. Slzy se mu draly do očí a tak se rychle podíval pryč. Tohle není zrovna to, co jsem myslel…
~*~
Později toho dne, poprosil Daniel Draca, aby s ním šel bruslit a Draco souhlasil. Nabídli Hermioně, aby se k nim připojila, ale řekla, že má ještě hodně práce a raději zůstala doma.
To je kvůli mně, pomyslel si Draco. Ví, co si myslím o tom, co mi řekla, a cítí se nepohodlně.
Draco nebyl zvyklý na zlomené srdce. Nikdy před tím neměl tolik problémů se ženou – v Bradavicích, ani po nich. Nikdy před tím ale nebyl s holkou, která by ho odmítla. Tohle ale nebyla jenom uražená pýcha, bylo v tom něco víc. Miloval Hermionu a nemohl vystát tu myšlenku, že by se jí už nikdy nemohl dotknout, nemohl políbit, nemohl jí říct, jak moc mu na ní záleží. Tak takhle se cítila Hermiona, když odešel do Ameriky? Ale on ji neodmítl – nabídl jí, aby šla s ním…
Daniel byl dobrý bruslař, ne nějaký umělec, ale bruslil dobře. Hermiona i Ryan s ním bruslili už dřív. Draco měl bruslení rád, ale dnes byl v špatné náladě. Bruslil bez myšlení u zdi, dokud nenarazil do Daniela, který se před ním zjevil.
„Au!“ Ti dva na sebe spadli na led. Daniel vstal jako první a nabídl Dracovi ruku, aby mu pomohl.
„Díky,“ řekl mu otec, jen co se postavil. „Omlouvám se, neviděl jsem tě.“
„Byl jsem přímo u tebe! Jak jsi mě jen mohl přehlídnout?“
„Přemýšlel jsem,“ usmál se omluvně Draco. „Nedával jsem pozor, promiň.“
Daniel na něj chvíli koukal. „Myslel jsi na mamku, že?“
„Jak to, že vždycky všechno víš?“ odpověděl mu Draco a smutně se usmál.
„Vím, že tě odmítla a je mi to líto, tati,“ pohnul se a objal svého otce kolem pasu tak silně, že Draco málem spadl dolů. „Tak moc bych chtěl, abyste vy dva byli spolu,“ draly se Danielovi do očí slzy.
„Pojď,“ řekl Draco pevně, poplácal ho po rameni. „pojďme si dát něco k pití.“
Zašli si spolu do blízké kavárny. Draca to potěšilo, tohle bylo vlastně poprvé, co trávil čas se svým synem na veřejnosti.
„Vím, že bys mi to neměl říkat,“ prohlásil Daniel. „Ale je to dobrý, stejně to vím. Vím, že s ní chceš být, ale ona to odmítla.“
Draco se na něj podíval. „Jak to víš?“
„Asi jsem na tohle talentovaný,“ pokrčil rameny jeho syn. „Zůstal jsi u nás přes noc, ale očividně jsi dnes v hrozné náladě. Co jiného by se mohlo stát?“
„Jsi vážně chytrý, Danieli,“ prohlásil Draco po pravdě, „a také se obávám, že máš pravdu.“
„Nemohla by změnit názor? Není tu něco, co bys mohl udělat?“ podíval se na svého otce tak zoufale, že Draco si v ten moment znovu přísahal, že se nikdy nepřestane snažit o napravení svého vztahu s Hermionou.
„To nevím, ale udělám nejvíc, co mohu. Nevzdám se tak lehce. Nechci ale, abys začal moc doufat, Danieli, ale, prosím, nic jí neříkej. Chci, abys ale věděl, že tvoji maminku miluju celým svým srdcem a není nic, co chci víc, než být s ní. Udělám cokoli, aby si to myslela i ona.“
Poznámka autorky: Vím, že to bylo krátké – ale moje sestřenice se dnes vrací ze zahraničí a já ji neviděla už od prosince, vážně ji chci vidět. Slibuji, že přidám další tak brzo, jak jen budu moci…
Poznámka překladatelky: Mimochodem dneska se mi oficiálně potvrdilo, že autorka není ani Američanka ani Angličanka (vyčetla jsem to v komentářích). Docela by mě její národnost zajímala…