AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Kapitola osmá – Slib
Hermiona tu noc nemohla spát. Cítila se, jako by byla v tuhle chvíli ta špatná, jako kdyby byla jedinou zábranou mezi vztahem Draca a Daniela. Uvědomovala si, že se oba navzájem milovali a chtěli spolu zůstat v kontaktu – ale nemohla to nechat zajít tak daleko. Mohli by zjistit pravdu a Daniel byl příliš mladý na to, aby to věděl a navíc nebyla ochotná to říct Dracovi.
Před deseti lety, když ji Draco opustil, se rozhodla, že mu pravdu nikdy neřekne. Byl tak šťastný, že jede do Ameriky a ona mu to nechtěla zkazit. Navíc se bála, že kdyby mu to tenkrát řekla, mohl by i tak odejít, a to by bylo o dost horší.
A tak mu to nikdy neřekla.
„Nevím, co mám dělat,“ brečela u Ginny. „Já vážně nevím. Přála bych si, abych to věděla. Cítím se špatně, protože Daniel ho chce tolik vidět a já jsem jediný důvod, proč nemůže. Daniel to pro mě udělá, ale myslím, že mě kvůli tomu začne nenávidět, protože mu Draco chybí jako blázen. Nerozumím tomu - jak to, že se mezi nimi vytvořilo takové pouto v tak krátké době?“
„Možná proto, že v srdci cítí, že je to správné. Možná, že i když neznají pravdu, jejich srdce to vědí a to je důvod, proč jsou spojení.“
„Myslíš, že bych jim měla dovolit se stýkat?“
„Myslím, že bys měla udělat správnou věc,“ prohlásila Ginny nejasně.
„A to je co? Já se jen obávám toho pouta mezi nimi. Nechci, aby byli spoutaní. Nemůžu sice vysvětlit proč, ale nechci to.“
„Hermiono, možná bys měla myslet tentokrát na Daniela a ne na sebe.“
Odmlčely se.
„Možná se bojím, že mu Draco ublíží tak, jako ublížil mně…“
„Jsi si jistá, že to je ten důvod?“
Hermiona věděla, že není.
~*~
Musím ho znovu vidět, pomyslel si Draco, jen se ujistit. Když jsem ho poprvé uviděl, vypadal povědomě. Teď už to chápu, vypadal totiž jako já. Ale stále si nejsem jistý. Musím ho vidět!
Ale věděl, že nemohl. Biologicky byl sice Daniel jeho syn. Také měli spojení jako otec a syn, ale Daniel patřil Hermioně, udělá, co mu řekne.
I když o tom přemýšlel, nerozuměl tomu. Proč mu Hermiona neřekla, že je těhotná? Jak to, že o tom nikdy neslyšel? Zmeškal deset let svého syna a už je nemohl vrátit zpátky.
Potřeboval mluvit s Hermionou, zeptat se jí proč, prosit ji, aby mu dovolila vídat svého syna. Ale kromě toho musel zjistit pravdu, protože si pořád nebyl na sto procent jistý. Dávalo to smysl – ale musel to vědět jistě.
Byl tu jen jeden problém. Nevěděl, kde Hermiona žije.
Věděl, kde žila před deseti lety, než odešel do Ameriky. Žila ale stále v tom samém bytě? Opustila ho někdy?
Mohl by se zeptat Harryho nebo Rona, ale byl si jistý, že mu to neřeknou – dostali instrukce od Hermiony. Tudíž se rozhodl jít do jejího starého bytu, jen aby se ujistil a když ji tam nenajde, najde si jinou cestu, jak to zjistit.
Ale dostat se k tomu domu nebylo tak lehké, jak si myslel. V tu chvíli, jak sáhl na kliku ode dveří, Christine ho uchopila za rameno.
„Kam jdeš, Draco? Slíbil jsi, že dnešek strávíme spolu!“
„Je mi to líto, Christine, ale vážně musím jít.“
„Ale tohle děláš pořád! Nedodržuješ svoje sliby. Budeme se brát a já ti potřebuju věřit,“ řekla Christine svým vysokým hlasem, který ho zrovna teď doháněl k šílenství. „Kam jdeš?“
„Mám důležitou schůzku v práci. Je velmi naléhavá a tajná, proto se koná v noci, nikdo v tu dobu není v bance. Musím jít, Chris. Uvidíme se později.“ A ještě před tím, než mohla protestovat, políbil ji na tvář a zmizel.
~*~
Hermiona uslyšela klepání na dveře. Bylo už osm hodin večer. Daniel byl u Harryho a Ginny a ona se zrovna vrátila domů. Když uslyšela ťukání, byla si jistá, že je to Daniel, tak rychle otevřela.
Stál za nimi ale Draco Malfoy. Jen tam stála, zírala na něj s otevřenýma očima. Jeden pohled do jeho tváře a hned věděla, že tu je z nějakého důvodu. Nebyla si ale jistá, že ten důvod chce znát.
„Můžeme si promluvit?“ byla první věc, kterou chtěl vědět.
Těžce polkla a pokusila se mluvit příkře. „Co se děje?“
„Můžu dovnitř?“
Pokrčila rameny a ustoupila mu z cesty, aby mohl projít.
Draco vyšel a porozhlédl se okolo. „Nemůžu tomu uvěřit,“ zamumlal. „Vypadá to tady stejně. Mimochodem, kde je Daniel?“
„Je u Harryho a Ginny, ale neopovažuj se tam jít.“
„Neboj, nepůjdu,“ řekl tiše. „Jsem tady proto, abych si promluvil s tebou, i když Daniela bych také rád viděl. Ale myslím, že si nejdřív musíme promluvit.“
Sedl si na pohovku a podíval se na ni, čímž ji mlčky nabídl, aby se k němu připojila. Sedla si na křeslo, založila si ruce a mlčky čekala na to, až promluví.
„Je Daniel můj syn?“
Hermionin obličej se zbarvil do rudé. Věděla, že odpověď už zná. Jak by mu ráda lhala! Ale už nemělo smysl to skrývat. Přišel ten čas.
„Ano,“ přiznala tiše.
Draco se opřel na záda a chvíli na ni zíral. Když se trochu uvolnila, uvědomila si, že možná zahlédla v jeho očích slzy. „Jak se to stalo? Vždycky jsme používali kondomy a navíc ochranná kouzla…“
„Já nevím, prostě se to stalo. Kondomy jsou účinné jen na devadesát sedm procent a ochranná kouzla nemusí fungovat, když jsou použita až po tom.“
„Proč jsi mi to nikdy neřekla, Hermiono?“ Draco měl v očích neskutečnou bolest. „Deset let… muselo to být pro tebe tak těžké! Vychovávala jsi sama dítě… a tvoje práce. Proč jsi mi to neřekla? Vážně si myslíš, že bych odešel, kdybys mi to řekla?“
„Asi máš pravdu a to je proč jsem ti to neřekla. Byl jsi tak šťastný kvůli svému přestěhování do Ameriky, kvůli té šanci, co jsi dostal. Řekl jsi, že už bys znovu takovou příležitost nemusel dostat… prostě jsem ti to nemohla vzít.“
„Jak můžeš porovnávat příležitost v práci s dítětem? Tys mi sice nevzala moji příležitost – tys mi vzala dítě. Nenapadlo tě, že mám právo to vědět? Je to taky můj syn!“
Hermiona na něj zírala.
„Nemyslela jsem, že bys to tak viděl.“
„A teď, když jsem ho konečně našel – znovu jsi mi ho vzala,“ obvinil ji Draco. „Proč? Copak jsem ti tak ublížil? Nemohla jsi tak bláznit kvůli tomu, že jsem odjel do Ameriky! Věděla jsi, že chci, abys šla se mnou, věděla jsi, jak moc tě miluji. Řekla jsi, že tomu rozumíš. Proč jsi mi to udělala, Hermiono? Proč?“
Hermiona přivřela oči. Přehnal se přes ni silný pocit viny. Když teď přemýšlela o jeho slovech, vážně nemohla pochopit své jednání: proč to udělala? „Nevím, co na to říct,“ nakonec zašeptala. „Je mi to moc líto, Draco. Máš úplnou pravdu.“
Na dlouhou dobu se odmlčeli.
„Chci, abys ale věděla, že oceňuji to, co jsi udělala,“ prohlásil nakonec Draco.
„Cože?“
„Však víš, vychovávala jsi toho chlapce sama celých deset let. A odvedla jsi dobrou práci.“
Slabě se usmála. „Díky.“
Zase se odmlčeli.
„Takže, kdo mu to řekne?“ prolomil ticho opět Draco.
„Říct komu co?“
„Říct Danielovi pravdu. Nemyslíš, že je čas mu říct o jeho otci?“
„No… jo. Hádám, že je čas. Myslím, že bych to měla udělat já. Kdybys mu to měl říct ty, bude na mě vážně naštvaný, protože jsem mu to neřekla. Může to tak být?“
„Ano, ale řekni mu to prosím už dneska. Dobře? Už nechci dál čekat. Chci ho vidět, mluvit s ním, chci slyšet, jak mi říká ‚tati‘. Víš, jak moc ho miluju?“
„Dobře,“ přikývla. „Nedělej si starosti, řeknu mu to.“
Poznámka autorky: No, vím, že se ještě nestalo nic mezi Dracem a Hermionou, ale pochopte, že musí nejdřív vyřešit tu věc s Danielem, než si dovolí vůbec přemýšlet o jejich vztahu.