AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Kapitola sedmá – Odhalení
„Ano, mami. Stýkám se s panem Malfoyem.“ Daniel si sedl na gauč a založil si ruce na hrudi. Tak jak si slíbil, nelhal své matce. Neměl se za co stydět – neudělal nic špatného.
„I když jsem ti vysloveně řekla, abys to nedělal?“ zeptala se ho Hermiona s očima plnýma vzteku.
„Ano, protože si myslím, že se mýlíš.“
„Tak proč jsi za mnou nepřišel a neřekl mi to? Mohl ses se mnou hádat, mohl ses mi to pokusit vysvětlit, snažit se mě přesvědčit místo toho, abys mi lhal!“
„Věděl jsem, že bys nesouhlasila.“
„A to máš pravdu, rozhodně bych nesouhlasila. Nenapadlo tě, že mám možná dost dobrý důvod, proč jsem chtěla, aby ses s ním nevídal? Ty sis myslel, že bych ti něco zakázala, aniž bych k tomu měla důvod?“
„A jaký?“
Hermiona se zamračila. „Nebuď drzý, Danieli. Ten důvod, proč jsem ti to zakázala vídat pana Malfoye, je moje tajemství. Myslím, že jsi stále ještě pořád mladý na to, abys to věděl. Až budeš starší, řeknu ti to. Zatím mi musíš slíbit, že ho znovu neuvidíš. Slíbíš mi to, Danieli?“
Daniel o tom chvíli přemýšlel. Připomněl si, co si slíbil: jestli má jeho matka dobrý důvod, přestane se s Dracem stýkat a omluví se jí. Ale ona mu stále neposkytla žádné vysvětlení. Co když prostě neexistovalo? Jak mohl zničit svůj vztah s Dracem, když nevěděl proč? S tou myšlenkou se postavil: „Mami, poslouchej, nemůžu ti to slíbit. Jestli chceš, aby se přestal vídat s panem Malfoyem, budeš mi to muset vysvětlit. Ale pro teď nevidím důvod, protože ho mám moc rád a ta doba, co jsme spolu strávili, je nejlepší v mém životě a nehodlám se toho vzdát, aniž bych věděl proč.“
Jen co to dořekl, okamžitě pocítil lítost. Jeho matce se okamžitě změnila tvář – rty se jí začaly třást, oči se zaplnily slzami. „A skutečnost, že tě o to žádá tvá vlastní matka, ti nestačí?“ vypadala zraněně a Daniela zaplavila vina.
Skousl si ret. „Podívej, mami,“ řekl zoufale, „hádám, že máš pravdu, ale mohla bys mi prosím říct, proč ho mám přestat vídat? Udělal ti něco strašného? Není takovou osobou, za jakého ho mám? Prosím, řekni mi to, je to pro mě moc důležité…“ ještě před tím než skončil, Hermiona se rozplakala.
Daniel sebou cukl – mockrát svou matku neviděl brečet. Drásalo ho to uvnitř. Koneckonců, tolik ji miloval…
Rychle k ní přešel a pevně ji objal. „Omlouvám se, maminko,“ zašeptal. „Je mi to moc líto.“
„Myslím, že bys mi měl věřit, Danieli,“ popotáhla jeho matka, „p – protože jsem tvoje matka! Když ti řeknu, že jsi na něco moc mladý, proč mi ohledně toho nemůžeš věřit? Kolikrát v životě jsem ti ublížila?“
„Ani jednou,“ prohlásil po pravdě. „Je mi to vážně líto, mami. Máš pravdu.“ Hermiona sklopila své velké hnědé oči a setkala se s těma jeho modrýma.
Daniel se zhluboka nadechl. Zabíjelo ho to, ale věděl, že to pro svoji matku musí udělat. Nemohl ji vidět brečet – udělal by pro ni cokoli. Dělala toho pro něj tolik v uplynulých deseti letech – jak by jí nemohl slíbit jedinou věc, kterou po něm chtěla?
„Dobře, mami,“ zašeptal, „nemusíš si dělat starosti. Nebudu znovu vídat pana Malfoye… slibuji.“
Hermiona se usmála, to Daniela trochu uklidnilo. „Děkuji ti, Danieli,“ řekla a vrátila mu objetí. „Miluju tě. Děkuji ti.“
„Taky tě miluji, mami.“
~*~
Milý pane Malfoyi,
je mi moc líto, že Vám to musím říct. Chci, abyste věděl, že nenávidím, že Vám to musím psát, ale už se nemůžeme znovu vidět. Nemůžete sem přijít a já nemůžu přijít k Vám.
Vím, že asi budete tak zklamaný jako já, ale nemám jinou volbu. Dělám to kvůli své matce. Slíbil jsem jí to a nemám v úmyslu ji zradit. Ona mě sama vychovávala celých deset let a já musím udělat to, co po mě chce. Vážně se mi to nelíbí, ale udělám to. Doufám, že mě pochopíte. Chci, abyste věděl, že mi budete moc chybět.
S láskou
Daniel Granger
Draco četl dopis a cítil, jak jeho srdce odmítá bít… Co – to už nikdy znovu neuvidí Daniela? Nikdy neuvidí jeho obličej, nikdy ho neuslyší vyprávět jeho historky, nebude se s ním smát, nebude mu moc radit s problémy? Zvládne to vůbec?
Miluji ho, jako kdyby byl můj vlastní syn, pomyslel si Draco. Ta myšlenka se mu vpálila do hlavy. V tu minutu, kdy jsem ho viděl, miloval jsem ho. A Daniel byl na tom stejně, to věděl. Vážně jsem si myslel, že by to mohlo fungovat za zády Hermiony, ale teď…
Miluji ho, jako kdyby byl můj vlastní syn. Ta slova Dracovi uvízla v mysli, miluji ho, jako kdyby patřil ke mně. Najednou vyskočil z gauče, jeho srdce silně tlouklo, jeho tvář hořela. Co to právě řekl? Ptal se sám sebe. Že ho miluji jako vlastního syna? Ale i on mě miluje, jako kdybych byl jeho skutečný – otec. Jeho srdce se zastavilo. Je to tak jednoduché. Znovu se mu obnovil tlukot.
„Kdy jsem kruci odjel do Ameriky?“ vykřikl Draco nahlas.
Daniel se narodil 29. dubna. Jak dlouho to bylo po tom, co opustil Anglii? Nemohl si vzpomenout na to datum, kdy odjel. Běžel do svého pokoje.
„Kde – to kruci – je?“ křičel ve frustraci. Ze svého stolu vyhazoval jeden papír za druhým a zíral na data na nich napsané. Dělal sice hrozný nepořádek, ale nedělal si s tím starosti.
„Kde to je?“ Najít to bylo daleko těžší, než si myslel. Ale nakonec…
„ANO!“ vykřikl. Bylo to tady. Záznam jeho práce u Gringottů – každý zaměstnanec ho dostával jednou za rok. Našel záznam z toho roku, kdy odešel do Ameriky. No? Jeho oči prolétly papír, jak hledal to, po čem toužil. Bylo to tam napsané velmi jasně: den, kdy do Ameriky přijel – 2. října, rok předtím, než se Daniel narodil. Asi sedm měsíců před porodem.
Vážně neměla čas si najít někoho jiného, uvědomil si Draco. Mýlil se. Hermiona nespala s někým na prvním rande nebo opilá na nějakém večírku. Jestli ho nepodvedla – a on si byl jistý, že by mu to Hermiona nikdy neudělala – tak tu bylo jen jedno vysvětlení. Draco klesl na gauč.
Byl Danielův otec.
~*~
Daniel nemohl vědět, že na o něm Draco také přemýšlel. Když si ale lehl na postel a začal brečet, nemohl si přát nic víc, než ho znovu vidět.
Ale byl konec. NIKDY ho už znovu neuvidí. Slíbil to a on vždy dodržoval své sliby – to byla první věc, co ho matka naučila: vždy dodržuj své sliby. A on ho určitě dodrží. Jen si přál, aby to nebylo tak zatraceně těžké! „Sakra!“ popotáhl. Vážně nechtěl brečet, už přece nebyl dítě. Bylo mu deset, což na jeho názor bylo dost na to, aby se měl chovat jako velký kluk.
Byl si jistý, že Draco nikdy nebrečel. Musel být silný – Draco asi taky dodržuje své sliby. Vypadal jako muž, který to dělá. Myšlenka na Draca mu jen připomněla, jak moc mu chybí a začal znovu brečet. Jenom víc času mu pomůže zapomenout. Bude to trvat… ale zapomene.
Nebo v to alespoň doufal.