AGAINST ALL ODDS
AUTOR: Roni Black
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds
NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI
PŘEKLAD: Florence
BANNER: Jimmi
STAV: autorka souhlasila s překladem
Kapitola čtvrtá – Otočit se a vidět můj pláč
Kdyby Hermiona neseděla, pravděpodobně by spadla na zem. Znovu si skousla ret. Nemohla tomu uvěřit. Proč se to muselo stát zrovna jí? Co udělala špatně?
Možná si zasloužila být potrestaná, protože neřekla Dracovi o Danielovi. Možná si to zasloužila, protože byla její chyba, že Daniel neměl otce a že nebyl šťastný.
Ale proč musela být potrestána zrovna tímto způsobem?
„Kdo to je?“ Hermiona ani nepoznávala svůj vlastní hlas, zněl tak vzdáleně a chladně.
„Nějaká holka, kterou potkal v Americe. Jmenuje se Christine.“
Hermiona hleděla před sebe. Bez mrknutí, beze slova.
„Hermiono?“ Ginny se jí pokusila položit ruku na rameno, ale Hermiona sebou trhla a vstala.
„Jsem v pořádku. Jsem naprosto v pořádku. Já jen…“ bez toho, aby dokončila větu, vyběhla z domu a práskla dveřmi.
~*~
Draco znovu seděl u Harryho a Ginny. Chodil k nim, a také k Ronovi, skoro každý den v uplynulém týdnu. Nejdřív prostě jen předstíral, že chodí navštívit své staré přátele, ale teď už ho důvod ani nezajímal. Chtěl vědět, co se děje s Hermionou.
„Proč mi nechcete alespoň říct, kde žije? Proč mi to tolik ztěžujete?“
„A proč je to pro tebe tolik důležité?“zeptal se Harry.
„Protože byla mou nejlepší přítelkyní předtím, než jsem se odstěhoval do Států. Teď jsem zpět, takže ji chci vidět. Máte vůbec představu, jak moc mi chyběla?“
„A co na to říká tvoje snoubenka?“ zeptala se Ginny. Slovo ‚snoubenka‘ pronesla s odporem, ale Draco si toho nevšiml.
„Nic,“ pokrčil rameny. „Co by také měla? Co může říct na to, že už jsem před ní nějaké přítelkyně měl? Taky s někým chodila.“
„Nemyslela jsem tohle. Ale to, že děláš všechno proto, abys mohl vidět Hermionu, která byla tvojí přítelkyní. To ji to snad nezajímá?“
„Chápe mě. Je velmi chápavá – to je jeden z důvodů, proč jsem se do ní zamiloval,“ odpověděl Draco a načepýřil se. „Každopádně,“ pokračoval, „co se děje? Řekněte mi, prosím, co je s Hermionou. Ona mě nechce vidět? Ví vůbec, že jsem tady?“
Harry a Ginny se na sebe opatrně podívali.
„Ví?“
„Ano, jistě že ví, že jsi tady,“ řekla Ginny, ale pohled mu nevěnovala.
„Poslal jsem jí sovu,“ zvedl se z gauče. „Vy mě doháníte k šílenství. Nechcete mi říct, co se děje a já…“
V tu chvíli se otevřely vchodové dveře a dovnitř vstoupila Hermiona.
Vypadala skoro stejně tak, jak si ji pamatoval. Její tělo zpevnělo, nevypadalo tak štíhle, jak si vybavoval, ale pořád byla dobře stavěná. Vlasy, které mívala rozpuštěné a zamotané v dlouhých loknách, teď měla kratší a jemnější. Obličej měla mladý, ale na čele se jí za těch jedenáct let vytvořila jemná vráska.
Zastavila se, jako by uviděla mrtvolu. Spadla jí čelist. Vypadala ohromeně – pak se její oči naplnily něčím, čemu Harry ani Ginny nerozuměli. Jako by je naplnila celou svojí historií s Dracem, láskou, kterou k němu cítila…
I Draco se strnule zastavil. Zíral na Hermionu. Ztěžka polkl. Zhluboka se nadechl a pak se usmál. „Ahoj,“ řekl tiše.
„Ahoj,“ odpověděla taky velmi tiše.
„Harry, mohl bys se mnou na chvíli do kuchyně?“ zeptala se Ginny. Harry přikývl a oba odešli.
Draco a Hermiona pokračovali v zírání na sebe navzájem.
„Chybělas mi.“
„Ty jsi mi také chyběl.“ Proč s ním vůbec mluvila? Byl zasnoubený s jinou ženou. Rozhodla se okamžitě odejít, ale nemohla pohnout nohama.
„Chceš – chceš si o tom promluvit na večeři?“ srdce mu po té otázce neuvěřitelně tlouklo.
Hermionin výraz se změnil. Nebyla to dobrá změna. Vypadala najednou o dost chladněji. A taky mnohem víc naštvaně, jako kdyby jen plýtval jejím drahocenným časem. „Ne,“ procedila skrze zuby.
„Proč ne?“
„Nemáš náhodou snoubenku?“zeptala se ho ledově.
„A? Bude to jenom přátelská večeře – mezi dvěma přáteli, kteří se deset let neviděli. Jasný?“
Hermionin obličej se zbarvil do ruda. „Jestli jsi to ještě nepochopil, tak já už ti nemám co říct.“
Na ta slova Draco odešel.
Hermiona se v pláči zhroutila.
Ginny se okamžitě vrátila z kuchyně. Neřekla ani slovo, ale jak se přihnala k Hermioně a jemně ji objala, Hermiona věděla, že ji chápe.
~*~
Znovu se potkali následující den v Příčné ulici. Draco nechal Christinu v Děravém kotli a šel se podívat do famrpálového obchodu. Když kráčel ulicí, uviděl patnáct metrů před sebou ženu. Nemohl se mýlit, ty vlasy znal.
„Hermiono!“ vykřikl hlasitě. Otočila se a uviděla ho. Její obličej se naplnil vztekem. Znovu se otočila a rozeběhla se pryč.
Draco se za ní také rozeběhl. Chytil ji za zápěstí.
„Běž pryč!“ vykřikla hystericky a snažila se mu vytrhnout.
„Nepůjdu, dokud mi neřekneš, co se s tebou děje!“ odpověděl jí naštvaně a chytil ji i za druhé zápěstí. „Byla jsi mou nejlepší přítelkyní. Stále jí jsi. Možná ty na mě jako na přítele nemyslíš, ale já na tebe ano. Já své přátele nikdy neopouštím! Nikdy!“
„Před deseti lety jsi mě opustil!“ Ucukla sebou, ale byl na ni moc silný. „Draco, nech mě jít!“
„Udělal jsem to jenom proto, že to bylo dobré pro moji kariéru. Ty bys udělala tu samou věc, kdybys byla na mém místě!“ křičel na ni zpátky.
„Na tom teď nezáleží. Vše, na čem záleží, je, že ty…“ přestala mluvit a pokračovala v boji, bez úspěchu.
„Co? Co jsem udělal?“
„Nechal jsi mě samotnou a to mi stačí! Teď mě nech JÍT, předtím, než začnu křičet, že mě obtěžuješ!“
„Potřebujeme si promluvit, Hermiono,“ řekl Draco, jeho oči planuly. „I kdybych tě nechal jít teď, nikdy tě nenechám odejít úplně. Ne dokud mi neřekneš, proč jsi tak naštvaná. Nejsi snad ještě pořád naštvaná, protože jsem odešel?“
„Ne,“ řekla tiše.
„Tak co máš za problém?“
„Nedlužím ti žádné vysvětlení, Draco. Nech mě NA POKOJI!“
Zatímco Draco váhal, z vedlejšího obchodu vyšel malý blonďatý chlapec. Přišel přímo k nim. „Mami, já…“ začal a hned se také zastavil, jak uviděl Draca, který rychle pustil Hermionu.
Draco se otočil na Hermionu, jejíž oči byly strachem rozšířené. Zbledla a vypadala dost slabě. Její dech se zrychlil – Draco slyšel, jak lapá po dechu.
O pár sekund později se dala dohromady. Dokonce se malinko usmála – první úsměv, co na ní po deseti letech viděl. „Danieli,“ obrátila se na chlapce, „chci, aby ses seznámil s Dracem Malfoyem. On a já jsme před mnoha, mnoha lety bývali kamarádi.“
Daniel stočil své velké modré oči na Draca, který se na něj také podíval a přemýšlel… Kdo je ten kluk?
„Draco, tohle je Daniel Granger,“ odkašlala si. „můj syn.“
Tentokrát spadla čelist Dracovi. Podíval se na Hermionu a pak zpátky na Daniela. Nerozuměl tomu… Hermiona se přeci nevdala – Ron mu to řekl… jak mohla mít syna?
„Dobrý den,“ řekl Daniel ostýchavě.
„Ahoj,“ stále od něj nedokázal odtrhnout oči, nerozuměl… „Je milé tě potkat… Danieli.“
~*~
„Mami, pan Malfoy se díval dost zvláštně,“ řekl Daniel o patnáct minut později, když šel spolu s Hermionou domů.
„To si nemyslím,“ odpověděla mu Hermiona úsečně.
„Říkám ti,“ nesouhlasil s ní, „koukal se na mě, jako by mě odněkud znal. Jako kdyby se mi pokoušel číst myšlenky nebo snad něco takového.“
„To byla asi jen tvoje představivost.“
Daniel raději změnil téma. „Proč jste se tak dlouho nevídali?“
„Odjel do Ameriky a teprve teď se vrátil zpět.“
„Aha, takže ho pozveme k nám na večeři?“ zeptal se nadšeně. „Vypadal velmi mile a vy dva jste si asi chyběli,“ když to řekl, otočil se na ni. Byl překvapen tím, že v jejích očích viděl slzy. Párkrát za sebou rychle mrkla, slzy zmizely.
„Jsi v pořádku, mami?“
„Jsem v pořádku.“
„Takže vy…“
„Ne, Danieli!“ hlas jeho matky náhle zledověl. Pak skrz zuby procedila. „Rozhodně ho nepozvu a ty to taky neuděláš.“
„Ale byl tak milý,“ protestoval tiše.
„Neslyšel jsi, co jsem řekla? Myslím to vážně. Nikdy ho k nám nezvi. Nechci, abys s ním vůbec mluvil. Tečka.“
Daniel ztichl. Ale ve své mysli věděl, že kdyby někdy znovu Draca potkal, choval by se k němu mile. Nemohl si pomoct – Draco se mu líbil. Přál si, aby jeho matka byla méně tvrdohlavá.