Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ten, kdo ví

Kapitola pátá

Všechny věci, kterých si nejvíc ceníš, jsou nejtěžší na výhru

Dar Williams – The One Who Knows

ooo

„Jsi si tím jistý?“ zeptala se Hermiona.

Zíral před sebe na velký dům a zhluboka se nadechl „Ano,“ řekl, ale ona v jeho hlase mohla slyšet nejistotu.

„Draco, ty tady nechceš být.“

„Tohle je můj domov,“ procedil přes zuby.

Hermiona nic neřekla, jen ho vzala za ruku. Nechal jí, ale nijak jí to neoplatil. Svoji ruku nechal jen volně viset podél těla. Nechala to tak být. Stáli se skupinou bystrozorů před Malfoy Mannor a čekali. Lucius Malfoy se konečně vzdal a Narcissa, která přeběhla k řádu, chvilku po svém synovi, dům vydala.

Na území Mannoru se odehrálo alespoň tucet bitev, každá zanechala na domu i okolí jizvy. Rozbitá okna, spálený trávník, rozbourané jižní křídlo, umožňující pohled dovnitř domu.

Ministerstvo chtělo celou nemovitost prohledat a zabavit všechny artefakty Černé magie. Draco se rozhodl využít právo a převzít si všechny osobní věci, než bude dům prohledán.

Kingsley Pastorek, vedoucí této „operace“ prošel půlkou dveří, a oznámil, že dům je bezpečný.

Každý se díval na Draca. Ten se několikrát zhluboka nadechl a beze slova prošel předními dveřmi. Hermiona si nebyla jistá, jestli ho má následovat. Sice říkal, že by chtěl, aby šla s ním, ale jen co sem přišli, před dům ve kterém vyrostl a kde už rok nebyl, úplně se uzavřel.

Šla ke dveřím a pustila se do tichého rozhovoru s Kinsleym. Dávala tím Dracovi čas, aby když tak odešel bez ní. Ohlédla se jeho směrem. Stál na konci haly a mračil se na podlahu. S povzdechem překročila práh od domu, u kterého by si nikdy netipovala, že ho navštíví.

Chůze halou nebyla nic příjemného. Spáleniny od kleteb byly na stěnách i na kobercích, obrazy nakřivo, vázy a jiné dekorace rozbité, mramorové sochy roztříštěné.

Když se přiblížila k Dracovi, zastrčil si ruce do kapes. Tím jí beze slova naznačil, že nechce, aby se ho dotýkala. Hermiona si sama sobě připomněla, že on teď prožívá něco, co ona asi ani nemůže pochopit. Zastavila pár kroků od něj.

 Draco kývnul směrem k chodbě vedoucí k jižnímu křídlu. „Tímhle směrem jsou samé nepodstatné pokoje. Taneční sál, umělecký salonek, obrazová galerie, dokonce i něco jako muzeum Malfoyovské rodiny,“ řekl a podíval se na opačný konec haly. „Tam jsou pokoje, většinou. Můj je – byl – na druhém patře, zrovna na vršku u schodů. Ten jejich…“ zastavil se, Hermiona ho pozorovala, jak několikrát polknul, než pokračoval. „Ten jejich pravé straně.“

Podíval se na ni – i když, ne tak úplně. Podíval se jen na vršek její hlavy. „Co bys chtěla vidět jako první?“

Chtěla odejít. Nikdy ho takhle neviděla a to ji děsilo. Bylo to jako by bojoval se slzami, vztekem, frustrací, zklamáním a vlastní zradou  zároveň.

„Já… já chci, abys vybral ty,“ odpověděla mu nervózně.

„Pak teda můj pokoj,“ řekl a s jediným kývnutím se vydal k velkému schodišti. Bystrozorové by šli s nimi, ale domluvili se s Dracem, že se nebudou ničeho dotýkat, dokud jim to nedovolí.

Hermiona ho tiše následovala, bojovala se svými vlastními slzami. Nechtěla nic víc, než ho jen obejmout a říct mu, že všechno bude v pořádku.  Ale pro něj nebylo, nebylo tu nic, co by mu teď pomohlo. 

Třesoucí se rukou Draco otevřel dveře od svého pokoje – do svého předchozího života. Hermionu nepřekvapilo, když pokoj našla sladěný do zelené a stříbrné. Na stěně visely tři velké zdobené knihovny plné knih všech velikostí a tvarů. Na druhé straně se nacházel krb a velká postel, do které by se vešli tři i čtyři lidé. Komoda stála hned vedle okna, zakrytého těžkými sametovými závěsy. Draco rychle přešel místnost a závěsy roztáhl.

Prach mu vlétl do obličeje a on kýchl. „Běhnice,“ zamumlal. Pomalu se od okna otočil a čelil pokoji v denním světle. Jeho oči se na krátko setkaly s Hermioninýma, než přistoupil ke knihovně a začal dělat z knih hromady.

Hermiona se postavila za něho a dívala se na jeho velkou sbírku. „Jak dostat vždy to, co chcete“, „Velká encyklopedie Černé magie“, „Lákadlo černé magie“, „1000 jiných lektvarů“, to bylo jenom několik málo titulů, které jí padly do oka. Zalapala po dechu a o krok ustoupila.

Draco se zastavil a zvědavě se na ní podíval. Zrovna rychle stavěl z knih třetí komínek. „Co se děje?“ zeptal se zdvořile.

„Všechno je to… temné,“ řekla a otočila se k němu.

Ten pohled, který jí věnoval, jí zmrazil krev a poslal jí do zad mrazení – ale ne ten příjemný druh. Podíval se na svazek, který zrovna držel a nahlas přečetl název. „Noční tvorové, Svazek III., od S do Z,“ vyčerpaně si povzdechl. „Hermiono, co si čekala, že tu najdeš? Knihy o koťátkách?“ nebylo to tak úplně jízlivé, ale blížilo se to tomu nejblíž ze všeho, co řekl od doby, kdy se připojil k Řádu.

Hermiona opravdu nechtěla brečet. Na okamžik zapomněla, kdo je Draco nyní a bála se, že se jí  začne vysmívat, že ji bude považovat za slabou. Poprvé se ho trochu bála.Bála se, že se teď stane znovu jiným člověkem, se vším tím majetkem své rodiny.

Místo toho, aby ji utěšil, jak doufala, Draco na ní jen zíral. „No?“ zeptal se.

„Já… ty si je necháš?,“ vypravila ze sebe.

Draco zamrkal a podíval se na štosy knih, které vytvořil. „Jsou… jsou mojí součástí.“

Začaly ji pálit slzy a tak si konečně mohla všimnout, že jeho oči zjemněly. Rychle je zavřel a začal si třít spánky.

„Já… říkal jsem ti, že to bude těžké,“ řekl.

Věděla to, ona prostě jen nečekala, že to bude tak těžké i pro ni. Nepředpokládala, že na ni bude tak silně působit, když ho takhle uvidí. Myslela si, že bude dostatečně silná, pro něj.

Hermiona jenom přikývla a podívala se na knihy. Víc než cokoli se ho teď chtěla dotknout, aby utěšila sebe, když už ne jeho, ale nemohla. Jak koukala na sbírku „Lákadel černé magie“, cítila se tak slabá. Musela sama na sebe křičet, že on se už změnil, že není takovým, jakým byl dřív.

„Tahle je o vraždě,“ řekl tiše. Vyskočila, protože si neuvědomila, že za ní stojí. „Můj otec mi dával knihy jako takhle pořád. Vytáhl tu knihu a zalistoval v ní. „Chtěl zničit moje svědomí už ve velmi nízkém věku.“ Knihu zaklapl a odhodil jí na první hromadu, pak se vrátil ke svému úkolu.

Hermiona byla úplně bezradná.

„Noční stolek,“ řekl Draco po pár minutách ticha bez pohledu na ni. „Je zamčený, heslo je „libertas“. Je tam to, co jsem četl.“

Hermiona zaváhala, ale pak ke stolku přistoupila. S jemným ohlédnutím přes rameno, řekla heslo a otevřela ho. Uvnitř našla dvě velmi opotřebované knížky – Vánoční koleda od Charlese Dickense a Dobrodružství Hucklebberryho Finna od Marka Twaina.

Opatrně zvedla druhou knížku a podívala se na ni. Všude na ní byli stopy po častém používání. Její srdce poskočilo a otočila se, aby ho našla před už úplně prázdnými policemi.

Díval se na ni.

Zrudla a otočila se, aby knihu vrátila.

„Ne, vyndej ji, a tu druhou také.“

Hermiona splnila jeho přání a knihy položila na postel. Draco zíral na oheň v krbu, který magicky rozdmýchával, až dokud se oheň pořádně nerozpálil. „Chceš mi pomoct?“ zeptal se jí.

„Pomoct, s čím?“

Zvedl „Lákadlo černé magie“ a hodil ho do plamenů. S úsměvem sledoval, jak knihu olizují plameny. Hermioně to v tísnivém prostředí Manoru, připadlo zvláštní. Patřilo sem napětí, tajemnost, temná stránka člověka, ale úsměv… ten sem nepatřil.

„Na,“ řekl a podal jí knihu v tmavě červeném obalu. „Myslím, že bys měla hodit tuhle.“

Hermiona k němu popošla a knihu od něj vzala. Podívala se na nadpis: „Mudlovští šmejdi a jejich využití“. Málem jí odhodila, málem jí otevřela, ale nakonec jí hodila do ohně.

Ukázal na první hromadu knih, „Ty jsou hořlavé,“ na druhou, „ty nejsou,“ a u té poslední řekl: „Tyhle budou bojovat, jestli se je pokusíme zničit. Musíme je odnést na ministerstvo.“

Hermiona mu v odpověď přikývla.

Draco se ušklíbl. „Zvládneš pálit knihy, Grangerová?“

„No, tohle jsou dost zvláštní okolnosti. Takže myslím, že ano, zvládnu,“ řekla pevně.

Celé jim to trvalo asi hodinu. Udělali si z toho hru, hádali, jakou barvu budou mít plameny po hození knihy.

Pro Draca to znamenalo opuštění té své části, kterou si vždycky ošklivil, té za kterou se styděl. Vzal si jenom ty dvě knihy, fotku svojí matky před domem a koště. O tři měsíce později, když ministerstvo prohlásilo dům za oficiálně „čistý“, sledoval on a Hermiona, jak dům do základů shořel.

ooo

Poznámka autorky: Děkuji za přečtení! Knihu, kterou zmiňuju, Lákadlo černé magie, je vypůjčená s dovolením autora z povídky „Forgotten“ od Evy Black. Je to výborný příběh, který ještě není dokončen. Možná ho najdete na mugglenet fanfiction.

Poznámka překladatelky: Povídka, o které se zmiňuje luckei1, ještě stále není dokončená, takže už asi ani nebude. Tohle je odkaz na ní: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?psid=179393

Dracovo heslo „Libertas“ znamená latinsky svoboda.

Pro ty, kteří mají mezery v americké před revoluční literatuře jako já, jsem na internetu našla základní informace o Dobrodružství Huckleberryho Finna. Huckleberry je křestní jméno, což mi příjde docela šílený. Já jsem si myslela, že Finn je křestní a Huckleberry příjmení. Každopádně knížka popisuje část života mladého Hucka, kterému umřela maminka už v dětství a který o svém otci nikdy neslyšel. Otec se ale ozve v momentě, kdy Huck získá velký obnos peněz. Chlapce unese, a když je opilý (což je často), tak ho bije. Huck uteče a na své cestě se skamarádí s černošským otrokem Jimmem, který taky utekl. Po řadě dobrodružství zavánějícím rasismem, předsudky a sociálním napětím nakonec všechno dopadne dobře. Jimova otrokářka umře a v poslední vůli mu daruje svobodu, stejně tak umře i Huckův otec. Lucky dodává, že knížka navazuje na Dobrodružství Toma Sawyera a že se to celkem dobře četlo (což nemůžu posoudit, protože já jsem ji už v povinné četbě neměla).

Vánoční koleda od Dickense je o lakomci Ebenezerovi Skružovi, který ani o Vánocích nedovede být štědrý a laskavý. O Vánocích ho navštíví tři duchové, kteří mu mají pomoct. Duch minulých Vánoc mu připomene dětství, duch letošních Vánoc mu ukáže štěstí jeho nemajetného synovce nebo jeho písaře s rodinou a duch budoucích Vánoc mu ukáže hroznou budoucnost, kterou se Ebenerez rozhodne změnit.

Děkuji lucky za betování a upozornění na hrubou chybu, co jsem napsala u Huckleberryho J