Delicate
Překlad: Do_MuSh
Beta-reader: Te-Pa
Autor: padfoot4ever
Banner: autorčin
Originál:http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=334643&i=1
Stav: souhlas s překladem
Prohlášení:
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří Do_MuSh. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.
Slovo autora: Rose „Zrzka“ Weasleyová je těhotná. „Nejsem dostatečně stará na to, abych se stala matkou! Sotva vím, jak si zavázat tkaničky od bot, proboha!“ Snaží se vyrovnat s novinkami. „Už nikdy neopustím tuto koupelnu.“ Nevezme to ale moc dobře. „Můžu žít na zubní pastě a šampónu.“ V podstatě, ztratila rozum. Toto je její příběh.
29.KAPITOLA – NASTÁVAJÍCÍ RODIČE
Dom se zdá překvapená. Vyděšená a překvapená. Vlastně nejen to – je vyděšená, překvapená a zmatená při pohledu na náš pokoj, zejména pak při pohledu na osobu sedící na podlaze, zuřivě trhající fotky – na mě.
Nedá se říct, že bych jeho fotek měla zrovna hromady. Jen stěží deset. No, měla jsem jich kolem deseti. Teď, když už jsem dokonala dílo zkázy, se jejich pozůstatky válí po zemi. Ještě jsem na ně vylila tři lahve dýňové šťávy, abych se ujistila, že je neodvratně po nich.
„Eh..,“ vydá ze sebe Dom. „Co... proč... co..?“
„Mé dítě nemá otce,“ vyštěknu naštvaně a roztrhnu naši poslední společnou fotku, kterou jsme pořídili zrovna včera. Stejně se mi nelíbila. Vypadala jsem na ní tlustě. No dobře, vím, že jsem tlustá, ale nechci na to mít důkaz.
„Co... proč... kdo... a-ale proč?“
Dom si sedne vedle mě a včas mi z ruky vytrhne plyšového medvěda, kterého jsem dostala od Scorpiuse a který se měl stát další obětí mého vzteku.
„Rose, co se k čertu děje?“ zeptá se mě.
„Svému zpropadenému otci věří víc než mně!“ vykřiknu. „Dal za pravdu svému otci a mě obvinil z toho, že si vymýšlím!“
„Ztratila jsem se někde u zpropadeného otce,“ řekne Dom rozpačitě.
„No dobrá..,“ zuřím. „Takže... Malfoye vyhodili z práce a toho idiota nenapadlo nic jiného, než požádat otce o peníze...“
„Poprosil jsi svého otce o peníze?“ vyplivla jsem. „Draca Malfoye?“
„Kolik dalších otců mám?“ odpověděl zatrpkle.
„Jak jsi to mohl udělat, Scorpiusi? Mohla... mohla bych se zeptat našich! Mohl by sis najít jinou práci! Já bych si mohla najít práci! Z Jamese by mohl být prostitut! Jsou tisíce různých způsobů jak sehnat peníze! I okrást Gringottovy by mi bylo příjemnější, než se ptát tvého otce -“
„Tví rodiče pro nás dělají víc než dost,“ skočil mi do řeči. „Pan a paní Potterovi ti dali peníze, u vašich budeš s miminem bydlet – chci, aby se moje rodina také na něčem podílela.“
„Tvá rodina,“ odfrkla jsem si. „Tvé zatracené rodiny už mám po krk!“
Zachmuřeně na mě pohlédl. V životě jsem neviděla, že by se na někoho podíval tak ošklivě.
„A to mělo znamenat co?“
„Znamená to, že -“
„Proč jsou vaše peníze o tolik nápomocnější než ty naše? Proč si myslíš, že je tvoje rodina o tolik lepší?!“ vyštěkl po mně.
„Moje rodina nemá nic společného se Smrtijedy!“ odsekla jsem a v moment, kdy jsem ta slova vypustila z pusy, jsem toho zalitovala. Hned jsem věděla, že to byla chyba. Vytahovat minulost není nikdy dobrá věc, obzvlášť pokud se týká našich rodin.
„A máme to tady,“ zašeptá. „Myslíš si, že jsi lepší než já. Že tvá rodina je lepší než moje.“Byl mnou znechucený a mně se začalo dělat nanic.
„Tvůj starý dobrý tatínek mě chtěl podplatit, abych šla na potrat. Řekl ti o tom někdy?“ Intenzivně se na mě podíval. Ve tváři neměl žádný určitý výraz, jak se snažil vstřebat informaci, kterou jsem mu právě řekla.
„Lžeš,“ řekl mi po pár minutách ticha.
„Co?“ vykřikla jsem. „Myslíš si, že si vymýšlím? Proč bych proboha lhala o něčem takovém?“
„Protože jsi navedená k tomu, abys slepě nesnášela mou rodinu!“ křičel a přecházel sem a tam po svém pokoji, kam jsme se odebrali, abychom problém s penězi vyřešili. I přesto pořád slyším hluk ze společenské místnosti, kde se stále odehrává vítězná oslava. „Vychovali tě tak, aby sis myslela, že má rodina je zkažená do morku kostí, aby sis myslela, že můj táta je pitomec -“
„Tvůj táta j pitomec,“ přerušila jsem ho. „To je fakt.“
„A tvůj otec je snad svatý, nebo se pletu? Ocásek svatého Pottera?“
„Můj táta není dokonalý, ale má sakra víc zásad a morálky než ten tvůj! V životě by mě nenapadlo, že máš s mou rodinou takový problém!“
„To já nikdy nevěděl, že ty jsi tak předpojatá!“ odpověděl s chvatem Scorpius.
Chvíli jsme se na sebe beze slov dívali.
„Tvůj pitomý otec měl přeci jenom v jedné věci pravdu,“ zašeptám po chvíli. “Malfoyové a Weasleyové se nikdy přáteli nestanou.“
Scorpius se na mě tvrdě podíval. „Svatá pravda..“
„Víš ty co,“ zvednu se z postele, na které jsem celou dobu seděla. „Na ty peníze zapomeň. Vrať je svému fotrovi a řekni mu, ať si je strčí tam, kam slunce nesvítí. Tam si ty můžeš strčit i celou věc s otcovstvím. Zvládnu to sama.“
„Nebuď hloupá,“ křikl Scorpius. „Sama to zvládnout nemůžeš.“
„Raději se s tím poperu sama, než abych vychovala dalšího Malfoye. Nemohla bych se na sama sebe podívat, kdyby on nebo ona byli stejně arogantní a zlí jako vy.“
„Protože být chudý a vymaštěný jako Weasley je o tolik lepší,“ vrátil mi to. Dala jsem mu facku. A zatraceně mě to bolelo.
„Jsi stejný jako tvůj otec,“ řekla jsem a snažila se vší silou se nerozplakat, „A asi máš pravdu. Musím být pořádně vymaštěná, že jsem si myslela, že by to mohlo být jinak.
„Opravdu to řekl?“ zalapá Dom po dechu.
„Je to kretén,“ řeknu, vyrvu jí z rukou plyšového medvěda a utrhnu mu hlavu. „Je to zatracený kretén tak jako každý jiný Malfoy v historii Malfoyů. Doufám, že mu upadnou koule, aby nemohl inseminovat další chuděru jako jsem já.“
„Rose, opravdu ti Draco Malfoy nabídl peníze výměnou za potrat?“
Všechno jí to vysvětlím. To jsem měla udělat už v době, co se to stalo, ale to ještě byla se Scorpiusem. Celou dobu bez muknutí poslouchá a když ví úplně všechno, souhlasí se mnou v tom, že všichni Malfoyové jsou debilové.
„Pevně doufám, že čekám holčičku,“ povím jí. „Zdá se, že kreténské geny se přenášejí jenom na kluky.“
Zaklepání na dveře mě vyruší z ničení všeho, co mi jakkoliv připomíná Scorpiuse Malfoye. Dom se zvedne, aby zjistila, kdo to je. Je to jen malá ustrašená holka z prvního ročníku.
„Profesor Kratiknot si přeje mluvit s Rose Weasleyovou,“ odříká poslušně, otočí se na podpatku a odejde dřív, než se vrhnu i na ni.
„Co zase chce?“ povzdychnu si. „ Nesnáším lidstvo.“
„Tak pojď, doprovodím tě,“ řekne Dom a pomůže mi vstát z podlahy. Celou cestu do ředitelny si mumlám pod nos a vymýšlím způsoby, jak prchnout ze země a vychovat své dítě jako Weasleyho. Až se mě zeptá, kdo je jeho nebo její otec, řeknu, že jsem byla ve spermobance.
Když dorazíme ke Kratiknotově kanceláři, Dom mě obejme a slíbí, že tu na mě počká. Zaklepu, ale neobtěžuju se s čekáním na vyzvání a jdu dovnitř. A tam, naproti Kratiknota, sedí muž dne. Antikrist. Fotr roku. Draco Malfoy. Omluvte mě, zatímco se půjdu vyzvracet.
„Voldemort?“ zeptám se překvapeně a pan Malfoy se na mě otočí. „Ach, omluvte mě, pane Malfoyi, s někým jsem si vás spletla.“
„Syn mi řekl, že máš skvělý smysl pro humor,“ poví mi, ale nezdá se, že by ho to pobavilo.
„Váš syn je idiot,“ oznámím mu. „Měl byste být hrdý, je celý tatínek.“
„Dám vám chvilku pro sebe,“ řekne Kratiknot. Asi se mu nechce vynadat jedné z jeho naštvaných těhotných studentek. Zvedne se a odejde. Už zase.
„Slyšel jsem, že potřebujete peníze,“ začne pan Malfoy.
„A kolik lidí bych za ně měla zabít tentokrát?“ zeptám se sarkasticky. „Když mi tu necháte seznam, budu hotová v pondělí. Řekněme galeon za osobu? Dva za dítě?“
„Přišel jsem se ti omluvit,“ řekne mi, nezdá se však, že by něčeho litoval. Ale pořád je to pokrok. Netušila jsem, že zná tak složitá slova jako 'omluva'. „Když jsem se dozvěděl, že jsi těhotná, zpanikařil jsem jako každý jiný normální rodič.“
„Pane Malfoyi, máte opravdu zvrácené představy o tom, co dělá normální rodič.“
„Chtěl jsem tím říct,“ pokračuje skrze zaťaté zuby, „že se omlouvám za to, co jsem ti řekl. A chtěl bych ti nabídnout peníze jako nic víc než dobrosrdečné gesto.“
„Já vám řeknu, kam si vaše dobrosrdečné gesto můžete strčit, vy -“
Dveře ředitelny se otevřou a dovnitř vejde Scorpius v obzvlášť špatné náladě. Zapojím veškeré své sebeovládání, abych nesebrala malou vílí figurku na Kratiknotově stole a nevmáčkla mu ji mezi oči.
„Co tu děláš?“ zeptá se Scorpius otce.
„Řekls, že potřebuješ mou pomoc,“ odpoví pan Malfoy. „A jak sám víš, já tu pro tebe vždycky budu.“
Scorpius beze slov přikývne a pan Malfoy vypadá, jako by se nejradši propadl do země.
„Je mi jasné, že u tohoto rodinného shledání by se rozplakal i pařez,“ řeknu otráveně, „ale nechápu, co to má společného se mnou. S vaší rodinou jsem už skončila.“
„To bych udělal zrovna tak rád,“ poznamená Scorpius, „Ale to mimino je i moje rodina, takže máme smůlu.“
„Přestaň předstírat, že máš starost -“
„Je to mé dítě! Samozřejmě, že mám starost!“
„Nezajímá tě nic jiného, než tvoje vlasy!“
„To jen nejstupidnější argument, co jsem kdy slyšel!“
„Ticho!“ vykřikne pan Malfoy a stoupne si mezi nás.
„Je mi z vás na nic!“ syknu. „Pane Malfoyi, řekněte svému synovi o vašem skvělém plánu. Do toho, řekněte to, abych mu pak mohla vetřít do ksichtu, že jeho otec je opravdový zmetek!“
Pan Malfoy skloní hlavu – alespoň má tu slušnost vypadat zahanbeně. Scorpius se na něj upřeně dívá. Zajímalo by mě, jestli mu zase jednu natáhne. Posledně jsem si to docela užila.
„Je mi to líto,“ začne vysvětlovat. „Nabídl jsem Rose, že se o tu situaci postarám. Bylo to ale před několika měsíci a už dávno jsem změnil názor.“
„Opravdu jsi Rose nabídl peníze za to, aby šla na potrat?“ zeptá se Scorpius nevěřícně. „To snad nemyslíš vážně!“
Dřív, než se stanu svědkem dalšího boxovacího zápasu, odejdu a pořádně za sebou zabouchnu dveře. Doufám, že se tam povraždí. Na cestě do společenské místnosti Dom vyprávím všechno, co se v ředitelně událo. Položí mi ruku kolem ramen, aby mě utěšila. Ale já nepotřebuju obejmout – potřebuju někoho zabít.
Příští týden strávím prací. Přestože profesoři už dávno neočekávají, že toho udělám tolik jako ostatní, snažím se. Scorpius se po mně ani jednou nesháněl a když se dojdu najíst do Velké síně, ani se neobtěžuje vzhlédnout od talíře. Myslela jsem si, že ke mně přiběhne s omluvou, ale očividně jsem se spletla. Nejspíš jsme řekli příliš mnoho. Proč nemůžu být šťastná déle než pár dní? Copak si nezasloužím už vůbec nic?
V pondělí absolvuji hodinu za hodinou, ničemu ale příliš nevěnuji pozornost. Dom sedí vedle mě a dokonce nevnímá ani Marka, když jí chce něco říct. Uvědomuje si, že ji teď potřebuju, obzvlášť když Jenny tráví každou volnou chvíli s Robertem.
Což vyvádí Ala z míry.
„Vždyť jsme zápas vyhráli my! Proč by chodila s takovým ubožákem?“
„Protože má zatraceně hezkej zadek,“ řeknu mu upřímně. Trochu ostré, ale to mi je jedno.
Nikdo nemá odvahu se zeptat, proč jsme se se Scorpiusem přestali bavit. Mám takový pocit, že Dom přiměla ostatní, aby přede mnou nevyslovovali to slovo na 'S'. Docela mě zajímá, co se událo mezi ním a jeho tátou, odmítám s ním ale promluvit.
Ve čtvrtek to však déle nevydržím. Najdu ho v knihovně. Ještě si nejsem jistá, jestli se chci usmířit nebo spustit další křičící tirádu. Nejspíš schytám to druhé.
Vzhlédne od své učebnice astronomie a zdá se mou přítomností překvapený. Přeci jenom já nejsem to, co se obvykle uchyluje k prvnímu kroku.
„Proč ses mi ještě neomluvil?“ zašeptám.
„Řekla jsi, že ti je ze mě nanic,“ odpoví také šeptem. „Myslel jsem, že bys mně zase uhodila, kdybys se jen přiblížil.“
„Mluvil jsi s tátou?“
„Jo. Nakonec se ukázalo, že jsi měla pravdu – opravdu je pitomec.“
„Mám pocit, že jsme právě naplnili nejhorší noční můry všech dětí a stali se svými rodiči,“ povím, „Slib mi, že už to nikdy neuděláme.“
Vezme mě za ruku a řekne: „Slibuju.“
„Můžeme tedy zapomenout na všechno, co jsme si řekli?“
„Vše je zapomenuto,“ řekne pevně.
A ačkoliv jsme se usmířili, uvědomuji si, že ani jeden z nás se tomu druhému za všechny ty urážky neomluvil. Možná proto, že nás až tak nemrzí.
Věděla jsem, že se nám problém Malfoyovi-Weasleyovi postaví do cesty. Jako vždycky.