Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Byla sobota, první únorové ráno, a u havraspárského stolu chlapec nesoucí talíř vrchovatě naložený zeleninou ve svém výběru nervózně pátral po nejmenší stopě masa.
Mohla to být přehnaná reakce. Potom co se dostal za onen čistý šok se Harryho zdravý rozum probudil a přednesl hypotézu, že "hadí jazyk" je pravděpodobně jen lingvistické uživatelské rozhraní pro kontrolování hadů...
...přeci jen, hadi nemohli doopravdy mít inteligenci lidské úrovně, někdo by si toho touhle dobou už všiml. Zvířata s nejmenší mozkovou kapacitou, o kterých Harry kdy slyšel, že ovádají něco připomínající jazyk, byli afričtí šedí papoušci trénovaní Irenou Pepperbergovou. A to byl nestrukturovaný protojazyk, u zvířecího druhu který hrál komplikované hry nevěry a potřeboval si umět modelovat chování jiných papoušků. Zatímco podle toho, co si Draco dokázal vybavit, hadi mluvili hadím jazykem v tom, co znělo jako normální lidský jazyk – t.j. plně rozvinutá rekurzivní syntaktická gramatika. Vyžádalo si čas, obrovské mozky a silné sociálně selektivní tlaky než jej vyvinuli hominoidi. Harry nikdy neslyšel, že by hadi žili moc v pospolitosti. A jak by mohli všichni používat tu samou verzi jejich údajného jazyka – "hadího jazyka" – když jich na světě žili tisíce a tisíce různých druhů?
Samozřejmě, to všechno se rozumělo jen zdravým rozumem, ve který už Harry začínal zcela ztrácet víru.
Ale byl si jistý, že hadí syčení někdy slyšel v televizi – přece jen, odněkud ten zvuk znal – a to mu neznělo jako jazyk, což bylo značně ujišťující...
...ze začátku. Problém byl v tom, že Draco rovněž tvrdil, že lidé ovládající hadí jazyk mohou hady posíĺat na složité mise. A pokud to byla pravda, pak hadí jazyky museli hady učinit trvale inteligentními tím, že s nimi mluvili. V nejhorším případě by to hady udělalo i sebe-uvědomělými, jako se to Harrymu nechtěně podařilo s Moudrým kloboukem.
A když Harry přišel s touhle hypotézou, Draco prohlásil, že si vzpomněl na historku – Harry se pomodlil ke Cthulhu, aby zrovna tenhle příběh byla jen pohádka, zněl tak, ale přece se vyprávěl – že Salazar Zmijozel jednou poslal statečnou mladou zmiji, aby shromáždila informace od jiných hadů.
Pokud by jakýkoli had, se kterým promluvil hadí jazyk, mohl jiné hady učinit sebe-uvědomělými tím, že by k nim promluvil, pak...
Pak...
Harry ani nevěděl, proč se jeho mysl zasekla na "pak...pak..." když věděl víc než dobře jak funguje exponenciální růst, šlo jen o to, že mu ten čistý morální horror paralyzoval mozek.
A co když někdo vynalezl podobné kouzlo pro mluvení ke kravám?
Co když existují kraví jazyky?
Nebo když už jsme u toho...
Harry ztuhl v náhlém uvědomění, zrovna když se vidlička plná mrkve blížila k jeho ústům.
To ne, to v žádném případě nemohla být pravda, žádný kouzelník by určitě nebyl tak hloupý, aby udělal něco takového...
A Harry věděl, s příšerně malátným pocitem věděl, že samozřejmě, že byli tak hloupí. Salazar Zmijoze pravděpodobně morální implikace hadí inteligence nezvážil ani na jedinou vteřinu, stejně jako Salazara nikdy nenapadlo, že mudlorození jsou dostatečně inteligentní, aby si zasloužili lidská práva. Většina lidí prostě morální problémy neviděla, dokud je na ně někdo neupozornil...
"Harry?" řekl Terry sedící vedle něho, zněl jako někdo, kdo se bojí, že té otázky bude litovat. "Proč tak zíráš na svou vidličku?"
"Začínám si myslet, že by magie měla být ilegální," řekl Harry. "Jen tak mimochodem, slyšel jsi někdy nějaké historky o kouzelnících, kteří dokázali mluvit s rostlinami?"
Tony o ničem takovém neslyšel.
Stejně tak žádných z havraspárských sedmáků, kterých se Harry zeptal.
Harry se teď vrátil ke svému místu, ale ještě se znovu neposadil, se zachmuřeným výrazem hleděl na svůj talíř zeleniny. Dostával stále větší hlad, a později toho dne měl navštívit Maryino sídlo na jedno z jejich neuvěřitelně chutných jídel... Harry zjistil, že má silnou chuť jednoduše s tím praštit a vrátit se ke včerejším jídelním návykům.
Musíš jíst něco, řekl jeho vnitřní Zmijozel. A není o tolik pravděpodobnější, že někdo vkýchl sebe-uvědomění do drůbeže než do rostlin, takže když už jíš jídlo nejisté inteligence, proč nejíst ty výtečné smažené plátky z tlustobřicha?
Nejsem si jistý, jestli to je platná utilitární logika-
Ach, ty chceš utilitární logiku? Dobrá, jedna utilitární logika už se nese: Dokonce i v tom nepravděpodobném případě, že nějaký idiot zvládl přenést rozum do kuřat, to tvůj výzkum má největší šanci zjistit to a něco s tím udělat. Pokud svou práci budeš moci dokončit jen o něco rychleji díky tomu, že si nebudeš hrát se svými stravovacími návyky, pak, a ať už to zní jakkoli rozporuplně, to nejlepší, co můžeš udělat, abys zachránil co největší množství možná rozumného kdo-ví-čeho je neplýtvat svým časem divokými dohady o tom, co může být inteligentní a co ne. Navíc, domácí skřítkové už to jídlo stejně připravili, bez ohledu na to, jestli si ho nandáš na talíř nebo ne.
Harry to na chvíli zvážil. Byla to poměrně svůdná linie uvažování -
Skvěle! řekl Zmijozel. Jsem rád, že jsme se shodli na tom, že to nejmorálnější, co můžeš udělat, je obětovat životy rozumných bytostí pro své vlastní pohodlí, abys ukojil své příšerné choutky, pro to zvrácené potěšení trhat je na cáry svými vlastními zuby -
Cože? pomyslel si Harry pobouřeně. Na čí straně tu jsi?
Hlas jeho vnitřního Zmijozela byl vážný. I ty jednoho dne přijmeš doktrínu... že účel sladí prostředky. To bylo doprovozeno duševním pochechtáváním.
Od chvíle co se Harry začal bát, že by rostliny mohly být rozumné, dělalo jeho ne-havraspárským částem problém brát jeho morální obezřetnost vážně. Mrzimor ječel Kanibalismus! pokaždé, když Harry pomyslel na jakékoli jídlo, a Nebelvír mu poskytl obrázek, jak jídlo ječí zatímco ho jí, i když se jednalo, dejme tomu, o sendvič -
Kanibalismus!
AÍÍÍÍÍÉÉÉ NEJEZ MĚ -
Ignoruj to ječení, sněz to! Je v pořádku slevit na své etice ve prospěch vyšších cílů, všichni ostatní si myslí, že jíst sendviče je v pohodě, takže ani nemůžeš použít svou obvyklou racionalizaci o malé pravděpodobnosti velkých problémů, pokud tě chytnou -
Harry si v duchu povzdechl a pomyslel si, Pokud by vám nevadilo, kdyby nás snědla obrovská monstra, která neudělala dost výzkumu, aby věděla, že jsme rozumní.
Mně by to nevadilo, řekl Zmijozel. Vadilo by to tu někomu? (vnitřní zavrtění hlavami) Skvěle, můžeme se teď vrátit ke smaženým tlustobřichovcovým plátkům?
Ne dokud neprovedu víc výzkumu na téma co je rozumné a co není. A teď zmlkněte. Harry se pevně otočil od svého talíře plného ach-tak-lákavé zeleniny a zamířil ke knihovně -
Prostě sněz studenty, řekl Mrzimor. U těch není pochyb, jestli jsou rozumní nebo ne.
Víš, že to chceš, řekl Nebelvír. Vsadil bych se, že ti nejmladší jsou nejchutnější.
Harry začal přemýšlet nad tím, jestli mozkomor nějak nepoškodil jeho imaginární osobnosti.
"Vážně," řekla Hermiona. Hlas mladé dívky zněl trochu kysele, zatímco její zrak přejížděl příčky knih o bylinkářství v bradavické knihovně. Harry jí zanechal zprávu, jestli by po snídani, kterou Harry přeskočil, nepřišla do knihovny; ale když jí Harry sdělil dnešní téma, nevypadala příliš ohromeně. "Víš, co je tvůj problém, Harry? Nemáš žádný smysl pro priority. Dostaneš nápad a hned se za ním vrhneš."
"Mám skvělý smysl pro priority," řekl Harry. Natáhl ruku, popadl Mazanou zeleninu od Caseyho McNamary a začal listovat prvními stránkami, aby našel obsah. "To proto chci zjistit, jestli rostliny doáží mluvit předtím, než sním svou denní dávku mrkve."
"Nemyslíš si, že tu možná jsou důležitější věci, kterými bysme se my dva měli zabývat?"
Zníš zrovna jako Draco, pomyslel si Harry, ale samozřejmě to neřekl nahlas. Nahlas řekl, "Co by mohlo být důležitější než zjištění, že rostliny jsou rozumné?"
Vedle něj nastalo napěchované ticho, Harryho oči zatím sklouzly k obsahu knihy. Skutečně tu byla kapitola o jazyku rostlin, díky čemuž Harryho srdce povyskočilo; a pak začal rychle otáčet stránkami při hledání příslušného čísla stránky.
"Jsou dny," řekla Hermiona Grangerová, "kdy vážně nemám nejmenší ponětí, co se to v tvé hlavě odehrává."
"Je to otázka násobení, dobře? Na světě existuje hodně rostlin, pokud nejsou rozumné, tak nejsou důežité, ale pokud jsou rostliny lidmi, pak mají více morální váhy než všechny lidské bytosti dohromady. Lidský mozek si něco takového samozřejmě nedokáže představit na intuitivní úrovni, ale to proto, že lidský mozek nedokáže násobit. Jako když se třech oddělených skupin kanadských domácností zeptáš, kolik by zaplatily, aby zachránily dva tisíce, dvacet tisíc, nebo dvě stě tisíc ptáků umírajících v naftových nádržích, ty tři skupiny popořadě řeknou, že jsou ochotny zaplatit sedmdesát osm, osmdesát osm a osmdesát dolarů. Jinými slovy, stejně. Říká se tomu rámcová citlivost. Tvůj mozek si představí jednoho ptáka zápasícího v naftové nádrži a ten obrázek vytvoří určitou míru emocí, která určí, kolik jsi ochotná zaplatit. Ale nikdo si nedokáže představit ani dva tisíce něčeho, takže kvantita je rovnou vyhozená z okna. Teď zkus tu předpojatost opravit vzhledem k stovkám bilionů rozumných listů trávy, a uvědomíš si, že to by mohlo být tisíckrát důležitější, než za jakou jsme považovali celou lidskou rasu... ach, díky Azathothovi, píše se tu, že existuje jen pár magických rostlin, které dokáží mluvit, a ty mluví nahlas normálním lidským jazykem, ne, že existuje kouzlo, které bys mohla použít, abys mluvila s jakoukoli rostlinou -"
"Včera u snídaně za mnou přišel Ron," řekla Hermiona. Její hlas zněl tiše, trochu smutně a možná trochu vyděšeně. "Řekl, že ho příšerně šokovalo, když mě viděl tě políbit. Že to, co jsi řekl, když jsi byl pod vlivem mozkomora, mi mělo ukázat kolik zla v sobě skrýváš. A že pokud se mám stát stoupenkyní temného kouzelníka, pak si není jistý, jestli ještě chce být v mé armádě."
Harryho ruce přestaly otáčet stránky. Zdálo se, že Harryho mozek, navzdory veškerým jeho abstraktním znalostem, je stále ještě neschopným ocenit rámec na skutečně emocionální úrovni, protože právě nuceně obrátil svou pozornost od bilionů možná-rozumných listů trávy, které zrovna v této chvíli mohly trpět nebo i umírat, k životu jediné lidské bytosti, která mu byla bližší a dražší.
"Ron je spratek gigantických rozměrů," řekl Harry. "Ani v novinách to neotisknou, protože to žádná novinka není. Takže, potom co jsi ho vyhodila, kolik končetin jsi mu zlomila?"
"Pokusila jsem se mu říct, že to tak není," řekla Hermiona tím samým tichým hlasem. "Pokusila jsem se mu říct, že ty takový nejsi, a mezi námi to tak není, ale zdálo se, že to ho jen udělalo... víc takového jaký byl."
"No, ano," řekl Harry. Překvapilo ho, že na kapitána Weasleyho není rozlobený víc, ale zdálo se, že jeho starost o Hermionu to prozatím přebíjela. "Čím víc se budeš snažit ospravedlnit se před takovými lidmi, tím víc tím dáváš najevo, že mají právo tě zpochybňovat. Ukazuje to, že si myslíš, že mohou být tvými inkvizitory, a jakmile někomu nad sebou dáš takovou moc, bude jen tlačit čím dál tím víc." To bylo jedna z lekcí Draca Malfoye, o kterých si Harry myslel, že je vážně docela chytrá: lidé, kteří se pokusili se bránit byli vyslýcháni kvůli každé maličkosti; kdežto pokud jste hned na začátku dali najevo, že jste celebrita a stojíte nad společenskými zvyklostmi, lidské mozky se nebudou obtěžovat zaznamenávat většinu prohřešků. "Proto, když přišel Ron za mnou, když jsem seděl u havraspárského stolu, a řekl mi, abych se od tebe držel dál, jsem položil ruku nad podlahu a řekl: 'Vidíš jak vysoko držím ruku? Tvoje inteligence musí být alespoň tak vysoká, abys se mnou mohl mluvit.' Pak mě obvinil z toho, že tě, cituji: stahuju do temnoty, konec citace, takže jsem sešpulil rty a udělal šchluuuurp, a když potom jeho pusa stále vydávala ty mluvící zvuky, zakouzlil jsem tišící kouzlo. Nemyslím si, že se ještě někdy pokusí dávat mi proslovy."
"Chápu, proč jsi to udělal," řekla Hermiona stísněně. "Já jsem mu taky chtěla říct, ať jde pryč, ale vážně si přeju, abys to neudělal, protože to mi věci jen ztěžuje, Harry!"
Harry znovu vzhlédl od Mazané zeleniny, tímhle tempem nic nepřečte; a spatřil, že Hermiona stále čte svou knihu, nevzhlédla k němu. Jak ji pozoroval, její ruce otočily další stránku.
"Myslím, že na to jdeš špatně, když se vůbec pokoušíš bránit," řekl Harry. "Vážně si to myslím. Jsi tím kým jsi. Přátelíš se s tím, s kým chceš. Řekni komukoli, kdo tě zpochybňuje, ať si to někam strčí."
Hermiona jen zavrtěla hlavou a otočila další stránku.
"Možnost číslo dvě," řekl Harry. "Jdi za Fredem a Georgem a řekni jim, ať si se svým zboudilým bratrem trochu promluví, ti dva jsou vážně dobří -"
"Nejde jen o Rona," Hermiona téměř zašeptala. "Hodně lidí to říká, Harry. Dokonce i Mandy se na mě dívá znepokojeně, když si myslí, že se nedívám. Není to divné? Já se bojím, že profesor Quirrell stahuje tebe do temnoty, a teď mě lidé varují zrovna tak jako se já snažím varovat tebe."
"No, jo," řekl Harry. "Neujišťuje tě to trochu, pokud jde o mě a profesora Quirrella?"
"Jedním slovem," řekla Hermiona, "ne."
Nastalo ticho dost dlouhé na to, aby Hermiona otočila další stranu, a když pak promluvila, už to bylo šeptem. "A, a Padma všem říká, že protože nedokážu seslat p-patrona, znamená to, že jen p-předstírám, že jsem m-milá..."
"Padma sama to ani nezkusila!" řekl Harry rozhořčeně. "Pokud bys byla temná kouzelnice, co se jen přetvařuje, nezkusila bys to přede všemi, to si myslí, že jsi hloupá?"
Hermiona se trochu usmála a párkrát zamrkala.
"Hej, já se tu musím bát, abych se doopravdy nestal zlým. U tebe je tou nejhorší možností, že si lidé budou myslet, že jsi horší než ve skutečnosti jsi. Zabije tě to? Chci říct, je to vážně tak špatné?"
Dívka přikývla, tvář měla svraštěnou.
"Podívej, Hermiono... pokud se příliš strachuješ o to, co si o tobě druzí myslí, pokud jsi nešťastná, když si tě druzí nepředstavují přesně tak, jako jsi sama představuješ sebe, pak už jsi se sama odsoudila být vždy nešťastná. Nikdo o nás nikdy nepřemýšlí tak, jak o sobě přemýšlíme my sami."
"Nevím, jak bych ti to mohla vysvětlit," řekla Hermiona jemným, smutným hlasem. "Nejsem si jistá, jestli to je něco, co vůbec dokážeš pochopit, Harry. Všechno, co mě napadá je: jak by ses cítil ty, kdybych si já myslela, že jsi zlý?"
"Um..." Harry si to představil. "Jo, to by bolelo. Hodně. Ale ty jsi dobrý člověk, který o takových věcech přemýšlí inteligentně, zasloužila sis tu moc nade mnou, kdyby sis to myslela, znamenalo by to něco. Nenapadá mě žádný jiný student mimo tebe, na jehož názoru by mi tolik záleželo -"
"Ty tak dokážeš žít," zašeptala Hermiona. "Já ne."
Dívka přečetla další tři stránky v tichosti, a Harry se vrátil ke své knížce a snažil se znovu nabrat soustředění, když Hermiona konečně tiše řekla, "Jsi si jistý, že nesmím vědět, jak seslat patronovo kouzlo?"
"Já..." Harry polkl náhlý žmolek v krku. Náhle si představil sám sebe, jak neví, proč patrona nedokáže seslat, není to schopný ukázat Dracovi, jen mu někdo řekl, že pro to existuje důvod a nic víc. "Hermiono, tvůj patronus by zářil tím samým světlem, ale nebyl by normální, nevypadal by tak, jak si lidé myslí, že by patronus vypadat měl, kdokoli by ho spatřil by věděl, že se tu děje něco divného. I kdybych ti to tajemství řekl, nikomu bys ho nemohla ukázat, ledaže bys je přiměla otočit se stranou, aby viděli jen to světlo, a... a nejdůležitější na každém tajemství je znalost, že tajemství existuje, můžeš to ukázat jen jednomu nebo dvěma přátelům, pokud je zapřísáhneš k mlčenlivosti..." Harryho hlas se bezmocně vytratil.
"Vzala bych to." Její hlas byl stále tichý.
Bylo velmi těžké jednoduše to tajemství nevyhrknout hned tu v knihovně.
"Neměl bych, opravdu bych neměl, je to nebezpečné, Hermiono, může to nadělat spoustu škody, pokud se to tajemství dostane ven! Neslyšela jsi nikdy rčení 'tři mohou udržet tajemství, pokud jsou dva mrtví'? Že říct to jen svým nejbližším přátelům je to samé jako říct to všem, protože nevěříš jen jim, věříš všem, kterým věří oni? Je to příliš důležité, je to příliš velké riziko, není to rozhodnutí, které se může učinit jen, aby se napravila něčí pověst ve škole!"
"Dobře," řekla Hermiona. Zavřela knihu a položila ji zpátky na poličku. "Právě teď se nemůže soustředit, Harry, je mi líto."
"Pokud je tu cokoli jiného, co bych mohl udělat -"
"Buď ke všem milejší."
Dívka se neohlédla když obešla navršené štosy, což mohlo být dobře, protože chlapec bez pohybu ztuhl na místě.
A, po chvíli, chlapec znovu začal otáčet listy.