Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Srdce bez společníka

Epilog: Nettie

Srdce bez společníka
Vložené: Jimmi - 30.01. 2012 Téma: Srdce bez společníka
Jiřina nám napísal:

Heart with no companion

Napísala : Michmak

Přeložila: Jiřina

Beta-reader: Jacomo

Art credit: : Jonathan3333autor banneru: Jimmi

Je po válce, Voldemort je poražen. V závěrečné bitvě se Hermiona Grangerová zcela nečekaně vrhne před Severuse Snapea, takže ji zasáhne neznámá kletba, kterou na něj vyslal Lucius Malfoy. Díky tomu leží v kómatu v nemocnici U svatého Munga a její stav je už několik měsíců beznadějně stejný. Pokusy o zjištění, jakou kletbu Lucius použil, selhávají a za Hermionou chodí pravidelně už jen jeden člověk. Ačkoliv vlastně ani pořádně neví, proč to dělá, každý večer přichází Severus Snape a usedá k Hermioninu lůžku...

Poviedku v originálnom znení nájdete na adrese:

http://www.fanfiction.net/s/2056132/20/Heart_With_No_Companion

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Epilog: Nettie

Poznámka autorky:

…pokud dáváte přednost tomu, jak tento příběh skončil v minulé kapitole, klidně na následující text zapomeňte…

 

Už jsou tu přes čtyři roky a on je navštěvuje každý den.

Některé z těch dnů jsou pro něho horší než jiné, ale jak plyne čas, zdá se, že rány se hojí, i když tehdy ani já si nebyla jistá, jestli to bude možné. Upřímně nevím, co si vyčítá víc: že ji nechal jít, nebo že se nepokusil s ní zůstat – vlastně s nimi, a bojovat jim po boku.

Pro Harryho bylo těžké tam Hermionu nechat.

Všechny nás to tenkrát poznamenalo.

Omluvte mne, drahá, že si musím stále osušovat oči, když vyprávím. Víte, já vždy milovala dobrou tragickou romanci, a tohle by se mohlo řadit k těm nejlepším.

Ještě si dobře vzpomínám na ten poslední den v Hermionině apartmá. Ten drahý, drahý Albus – v obličeji měl vepsánu starost o Severuse, v očích slzy, když se loučil s tím, kterého miloval jako vlastního syna. Myslím, že už tehdy tušil, že Severus se k nám nevrátí.

Harry – tenkrát pro mne ještě pan Potter – stěží potlačoval své vzrušení, když myslel na to, že jeho kamarádka bude brzy opět s ním. I když byl trochu zachmuřený, jako kdyby věděl něco, co my ostatní ne.

A Sybilla, která pro jednou za svými silnými brýlemi vypadala soustředěně, když každého z těch tří bedlivě sledovala od okamžiku, co vypili lektvar a snažili se osvobodit Hermionu. Hlas měla jistý a klidný, když popisovala tu šedou, kde je, co dělá…

Promiňte, drahá, musím si zas odkašlat a utřít oči. Nevadilo by, kdybych se trochu napila čaje, než budu pokračovat? Vždy jsem věřívala, že šálek horkého čaje léčí všechny neduhy, teď ale si tím už nejsem tak jistá. A přece jeho teplo je uklidňující a chuť cukru na jazyku mě v té chvíli odvede myšlenky a přiměje soustředit se na něco jiného.

Severus vypadá dobře, nemyslíte? Těch pár posledních dnů, než… zkrátka už není tak hubený, že? Staráme se tady o něho dobře. Troufám si tvrdit, že od té doby, co sem před třemi lety přišli, pár kilo přibral. A Hermiona vypadá stejně jako vždy – taková hezká dívka – teď už žena. Je z nich hezký pár, viďte?

Mimochodem, kde jsem skončila? Oh, ano. U toho dne.

Takže tedy…

Severus měl to ráno dobrou náladu, políbil mě na tvář a dokonce žertoval o mém výběru četby, dovedete si to představit? Řekl mi, že se musí vrátit zpět už jen proto, že nechce, aby byl mým pacientem a já mu předčítala viktoriánské romány! Zapamatovala jsem si to, a určitě jste si všimla támhle na konci stolu té hromady knížek o Jamesi Bondovi. Myslím si, že koneckonců jim něco číst musím, a Severus i Hermiona jistě ocení tu jemnou ironii, když budu předčítat špionážní příběhy největšímu dvojitému agentovi naší doby.

Tedy, to ráno Severus vypadal pokojně. Myslela jsem, že to je proto, že ví, že brzy Hermionu osvobodí a budou moci žít společně, ale to jsem se pletla. Byl spokojený, protože věděl, že vše skončí. Nechápejte mne špatně, nemyslím, že by něco chtěl předem vzdávat nebo tak nějak. Pevně věřím, že by se chtěl zachránit spolu s Hermionou, kdyby to šlo. A když ne, věděl, že ji může dostat ven samotnou, a chtěl se pro ni obětovat.

Někdy jsem naštvaná, že Hermiona nevyšla ven s Harrym, tak jak to Severus zamýšlel – že se obětoval nadarmo a teď jsou ztraceni oba – ale nevydrží mi to dlouho. Moc by mi vadilo, kdyby byl sám – ve skutečném světě byl vždy tak osamělý.

Víte, nikdo z nás ve skutečnosti neočekával, že by se tam Harry znovu vracel, po tom příšerném výjevu. Jednu minutu stál zde, slzy mu tiše tekly z očí a svíral Severusovu ruku, a v dalším okamžiku byl doslova vržen přes celou místnost a to slabé spojení mezi nimi bylo přerušeno.

Když jsem slyšela pronikavý náraz jeho hlavy o stěnu, běžela jsem k němu, ale on hned vyskočil na nohy a spěchal zpátky k Severusovi. Uchopil jeho obličej do obou rukou a zahleděl se mu do očí.

„Snape,“ zalykal se, „Snape! Ona by se mnou nešla… slyšíte? Nešla by!“

Severusovy černé oči byly široce rozevřené a nehybné, zakalené a bez života. Po několika okamžicích Albus postoupil kupředu a třesoucíma se rukama odtáhl Harryho.

„Co se stalo, Harry? Co se stalo?“ Jeho hlas zněl staře a nejistě, modré oči byly zalité slzami.

„Nechtěla ho opustit,“ vykřikoval Harry. „Mohl jsem ji zachránit… Mohl jsem…“

„Ale co se stalo, Harry?“ ptal se Albus znovu, naléhavěji a hlasitěji než předtím.

Nějakou chvíli to trvalo, ale mladému Potterovi se podařilo ten příběh převyprávět – zadrhával se, když nám vyprávěl o prázdném foyeru, do kterého vstoupili nejdříve, o tom, jak profesor Severus šel hledat Hermionu a nechal Pottera samotného. Vyprávěl nám, jak se ti dva náhle vynořili z chodby, jak kletba za nimi křičela, jak i vzduch kolem nich zhoustnul, když se pokoušeli běžet. „Přísahám, Albusi, to prokletí mělo tisíce hlasů… a všechny zněly jako Lucius Malfoy…“

Harry nám vyprávěl o zlaté dýce, kterou profesor přeťal jejich spojení, jak mu  Hermiona vletěla přímo do náruče, jak byl Severus náhle schopen běžet k nim a křičel na ně, aby se dostali ven.

Zelené oči se Harrymu přes slzy blyštěly jako smaragdy, když líčil, jak ho Hermiona prosila, aby ji pustil a nechal ji vrátit se pro Severuse, i jak Severus nabízel prokletí sám sebe, jen aby je oba, Hermionu a Harryho, nechalo volné. „Miluje ji,“ plakal, „miluje ji tak, že chce pro ni zemřít! A já ho zklamal – slíbil jsem mu, že ji vyvedu ven, bez ohledu na… ale já… nemohl jsem to udělat. Ona ho potřebuje. Bůh mi odpusť, selhal jsem, a teď jsou oba ztraceni!“ Pak se mi vrhl do náručí, svými hubenými pažemi mě objal kolem pasu a vzlykal mi do zástěry. Tenkrát to bylo poprvé, kdy jsem si uvědomila, že ten hrdina kouzelnického světa je vlastně malý chlapec, který potřebuje matku.

„Ššš,“ šeptala jsem, i když mi tekly slzy z očí, a hladila jsem ho po zádech a po vlasech, „ššš“.

Albus, zatímco nám Potter vyprávěl, samozřejmě zkusil legilimens, ale nebyl schopen zjistit vůbec nic.

„Je to jako by tam vyrostla zeď,“ zašeptal smutně. „Předtím jsem mohl do její mysli alespoň vstoupit – ale nyní…“ Bylo těžké nevšímat si, jak se mu třesou ruce, když se natáhl a jemně shrnul profesoru Severusovi vlasy z obličeje. Podařilo se nám ho dostat na postel vedle slečny Grangerové, aniž bychom oddělili jejich spojené ruce. „Obávám se, že jsme je ztratili oba.“ Jeho vrásčité prsty třaslavě pokračovaly v hlazení Severusových dlouhých vlasů. „Můj chlapče,“ šeptal, „drahý, drahý chlapče…“

Bylo to srdcervoucí.

Nikdo z nás nevěděl, co dělat, opravdu. Uvařila jsem čaj – jen abych se něčím zaměstnala, abych se nezhroutila v slzách. Harry uchopil Hermionu za ruku a posadil se na okraj postele. Střídavě šeptal: „Slíbilas mi, Hermiono…“ ,a pak zase „Profesore… je mi to tak líto… nechtěla odejít.“

Albus samozřejmě stál na druhé straně postele, kterou kouzlem rozšířil, když jsme na ni kladli Severuse vedle Hermiony. Sybilla, která nepromluvila ani slovo od chvíle, kdy se Harry vrátil, stála jak zkamenělá v nohou postele a hleděla na ta dvě těla, i to věčné pomrkávání se kamsi vytratilo.

My čtyři jsme u nich vytrvali hodiny, čekali jsme a doufali, že se Hermiona a Severus nějak osvobodí. Když se nikdo z nás neobjevil ve Velké hale na večeři, Minerva McGonagallová se přišla podívat, co se děje. Byla si tak jistá, že Severus a Hermiona povečeří společně s ostatními, že strávila celý den v hradní kuchyni a dohlížela na přípravy monumentální oslavy.

Když jsem jí tiše vysvětlila, že mise nebyla podle mne úspěšná, připojila se k nám a byla Albusovi tak potřebnou oporou.

Nakonec, kolem půlnoci, Sybilla přerušila své mlčení. „Šedá je poražena,“ zašeptala. „Jejich aury se vrátily.“

Když to Harry uslyšel, šťastně se usmál a sevřel silně Hermioninu ruku. „Věděl jsem, že to dokážeš, Hermiono! Vždycky jsi byla báječná!“

Předpokládali jsme, že by se měli vzbudit, stále jsme čekali. Celé tři dny po Sybillině prohlášení se však jejich stav nezměnil. Podle Sybilly zůstávaly barvy jejich aur silné, nebylo v nich nejmenší stopy po šedé, ale jak Hermiona, tak Severus se ani nepohnuli.

Na Minervino naléhání po třiceti šesti hodinách odešel Albus, ale Harry zůstal. „Je to má chyba,“ plakal během dalšího odpoledne. „Mohl jsem ji zachránit, ale neudělal jsem to.“

„Ale zdá se, že to bylo její rozhodnutí,“ odpověděla jsem jemně a podala mu tlustý šunkový sendvič a horký čaj. „To by se nikomu nepodařilo, přinutit ji, aby ho opustila proti své vůli.“

„Já vím,“ povzdychl si zničeně, „já vím. Ale slíbil jsem Snapeovi – Severusovi – že ji vyvedu ven, a selhal jsem. Jediná věc, o kterou mě kdy požádal…“

Na to jsem nic neřekla, protože co na to odpovědět? Místo toho jsem se posadila na druhou stranu postele a vzala si sendvič. Po chvíli Harry přerušil mlčení.

„Víte, tenkrát, když jste se mě zeptala, proč to byl Snape, za kterým jsem šel, když jsem vyšiloval kvůli Hermioniným vlasům, a ten den, když jste mi řekla, že umírá… Nevěděl jsem, co na to odpovědět.“ Oči mu těkaly z Hermionina obličeje k Severuseovi a ke mně. „Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Tím myslím, PROČ jsem šel za Snapeem a ne za Albusem?“

Když hovořil, prstem přejížděl bezmyšlenkovitě Hermioně po hřbetu ruky, a mluvil tak tiše, že jsem ho stěží slyšela.

„Nikdy jsem ho neměl rád, víte. Byl ke mně vždy tak… nepříjemný. Nadával mi. Byl sarkastický a krutý. A přesto – stále mi zachraňoval život, a Hermioně, Ronovi… vlastně všem. Jsem si jistý, že to pro něho nebylo nic příjemného, být špiónem.“

Jeho hlas se opět vytratil, palcem stále hladil Hermioninu ruku. „Věděl jsem, když jsem za ním kvůli Hermioně šel, že něco podnikne… vždycky věděl, co je třeba udělat. Vždycky nás zachraňoval, navzdory tomu, co k nám cítil. A po válce, když se každý ke mně lísal a zacházeli se mnou, jako bych byl ta nejúžasnější věc v kouzelnickém světě… on zůstal stejný. Stále se ke mně choval jako vždy. Stejně jak by se ke mně chovala Hermiona, kdyby nebyla zasažena tím prokletím. Pro ni bych byl ten samý starý Harry, ne Harry, který porazil Voldemorta, hrdina Harry – byl bych jen Harry.“

„Měl jste ho rád,“ zašeptala jsem a přikývla, když vzhlédl a snažil se mrkáním potlačit slzy. „Nechtěl jste, ale měl.“

„Myslím, že jsem ho svým způsobem rád měl. Přinejmenším jsem obdivoval jeho schopnost za každou cenu mne nenávidět.“ Oba jsme se trochu přes své dojetí zasmáli.

„Oni se nevrátí, viďte?“ zeptal se smutně.

„Myslím, že ne,“ odpověděla jsem.

Za týden, během Albusovy večerní návštěvy, se Harry náhle zeptal, co by se stalo, kdybychom vědomě přerušili spojení mezi Hermionou a Snapem.

„Sybilla říkala, že jejich aura je silná… co když to, že jsou spojeni fyzicky, jim zabraňuje se k nám vrátit?“ zeptal se znenadání. „Možná, že k tomu, abychom definitivně zvítězili nad kletbou, stačí jen přerušit to spojení.“

Albus vzhlédl, oči se mu náhle zúžily, jak o tom uvažoval. „Nevím, jestli by to zabralo.“

„Nevíme, jestli by to nezabralo,“ odporoval Harry. „Jestli je ta šedá pryč, jsou zřejmě stále naživu… stále spolu v Hermionině mysli… měli bychom to spojení přerušit.“

„Co když jim to nepomůže?“ zeptala jsem se. „Co když jim místo toho nějak ublížíme?“

„Jak by jim to mohlo ublížit?“ Když to Harry říkal, potřásal hlavou, jako by se tím chtěl mých slov zbavit. „Co by mohlo být horší, než nikdy neprocitnout?“

„Myslím, že je zřejmé, že jsou ve svých myslích spolu,“ odpověděla jsem. „Kdyby nebyli, profesor Snape by teď nevypadal lépe než předtím a slečna Grangerová by se zhoršovala, stejně jako posledně, když byli odděleni. A ona se nezhoršuje! Vypadá líp než kdy jindy! Když přerušíte jejich fyzický kontakt, proč si myslíte, že tím zároveň nezrušíte jejich mentální spojení?“

„A proč myslíte, že ho tím přerušíme?“

Obrátila jsem se, abych se podívala na Albuse, který zatím upřeně pozoroval dvojici na posteli. „Než něco začneme dělat, potřebujeme tady Sybillu. Nettie má pravdu – oddělit je by mohlo způsobit nenapravitelnou škodu. Sybilla tu musí být, aby nám říkala, co se děje s jejich aurami.“

Harry se usmál. „Jdu hned pro ni!“

Neříkala jsem nic, než vyběhl z pokoje, čekala jsem, až bude pryč. „Myslím, že ten nápad je třeba více promyslet. Vím, jak postrádáte profesora Severuse, Albusi, vždyť já také, ale myslím si, že je to velmi špatný nápad. Kdyby tady byl profesor Snape, nikdy by to nedovolil – ne bez důkladné přípravy.“

Ředitel usedl do Potterem uvolněného křesla a smutně se na mne podíval. „Je to jediná věc, která by mohla zabrat, Nettie. Jestliže je šedá pryč, měli by se sami probudit.“

„A co když si oba myslí, že už volní jsou?“ odsekla jsem. „Co pak? Jestli je od sebe odtrhnete…“ Ztichla jsem a cítila, že mi slzy zaplavují oči. „Odtržení je zabije!“

Ale Albus mi odmítl naslouchat. Když se letaxovou sítí vrátil Harry se Sybillou, obrátila jsem se na něho.

„Vím, že chceš mít Hermionu zpátky, Harry. Ale pomysli na to, co tady chceš udělat. Když profesor Severus přerušil své spojení s tebou, vrátil ses k nám, jak jsme předpokládali, protože ty jsi byl kotva. Už nejsi s nimi tam uvnitř – jak můžeš vědět, co se stane, když spojení mezi nimi přerušíš, neztratí jeden druhého? Co když nemohou najít cestu zpět k nám bez nějakého kotevního bodu, který by jim ukázal cestu? Co potom?“

Harry mě poslouchal a v zamyšlení si hryzal rty. „Kdyby se zdálo, že to nepůjde, můžeme jejich ruce zase spojit, Nettie,“ řekl nakonec. „Ale já si myslím, že se to povede.“

Na to jsem už nebyla schopna nic říct. Sybilla zaujala pozici v nohách postele, Albus a Harry po stranách. Na Harryho pokyn uchopil Albus ruku profesora Snapea a jemně uvolnil jeho prsty od Hermioniných. Jak se Severusovy prsty rozevřely, Harry, který držel Hermiono zápěstí, zlehka vyprostil její ruku.

Výsledek toho zásahu byl téměř okamžitý. S nejhlubší hrůzou jsem sledovala, jak se před mýma očima začali oba doslova rozpadávat. Během několika minut vypadala Hermiona jako tehdy, když ji Snape přestal navštěvovat. Pokožka se jí jakoby scvrkla, tělo se zkroutilo do fetální polohy, vlasy najednou vypadaly křehce a polámaně.

Severus vyhlížel ještě hůř. Zdálo se, že bez jejího dotyku, který ho držel pohromadě, se mu tělo prostě propadlo do sebe. Pokožka, která se nedávno začala vyplňovat a vypadat zdravěji, rychle zežloutla a pak začala děsivě šednout. Bylo to, jakoby se mu pod kůží rozplynuly všechny svaly, takže nejen jeho tvář, ale i tělo bylo vyzáblé a neduživé. Na ruce, za kterou ho Albus držel, jsem snadno rozeznávala šlachy na prstech i kolem zápěstí.

Sybilla byla tak zděšená tím, co vidí, že jí trvalo několik okamžiků, než našla svůj hlas, ale pak začala křičet: „Dejte je zpět, dejte je zpět – umírají!“

Vrhla jsem se vpřed a vykroutila jsem Severusovu ruku z Albusovy, trhla jsem sebou, když jsem slyšela, jak mu záprstní kůstky praskly, jako by to byly suché větvičky. „Harry,“ volala jsem, „zabíjíš je! Dej mi Hermioninu ruku!“

Potter tam stál a několik vteřin na mne zíral, než mi podal Hermioninu ruku a pomohl mi spojit její prsty se Severusovými, aby se dotýkali jako předtím.

„Už je dobře,“ šeptala jsem, „už je dobře. Jste zase spolu.“ Usilovně jsem tiskla jejich ruce k sobě, aby cítili své spojení, ale nezdálo se, že by to zabíralo. Přímo jsem Severusovi drtila ruku a nutila jeho prsty se sevřít kolem Hermioniných. „Vnímej ji. Je tady, Severusi, musíš to přece cítit!“

Harry také něco tiše říkal. Podařilo se mu dostat se za Hermionu, opřel si ji o hruď a naléhavě jí šeptal do ucha: „Je tady, Hermiono. Najdi ho. Musíš ho najít! Slibuji, že už vás nikdo nikdy nerozdělí… Přísahám…“

Uplynuly snad hodiny, než Severusova ochablá ruka konečně udržela tu Hermioninu. Rychlé zhoršování jejich fyzického stavu se zpomalilo a pak ustalo, ale trvalo několik dnů, než opět vypadali zdravě, a Severusovo zápěstí se už nikdy dobře nezhojilo.

Harry byl celý bez sebe, když mu došlo, co jim rozpojení rukou málem způsobilo. Albus byl zdrcený, když si uvědomil, že jsme je téměř zabili, a trvalo týdny, než se na ty dva mohl podívat, aniž by se mu vina zračila ve tváři.

O několik dní později byl Albus zrovna u nich, když přišel Potter na svou každodenní návštěvu. Oba muži spolu chvíli tiše hovořili, a pak se Harry na mne obrátil, sáhl do kapsy a vytáhl překrásnou bílou stuhu.

„Měla jsi pravdu, Nettie,“ řekl. „Neměli jsme se nikdy pokoušet je oddělit. Musíme zajistit, aby se to zase nestalo. Nemyslím si, že by to mohli přežít.“

Přikývla jsem. „Potřebují jeden druhého, aby mohli žít. Nevím, co se stalo, nebo jak se to stalo, ale jsem si jistá, že ať jsou kdekoli, jsou spolu a šťastni.“

Albus si za Harryho zády odkašlal: „Harry přinesl svatební pásku.“

„Vidím,“ odpověděla jsem. „Je krásná“.

„Molly Weasleyová mi ji pomáhala vybrat,“ odpověděl Harry a podal jeden její konec mně a druhý Albusovi. Pustil stuhu a natáhl se k páru na posteli, jemně jim nadzvednul ruce a podsunul stuhu pod ně.

Přistoupila jsem blíže k posteli a začala ovíjet svou polovinu stuhy kolem Hermioniných prstů a pomáhala Albusovi proplést jeho polovinu stuhy mezi Severusovými. A tak jsme jim spojili ruce dohromady.

Harry nás pozoroval, slzy mu tekly po tváři. Dokončili jsme s Albusem komplikovaný uzel kolem jejich zápěstí. Nakonec, po několika minutách ticha, Albus tiše pronesl: „Ruka k ruce, srdce k srdci. Jejich životy jeden jsou.“

„Jejich životy jeden jsou,“ zopakovali jsme Harry a já.

„Dobře se starejte o mou kamarádku, Snape,“ dodal Harry. „Miluje vás.“

A od té chvíle už je nikdo nerozdělil.

Co byste ještě chtěli vědět? Už není moc co dodat. Zůstala jsem v Bradavicích několik dalších měsíců a starala se o ně. Harry se stal novým „dočasným“ mistrem lektvarů, do doby, než se nalezne nástupce. Nakonec, když už to nešlo déle odkládat, Albus zlomil ochranná kouzla u Severusových pokojů a on, Harry a Minerva vstoupili dovnitř, aby zjistili, jestli tam Severus pro ně něco nezanechal.

Támhleten obrázek Hermiony, co visí na stěně – vidíte ho? Nakreslil ho profesor Snape. Také pro ni zanechal dopis, který jsem schovala do kapsy jejího hábitu. Ne, nečetla jsem ho – nikdo ho nečetl. A nikdy také nepřečte – očarovala jsem ho, aby ho mohla otevřít pouze ona.

Ta hrozná Holoubková se sem jednou vloudila a pokusila se ten dopis ukrást. Prohlašovala, že sepisuje „neoficiální“ životopis profesora a slečny Grangerové, ale nebylo jí to nic platné. Vlastně si ani nemyslím, že je ještě novinářkou.

Nakonec jsem se i se svými dvěma svěřenci vrátila ke svatému Mungovi. Nemohli jsme v Bradavicích zůstat navždy, ani já, ani oni. Ve své závěti zanechal profesor Snape nemocnici svatého Munga velký obnos na zřízení nového oddělení – pro beznadějné případy, oběti nevyléčitelných prokletí, s podmínkou, že já budu vedoucí oddělení a on že bude prvním stálým pacientem. Také zajistil, že mými pacienty budou i Longbottomovi. Snažím se, aby se tu všichni mí pacienti cítili jako doma – zbavili jsme se nemocničních lůžek a neosobních běžných pokojů. Místo toho je každá místnost vyzdobena obrazy a předměty z pacientova vlastního domova, doufáme, že to jim pomůže cítit se pohodlně a uvolněně.

Albus přichází na návštěvu tak často, jak jen může. To, že ztratil Severuse, bylo pro něho těžké – ke konci školního roku se vzdal pozice ředitele, říkal, že už do té práce nedává srdce, a úplně přestal cucat citronové bonbóny. Žije teď v malém domku nedaleko Bradavic.

Harry z Bradavic neodešel. Už nevyučuje lektvary, což, jak říká, by Snapea nesmírně potěšilo. Místo toho učí obranu proti černé magii. Oženil se s Ginny Weasleyovou a zdá se, že je vcelku spokojený. Před několika měsíci se jim narodilo první dítě, sladká holčička, kterou pojmenovali Jane, na počest Hermiony.

Myslím, že život jde dál. Co se mne týče, postrádám profesora Severuse víc, než bych řekla. I za ten krátký čas, co jsem ho znala, mi bylo jasné, že se v něm skrývalo víc, než si sám uvědomoval. Popudlivý, tvrdohlavý, jedovatě sarkastický. Ale také něžný, milující a ochotný se obětovat pro lásku, o níž si nemyslel, že ji ještě najde.

A jak to vím? Zanechal dopis pro Albuse. A Albus byl tak laskavý, že mi poskytl kopii toho dopisu. Nosím ji stále při sobě. Pomáhá mi si připamatovávat, kdo byl profesor Severus a proč bez něho svět už nikdy nebude stejný.

„Drahý příteli – samozřejmě, je to divné, takhle se na tebe obracet – jestliže čteš nyní tento dopis, nepodařilo se mi navrátit se spolu s Hermionou a Potterem. U mne v bytě najdeš nějaké poznámky a instrukce k vypořádání mého majetku.

Překvapuje tě, že jsem až tak připraven?

Albusi, lituji, že jsem si od tebe nevzal více citronových cukrátek, když to bylo ještě možné. Nyní už chápu, že jsi nenabízel jen bonbóny, ale i přátelství a poučení. Budu postrádat tvé pomrkávání a výstřední róby, ale ze všeho nejvíce budu postrádat naše rozhovory. Byl jsi vždy především přítel – a je mi líto, že jsem tě zklamal.

Prosím, vyřiď Minervě, ať je na mé zmijozelské studenty hodná – nejsou tak zlí, jak si možná myslí, a budou při sobě potřebovat někoho se statečným nebelvírským srdcem, aby je přivedl zpět do lůna Bradavic. Obávám se, že jizvy, které Voldemort zanechal v kouzelnickém světě, jsou pociťovány nejvíce v mé koleji, protože rodiče mnohých dětí ho podporovali. Vím, že Minerva si s tím za mé nepřítomnosti dobře poradí, protože k vyděděncům bývala vždy laskavá.

Chtěl bych také požádat, abys řekl Nettii, jak moc jsem obdivoval její věrnost a přátelství. Není dost stará, aby byla mou matkou, ale přál bych si mít během dospívání sestru, jako je ona. Kdybych takovou měl, pochybuji, že cesta, kterou bych se dal, by mě vedla místy, kterými jsem prošel. Jsem si jistý, že můj život by byl pod jejím rozumným vedením mnohem šťastnější, že ona by mne udržela na správné straně.

V prostřední zásuvce mého stolu jsou kožené desky. Rád bych, abys je dal Sybille. Chtěla vytvořit společný článek o aurách a lektvarech. Věřím, že poznámky, které jsem pro ni zanechal, jí budou stačit. Ale řekni jí, že chci být uveden v pramenech na prvním místě, jinak by to vypadalo, že začínám být změkčilý.

Pokud jde o Pottera – vím, že se bude obviňovat, že mne nedostal ven i s Hermionou. Musí si ale uvědomit, že to byla jen a jen má volba. Nikoho z nich jsem nechtěl prokletí obětovat, a jestli jediná možnost zajistit jejich svobodu znamenala zůstat, jak by to mohla být jeho chyba? Kromě toho, musel jsem osvobodit Hermionu a ona potřebuje, aby se o ni někdo staral – a kdo by to uměl lépe než ten chlapec? Možná nebyl mým největším oblíbencem, ale respektuji ho a vím, že ji miluje. A to mi stačí.

Prosím, ujisti se, že Hermiona dostane všechny moje knihy – i ty o černé magii. Vím, že s nimi bude zacházet s respektem, jaký si zaslouží, a jsou tou jedinou hodnotnou věcí, co mám, o které věřím, že ji potěší. Jestli se u mne najde ještě něco, co by chtěla, prosím, postarej se, aby to dostala. Předpokládám, že její nebelvírské srdce bude potřebovat nějakou upomínku. Doporučuji, abyste jí nabídli mé místo profesora lektvarů, protože je to pozoruhodně nadaná čarodějka. Můžeš jí prozradit, že jsem to řekl já.

Je podivné, že lituji ztráty přátel a Hermiony více než čehokoliv jiného v mém promarněném životě, když až do té konečné bitvy, kdy mě Hermiona ochránila před Malfoyovou kletbou, jsem si neuvědomoval, že bych mohl také nějaké přátele mít. Už delší čas si myslím, že bude téměř nemožné osvobodit Hermionu a sám se zachránit. Zdá se, že Lucius byl chytřejší, než jsem myslel – to jeho prokletí je poměrně geniální.

Chci, abys věděl, že bez ohledu na cokoli bych na těchto posledních dvou letech nic nezměnil. Bez nich bych nikdy nepoznal radost z přátelství a nekonečné hranice lásky. Není to tak dávno, co mne představa být uvězněn v mysli děsila, ale to je už pryč. Nyní vím, že na tomto světě jsou lidé, kterým na mně záleží –

už nikdy nebudu sám.

Severus Snape

 

*** Konec ***

 

Bread – Jestli

 

Jestli obraz je lepší než tisíce slov,

Proč bych nenamaloval tebe?

Pouhá slova tě nedokážou popsat, ne tak, jak jsem tě znal já.

Jestli kvůli tvé kráse vyplouvají tisíce lodí,

Pak kam jinam bych zamířil já?

Není pro mne jiný domov, než ty,

Jsi vše, co mi zbylo.

A když má žízeň po životě vysychá,

Přijdeš a svlažíš mne.

Jestli člověk může být na dvou místech najednou,

Chtěl bych být s tebou.

Zítra i dnes, po tvém boku, po celou cestu.

Jestli má svět zastavit své pomalé otáčení a zemřít,

Chtěl bych prožít ten konec s tebou.

A když by ten svět byl pryč

A hvězdy jedna po druhé by pohasínaly,

Tak ty a já jednoduše, jen tak, odlétneme pryč.

 

Poznámka autorky:

Inu, doufám, že jsem nikoho z vás příliš nerozzlobila. Toto je původní zakončení příběhu tak, jak jsem si to představovala už od první kapitoly. Mnozí z vás se ptali, jestli nebude následovat ještě něco, protože jsem neuvedla, že příběh skončil, tak zde to říkám.

Vy, kterým se toto zakončení nelíbí, neváhejte a předstírejte, že neexistuje – mně to nebude vadit ani v nejmenším. Jestli se k příběhu znovu vrátíte, pravděpodobně najdete narážky a vodítka směřující k tomuto konci. Klidně mi pošlete mail, když budete chtít jejich přesný seznam – myslím, že jsem si ho po napsání uschovala. Tohle zakončení považuji za smutný šťastný konec, jako protipól k absolutně šťastnému konci, protože jsou stále spolu.

A navíc, příběh svým způsobem vychází z reálného života. Když jsem byla ještě malá, zemřela mi náhle babička, krátce před svou zlatou svatbou. Během několika dní po pohřbu přestal dědeček úplně mluvit, kromě chvil, kdy si myslel, že mluví s ní. Nakonec doktor prohlásil, že trpí Alzheimerem, ale tomu jsem nikdy nevěřila – myslím, že se stáhnul do místa ve své mysli, kde oba mohli být navždy spolu. Když nakonec o osm let později zemřel, představovala jsem si je, jak se spolu procházejí po poli plném kvítí a můj dědeček je opět šťastný. Ta představa a přesvědčení mi navždy zůstaly – láska vítězí navzdory všemu.

Připouštím, že málem jsem toto zakončení vůbec neuveřejnila. Ale několik z vás v komentářích uvedlo, že zakončení minulé kapitoly se jim zdálo uspěchané. Bylo to kvůli této poslední kapitole. Děkuji vám všem za krásná hodnocení a konstruktivní kritiku – doufám, že budu schopna uvážit všechny vaše poznámky a svůj příští větší příběh napsat lépe.

 

Poznámka překladatelky:

Rituál svazování rukou jakožto svatební obřad je prastarý pohanský zvyk sloužící jako výraz potvrzení lásky mezi mužem a ženou. Vykonává se na dobu, kterou si přeje samotná dvojice – na rok a den, na celý život, nebo jednoduše dokud láska trvá.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 09.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 20.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 20.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Epilog: Nettie Od: Jitushka1991 - 17.10. 2020
Nemám slov. Epilog mě úplně zadupal do země, krutou upřímností a hrou buď a nebo....o čem skutečně život je. Krasný příběh který není černobílý...ale ani barevný. Jsem ráda, že jsem na něj omylem narazila. A rozhodnout se ho přečíst bylo také - buď a nebo. Takže závěr rozhodně oceňuji tak jak je.... I když se slzou v očích a smutkem v tváři.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Epilog: Nettie Od: Vlce - 28.07. 2016
Já to věděla. Věděla jsem že to nemám dočítat a věděla jsem že se vlastně nikdy neprobudili. Ale protože jsem hloupá husa tak teď bulím v práci :D Dobře mi tak. Počin je to ovšem geniální, moc děkuji za překlad!

Re: Epilog: Nettie Od: dcvstwilight - 06.07. 2014
Už je to pár dní, co jsem povídku četla, ale po přečtení epilogu si ji hezky vybavuji. Nebude patřit k těm nejlepší, co jsem četla, protože mi i na svět, který vytvořila J.K.R. připadá moc... absurdní. Ale ano, je to docela hezké čtení. Každopádně si cením překladu. Dcs

Re: Epilog: Nettie Od: mami - 24.04. 2014
Tak tento koniec sa mi vobec nepaci.

Re: Epilog: Nettie Od: martina11 - 30.04. 2013
Dopis jsem četla v slzách. Jsou spolu a to je hlavní. Díky za překlad.

Re: Epilog: Nettie Od: kikina - 19.04. 2012
Tuhle povídku jsem přečetla jedním dechem, moc se mi líbila - jak dějově, tak i skvělý překlad. Všem, kdo se na ní podíleli, za ni moc děkuju . Ten epilog mě dostal - když jsem pochopila, kam směřuje, tak jsem ho ani nechtěla číst, ale nakonec jsem neodolala a myslím, že i ten stál za to - takový hořkosladký konec. Možná bych dala přednost konci jenom sladkému, ale závěr poslední kapitoly byl trochu moc uspěchaný, epilog by mu chyběl. Ještě jednou velké díky

Re: Epilog: Nettie Od: zibzi - 25.03. 2012
Celá povídka byla skvělá, krásný překlad. Při poslední kapitole sem si byla jistá, že to skončilo a najednou bum. Musím přiznat, že mi při čtení epilogu ukápla slza. Teď se snažím si ho vymazat z hlavy, prostě bych to ukončila předposlední kapitolou, jsem na šťastný konce.

Re: Epilog: Nettie Od: zuzi - 12.02. 2012
Ten koniec bol taký smutný. Viac by sa mi to páčilo bez tohto epilógu.

Re: Epilog: Nettie Od: larkinh - 10.02. 2012
No, když jsem kdysi tyhle stránky objevila, tahle povídka byla rozpřekládaná a já si pak rychle přelouskala originál. Tak jsem pak další přeložené kapitoly nečetla, protože jsem už věděla, že to zas až tak dobře neskončí. Až dneska epilog. Je to smutné a zároveň šťastné - já si myslím, že Hermiona a Severus zažili přesně to, co se psalo v předchozí kapitole - jenom se to děje v jejich myslích. Oni jsou šťastní. Smutní jsou ostatní. Ale kdo ví, co je skutečnost a co jen představy?

Re: Epilog: Nettie Od: maria - 07.02. 2012
ďakujem za preklad nádhernej poviedky

Re: Epilog: Nettie Od: lutema2 - 06.02. 2012
Už od poloviny povídky jsem si představovala, že to takhle nějak skončí, takže ta minulá kapitola mě celkem překvapila. Ale tenhle hořkosladký konec je naprosto nádherný a k povídce se dokonale hodí. Většinou jsem zastánkyně happy endů, ale tohle vlastně taky je happy end, jen trochu netypický.  Děkuji autorce a děkuji i překladatelce, skvěle napsaná povídka a skvěle přeložená. 

Re: Epilog: Nettie Od: valerie - 01.02. 2012
Děkuju za krásný překlad. Je to hrozně niterná povídka. A vlastně skončila dobře. Zůstali spolu a milovali se až do smrti. Měla to autorka krásně vymyšlené. Předchozí kapitola nám ukázala, jak šťastní spolu byli, takže závěr netrhal srdce. Tedy, ne až tolik...Vždyť přece zůstali spolu. Ještě jednou dík za skvělý překlad.

Re: Epilog: Nettie Od: zuzule - 31.01. 2012
Moment, teď sem mimo, to si jako můžu vybrat dva konce nebo tohle je definitivní konec? Každopádně se mi povídka moc líbil a velké díky patří překladatelům.

Re: Epilog: Nettie Od: Kellieta - 31.01. 2012
Musím říci, že toto zakončení se mi líbilo mnohem více. A koneckonců.. kde se píše, že pro ně není žádná naděje..? Děkuji za překlad a jen tleskám.

Re: Epilog: Nettie Od: AnneMalfoy - 31.01. 2012
Pfú toto bolo takmer lepšie ako We Learned The Sea .. milujem túto poviedku, neskutočne som plakala pri celom jej čítaní. Aspoň sú šťastní a spolu. A ten list ma zaklincoval do vlny polhodinového plaču. Ďakujem ti pekne za celý preklad poviedky, ktorá je vážne dokonalá. Niekedy v budúcnosti si túto poviedku určite ešte raz, možno aj sto krát prečítam. Láska vždy zvíťazí a prekvapuje ma, že Snape bol taký zmierený s dlhým životom iba vo svojej mysli. :)

Re: Epilog: Nettie Od: Katherine - 31.01. 2012
Páni. Příznávám se bez mučení, že jsem tuhle kapitolu četla stašně dlouho, protože jsem nestačila utírat oči. Je to dokonalý konec. Nádherný, vážně. Už se mi líbila spousta zakončení mých oblíbených povídek, ale tento musím označit jako ten nejkrásnější. A zároveň jeden z nejsmutnějších. Ale on vlastně není tak smutný,  jak ho vnímám. Vždyť Hermiona a Severus dostali ten svůj happy-end, po kterém toužili. Ale to, že tam všechny zanechali, prostě dokresluje tu celkovou smutnou atmosféru. Díky moc za tuto povídku. Byla perfektní. Jednou si ji zase ráda přečtu.

Re: Epilog: Nettie Od: hatifnatif - 31.01. 2012
SAKRA, ten epilog jsem neměla číst a mohla jsem věřit, že všechno dobře dopadne....aaach joooo...i když takhle spolu budou žít vlastně navěky a ani smrt je snad nerozdělí     .....překladatelkám MOC A MOC děkuji za práci co si s tímhle dílkem daly, udělaly mi moc velkou radost a četla jsem to jedním dechem - tedy sobecky jsem si totiž počkala, až bude povídka komplet a pak jí dala najednou , práce nepráce.   Díky moc   Hatifnatif

Re: Epilog: Nettie Od: myska111 - 31.01. 2012
Je pravda, že ten předešlý závěr mi přišel trochu přeslazený, ale tento je fakt smutný i když věřím, že v mysli byli spolu šťastni až do smrti. Byla to velmi zajímavá a zvláštní povídka. Chci poděkovat překladatelkám, že ji dotáhly až dokonce. Nevím co víc napsat. Jsem z toho konce trochu rozpačitá. Díky

Re: Epilog: Nettie Od: Zuzana - 30.01. 2012
Čítala som si komentáre pod poslednou kapitolou a váhala som či mám prečítať epilóg. A po tom upozornení v úvode, som si povedala, že ho neprečítam. To bolo ráno v práci. Nemala som odvahu, ale zvedavosť a tá masochistická stránka mojej povahy predsa len neodolala. Pripravila som si balíček vreckoviek pohár vína a začítala som sa... A napodiv, mne sa tento koniec k tejto poviedke páči viac ako ten predošlý. Tento mi pripadá taký skutočnejší. Aj keď by som bola ochotná (a veľmi rada) zmieriť sa s tým romantickým. Ale len vtedy, keby bol oficiálny a nebol by žiaden iný. Takto beriem tento, pretože ja príbeh vnímam ako keby postavy autorka naozaj oživila a oni sa správali tak ako ich vymyslela, teda aj koniec musí byť taký. Asi som už bola po tých komentároch a upozornení zmierená a spokojná, lebo slzičky sa nekonali. Beriem to ako happy end, lebo veď neumreli a žijú si svoj život, akurát ho už nevidíme. Ale slzy mi tiekli pri tom príbehu o autorkinej babičke a dedkovi. Je to krásny dôkaz o tom, že láska naveky až kým nás smrť nerozdelí naozaj existuje Ďakujem za krásny úplne nádherný preklad všetkým, ktoré ste ho pre nás priniesli.

Re: Epilog: Nettie Od: solace - 30.01. 2012
Tiež sa pridávam k tým, ktorí nemajú radi smutné - patetické konce FF príbehov. Nemyslím, že happy end musí byť bezpodmienečne sladký. Severus s Hermionou si v tejto poviedke veľa vytrpeli a zaslúžili lepšiu budúcnosť, než ležať vedľa seba v kóme a žiť vo svete snov. Možno v tom svojom svete boli šťastní, ale všetci ostatní, ktorí ich mali radi, trpeli. A tých je mi ľúto ešte viac... To však nemení nič na tom, že ide o skvelú poviedku, prakticky partí medzi FF bestsellery s pairingom SS/HG. Prekladateľkám a betám patrí moje veľké ďakujem. Odviedli ste skvelú prácu. *palec hore*

Re: Epilog: Nettie Od: anetan007 - 30.01. 2012
A samozřejmě děkuji za překlad, za krásný překlad, sice to trvalo, ale nechtělo by se mi to číst v originále. Zlatá čeština.

Re: Epilog: Nettie Od: anetan007 - 30.01. 2012
Sakra, ty polsední řádky mě zničily... ;( Jak jsem psala, byla to zvláštní povídka, ale byla svým způsobem úžasná. Obdivuji autorku za sepsaní něčeho takového. Ale už nikdy nechci brečet u povídky, protože je tak reálná. Chci šťastné konce, ve skutečném světě. Jsou to jen postavy, ale budou mi chybět.

Re: Epilog: Nettie Od: Gift - 30.01. 2012
Ano! Nechci si hrat na cynika, ale opravdu si myslim, ze povidka mela byt takto zakoncena. Ne snad kvuli tomu, ze konec byl "spatny", ale proto, ze to jakoby dokreslilo atmosferu cele povidky. Zila vlastnim melancholickym svetem. A ten svet byl krasny. Svym vlastnim zpusobem (povidka nedosahla sice do me TOP 10, kazdopadne na ni rozhodne! nezapomenu), ale krasny. Proto jeste jednou diky. Za preklad jsem moc vdecna.

Re: Epilog: Nettie Od: luisakralickova - 30.01. 2012
Jo, jo, já to věděla... Po minulé kapitole jsem si říkala, že si závěr asi špatně pamatuju a konec jsem si asi domyslela, ale je to tady. A to hodná autorka upozorňuje předem...No co už, bylo to i tak moc krásné a bravurně přeložené, moc děkuju všem za překlad a zážitek v češtině.

Re: Epilog: Nettie Od: kometa - 30.01. 2012
Jiřino, díky nastokrát, že ses tenkrát ozvala a pomohla a dopřeložila jsi to, na co mi síly nestačily - jsem napořád tvým dlužníkem. Jacomo, tobě taky díky moc za pomoc a podporu, jste prostě obě úžasné, díky, díky, díky Taky mám velkou radost, že se povídka líbila, já ji mám moc ráda.

Re: Epilog: Nettie Od: GwenLoguir - 30.01. 2012
Sakra, zase mám slzy v očiach a to som si na začiatku kapitoly bola istá, že sa tentokrát udržím. Ďakujeme za nádherný preklad. Výber poviedky bol - proste úžasný.

Re: Epilog: Nettie Od: denice - 30.01. 2012
Tak jsem si poplakala a při příštím čtení budu předstírat, že tento konec neexistuje. Měla jsem podezření, že by to takhle mohlo dopadnout, na konci minulé kapitoly se mi ulevilo, a tohle byl tedy blesk z čistého nebe. No, aspoň jsou spolu. Děkuji za krásnou povídku.

Re: Epilog: Nettie Od: anynka - 30.01. 2012
Bola to uzasna poviedka, minula kapitola mi urobila obrovsku radost, ze ich laska nakoniec zlomila tu kliabu a porazila sedu. Slzy sa mi tlacia do oci, pretoze tento zaver je uzasny,,, je to take pravdive a zaroven smutne, pretoze ked dvoch ludi spaja laska, na nicom inom nezalezi. Bolo by super precitat si dokonaly happy end, ale taktiez by bolo tazke uverit, ze zivot je len krasna rozpravka so stastnym koncom.  Dakujem za preklad, a drzim palce pri dalsej praci. Som dojata:)

Re: Epilog: Nettie Od: Patolozka - 30.01. 2012
No on to nakonec vlastně byl šťastný konec. A Nettie se mi moc líbila i Harry. Je to opravdu krásná povídka a moc děkuji za skvělé překlad!

Re: Epilog: Nettie Od: Jacomo - 30.01. 2012
Jsem moc ráda, že jsem se mohla na této povídce aspoň trošku podílet, protože je to nádherný příběh. Ano, konec je smutný, ale přesně jak píše autorka, kdyby nebyl, nebylo by to ono. Celou dobu jsem spěli právě sem. Já to chápu tak, že nakonec to byla Hermiona, kdo zachránil Severuse. To, že uvěřil její lásce, způsobilo, že kletba ztratila moc jim ubližovat, ale z Hermioniny mysli je nepustila. A tak Hermiona stvořila pro sebe a Severuse Šťastný Konec - přímo tam ve své hlavě. Zrovna tak, jako to udělal autorčin dědeček pro sebe a svou lásku. Zrovna tak, jako to my děláme ve fanfiction, když dáváme našim milovaným postavám šanci na jejich A žili šťastně až do smrti...

Re: Epilog: Nettie Od: marci - 30.01. 2012
kdysi jsem tuhle povídku četla v originále.... Teď jsem se zařekla, že Epilog číst nebudu. Přečetla jsem. Blbec - v práci, takže jsem měla velké štěstí, že mi do kanceláře nevrazil někdo zrovna v momentě, kdy jsem prohrála boj se slzami... několik bojů... Ale nakonec snad ani nelituji, že jsem neodolala. Bylo to krásně přeložené a někdy holt se člověk dojmout musí.... teď ovšem NUTNĚ potřebuji nějaký šťastný konec! Díky moc za strhující překlad!

Re: Epilog: Nettie Od: Marioneta - 30.01. 2012
Díky všem překladatelkám i betám za skvělý překlad a dokončení krásného příběhu… stále se snažím sama sebe přesvědčit, že to vlastně skončilo dobře, ale moc se mi to nedaří :-) Na druhou stranu, ten konec 19 kapitoly nějak k celkové atmosféře povídky moc nesedl… asi by se mi nejvíc líbilo, kdyby celý příběh autorka ukončila touto větou: Jen doufala, že ji nenechá zase čekat několik měsíců, než jí dovolí, aby ho políbila.

Re: Epilog: Nettie Od: Jimmi - 30.01. 2012
Na začiatok sa ospravedlňujem, poviedku som prestala čítať vtedy, keď som prečítala v origináli záver. Toto je presne ten typ, ktorý neznesiem. Povedala som si, že si to možno prečítam, keď to bude celé. Prišla mi záverečná kapitola. Samozrejme, že som sa začítala ešte skôr ako bola vonku. Je nádherné preložená, ale slzy mi tiekli už v polovici, skrátka som to nezvládla dočítať. Takéto závery majú na mňa hrozný vplyv, bolí ma z nich duša či srdiečko, jednoducho ich nechcem čítať. FF mám na to, aby ma rozveselila, aby som pookriala na duši a z tohto... príbeh je to nádherný, ale nie pre mňa. Chcem sa ale poďakovať Komete, že takúto krásu preložila, za obrovský kus práce a srdiečka, čo do toho vložila. Ďakujem takisto Jiřine za dokončenie prekladu a Jacomo, ktorá má tiež na jeho kvalite svoj leví podiel. Ďakujem. Je to úžasné dielo, nádherne napísané, nádherne preložené...  

Re: Epilog: Nettie Od: Elza - 30.01. 2012
Nádhera. Ten Severusův dopis na konci byl dokonalý. I když slzy do očí mi vnesla až poznámka autorky o dědečkovi. *;-) Přiznávám, že jsem předchozí "šťastné" zakončení prostě přeskočila (měla jsem to dočtené v anj), tato povídka je totiž daleko hezčí tak, jak ji autorka naplánovala. Po Harryho "vyhození" z Hermioniny mysli a jejím útěku zpět... má následovat toto. Je to pěkné. Díky za výběr a překlad, kočiny!

Re: Epilog: Nettie Od: ansus - 30.01. 2012
Krásný konec - úplně v duchu celé povídky. Moc se mi to líbilo - díky za skvělý překlad. Severusův dopis, rituál svazování rukou ... nádhera. Ještě jednou díky!

Re: Epilog: Nettie Od: SaraPolanska - 30.01. 2012
No, to jsem si dala, když jsem si minulou kapitolu přečetla v angličtina a naivně si myslela, že to skončí dobře. Epilog jsem nečetla. Každý musí uznat, že poslední kapitola byla jako by uspěchaná a sladká. Nečekala jsem, že epilog obrečím, ale stalo se. Dokreslil celý příběh a musím k tomu říct toto: ztráta milovaného člověka je to nejtěžší, co nás může potkat. Severus Hermionu neztratil a ona neztratila jeho. Konec tedy je sťastný z jejich pohledu a jestli je i my milujeme, tak jim to budeme přát. Nezemřeli, jen žijí jinde. Ve svém vlastním světě, aniž by tušili, že se ven nikdy nedostali. Alespoň tak jsem to pochopila. To předčítání tedy možná nemá tolik smysl. Gratuluji k úspěšnému zakončení překladu. Děkuji všem, co se na něm podíleli a dopřáli nám tak krásný příběh. Děkuji, děkuji. Povídku si určitě ráda přečtu znovu, ale nemyslím, že to bude brzy. Byla krásná, ale přeci jen trochu bolí.

Re: Epilog: Nettie Od: Eggy - 30.01. 2012
Práve kvoli tomuto koncu som tuto poviedku znova necitala.. vedela som ako to skonci kedze som to citala v AJ a preto som ani nekomentovala.... teraz som preletela poslednu kapitolu a preklad sa mi zda skvely...  blahozelam :)

Re: Epilog: Nettie Od: teriisek - 30.01. 2012
A já byla tak naprosto přesvědčená, že minulá kapitola byl konec a skončí to dobře! Ještě když jsem začínala číst epilog, myslela jsem si, že se probudili! Ale tohle bylo tak strašně smutné a přitom tak strašně nádherné, nevím, co říct. Nakonec byli všichni šťastní, ale... proč museli všechno pochopit, až když už bylo pozdě? A proč se vlastně neosvobodili, když se jim to prokletí podařilo porazit? Je mi hrozně smutno, ten dopis jsem vyloženě obrečela:( Děkuju za nádherný překlad, vážně jsem moc ráda, že jsem si tuhle povídku mohla přečíst!

Prehľad článkov k tejto téme:

Michmak: ( Jiřina )30.01. 2012Epilog: Nettie
Michmak: ( Jiřina )25.01. 2012Kapitola 19 Snape a Hermiona
Michmak: ( Jiřina )11.01. 2012Kapitola 18 Harry
Michmak: ( Jiřina )10.01. 2012Kapitola 17 Hermiona
Michmak: ( Jiřina )19.11. 2011Kapitola 16 Nettie
Michmak: ( Jiřina )30.09. 2011Kapitola 15 - Snape
Michmak: ( Jiřina )19.09. 2011Kapitola 14 - Hermiona
Michmak: ( Jiřina, Kometa )11.05. 2011Kapitola 13 Snape
Michmak: ( Jiřina, Kometa )09.04. 2011Kapitola 12 Nettie
Michmak: ( Kometa )02.04. 2011Kapitola 11. Hermiona
Michmak: ( Kometa )14.08. 2010Kapitola 10. Snape
Michmak: ( Kometa )14.06. 2010Kapitola 9. Nettie
Michmak: ( Kometa )20.02. 2010Kapitola 8. Hermiona
Michmak: ( kometa )02.02. 2010Kapitola 7. Snape
Michmak: ( Kometa )12.12. 2009Kapitola 6 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.11. 2009Kapitola 5 Nettie
Michmak: ( kometa )12.11. 2009Kapitola 4 Snape
Michmak: ( kometa )30.10. 2009Kapitola 3 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.10. 2009Kapitola 2 Snape
Michmak: ( kometa )21.10. 2009Kapitola 1 Nettie
. Úvod k poviedkam: ( kometa )13.10. 2009Úvod k poviedke