Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Srdce bez společníka

Kapitola 18 Harry

Srdce bez společníka
Vložené: Jimmi - 11.01. 2012 Téma: Srdce bez společníka
Jiřina nám napísal:

Heart with no companion

Napísala : Michmak

Přeložila: Jiřina

Beta-reader: Jacomo

Art credit: : Jonathan3333, autor banneru: Jimmi

Je po válce, Voldemort je poražen. V závěrečné bitvě se Hermiona Grangerová zcela nečekaně vrhne před Severuse Snapea, takže ji zasáhne neznámá kletba, kterou na něj vyslal Lucius Malfoy. Díky tomu leží v kómatu v nemocnici U svatého Munga a její stav je už několik měsíců beznadějně stejný. Pokusy o zjištění, jakou kletbu Lucius použil, selhávají a za Hermionou chodí pravidelně už jen jeden člověk. Ačkoliv vlastně ani pořádně neví, proč to dělá, každý večer přichází Severus Snape a usedá k Hermioninu lůžku...

Poviedku v originálnom znení nájdete na adrese:

http://www.fanfiction.net/s/2056132/18/Heart_With_No_Companion

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 18 Harry

Harry Potter nikdy nechtěl být slavný, a přesto se to stalo a nic s tím nenadělal. Nikdy nechtěl být ‚záchranou kouzelnického světa‘ a klidně by spokojeně prožil zbytek života, aniž by znovu zaslechl to otravné a divné pojmenování ‚chlapec-který-přežil‘.

Nenáviděl být ‚chlapcem-který-přežil‘, protože to znamenalo být ‚chlapcem-který-přežil-aby-viděl-své-kamarády-trpět-a-umírat‘. Válka ho změnila – byl tvrdší, rychleji se rozhněval a pomaleji odpouštěl. Byl méně optimistický, méně důvěřivý – ale pouze méně. Vlastně už ani nevěděl, jaký vlastně teď je – pokud to vůbec kdy věděl. Jediné, čím si byl jistý a čemu věřil, bylo, že se vše zlepší po Hermionině návratu. To ona vždy byla z nich ta rozumná. Spoléhal na ni více než z pouhého přátelství – spoléhal na ni jako na hlas rozumu, který mu vždy v pravou chvíli řekne, že se chová jako hlupák, nebo že se má víc učit, nebo si nedělat tolik starostí. Během těch posledních měsíců před konečnou bitvou pro něho představovala klidné oko hurikánu kolem něho.

Od konečné bitvy, ve které ji ztratil, se už necítil vyrovnaný. Rychle se v něm střídaly emoce a zanechávaly ho naplněného úzkostmi nebo vztekem. Říkal si, že kdyby mu Snape nepomáhal, Hermiona by byla ještě s nimi. Nechápal, jak se mohla s plným vědomím vrhnout do cesty Malfoyově kletbě. Ani na okamžik nemohl uvěřit, že by se pro Snapea někdo chtěl dobrovolně obětovat.

Nikdy ho neměl rád a Snape neměl nikdy rád jeho. Každý to věděl a nemělo smysl předstírat, že to je jinak. Během těch těžkých měsíců, kdy byla Hermiona upoutána na lůžko, to byla jen jeho utkvělá nechuť a nedůvěra ke Snapeovi, co ho udržovalo příčetného a soustředěného. Věděl, že to není správné. A přece proti těm pocitům nic nedělal. Nenávidět Snapea bylo jednodušší než nenávidět sám sebe.

A to také dělal. Nenáviděl se. Kdyby se s ním Ron nepřátelil, nebyl by během té poslední bitvy ohrožen. Harry by se nikdy nemusel dívat, jak se hlava jeho přítele oddělila od těla s takovou hrubou silou, že se rána uzavřela hned při svém vzniku jak vypálená. Nikdy by nemusel pohlédnout do očí Molly a Arturovi – těm nejbližším, kteří pro něj byli jako jeho rodiče – a vědět, že to byla jeho chyba, že je jejich nejmladší syn mrtvý. Stále bylo neuvěřitelně těžké navštívit Doupě, plné vzpomínek na šťastnější časy, kdy byla rodina Weasleyových úplná. V bitvě ztratili Harryho vinou nejen Rona, ale i Percyho. Když Harry nakonec Voldemorta zabil, rozplynul se spolu se zbytkem označených Smrtijedů.

A Ginny… stále ještě mnoho nemluvila, ale když ji naposled viděl, pokusila se zažertovat, že zubatá jizva, vedoucí jí dolů středem tváře, je daleko působivější, než ten jeho malý blesk, pak se ale rozplakala a utekla z místnosti. Už přes rok se ho Artur nezeptal na nic vyrobeného u mudlů a pokaždé, když se Molly na něj podívala, byl si Harry jistý, že si přeje, aby tu byl místo něj Ron.

Potřeboval z toho všeho někoho obvinit a Snape se k tomu náramně hodil. Harry si vlastně zvykl na tu možnost přenášet vlastní odpovědnost a pocit viny na někoho druhého.

Samozřejmě už dlouho věděl, že Snape Hermioně nijak neubližuje. Bylo nemožné přehlížet skutečnost, že se Snape téměř ubíjí ve snaze nalézt pro ni léčbu, a nyní se zdálo, že možná – jen možná – se to podařilo.

A Harry zatím neudělal nic, aby pomohl. Znechuceně si povzdechl, upravil si brýle na nose a zamířil do sklepení. Dnes otestují Snapeovu hypotézu, užijí lektvar a pokusí se osvobodit Hermionu.

Přemýšlel, jestli mu někdy Hermiona odpustí.

Snape na něho čekal před Hermioninými pokoji a přecházel po chodbě sem a tam. Harry slyšel ozvěnu kroků už přes několik chodeb a poznal je. Sedm let ostražitosti, jestli je nezaslechne, když se plížili s Ronem a Hermionou, způsobilo, že byl pozoruhodně dobře obeznámen s různými zvuky, vydávanými Snapeem při chůzi, od tichounkého šustění, když Snape proklouzával mezi stíny na chodbách v naději, že přistihne nějakého zatoulaného studenta, až k těžšímu a uspěchanému klapotu, jak podpatky jeho bot narážely na zem, když byl naštvaný nebo netrpělivý. Harry doufal, že to, co nyní slyší, je netrpělivost.

Snape se na něho zamračil, když se vynořil zpoza rohu: „Pottere.“

„Profesore Snape“.

Oba muži stáli chvíli rozpačitě v chodbě, a pak Harry kývnul směrem k zavřeným dveřím: „Neměli bychom jít dovnitř?“

„Za chvíli,“ zamračil se Snape. „Potřebujeme si promluvit, a nechci, aby to Hermiona zaslechla a začala si dělat starosti.“

 „Nějaký problém? Myslíte, že to nebude fungovat?“ zeptal se zvědavě Harry a přistoupil blíže.

Snape pohrdavě mávl rukou. „Bude to fungovat. Ale je to nebezpečnější, než si Hermiona myslí. Je přesvědčena, že ji dnes osvobodím, což také udělám. A stejně tak je přesvědčena, že se s ní vrátím. Ale tím si nejsem tak jistý.“

Harry na něho zíral: „Cože?“

„Kletba je živá, Pottere. Hledá mě. Jsem si jistý, že mohu Hermionu od ní osvobodit, ale jestli je kletba příliš silná – když to bude vypadat, že jediná cesta, jak Hermionu osvobodit, je nechat kletbu, aby si podržela mne, udělám to.“

„To nemůžete!“ protestoval Harry. „Hermiona nebude nikdy souhlasit, abyste se při jejím osvobození obětoval!“

„A proto jsem jí o tom neřekl,“ souhlasil Snape lhostejně. „Musíte mi slíbit, Pottere, že uděláte přesně to, co vám řeknu. Vstoupím do její mysli první, a pak vás vezmu za ruku. Lektvar by nás tři měl propojit a dovolit, aby vás můj dotek přivedl se mnou. Nejspíše se ocitnete ve velkém foyeru, podobném hlavnímu vstupu do Bradavic. Zůstaňte tam – potřebuji vás na okraji její mysli, abyste nás jistil, kdyby to prokletí chtělo dostat nás oba. Jestli se nemýlím, uvidíte jakési pouto, připojující vás ke mně a mne k ní. Až ji budu mít, umístím ji mezi nás – vy budete první, kdo opustí její mysl, a dostanete nás ven, stejně jako sebe. Když budu muset z nějakého důvodu přerušit naše spojení, budete mít jen omezený čas, abyste Hermionu dostal ven dříve, než budete násilně vypuzen z její mysli. Jestliže vám někdy – kdykoliv – řeknu, abyste se dostali ven, půjdete – a bez diskuze, jen ji popadněte a utíkejte. Nepouštějte ji, neohlížejte se. Rozumíte?“

„Ale - “

„Žádná ‚ale‘, Pottere,“ zavrčel Snape. „Pochopte to. Ano nebo ne. Zvládnu to bez vás, když budu muset.“

„Chápu to, Snape,“ odpověděl Harry. „Udělám všechno, jak říkáte.“

Oba muži na sebe okamžik mlčky hleděli, než Snape sklonil hlavu. „Ještě vás chci požádat o jednu laskavost, Pottere. Kdyby se mi nepodařilo se vrátit, postarejte se, aby Hermiona dostala mé knihy. Chci, aby je měla ona. Albus je obeznámen s dalším, co bude třeba udělat.“

„Vy ale neprohrajete, Severusi. Hermiona by vám nikdy neodpustila, kdyby ano.“

„Čehož jsem si velmi dobře vědom, to vás mohu ujistit. Co se toho týče, je dost tvrdohlavá.“ Snape odpověděl sarkasticky, ale jak to říkal, Harry slyšel v jeho hlase upřímnou náklonnost ke své kamarádce.

„Chtěl bych, abychom mohli být přáteli, Snape,“ nabídl náhle Harry, natáhl ruku a popadl Snapea za paži, právě když se začal obracet ke dveřím.

Snape se na něho ušklíbl. „Rád bych řekl, že to také tak cítím, Pottere, ale upřímně – není to tak. Možná ale, že až osvobodíme Hermionu, to znovu uvážím.“

Když Harry následoval Snapea do Hermionina apartmá, uvědomil si, že se přihlouple usmívá.

Lektvar byl krupičkovatý a odporný. Harry si nebyl jistý, co všechno do něho Snape přidal, ale rozhodně se nesnažil, aby směs dobře chutnala. Harry si musel zacpat nos, když ho pil, a celou dobu bojoval s nutkáním ke zvracení. Snape se samozřejmě na něho ušklíbl a hodil do sebe svůj pohár na dva rychlé hlty. Nettie se zabývala Hermioniným hrdlem, aby ji přiměla polykat a dávala bedlivě pozor, aby ani kapka nevytekla koutkem úst.

Po stranách postele stáli Albus a Trelawneyová. Harry věděl, proč tu je Albus – konec konců byl to ředitel – a také vypadal jako tajemný mistr lektvarů. O Trelawneyové předpokládal, že tam je, aby Snapeovi dávala vědět, jak vypadají jejich aury.

„Severusi, drahý chlapče,“ popošel Albus vpřed, když Snape odložil pohár. Prsty mu nervózně tápaly po obvyklém sáčku cukrátek a hlas se mu během řeči trochu chvěl. „Slib mi, že neuděláš nic bláhového.“

„Slibuji.“ Snapeův hlas byl silný a plný citu ke staršímu muži.

„Nehrajte si teď na hrdiny,“ pokračoval Albus, jakoby neslyšel Snapeovu odpověď. „Prošli jsme spolu mnohým, než aby to jen tak skončilo.“

Snape se natáhl a uchopil pevně ruce starého muže: „Albusi.“

Harry byl překvapený, když viděl, že Brumbál má v očích slzy. „Myslím, že jsem ti nikdy neřekl, jak velice jsem na tebe hrdý…“

„Albusi…“

„Jak obdivuji vše, co jsi udělal na podporu Světla… abychom my všichni byli v bezpečí.“

„Albusi…“

„Jsi ten nejstatečnější muž, kterého znám, Severusi. Stal ses pro mne téměř synem. Prosím…“.

„Albusi…“ Snape vyprostil svou ruku, sáhl do kapsy a vytáhl kapesník a vtiskl ho do vrásčitých prstů starého muže. „To není třeba. To si nezasloužím.“

„Zasloužíš. A zasloužíš si mnohem víc,“ odpověděl Albus. „A až přivedeš slečnu Grangerovou zpět mezi nás, už nechci nikdy slyšet, jak sám sebe takhle znevažuješ. Rozumíš?“

„Ano, Albusi. Rozumím perfektně.“

Brumbál se pak podíval na Harryho a jeho modré oči zářily přes slzy jako safíry. „Dávej za mne na něho pozor, Harry. Přiveď je oba nazpátek.“

Harry němě přikývl.

Snape se k němu obrátil: „Připraven, Pottere?“

„Jako nikdy,“ odpověděl.

Snape se obrátil k Nettie, která mu stála po levici a nervózně si mnula ruce. Harry ohromeně sledoval, jak se Snape naklonil a lehce ji políbil na tvář. „Nebuďte tak nervózní, Nettie. Ujišťuji vás, že pomyšlení na to, jak mi navěky předčítáte ty zatuchlé viktoriánské románky, pro mne nemá žádné kouzlo. Vrátím se.“

Nettie jen nakrčila nos. „Nestoudníku.“ Ale usmála se a pohladila ho něžně po rameni. „Nemohu se dočkat, až si konečně popovídám se slečnou Grangerovou.“

„Až zjistíte, že dovede mluvit téměř bez ustání, tak to asi trochu přehodnotíte,“ odpověděl Snape jemně. Pak se obrátil a vzal na vědomí profesorku Trelawneyovou.

„Budu vám naslouchat, Sybillo. Pochybuji, že budu schopen odpovídat, ale stále nám říkejte, co vidíte. Potřebuji ihned vědět, kdyby se zdálo, že šedá sílí nebo nás přemáhá.“

Trelawneyová přikývla a odpověděla vážným hlasem, jaký Harry u ní ještě nikdy neslyšel: „Nenechám tě bez pomoci, Severusi.“

Nakonec se Snape opět podíval na Albuse. „Citrónový bonbón?“ nabídl mu starý muž ze sáčku.

„Myslím, že si dám,“ odpověděl Severus, jeden vylovil a statečně ho vložil do úst. Snažil se jím nezadusit, když ho Albus náhle popadl do pevného objetí.

Harry odvrátil pohled, prudce zamrkal a snažil si připamatovat slib, který dal Snapeovi. Taky by je nechal jít, kdyby musel. Nejdůležitější bylo dostat Hermionu ven.

Snape se na něj podíval a nadzvedl obočí, přičemž mu ústa zkřivil charakteristický úšklebek: „Nemáme na to celý den, Pottere.“

Harry souhlasně přikývl: „Dobře, tak pojďme.“

Snape se natáhl a vzal Hermionu za ruku, tvář mu trochu ztuhla, jak se ponořil do její mysli. Jeho hlas zněl podivně odhmotněně. „Vezmi mě za ruku, Harry.“

Harry ho uchopil za volnou ruku a snažil se neztratit rovnováhu, jak byl náhle vtažen tunelem bahna a temnoty do spoře osvětleného, chladného a prázdného foyeru. Každý nádech působil jako přes vatu. Cítil, jak mu v boji o kyslík hoří plíce, a zapotácel se trochu kupředu ve snaze udržet se na nohou. Jeho tělo bylo ztěžklé a nemotorné, jakoby obalené bahnem, kterým se propadal, a musel se podívat dolů na své ruce, aby zjistil, jak skutečně vypadají.

Nic na nich neulpívalo. Ve tmě viděl jen bíle světélkující svazek, kterým byl připoután kolem pasu jako lanem. Druhý konec vedl dolů halou – stěží na jeho konci rozeznal Snapea, jeho tmavý šat snadno splýval se stíny.

Hermiono!“ volal Snape a jeho hlas se podivně rozléhal pod klenutými stropy. „Říkal jsem ti, ať na nás tady čekáš. Kde jsi?“

Žádná odpověď. Snape zavolal znovu, hlasitěji, důrazněji. Harry sebou až trhl, jak naléhavý byl jeho hlas, který mu zaútočil na ušní bubínky. „Hermiono!

Z dálky, jakoby z vodních hlubin, slyšel profesorku Trelawneyovou. „Severusi, tvá aura se mísí s Hermioninou tak jako předtím. Barvy ale zůstávají silné. U Harryho žádná změna.“

Snape,“ zavolal, „co se děje?“ Popošel o několik kroků dále, ale pohyboval se s velikými obtížemi.

Snape se otočil a vyštěkl: „Zůstaň, kde jsi! Už jsi zapomněl, co jsem ti říkal?

Kde je Hermiona?“ volal Harry. „Proč tu není?“

To chci zjistit,“ odpověděl nervózně Snape. „Zůstaň tady – ani se nehni.“ Dokonce, i když mluvil, viděl Harry, že postupuje dále potemnělou chodbou. Zdálo se, že Snape nemá s pohybem žádné potíže, a Harry přemýšlel, jestli si je vůbec vědom husté a kalné atmosféry, která doléhala na Harryho ze všech stran, nebo jestli si prostě na ni za tu dobu zvykl.

Slyšel ozvěnu mužových kroků, stále slabší a slabší, jak se Snape vzdaloval. Dveřní panty hrůzně skřípěly chodbou, jak prozkoumával jednotlivé místnosti. V jeho volání „Hermiono“ byly slyšet stále větší obavy. Harry myslel, že se rozbrečí.

A nakonec už ani Snapea neslyšel. Svazek kolem pasu byl tenký, téměř na přetržení, světlem už jen chabě pulzoval. Hary popošel o další krok. „Snape! Snape!

„Žádné změny barev,“ pokračovala Trelawnwyová monotónně, „žádné.“

Snape!“

A pak to zaslechl – zběsilé kroky chvatně mířící chodbou k němu. Za těmi spěchajícími kroky bylo ještě něco jiného – Harry napínal uši, aby zjistil, co. Znělo to jako víření křídel kolibříka, nebo rozzlobený hukot včelího roje. Nebo jako rychlý pohyb tisíců podupávajících stonožek. Harrymu se zježily chloupky na zátylku a po celém těle mu vyrazil pot. Něco přicházelo.

Jen na chvilku se mu ulevilo, když uviděl Snapea, který se vynořil na druhém konci chodby, táhl s sebou Hermionu a horečně z ní za běhu strhával něco, co se podobalo provazcům šedé mlhy.

Neohlížej se!“ křičel na ni, „stále běž! Mám tě, jsi v bezpečí! Jsi v bezpečí!

Harry popošel další dva kroky kupředu. „Hermiono!“ vykřikl.

„Do prdele, zůstaň, kde jsi, Pottere!“ zareagoval Snape neurvale. „Říkal jsem ti, ať se nehýbáš!“

Harry!“ vykřikla Hermiona.

„Ta šedá… přichází. Pospěšte si!“ Hlas Trelawneyové se změnil, zněl silněji. Snape měl teď Hermionu před sebou, pouto spojující ho s Harrym bylo, jak se k němu přibližoval, stále volnější. Uchopil ho a obtočil kolem ní jednoduchou posuvnou smyčku.

Harry se rozhlédl a zjistil, že jsou téměř uprostřed chátrající haly, ale už ne na okraji, jako když tam poprvé vstoupili. Hermiona byla dobrých dvacet metrů od něho, a Snape další tři metry za ní. Popadl šňůru kolem pasu a začal zoufale tahat a zároveň postupovat zpět ke zdi. Bylo to jako procházet noční můrou.

Ať už je honilo cokoliv, bylo to mnohem blíž a šíleně to syčelo, jako pára unikající z lokomotivy. Harry cítil, jak se pohnul vzduch, který je obklopoval, a náhle byl vypuzen z chodby. Nad ním se přehnal zkažený závan hniloby a smrti, vlhký a studený. Najednou si připadal zmrzlý jako kus ledu a všiml si, že Snape i Hermiona se pohybují stále pomaleji. Samotný vzduch zhoustnul a zdi kolem něho jakoby se mu tavily před očima, vytékalo z nich něco temného a nepopsatelného. Do žaludku ho olověnou vahou udeřil štiplavý pach mědi.

Chodba, ze které se jen před několika vteřinami vynořili Snape s Hermionou, se s nelidským zavytím široce rozšířila, jakoby se je snažila dohonit. Zdálo se, že z jejího ústí vychází podivné, mrazivé stříbrné světlo, natahuje se jako ostré ledové prsty po podlaze a stěnách a při doteku mění vše na šeď. Tisíce hlasů šíleně skřehotalo: „On nás napálil, on nás napálil, on nás napálil… musíme ho dostat, musíme ho dostat, musíme ho dostat…“

Harry nyní tahal usilovněji, jako kdyby pouhou vůlí mohl přemístit Hermionu do svého náručí. Viděl, že pláče, slzy jí zamrzají na tváři a vlasy divoce vlají kolem hlavy. Kletba – neboť to byla ona, jak si Harry uvědomil – a získávala převahu.

Když se to stalo, Hermiona se stále ještě probojovávala kupředu. Snape ale přestal postupovat a místo toho se obrátil k té věci bez tváře, co je tak usilovně pronásledovala. Harry s hrůzou sledoval, jak Snape sáhl do svého redingotu, vytáhl zlatě zářící dýku a přeťal pouto kolem svého pasu.

Výsledek byl okamžitý – kletba začala jakoby v triumfu syčet a chichotat se, a Hermionou to hodilo kupředu s takovou silou, že Harryho téměř srazila na kolena, jak do něho narazila.

Kal kolem nich sice zmizel, ale foyer zůstal chladný a páchnoucí shnilotinou, jako kdyby jen zadržoval dech. Harry si toho nevšímal a přitáhl si Hermionu do náručí, smál se a pevně ji objímal. „Hermiono, ach, Hermiono!

Sakra vypadněte už odsud!“ křičel na ně Snape, když se rozběhl přes místnost, údy náhle volné, tak jako jejich.

„Ne bez tebe!“ křičela Hermiona. „Pospěš si, Severusi, rychle!

Ta šeď za ním náhle a záhadně zmizela.

Harry teď slyšel Trelawneyovou volat: „Dostaň se pryč, Severusi! Nevidím… ztrácím tvé barvy, hned se vrať!“

A Snape také křičel: „Utíkejte, Pottere! Popadni ji a dostaň ji pryč!

Harry to udělal – natáhl se, prakticky si Hermionu přehodil přes rameno a zamířil co nejrychleji ke vstupu do haly. Hermiona kopala, škrábala a kroutila se jako divoká kočka a pod silou jejích protestů ji málem upustil.

Severusi!“ volala. „Severusi!

Harry byl příliš vyděšený, než aby se otočil a podíval. Hlasy se opět ozvaly, bezduše šeptaly z každého rohu a vítězně se smály: „Máme ho, máme ho, máme ho…“

Pryč, Pottere! Dostaň ji odsud pryč!

Harry, pusť mě! Severusi! Severusi!“ Hermiona teď plakala. „Pusť mne, Harry. Já ho mohu zachránit – mohu ho zachránit!“

To nejde,“ vyrazil ze sebe Harry, „slíbil jsem mu, že tě odsud odvedu.“

Harry Pottere, jestli jsi můj přítel, jestli mě máš rád – tak mě pustíš.“ Její hlas byl zlomený a ochraptělý od křiku. „Nemohu bez něho žít. Nikdy ti neprominu, jestli mě nenecháš jít.

Můžeš mít mě, ty krvavá bestie!“ slyšel křičet Snapea, „dej jim pokoj a nech je jít! Pottere! Vypadněte – vem ji odsud pryč!

Harry měl slzy v očích. „Hermiono –  …“ Dostal se už k místu jejich původního vstupu. Když vyhlédl, viděl ostatní, jak čekají v jejím pokoji.

Albus a Nettie stáli bok po boku, v napětí se pevně drželi za ruce, a hleděli na bezvládné tělo Snapea, stále pevně svírajícího Hermioninu ruku. Viděl svůj vlastní obličej, slzy, tekoucí mu ze strachem rozšířených očí. Trelawneyová vzadu nahlas mumlala: „Vidím jen dva z nich, ten třetí se mi ztratil…!“

On to chce udělat takhle, Hermiono,“ řekl Harry, „chce tě zachránit.“

A já chci zachránit jeho,“ odpověděla zlomeně. „Prosím, Harry. Já vím, že ho mohu vyvést ven. Já to VÍM. Ale jak jednou odsud odejdu, nebudu schopná se už vrátit – jak bude spojení pryč, je ztracený.“

Harry opět vyhlédl do místnosti, a pak postavil Hermionu na zem. Pevně ji svíral kolem ramen – uvědomoval si, že čas ubíhá a že každým okamžikem může být vypuzen ven. Kdyby se to stalo, když ji bude stále ještě držet, bude volná.

Vzadu se zatím opět objevily šedé provazce, téměř úplně obklopily Snapeaa zabalovaly jeho tělo do tlustého zámotku. Zdálo se, že z vnitřku místnosti vysávají veškerý život. Občas mohl Harry zahlédnout záblesk zlaté dýky, ale věděl, že Snape bojuje předem prohranou bitvu.

Hermiono, nemohu tě ztratit – nemohu!

Stejně mě ztratíš, když mě nenecháš jít. Nikdy už na tebe nepromluvím, Harry, přísahám.“

Harryho oči se rozšířily a zatřpytily se slzami: „Můžeš… opravdu myslíš, že ho můžeš zachránit?

Vím, že mohu,“ odpověděla, „jako on zachránil mne. Copak jsem ti někdy lhala, Harry? Jen mi věř… musím ho dostat zpět… prosím, prosím… nemohu ho opustit… Miluji ho, Harry!

Když se na ni podíval, na její slzami zmáčenou tvář, když viděl strach v jejích očích, poznal, že ji musí nechat jít. Měl ji rád, a to znamenalo chtít, co chtěla ona – a ona chtěla zachránit Snapea. Nebyl si jistý, jestli je ho schopna přivést zpět, ale věděl, že nemá právo ji zastavit. Nezáleželo na jeho potřebách, rozhodnutí bylo na Hermioně. A ona milovala Snapea. Toho umaštěného zmetka. Severuse.

Snape byl nyní vláčen pryč chodbou, ze které před zdánlivě už dlouhou dobou vyvlekl Hermionu, ale stále se chabě bránil.

Slib mi, že se vrátíš, Hermiono. Slib mi to!

Slibuji, Harry,“ odpověděla. Její hlas byl tak milý, jak si ho pamatoval. „Oba se vrátíme.“

Harry si ji přitáhl blíž do těsného objetí a políbil ji do vlasů. Nemohl zastavit slzy, které mu vytékaly z očí, a ani se nesnažil je skrývat.

Hermiona ho rychle objala a políbila na tvář, pak se obrátila a rozběhla se zpět za Snapem. „Uvidíme se brzy, Harry. Slibuji!

Mám tě rád, Hermiono. Vždy jsem chtěl, abys byla šťastná,“ řekl tiše Harry, když ji pouštěl. Hluboko ve svém srdci věděl, že to bylo opravdu rozloučení.

Stál tam dlouho, sledoval, jak zmizela vzadu v chodbě, a cítil, že se jeho srdce znovu láme jako v ten den konečné bitvy.

Hermiono,“ zašeptal. Svět kolem něho se náhle rozvibroval a on byl vržen zpět, řítil se střemhlav dolů tím černým tunelem, kterým sem putoval, aby ji našel.

 

Poznámka autorky:

Smutné písně toho říkají tolik… takže, zde je další.

Crowded House – Pád k tvým nohám

Dnes v noci jsem jí opravdu nablízku

A cítím, jak se v ní pohybuji

Jak leží ve tmě

A myslím, že ji začínám poznávat

Nedělej si starosti

Až zavoláš, budu tady

A vždy když klesnu k tvým nohám

Necháváš své slzy na mne dopadat

Kdykoliv se dotknu tvé hluboké bolesti

Teď se přede mnou schováváš

Mluvíš nějak divně

Slova neznějí správně

Ale všechna je cítím, jak se v tobě tvoří

Budu čekat, až zavoláš

A kdykoliv klesnu ke tvým nohám

Nenechávej své slzy kanout na mne

Kdykoliv se dotknu tvé hluboké bolesti

Obviňující prst ukazuje sám na sebe

A já toužím nabídnout sám sebe

Chceš mě mít zde nebo potřebuješ mou pomoc

Kdo ví, co by se mohlo stát

Padám

Až budu klesat k tvým nohám

Smáčej mne svými slzami

Pokaždé když padnu, pokaždé

 


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 09.05. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 20.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 18 Harry Od: mami - 24.04. 2014
Takto to nemoze skončit. Prostě, nie. Harry sa konecne zachoval nesebecky. Severus sa obetoval wow Herm ho určitě dostane preč. Je příliš tvrdohlava, aby ho nechala tak.

Re: Kapitola 18 Harry Od: Manus63 - 23.01. 2012
ÁÁ tohle je naprosto úžasná povídka, i když SS+HG moc nemusim tahle povídke je naprosto boží. Takže prosím co nejrichleji další kapitolku    

Re: Kapitola 18 Harry Od: Sevik99 - 16.01. 2012
Dovolím si otázku, kterou jako autorka z duše nesnáším a vylétávám kvůli ní z kůže. Kdy se můžeme těšit na pokračování? Tahle povídka je vážně skvělá a ačkoli se čím dál tím víc obávám hořkosladkého konce, pořád doufám v ten štastný. Jsem ráda, že se najdou lidé, co mají dost kuráže pustit se do překladu a děkuju jim za snahu a námahu.

Re: Kapitola 18 Harry Od: anynka - 14.01. 2012
Tak toto bola pekne brutalna kapitolka, ja som v 17 verila v happy end a teraz napato cakam, co z toho bude ... ale snad vymyslia nejake silnejsie kuzlo, ktore zlomi tu strasnu kliatbu ...  Zasluzili by si konecne stastne obaja vyliezt z tych sedych put a tesit sa s ostatnymi v normalnom svete, ale hlavne ze budu spolu... tesim sa na dalsiu kapitolkuuuu   A dakujem za preklad, to vazne ostavaju len dve do konca??

Re: Kapitola 18 Harry Od: anetan007 - 13.01. 2012
Pane Bože, rok, rok se sem pomalu denně chodim dívat, jestli nepřibyla kapitola, a jestli se oba nevrátí, tak se zblázním... Je to zvlášní povídka, asi jsem nic podobného nečetla, ale líbí se mi, má své kouzlo. A ten konec byl nepopsatelný. I přesto, že jsem napjatá, si nepůjdu přeložit konec a budu se těšit asi z planých nadějí, že to dobře dopadne.  Děkuji za krásný překlad. 

Re: Kapitola 18 Harry Od: Katherine - 12.01. 2012
Ona ho z toho dostane, jsem si jistá. Doufala jsem, že k tomu vůbec nebude muset dojít, ale to by asi bylo málo napínavé, co? :) Díky za dvě skvělé nové kapitolky a teď se vážně nemůžu dočkat pokračování! :)

Re: Kapitola 18 Harry Od: GwenLoguir - 12.01. 2012
Ja budem revať... pamätám si dobre ešte dve kapitoly? Ich a Nettiena?

Re: Kapitola 18 Harry Od: Patolozka - 12.01. 2012
Krásné a smutné, asi nevím, co k tomu více napsat:-( Děkuji za rychlé přidání dalí kapitoly!

Re: Kapitola 18 Harry Od: SaraPolanska - 12.01. 2012
Panejo. Dlouho jsem nezadala koment, ale ono to bylo hlavně asi tím, že dlouho nic nebylo. Proto si vážím tak rychle přidaných dvou kapitol hned za sebou. Povídka je nádherná, stejně jako překlad, ale z dnešní kapitoly soudím, že povídka nebude mít dobrý konec. Kolik má celkem kapitol 20? Tuším, že 20. Kéž nás nebudeš napínat dlouho, protože v tomhle okamžiku je to opravdu mučící nevědět, jak to dopadne. :-) Díky.

Re: Kapitola 18 Harry Od: zuzule - 12.01. 2012
Páni, to byla dechberoucí kapitola! Jen doufám, že Hermiona ví, co dělá.

Re: Kapitola 18 Harry Od: marci - 12.01. 2012
To byla rychlost... nečekala jsem, že se dnes objeví nová kapitola. A pokorně přiznávám, že jsem po většinu čtení slzela. Moc dojemné a moc krásné. Velice děkuji za krásný překlad a doufám, že to snad nakonec dopadne dobře... I když, co je dobře, že....  Prostě díky.

Re: Kapitola 18 Harry Od: Zuzana - 12.01. 2012
Nečakala som, že sa kapitola objaví tak skoro a nečakala som ani, že bude taká... Harry nesplnil svoj sľub, ale som za to rada a naozaj verím Hermione, že bude vedieť oslobodiť Severusa. Ale aj tak som trochu dúfala, že odídu všetci aj keď mi bolo jasné, že Severus nevyviazne bez ujmy, ale že tam zostanú obaja, to som nečakala. Ach jej. Teraz to bude ešte hroznejšie čakanie. Ale táto poviedka je skvelá a preklad nádherný, takže si rada počkám. Ďakujem za krásny preklad a za rýchlosť, potešilo ma to.

Re: Kapitola 18 Harry Od: Neprihlásený - 11.01. 2012
Jejej, to jsem neměla číst... Nevím, jestli se teď neukoušu napětím, až budu čekat na další kapitolu:( Ale bylo to nádherné, Harry a Severus se jakžtakž usmířili, Albusův proslov byl strašně dojemný... a to loučení se všemi... je mi strašně smutno a doufám, že to takhle neskončí, prostě nesmí, oni se musí vrátit! Děkuju moc za nádherný překlad, nemůžu se dočkat další kapitoly, takže budu doufat, že nás nebudeš trápit dlouho! :)
Re: Kapitola 18 Harry Od: teriisek - 11.01. 2012
Ta bestie ošklivá počítačová mě odhlásila:/ Takže ten nepřihlášený jsem já...

Re: Kapitola 18 Harry Od: denice - 11.01. 2012
Tak krásná kapitola, a mě napadá jen, že Hermiona ani Severus už se nevrátí. Mám strach a přeju si jen, aby se tam někde uprostřed té šedé mlhy setkali a byli spolu. Teď si jdu ještě trochu zasmutnit. Díky.
Re: Kapitola 18 Harry Od: ebrova - 12.01. 2012
tak presne to isté si myslím aj ja... a bojím sa, že máme pravdu. Ale aj tak je to pekná poviedka.

Prehľad článkov k tejto téme:

Michmak: ( Jiřina )30.01. 2012Epilog: Nettie
Michmak: ( Jiřina )25.01. 2012Kapitola 19 Snape a Hermiona
Michmak: ( Jiřina )11.01. 2012Kapitola 18 Harry
Michmak: ( Jiřina )10.01. 2012Kapitola 17 Hermiona
Michmak: ( Jiřina )19.11. 2011Kapitola 16 Nettie
Michmak: ( Jiřina )30.09. 2011Kapitola 15 - Snape
Michmak: ( Jiřina )19.09. 2011Kapitola 14 - Hermiona
Michmak: ( Jiřina, Kometa )11.05. 2011Kapitola 13 Snape
Michmak: ( Jiřina, Kometa )09.04. 2011Kapitola 12 Nettie
Michmak: ( Kometa )02.04. 2011Kapitola 11. Hermiona
Michmak: ( Kometa )14.08. 2010Kapitola 10. Snape
Michmak: ( Kometa )14.06. 2010Kapitola 9. Nettie
Michmak: ( Kometa )20.02. 2010Kapitola 8. Hermiona
Michmak: ( kometa )02.02. 2010Kapitola 7. Snape
Michmak: ( Kometa )12.12. 2009Kapitola 6 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.11. 2009Kapitola 5 Nettie
Michmak: ( kometa )12.11. 2009Kapitola 4 Snape
Michmak: ( kometa )30.10. 2009Kapitola 3 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.10. 2009Kapitola 2 Snape
Michmak: ( kometa )21.10. 2009Kapitola 1 Nettie
. Úvod k poviedkam: ( kometa )13.10. 2009Úvod k poviedke