Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Nejsem psychopat, jsem jen velmi kreativní.
Harryho rozvrh:
1/2 17.kapitoly - čtvrtek: Harryho geniální experiment, hodina létání, profesorka McGonagallová
2/2 17.kapitola - čtvrtek: zneužití slov Moci a Šílenství - Brumbál
18.kapitola - pátek dopoledne: hodina lektvarů
19.kapitola - pátek odpoledne: druhá hodina obrany bojové magie
Laterální myšlení
Jakmile ve středu vešel do učebny obrany, Harry pochopil, že tahle třída bude jiná.
Pro začátek to byla největší učebna, jakou zatím v Bradavicích viděl, srovnatelná s hlavními univerzitními učebnami se stupňovitými řadami lavic, které čelily obrovskému plochému pódiu, které vypadalo, že je zhotoveno z bílého mramoru. Učebna se nacházela vysoko v hradu – v pátém patře – a Harry věděl, že blíže se k vysvětlení toho, jak se sem taková třída vešla, nedostane. Začínalo mu být zřejmé, že Bradavice postrádají geometrii, euklidovskou nebo jinou; měly spojení, ale ne směry.
Narozdíl od univerzitní auly tu nebyly řady sklápěcích sedadel se zabudovanými deskami; místo toho tu byly obyčejné bradavické dřevěné lavice a dřevěné židle seřazené do křivky v každé úrovni učebny. Až na to, že každá lavice na sobě měla připevněn plochý, bílý, obdélníkovitý předmět. Tyhle věci Harry na lavicích ještě neviděl.
Ve středu obrovské plošiny stála na malém zvednutém stupínku z tmavšího mramoru katedra. Za ní seděl Quirell zhroucený v židli, a s hlavou zvrácenou dozadu si trochu slintal na hábit.
No, copak mi jen tohle připomíná...?
Harry do třídy dorazil tak brzo, že tu ještě nebyli žádní jiní studenti. (Anglický jazyk byl nedostatečný, když přišlo na cestování časem; konkrétně angličtina postrádala slova schopná popsat, jak příhodné to je) Quirell se teď nezdál být... funkčním... a Harry beztak neměl žádnou zvláštní chuť se k němu přibližovat.
Vybral si lavici, vyšplhal k ní, sedl si a vylovil učebnici obrany. Byl v sedmé osmině, vlastně ji plánoval dokončit než začne výuka, ale už zaostával za plánem a obraceč času dnes použil už dvakrát.
Po krátké chvilce se začaly ozývat zvuky naznačující, že se třída plní. Harry je ignoroval.
"Pottere? Co ty děláš v téhle třídě?"
Tenhle hlas sem nepatřil. Harry vzhlédl. "Draco? Co ty děláš v, ach můj bože, ty máš poskoky."
Jeden z chlapců stojících za Dracem měl docela dost svalů na jedenáctileté dítě, ten druhý stál v podezřele rovnovážném postoji.
Draco se samolibě usmál a ukázal za sebe. "Pottere, představuju ti pana Crabba," jeho ruka se pohla od Svalů k Rovnováze, "A pana Goyla. Vincente, Gregory, tohle je Harry Potter."
Pan Goyle naklonil hlavu a obdařil Harryho pohledem, který pravděpodobně měl něco znamenat, ale ve výsledku vypadal jen šilhavě. Pan Crabe řekl "Tě rád poznávám" hlasem, který zněl, jako by se ho snažil snížit, co nejvíce může.
Přes Dracovu tvář přelétlo zděšení, ale rychle bylo nahrazeno nadřazeným úsměškem.
"Ty máš poskoky!" zopakoval Harry. "Kde já dostanu poskoky?"
Dracův samolibý úsměšek se rozšířil. "Obávám se, Pottere, že prvním krokem by bylo být zařazen do Zmijozelu-"
"Cože? To není fér!"
"- a druhým krokem, aby vaše rodiny učinily dohodu, krátce po tom, co jste se narodili."
Harry se podíval na pana Crabba a pana Goyla. Oba se velmi snažili, aby se tyčili. To znamenalo, že se nakláněli dopředu, hrbili se přes ramena, vystrčovali krky a zírali na něj.
"Um... počkej," řekl Harry. "Tohle bylo domluveno před lety?"
"Přesně tak, Pottere. Obávám se, že máš smůlu."
Pan Goyle vytáhl párátko a, zatímco se stále tyčil, si začal čistit zuby.
"A," řekl Harry, "Lucius trval na tom, abys vyrostl neseznámen se svými bodyguardy a abys je poznal teprve v první den školy."
To Dracovi smetlo úšklebek z tváře. "Ano, Pottere, všichni víme, jak jsi chytrý, celé škole je to teď jasné, můžeš se přestat předvádět-"
"Takže jím bylo celý život zdůrazňováno, že budou tvými poskoky a oni strávili roky představováním si, jak by asi poskoci měli vypadat-"
Draco zamrkal.
" - a co je horší, znali jeden druhého a trénovali-"
"Šéf ti řikal, ať zmlkneš," zahučel pan Crabbe. Pan Goyle skousl párátko a zatímco ho svíral mezi zuby, jednou rukou prolupl klouby na té druhé.
"Říkal jsem ti, abys tohle nedělal před Harrym Potterem!"
Oba dva se zatvářili trochu rozpačitě a pan Goyle rychle zastrčil párátko zpátky do kapsy u hábitu.
Ale ve chvíli, kde se od nich Draco otočil k Harrymu, se už zase tyčili.
"Omlouvám se," řekl Draco upjatě, "za tu urážku, kterou ti tihle imbecilové nabídli."
Harry pány Crabba a Goyla obdařil významným pohledem. "Řekl bych, že jsi na ně příliš tvrdý, Draco. Já si myslím, že se chovají zrovna tak, jak bych já chtěl, aby se chovali mí poskoci. Kdybych tedy měl nějaké poskoky, chci říct."
Dracovi poklesla čelist.
"Hej Gregory, myslíš si, že se nás snaží vodlákat vod šéfa?"
"Jsem si jistý, že pan Potter by nebyl tak pošetilý."
"Ach, ani bych na to nepomyslel," řekl Harry uhlazeně. "Je to jen maličkost, kterou můžete mít na paměti, kdyby se váš současný zaměstnavatel ukázal neuznalým. Krom toho, nikdy neublíží mít jiné nabídky, když stále ještě vyjednáváte o pracovních podmínkách, správně?"
"Co on dělá v Havraspáru?"
"Nemám nejmenší tušení, pane Crabbe."
"Zmlkněte, oba dva," procedil Draco skrze sevřené zuby. "To je rozkaz." S viditelnou námahou přemístil pozornost zpátky k Harrymu. "Každopádně, co děláš na zmijozelské výuce obrany?"
Harry se zamračil. "Vydrž." Vložil ruku do váčku. "Rozvrh." Podíval se na pergamen. "Obrana, 14:30, a právě teď je..." Harry se podíval na své mechanické hodinky, které ukazovaly 11:23. "14:23, pokud jsem neztratil pojem o čase. Neztratil?" Pokud ano, no, pak Harry věděl, jak se dostat do jakékoli třídy, ve které by měl být. Bože, jak jen miloval svůj obraceč času a jednou, až bude dost starý, si ho vezme.
"Ne, to zní správně," řekl Draco se zamračením. Jeho zrak se obrátil k auditoriu, které se plnilo zeleně lemovanými hábity a...
"Znebeblbci!" vyprskl Draco. "Co tu dělají oni?"
"Hmm," řekl Harry. "Profesor Quirrell říkal... zapomněl jsem jeho přesná slova... že bude ignorovat některé z bradavických výukových zvyklostí. Možná právě spojil všechny své třídy."
"Huh," řekl Draco. "Ty jsi tu první Havraspár."
"Jep. Dostal jsem se sem brzo."
"Co potom děláš až tady vzadu?"
Harry zamrkal. "Nevím, zdálo se mi to jako dobré místo?"
Draco si odfrkl. "Nemohl by sis sednout dál od učitele, aniž bys přitom opustil místnost." Draco se lehce naklonil dopředu, náhle vypadal soustředěně. "Pottere, je pravda to o tom, co jsi řekl Derrickovi a jeho partě?"
"Kdo je Derrick?"
"Trefil jsi ho koláčem?"
"Ve skutečnosti dvěma koláči. A co jsem mu měl říct?"
"Že ani v nejmenším není lstivý nebo ambiciozní, a že je úrážkou odkazu Salazara Zmijozela." Draco na Harryho upřeně hleděl.
"To... zní docela přesně," řekl Harry. "Myslím, že to bylo mnohem víc jako ,je tohle část nějakého nesmírně chytrého plánu, který ti získá budoucí výhodu, nebo je to jenom ta nesmyslá urážka odkazu Salazara Zmijozela, na jakou to vypadá' nebo něco takového. Nepamatuju si přesná slova."
Draco potřásl hlavou. "Posíláš nám tu smíšené signály, Pottere."
"Huh?" řekl Harry v upřímném zmatku.
"Warrington řekl, že dlouhý čas strávený pod Moudrým kloboukem je jedno z průvodních znamení budoucího velkého Pána zla. Všichni o tom mluvili, uvažovali, jestli by se tě čistě pro případ měli přichytit. A pak jsi šel a ochránil jsi bandu mrzimorů, pro Merlina. Pak jsi řekl Derrickovi, že je urážkou odkazu Salazara Zmijozela! Co si má kdo myslet?"
"Že mě Moudrý klobouk zařadil do ,Zmijozelu! Jen žertuju! Havraspáru!' a já se chovám podle toho."
Pan Crabbe s panem Goyelem se zasmáli, pan Goyle si rychle přitiskl dlaň přes pusu.
"Radši bysme si měli jít zabrat místa," řekl Draco. Zaváhal, jeho hlas se stal formálnějším. "Pottere, aniž bych se ještě k něčemu zavazoval, přeji si pokračovat v naší předchozí konverzaci a tvoje podmínka je pro mě přípustná."
Harry přikývl. "Vadilo by ti hodně, kdybychom to zatím odložili do sobotního odpoledne? Jsem teď v takové malé soutěži."
"Soutěži?"
"Jestli dokážu přečíst všechny své učebnice stejně rychle jako Hermiona Grangerová."
"Grangerová," zopakoval Draco. Oči se mu zúžily. "Ta mudlovská šmejdka, která si myslí, že je Merlin? Pokud se snažíš překonat ji, pak ti všichni zmijozelové ze srdce přejí hodně štěstí a já tě nebudu oběžovat až do soboty." Draco naklonil hlavu v gestu odměřeného respektu a odešel, následován svými poskoky.
Ach, tohle bude taková zábava užonglovat, to vidím už teď.
Učebna se teď rychle plnila všemi čtyřmi barvami: zelenou, červenou, žlutou a modrou. Draco a jeho dva přátelé se právě snažili dostat se ke třem sousedním místům v první řadě – už obsazeným, samozřejmě. Pan Crabbe a pan Goyle se důrazně tyčili, ale nezdálo se, že by to mělo velké efekt.
Harry se sklonil nad svou učebnicí obrany a pokračoval ve čtení.
V 14:35, když většina míst byla obsazená a nzzdálo se, že by měl jestě někdo přijít, sebou profesor Quirrell ve své židli náhle trhnul a posadil se zpříma, a jeho tvář se objevila na plochých bílých obdélníkových přemětech, které byly připevněny k lavicím.
Harryho to zaskočilo - jak náhlé objevení tváře profesora Quirrella, tak ona podobnost s mudlovskou televizí. Bylo na tom něco nostalgického a smutného, tolik se to podobalo domovu a přitom jím vůbec nebylo...
"Dobré odpoledne, mí mladí učedníci," řekl profesor Quirrell. Zdálo se, že jeho hlas přichází z lavicové obrazovky a mluví přímo k Harrymu. "Vítejte na vaší první hodině bojové magie, jak ji nazvali zakladatelé Bradavic; nebo, jak je nazývána v pozdním dvacátém století, na hodině obrany proti černé magii."
Následoval zvuk zběsilého škrabání, jak se překvapení studenti natáhli po svých pergamenech nebo sešitech.
"Ne," řekl profesor Quirrell, "vážně, neobtěžujte se si psát, jak se tahle třída kdysi jmenovala. Žádné podobně bezpředmětné otázky se na mých testech neobjeví. To je slib."
Mnoho studentů se na to napřímilo, na tváři poměrně šokované výrazy.
Profesor Quirrell se tence usmál. "Ti z vás, kteří promanili svůj čas četbou svých zbytečných učebnic obrany pro první ročník-"
Někdo ze sebe vydal dusivý zvuk. Harryho napadlo, jestli to byla Hermiona.
" - mohli získat ten dojem, že přestože je tato třída nazvána obranou proti černé magii, ve skutečnosti pokrývá to, jak se bránit proti přízračným motýlům, kteří způsobují mírně špatné sny, nebo proti kyselinovým slimákům, kteří mohou rozpustit dvoupalcový dřevěný trám, když jim na to poskytnete většinu dne."
Profesor Quirrell se postavil, odrazil židli od katedry. Obrazovka na Harryho lavici sledovala každý jeho pohyb. Profesor Quirrell dokráčel doprostřed učebny a zařval:
"Maďarský trnoocasý drak je vyšší než tucet mužů dohromady! Chrlí oheň tak rychle a přesně, že dokáže usmažit zlatonku v letu! Jedna smrtící kletba ho porazí!"
Od studentů se ozvalo zalapání po dechu.
"Horský trol je ještě nebezpečnější než maďarský trnoocasý! Je dost silný, aby prokousl ocel! Jeho kůže je natolik tvrdá, že odráží sekací kouzla! Jeho čich je natolik přesný, že vycítí, zda je jeho kořist ve smečce nebo sama a zranitelná! Nejstrašlivější ze všech, trol je mezi kouzelnými tvory jedinečný v tom, že sám na sobě dokáže vědomě udržovat přeměnění – vždy se přeměňuje do svého vlastního těla. Kdyby se vám nějak podařilo useknout mu ruku, během několika vteřin naroste zpátky! Oheň a kyseliny způsobí zjizvení, které může dočasně zmást trolovy regenerativní schopnosti – na hodinu nebo dvě! Jsou dostatečně chytří, aby používali palice jako nástroje! Horský trol je třetí nejnebezpečnější stvoření na celém světě! Jedna smrtící kletba ho porazí."
Studenti vypadali docela šokovaně.
Profesor Quirrell se poměrně pochmurně usmál. "Vaše neužitečná nahrážka za učebnici obrany pro třetí ročník navrhuje, abyste horského trola vystavili slunečnímu světlu, které ho zmrazí na místě. To, moji mladí učedníci, je přesně ten druh neužitečných vědomostí, který u mých zkoušek nikdy nenajdete. Horského trola nepotkáte za denního světla! Nápad, že byste ho měli vystavit slunečnímu světlu je výsledek pošetilých autorů učebnic, kteří se snaží ukázat své vlastní ovládnutí drobností na úkor praktičnosti! Jen proto, že existuje směšně obskurní způsob, jak se vypořádat s horskými troly neznamená, že byste se ho skutečně měli pokusit použít! Smrtící kletba je neblokovatelná, nezastavitelná a funguje naprosto pokaždé na cokoli s mozkem. Pokud jakožto dospělí kouzelníci zjistíte, že smrtící kletbu nedokážete použít, můžete se jednoduše přemístit pryč! Stejně tak, pokud čelíte druhému nejdokonalejšímu smrtícímu stroji, mozkomorovi. Jen se přemístíte pryč!"
"Pokud, samozřejmě," hlas profesora Quirrella byl teď tišší a tvrdší, "nejste pod vlivem proti-přemisťovací kletby. Ne, existuje jen jediné monstrum, které vás může ohrozit, jakmile plně dospějete. To nejnebezpečnější monstrum na celé světě, tak nebezpečné, že se mu nic ani vzdáleně nepřibližuje. Dospělý kouzelník. To je jediná věc, která vás stále bude schopná ohrozit."
Profesorovy rty se stáhly do tenké linky. "S neochotou vás naučím dost trivialit, abyste získali známku postačující k postupu u těch částí vašich prvoročníkových závěrečných zkoušek, které jsou předepisovány ministerstvem. Protože přesná známka, kterou v těchto sekcích dostanete, váš budoucí život nijak neovlivní, každý, kdo chce získat lepší než postačující známku, může klidně plýtvat svým vlastním časem u vaší patetické výmluvy pro učebnici. Název této třídy nezní obrana proti menším škůdcům. Jste tu, abyste se naučili bránit proti černé magii. Což znamená, a v tom si udělejme naprosté jasno, obranu proti temným kouzelníkům. Lidem s hůlkami, kteří vás budou chtít zranit a také se jim to podaří, pokud je nezraníte jako první! Neexistuje obrana bez útoku! Neexistuje útok bez boje! Tahle skutečnost má být příliš tvrdá pro jedenáctileté, podle těch tlustých, přeplacených, bystrozory střežených politiků, kteří sestavili vaše osnovy. Do propasti s těmi hlupáky! Jste tu kvůli předmětu, který byl v Bradavicích vyučován po osm set let! Vítejte ve vašem prvním roce bojové magie!"
Harry začal tleskat. Nemohl si pomoci, bylo to příliš inspirativní.
Jakmile začal tleskat, ozvala se roztroušená ozvěna od Nebelvíru a o něco silnější od Zmijozelu, ale většina studentů byla jednoduše příliš šokovaná, než aby reagovala.
Profesor Quirrell udělal úsečné gesto a potlesk okamžitě umlkl. "Velice vám děkuji," řekl. "Teď k praktickým záležitostem. Zkombinoval jsem všechny své třídy prvních ročníků bojové magie do jediné třídy, což mi dovoluje věnovat vám dvakrát tolik času oproti zdvojeným třídám-"
Následovala zděšená lapání po dechu.
"- zvýšené zatížení, které vám vynahradím tím, že nebudu požadovat žádné domácí úkoly."
Zděšená lapání po dechu ihned přestala.
"Ano, slyšeli jste mě správně. Naučím vás, jak bojovat, ne jak do pondělí napsat dvanáct palců o bojování."
Harry si zoufale přál, aby ho napadlo sednout si vedle Hermiony, aby teď mohl vidět výraz na její tváři, ale na druhou stranu si byl docela jistý, že si to představuje přesně.
A co víc, Harry se zamiloval. Bude to svatba ve třech: on, obraceč času a profesor Quirrell.
"Pro ty z vás, kteří chtějí u bojové magie trávit více času, jsem připravil jisté mimoškolní aktivity, o kterých si myslím, že je shledáte jak zajímavými, tak poučnými. Chcete ukázat světu své vlastní schopnosti místo toho, abyste pozorovali čtrnáct jiných lidí hrajících famrfrpál? Více než sedm lidí může bojovat v armádě."
A kruci.
"To a jiné mimoškolní aktivity vám také získají Quirrell body. Zajímalo by vás, co jsou Quirrell body? Školní bodový systém nevyhovuje mým potřebám, dělá školní body příliš vzácné. Rád bych svým studentům dával vědět, jak si vedou, o něco častěji. Při těch vzácných příležitostech, kdy vám dám psaný test, se oznámkuje sám zatímco s ním budete pokračovat, a pokud napíšete více souvisejících otázek špatně, test sám vám ukáže jména studentů, kteří na ony otázky odpověděli správně a tito studenti si budou moci vydělat Quirrell body tím, že vám pomohou."
...wow. Proč ostatní profesoři nepoužívali takový systém?
"K čemu jsou Quirrell body, uvažujete? Pro začátek, deset Quirrrell bodů bude platit za jeden školní bod. Ale získají vám i jiné výhody. Chtěli byste složit zkoušku v neobvyklý čas? Je tu nějaká konkrétní hodina, kterou byste raději přeskočili? Zjistíte, že dokážu být velmi flexibilní ve prospěch studentů, kteří shromáždili dost Quirrell bodů. Quirrell body budou rozhodovat o generálech v armádách. A k Vánocům – těsně před vánočními prázdninami – někomu splním přání. Jakýkoli se školou spjatý výkon, který leží v mé moci, v mém vlivu, nebo, nade vše ostatní, v mém důvtipu. Ano, byl jsem ve Zmijozelu a nabízím vám, že ve váš prospěch připravím lstivou intriku, pokud si to splnění vašeho přání bude žádat. Tohle přání bude patřit tomu, kdo získá nejvíce Quirrell bodů mezi všemi sedmi ročníky."
To bude Harry.
"Teď nechte své knihy a ostatní věci na lavicích – budou v bezpečí, obrazovky vám je ohlídají – a pojďte dolů na plošinu. Zahrajeme si hru zvanou Kdo je nejnebezpečnějším studentem ve třídě."
Harry stočil hůlku v pravé ruce a řekl "Ma-ha-su!"
Následovalo další vysoko posazené "bing" od vznášející se modré sféry, kterou profesor Quirrell Harrymu určil za jeho terč. Tento konkrétní zvuk označoval perfektní zásah, který Harry dostal při devíti z deseti posledních pokusů.
Profesor Quirrell někde vyhrabal kletbu, která byla extrémně lehká na výslovnost a měla směšně lehký pohyb hůlkou a měla tendenci strefit cokoli, na co jste se zrovna dívali. Profesor Quirrell pohrdavě prohlásil, že opravdová bojová magie je mnohem obtížnější. Že tahle kletba by byla ve skutečném boji k ničemu. Že to byl stěží ovladatelný výboj magie, jehož jediným obsahem bylo zaměření, a že by při zásahu na chvilku způsobil bolest úměrnou tvrdé ráně do nosu. Že jediným účelem toho testu bylo zjistit, kdo se učí rychle, vzhledem k tomu, že si byl profesor Quirrell jistý, že nikdo z nich se s touto nebo podobnou kletbou ještě nesetkal.
Harryho nic z toho nezajímalo.
"Ma-ha-su!"
Červený výboj energie vystřelil z jeho hůlky a strefil terč, a modrá sféra znovu vydala to bing, které znamenalo, že jeho kouzlo skutečně fungovalo. Přál si, aby terče uskakovaly, jako ty malé sféry, které Ben Kenobi používal pro trénovaní Luka, ale profesor Quirrell z nějakého důvodu místo toho seřadil všechny studenty a terče do úhledných řad, což zajišťovalo, že nestrefí jeden druhého.
Poprvé od doby, co Harry dorazil do Bradavic se cítil jako opravdový kouzelník.
Takže Harry sklonil hůlku, skočil doprava, a škubnul a stočil ji a zařval "Ma-ha-su!"
Následovalo méně vysoké "dong" které znamenalo, že se mu to téměř povedlo.
Harry strčil hůlku do kapsy, skočil zpátky doleva, vytáhl ji a vypálil další paprsek energie.
Vysoko posazené bing, které vyvolal mohlo být tím nejuspokojivějším zvukem, který ve svém životě slyšel. Harrymu se chtělo z plných plic vítězoslavně zařvat. OVLÁDÁM MAGII! BOJTE SE MĚ, FYZICKÉ ZÁKONY, JDU VÁS PORUŠIT!
"Ma-ha-su!" Harryho hlas byl docela hlasitý, ale stěží slyšitelný přes stálý chór podobných výkřiků přicházejících z celé plošiny.
"Dost," řekl zesílený hlas profesora Quirrella. (Nezněl hlasitě. Zněl jako normální hlas přicházející zpoza vašeho levého ramene, bez ohledu na to, kde jste stáli vzhledem k profesorovi.) "Vidím, že všem z vás se to už alespoň jednou podařilo." Všechny terče se zbarvily červeně a odpluly směrem ke stropu.
Profesor Quirrell stál na zvýšeném pódiu ve středu plošiny, jednou rukou se lehce opíral o katedru.
"Říkal jsem vám," řekl profesor Quirrell, "že si zahrajeme hru zvanou Kdo je nejnebezpečnější student ve třídě. V této třídě je jedna osoba, která ovládla jednoduchou sumerskou údernou kletbu rychleji, než kdokoli jiný -"
Ále, bla bla bla.
"- a pak se vydala pomoci sedmi dalším studentům. Za což ve vašem ročníku získává prvních sedm Quirrell bodů. Hermiono Grangerová, pojďte prosím dopředu. Je čas na další kolo hry."
Hermiona Grangerová začala kráčet vpřed, na tváři smíšený výraz triumfu a obav. Havraspárští se na ní dívali s hrdostí, zmijozelové se zlostí a Harry s upřímným podrážděním. Tentokrát si vedl dobře. Pravděpodobně byl i v lepší polovině, teď, když všichni pracovali s předem neznámým kouzlem a Harry dočetl celou Magickou teorii od Adalberta Wafflinga. A stejně si Hermiona vedla lépe.
V koutku Harryho mysli dlel strach, že Hermiona je jednoduše chytřejší než on.
Ale pro teď se rozhodl upnout své naděje na to, že a) Hermiona četla mnohem víc než standartní učebnice a b) Adalbert Waffling byl netalentovaný opruz, který napsal Magickou teorii jen, aby se podbízel školní radě, která neměla vysoké mínění o jedenáctiletých.
Hermiona došla k ústřednímu pódiu a vkročila na něj.
"Hermiona Grangerová zvládla naprosto neznámé kouzlo během dvou minut - skoro o celou minutu dříve, než další student v pořadí." Profesor Quirrell se na místě pomalu otočil, aby pohlédl na všechny studenty, kteří je pozorovali. "Mohla by její inteligence udělat ze slečny Grangerové nejnebezpečnějšího studenta ve třídě? Hm? Co myslíte?"
Nezdálo se, že by si v tuto chvíli kdokoli myslel cokoli. Ani Harry si nebyl jistý, co říct.
"Nuže, proč to nezjistit?" řekl profesor Quirrell. Otočil se k Hermioně a pokynul směrem ke zbytku třídy. "Vyberte si jakéhokoli studenta chcete a sešlete na něj jednoduchou údernou kletbu."
Hermiona ztuhla na místě.
"No tak," řekl profesor Quirrell hladce. "Seslala jste toto kouzlo perfektně více než padesátkrát. Není to ani trvale škodlivé, ani tak bolestivé. Bolí to jen jako tvrdší facka a trvá jen pár vteřin." Hlas profesora Quirrella ztvrdl. "Tohle je přímý rozkaz od vašeho profesora, slečno Grangerová. Zvolte si cíl a sešlete jednoduchou údernou kletbu."
Hermionina tvář se zkroutila v hrůze, hůlka se jí třásla v ruce. Harryho prsty v porozumění svíraly jeho vlastní hůlku. I přesto, že chápal, o co se profesor Quirrell snaží. I přesto, že chápal, co chce sdělit.
"Pokud nezvednete hůlku a nevypálíte, slečno Grangerová, ztratíte Quirrell bod."
Harry zíral na Hermionu, přál si, aby pohlédla jeho směrem. Pravou rukou si jemně poklepával na hruď. Vyber si mě, já se nebojím...
Hermionina hůlka s sebou v její ruce škubla, a pak se její tvář uvolnila a ona sklonila hůlku k boku.
"Ne," řekla Hermiona Grangerová.
Její hlas byl klidný a přestože nebyl hlasitý, v tom tichu ho slyšeli všichni.
"Pak vám musím odebrat jeden bod," řekl profesor Quirrell. "Tohle je test a vy jste v něm neuspěla."
To ji zasáhlo, to Harry viděl. Ale ramena udržela vzpřímená.
Hlas profesora Quirrella byl chápavý a zdálo se, že plní celou místnost. "Znalost věcí občas nestačí, slečno Grangerová. Pokud nedokážete dávat a přijímat násilí o intenzitě nakopnutého palce, pak se nedokážete bránit a mou třídou obrany neprojdete. Prosím, vraťte se ke svým spolužákům."
Hermiona odešla zpátky k havraspárskému chumlu. Její tvář vypadala mírumilovně a Harrymu se, z nějakého podivného důvodu, chtělo začít tleskat. I přesto, že profesor Quirrell měl pravdu.
"Takže," řekl profesor Quirrell. "Zjistili jsme, že Hermiona Grangerová není nejnebezpečnějším studentem ve třídě. Kdo si myslíte, že by tu mohl být skutečně nejnebezpečnější? - kromě mě, samozřejmě."
Harryho oči se bezděky obrátily k zmijozelskému kontingentu.
"Draco ze vznešeného a starobylého rodu Malfoyů," řekl profesor Quirrell. "Zdá se, že se poměrně hodně lidí dívá vaším směrem. Prosím, předstupte blíže."
Draco to udělal, šel s jistou pýchou v postoji. Vstoupil na pódium a s úsměvem se podíval na profesora Quirrella.
"Pane Malfoyi," řekl profesor Quirrell. "Palte."
Harry by se to pokusil zastavit kdyby měl čas, ale Draco se v jediném hladkém pohybu otočil k havraspárské skupince, zvedl hůlku a řekl "Mahasu!" jako by to byla jedna slabika a Hermiona řekla "Ou!" a to bylo všechno.
"Dobrá rána," řekl profesor Quirrell. "Dva Quirrell body pro vás. Ale řekněte mi, proč jste si zvolil slečnu Grangerovou?"
Chvilka ticha.
Konečně Draco řekl: "Protože nejvíc vyčnívala."
Profesorovy rty se zkroutily do tenkého úsměvu. "A to je pravý důvod, proč je Draco Malfoy nebezpečný. Pokud by si vybral kohokoli jiného, oné osobě by se mnohem pravděpodobněji nelíbilo, že byla vybrána, a pan Malfoy by si mnohem pravděpodobněji udělal nepřítele. A zatímco by pan Malfoy pro svůj výběr mohl poskytnout i jiné vysvětlení, to by mu nejen nic nepřineslo, ale jen by si část z vás znepřátelil, zatímco ostatní stojí na jeho straně, ať už něco řekne, nebo ne. Zkrátka, pan Malfoy je nebezpečný, protože ví, koho má udeřit a koho ne, jak vytvářet spojence a jak se vyhýbat tvoření nepřátel. Další dva Quirrell body pro vás, pane Malfoyi. A vzhledem k tomu, že jste předvedl příkladnou ctnost Zmijozelu, myslím si, že i Salazarova kolej si zaslouží bod. Můžete se vrátit ke svým přátelům."
Draco se lehce uklonil a odešel ke zmijozelské skupině. Z toho směru se také začalo ozývat nějaké tleskání, ale profesor Quirrell udělal úsečné gesto a znovu nastalo ticho.
"Zdálo by se, že naše hra je u konce," řekl profesor Quirrell. "Ale přesto je v této třídě ještě jeden student, který je nebezpečnější než dědic Malfoyů."
A teď se z nějakého důvodu nechutná spousta lidí koukala na...
"Harry Potter. Prosím předstupte blíž."
To nevěštilo nic dobrého.
Harry neochotně postoupil k místu, kde profesor Quirrell stál na vyvýšeném pódiu, jednou rukou se stále opíraje o katedru.
Zdálo se, že nervozita z toho, že je vržen do středu pozornosti zostřuje Harryho myšlení. Blížil se ke stupínku a jeho mozek přebíral možnosti - o čem by si tak profesor Quirrell mohl myslet, že by to mohlo ukázat jeho nebezpečnost? Požádá ho, aby seslal kouzlo? Aby porazil Pána zla?
Aby předvedl svou údajnou imunitu proti smrtící kletbě? Na to byl profesor Quirrell určitě příliš chytrý...
Harry se zastavil pořádný kus před pódiem a profesor Quirrell ho nevyzval, aby popošel blíž.
"Ironie je v tom," řekl profesor Quirrell , "že jste se všichni podívali na správnou osobu, ale z naprosto špatných důvodů. Myslíte si," profesorovy rty se zkroutily, " že Harry Potter porazil Pána zla, musí tedy být velmi nebezpečný. Bah. Byl mu jeden rok. Ať už Pána zla zabil jakýkoli rozmar osudu, s bojovými schopnostmi pana Pottera to nemělo nic společného. Ale potom co jsem slyšel zvěsti, že jeden havraspár vzdoroval pěti starším zmijozelům jsem vyzpovídal několik svědků a došel jsem k závěru, že Harry Potter bude mým nejnebezpečnějším studentem."
Dávka adrenalinu se Harrymu vlila do těla. Nevěděl, k jakému závěru profesor Quirrell došel, ale nemohlo to být nic dobrého.
"Ehm, pane profesore-" začal Harry.
Profesor Quirrell vypadal pobaveně. "Vy si myslíte, že jsem přišel se špatnou odpovědí, že, pane Pottere? Naučíte se mít o mně lepší mínění." Profesor Quirrell se narovnal. "Pane Pottere, všechny věci mají svá nezvyklá využití. Jmenujte mi deset nezvyklých použití, kterými by se objekty v této místnosti daly použít k souboji."
Na chvíli Harry oněměl z tohoto čistého, prostého šoku, že ho někdo pochopil.
A potom se z něj začaly hrnout nápady.
"Jsou tu lavice dost těžké na to, aby zabily, pokud by byly spuštěny z velké výšky. Jsou tu židle s kovovými nohami, kterými by se s dostatečnou silou dal někdo probodnout. Vzduch v této učebně může být smrtící pokud zmizí, vzhledem k tomu, že lidé umírají ve vakuu, a stejně tak může sloužit jako nositel jedovatých plynů."
Harry se musel zarazit, aby se nadechl a do té pauzy profesor Quirrell řekl:
"To jsou tři. Potřebujete deset. Zbytek třídy si myslí, že už jste použil celý obsah třídy."
"Ha! Podlaha může být odstraněna, aby byla vytvořena jáma plná bodáků, strop může být na někoho strhnut, zdi mohou sloužit jako materiál k přeměnění libovolného počtu smrtících věcí – nožů, řekněme."
"To je šest. Ale určitě jste teď už u dna?"
"Ještě jsem ani nazačal! Jen se podívejte na všechny ty lidi! Použít nebelvíra k útoku na nepřítele je běžné použití, samozřejmě -"
"To bych vám nedovolil započítat."
" - ale jejich krví můžete někoho utopit. Havraspáři jsou známí pro své mozky, ale jejich vnitřní orgány mohou být prodány na černém trhu a peníze použity na najmutí assassina. Zmijozelové nejsou tak užiteční jako nájemní vrazi, ale mohou být vrženi s dostatečným rázem a rozdrtit nepřítele. A mrzimorové, krom toho, že jsou tvrdí pracanti, také mají kosti, které mohou být vyjmuty, naostřeny a použity jako zbraně."
Teď už zbytek třídy zíral na Harryho v hrůze. Dokonce i zmijozelové vypadali šokovaně.
"To je deset, i když jsem velkorysý, že vám počítám ten havraspárský. Teď, extra bod navíc za každé použití předmětu v místnosti, které jste ještě nejmenoval." Profesor Quirrell Harryho obdařil přátelským úsměvem. "Zbytek třídy si myslí, že teď jste v koncích, protože už jste vyjmenoval všechno, až na terče, a o těch nemáte představu, jak by mohly být použity."
"Bah! Jmenoval jsem všechny lidi, ale ne svůj hábit, který může být použit k udušení nepřítele, pokud se mu dostatečněkrát omotá kolem hlavy, nebo hábit Hermiony Grangeorvé, který může být roztrhán na pruhy, svázán do provazu a použit jako oprátka, nebo hábit Draca Malfoye, který může být použit k zapálení ohně-"
"Tři body," řekl profesor Quirrell, "a žádné další oblečení."
"Moje hůlka může být vražena do nepřítelova mozku skrz oční důlek" a někdo vydal zhrozený, dusivý zvuk.
"Čtyři body, žádné další hůlky."
"Moje hodinky by mohly někoho udusit, kdyby mu byly nacpány do krku-"
"Pět bodů a dost."
"Hmf," řekl Harry. "Deset Quirrell bodů za jeden školní bod, správně? Měl jste mě nechat pokračovat, dokud bych nevyhrál školní pohár, ještě jsem ani nezačal s nezvyklým využitím všeho, co mám v kapsách." Nebo v samotném scvrččím váčku, a to nemohl mluvit o obraceči času, nebo o neviditelném plášti, ale muselo tu být něco, co by mohl říct o těch červených sférách...
"Dost, pane Pottere. Dobrá, rozumí všichni, co dělá pana Pottere nejnebezpečnějším studentem ve třídě?"
Následovalo tiché souhlasné mumlání.
"Řekněte to nahlas, prosím. Terry Boote, co dělá vašeho kolegu nebezpečným?"
"Ehm...um...je kreativní?"
"Špatně!" zařval profesor Quirrell a jeho pěst ostře dopadla na katedru se zesíleným zvukem, který přiměl každého sebou škubnout. "Všechny nápady pana Pottera byly horší než neužitečné!"
Harry se překvapeně zarazil.
"Odstranit podlahu k vytvořání bodákové jámy? Směšné! Při boji nemáte tolik času na přípravu, a pokud byste ho měli, byly by to stovky lepších způsobů k jeho využití. Přeměnit materiál ze zdí? Pan Potter nedokáže přeměňovat! Pan Potter měl přesně jeden nápad, který by mohl použít okamžitě, hned teď, bez zdlouhavé přípravy, nebo spolupracujícího nepřítele, nebo magie, kterou neovládá. Tím nápadem bylo vrazit hůlku do nepřítelova očního důlku. A i tak by bylo mnohem pravděpodobnější, že by hůlku zlomil, než zabil svého soka. Stručně řečeno, pane Pottere, obávám se, že vaše návrhy byly jeden vedle druhého příšerné."
"Cože?" řekl Harry rozhořčeně. "Požádal jste mě o nezvyklé nápady, ne o praktické! Myslel jsem nekonvenčně! Jak byste vy použil něco z téhle místnosti, abyste někoho zabil?"
Výraz profesora Quirrella byl nesouhlasný, ale kolem očí měl pobavené vrásky. "Pane Pottere, nikdy jsem neřekl, že máte zabít. Existuje čas a místo, kdy je vhodnější zajmout nepřítele živého, a bradavická učebna obvykle bývá jedním z těchto míst. Ale abych odpověděl na vaši otázku - praštil bych ho do krku hranou židle."
Od zmijozelů se ozvalo trochu smíchu, ale smáli se s Harrym, ne Harrymu.
Všichni ostatní vypadali poměrně zděšeně.
"Ale pan Potter teď ukázal, proč je nejnebezpečnějším studentem ve třídě. Požádal jsem o nezvyklé využití předmětů v této třídě k souboji. Pan Potter mohl navrhnout použítí lavice k zablokování kletby, nebo použítí židle k podražení nohou, nebo omotání látky kolem ruky k vytvoření improvizovaného štítu. Místo toho každé využití, které pan Potter jmenoval, bylo ofenzivní namísto defenzivní, a buď smrtící, nebo potencionálně smrtící."
Cože? Počkat, to nemohla být pravda... Harryho se zmocnila náhlá závrať, když se snažil vzpomenout, co přesně navrhl, určitě tam musel být i protipříklad...
"A to," řekl profesor Quirrell, "je důvodem, proč nápady pana Pottera byly tak podivné a neužitečné – protože musel sáhnout hluboko do nepraktičnosti, aby udržel svůj standart zabití nepřítele. Každý nápad, který ho nesplňuje, pro něj není hodný zvážení. To dokazuje vlastnost, kterou bychom mohli nazvat úmyslem zabít. Já ho mám. Harry Potter ho má, a to je důvodem, proč přiměl couvnout pět starších zmijozelů. Draco Malfoy ho nemá, ještě ne. Panem Malfoyem by stěží otřásla řeč o běžné vraždě, ale i on byl šokován – ano, byl jste, pane Malfoyi, pozoroval jsem vaši tvář – když pan Potter popisoval, jak by použil těla svých spolužáků jako materiálu. Ve vašich myslích jsou cenzory, které vás přimějí se od takových myšlenek odvracet. Pan Potter myslí čistě jen na zabití nepřítele, za tím účelem uchopí jakékoli prostředky; neodvrátí se od nich, jeho cenzory nefungují. I přestože je jeho mladistvý talent natolik netrénovaný a nepraktický, že je neužitečný, jeho úmysl zabít dělá Harryho Pottera Nejnebezpečnějším studentem ve třídě. Poslední bod pro něj – ne, udělejme z toho bod pro Havraspár – za tuto nepostradatelnou vlastnost pravého bojového mága."
Harryho ústa byla doširoka otevřená v bezhlasném šoku, zběsile pátral po něčem, co by na to mohl odpovědět. Takový já přeci vůbec nejsem!
Ale viděl, že ostatní studenti tomu začínají věřit. Harryho mozek přebíral všechna možná popření, ale nemohl najít žádné, které by obstálo proti autoritativnímu hlasu profesora Quirrella. Nejlepší, s čím dokázal přijít bylo "Nejsem psychopat, jsem jen velmi kreativní" a to neznělo zrovna dobře. Potřeboval říct něco nečekaného, něco, co by přimělo lidi zarazit se a změnit názor-
"A teď," řekl profesor Quirrell. "Pane Pottere. Palte."
Nic se nestalo, samozřejmě.
"No, dobrá," řekl profesor Quirrell. Povzdechl si. "Předpokládám, že všichni musíme někde začít. Pane Pottere, vyberte si jakéhokoli studenta chcete a sešlete na něj jednoduchou údernou kletbu. Vy tak učiníte, dříve než dnes rozpustím třídu. Pokud ne, začnu odebírat školní body, dokud to neuděláte."
Harry opatrně zvednul hůlku. To udělat musel, nebo by profesor Quirrell začal odebírat body ihned.
Pomalu, jako na otáčejícím se rožni, se Harry otočil ke zmijozelům.
A Harryho oči se střetly s Dracovými.
Draco nevypadal ani v nejmenším vystrašeně. Nedával mu žádné viditelné znamení souhlasu, jako Harry dal Hermioně, ale to se od něj taky stěží dalo očekávat. Ostatní zmijozelové by to považovali za docela zvláštní.
"K čemu to váhání?" řekl profesor Quirrell. "Určitě je tu jen jedna očividná volba."
"Ano," řekl Harry. "Jen jedna očividná volba."
Harry zkroutil hůlku a řekl "Ma-ha-su!"
Ve třídě nastalo naprosté ticho.
Harry potřásl levou rukou, snažil se zbavit zbylého bodání.
Následovalo více ticha.
Konečně si profesor Quirrell povzdechl. "Ano, ano, velmi důvtipné, ale byla tu jistá lekce a vy jste ji odrazil. Jeden bod z Havraspáru za předvádění vlastní chytrosti na úkor skutečného cíle. Hodina je u konce."
A než kdokoli jiný stačil promluvit, Harry zazpíval:
"Jenom žertuju! HAVRASPÁR!"
Na to zavládlo krátké ticho, zvuk myslících lidí, a pak začalo mumlání, které se rychle zvedlo až k řevu hovorů.
Harry se otočil k profesoru Quirrellovi, oni dva si potřebovali promluvit -
Quirrell poklesl v ramenou a plahočil se zpátky ke své židli.
Ne. Nepřípustné. Opravdu si potřebovali promluvit. K čertu s tím zombie aktem, profesor Quirrell by se pravděpodobně probudil, kdyby jím Harry párkrát potřásl. Harry zamířil dopředu -
NE
NESMÍŠ
ŠPATNÝ NÁPAD
Harry zavrávoral a se závratí se zastavil.
A pak k němu sestoupil mrak havraspárů a rozhovor začal.