Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Známá neznámá [Octavie]

12. Paměť

Známá neznámá [Octavie]
Vložené: Jimmi - 27.05. 2008 Téma: Známá neznámá [Octavie]
Jimmi nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Zavřela oči a snažila se zhluboka dýchat. Obvykle jí to trochu pomohlo uklidnit jak sebe, tak i rozbouřený žaludek. Teď to ale nefungovalo. Vědomí, že je Lucie někde sama a bojí se, se jí zabodávalo hluboko do břicha jako ostrá dýka.

Nádech, výdech... zkoušela znovu bez úspěchu. Musela pevně zatnout zuby, když zkusila jinou taktiku: Jedna, dva, tři, čtyři...

Ale ani počítání jí nepomohlo, nevolnost jí prostupovala pořád výš a výš. Rozběhla se proto k nejbližšímu sloupu, nechtěla, aby ji ostatní viděli zvracet.

„Tohle už je směšný, Hermi,“ zuřivě jí šeptala Luana, která svou přítelkyni rychle následovala. „Jak dlouho ještě chceš předstírat, že nejsi těhotná?“ nadzvedla obočí.

Evanesco,“ Hermiona svůj povel hůlce spíš naznačila ústy než vyslovila, když zbavovala dláždění nástupiště zbytků své snídaně. Pak se na černovlásku zmateně obrátila. „Lulu, o čem to proboha mluvíš? Ještě nemůžu být těhotná, vždyť je to jen týden, co jsem zase s Dracem. Prosím tě... Prostě jsem někde chytila nějaký virus,“ zaskřehotala kvůli bolavému krku, hřbet dlaně stále přitisknutý k chvějícím se ústům.

„Tak takhle se tomu říká anglicky? Dítěti se říká virus?“ ptala se ironicky mladší dívka. „Přemýšlej o tom... Kdy jsi naposledy menstruovala?“

„Já... No... Už nevím přesně. Ale to jsou nervy, Lulu, opravdu! Měla jsem spoustu starostí s mým knihkupectvím, se svatbou... Celá tahle situace je o nervy!“

„Proroctví se vyplňuje,“ upozornila ji jemně Luana. „Proroctví se většinou vyplňují...“

„Ale to...“ namítla Hermiona vyděšeně. Měla pocit, že omdlí, před očima se jí tvořily černé mžitky. „Já nemůžu... To nejde!“ ztěžka polkla a zavřela oči. Zkusmo si položila dlaň na podbřišek, jestli neucítí něco zvláštního. Dítě... Nemůžu být těhotná! povzdechla si. Tohle nemohlo přijít v míň vhodnou dobu... Tolik starostí...

Pod svou rukou nic necítila. Žádné znamení, jestli je nebo není v jiném stavu, nepřišlo.

„Já prostě nemůžu být těhotná!“ rozhodla se ukončit jednou větou prudkou myšlenkovou smršť, vznikající v její hlavě.

Náhle ji zaskočilo napětí, které se v jejím okolí rozprostřelo. Něco bylo špatně. Neslyšela kroky?

„Ty jsi těhotná?“ zazněl za ní mírně chraplavý hlas. Otočila hlavu a úkosem pohlédla na vysokou postavu za sebou. Na jemné světlé vlasy, splývající kolem tvrdých rysů tváře ve snaze je trochu změkčit, na přísně semknuté rty, na chladný třpyt v ještě chladnějších očích, který nedokázaly zmírnit ani dlouhé řasy.

„Draco, já...“ přestala v půli věty.

Nevěděla co říct. Nevěděla ani, co si má myslet. Žaludek se jí znovu začal bouřit.

„Panebože... Jak jsi za mnou mohla přijet, když jsi těhotná? Věděla jsi, že bych nikdy...“ sípavě se nadechl, než mohl pokračovat. „Ihned půjdeme ke svatému Mungovi. Musíme s tím něco udělat, dokud to jde.“

Hermiona zalapala po dechu. Potrat... On chce, abych šla na potrat! Přitiskla si na břicho i druhou ruku, jako by chtěla život, který v ní možná roste, chránit holou dlaní.

„To nemyslíš vážně,“ doufala ještě, že se přeslechla nebo jen zmýlila ve svých závěrech.

„Hermiono...“ zadíval se na ni nevěřícně. „Nemohla sis přece myslet, že by jakýkoli zdravý chlap přijal dítě, které není jeho a to jen takhle.“ Luskl prsty. „Chci s tebou mít víc dětí, sourozenců pro Lucii. Ale ne cizích dětí! A navíc to bude JEHO dítě. Chápeš to?“

„Ne, to teda nechápu.“ Oči se jí zaplnily pálícími slzami. „Jestli – JESTLI – jsem těhotná, tak už delší dobu. Otěhotněla jsem ještě před tím, než jsem si na to všechno vzpomněla. Otěhotněla jsem s mužem, kterého jsem si měla brát. Nevzala jsem si ho jenom kvůli tobě. A rozhodně jsem neudělala nic špatného! Jak tohle vůbec můžeš říct? Neplánovala jsem to...“ Konec věty zanikl ve vzlyku, který se jí vydral z hrdla.

„Já vůbec nechápu, jak sis mohla myslet, že za mnou přijdeš a řekneš – Miláčku, budu mít mimino. Syna, který bude mít jednou větší moc než Voldemort. Takhle nějak sis to představovala? Že ti pomůžu vychovat ještě většího parchanta, než je Krum?“ křičel na ni a vůbec se neohlížel na zvědavé pohledy, které tím vyvolal.

„Ještě se vůbec nenarodil, Draco! Ty si myslíš, že bych svoje dítě vychovala nějak špatně? Že bych svému synovi dovolila třeba jen mluvit o černé magii? Bude to můj syn! A věř mi, že já v rodině, narozdíl od tebe, žádné černokněžníky nemám!“ oplatila mu křik stejnou mincí.

„Ty nemáš ve své rodině žádné černokněžníky, protože jsi jen malá, zatracená, mudlovská šmejdka! Měla bys mi být vděčná, že s tebou vůbec...“ Zbledl jako křída, když Hermiona bleskově vytáhla ze záhybů svého hábitu hůlku a namířila jí na něj.

„Dokonči to,“ vyzvala ho pohrdavě, ale dojem, kterým na něj chtěla zapůsobit, zcela zkazily mokré tváře a stále nové a nové slzy, řinoucí se jí z očí.

„Promiň...“ vypravil ze sebe. „Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak...“

„Ale myslel...“ Zvedla bradu tak vysoko, jak jen mohla.

„Nemyslel jsem to tak... Vyprovokovala jsi mě... Miluju tě!“

„Lžeš...“ Obrátila se k němu záda a vydala se zpátky ke skupince, tvořené Viktorovými sestrami, Blaisem Zabinim a jeho ženou.

Zbledla podobně jako Draco, když viděla Blaise se shýbat a zvedat téměř nepopsaný list pergamenu.

Lucie... Jak jsem na ni mohla zapomenout?

„Vyměním tvoji dceru za moji ženu...“ uslyšela, jak tmavovlasý muž předčítá z dopisu. „Draco, to je pro tebe,“ napřáhl ruku směrem k ní. Poznala, že Draco stojí za ní, podle známého trnutí v týle.

„Ukaž mi to,“ protáhl se rychle kolem ní, aby si dopis mohl přečíst sám. Dívala se na něj, jak při čtení trochu přimhouřil oči, aby mohl líp zaostřit a jak krčil čelo, když četl dál.

„Zabiju ho...“ pronesl temně. Pak trochu naklonil hlavu a zkoumavě se podíval na sestry. „Kde je?“

Jedna po druhé zavrtěly hlavou, že netuší. Při pohledu na jeho výraz se ani neodvažovaly promluvit.

„Pojedu do Bulharska,“ rozhodla se Hermiona. „Jeho matka to bude vědět. Říká jí všechno...“

„Zbláznila ses?“ okřikl ji Draco. „Ty zůstaneš tady. Je to moje dcera. Pojedu já. Může to být nebezpečné...“

„Je to i moje dcera. A je mi zatraceně jedno, jestli to je nebezpečné nebo ne...“ odmítla ho.

„Fajn. Zaletaxuješ se tam se mnou. Ale nehneš se ode mně na krok. Budeš poslouchat...“ naléhal na ni. „Nechci, aby se ti něco stalo, ať už si o mně myslíš cokoliv... Ale teď je nejdůležitější Lucie. Musíme jí najít! Je ještě tak malá...“ hlas se mu roztřásl při pomyšlení na to, co se jeho dceři mohlo stát. Nebo co se jí ještě může stát.

Chlácholivě mu položila dlaň na předloktí. On se na ni pokusil na oplátku chlácholivě usmát, ale selhal na plné čáře. Pod rukou cítila napětí v jeho těle.

„Pojedeme hned,“ navrhla jemně.

Nechala svou dlaň sjet po jeho paži a chytila ho za ruku. Najednou se mu cítila blíž, než kdykoliv předtím. Dokonce blíž, než když se milovali. Spojil je společný strach o dceru a to i přes roztržku, kterou před chvílí měli. Nic nebylo tak podstatné, aby to nemohli odsunout, dokud ji nenajdou. Pevně doufala, že se Viktor k Lucii chová slušně, ale neměla důvod tomu nevěřit. K ní se vždycky choval dobře. Až na ten poslední den. Na naší svatbě mě chtěl zaklít... Ale Lucinka je malá. Na ní by hůlku nevytáhl!

Jako v mrákotách si ale vzpomněla na ten den, kdy ji sledoval až do parku Hengetsburry head. On už na ni ale vytáhl hůlku... Je to moje chyba. Měla jsem tohle vědět! Proč jsem si myslela, že ji z toho vynechá? Že se bude chtít mstít jen mně?

„Kde je Viktor?“ neobtěžovala se Hermiona s pozdravem a rovnou ve dveřích domu vyštěkla na svou bývalou budoucí tchyni svji otázku. Jejímu zmatenému výrazu nevěnovala ani trochu pozornosti.

„Kde je?“ chtěl vědět i Draco a správnou odpověď si zajistil hůlkou, kterou namířil na stále mladistvou pokožku krku paní Krumové.

„Já... já...“ zajíkla se vyděšeně. Hermionu ale nezmátla – ženu, která měla dítě se samotným Voldemortem, nemůže jen tak něco tak rozhodit.

„Mami, prosím! On unesl mojí dceru. Tím, že ho budeš chránit, nezískáš vůbec nic...“ snažila se jí zahrát Hermiona na city, proto i použila oslovení, které jí Viktorova matka dovolila používat teprve několik dní před svatbou.

„Rychle, nemáme na to celý den!“ okřikl jí Draco s vražedným výrazem v očích.

„Je tady...“ objasnila jim žena svou pečlivou angličtinou a opatrně ustoupila, aby je vpustila dál. „V obýváku, čeká na vás.“ Rukou pokynula směrem, kterým mají jít.

Přivítal je nečekaný obrázek. V prostorném a prosvětleném obývacím pokoji seděl způsobně Viktor s Lucií proti sobě, každý držel v dlani několik karet.

„Ne, strejdo! To nebyla ta karta, co sis měl vzít!“ namítala právě ohnivě Lucie. „Měl sis přece vzít Petra!“

„A kdo tu říká, mladá dámo, že musíš vyhrát?“ Kulil na ni vesele Viktor oči.

Vůbec to nebyla situace, o které oba předpokládali, že se do ní dostanou. Hermiona ve své mysli viděla svou dceru plačící a zoufalou, ale nikdy ne hravě a šťastně se smějící.

„Luci,“ vydechla, než se za ní vrhla, aby ji mohla rozdrtit ve svém objetí. Pevně ji k sobě přitiskla, aby si dokázala, že je opravdu v pořádku. Pořád nemohla uvěřit tomu, že jí Viktor nic neudělal, že si s ní dokonce hrál. Srdce jí bušilo úlevou rychleji než předtím a v očích se jí objevily slzy. „Pojď k mamince,“ vyzvala ji, když si jí zvedala do náručí.

„Nech mě,“ zavřískala ale holčička a pěstmi začala bušit Hermioně do ramen. „Strejdo, ať mě ta paní pustí!“

Hermiona opravdu šokovaně trochu polevila ve svém pevném sevření.

„Co se děje, cvrčku?“ zeptal se starostlivě Draco. Při vstupu do místnosti doslova zkameněl překvapením a doteď se ze svého místa ani nehnul, jen si dřepl na bobek, aby se mohl Lucii dívat z očí do očí.

Proto zahlédl zmatek v její tváři, když ustupovala vzad, aby mohla chytit Viktora za ruku.

„Já je tady nechci. Jsou divný...“ Podívala se prosebně na zachmuřeného muže.

„Co jsi s ní udělal, ty...“ zařval Draco, zatímco se zvedal do stoje a rychle vztyčil ruku, ve které stále třímal hůlku. Zlověstně přimhouřil oči.

„Jak už jsem ti napsal, Malfoyi... Vyměním tvoji dceru za Hermionu. Na toho tvého spratka jsem použil jen malé kouzlo, na které do konce života nepřijdeš... Nemůžu vám bránit si ji odvést. Ale bude ona chtít?“ nepříjemně se zasmál. „Když mi tu Hermionu necháš, zruším to kouzlo a Lucinka bude jen a jen tvoje...“

„Viktore, on mě tu nemůže jen tak nechat. Já jsem svéprávná osoba! Umím se za sebe rozhodovat sama!“ vykřikla Hermiona rozhořčeně, zatímco i ona zvedala ruku s hůlkou, připravená zaútočit při sebemenším podnětu. „Lucinko, pojď k mamince. Pojď ke mně, prosím!“ žádala zatím malou blondýnku neúspěšně.

„Já se rozhodovat nebudu, Krume,“ vyplivl Draco jeho jméno ze svých úst. „Budu je mít obě a ty to dobře víš! Jsme proti tobě dva a pochybuju, že by Hermiona nezrušila to tvoje geniální kouzlo během několika minut!“

„Chyba, chyba, Malfoyi... Ty vtipy o blonďácích jsou pravdivé,“ uchechtl se Viktor. „Mami, to je dobře, žes nás přišla navštívit...“ přivítal radostně svou matku, která vstoupila do místnosti. „Hezky jí tu hůlku zabodni do zad...“ navigoval ji, co má dělat a pak se spokojeně díval, když paní Krumová držela Hermionu v šachu. Pak sám vytáhl svou zbraň a zamířil ji dívce, stojící těsně u něj, přímo na spánek.

„Tak a teď si vyber... Jednu si odvedeš, Malfoyi. Jen jednu!“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 12. Paměť Od: Lenicka - 05.06. 2011
hmn tak tedy jen jednu

Prehľad článkov k tejto téme:

.Octavie: ( Jimmi )27.05. 2008Epilóg
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200817. Hořký koniec
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200816. Záchrana
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200815. Pravdivé lži
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200814. Šach
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200813. Růže pro Draca
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200812. Paměť
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200811. Had
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200810. Nová naděje
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200809. Dílky skládačky
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200808. Zbabělá a zmatená
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200807. Kam patřím
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200806. Řešení
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200805. Dvě věže
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200804. Pýcha a předsudek
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200803. Probuzení
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200802. Šílená, Krásny
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200801. Lucie, postrach ulice
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )26.05. 2008Úvod